46. Deset století architektury po deseti letech a jako bonus jeden tunel do 21. století

neděle 10. 11. 2013
navštíveny: usedlost Větrník, Břevnovský klášter s oranžerií a pivovarem, Kocourka, Kajetánka, Petynka, kaple Marie Öttingenské, Šlajferka, Malovanka, Strahovský tunel, tunel Blanka, vojenský hřbitov, Loosova vila, staré Střešovice, Andělka

Pozvánka
Zkopírujeme trasu stejnojmenné vycházky po usedlostech z 23. listopadu 2003 a budeme pozorně sledovat změny. Třeba hned z první usedlosti Větrník nám udělali hospodu, a tak si startovací pivo dáme tam. Sraz tedy bude v neděli 10. listopadu v půl jedné ve Větrníku. Tramvají č. 1, 18 do stanice Větrník, zahnete vlevo do ulice Ankarské a za škatulí fitness centra se skrývá naše první usedlost. Bezpodmínečný odchod ve 13:14. Větrník totiž není jediná nová hospoda při našem opáčku. Kdo chce zachovat tradici nedělních obědů, může tak učinit od dvanácti v Samojídelně, přímo na hlavní třídě. Po vystoupení Na Větrníku pokračujte stále rovně. V samoobslužné jídelně mají výborné hotovky okolo 70 Kč. Pak už je to jen kousek do luxusnějšího Větrníku na luxusnější pivo.

Jaká vycházka byla

    Zatímco jindy vůbec netušíte, kudy vás povláčím, tentokrát bylo jasno. Tedy alespoň původním osmi vycházkářům, kteří se mnou před deseti lety absolvovali tehdejší usedlosti Deset století architektury. Letos se nás sešlo tolik, že když úderem jedné začalo pršet, nemohli jsme se pod stříšku nově otevřeného Větrníku vůbec vejít. Nezbylo než vyrazit. Celou cestu jsme srovnávali. Vojtěška s Brusnící uže byla, ale oranžérii břevnovského kláštera postavili podle rad zahradníka Morávka úplně nově. Počasí bylo, že by jeden psa nevyhnal. Pokud ovšem ten jeden není zrovna laskavý benediktin. Do "obsazeného" šenku nás nepustili, jen se po úporném přemlouvání uvolili, že nám pivo Klášter z čerstvě otevřeného pivovaru natočí do kelímků. Pouze ven. Takže jsme pivo potupně lemtali ukryti v průjezdu. Ze starého Břevnova nás uprostřed Obuškova upoutala kaplička a během pouhých dvou měsíců zbouraná, postavená a znovu otevřená mateřská školka. Prošli jsme střešovickou Zlatou uličku a zamířili k další usedlosti, která se před deseti lety zcela devastovaná skrývala v neprostupné houštině. Teď je z Kajetánky jedna velká příjemná restaurace, kde se naštěstí nebáli, že jim našlapem. A tak jsme mohli na chvíli spočinout na pivo a svařák. Zdevastavanou Petynku zřejmě čeká demolice, ale ta nám dobře známá Petynka alias Šlajferka je v dobré kondici. Jen se do kaple místo za folkáčema už zase chodí za modlitbou.
    Bonus obvykle bývá až na konci, ale my jsme si tunel do 21. století střihli hned za Malovankou. V Blance už se svítí! Okolo domu od architekta Grégra, který navrhoval barrandovské vily i Slovenskou strelu, jsme se vnořili pod hradby na vojenský hřbitov. Pionýrka Milena T. ani stavbaři nestačili všechny hroby zlikvidovat, a tak jsme si mohli prohlédnout náhrobek, kde byla za války mrtvá schránka. Št. kapitána Morávka cestou od ní zastřelili Němci na Prašném mostě. Teď si do náhrobku chodí kešeři pro poklady. Žijeme v krásné době! Oblouk deseti století od postavení břevnovského kláštera jsme uzavřeli u Loosovy vily. Majitel dr. Müller nevydýchal (doslova), že mu ve vile sídlí Institut marxismu-leninismu, to naši pamětníci jen hořce litovali, že už nemohou v hospodě U Zvoničky chodit močit do patra na dvorek. Ale závěrečná hospoda Andělka, kam dorazili jen pamětníci a silné nepromokavé osobnosti, jim Zvoničku docela dobře nahradila. Vycházkáři postupně odcházeli domů se sušit, a tak Alla, která dorazila s téměř veškerým příbuzenstvem, na nás ke konci mače hrála přesilovku 6:4. A závěrečné hodnocení? Tak nám za deset let otevřeli ve čtyřech usedlostech čtyři nové hospody. Není divu, že po jejich návštěvě plus jedné samojídelně na oběd, vypadá poslední snímek z naší retrovycházky tak, jak vypadá.

