48. Pražská pivočára

neděle 26. 1. 2014
navštíveny: hospůdka Jeníček a Karolína, vila Arwen, kroužkovací stanice Koukalák, dům Jiřiny Bohdalové, hradiště Šance, pivovar Hostivar, molo na Hostivařské přehradě, strom Čtrnáctkové republiky, staré Háje, komunitní centrum Matky Terezy, Central Park Jižňák, Jihoměstský pivovar

Pozvánka
Sraz v neděli 26. ledna je v nebo před restaurací Karolína v Hostivaři. Vystupte z tram 22 či 26 na zastávce Hostivařská (stanice před konečnou). Odtud se vydáte ulicí Hostivařská lehce zpátky do Prahy. Na rohu je seshora pivnice Jeníček a zezdola restaurace Karolína. Stejný podnik, stejně levné a výborné hotovky i v neděli. Odchod ve 13 hodin.

Jaká vycházka byla

     Ve Čtrnáctce je netušené množství pivních fandů. Jinak si nedovedu vysvětlit, že se z Jeníčka, Karolíny a přijíždějících tramvají vyrojilo 39 zájemců o Pražskou pivočáru. Ale nejen pivy živ jest člověk. Nejdříve jsme si prohlédli zhmotnělý Mondrianův obraz, zašívárnu na kroužkování kdovíjakých ptáků a dům, kde čestná občanka Hostivaře a lamač dívčích srdcí po sobě házeli talíře. V mrazivém dni přišel vhod altánek na Šanci. Koho by zajímalo hradiště, ale jeho model po dvou letech opět dobře posloužil jako Stolečku, prostři se. Pak už se trajektorie našeho postupu výrazně narovnala a poprvé a naposledy se stala opravdovou pivočárou. Však už nás zdálky vítá pivovar Hostivar - jeho varny nablejskaný Horních Měcholup jsou chlouba. Navzájem jsme zakoupili celou škálu pivního repertoáru, samozřejmě včetně IPY, kterou s námi probíral pan učitel na Norrisově boudě. Z domnělého Kafky za oknem se vyklubal domorodý statkář Švehla, který si nás ale stejně nepustil k tělu. Dost možná bychom schytali pár facek, kdybychom ho chtěli taky pokřtít.

   Zanořili jsme se zpátky do lesoparku a seběhli k Hostivařské přehradě. Postavili nám tam krásné dřevěné molo přímo stvořené k odpalu, ale nezařídili dost ledu. Tak jsme zamáčkli slzu nad dětským bruslením před x lety a bouchli si ještě jednou. Bez ledu se nám pivočára zase zvrtla do obcházení jezera. Na louce na protějším břehu jsme nalezli notně opelichaný strom Čtrnáctkové republiky. Tady jsme před třiceti lety uspořádali miniStezku. Pořídili jsme srovnávací foto. Jeden rozdíl bije přímo do očí - vlajka chybí! Teď vzhůru do Demoliční. Prolezli jsme plot, prošli přikrčenou malou vesničkou s paneláky v zádech a vylezli na kopec. Před pěti lety jsme si museli udělat mejdan s Nadiným krabičákem u Matky Terezy, protože na Jižňáku v Central parku nebyla jediná hospoda. Teď je to jiná. Zahnuli jsme okolo zmalované trafačky a v bývalé kotelně nalezli ráj v podobě Jihoměstského pivovaru. Putování po pražské pivočáře je u konce, konzumace začíná. Začali jsme u jedenáctky a jako správní patrioti skončili u čísla čtrnáct. Ať žije Čtrnáct, Čtrnáct, Čtrnáct! Po ránu jsem byla docela ráda, že nejsem Dvacítka. Tu totiž měli na čepu taky.

    1) Vila Arwen zpoza plotu                                                                             4) OKAL Jiřiny Bohdalové
    2) Vila Arwen na reklamním fotu                                                                   5) Hradiště Šance
    3) Park Koukalák slouží jako kroužkovací stanice                                         6) Model hradiště nám posloužil jako servírovací stůl

Pražská čára je označení pro linii opevnění postavených před druhou světovou válkou okolo Prahy. Jejím hlavním úkolem bylo zabránit postupu nepřítele do Prahy. Nyní nastává opačný problém. Stavba pivovarů kolem Prahy brání postupu přátel piva za hranice Prahy. Jižní větev této linie budeme v této vycházce sledovat.

