43. Hold MHD

neděle 7. 4. 2013
navštíveny: Sanderův domek přístavního dozoru u Císařské louky, přívoz Lihovar - Veslařský ostrov, Podolský profil, Rezidence Kavčí hory, Kavčí hory Office Park, City Green Court, City Tower, Arkády, Zelená liška, Obětí 6. května, kostel Františka z Assisi v Krči, zájezdní hostinec Labuť, Kunratický les se sekvoji, zahradní město Spořilov, kostel sv. Anežky, První pivní Tramway

Pozvánka
Sraz a odchod v neděli 7. dubna v 10:14 od baru U veselé kozy (patrně nějaká Amazonka). Stánek je na asfaltovém ostrůvku u stanice Lihovar na Smíchově - tram 12, 14, 20). Milovníci nevšedních zážitků a šestých cenových skupin mohou OD desíti vkročit dovnitř a dát si přímo na baru startovní Braník.

Jaká vycházka byla

    Předloni jsme aprílovou vycházku absolvovali v tričkách, vloni jsme se u stánku U Shreka pod Barrandovem seděli v pohodě venku. A letos? Zahrádka U veselý kozy byla sice otevřená, ale venkovní teplota a naše rozpoložení souzněly s "Jestli ještě bude sněžit, postavím sněhuláka a dám mu do držky." U čerstvě opraveného dozoru vorového přístavu jsme probrali první derby Sparta-Slavie a pak už dali vale levému břehu. Po vyznání jízdenkovitosti jsme přejeli přívozem a od té doby už jsme žili na druhém břehu řeky. Jakmile vidím díru v plotě, neodolám. Prolezli jsme plot, vystoupali do lomu a obkroužili bazén. Nevím jak Měchenice, ale bazén v Praze 4 - Podolí má opravdu krásné okolí s pěkně strmými pěšinkami. Plání jsme vyrazili k Hvězdné bráně. Omyl je to jen dům, ale udělali ho s dírou. Sierralista Benda ukryl svou pedofilní Schoulenou za mříže, kolem Zoubkovy něžné sochy postavila ČT - jistě z čistého surrealismu - barikádu z mulčovací kůry. Pak už jsme si odškrtávali jedny neosobní a zoufale pusté kanceláře na pražském Manhattanu za druhými. To gejzír v Arkádách, zneuznaný vynálezce Krnka i nejstarší sídliště v Praze působilo daleko lidštěji. Zájezdní hostinec Na Zelené lišce zbourali, ale žije! Jinak bychom neobědvali, když Česká televize vystavěla nejen barikádu, ale v neděli před námi přibouchla i skleněné dveře vedoucí do respiria a restaurace. Na konci války zastřelili nacisti na Pankráci 53 bezbranných lidí schovaných ve sklepě. Kdo kromě obyvatel ulice Obětí 6. května o tom ví?

Okolo dramatických červánků nad Hradčany jsme došli ke skromnému zahradnímu domku. Zase omyl, je to kostel postavený za 14 dní, i když se mi místní farář vehementně snažil zkazit historku. Pár metrů od Jižní spojky - mezi zámkem, golfem a žebrajícími labutěmi jsme si udělali piknik. Přepřahací stanice U Labutě nás neoslovila, ale před hospodou Harmony jsme si zdejší narozeniny LL připomněli citlivě přednesenou básní aLLy Šestnáct Ledvin. Hezká nedělní chvilka poezie! Postavte mezi ně Čtrnáctku, ať je vidět, jak obrovské jsou sekvoje v Kunratickém lese. Elegantní lávkou jsme překonali proud aut a ocitli se na zahradním ostrově Spořilov obklopeném dálnicemi. Křižovali jsme různé světové strany, až jsme u kostela na skoro největším náměstí v Praze narazili na domek Antonína Větrovce, brašnáře. Nápis už odnesl břízolit, ale jeho vnuk ZSV svůj rodný domek bezpečně poznal. A už je to tady! Jsme u První pivní tramwaye, u konce vycházky "Hold MHD" a zřejmě i u konce s dechem. Ale proč ten název, když jsme furt chodili pěšky? Ano děti, od lihovaru až sem na konečnou jedenáctky jsme putovali dlouhých šest a půl hodiny. A MHD? Ta to zvládne i s přestupem za 18 minut. Důkaz je ve vyhledávači tras http://spojeni.dpp.cz. Každopádně jsme zapadli do vlečňáku, postupně se naučili tahat za šňůru s tramvajovým zvoncem a objednávali si celý širý repertoár nabízených piv (hanba, někteří skončili u jednoho). Ale i ti, co poctivě probírali celou škálu, tentokrát poslední tramway stihli.