Samojídelna, Na Petřinách 42 - Na hlavní petřínské avenue stojí „Samojídelna“, kam si Egon Bondy do hospodského hluku chodil připravovat materiál ke svým textům.

Usedlost Větrník, U Větrníku 1 - V roce 1277 zde dal opat Godefrid z břevnovského opatství postavit dřevěný větrný mlýn. Kamenná válcová věž byla postavena nejpozději v roce 1722. Pro potřeby kláštera se tu mlelo až do konce 19. století. Roku 1902 byla v novorenesančním stylu přistavěna obytná budova a otevřena zahradní restaurace. Nyní je objekt opět v soukromých rukou a je tu vybudován penzion s restaurací.

Břevnovský klášter, Markétská 1 - Břevnovský klášter jako první mužský klášter v Čechách byl založen roku 993 knížetem Boleslavem II. a sv. Vojtěchem. Pověst praví, že v hlubokém lese spatřili jelena, který se chtěl napít ze studánky, ale bránilo mu v tom břevno se třemi suky. Sv. Vojtěch překážku odstranil a ze studánky vytryskl mohutný pramen. Ve 14. století se břevno – ostrev dostalo i do klášterního znaku. Nadějně se rozvíjející duchovní centrum bylo vypleněno husity a následně při bojích třicetileté války. Dnešní podobu vrcholného baroka má od 1. poloviny 18. století, kdy byl Kryštofem Dientzenhoferem a jeho synem Kiliánem Ignácem postaven kostel sv. Markéty, konventní budova a prelatura. Komplex byl v roce 1991 vyhlášen Národní kulturní památkou ČR. Nad studánkou, která je pramenem Brusnice, byl vystavěn letohrádek Vojtěška.

Oranžérie, Břevnovský klášter - Byla slavnostně otevřena v květnu 2012. Barokní oranžerie vznikla podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Již od druhé světové války byla v havarijním stavu. Nyní se znovu postavila podle zachovalých plánů z roku 1945 a fotodokumentace. Pomohly také vzpomínky posledního zahradníka pracujícího v klášteře, Karla Morávka, který se obnovy oranžerie nedožil o jediný měsíc. Zemřel ve věku 91 let a jeho smrtí skončily více než tři staletí trvající zahradnické služby jeho rodu pro břevnovské benediktiny. Oprava zahrady, oranžérie a opěrných zdí stála 76 milionu korun. Investorem je Benediktinské arciopatství, které většinu peněz získalo ze strukturálních fondů EU, 10 % se na opravě podílela i městská část Praha 6.

Pivovar Břevnovský klášter - Pivovar při břevnovském klášteře je v českém pivovarnictví zcela výjimečný tím, že se zde vařilo pivo téměř tisíc let. Po obvodu kláštera vznikaly hospodářské budovy. Lze předpokládat, že jejich součástí byl pivovar již krátce po založení kláštera. Jeho existenci nepřímo dokládá listina z poloviny 13. století, v níž papež Innocenc IV. nařizuje zrušit příkaz sv. Vojtěcha, který zakazoval pražským měšťanům vařit v době neúrody pivo na prodej. To bylo možné pouze v klášterním pivovaru. Pivovar stál po barokní přestavbě kláštera v předním dvoře kláštera. Byl zbořen při rozšiřování tehdejší ulice Pionýrů. Pivo zde vařil ještě v devadesátých letech 19. století Josef Hašek a maximální roční výstav byl 4 000 hl piva. Na dlouhou tradici břevnovského piva nyní navazuje Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha, který začal vařit v létě 2013. Pivovar je umístěn v barokním objektu bývalých stájí. Kapacita pivovaru je 3000 hl piva ročně. Vyrábí se vedle klasického světlého ležáku i řada speciálních druhů. Klášterní piva jsou prodávána pod značkou Břevnovský Benedict. 24. října 2013 byl zahájen prodej lahvového piva na fortně kláštera.

Břevnovská náves, nyní Anastázova – Naposled je možné ji spatřit v seriálu Hříšní lidé města pražského v díle Pěnička a Paraplíčko. Seriál byl natočen v sedmdesátých letech a těsně před dokončením se začalo s demolicemi starého Břevnova. Místo statků vyrostlo sídliště pro zaměstnance ministerstva vnitra, proto se mu říká Obuškov. Z celé návsi zůstala jen kaplička sv. Floriána. Název Obuškov stále platí, sice už nevyhrávají s 99,9 %, ale v letošních volbách tady v Obuškově vyhrála KSČM s 33 %.

