43a. Expedice EE-HU aneb Expedice na Jih od Eskymáků do Horních Uher 

středa 1. 5. - neděle 5. 5. 2013
navštíveny: Eskymo Welzl v Zábřehu, elektrárna Háj v Třeštině, Mohelnice, zámek Nové Zámky, Litovel, Sluňákov, Olomouc, Dub nad Moravou, Tovačov, Chropyně, Kroměříž, Otrokovice, Baťův kanál, Uherské Hradiště, nýtovaný most v Kostelanech, Veselí nad Moravou, Strážnice, sklípky Plže, výklopník v Sudoměřicích, Hodonín, Mikulčice, U zlomené šlapky, předválečné opevnění v Suchohradu, cyklomost Svobody alias Chucka Norrise, Devín, Bratislava

Pozvánka
Překvapivě se ještě pořád někteří ptají, co je EE-HU. Vězte, že máte to štěstí, že se účastníte Expedice na Jih aneb Expedice od Eskymáků do Horních Uher. Jedeme ve středu 1. 5., ostrý start je ze Zábřehu. První den jedeme do Litovle asi jen cca 40-45 km, pak už budou etapy 70kilometrové. Spíme v penzionech, takže spacáky ani karimatky nebrat! Vezměte si jen limitovaný počet triček, pláštěnku atd. I ti, co jedou jen do Břeclavi, pojedou zřejmě, aniž to tuší, do Horních Uher. Moravský Svätý Ján, kde spíme ze soboty na neděli, je totiž na Slovensku. Tudíž i vy Břeclaváci potřebujete EURA! Trasa poměrně nenáročná a čísla cyklotrasy se mění maximálně 3x. Díky zařizování jízdenek a místenek u Českých drah se expedice zatím spíše podobá manévrům.

Jaká expedice byla

   Zatímco vloni při cestě do Drážďan jsme si dali spicha na Trójské lávce a prostě vyrazili, tentokrát předcházely expedici EE-HU neskutečné manévry. Vyrazit z Českých drah místenky na kola do povinně místenkového vlaku se ukázalo vzdor dvouměsíčnímu úsilí jako zhola nemožné. A tak jsme nakonec všichni museli přijet po čarodějnicích na nádraží už v půl sedmé ráno a nacpat kola do starého dobrého hytláku. Vlastní Expedici na Jih od Eskymáků do Horních Uher jsme zahájili u bodrého Eskymo Welzla v Zábřehu. Ač na hlubokém severu, zjistili jsme, že žít na zahrádkách lze. A tak zachumlaní do kožešin jsme pobyli U splavu, zopakovali si loňskou zahrádku U Keprtů (tentokrát bez makrel) a terásku v kempu v Mohelnici a středeční putování zakončili na slunečně mrazivé zahrádce pivovaru v Litovli. Že je první máj, nám připomněla už v Kolíně Kestřa mávátkem, ale my jsme náš první máj oslavili pod rozkvetlou sakurou po boku padlých z první války v Třeštině. Tornádo, vodní kanál na náměstí a hlavně silák Gustav, kterým jsme se posilovali celý večer, zakončily první expediční den.

    Ve čtvrtek jsme deštným pralesem dojeli do ekologického Sluňákova, na jehož vrcholku jsme si nemohli připít ničím jiným než krabicovým biomlékem. Vedení je bdělé, někteří přípitek jen předstírali. To ve Svatováclavském pivovaru v Olomouci už nebylo žádné markýrované pití, déšť byl přepit sv. Pavlínou. Od Hanáků si budeme ještě pamatovat želvu v kašně, chemika na orloji, Franz Josefa v kostele a spilku v hospodě U Moritzů. Stometrová věž tovačovského zámku nás vítala mezi rybníky už zdálky, ale zámek v Chropyni objevil málokdo. Všichni už totiž spěchali před deštěm do Kroměříže za mladičkými servírkami. Při večírku ve Wechově dvoře jsme poprvé objevili, že temné maďarské EE-HU se k ťukání půllitry hodí neskonale víc než loňská libozvučná ryze česká PrDEl. V pátek jsme vyjeli, aby nás déšť nejprve přibrzdil v Květné zahradě a poté zcela zastavil na několik hodin u fotbalového hřiště v Kvasicích. EE-HU, žebra, EE-HU, Eskyma, EE- HU. Prostě bylo tam hezky. Pak naše internetová rosnička vydala prohlášení, že už nezmokneme, a tak jsme vyrazili vstříc Baťovi a jeho kanálu. Z Uherského Hradiště jsme spatřili jen Přístav s horkými nápoji a před deštěm nás znovu musela ukrýt Maruška Kudeříková. Zase nám rosničkáři lhali. Kiosek v kempu ve Strážnici nám rozlévaným vínem (než jsme ho všechno vypili) úspěšně nahradil plánované večerní Plže.

