45. Pražská Beverly Hills

neděle 6. 10. 2013
navštíveny: Stodůlky, sídliště Raichlova, rodinné domy Stoličkova, Velká Ohrada, usedlost Opatřilka, Nový mlýn, Holyně, Slivenec - satelit, Granátová a Diamantová ulice, vila-kukátko od Víta Másla, skládka u Slivence, Homolka, vila od Markéty Cajhamlové ve Velké Chuchli, vily U Bažantnice, dostihové závodiště Chuchle

Pozvánka
Sraz v neděli 6. října ve 13 hodin normálně před Normalem. Restaurace je proti stanici busu 249, 256, 352 Raichlova, kam se dostanete od metra Luka, pokud vyrazíte směrem na Řeporyje (dvě zastávky).

Jaká vycházka byla

    V neděli jsme my, co jsme nevyjeli na své venkovské haciendy, vyrazili na pražská Beverly Hills. Od docela normální hospody Normál jsme došli k hraně Dalejského údolí. Prohlédli si několik nových bytových domů, exkluzivních vil a starých paneláků - padouch nebo hrdina všichni mají stejně exkluzívní výhled do kraje. Ivan H. nám rozkryl pohnutý osud stodůleckých dvojčat. I pro bývalé obyvatele Velké Ohrady byly překvapením nové garáže ve svahu. Pak už to šlo s námi z kopce. V Dalejském údolí jsme za pešunkem spatřili skvěle opravený, ale dokonale nedostupný Nový mlýn. Okolo vápenky a zahrádek jsme vystoupali do vesničky střediskové. A hele jsme v Praze 5. Holyně sice tématicky naprosto nezapadala do našich vil na pobřeží, ale zase tam měli na cestě jedinou nefalšovanou hospodu U Knotků, kde jsme si na zahrádce ve stínu lípy a u septiku mohli dát pivo.

    Překonali jsme pole a Pražský okruh a už jsme byli zase správně. Ve Slivenci jsme zkritizovali řepkové sídliště vychvalované prodejným Adamem Gebrianem a Křišťálovou ulicí došli k domu našeho nejkřišťálovějšího ex-politika. Chcete-li spatřit v jedné ulici stavbu roku vilu-kukátko Víta Másla, funkcionalistické vily v objetí s domy a la Las Vegas, neváhejte a vyražte do Diamond Road. Jenže stejně nejlepší výhledy si ve Slivenci dopřávají nebožtíci. To jsme si mysleli do chvíle, než jsme místo do Chuchelské háje nečekaně zahli a vyšplhali se na místní skládku. Celá jižní Praha jak na dlani! Po drobném intermezzu sešupu (jenom dvoje hole a tolik potřebných klouzajících nohou) jsme vyšplhali na Homolku. Název odpovídá, na vrcholek vápencové homole nad Chuchelským údolí jsme se stěží vešli jen my a láhev dobře vychlazeného sektu. Jsem potěšena, že i po dalším sestupu do údolí jsme zůstali kamarády. Před námi byla poslední výzva - Chuchle hill. Okolo další stavby roku - rodiného domu Markéty Cajthamlové jsme se nefalšovanou divočinou vydrápali k dalším vilám. Bohužel nespatřeným. Mohli jsme si je prohlédnout jen na leteckých snímcích, které jsem čistě náhodou měla s sebou. Martin Roman a kamarádi z Colossea se skrývají za vysokou Matiční zdí, kterou jen tak někdo nezbourá. To Paroubek se svou řadovou vilkou je proti nim ubohý domovní proletář. Okolo Barrandova omylu jsme sešli do centra Chuchle. Všechny hospody mají v neděli zavřeno, kam ti milionáři chodí na pivko? Zřejmě na dostihy. Vecpali jsme se do restaurace na tribunu (všichni koně i s Váňou už dávno odcválali) a vycházku zakončili tam. Zakonzervovanou architekturu let osmdesátých jsme prohlásili za pražský Ascot, Gambrinus za whiskey, a tak zakončení vycházky Beverly Hills bylo nakonec stylové.

