44. Pražský výběr

středa 5. 6. 2013
navštíveny: Stará hospoda v Hloubětíně, Kejřův mlýn, Kejřův park, vysočanská cyklostezka, Lidový dům, showroom Bentley, Vysočanský pivovar, nádraží Praha - Vysočany, vinné sklepy Pražského výběru, vinice Máchalka, bobová dráha Prosek

Pozvánka
Sraz ve středu 5. června v Hloubětíně ve Staré hospodě (metro Hloubětín) kdykoliv odpoledne, ale bezpodmínečný odchod v 16:14. Pražský výběr totiž nečeká věčně.

Jaká vycházka byla

    Usmálo se na mne štěstí. Mezi lijáky vykouklo slunce a to úplně přesně na Víkend uprostřed týdne. I sraz v dálném Hloupětíně, ač nejezdilo metro, neodradil. Úderem 16:14 nás vyrazilo ze Staré hospody přesně čtrnáct, abychom pak první půlhodinu mobilem dohledávali kusy zatoulané po různých busech. Ke Kejřovu mlýnu přistavěli Kejřův park a k Hořejšímu rybníku molo, aby se paní architektka mohla na svém rybníku s námi vyfotit. Pak už jsme na cyklostezce obdivovali umění za plotem, divokou přírodu Vysočan a zázračnou proměnu nouzové kolonie Čína v Nepelovo sídliště. Za poklusu jsem sdělovala, že Ondřej Sekora nekamarádil jen s broukem Pytlíkem, ale také s mužným rugby, kde se podepisovalo 99 pragováků, že Eliška bude fungovat jako nejvyšší seznamka v zemi, že na Lidový dům se podílnící skládali po 15 korunách, zatímco teď bez tří mega peněz do vedle stojící prodejny Bentley nelez. I Vysočanský pivovar s útulnou zahradou jsme minuli bez povšimnutí a galerii Fénix prolétli s neustále omílaným zdůvodněním, že "Pražský výběr nečeká". Pod vysočanským nádražím jsme prošli dlouhatánský tunel, kterému chybělo pověstné světlo na konci tunelu a věnovali tichou vzpomínku vinným sklepům, kde se stáčel nechvalně proslulý Pražský výběr. Podešli jsme estakádu a diretissimou vystoupali na Prosek.
    Přesně v šest jsme prošli nenápadnou brankou vinice Máchalky, která tou dobou normálně zavírá. Posadili jsme se na lehce omšelou terásku, nechali si ochotnou paní nalít první ze džbánků a upřeli pohled do řádků vinice a na zelené Vysočany pod námi. Všichni museli uznat, že Pražský výběr má víc než důstojného nástupce. Podle všech indicií jsme byli v Praze, a přesto jsme se ocitli za hranicí všedních dní. Když jsme vypili celou místní úrodu rýnského ryzlinku, ročník 2011, bylo na čase odejít. Naštěstí ne daleko. Hned vedle na nás čekala hospoda s bobovou dráhou. Původně jsme sem šli zahnat jen hlad a žízeň (Bier nach Wein je docela fajn). Ale dvanáct litrů vína nás připravilo o zbytky zábran. Postupně jsme odcházeli od rozpitých piv a soukali se do vozítek. A tak se řítíme do tý zdivočelý tmy a jen jedno je jistý, že jedeme všichni stejným směrem. Víkend uprostřed týdne se opravdu povedl.

Hloubětín získal své jméno pravděpodobně kolem 10. století, kdy zde sídlil vladyka Hlupata. Podle něj se vesnice jmenovala Hloupětín. Obyvatelé nebyli s tímto jménem spokojeni, a tak v roce 1907 požádali o změnu na Hloubětín. V žádosti uvedli, že staré jméno „dává podnět k mrzutostem“.

Stará hospoda, Poděbradská 110 – Existovala zde už ve středověku, tehdy v ní nocoval i císař Karel IV. Řád křížovníků s červenou hvězdou měl zde právo čepovat pivo a víno. K tomu je opravňovala listina krále Václava I. z roku 1235, zřejmě padělaná. Když přijel roku 1350 Karel IV. překontrolovat lom, odkud se těžil kámen na jeho most, byla mu listina předložena k prolongaci, a tím nabyla právní moci. Zájezdní hospoda získala dnešní vzhled po třicetileté válce. Je to barokní stavba s klasicistní fasádou. Hospodu navštívil i císař Josef II., který zde pobýval několikrát při vojenských manévrech v letech 1781-1786. V prvním patře se nachází tzv. císařská světnice s původním krbem z roku 1783. Středem budovy vedl průjezd, kterým se vcházelo do šenku a na dvůr. V současnosti je zazděn a průjezd s vysokým klenutým stropem slouží jako výčep.