Vila Arwen, U břehu 45a – Barevná fasáda připomíná kompozici slavného Mondrianova obrazu. Ukrývá ale betonovou konstrukci, která bezpečně ukotvila dům v příkrém svahu a terénu ohrožovaném vodou. Byla postavena v roce 2007. S patnáctimetrovým převýšením terénu si architekt Jiří Střítecký poradil dobře. Třípodlažní dům díky relativně úzké uliční fasádě působí subtilním dojmem, protože je hmota domu rozložena do svahu. Prosklené nároží se vznáší nad terénem, podepřeno ocelovým sloupem. V nejvyšším podlaží je obývací pokoj, koupelna a ložnice, sauna a venkovní bazén, který je možné mimo sezonu snadno zastřešit pomocí posuvné konstrukce s izolačními skly. Vzhledem k převýšení terénu jsou jednotlivá podlaží spojena dlouhým zastřešeným schodištěm umístěným na severní fasádě domu. Zároveň je nainstalován prostorný výtah, umožňující bezbariérový přístup až do nejvyššího podlaží.

Kroužkovací stanice, Hornoměcholupská 34 - Josef Koukal se v roce 1931 se rozhodl, že na místě zvaném na homoli, později Koukalák zřídí park. Pozemek odkoupil od svých rodičů a začal nakupovat stromy. Se stavbou domku započal v roce 1944. Postavil budovu s plochou střechou a garáž. Tato stavba byla povolena, v roce 1945 se ale rozhodl přistavět bez povolení ještě vilku. Navštívilo ho gestapo, ale spravila to pokuta 5000 Kč. Během šedesátých let se pan Koukal rozhodl, že celý objekt daruje Národnímu muzeu. Bydlel zde až do své smrti v roce 1981. Poté zde byla umístěna kroužkovací stanice Národního muzea.

Vila, Kunická 11 - V tomto okále bydlí od roku 1980 čestná občanka Hostivaře, herečka Jiřina Bohdalová. Původně s ní tady bydlel i Radek Brzobohatý. Často rozpoutali hotovou Itálii. Důvody byly různé, někdy i zálety Brzobohatého, kterého v jeho největší slávě ženy milovaly. Když se do toho pustili, lítaly prý talíře, prádlo z okna a jejich křik plašil psy v okolí. V klidné lokalitě u hostivařského lesoparku se všechno rozléhalo. „Zapomněli zavírat okna, když byli v ráži. Křičeli na sebe, i když se jednalo o nějakou hloupost. Pamatuji si, jak učitelky zavíraly tady vedle ve škole okno, když už hádky překročily únosnou mez,“ usmívá se pamětnice třeskutých konfliktů. V roce 1981 poznal Brzobohatý Hanu Gregorovou při natáčení Nočních jezdců v Tatrách. Půl roku vztah tajil, pak se sebral a zmizel. Když odešel z hostivařské vily do pronajatého bytu, měl jen pár tašek a několik kusů svého studentského nábytku.

Hradiště Šance - Výrazné stopy sedmi hektarového hradiště zhruba obdélného půdorysu se rozkládají na západní výspě vrchu Kozince. Dosud je dobře patrný val chránící hradiště od východu, méně dva pásy valů na západní straně při přístupu od hráze Hostivařské přehrady. V severovýchodní části areálu je altánek, pod ním je model hradiště. Ostroh byl osídlen již v pozdní době kamenné. Hradiště vzniklo zhruba v polovině 6. stol. př. n. l. a zaniklo počátkem 4. stol. př. n. l. pravděpodobně požárem. Osídlení je doloženo i v raném středověku v 8.–10. století, hradiště však již obnoveno nebylo.