Císařská louka – Byla původně skutečně pobřežní louka. V 19. století se stala oblíbeným výletním místem Pražanů a také místem sportu. Sídlili zde veslaři, klub velocipedistů, ale významná je i zdejší fotbalová historie. V březnu 1896 se zde totiž konal první fotbalový turnaj mj. za účasti klubů SK Slavie a AC Sparta. Zakladatelem, jediným rozhodčím a také jediným vlastníkem originálního koženého míče a tištěných pravidel fotbalu u nás byl Josef Rössler-Ořovský. Musel před zápasy seznámit hráče s pravidly a bylo dohodnuto, že vstřelený gól musí kromě rozhodčího uznat i kapitáni obou mužstev. První historické derby se odehrálo za účasti 121 diváků a Sparta na hřišti zvítězila 1:0 gólem, který byl zřejmě problematický. Po zápase pak rozhodčí vzhledem k přijatému pravidlu respektoval odmítavý postoj Slavie a gól zpětně „oduznal“. Oficiální výsledek byl tedy 0:0. Na Císařské louce vypukla bitka mezi fanoušky a Sparta odstoupila z turnaje. Ta bitka probíhající ihned po zápase vyvrací pomluvu, že rozhodčí gól anuloval až večer v restauraci, ve stavu nikoliv střízlivém. Také druhé historické derby se konalo na Císařské louce. Stalo se tak dne 22. listopadu téhož roku a i ono skončilo neslavně. Před začátkem zápasu totiž vstoupila na hřiště skupina profesorů pražských C. K. gymnasií a vyzvala sedm slávistických studentských hráčů, aby školami přísně zakazovaný „pobuřující“ sport přestali hrát. Fotbalistům, kteří chtěli dostudovat, nezbylo než poslechnout a zápas byl ukončen kontumačním vítězstvím Sparty. I zde vzplanuly vášně, zejména poté, co slávisté vyslovili podezření, že anonymní dopis, na jehož základě se pražské profesorstvo vydalo zápas zatrhnout, zaslal do gymnasií někdo z fanoušků Sparty. Situace mezi znesvářenými kluby zůstal dlouho napjatá, a tak se další derby uskutečnilo až po jedenácti letech v roce 1907.

Smíchovský přístav - Byl vybudován v letech 1899–1903 jako ochranný vorový přístav. Podnětem k výstavbě přístavu byla katastrofální povodeň z roku 1890, zejména poškození Karlova mostu strženými vory. Přístav vznikl odtěžením zeminy, takže z Císařské louky, původně širokého břehu, se stal umělý ostrov. Přístav byl považován za tak významné dílo, že jej v roce 1907 osobně navštívil císař František Josef I. a přístav byl po něm pojmenován. Při horním vjezdu je nově zrekonstruovaná budova přístavního dozoru, kterou navrhl František Sander. Sander díky kontaktům s Komisí pro kanalizování Vltavy byl autorem řady technických staveb podél Vltavy. Mezi nejznámější patří zdymadlo Hořín a Miřejovice či stavby na Štvanici. Navrhl také nádražní budovy v Holešovicích a v Hradci Králové určil vzhled vodní elektrárny Hučák.