    Teprve v sobotu se ze zájezdu neukázněných důchodců stala opravdická expedice. V sevřeném šiku jsme nejdříve dobyli Plže, posléze Výklopník. U Skalice jsme přes zabarikádovaný mostek násilně pronikli na území Horních Uher. Ale rádi jsme se ještě na skok vrátili na Velkou Moravu - v Hodoníně u Varmuži pojedli ryby, U Kunzů popili Šviháka a v Mikulčicích pozdravili Cyrila s Metodějem. Na konci moravské civilizace nás U zlomené šlapky obsluhoval obstarožní komár, pak už jsme po poldrech spěchali mezi skutečně bodajícími komáry definitivně do Uher. K výdejnímu okénku v Piesočné jsme nastoupili pro menáž přesně úderem půl sedmé. Žízeň je silnější než únava. Mužstvo zdecimované jízdou rozbahněným terénem ještě nasedlo na své bicykly a odjelo do Jany na pivo a trochu toho hokeje. Víno v Uhrách evidentně neznají, jen rum. V neděli vrcholové družstvo okolo Moravského bitevního pole a řopíků tak spěchalo do cíle, že jsme hranici Bratislavy dosáhli už v poledne. Ale zastávka U starého bicyklu, lávka Chucka Norrise, přetržený řetěz, výstup na Devín, kde jsme na vlastní oko spatřili, jak se naše říčka Morava, podle které jsme putovali přes 300 kiláků, vlévá do Amazonky, a kiosek pod Devínem srovnal náš časový harmonogram do normálu. Poslušně hlásím, že bratislavský hrad byl 15 účastníky dobyt přesně v 16:00. Tak ještě nedělní procházka Michalskou bránou do Meštianského pivovaru, hurá na Hlavnú stanicu, kde jsme našich 13 kol nacpali do 12 stojanů a expedici EE-HU je konec. Už teď jsem zvědavá, jak příští rok zrapujeme Bi-ZaČ. Z mapy je zřejmé, jak velký flák Moravy jsme přejeli.

Kilometráž: 1. den - 46 km, 2. den - 80 km, 3. den - 68 km, 4. den - 67 km, 5. den - 80 km, celkem 341 km.

středa
Jan Eskymo Welzl, nádraží v Zábřehu - Eskymo se narodil roku 1868 v Zábřehu. V roce 1893 opouští Moravu. Nejprve pluje jako námořník přes Ameriku, poté přes Austrálii do Vladivostoku. Pracuje jako zámečník na transsibiřské magistrále, poté cestuje tři roky Sibiří. Veškeré cestování komplikuje jeho absolutní neznalost map i jazyků. Poté se přesouvá na Novosibiřské ostrovy a později na Aljašku. Ve dvacátých letech, kdy v Americe bují strach z komunistů, atentátů a špiónů, je Welzl americkým soudem vyhoštěn a poslán do Hamburku. Zde žije nuzně, svým vyprávěním o životě v divočině však zaujal pracovníky československého konzulátu, a přes ně si začal dopisovat s Rudolfem Těsnohlídkem, který o něm jako první napsal knihu. Za utržené peníze odcestoval Welzl do Kanady, jen roku 1928 nakrátko vrátil do Čech. Posledních dvacet let života strávil v Dawson City, kde v roce 1948 umírá. Jeho dobrodružství na základě rozhovorů napsal v roce 1930 Edvard Valenta. Kniha Třicet let na zlatém severu měla nesmírný úspěch i v zahraničí, kde dokonce vzniklo podezření, že žádný Eskymo Welzl neexistuje a autorem je ve skutečnosti Karel Čapek, který k zahraničnímu vydání napsal předmluvu. Jeho dílo a všestrannost (cestovatel, dobrodruh, lovec, zlatokop, náčelník Eskymáků, nejvyšší soudce v Nové Sibiři a vypravěč) inspirovalo Svěráka a Smoljaka k vytvoření postavy všeumělce Cimrmana. U nádraží v Zábřehu byla v roce 1998 odhalena jeho socha. Start expedice od Eskymáků je tedy pevně určen.