    1) Konečně jsme nabrali pivočáru                                                               4) Už zrají
    2) Pivovar Hostivař nás vítá varnami                                                           5) Je to Kafka nebo Chaplin?
    3) Nablýskané varny                                                                                     6) Křest sochy Švehly 12.12.2013

Pivovar Hostivar, Lochotínská – Pivovar nesoucí jméno HOSTIVAR je vystavěn  na hranicích dvou katastrů, Hostivaře a Horních Měcholup. Nebylo proto možno nepodlehnout myšlence pojmenování pivovaru názvem Hostivar. Letopisci míní, že obec Hostivař – Gostivar, dostala jméno po člověku, který „hostům vařil, nebo je chránil“. O Hostivaři se zmiňuje již kronikář Kosmas v Kronice české. O událostech roku 1068 vypravuje, že v tu dobu Jaromír, bratr knížete Vratislava II., přijíždí ku Praze, aby s podporou některých velmožů vymohl na bratrovi své právo stát se novým pražským biskupem. Vratislav II se zalekl možného útoku svých bratří a rozhodl se Jaromírovi vyhovět. „Jaromír zarazil tábor se svými příznivci před Prahou na lukách u vsi Gostivar, odkud vyslal posly své doptati se bratra svého, zdali zvolí jej za biskupa pražského a přijme-li jej v míru,“ píše kronikář. "A tak nás napadá - oč lépe by se Jaromírovi a jeho druhům tábořilo a čekalo v lukách u vsi Gostivar, kdyby tu již tehdy stál pivovar a hostinec s lahodným pivem, kde velmožům spočinouti a své hrdlo svlažiti umožněno by bylo! Co nebylo umožněno tenkrát, povedlo se za tisíc let. Dnes již na prahu Hostivaře pivovar stojí a dobrý Hostivar místním i poutníkům vaří. Inspirováni dávnou historií a poctivým umem českých sládků vaříme pivo tak, jak tomu bylo před velkou pivní industrializací, tedy způsobem voda, chmel a slad, bez pasterizace a filtrování. Věříme, že vás skvělá chuť Hostivaru a naše pohostinnost přivedou brzy zpět." Myšlenka postavit pivovar Hostivar dostala konkrétní podobu na prvním setkání akcionářů v září 2011. 12. srpna 2012 byl položen základní kámen pivovaru. První várka piva byla uvařena v únoru 2013 a restaurace byla otevřena 2. dubna 2013.

Odhalení sochy Antonína Švehly – Dne 12. 12. 2013 ve 12 hodin byla odhalena na zahradě pivovaru socha hostivařského rodáka Antonína Švehly (15. 4. 1873 - 12. 12. 1933). Ač neměl akademické vzdělání, vynikal v řešení praktických politických otázek. S despektem hleděl Švehla na nepraktické “ryzí“ intelektuály i módně levě laděné umělce, jejichž valnou většinu přitahoval Hrad jako můra světlo. Když se dověděl, že jistý skladatel zamýšlí zkomponovat operu o Jánošíkovi, vybuchl: „Ať dají pokoj s těmi loupežníky. Kdyby raději někdo napsal operu o četnících!“ Když před Švehlou jednou Karel Čapek prohodil, že dát národ dohromady znamená omezit stranictví, vybuchl: „Vy jste taky jeden z těch intelektuálů, kteří kážou o svobodě a demokracii a při tom by chtěli vyhodit strany. Odstranit strany, to je právě zásada diktatury, ale demokracie znamená strany.“ Švehla byl v první vládě od roku 1918 ministrem vnitra a v letech 1922-29 ministerským předsedou. I když Švehla raději jednal v pozadí a byl mistrem politické dohody i kompromisu, pokud bylo třeba, své mínění vyslovil veřejně a důrazně, přičemž zájem státu byl u něj vždy na prvním místě. Švehla se celou vahou své osobnosti zasadil o nelehké znovuzvolení T. G. Masaryka v roce 1927. Svolal výkonný výbor své strany, ve kterém zasedali i Masarykovi odpůrci, a zahájil schůzi slovy: „Zahajuji poradu, k níž vás všechny vítám. Podívejte se však napřed na tyhle moje ruce. Těma dám pořádných pár facek každému, kdo jenom cekne, že máme volit za prezidenta někoho jiného než Masaryka.“ Uznával práci a zásluhy Edvarda Beneše, ale měl k němu řadu kritických výhrad. Dokonce měl o Benešovi říct, že je neštěstím republiky a jeho politika povede národ do zkázy. To mu Beneš nikdy nezapomněl a to i předznamenalo zákaz agrární strany po 2. světové válce. I Masaryk, který neochvějně protěžoval po celou první republiku Beneše, zanevřel na Švehlu a od roku 1927, kdy Švehla onemocněl, až do jeho smrti se s ním přestal stýkat a do Hostivaře už nepřijel. Masaryk často vyjadřoval přesvědčení, že prozřetelnost stávala při jeho boku. Je to patrné i z tohoto citátu: „Kolik věcí se rozřešilo beze mne v té nejlepší chvíli. Rašín, který padl za oběť atentátu roku 1923, ba i Švehla (vyřazený z politiky nemoci v roce 1927), zmizeli v době, kdy to bylo třeba.“ Všechny citáty jsou čerpány z knihy Boj o Hrad Antonína Klimka. Autorem sochy je Martin Šenberger. Při odhalení sochy bylo řečeno: „Vážení akcionáři, vážení hosté, jménem našeho pivovaru Hostivar se hlásíme k Hostivaři, kde se náš pivovar téměř :-) nachází. S historií Hostivaře je spjat nejslavnější místní rodák, Antonín Švehla, hostivařský statkář a jedna z klíčových postav vzniku samostatného Československa. Právě dnes si připomínáme výročí 80. let od jeho úmrtí. My akcionáři pivovaru Hostivar jsme rádi, že takto můžeme připomenout Švehlův odkaz. Švehla byl známý jako mistr kompromisu, vynikající praktik a politik, kterému leželo na srdci především obecné blaho. I z toho důvodu jsme dali neoficiální jméno Švehla našemu adventnímu ležáku a snad nebude panu premiérovi vadit, když si jím na jeho památku připijeme.“