Kejřův mlýn, K Náhonu 1 - Po počátečním rozkvětu z přelomu 16. a 17. století byl v době třicetileté války mlýn vypálen a pobořen. Poté ho provozuje řád křižovníků s červenou hvězdou. V průběhu 18. a 19. století se ve vlastnictví objektu střídá řada majitelů, až se roku 1917 stává jeho majitelem Josef Kejř, jehož jméno nese mlýn dodnes. V polovině 20. let dochází k celkové přestavbě mlýna a roku 1926 je dokončena novostavba obytné vily. V 50. letech slouží mlýn jako skladovací prostory, v roce 2007 v době naší návštěvy byl značně zdevastovaný. Nyní je součástí obytného komplexu a je vzorně opraven.

Kejřův park, K Náhonu 2-8 - Na místě Kejřova mlýna dnes stojí bytový komplex o 75 bytech. Původní stavby - mlýnice, pocházející z 16. století a rondokubistická vila - byly doplněny čtyřmi novostavbami. Rekonstrukcí prošla i historická vstupní brána z roku 1870, která celý mlýnský obytný areál uzavírá.

Vysočanská cyklostezka – Byla otevřena v květnu 2010. Je dlouhá 3,5 km a je z velké části vedena po tělese bývalé železniční vlečky. Po roce 1990 došlo k výraznému útlumu těžkého průmyslu a Vysočany se začaly proměňovat v obytnou čtvrť. Projektová příprava cyklostezky byla výrazně komplikována majetkovými poměry potřebných pozemků i mostů. Významnou část nákladů stezky tvořily rekultivační terénní úpravy, obnova dvou původních mostů a výstavba čtyř nových. Z nich je nejnápadnější vzletná lávka přes Ocelářskou ulici, která spojuje mimoúrovňově původní cyklostezku podle Rokytky a dříve vlečkový most přes Freyovu ulici. Cyklostezka stála 150 milionů, dotace EU činily 88 mil., mosty stály 72 mil. Kč. Podle bývalého předsedy komise městské rady pro cyklistiku Pavla Poláka nebylo možné tříkilometrový úsek cyklostezky vést po jiné trase. Nabízelo se sice vedení biokoridorem Rokytky, tam by ale město narazilo na ochránce přírody. Další možností byla trasa po frekventované Poděbradské ulici. "Tam jde ale cyklistům o život," poznamenal Polák. Proto byla stezka zvolena právě tudy.

Kolonie Čína - Po obou stranách hranice mezi Vysočany a Hloubětínem, v místech mezi dnešní Kolbenovou ulicí a Rokytkou, vyrostly v druhé polovině dvacátých let dvě nouzové kolonie. Ta hloubětínská nesla podivuhodný název Čína. Pověst praví, že jednoho dne se na obloze objevil těžký šedý mrak, zvedl se prudký vítr, v dálce už práskaly hromy a lidé volali na ty, kteří narychlo dokončovali zakrytí střechy: „Slez dolů! To bude čina!“ Čína byla většinou postavena z vyřazených železničních vagónů bez podvozků. Za nějaký čas si lidé vagóny obezdili a omítli, až se z železničních vagónů vylouply poměrně pohledné domky s malými zahrádkami.