Třeština - Háj - Vodní elektrárna byla v roce 2008 zapsána jako národní kulturní památka. První elektrárna zde vznikla už v roce 1901 a byla vůbec první v Rakousku-Uhersku, jež pomocí nadzemního vedení elektrifikovala okolní vsi. Roku 1922 byla na jejím místě vystavěna nová elektrárenská budova podle projektu architektů Bohuslava Fuchse a Josefa Štěpánka. Objekt elektrárny je po generální opravě a stále vyrábí elektřinu s původními turbínami. Vedle elektrárny je od stejných autorů postavena pro rodinu Plhákových vila Háj

Mohelnice, Památník děkana Lautnera - V Mohelnických městských sadech byl roku 1685 po pětiletém věznění a vyslýchání odsouzen a na hranici upálen za provozování čarodějnictví šumperský děkan Kryštof Alois Lautner. Byl tak jednou z nejznámějších obětí honu na čarodějnice (Václav Kaplický, Kladivo na čarodějnice). Kvůli své oblíbenosti mezi lidmi a vlažnému postoji k rekatolizaci byl obžalován soudcem Bobligem z Edelstadtu, a když odmítl přiznat svou vinu, byl podroben i mučení. V roce 1998 byla při olomouckém arcibiskupství zřízena komise, která zkoumala rozsudky inkvizičního soudu. Samotný děkan Lautner, který byl vydán na smrt rozhodnutím biskupské konzistoře, ale nakonec právně rehabilitován nebyl a komise byla v tichosti rozpuštěna. Na místě v Městských sadech, kde došlo k upálení, je dnes umístěna kamenná pamětní deska.

Nové Zámky – V zámku je ústav sociální péče. Lužní les okolo zámku je ozdoben drobnými stavbičkami. Na levém břehu řeky Moravy je letohrádek Chrám přátelství  alias Templ. Sedm metru vysoká stavba s kulatou klenbou, podepřená iónskými sloupy umožňuje pohled na splav. Nedaleko Templu na ostrově v řece Moravě, je osmnáct metrů vysoký obelisk Komín, který byl v roce 1808 vybudován podle projektu vídeňsko-lednického architekta Hardmutha.

Mladečské jeskyně - Nabízejí pohled do složitého labyrintu puklinových chodeb, dómů a komínů, mají od roku 2012 opravený vchod. Během rekonstrukce se vrátila původní podoba hrázděné vstupní budově z počátku minulého století a v jeskynním systému se působivěji přibližuje návštěvníkům život člověka kromaňonského z doby kamenné. Expozice o ztvárnění rituální obřadu je totiž doplněna přímo kromaňonci. Právě v Mladečských jeskyních byly objeveny nejstarší lidské kosti v Evropě – kromaňonců z období před 31 000 lety. Jeskyně pravděpodobně využívali jako rituální pohřebiště. Okruh je dlouhý 380 metrů; prohlídka trvá cca 40 minut.

Litovel – Leží na řece Moravě, jejíchž šest ramen dodává Litovli specifický ráz. Město se proto také nazývá Hanácké Benátky. Jedno z ramen, Nečíz, vede přímo pod náměstím. Litovelská radnice stojící na náměstí Přemysla Otakara II. byla v roce 1572 přestavěna a byla jí přistavěna 72 metrů vysoká věž. Protože radnice stojí přímo nad ramenem Moravy, je radnice nejvyšší most na řece Moravě. Svatojánský most - kamenný most přes řeku Moravu. Dostaven byl kolem roku 1592, je tedy nejstarší most na Moravě (třetí v Česku po Karlově mostě a mostu v Písku). Uprostřed mostu je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého. Švédská deska - památník dobytí Litovle Švédy za třicetileté války. Byl postaven roku 1652, jsou v něm zazděny kamenné dělové koule. Na místním gymnáziu studoval Jan Opletal (socha v parku před budovou).

Pivovar Litovel - V roce 1770 vyrostl v Litovli nový společný pivovar se sladovnou, který vařil celých 100 let. Když už kapacitně nestačil poptávce, vznikl v roce 1814 nový Měšťanský pivovar. Jako celá Litovel byl i on pod německou správou. Na tuto situaci reagovali moravští vlastenci tím, že založili a otevřeli v roce 1893 ryze vlastenecký Rolnický akciový pivovar se sladovnou. Od té doby, nepřetržitě už druhé století, vaří pivovar v Litovli pivo, které se svou nezaměnitelnou chutí, lahodnou hořkostí a přirozenou barvou prosadilo nejen ve své domovině, ale i v zahraničí. Nám nejvíce na Silvestra učarovalo Maestro – pivo s lavinovým efektem.