    1) Neplacená reklama, V Normalu mají výborný Kácov                               4) Stodůlecké Beverly Hills
    2) Sídliště na hraně nad údolím                                                                   5) Tihle si asi výhled zastavět nenechají
    3) Než zastaví pole, mají skvělý výhled                                                       6) To jsou paradoxy, v Klausově ulici bydlí největší pohlaváři ČSSD

Sídliště Raichlova – Obytné domy s výhledem od Dalejského údolí

Rodinné domy Stoličkova - Vily s výhledem od Dalejského údolí

Garáže Velká Ohrada, Janského - Najít ve všední den místo k zaparkování na Velké Ohradě je problém, protože sídliště nebylo na současný počet aut projektováno. Nejdříve radnice postavila stovku kolmých stání v ulici Janského. Nyní vyrostla pro další stovku aut garážová stání mezi Janského a Klausovou ulicí. Cena se vyšplhala na 50 milionů korun, radnice zdůvodňuje tuto výšku tím, že je objekt umístěný do svahu a rozdělený do dvou úrovní.

    1) Zapomenutá usedlost Opatřilka                                                                4) V Holyni nás vítá hospoda U Knotků
    2) Nový mlýn se skrývá za tratí                                                                      5) Mají tu i soukromou kapli
    3) Z vápenky v Dalejském údolí zbyl jen tento dům                                       6) Výhledy nad Holyní

Opatřilka, K Opatřilce 663 - Původně viniční usedlost z počátku 18. století byla v majetku jezuitského řádu. Nyní je využívána jako obytný dům. V Pražských usedlostech Barbory Lašťovkové chybí, a tak navštívena až v rámci Posedlostí.

Nový (Rohlovský) mlýn, Rohlovská 20 – Stával zde od 17. století. Za třicetileté války úplně zpustl, až roku 1787 vrchnost povolila Karlu Klokanovi, aby zde postavil nový mlýn. V jeho rodu zůstal až do roku 1922 (nazýval se tehdy Klokanův). V roce 2006 koupil mlýn ve zbídačeném stavu jeho nynější majitel a celý mlýn i přilehlé budovy nechal zrekonstruovat.

Vápenka, u nádraží Holyně – Naproti stanici stávala vápenka. Jeden původní objekt je stále využíván k bydlení. Vápenka skončila svou činnost v roce 1933, kdy zde šest dělníků vyrábělo 300 vagonů vápna měsíčně.

Holyně - Ves, která byla v letech 1253 - 1850 majetkem křižovnického kláštera s červenou hvězdou. Na konci 19. století je zde uváděno 37 domů a 268 obyvatel, kaple a Nový mlýn v Dalejském údolí. Ani připojením k Praze v roce 1968 se charakter obce příliš nezměnil.

Vila, Smaragdová 3 - Vilu navrhl Patrik Kotas, byla postavena v roce 2003. Patřila finančnímu řediteli americké mediální společnosti CME, majitelky Novy, který ji vloni prodal za 32 milionů korun. Vila má obytnou plochu 700 metrů čtverečních.

    1) Slivenec, před námi údajně povedený satelit                                           4) Slivenec villa v Diamond Road
    2) Patrik Kotas dokázal vilou zastavět celou parcelu                                     5) Vila od Hlaváčka a Hany Seho zezadu a v protisvětle
    3) Křišťálově Křišťálovou ulicí jsme došli k vilce Standy Grosse                   6) Tatáž vila zepředu v ročence

Fotoalbum vycházky...