Přívoz P3 Lihovar – Veslařský ostrov -  Je součástí integrované dopravy MHD. Jezdí celoročně, každých 20 minut, vlastníci opencard zdarma, ostatní si musí cvaknout.

Podolský profil a plavecký stadion Podolí - Jde o bývalý stěnový lom. První zmínky o těžbě vápence byly zaznamenány už roku 1770, kdy byly zároveň popsány i první zkameněliny. Těžba byla definitivně ukončena v roce 1941. Svahy byly delší dobu nezarostlé a až do 50. let 20. století na nich pásly ovce a kozy. Výstavba plaveckého stadionu Podolí v lomu začala v roce 1959. Do provozu byl bazén podle návrhu Richarda Podzemného uveden v roce 1965. Zahrnuje krytý padesátimetrový bazén a dva venkovní bazény, 50 a 33 metrů dlouhý. Od otevření byl celý areál Podolský profil oplocen, aby lidé nepronikali k bazénu bez zaplacení. V roce 2009 byl vystaven plot nový, oddělující plavecký stadion od Podolského profilu ve spodní části, a tak byl starý plot odstraněn a Podolský profil byl zpřístupněn veřejnosti. Díky atomovým krytům, které měly za minulého režimu vzniknout v horní části přírodní památky i z důvodu blízkosti areálu České televize, se nezastavěla ani její horní část. Přírodní památka Podolský profil byla vyhlášena v roce 1988, chlubí se mj. tím, že je zde zaznamenáno 491 druhů motýlů.

Rezidence Kavčí hory, Sídlištní 29 - Byla postavena v letech 2008 – 2010. Architektonický ateliér A.D.N.S. odlehčil obrovskou hmotu dvanáctipatrového paneláku vynecháním prostředku mezi třetím a osmým patrem. Dosáhl tak dojem vzdušnosti a prostornosti. Celou plochu posledního dvanáctého patra zabírá penthouse, neboli byt na střeše. Je v něm zabudovaný bazén, fitness, sauna, vířivka, terasa o rozloze 200 m2 a obytná plocha o rozloze 500 m2. Penthouse je údajně volný, jeho cenu sdělí na dotaz.

Logo České televize, ČT Kavčí hory – Plastické logo symbolizuje optické nervy v lidském oku. Autorem je Jiří Novák. My jsme se s jeho tvorbou potkali při vycházce K majáku u školy na Barrandově, kde leží socha Pohyb odstraněná v roce 2010 z Tilleho náměstí. Když byla Novákovi po roce 1968 znemožněna tvorba, zřídil si v roce 1972 venkovní restaurátorský ateliér u hruboskalského pivovaru. V přesvědčení, že mnoho soch za posledních padesát let bylo zničeno, o ty zbylé bychom se měli náležitě postarat, procházely na Hrubé Skále pod jeho rukama desítky kamenných artefaktů ze širokého okolí. Zhotovením jejich kopií zachránil mnohé originály před nenávratným poškozením či dokonce zničením někdy na poslední chvíli. Ve věku 73 let opracoval 44 tunový blok pískovce do desetitunové dokonalé kopie Braunova sousoší sv. Luitgardy na Karlově mostě. V květnu 1997 byl hotov další jeho velký počin – kopie deseti soch z kamenného mostu na Valdštejně. V roce 2002 zachránil unikátní jezdeckou sochu sv. Jiří před Kopicovou rychtou v Kacanovech-Vrchách. Originál je uložen v Muzeu Českého ráje v Turnově, zatímco v plenéru si desítky turistů včetně cyklistů z Milíčevsi fotografují Novákovu kopii.