Továrna Praga, hala č. 19, Kolbenova - Hala byla postavena mezi lety 1938-42 podle německého typového vzoru pro účely válečné výroby. Jedná se o mimořádně zdařilou funkcionalistickou stavbu. Základem je železobetonová monolitická dvoupodlažní hala se čtyřmi loděmi. Po skončení 2. světové války se sem přestěhovala z vybombardovaného areálu v Libni továrna Praga. Nejprve se tu montovaly osobní vozy, později především nákladní automobily, včetně proslulého typu V3S. Hala je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR. V této továrně vznikl v červenci roku 1968 tzv. „Dopis 99 pragováků“ adresovaný sovětské vládě. Podepsaní dělníci v něm upozorňovali na to, že projevy demokratizace společnosti v naší republice ohrožují budování socialismu. Zároveň odsoudili ty, kteří se nesmířili s armádním cvičením vojsk Varšavské smlouvy na území Čech, s tím, že čestní a poctiví občané naší vlasti se v jejich přítomnosti cítí bezpečněji. Dopis 99 pragováků posloužil vládě SSSR jako alibi pro invazi vojsk Varšavského paktu v srpnu 1968. Normalizační režim signatáře vyzdvihoval. U hlavní brány Pragovky dokonce visela pamětní deska s nápisem: "Z tohoto závodu velkých dělnických revolučních tradic byl v kritickém roce 1968 odeslán dopis s 99 podpisy do SSSR, žádající pomoc v boji s protisocialistickými silami." Deska zmizela v prosinci 1989.

Ragbyové hřiště RC Praga Rugby, U Rokytky - V roce 1823 anglický školák Webb Ellis při fotbalovém zápasu ve městě Rugby vzal do ruky míč, běžel s ním k brance soupeře a tam jej položil na zem. Tento sportovní kousek si oblíbili studenti i v širokém okolí a začali tuto hru hrát pod názvem „Fotbal, jak se hraje v Rugby“. Ve dvacátých letech hra se šišatým míčem zaujala kreslíře Ondřeje Sekoru natolik, že po své návštěvě Francie přeložil ragbyová pravidla do češtiny a vytvořil pro ragby české názvosloví. Nakonec v Brně přesvědčil asi třicítku sportovců k tomu, aby v roce 1926 v Brně za Sekorova rozhodování odehrálo první utkání českých týmů. V roce 1947  pražský LTC, předchůdce klubu Pragy, poprvé nastoupil v současných tradičních pragováckých barvách  a o rok později vyhrál LTC svůj první mistrovský titul. V roce 1955 se ragbisté tehdy hrající pod názvem TJ Spartak AZKG Praha zabydleli na zdejším hřišti u Rokytky.

Lidový dům, Freyova 8 – V roce 1919 bylo založeno družstvo „Lidový dům“, podíl členů byl stanoven na 100 Kč. Finančně se podíleli i američtí sociální demokraté.  Realizace stavby proběhla svépomocí v první polovině 20. let minulého století. Slavnostní otevření se konalo v roce 1921, ale protože v té době panoval v řadách sociální demokracie rozkol (zrovna se zakládala Komunistická strana), nebyl přítomný slavnostní řečník – poslanec za sociální demokraty Němec vůbec vpuštěn na tribunu. Vysočanští sociální demokraté se stali komunisty, a proto vypověděli podíly amerických spoluvlastníků. Aby se předešlo finanční katastrofě, mohli se stát členem družstva i lidi s podílem 15,- Kč.

Showroom Bentley-Lamborghini, Freyova 10 – O proměně Vysočan svědčí i tento showroom vybudovaný hned vedle Lidového domu. Zatímco v Lidovém domě byli vděční za podílníky s 15 korunami, tady bez miliónů do prodejny nelez. Ceny vystaveného vozu na zápraží byla 2,6 miliónu.

Fotoalbum vycházky...

Rezidence Eliška, Freyova 25 - Budoucí nejvyšší bytový dům v Česku. Bude mít 25 pater, výšku 86 metrů. V novostavbě bude celkem 385 bytů, většina z nich bude jednopokojových s kuchyňským koutem. „Důraz na malometrážní byty není žádný krizový scénář, cílovou skupinou jsou mladí lidé a singles,“ tvrdí developer Lederer. Ve vrchních patrech budou i velké luxusní mezonety. Dokončení domu plánuje Metrostav na podzim 2013. Stavební práce momentálně znepříjemňují cyklistům pohyb po cyklostezce, na druhou stranu stavby se dostanou jen po provizorních schodech. Náklady na zbourání a znovupostavení části cyklostezky vedené přes dnešní staveniště hradí společnost Rezidence Eliška.