Vila Gustava Frištenského - Jeho vila stojí v ulici, která rovněž nese jeho jméno. Narodil se roku 1879 v Křečhoři u Kolína. Za Rakouska-Uherska a první republiky byl českým zápasníkem v řeckořímském zápase. První závod vyhrál v roce 1900, v roce 1903 se stal amatérským mistrem Evropy, pak zápasil v USA a vystupoval v cirkusech, v roce 1929 se stal profesionálním mistrem Evropy. Za druhé světové války byl vězněn za odbojovou činnost, po roce 1945 vystupování zanechal. V roce 1956 obdržel titul Zasloužilý mistr sportu. V Litovli žil od roku 1909 až do své smrti v roce 1957. Pamětní bronzová deska na vilce byla zhotovena a vsazena nákladem rodiny Frištenských v roce 1997. V září 2013 by měla být před sokolovnou odhalena jeho socha. Ve vilce nyní žije jeho praneteř.

Tornádo - Litovlí se přehnalo v roce 2004. Ve středu 9. 6. odpoledne se postupně obloha zatahovala a v půl páté vypukla prudká bouře s lijákem a krupobitím. Během několika minut se náhle setmělo a bouře se proměnila v ničivé tornádo. Obrovský náraz větru o síle přes 200 km/hod. lámal stromy, vyrážel dveře a okna, odnášel střechy. Brázda největších škod se táhla podél ramene řeky Moravy v poměrně úzkém pásu od Vísky k pivovaru. Celá pohroma netrvala déle než hodinu. Nejvíce byla postižena ulice Frištenského a Nábřežní, byly zpustošeny i městské sady, v kterých se nyní nachází památník tornáda.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

1) Ekologické centrum Sluňákov je dobře ukryto v pahorku                             4) U Terezské brány je další pivovar Moritz
2) Svatováclavský pivovar v Olomouci - Gustava jsme vyměnili za Golema   5) Tovačovský zámek se blíží
3) Z olomouckých kašen nejvíce zaujala tato s želvami                                   6) V Chropyni na zámku sídlí král Ječmínek a Filla

čtvrtek
Lhota nad Moravou – Jan Opletal (1. 1. 1915 – 11. 11. 1939) se narodil zde. Navštěvoval gymnázium v Litovli, kde složil maturitu v roce 1934. Od roku 1936 studoval medicínu v Praze. 28. října 1939 proběhly v Praze protinacistická demonstrace, při které byl Opletal vážně zraněn střelou do břicha. Navzdory lékařské péči zemřel 11. listopadu. Pohřbu se 15. listopadu zúčastnily tisíce studentů a jejich setkání přerostlo v další protinacistickou demonstraci. Hned poté začalo gestapo úřadovat. Devět studentů bylo 16. listopadu zatčeno a o den později 17. listopadu popraveno Více než tisíc studentů bylo posláno do koncentračního tábora Sachsenhausen a vysoké školy byly na šest let zavřeny. Opletalovy ostatky byly převezeny do rodného Nákla (Lhota je jeho součástí), kde mu byl později na hřbitově vztyčen pomník.

Sluňákov, Horka nad Moravou - Ekologická stavba, která slouží nejen jako učebnice pro budoucí architekty, ale rovněž pořádá akce ve stylu "škola v přírodě" pro ty nejmladší. Architekti se zaměřili na maximální efektivitu využití energetických zdrojů z okolí stavby. Dům využívá pro regulaci vnitřní teploty slunce a důmyslný systém podzemního potrubí, k jejímu udržení pak důkladné izolace. Byl postaven v letech 2005-2007, stál 70 miliónů. Stavba získala prestižní ocenění Grand Prix architektů 2007. Dům je navržen jako obydlená terénní vlna, která je plynule zapojena do okolního terénu, takže z cyklostezky ani z bezprostřední blízkosti není téměř vidět. Když před Horkami odbočuje cyklo 51 směrem doleva, je potřeba jet po červené značce rovně.

Olomouc – V historickém jádru města je situováno několik velkých náměstí, z nichž na Horním náměstí je umístěna radnice s orlojem z 15. století. Orloj byl během své historie několikrát přebudováván a vybavován různými druhy pohyblivých loutek, např. sv. Václav, sv. Jiří na koni a s drakem, Tři králové na velbloudech. Později zde byl místo světců umístěn arcivévoda Rudolf Habsburský a kněz s monstrancí. Orloj byl poškozen za 2. světové války a kompletně přebudován v letech 1947–1955 Karlem Svolinským. Místo Ptolemaia nám nyní tento bizarní orloj nabízí chemika, místo Panenky Marie - volejbalistku s míčem a místo sv. Václava – montéra. Místo kůru nebeských – datum narození Josefa Vissarionoviče Stalina.
Na Horním náměstí je také Herkulova a Caesarova kašna a od roku 2002 též Ariónova kašna, kterou vytvořil olomoucký rodák sochař Ivan Theimer. Nejvýznamnější památkou je sloup Nejsvětější Trojice, postavený v roce 1740, patřící mezi památky UNESCO.