Schoulená, Břetislav Benda, areál ČT – Pavel Karous, autor publikace o normalizačních sochách na veřejném prostoru Vetřelci a volavky zaznamenal několik stále se opakujících typů, kterým dal pro usnadnění pracovní názvy často převzaté z lidové slovesnosti. Tuto sochu řadí do souboru „Ztratila klíče“. Charakteristika tohoto souboru: „Jsou to kamenné realistické akty dívky sedící v dřepu. Postoj vycházel z tvaru bloku koupeného pískovce. Sochař v rámci optimalizace práce a maximálního využití materiálu vtěsnal tyto nahé nezletilé dívky do krychle. Ne náhodou tyto sochy pak působí skličujícím pedofilním dojmem. Za zmínku také stojí, že privilegovaní sochaři byli svými undergroundovými kolegy nazýváni Sierralisté, podle auta Ford Sierra. Sierra byla totiž v Tuzexu tehdy k dostání jako jedno z mála západních aut, a právě tuto značku si tito šťastlivci za mimořádně lukrativní "

Kavčí hory Office Park, Na Hřebenech II - Zajímavě řešenou administrativní budovu o nadzemní ploše 43 000 metrů čtverečních projektoval architekt Michal Gabriel, ústecký rodák a spolubydlící JKV na koleji. Výška budovy není jednotná - východní křídlo dominuje jedenácti podlažím a zbývající tři křídla jsou šestipodlažní. Budova je koncipována jako hřebenový systém, což vtipně koresponduje s názvem ulice, při které stojí - Na Hřebenech II.

Koleje Podolí, Na Lysině 12 - Areál kolejí v Podolí vyrostl začátkem padesátých let přímo pro ČVUT, strojní fakultu. Byl postaven podle projektu Miloše Zachystala z roku 1953, menza podle projektu architektů J. Paroubka a Z. Řezníčka z roku 1956. Budovy byly navrženy z typových domů s uplatněním výrazných architektonických detailů – individuálními portály, profilovaným ostěním oken, s tvarovaným mřížovým zábradlím, balustrádami na balkonech, domovními znaky nad vstupními dveřmi. Monumentálních staveb ve stylu socialistického realizmu, reprezentujících moc státu, bylo postaveno na to, jak smělé a velkolepé byly záměry, podivuhodně málo - v Praze hotel International, koleje v Podolí a na Jarově a kulturní dům v Ostrově nad Ohří.

City Green Court, Hvězdova 2c - Kancelářská budova postavená v letech 2010-2012 je novým sídlem poradenské společnosti PwC. Osmipatrová stavba je navržena newyorským architektonickým studiem Richard Meier & Partners. Meier se při navrhování budovy údajně inspiroval českým kubismem. Od září 2012 zdobí vestibul devítimetrový olivovník.

City Point, Hvězdova 2b - Je první z plánovaných staveb renomovaného architekta Richarda Meiera, která byla v rámci projektu CITY na Pankráci dokončena v roce 2004. Základem pro novou pětipodlažní administrativní budovu se stal původní objekt archivu s technologickými provozy. Objekt je částečně využíván pro technologické provozy a pod novou částí budovy jsou umístěny vjezdy do podzemního parkoviště přilehlého City Tower.

City Tower, Hvězdova 2 - Stavba budovy jako zamýšleného sídla Československého rozhlasu byla zahájena v roce 1983. V roce 1993 byla budova skoro dokončena, ale pro Český rozhlas byla příliš veliká, technologicky zastaralá a plná azbestu. Proto se Český rozhlas rozhodl budovu prodat. V roce 1996 podepsal smlouvu se společností NIKO, která za budovu nabídla 1 mld. Kč. Společnost však nezaplatila a budova se tak vrátila zpět Českému rozhlasu. Stejný scénář se opakoval později se singapurskou společností Wells Holding a s cenou 550 milionů Kč. Nakonec byla budova prodána až v roce 2000 společnosti ECM Real Estate Investments za 285 milionů Kč. Až v roce 2005 byla zahájena radikální přestavba, která byla dokončena v roce 2008, tedy po 25 letech od zahájení původní stavby. Byl zbořen nevyhovující objekt hudební výroby a na severní straně byl postaven nový objekt City Point. Na nové podobě budovy se podílel architekt Richard Meier. Budova nabídla 44 000 m2 kancelářských ploch. V roce 2009 společnost ECM budovu City Tower s udávanou hodnotou 130 mil. eur prodala nejmenovanému kupci za 52 mil. eur. Od 1. 6. 2011 je ve 27. patře otevřena nejvýše umístěná restaurace České republiky Aureole. "Podávají se zde snídaně, které Vám pomohou nastartovat celý den, následují obědy, kterými si získáte přátele i obchodního klienta a večer se můžete těšit se svými nejbližšími na romantickou večeři, podávanou ve výjimečném prostředí. Jen co se setmí, rozjede se v restauraci originální „roof-top party“. Nebudete vědět, co máte dřív obdivovat, zda jedinečnou dovednost šéfkuchaře nebo zda si více obdivu zaslouží strhující výhled do dalekého okolí." Pokud nechcete utrácet 800 Kč za nejlevnější šampus, můžete se virtuálně rozhlédnout přímo tady.