Mateřská školka, Meziškolská – Objekt školky byl během prázdnin 2013 zbourán, protože obsahoval azbest. Během necelých dvou měsíců vyrostla od září na místě demolice nová školka. Hrubá stavba budovy ze 46 unimo buněk byla dokonce postavená v rekordním čase tří dnů.  Školka je určena pro 120 dětí a byla slavnostně otevřena 4. listopadu!

Fotoalbum vycházky...

Kocourka, Ve Střešovičkách 36 - Kdysi se Kocourkou nazývala celá jižní stráň od Andělky k Břevnovu. Jméno je zřejmě po majiteli zdejší vinice. Domek čp. 6 se zachoval v podobě z druhé poloviny 18. století i s původním popisným číslem nad vchodem. Dům je zachycen na Ouden-Allenově pohledu Prahy z roku 1685. Až do roku 1785 stál na Kocourkách pouze tento jediný dům, tehdy byl přistavěn čp. 16 a stal se počátkem výstavby Střešoviček. Je zvláštní, že ulice Na Kocourkách, jedna z nejstarších střešovických ulic, byla pojmenována až roku 1957.

Kajetánka, Radimova 10 - Na území Kajetánky byly vinice patřící svatojiřskému klášteru. Roku 1649 se stal majitelem Bernard Ignác z Martinic, nejvyšší purkrabí, který nechal na vinici postavit čtvercovou patrovou usedlost. Roku 1666 daroval vinici i s usedlostí řádu kajetánů. Z té doby také pochází název usedlosti. Na počátku 18. století byla usedlost přestavěna, v roce 1720 měla už dnešní podobu a v zahradě byl doložen i rybníček. V roce 1792 byl kajetánský řád zrušen, a tak se usedlost dostala do světských rukou. Na začátku 20. století se stal majitelem Jan Kolátor, dlouholetý břevnovský starosta. Jeho původní záměr byl rozparcelovat zahrady na stavební pozemky, ale po četných protestech Klubu za starou Prahu od tohoto plánu upustil. V horní části zahrady se nachází architektonicky náročně řešený skleník z roku 1760, který byl v 19. století  upraven na byty. V parku nechal Kolátor mezi lety 1935 - 36. postavit sochy Merkura a Cerery, které jsou dílem Vojty Suchardy „Pamatuji si, jak zde byla ve středu rybníka socha Kolátora, kterou pak komunisti slavnostně shodili na dno rybníka,“ říká jeden z pamětníků. Do konce čtyřicátých let patřila Kajetánka rodině Kolátorových, pak zde byl Dům pionýrů a mládeže. K rekonstrukci budovy mělo dojít na konci 80. let, ale změnou politické situace k ní už nedošlo. Stavba není využita a nalézá se v pokročilém stádiu sešlosti (cituji Barbora Lašťovková Pražské usedlosti rok 2001). Takový stav byl i při naší návštěvě před deseti lety. Museli jsme ji v totálně zarostlé zahradě pracně hledat. V roce 2008 začal na pozemcích stavět zahraniční investor 140 luxusních bytů. Po dokončení prodal usedlost a park s místním rybníkem za symbolickou korunu městské části Praha 6. To proto, že Praha 6 povolila investorovi zastavět část zeleně bytovými domy. Díky této transakci je v usedlosti restaurace s přijatelnými cenami a park je k dispozici veřejnosti.

Petynka, Na Petynce 19 – Letohrádek na místě vinice založil František Eusebius Pötting kolem roku 1650. Po něm také dostal jméno Petynka. Původně barokní stavba byla přestavěna klasicistně a novogoticky V 19. století se stala Petynka výletním cílem, neboť zde byl zřízen hostinec s velkou zahradou, kde se pořádaly plesy a zábavy. Po smrti posledního z Pöttingů v roce 1898 byla Petynka prodána spolku Vincentinum, který zde otevřel ústav pro choré a slabomyslné. Spolek byl zrušen v roce 1949. Stavby usedlosti byly částečně zbořeny, částečně přestavěny na garáže. Dodnes se dochovala protáhlá dvoupatrová budova. V roce 1996 získal tuto budovu nově vzniklý Nadační fond Vincentinum, který se hlásil k obdobné charitativní tradici Petynky, ale především se dostal k velice lukrativním pozemkům bezúplatným převodem od ministerstva vnitra. Slíbil, že bude objekt udržovat a po dobu 25 let zde bude provozovat charitativní činnost. Od té doby nevyvíjí žádnou charitativní činnost. Jen připravuje ve spolupráci s developerskou společností Limus Romanus stavební projekt rozměrného komerčního bytového dům pro seniory na místě Petynky. Stávající pozemek chce vyčistit jejím zbouráním.