Arcibiskupský dóm svatého Václava, Václavské náměstí - V sousedním domě bývalého olomouckého děkanství byl roku 1306 zavražděn český král Václav III. jako poslední z rodu Přemyslovců. Pohřben byl v kryptě kostela, ale roku 1326 dala jeho sestra královna Eliška Přemyslovna ostatky převézt do Zbraslavského kláštera. Katedrála představuje výraznou dominantu města Olomouce a to především svojí hlavní věží, jejíž výška 100,6 metrů z ní činí druhou nejvyšší kostelní věž v České republice. V katedrále je také umístěn největší zvon na Moravě sv. Václav.

Kostel svatého Mořice - Pozdně gotický trojlodní kostel s křížovou klenbou. Kostel má dvě nesymetrické hranolové věže a největší varhany ve střední Evropě, pocházející z roku 1745. Roku 1848 byl v kostele korunován císař František Josef I. Na jednom z oken kostela je zpodobněn. Kostelní věž je vysoká 46 metrů a zpřístupněna - vstupné 15Kč.

Vila Primavesi, Univerzitní 7 - Vila je výjimečným příkladem spojení vídeňské a anglické secese. Postavili ji vídeňští architekti Franz von Krauss a Josef Tölk pro olomouckou bankéřskou rodinu Primavesi. Na zajímavém pozemku na hradbách historického jádra města postavili v letech 1905–1906 členitou stavbu s vysokou mansardovou střechou. Interiér tvoří především centrální obytná hala s dřevěným schodištěm a krbem. Až do roku 1918 mecenášská rodina Primavesi postupně doplňovala interiér i zahradu vily uměleckými díly nejvyšší kvality. Díky známosti s předním secesním malířem Gustavem Klimtem se zde ocitlo několik jeho děl, portrétoval i členy rodiny Primavesi. Vila byla rekonstruována v letech 1997-2007.

Svatováclavský pivovar, Mariánská 4 - Srdcem pivovaru je měděná varna, přezdívaná „GOLEM“, kde probíhá přímo před očima hostů první fáze výroby piva – vaření. Pivovar má kapacitu 110 míst, venkovní zahrádka 80 míst. Nabízí sedm druhů kvasnicového piva bez pasterizace a filtrace. Minipivovar s pivnicí je otevřen od května 2010.

Pivovar Moritz, Nešverova 2 - Byl založen v roce 2006 a dodává pivo Moritz 10, 11, 12 do stejnojmenného hostince. Byl pojmenován na počest Moritze Fischera, olomouckého podnikatele ve stavebnictví. Restaurace připravuje jídla haličské (např. polský baršč), židovské (šoulet, cimes) a české kuchyně. V letních měsících funguje i zahrádka přes ulici, kde probíhají i občasné koncerty.

Dub nad Moravou - Poutní kostel Očišťování Panny Marie, monumentální barokní stavba z let 1736-1756.

Tovačov – Renesanční zámek s 96 metrů vysokou věží. Věž byla dokončena v roce 1492 a pro svoji výšku a štíhlý tvar je nazývána Spanilá. Vstupní portál věže byl dokončen ve stejném roce a je nejstarší renesanční památkou na sever od Alp. Vstup na věž 20 Kč.

Chropyně – Dle pověsti se zde narodil král Ječmínek a zcela určitě roku 1882 malíř Emil Filla. V zámku, nyní muzeu jsou dva historické sály Rytířský s vystaveným brněním a zbraněmi a Ječmínkův sál. Také je zde umístěn památník Emila Filly s ukázkami jeho grafické tvorby.