City Epoque - Naplánovaná budova ve tvaru „Véčko“ o výšce 104 metry, luxusní obytný dům, po dokončení nejvyšší rezidenční budovou v České republice. Projekt tvoří přibližně 153 luxusních apartmánů, včetně střešních nástaveb (Autor: Radan Hubička).

City Epoque Office - Opět naplánovaný válec o výšce 75 metrů. Jedná se o vybudování nového čtyřhvězdičkového hotelu s cca 330 pokoji a konferenčním zařízením přibližně pro 700 lidí (autor: Radan Hubička). Stavba obou budov je v nedohlednu. Jednak proti záměru vystoupilo UNESCO, které doporučilo stanovit pro nové budovy výškový limit 70 metrů. A také městský soud v Praze v srpnu 2011 zrušil příslušné územní rozhodnutí. Samotná firma ECM je od července 2011 v konkursu, tak se nemá ani kdo odvolat.

Arkády Pankrác, na Pankráci 86 – Nákupní galerie, kterou opět navrhl tým projektantů ve spolupráci s Richardem Meyeremu. V newyorském ateliéru na návrhu pracoval především český architekt John Eisler, za tuzemskou stranu Václav Aulický, Magda Pappová, Aleš Papp a Jindřich Sova. Má kolem 45 000 m2 a parkoviště na střeše pro 1 100 vozů. Přehledná hlavní pasáž, které dominuje impozantní rotunda s fontánou, tvoří přirozené centrum. Velkým přínosem je v Arkádách denní světlo, jež do hlavní "ulice" přináší prosklený strop. Základní kámen byl položen  v červnu 2007, galerie byla otevřena v listopadu 2008.

City Empiria, Na Strži 65 - Je v současnosti třetí nejvyšší budova v Česku. Byla postavena v letech 1975–1977 jako sídlo firmy PZO Motokov. V roce 2001 ji koupila společnost ECM a rekonstrukci dokončila v roce 2005. Budova má 27 podlaží, měří 104 metrů.

City Forum – Obchodně-konferenční centrum dokončené na jaře 2006, přiléhající k City Empiria, bylo dokončeno v roce 2006. Autorem je Václav Aulický ve spolupráci s Milošem Nigrínem z Gymnasionu. V květnu 2010 společnost ECM budovu City Empiria i s přilehlým centrem City Forum prodala.

City Deco – Budovu měly tvořit tři křídla, propojená příčným traktem do tvaru písmene E.

City Element – Měla být kancelářská budova, ale společnosti ECM je od února 2013 v konkursu. Za kancelářské projekty City Deco a City Element by měli věřitelé získat nejméně 270 milionů korun, jenže dluhy ECM jsou daleko vyšší.

Fotoalbum vycházky...