    1) Míříme zase do lesoparku                                                                       4) Na Hostivařské přehradě postavili nové molo
    2) Vidíme město veliké                                                                                 5) Bruslení na Hostivaři v roce 1987
    3) Scházíme k přehradě                                                                               6) Všichni na Hostivaři 1996

Fotoalbum vycházky...

Kozinec, též Varta - Výrazné návrší (314 m n. m.) nad pravým břehem Botiče mezi Horními Měcholupy a Hostivaří. Na jižní a západní straně spadá k Botiči strmými, místy skalnatými srázy. Samotný vrchol je dnes zastavěn hornoměcholupským sídlištěm Na Vartě. Z vrcholu byl až do jeho zastavění kolem roku 2005 úžasný výhled k severu, východu i jihu. Na nejzápadnější ostrožně jsou pozůstatky hradiště.

Molo na Hostivařské přehradě - V červnu 2012 bylo slavnostně otevřeno a předáno veřejnosti do užívání nové dřevěné molo, které vzniklo v rámci projektu revitalizace Hostivařské přehrady. Molo je 56 metrů dlouhé a čtyři až pět metrů široké a je provedeno v několika výškových úrovních tak, aby zde návštěvníci mohli jak posedět, tak i ležet při opalování. Přístup z mola do vody je zajištěn dvěma žebříky. Stavba byla provedena v souvislosti s rozsáhlým odbahněním a revitalizací Hostivařské přehrady. Aby byla zajištěna dlouhá životnost konstrukce, je molo postaveno z dubového dřeva napuštěného speciálním olejem. Investorem projektu bylo Hlavní město Praha, celkové náklady na stavbu činily 2,7 mil. Kč.

Hostivařská přehrada - Vodní nádržna Botiči o ploše kolem 40 ha je největší vodní plocha v Praze. Sypaná hráz 110 m dlouhá, v nejvyšším místě 16 metrů vysoká s malou vodní elektrárnou vznikla v letech 1959 - 1962.

Hostivařský lesopark - Rozlehlý lesopark nad pravým břehem Botiče západně od vrcholu Kozince byl vysázen v letech 1959-61 v souvislosti s výstavbou Hostivařské přehrady jako rekreační zázemí v té době již projektovaných přilehlých sídlišť. Jeho součástí je i obdobný areál na levém břehu Botiče Lesopark Háje. Důležitým prvkem lesoparku je několik rozlehlých pobytových luk. To mohou dosvědčit účastníci Ministezky Trasy 14 pod stromem Čtrnáctkové republiky a Pouštění draků v roce 1984, Dětské olympiády v roce 1991 i dalších Čtrnáctkových dětských akcí.