Kroměříž - Velké náměstí s podloubím a vedle něj stojící Arcibiskupský zámek. Ten je společně s oběma zahradami (Květná zahrada, Podzámecká zahrada) od roku 1998 zapsán na listině kulturního dědictví UNESCO. V Jánské ulici se narodil Max Švabinský (pamětní deska odhalené v roce 1933 u příležitosti jeho šedesátin). Dětství prožil v areálu bývalého františkánského kláštera, nyní hotelu Octárna. Pět mozaikových lunet, původně určených pro výzdobu Národního divadla v Praze bylo předáno Kroměříži a v roce 1999 vystaveno v Octárně. V Kroměříži se také narodil Karel Kryl. Významný knihtiskař Karel Kryl starší, který převzal podnik po svém otci také Karlu Krylovi, byl po záboru Sudet v roce 1938 nucen i s rodinou přesídlit z Nového Jičína do Kroměříže. Zde úspěšně pokračoval ve své činnosti. 12. dubna 1944 se narodil Karel Kryl. Idylické dětství skončilo sourozencům Krylovým v polovině roku 1950, kdy bylo před zraky celé rodiny zničeno zařízení tiskárny. V Kroměříži žil Karel Kryl se svými rodiči do roku 1957, kdy se rodina přestěhovala zpět do Nového Jičína. V ulici kpt. Jaroše, na domě, kde Krylovi bydleli, je umístěna pamětní deska.

Pivovar Černý Orel, Velké náměstí - Již od roku 1734 se v domě nacházela lékárna, později zvaná U Černého orla. Minipivovar byl otevřen v prosinci 2009. Restaurace je rozdělena na dvě části - na nekuřáckou Židovnu a kuřáckou Lékárnu. Židovna je umístěna v přední části, které dominuje varna, velký výčep a dřevěný model sladovny. Lékárna je umístěna u kuchyně, její dominantou je mobiliář z původní lékárny.

Fotoalbum expedice...

pátek
Otrokovice - V roce 1930 rozhodl koncern Baťa s ohledem na nedostatek vody a dopravní komplikace ve Zlíně o vybudování pobočného závodu v Otrokovicích. Pro výstavbu byly vybrány pozemky zvané Bahňák u řeky Moravy. Výstavba sídliště byla zahájena v září 1930. Pracemi na Bahňáku byl pověřen Jan Antonín Baťa. Problém jak zvednout terén kvůli podmáčenému terénu se nejdříve řešil navážením zeminy nákladními auty. To ale bylo velmi zdlouhavé, a tak Baťa vyřešil zvýšení zcela originální myšlenkou, která se stala později i důvodem k udělení titulu doctor honoris causa. Pomocí silného čerpadla o výkonu 22 000 litrů za minutu byla voda z řeky Moravy hnána do výšky 85 metrů na vrch Tresný na protějším břehu řeky Moravy, kde mohutné trysky vyplavovaly zeminu. Dřevěným korytem se pak zemina splavovala až na místo stavby. Tímto způsobem bylo přemístěno asi 3,5 miliónu m3 zeminy a terén zvýšen o 2 – 4 metry. Kromě elektrárny a továren bylo v Otrokovicích také zřízeno hlavní letiště pro Zlín. V červenci 1932 zde nedlouho po startu zahynul při leteckém neštěstí šéf koncernu Tomáš Baťa. To mj. vyvolalo zájem koncernu na oficiální zavedení názvu Baťov pro celé město, což bylo uskutečněno po roce 1938. Do roku 1944 bylo postaveno 409 domů s 689 byty, v nichž bydlelo tři tisíce zaměstnanců. Nejcennější budovou z té doby je Společenský dům - významná funkcionalistická stavba z roku 1936, jejímž autorem je architekt Vladimír Karfík. Stavěla se jen 11 měsíců. Kolem ní bylo navrženo centrum tehdejšího Baťova i s parkem naproti. V roce 1938 je uveden do provozu Baťův plavební kanál, jehož severní vyústění bylo v přístavu v areálu továrny. Další baťovské projekty však zpomalila nebo zastavila válka. Po druhé světové válce byl BAPOZ znárodněn, v plánované výstavbě se nepokračovalo. V roce 1946 byl městu navrácen název Otrokovice. V šedesátých letech byla vybudována továrna na pneumatiky Barum. V parku před Společenským domem byla v roce 1994 v rámci oslav 100. výročí založení firmy Baťa odhalena socha T. Bati, která je kopií sochy v anglickém městě Tilbury. Památková zóna Otrokovice patří spolu se Zlínem k nejzajímavějším dokladům funkcionalistické architektury 30. let 20. století na našem území.