Vysočanský pivovar, Freyova 12 – Vznik vysočanského pivovaru je doložen v 16. století, kdy patřil špitálu sv. Pavla před Poříčskou branou.  V průběhu doby v něm byla v něm i vyvařovna pro chudé a ubytovna pro lidi bez přístřeší, poté opět špitál. Koncem první poloviny 19. století byl přistavěn pivovar. Pivovar si v roce 1883 najal sládek Karel Spurný a přestavěl jej do podoby, která trvala až do poloviny minulého století, kdy byla část pivovaru zasahující do ulice U vysočanského pivovaru odbourána. Od roku 1897 byl v pivovaru provozován hostinec s výčepem. Výroba piva byla ukončena 1. května 1915. Během poválečných let začal pivovar chátrat a měnit se pozvolna v ruinu. Novou naději pro tento rozsáhlý objekt přinesl listopad roku 1989. Dnes je v moderně zařízeném objektu hotel a restaurace se zahradou.

Galerie Fénix, náměstí OSN, dříve Lidových milicí - Nákupní Galerie Fénix se v březnu 2008 stala novou dominantou náměstí. Desetipodlažní komplex je umístěn přímo nad stanicí metra B Vysočanská. Ve třetím podlaží je situováno kongresové centrum s konferenčním sálem, v nejvyšších podlažích jsou umístěny pokoje čtyřhvězdičkového hotelu Clarion Congress.

Vysočanské nádraží - Bylo původně postaveno na Turnovsko-kralupsko-pražské dráze v roce 1872. Rok poté tatáž nádražní budova začala sloužit i pro Rakouskou severozápadní dráhu, která ji obcházela z druhé strany. Vzniklo tak jediné tzv. „ostrovní“ nádraží v Praze. Nádraží bylo velkým přínosem pro začínající průmyslové podniky ve Vysočanech (např. továrna Kolben a spol., Freyův cukrovar, stáčírna vín bratří Tauberů). V tunelu tvořícím podchod železničních tratí se na severní straně dochovala nejstarší dlažba vnější Prahy.

Vinařské závody, U Vinných sklepů 7 – V roce 1891 byl založen vysočanský závod Evžena Taubera a rady Brandla na zpracování vína. Od roku 1969 se nazývaly České vinařské závody a byl zde stáčen proslulý Pražský výběr. Vinařské závody ve Vysočanech byly zrušeny až v roce 1996.

Flajšnerka, Vysočanská 2 - Současná podoba bývalé usedlosti pochází z osmdesátých let 19. století: obytná budova usedlosti se proměnila v jednopatrovou novorenesanční vilu. Pozemek ležící směrem do kopce byl přeměněn na terasovitou zahradu s letohrádkem a templem obklopeným anglickým parkem. Objekt stojí na úpatí estakády vybudované v polovině šedesátých let minulého století, která spojila nové prosecké sídliště s Vysočany.

Prosecký rybníček - Rybníček byl po dlouhá staletí jediným zdrojem vody pro Prosek postavený na náhorní písčité rovině, na spodní vodu chudé. Toho využili dva místní vysloužilí vojáci, kteří sloužili v Alpách, kam byla voda z údolních pramenů do hor dopravována ve štoudvích, zavěšených na hřbetech oslů. Zavedli tedy stejnou praxi i na Proseku a vodou z rybníčku zásobovali dvory, chalupy a také faru pomocí oslů. Protože se touto vodou i křtilo, říkalo se o proseckých obyvatelích, že jsou křtěni oslí vodou.

Vinice Máchalka, Prosecká - Na jižních svazích Proseka se víno pěstovalo zřejmě ještě dřív, než Karel IV. začal zakládat vinice v okolí Prahy. Svědčí o tom zápis v darovací listině Vladislava I., který v roce 1115 vinice pod Prosekem věnoval kladrubskému klášteru. V roce 1725 ji vlastnil Daniel Antonín Petsch, který jí nadlouho propůjčil své jméno. Ještě na mapě z roku 1910 je označena jako Pečová. Dnes vinice nese jméno po posledním majiteli Josefu Máchalovi – Máchalka. Po Máchalově smrti byl na místě vinice vysazen meruňkový sad. Dnešní vinice Máchalka se znovu narodila v letech 1996 - 2000 péčí vinařského družstva Svatý Václav. První sklizeň byla v roce 2000. Na vinici se pěstuje osm odrůd vinné révy: Rulandské bílé, Ryzlink rýnský, Müller Thurgau, Muškát moravský (MOPR), Svatovavřinecké, Rulandské modré, Portugal modrý a Chardonnay. V roce 2005 byla vinice Máchalka zařazena do první kategorie pro jakostní vína. Pražský výběr má důstojného pokračovatele.