    1) Strom Čtrnáckové republiky v roce 1984                                                 4) S paneláky v zádech
    2) Strom Čtrnáckové republiky po třiceti letech                                            5) Matce Tereze bílá sluší
    3) V Demoliční ulici                                                                                       6) Central Park Jižňák

Háje - Dřívější malá vesnička byla k Praze připojena v roce 1968. Od té doby se její počet obyvatel, vlivem výstavby gigantického komplexu sídliště Jižní Město, zvýšil z řádů několik stovek na řádově desetitisíce obyvatel. Hustota zalidnění na Hájích dosahuje téměř 10 000 obyvatel/km2. Výstavba sídliště pro 80 tisíc obyvatel ve dvou tisících panelových domech započala roku 1971, hlavním architektem byl Jiří Lasovský. Při tom byla velká část Hájů zbourána. Všechna sídliště na Hájích byla dostavěna do konce sedmdesátých let.

Komunitní centrum Matky Terezy, U Modré školy 1 - Katolická církev má na okraji Jižního Města v původním Chodově nevelký kostelík sv. Františka z Assisi z roku 1938, který už dávno nestačil potřebám této části Prahy. Několik let proto stál u chodovského kostela pro konání bohoslužeb vojenský stan. Proto bylo rozhodnuto postavit na Jižním Městě toto komunitní centrum. Dům je navržen jako solitérní kruhová stavba o průměru 50 m. V objektu je kaple zasvěcená - jako první v Česku - blahoslavené Matce Tereze pro 75 věřících, mateřské centrum, víceúčelový sál pro 330 návštěvníků, provozní místnosti, byt správce a klubovny. Stavba není bohužel dokončena, schází zde farní úřad, knihovna a kavárna. Komunitní centrum bylo otevřeno v červenci 2007.

Centrální park Jižního Města – Je sám o sobě mimořádným dílem landartu, umělou krajinou s kopci ze zeminy vytěžené při stavbě metra. Podílela se na tom tehdy Magdalena Jetelová před svou emigrací do Německa v roce 1985. Nikdy se však tento prostor nedokončil. Takto svůj projekt popisuje samotná Jetelová: „Pražské sídliště Jižní Město: naddimenzované paneláky, primitivní unifikovaná šedá hmota. Uvnitř sídliště zhruba kilometr dlouhý a sto metrů široký prostor, centrální park. Proluka, plánovaná jako možnost vytvořit místo, které by svou gravitační silou překonalo neartikulovanost okolí. Povrch zvlněného terénu není jen krajinou, ale i fasádou podzemní architektury. Ostré zářezy do modelované krajiny tvoří průhledy, skleněné stěny pařenišť. Pod povrchem země je umístěno zahradní centrum se skleníky, kde se pěstují rostliny a květiny pro celé sídliště. Fasádou podzemní architektury je země: jejími okny jsou skleněné desky pařenišť vyložené z plochy do trojrozměrného prostoru. Pohyb oken je závislý na vodních srážkách: počasí formuje tuto umělou krajinu i architekturu“. Pro finanční náročnost zůstaly jen ty kopce.

    1) Jihoměstský pivovar                                                                                 4) Sedíme přímo u varen
    2) Na začátku byla jedna kotelna                                                                 5) Je tu dobře
    3) Nyní je to hospoda téměř mnichovských rozměrů                                   6) Celý repertoár Jihoměstského pivovaru

Jihoměstský pivovar, Podjavorinské 11 - Nabízí posezení v příjemném prostředí u kvalitního piva, které se vaří přímo v prostorách restaurace. Měděné varny navrhl František Richter, majitel pivovar PUB na Bulovce. Pivo se vaří v rozmezí od jedenáctky až po čtyřiadvacítku. Pivovar byl otevřen v březnu roku 2010. Zrekonstruován byl z tepelné kotelny, která „zkrášlovala“ Jižní město. Majitelé jsou přesvědčeni, že otevřením pivovaru přispěli ke zkvalitnění kulturního života v této části Prahy.

« NAHORU

TOPlist