Baťův kanál - Vodní cesta vybudovaná v letech 1935–1938 v délce 52 km, která spojovala Otrokovice s Rohatcem. Částečně vede po řece Moravě, jinak uměle vyhloubenými kanály s řadou pohyblivých jezů a plavebními komorami (celkem 14). Na trase je celkem 23 mostů. Pod mosty byly vybudovány podchody, přes které se táhla lana ke člunům. Hlavním po vodě dopravovaným materiálem byl lignit z Ratíškovických dolů do otrokovické tepelné elektrárny. Na trase byla řada unikátních technických zařízení, např. výklopník uhlí mezi u Sudoměřic, lanovka pro přetahování člunů přes Moravu ve Vnorovech apod. U každé plavební komory byl postaven typický „baťovský“ domek pro obsluhu. V dnešní době je celá vodní cesta v délce 52 ;km opravena a je umožněna jak pravidelná, tak i turistická vodní doprava mezi Otrokovicemi a Skalicí na Slovensku. Turisté mohou využívat osm přístavů a šestnáct přístavišť.

Napajedla - Zámek byl postaven byl v druhé polovině 18. století.  V roce 1886 zde rod Baltazzi založil hřebčín a s ním chov anglických plnokrevníků. Ve třicátých letech 20. století  koupila zámek firma Baťa. Jan Antonín Baťa zamýšlel vybudovat na zámku místo střetávání obchodníků z celého světa. Poté zámek patřil firmě Fatra, místnímu výrobci širokého sortimentu plastických hmot. V roce 2008 koupil zámek soukromý majitel, opravil ho a dnes je přístupný veřejnosti.

Uherské Hradiště - Město bylo založeno Přemyslem Otakarem II. Na křižovatce cest bylo už na přelomu 8. a 9. století slovanské hradiště. Centrem byl tzv. Svatojiřský ostrov, nazývaný podle jeho kaple. Velkomoravská aglomerace dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů patřila k důležitým střediskům Velké Moravy. Archeologický průzkum na rozdíl od Mikulčic však ztěžuje současná zástavba. V Sadech na tzv. metropolitní výšině zvané Derfla na jižním okraji Uherského Hradiště byly odkryty základy sakrálního komplexu s baptisteriem - křtitelnicí, měl se zde nacházet i domnělý hrob sv. Metoděje. Sice situačně odpovídá popisu v písemné zprávě z 9. století, ale hrob byl prázdný.
V Prostřední ulici v Uherském Hradišti pořídil při povodních 11. července 1997 fotograf Petr Josek fotku psa plovoucího v zatopené ulici. V roce prvních velkých povodní mu za tento snímek porota soutěže Czech Press Photo udělila hlavní cenu – Fotografie roku.

Kostelany nad Moravou – Portálový nýtovaný most přes řeku Moravu - v roce 1913 byla započata jeho výstavba. Byl dokončen až po první světové válce v roce 1921.

Uherský Ostroh – Renesanční zámek. V roce 1949 se zde narodila a bydlí Helena Fibingerová i se svým trenérem a manželem Jaroslavem Šmídem.

Milokošť, předměstí Veselí nad Moravou - Na rohu je hospoda s touto pamětní deskou: „Sem na pivo nechodí, ale kolem rohu této hospody rychle projíždí Josef Zimovčák, legendární jezdec na vysokém kole, pokořitel Tour de France a nejslavnější sportovec milokoštský.“

Veselí nad Moravou, zámek - Bývalý středověký vodní hrad byl v 16. století přestavěn na renesanční zámek. Obklopuje ho rozsáhlý park. V těsné blízkosti zámku je mlýn, přestavěný na elektrárnu, jejíž zařízení je dodnes funkční. U přístaviště Baťova kanálu je příjemná hospoda a informační centrum. Sedm divů města Veselí nad Moravou- seznam sedmi nedokončených městských staveb, často realizovaných v Akci Z:

1. Hřbitov, kde se nikdy nepohřbívalo,
2. Semafory v centru, které nikdy neřídily dopravu,
3. komín, z něhož se nikdy nekouřilo,
4. lávka přes nádraží, přes kterou se nechodilo,
5. socha Klementa Gottwalda, která nikdy nedoputovala na svůj podstavec,
6. kino, v němž se nepromítalo,
7. a koupaliště, ve kterém se nekoupalo.

Vnorovy – V budově školy, protože jeho otec byl učitel, se narodil v roce 1922 básník Jan Skácel. Hned vedle školy stojí rodný dům Marušky Kudeříkové. Narodila se v roce 1921, za války se zapojila do ilegálního odboje, byla zatčena v roce 1941 a popravena dva dny po svých 22. narozeninách v roce 1943. U Vnorov se kříží Baťův kanál s řekou Moravou.