Nuselský hřbitov, Krčská 81 - Tento původně nuselský hřbitov byl v minulosti využíván také jako pohřebiště pro trestance z Pankráce. Na žádném hrobě nebylo uvedeno jméno, pouze na kříži pořadové číslo pohřbu. Hroby trestanců se zde již nenacházejí, jedinou upomínkou je novogotická šestiboká vížka bývalé zvonice v nejzadnější části hřbitova. Hrob zde má Sylvestr Krnka, vynálezce šlapací tramvaje a konstruktér první zadovky. Kde mohlo být Rakousko po bitvě u Hradce Králové, kdyby jeho vynález neodmítalo. Místo toho slavil úspěch v Černé Hoře, Rusku (tzv. ruská krnkovka se proslavila v rusko-turecké válce), Švédsku a Norsku, jak si můžeme přečíst výčet vyznamenání na náhrobku: „ruského rytířského řádu sv. Stanislava, velké zlaté medaile Alexandra II. s nákrční stuhou sv. Stanislava, černohorského řádu Daniela, švédské norvéžské zlaté čestné medaile s korunou a řádovou stuhou.“

Zelená liška - Místo nese své pojmenování podle původního zájezdního hostince, který zde kdysi stával od poloviny 18. století při cestě z Prahy do Benešova. V té době se hostinec nacházel daleko za barokními hradbami tehdejší Prahy a tvořil tak první zastávku, kde bylo možno nejen přepřáhnout koně, ale i přenocovat. Hostinec měl ve svém štítu namalovánu zelenou lišku. Vlastní budovu hostince pohltila Zbrojovka Františka Janečka. V roce 1922 odkoupil dílnu zřízenou v hostinci a přilehlé pozemky a začal tu budovat haly své zbrojní továrny. Nejdříve se zde totiž vyráběly ruční granáty originální Janečkovy konstrukce. Koncem dvacátých let 20. století se do republiky dováželo 95% motocyklů a Janeček se rozhodl toto skóre otočit. Odkoupil licenci na model čtyřdobého jednoválcového půllitru Wanderer a o rok později už vyráběl první motocykl značky Jawa (Ja-Janeček Wa-Wanderer). Motocykl měl své mouchy. Praskaly přední vidlice, byl finančně velmi nákladný- přišel téměř na 17 000. Janeček brzy pochopil, proč byl německý prodejce tak vstřícný, že mu přidal i rozpracované díly a „z přátelství“ přihodil i výrobní technologii. Najal tedy anglického konstruktéra a jím navržený Jawa 175 sice dokázala jezdit jen 80km/hod, ale stála jen 3 490 Kč. V prvním roce jich bylo vyrobeno 3000 a celkem jich dodala firma přes 27 000. V roce 1938 se k nám dováželo už jen 5 % motocyklů a zbylých 95 % vyjíždělo z bran Janečkárny. Za války byla výroba motocyklů nahrazena výrobou součástek pro letadla, později byla výroba motocyklů přemístěna do Týnce nad Sázavou.

Sídliště Zelená liška - Nápad T. A. Edisona na stavby z prefabrikovaných betonových panelů začala v Československu realizovat firma Baťa na počátku čtyřicátých let minulého století. První větší sídliště postavené z panelových domů ale vzniklo právě zde na Pankráci v letech 1954–55. Podle systémového označení se jedná o domy G40, (Gottwaldov a 40 bytů). Spoje mezi obvodovými panely byly překrývány ozdobnými pilastry. Ty již díky novému zateplovacímu plášti nejsou vidět. Tyto první paneláky, ještě s „lidskou tváří“, byly zdobeny různými detaily, domovními znameními, arkádovými vchody a mozaikami.