Satelit, Křišťálová, Alabastrová, Jantarová – Dokončen v roce 2012. Architekty sídliště jsou Radek Kolařík, Lada Kolaříková. Hodnocení Adama Gebriana: "Jde o satelit, který se povedl. Na ploše 7,5 hektaru bylo postaveno 99 rodinných domů, plánováno je celkem 127. Zástavba je tvořena celkem pěti typy domů, ze kterých je zkombinováno devět různých možností. Nejen plochá střecha, ale i celková racionálnost uspořádání, umožňující těsnou blízkost jednotlivých domů na velmi malých pozemcích (300–400 m2), dává vzpomenout na Zlín. Za velmi důležitý pokládám fakt, že se podařilo vytvořit jednotný systém oplocení z obyčejných drátěných plotů a unifikovat jednotlivé elektrické skříně a měřidla přípojek do betonových sarkofágů před každým domem. Jednotná zámková dlažba vytváří dojem obytn"
A hodnocení článku: 1.„Na mne tahle reportáž působí jako skrytá reklama.“
2. „Satelit je pustý průměr. Je absurdní tuto práci chválit jako příkladnou.“
3. „Gebrian začíná být prodejná stavební **rva.“
4. „Horší už je jen to, že věčnej kritik ten hnus chvalí.“
5. „Minulý rok jsi o tom, Adame, psal v Lidovkách a už tenkrát to působilo jako průhledné PR. Promiňte, jestli jsem z jiné planety, ale vyzdvihovat skvěle řešené dispozice, protože se dá prosklenými dveřmi vyjít z obýváku na zahradu?"
6. „Ani kdyby to byla sebe líp placená reklama, tak to tu debilitu článku nedokáže omluvit. On tam vychvaluje, že je pěkné, že jsou všechny baráky téměř na chlup stejné, že jsou tam úzké silnice bez chodníků, a místo poštovní schránky a elektrické přípojky tam v půlce trávníku stojí betonový kvádr, okna to má malé a každé jinší... tedy kromě obyváku - z toho je příjemný výhled do obyváku souseda.. a malý dvorek užitečný pro navazování kontaktů se sousedy - když zrušíte  tři zahrady, můžete jít společně grilovat - a to vše za přívětivou cenu 5.900 000,- Kč...“
A znovu 5. „Autorem satelitu je Radek Kolařík, který se nedávno stal předsedou správní rady Nadace české architektury. Gebrian se snaží ovládnout rozdělování grantů, a tak zneužívá svých mediálních možností. Takže se tímto omlouvám, že jsem pochyboval o autorových schopnostech poznat dobrou architekturu.“

Vila, Granátová 44 - Pozemek o rozloze zhruba 1400 m2 koupil Stanislav Gross v roce 2008 i s vilkou ze šedesátých let za 10 milionů. Dům je jen jednou z řady nemovitostí, které Grossům patří. Např. v roce 2009 za 21 milionů  pořídil zrekonstruovaný statek v Klukovicích, ve kterém je penzión s restaurací Černý kohout. Bývalý premiér musel funkci v roce 2005 opustit proto, že nedokázal vysvětlit, kde vzal milion na barrandovský byt. Dnes advokát už s miliony na své nemovitosti problém nemá. Pokud se budete chtít ke Grossům vydat, musíte projet ulicí s příznačným názvem – Křišťálová.

Vila na Diamond Road, Diamantová 32 – Jako v Las Vegas.

Vila Slivenec, Diamantová 26 - Architekt Martin A. Tomáš, realizace v roce 2002.

    1) Nenápadná vila od Víta Másla v Diamantové ulici zezadu                       4) Výhled z místní skládky je neméně působivý
    2) Tatáž vila, kukátko v ročence                                                                   5) Homolka, Fools on the Hill
    3) Nebožtíci ve Slivenci přejí výhledům                                                        6) Pacoldova vápenka je hluboko pod námi

Vila, Diamantová 8 – Je z roku 2004, architekt Vít Máslo a David Chisholm. Základní koncept domu vychází z lokality. Pozemek je svažitý a otvírá se odsud krásný výhled. Snahou bylo uspořádat stavbu tak, aby byl tento výhled podpořen. Dům představuje jakési kukátko nebo dalekohled položený směrem do otevřené krajiny. Typologicky připomíná domy na mořském pobřeží, kde jsou úzké a svažité pozemky. Stavba byla oříškem pro statiky. Spodní patro s ložnicemi je proto z bytelného betonu, nadzemní část nese konstrukce z ocelové příhradoviny umožňující sedmimetrový přesah konzoly. Díky tomu vyčnívá jako vysunutý šuplík hluboko nad parcelu, aniž by musela být podepírána sloupy. Obytný prostor, zabírá výšku přes dvě patra, jeho sklo lze zastínit vnější žaluzií.