Strážnice - Na začátku Strážnice je křížení Baťova kanálu s říčkou Veličkou. Součástí křížení jsou dvě plavební komory, které dnes už nemají žádný spád. V současnosti slouží jako protipovodňové zábrany. Raritou je, že jsou vybaveny dvěma páry vrat. To umožňuje vyrovnávat spád z obou stran komory. Další pamětihodnosti: zámek, Skalická a Veselská brány jsou zbytkem protitureckého opevnění z druhé poloviny 16. století, za své doby nejmohutnější brány na Moravě, synagoga se židovským hřbitovem, skanzen. Festival, který pořádá Národní ústav lidové kultury se sídlem na zámku, se koná každý poslední víkend v červnu, v amfiteátru v zámeckém parku. Festival se poprvé uskutečnil v roce 1946.

Petrov, Plže - Památková rezervace lidové architektury. V areálu je okolo 80 vinných sklepů budovaných od 15. století. Vinné sklepy vytvářejí ulicovou zástavbu se dvěma náměstíčky. Po celý rok je přístupný veřejnosti, ještě nikdy se nestalo, že by byl zavřený sklep č. 49.

sobota
Výklopník Sudoměřice - Byl postaven v roce 1939. Toto zařízení sloužilo k překládání lignitového uhlí, které se přiváželo po železniční trati z nedalekého dolu Tomáš v Ratíškovicích, patřící firmě Baťa. Plně naložený vagon s lignitovým uhlím se pomocí lanového navijáku vtáhnul do místnosti výklopníku. V ní se nachází kolébka s výsypkou. Celá kolébka i s kolejí, násypkou a plným vagonem byla pomocí lanového kladkostroje zdvižena. Vagon pak čelními dveřmi vysypal prašný lignit do připravené lodi, která po Baťově kanále odvezla uhlí do elektrárny v Otrokovicích. Možnost vystoupat na střechu, odkud je výhled na kanál i Bílé Karpaty. Prohlídka výklopníku včetně vstupu na vyhlídkovou plošinu stojí 20 Kč.

Přístav Skalica – Přístav byl součástí Baťova kanálu už od 30. let. Přístav byl obnoven v roce 2006, a tak se stal Baťův kanál mezinárodní vodní cestou. Město je velice pozoruhodné (rotunda sv. Jiří - románská stavba z počátku 13. století, Dům kultury - secesní stavba Dušana Jurkoviče, atd.), bohužel leží stranou naší cesty.

Hodonín – V zámku z roku 1642 je nyní muzeum nejslavnějšího rodáka T. G. Masaryka. Další muzeum - Muzeum ropy se nachází u nádraží. Založila ho skupina nadšenců a je věnováno ropě a její těžbě na dolním toku Moravy. První exponáty jsou viditelné již zdálky. Jedná se o ropné věže a čerpadla, která se nachází u budovy muzea. Městská radnice z roku 1904 je postavena ve stylu norimberské secese. Při příjezdu ze Slovenska je po pravé ruce nepřehlédnutelná prodejna Varmuža. Úžasné rybí saláty a speciality. V sobotu otevřeno do 12!

Pivovar Kunz, Hodonín - Umístění v bývalém dvoře Kuncova domu dalo jméno i firmě. Pivovar otevřen v roce 1994, má kapacitu 1 500 hl ročně. Vyrábí se tu světlá kvasnicová desítka a dvanáctka Hodonínský švihák. Restaurace je na Národní třídě, kousek za Masarykovým náměstím, ovšem zahrádka a přístup s koly je ze zadního traktu, nutno objet blok.
Mikulčice – Jeden z nejvýznamnějších sídlištních celků Velkomoravské říše s doloženým slovanským osídlením od 6. století. V 9. století velkomoravský hrad s rozsáhlým podhradím na ostrovech v řečišti toku Moravy. Na ploše 200 hektarů je tu odkryto dvanáct kostelů, dvorce velmožů, hliněné hradby, knížecí palác a pohřebiště s celkovým počtem přes 2 500 objevených hrobů. Obestavěný a zastřešený prostor baziliky je zakonzervovaný a využívaný jako muzejní expozice. Místo působení slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a sv. Metoděje. Národní kulturní památka.

Soutok Moravy a Dyje – Ze slovenské strany špatně značená odbočka na soutok

Moravský Svätý Ján – Sympatické bistro Jany hned u vjezdu do městečka

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Řopíky na hranici s Rakouskem zůstaly zachovány                               4) Brána ke svobodě a 400 zastřelených při pokusu o přechod hranice
    2) Cyklomost Chucka Norrise                                                                      5) V cíli EE-HU
    3) Devín – ten potůček vpravo je Morava                                                     6) V Bratislavě jsme stihli jen Meštianský pivovar