Oběti 6. května – V době Pražského povstání, 6. května 1945 došlo k jednomu z nejbrutálnějších nacistických zločinů v tehdejší Úsobské ulici. Obyvatelé Prahy vyráželi do ulic, likvidovali dvojjazyčné nápisy a stavěli barikády. Nacisté ignorovali nařízení protektorátních úřadů a neváhali střílet do civilistů, už jen za pouhé projevy radosti z blížícího se konce okupace. Ve večerních hodinách se vydalo několik příslušníků SS z nedaleké školy Za Zelenou liškou, která sloužila jako kasárna, do pavlačového domu, kde se obyvatelé ukryli do sklepa v domnění, že tam budou v bezpečí. Byli však objeveni a přímo ve sklepě většina z nich postřílena. Německá příslušnice Lenochová, která byla v největším stupni těhotenství, klekla v krytu před esesmany a prosila je, aby ji jako německou příslušnici ušetřili. Zavraždili ji i s jejími dvěma dětmi. Když se již nikdo nehýbal, volali: „Auf! Auf!“ Vstala čtrnáctiletá Věra Hájková, která zůstala nezraněná, protože padla před střelbou. Byla ihned esesmany zastřelena. Celkem bylo v domě čp. 553 povražděno 37 osob, z toho 10 dětí ve věku od 6 do 15 let a 13 žen, z nich dvě těhotné. Zachránilo se 12 osob, které před střelbou padly na zem a předstíraly, že jsou mrtvé. Protože sklepy jsou v celém tomto domě průchozí, v krátké době se nacistům podařilo nalézt i druhou skupinu šestnácti obyvatel v domě čp. 554. Lidi vyvedli na zahradu domu, kde je okamžitě postříleli. Pachatelé masakru nikdy nebyli souzeni, nedošlo zřejmě ani k jejich jmenovitému odhalení. Dodnes zůstává nevysvětlena i otázka, z jakého důvodu si nacisté jako cíl útoku vybrali zrovna tento dům. Jedna z mnoha verzí, která mezi zbylými obyvateli domu dlouhá léta kolovala, byl popud jisté obyvatelky domu – německé státní příslušnice. Tato žena i s rodinou útok přežila zcela nezraněna. Následky však tato spekulace měla – její manžel byl krátce po útoku zabit ušlapáním. Ulice se dnes jmenuje Obětí 6. května a masakr připomíná malý památník na předzahrádce domu č. 553 a mramorová deska před vchodem domu č. 554. V zahradě za domem 554 je místo vraždy označeno žulovým pomníkem.

Stanice Budějovická – Ve vestibulu stanice metra Budějovická u výstupu k radnici Prahy 4 a poliklinice vznikla obří malba sprejem, kterou iniciovala radnice čtvrté městské části. Je zde nasprejován Pražský hrad, Staroměstský orloj a Karlův most. Autoři nezapomněli ani na symboly vztahující se k Praze 4 – na vodojem Vršovické vodárny, který stojí v Michli. Životnost malby je díky tomu, že je v podchodu, několik let. Radnice doufá, že jiní sprejeři budou ctít autorské dílo a nebudou dokončený obraz přemalovávat a poškozovat.

Kostelík sv. Františka z Assisi, U Habrovky 2 - Jeden z nejskromnějších pražských kostelů. Krčský sbor začal chystat stavbu svého prvního kostela od poloviny třicátých let minulého století. Vybral si architekta Jaroslava Čermáka, který chtěl v Krči postavit podobný kostel, jaký sám navrhl v Košířích. Jenže zatímco košířský kostel svatého Jana Nepomuckého se stihl postavit, krčské plány zastavila druhá světová válka. Sbor se proto rozhodl pro provizorní stavbu, se kterou by přečkal válku. Emanuel Hruška navrhl jednoduchý dřevěný domek, aby mohl být kostel postaven opravdu rychle. Práce začaly 8. prosince 1941 a za pouhé dva týdny se sbor sešel v novém kostele na štědrovečerní bohoslužbu. Kostel zvenku vypadá jako obyčejný dům zasazený do udržované zahrady. Jen místo komína je na jejím vrcholku malá zvonička. Po roce 1948 komunisté zakázali postavit nový kostel, a tak se z provizoria stala trvalá památka.

