44a. Čtrnáctkové kulturní léto 2013

Jaké byly návštěvy zahradních restaurací

pondělí 3. 6. 2013, Literární výlet – Včera jsme byli na povedeném Brikciově literárním výletu po stopách Franze Kafky. Z viničního altánu v Grébovce jsme spatřili mj. létající proměnu Řehoře Samsy.

úterý 11. 6. 2013, kuželna v Horské - Tak jsme včera zahájili už šestou!! sezónu zahradních restaurací a pošesté jsme byli na terásce kuželny v Horské. Bylo - jak jinak - krásně a bylo nás hodně. Přišla i Naďa, která se ještě v šest dušovala, že určitě nepřijde. Pili jsme pšenici, sledovali, jak se pomalu stmívá, a vedli oduševnělé řeči. Škoda, že si z nich pamatuju jen hlávku, dvě mlíka a drátěnku. Michal Martina rád soukromě vysvětlí a připravte se, (jak jsme ostatně u něj navyklí) na výrazně intelektuální humor.

úterý 18. 6. 2013, Vojanovy sady – Tradiční vítání léta - tentokrát o názvu nebylo pochyb. Bylo příjemně letně.

víkend 29. 6. – 30. 6. Řež - Čluny nebyly, kola byly, ale evidentně kola nebyla taková atrakce jako jízda pouze dolů. I když konzumace na cestě z Proseka byla stejně důstojná jako před deseti lety při plavbě po Vltavě. Uznejte sami: na dvacetikilometrové trase čtyři hospody a jeden šampus u ďáblické hvězdárny na oslavu Petrů a hlavně Pavla. A to jsme se kvůli Pavlovi stavili ještě U náhradních Rysů. Když jsme po čtvrté rozrazili branku zahrady v Řeži, celá vlaková sekce už seděla na svých místech a usilovně konzumovala. Zařadili jsme se do jejich řad a napodobili je. Zahradní slavnost byla tak příjemná, synové tak úslužní a pozorní, že někteří stoly vůbec neopustili. Veškeré plánované sportovní klání se tak nakonec scvrklo na lámaní údů pár odvážných jednotlivců, jejichž pohyb v kruhu řídil vrchní manipulátor Michal M. Hanka se právě vrátila od japonského císaře, kde ho u bohatých rautových stolů se sushi poučovala o poruchách příjmu potravin. Je přirozené, že nad přetékajícími stoly v Řeži jsme se nemohli chovat jinak. Náš šéf nás zahrnul inspirativními citacemi z Bulimia nervosa z pera naší profesorky, zatímco naši profesoři angličtiny si ulehčili práci a svěřili vybrané názvy Hančiných vědeckých článků překladatelskému automatu. Posluchači se sice dožadovali dalších a dalších překladatelských oříšků, ale museli jsme Koppa s Lenkou včas utnout. Vždyť hpap má větší publikační činnost než Albert Einstein! Raději jsme Hance předali Patřičný dárek s Patřičnou knihou a znovu se věnovali sudu a vínu... a hudbě. Jako bonus k přednášce zazněl Pavilón číslo 5. V deset se zahrada vylidnila a my, co neumíme odjíždět od krásné společnosti, jsme strávili ještě příjemný zbytek večera, noc a pohodové ráno na letní zahradě. Ať žije Hanka, zahradní slavnosti a příjemný začátek léta!

úterý 9. 7, Na Staré ráně - V příští zahradní hospodě v úterý 9. července vyměníme jen fotbalové dresy za hokejové. Půjdeme totiž do páté hospody z rodiny Tří sester, do hospody Na staré ráně. Je přímo u stanice metra Českomoravská v pestře zmalovaném domě - barvy i zařízení hospody je dílem Davida Vávry. Takže buď nečekaně útulná zahrádka uprostřed Vysočan, nebo zakázané uvolňování na hokejových stolech v případě deště.
šéf: Včera mi z těch čísel šla nějak hlava kolem - měli jsme být v šest u páté ze Tří sester a to na Praze devět a tam si dát jedenáctku nebo dvanáctku či zase ty Tři sestry, no ještě že se tam dalo jet metrem Bé, kdybych si měl ještě do toho zapamatovat číslo tramvaje.... Ostatně i objednávky byly zajímavé - pětkrát Tři sestry! Kupodivu jich nepřišlo patnáct, ale naštěstí jen pět půllitrů sudového piva. K tomu pak ještě bylo pivo z tanku a to vše na dvorku vnitrobloku zarámovaném "psychedelickými" barvami architekta Vávry. Ale jinak naštěstí vše probíhalo v celku normálně, Michal nás občerstvil rybízovým koláčem zpestřeným několika dílky meruněk z dílny svého osmdesátiletého otce, některé to tak naladilo, že si na to hned objednali další jídlo - pivní sýr s topinkami. Čtrnáctka jako vždy mluvila docela potichu, až to servírku přimělo k upozornění, že zahrádka se kvůli hluku nekompromisně zavírá v deset. Sešlo se nás docela dost, včetně několika mladých, k tomu i dvě kytary (ta ale bohužel zůstaly nevybaleny). Ukázal bych vám i pár fotek, ale zapomněl jsem si vzít kabel pro připojení k počítači. Kromě mne tam byla daleko kvalitnějším strojem pořízena další fotodokumentace. Přístroj přinesla čerstvá řežská oslavenkyně. Přišlo mi však, že si kvůli několika telefonátům a jistě důležité domluvy s několika dalšími účastnicemi ani ve výsledku nestačila nic objednat. v. r. V. R.