Kaple Panny Marie Ötingenské, Radimova – V roce 1649 byla zásluhou Bernarda Ignáce Martinice vystavěna raně barokní kaple. Byla budována jako kopie barokní poutní kaple v Altöttingu v Bavorsku.  Chodívala k ní velká procesí, v roce 1672 ji dokonce navštívil císař Leopold I. V roce 1763 byla zrušena, kaple byla z valné části stržena v roce 1821. Zůstal jen její osmiboký závěr, který byl na počátku sedmdesátých let 20. století zrekonstruován.

Břevnovský mrakodrap, Radimova 8 – První výšková budova v Břevnově, kterou nechal v roce 1911 postavit břevnovský starosta a podnikatel Jan Kolátor. Budova je secesní. Tehdejší výška budovy – čtyři patra mu dala tento název.

Šlajferka, Radimova 2 - Usedlost je doložena již v 16. století. Jméno nese po rodině Filipa Adolfa Schleicherta, která ji vlastnila v 18. století. Od té doby se zahrada nazývala Schleiferkou, ačkoliv by název měl znít správně Schleichertka. V roce 1922 koupila usedlosti i s pozemky kongregace školských sester řádu sv. Františka. Tehdy se uskutečnila rozsáhlá přestavba pro ubytování žáků. Objekt byl zvýšen o druhé patro a podkroví a na severu přibyla kaple. Po válce v roce 1957 byla kaple přestavěna na kulturní síň, oltář byl převezen do kostel sv. Fabiána v Liboci. V šedesátých letech 20. století vytvořila Československá televize ve zrušené kapli televizní studio. Po postavení Kavčích hor byla kaple přebudována na koncertní sál, populární klub na Petynce. Dnes opět slouží jako charitní dům Kongregace školských sester.

Malovanka, Na Malovance 20 - Usedlost pochází ze 17. století, v 18. století tu bývala zájezdní hospoda. Přestavěna byla klasicistně v 19. století. Část budov byla zbořena při rozšiřování Patočkovy ulice. Dochovalo se dvoupatrové stavení a zbytek zahrady.

Strahovský automobilový tunel - Součástí Městského dopravního okruhu je Strahovský automobilový tunel, dlouhý 2 km. Byl první a nejdelší stavbou svého druhu v Česku. Propojuje Smíchov s Břevnovem dvěma dvoupruhovými  tunely. Strahovský tunel je dítě dvou režimů. Vznikal dvanáct let, průzkumná stavba začala být ražena již v roce 1979, samotná stavba byla zahájena v roce 1985. Jeho stavbu ovlivnily nové ekonomické podmínky po revoluci. Ačkoli byl tunel proražen již v roce 1991, trvalo jeho dokončení ještě šest dalších let. Jednou z příčin byl nedostatek peněz v městském rozpočtu. Navíc vznikly majetkové spory, dlouho nemohla vzniknout nájezdová rampa, protože majitelé jednoho z domů v místě, kde se mělo stavět, ho nechtěli prodat. Kromě toho se musel rozestavěný tunel vyrovnat i s kritikou. Známý je ironický návrh z počátku 90. let na likvidaci dvou tehdy rozestavěných komunistických pohrobků tak, že by se uřízl žižkovský televizní vysílač a Strahovský tunel se jím ucpal. Kritici poukazovali na malou využitelnost tunelu a navíc tvrdili, že do Prahy přivede více aut. Obě témata rezonovala i poté, co byl Strahovský tunel  za 4,8 mld. korun  v prosinci 1997 otevřen.   Sedm let šlo opravdu  jen o rychlé spojení Střešovic a Smíchova, pro tranzitní dopravu byl takřka nepoužitelný. To se změnilo až v roce 2004, kdy byl otevřen tunel Mrázovka, který spolu s navazujícím Zlíchovským tunelem konečně napojil Strahovský tunel na Jižní spojku, a vznikl tak velkokapacitní průtah obcházející jižně celé centrum Prahy.

Tunel Blanka - Až v roce 2008 začala stavba dalšího tunelu, který má prodloužit Městský okruh severně od tohoto Strahovského. Výstavba tunelu byla několikrát odložena z důvodu odvolání mnoha občanských sdružení. Tunel Brusnice je jedním ze tří tunelů komplexu Blanka, který propojí ústí Strahovského tunelu se Severojižní magistrálou v oblasti Holešoviček. Jeho celková délka činí 6,4 km. Po zprovoznění vznikne nejdelší tunel v České republice a nejdelší městský tunel v Evropě; současně vznikne i nejdelší souvislý ražený tunel na našem území dlouhý  2,23 km. Komplex Blanka, který má být otevřen na jaře 2014, se zatím musí potýkat s podobnými výtkami jako kdysi Strahovský tunel. Kromě slov o dalším přílivu aut do Prahy poukazují aktivisté protestující proti Blance na obrovské náklady, které stavba stojí. Konečná cena dosáhnout výše až 37 mld. Kč.