Vila, Diamantová 10 – Architekt Petr Hlaváček a Hana Seho, realizace v roce 2004.

Hřbitov, Slivenec – Ze hřbitova je výhled do údolí Doly. Po pravé straně je zajímavý hrob z červeného mramoru, který se ve Slivenci těžil od 14. století v lomech, které patřily řádu Křižovníků stejně jako celá obec. Hrob patří rodině kamenických mistrů Žežulků. Nejstarší z nich byl zde pohřbený v roce 1847.

Vila, Granátová 11 – Zde bydlí Janette Jakubisková, dcera Juraje Jakubiska se svými dvěma syny.

Dolomitový důl Homolka - Jižně od skládky komunálního odpadu je  rozsáhlý komplex starého dolu na dolomit. Dolomit se zde těžil hlubinným způsobem v sedmi těžebních patrech. Dobře přístupná jsou dnes jen dvě nejspodnější patra – 6 a 7. Těžba zde probíhala od konce 19. století až do počátku šedesátých let minulého století. Později objekty patřily Ústavu pro výzkum nerostných surovin v Kutné Hoře, později Metrostavu a dnes je majitelem firma Explosive Holding a.s. Ve štolách se až v letech 1983-1997 skladovaly výbušniny pro výstavbu metra. Dnes už firma užívá bývalý objekt šaten jako své administrativní centrum. Prostory dolomitového dolu jsou dodnes odvětrávány, protože tak velké množství uskladněných výbušnin produkovalo značné množství CO2. Do štol mohla zajíždět lokomotiva, koleje jsou ve štolách dodnes, stejně jako zbytky důlních vozíků. Ve spodním patře je dodnes přístupných cca 1260 metrů chodeb.

Homolka – Přírodní památka. Kopec hodný svého jména.

Pacoldova vápenka, V Dolích - Unikátní technická památka z druhé poloviny. 19. století s dvojitými šachtovitými Pacoldovými pecemi. Tyto pece, postavené podle patentu profesora pražské techniky Jiřího Pacolda, umožňovaly zpracování jakéhokoliv vápence, nikoliv pouze vytříděného. Byly v provozu až do 2. světové války, pak už vápenka sloužila jen příležitostně filmařům a postupně chátrala až do havarijního stavu. Situace se změnila až po restituci, kdy byla vápenka vrácena potomku původního majitele. Ten měl od počátku zájem na její záchraně a v roce 2004 zahájil její rekonstrukci s výraznou finanční podporou Prahy (v roce 2004 3 miliony Kč, v roce 2005 3,5 milionu a v roce 2006 2,5 milionu Kč.).

    1) Velká Chuchle, vila od Markéty Cajthamlové                                           4) Dům bývalého vládce ČEZu jsme si mohli prohlédnout jen z letadla
    2) Prošli jsme temným údolíčkem                                                                 5) Jirka Paroubek se svým řadovým domkem je vyslovený proletář
    3) A před námi se rozzářil dům současného pána ČEZu                             6) Vycházku po Beverly Hills jsme stylově zakončili na dostizích

Vila, K Vápence 36/448 - Architektka Markéta Cajthamlová a Šárka Sodomková. Vila byla postavena v roce 2003. Markéta Cajthamlová navrhuje působivé domy, které nejenže krásně vypadají a harmonicky zapadají do svého okolí, ale také se v nich kvalitně žije. Příkladem je i tento dřevem obložený dům, jenž svou členitostí a posazením na svažitém terénu připomíná tvorbu americké legendy Franka Lloyda Wrighta. Má čtyři podlaží, několik otevřených i krytých teras a v podstatě ze všech místností je dobře vidět do krajiny. Velkého spádu pozemku se podařilo využít k tomu, že jednotlivá patra navazují na terén přímými vstupy. Bezprostřední kontakt s vnějším okolím není přidanou hodnotou, nýbrž tou hlavní a rozhodující.