úterý 16. 7. 2013, Nad kostelem - Bude to nostalgický návrat na jedno staré místo trasových slezin. Vzpomenete si ještě na Žižkov na hospodu Nad kostelem? Na salonek, do kterého se však chodilo přes hospodu cca šesté cenové skupiny (mužská část si možná ještě vzpomene na odhalená ňadra jedné místní sedmdesátileté štamgastky). Tak ta hospoda je údajně už lepší a má také zahrádku - opět ve vnitrobloku. Takže tam příští úterý. Pro ty, co si to už nepamatují, je u Sladkovského náměstí za kostelem Svatého Prokopa.
A ještě jedno pozvání: Jak už psal šéf, už ZÍTRA (rovnou po týdnu) je hospoda. A ne ledajaká. Chodili jsme tam zhruba před dvaceti lety a to ještě vypadala stejně jako na snímku z roku 1970. A schválně, jestli budeme tak naštvaní jako 158ACAB BEER TERRORIST: Restaurace Nad kostelem - dnes již zaniklá žižkovská knajpa je smutnou ukázkou toho jak jeden BLBEC dokáže skurvit, co jiní dlouhá léta budovali! (krásnejch cca 12 let jsem tam prochlastal). Kostel byl klasická čtyřka někdy šestka…S parádní betonovou zahrádkou na dvoře mezi domy! Točil se gambáč nebo Kozel (kolikrát se nedalo chlastat ani jedno:-) ale ceny byli víc než luxusní. Gulášek za 3pětky mluví sám za sebe. A chuťově? Těžko říct! Ale za ty prachy nekup to! No a hosté? Žižkovská galerka, Punx, Crusties, Psi. Zkrátka samý PLAYBOYove. A ženy.. Ženy byli krásnéé tak jako byla krásná tato hospoda! Alespoň, že ty vzpomínky, když člověk ráno zjistil, že má vokno a ví hovno zůstanou na věky!! RENDA
A jak bylo? Včera jsme byli v žižkovské hospodě Nad kostelem, kam jsme chodili v divokých devadesátých letech. Naším salónkem se prochází na zahradu. No, zahrada to přímo nebyla, ale útulný dvorek určitě ano. Účast hned po týdnu byla víc než slušná, ani jsme se nevešli ke sraženým stolům. Recenze Rendy souhlasí jen v jednom, že v bývalé čtyřce až šestce "skurvily" ceny jídel. Když přijde Věra Ou., zavání to vždycky nočními spoji. Tentokrát se úderná bojůvka vydala z hospody ještě na náplavku, kde hráli Vítek, Míra a Aleš. Škoda, že nás Věra neurvala ze Žižkova dříve. Po neustálém volání po skutečné zahradě zatím plánuju hospodu za 14 dní v Dejvické nádražce, ale jestli mladí budou znova hrát na náplavce do klobouku, přesunu hospodu na Tyrše. To uslyšíme Vítka určitě až na palubu.

31. 7. 2013, Dejvická nádražka - Včera byla v Dejvické nádražce hojná účast, a přesto jsme se vešli k jednomu stolu. Někteří totiž odcházeli, odjížděli vlakem či na kole, když někteří ještě ani nestačili dorazit. Vše bylo naruby. Věra Ouř., jejíhož příchodu se obávají všichni, kteří skejsnou v restauraci po jedenácté, tentokrát odešla s karlštejnskou frakcí už v za sedm minut půl desáté (zjištěno přesně podle kreténských hodinek). Na rozdíl od naší paní profesorky, která jen přinesla prášky psychiatrický pro psa, a přesto se nechala po desáté hodině zahnat přísným hostinským místo domů dovnitř do hospody, kde se zájmem sledovala, jak si naše Kréťanka telefonním sluchátkem od Macha objednává marjánku. Ta Dejvická nádražka není totiž žádná náhražka! Nerozumíte? Tak se s námi přijďte rozloučit na Strašnickou, odkud odjíždíme dnes v devět do Taur. Paní profesorka tam bude sedět na kufrech už od osmi, my si sednem na startovací pivo v pivním stanu o pár metrů dál a rádi všechny dotazy zodpovíme. P. S. První várka Čtrnáctky v Dejvické nádražce je, pak už nebyl čas na focení - sháněli jsme lehké drogy (zdokumentováno policejním důstojníkem ZSV).