Krčský zámek, V podzámčí 1 - Již v roce 1273 zde stávala tvrz. Zpustlou tvrz přestavěl na své vrchnostenské sídlo řád obutých karmelitánů od sv. Havla. Po zrušení řádu se v držení zámku vystřídalo několik majitelů, z nichž nejvýznamnější byl JUDr. Schlosser, který provedl novogotickou přestavbu a rozšířil zámeckou zahradu. Od konce 19. století až do znárodnění v roce 1948 zámek vlastnila rodina Welzova. Jejím potomkům byl také navrácen v restituci. V roce 2003 prošel celkovou rekonstrukcí a byl přeměněn na hotel sv. Havla.

Výletní restaurace U Labutě, Thomayerova 3 - Krčma vznikla zřejmě už v pozdním středověku v souvislosti se vznikem dnešní benešovské silnice. Tvrz a krčma byly až do konce 17. století jedinými objekty trvalého charakteru na území Horní Krče. Dnešní podobu daly hostinci stavební úpravy na konci 18. století. V roce 2009 byla novým majitelem uskutečněna rekonstrukce, při které byly zachovány pouze tři obvodové stěny o tloušťce jednoho metru. Restaurace a penzion byly otevřeny v červenci 2010.

Sekvoje a mufloni v Kunratickém lese – Sekvojovec obrovský, nejmohutnější strom na Zemi, až 80 metrů vysoký jehličnan,  se původně vyskytoval pouze na západních svazích Sierry Nevady v Kalifornii. Teprve roku 1841 se začal v Evropě hojně vysazovat jako okrasná dřevina v parcích. Dva sekvojovce jsou vysazeny v bývalé lesní školce a jeden na zahradě hájovny. Sekvojovce byly vypěstovány ze semen, které nechal do ratměřické zámecké zahrady vysadit hrabě Chotek. Obvody jejich kmenů měří 340 a 335 cm a koruna jednoho z nich dosahuje výšky 35 metrů. V Kunratickém lese můžeme také jako v jediném pražském lese spatřit muflona. Do Čech byl přivezen ve 2. polovině 19. století. V 60. letech 20. století byl vysazen přímo v Kunraticích. Jako každá ovce je i muflon díky rozeklanému hornímu pysku schopen spásat rostliny těsně u země. Oproti ovcím však žije v lese, kde spase vše, na co narazí. V lesních porostech působí obrovské škody okusem, likviduje mladé stromky a bylinný podrost. Tím, že likviduje přirozené zmlazení dřevin, znemožňuje přirozený vývoj lesa a několikanásobně zvětšuje náklady na jeho obnovu. Česká republika je mufloní velmocí – bohužel pro naše lesy. Nachází se u nás 1/3 celosvětové populace, tj. 17–18 tis. jedinců. Ročně se uloví 7–8 tis. kusů. V Kunratickém lese žije stádo o 40–50 kusech. Únosným stavem by byla méně než polovina.

Interlov, U Michelského lesa - Podnik, severozápadně od stanice metra Roztyly byl vývozce zvěřiny do ciziny a v 60. letech se do místního bazénu chodili koupat lidé z Jižního Města. V sedmdesátých letech byl areál postižen výstavbou metra linky C, jejíž důsledky jsou v terénu patrné do současnosti. Nacházela se zde opuštěná torza původních objektů, kde sídlili bezdomovci. Nyní je vše srovnáno se zemí a chystá se revitalizace a nová výstavba. Větší část plochy je zatížena hlukem z dálnice, lze tedy postavit jen kanceláře. Zde je vize: "Blíže Jižní spojce vznikne komplex s obchody a službami. Za ním, směrem k lesu vznikne na šesti hektarech přírodní park s loukami a dětským hřištěm. Investor chce obnovit i meandry potoka, který byl kdysi sveden do trubek. Ten by pak napájel malé přírodní koupaliště.“

Geopark, Jihozápadní IV – V místě bývalého sokolského cvičiště sídlí od roku 1959 Geofyzikální ústav. V roce 2003 byl v jeho areálu otevřen Geopark. Je volně přístupný. V současnosti shromažďuje více jak 40 horninových vzorků, které mají veřejnosti představit rozmanitost a krásu hornin, které tvoří Český masív.