U Bažantnice 38/442 - Majitel Daniel Beneš. V roce 2011 Martin Roman překvapivě narychlo odchází z čela ČEZ, a jeho nástupcem se stal dosavadní výkonný ředitel Daniel Beneš, Romanova pravá ruka. Po letech odloučení, kdy jeden pracoval v Ostravě a druhý šéfoval plzeňské Škodovce, se oba Severomoravané v Praze opět sblížili. Beneš se začlenil do bobtnající manažerské miniosady v pražské Chuchli, kde původně Roman začal budovat luxusní obydlí se škodováckými kolegy. V roce 2007 se Romanův otec Milan rozhodl Benešovi prodat za 26 milionů dům hned naproti vily svého syna.

U Bažantnice 441- Ne všichni majitelé jsou v ČEZu. Vlastníkem domu je místní učitelka.

Vily U Bažantnice – Na mírně svažité stráni s panoramatickým výhledem na Prahu, na pozemku obehnaném tři metry vysokou kamennou hradbou a střeženém desítkami kamer si postavili vily Martin Roman s kamarády. Za sousedy má bývalé kolegy, manažery plzeňského holdingu Škoda Tomáše Krska, Michala Koreckého a Jiřího Zapletala. Kromě nich se zde usadil i pražský restauratér Jan Mužátko, majitel sítě pizzerií Coloseum, které si Martin Roman podle vlastních slov oblíbil. Místo je zcela odstřiženo od okolního života. Dovnitř se dá dostat jen jedinou příjezdovou cestou, která připomíná spíše vstup do pevnosti.

Mrkosova 4/542 - Majitelem je Jiří Paroubek, řadová vilka za 8,5 miliónu.

PP Nad závodištěm - Když Joachim Barrande v polovině 19. století zkoumal prvohorní usazeniny v jihovýchodním okolí Prahy, narazil na několik míst, kde byly ve starších vrstvách prokazatelně mladší zkameněliny. Jev vysvětlil tak, že šlo o jakési “předsunuté” skupinky mladší fauny ve starším prostředí, a nazval tyto lokality “koloniemi”. Představoval si, že tato mladší zvířena se přestěhovala do Čech odjinud a žila zde dočasně v jakýchsi osadách, "koloniích". Jedny z prvních kolonií nalezl Joachim Barrande právě tady. Nazýval je podle odpůrců své teorie, takže zde najdeme “kolonii Krajčí” či “kolonii Haidinger”. Další výzkumy daly za pravdu odpůrcům Krajčimu a Haidingerovi. Dokázaly, že “kolonie” vznikly tektonicky - tedy vklíněním mladších vrstev mezi starší během následných horotvorných procesů. Díky zlomům a přesunům se tu jednotlivé vrstvy včetně hranice silur-devon opakují až čtyřikrát po sobě - ty jsou právě ony Barrandovy “kolonie”.

Dostihové závodiště, Velká Chuchle - Bylo slavnostně otevřeno 28. září 1906. Předtím se v Praze konaly koňské dostihy nejdříve na louce u karlínské Invalidovny, od roku 1865 pak na smíchovské Císařské louce. Tam ale diváci moc nechodili, raději závody sledovali zadarmo z blízkého Vyšehradu. Na Císařské louce dostihy skončily roce 1894 po třímetrovém zvýšení hladiny Vltavy. V této souvislosti byla volba nového umístění závodiště ve Velké Chuchli poněkud paradoxní, protože velká voda tu byla stálou hrozbou. První ročník nejprestižnějšího československého dostihového závodu Derby se na chuchelském závodišti konal roku 1921. V polovině 80. let minulého století bylo rozhodnuto zbourat staré dřevěné secesní budovy a nahradit je novou betonovou tribunou.

« NAHORU

TOPlist