49. Pod křídly letadel

neděle 2. 3. 2014
navštíveny: Sokol Řepy, klášter boromejek, Kratochvílův statek, kostel sv. Martina, řádový hřbitov sester, řepský hřbitov s hroby Václavů Babinského a Kočky, radnice Prahy 17, ruzyňský hřbitov, Kubrův statek, věznice Ruzyně, bar Alcatraz, ruzyňská kasárna, Obludy na Dědině, pomníček kpt. Holmese, podzemí německého polního letiště, Šestákova skála, libocký pivovar Divoká Šárka

Pozvánka
Sraz v neděli 2. března v restauraci Sokol v Řepích. Z konečné tramvaje 9, 10 na Sídlišti Řepy pokračujte stále rovně. Naše cesta z města se jmenuje Na Chobotě. Před skateparkem ulice Na Chobotě zahýbá doprava a vy s ní, až dojdete k řepské sokolovně a restauraci zároveň. Oběd od dvanácti, odchod ve 13 hodin.

Jaká vycházka byla

    Vycházka Pod křídly letadel se odehrávala pod hřejivými paprsky jarního sluníčka, zatímco inzerovaná letadla ulétla kamsi na jih. Ne všichni stihli z řepské sokolovny včas odlet, někteří vinou chybné navigace zamířili směr Zličín. Kromě dotěrných dotazů na letadla se nedočkaví už od boromejek ptají, kde bude vhodné místo k odpalu. Nevydrželi ani k Náchodu, první salvy prořízly poklidnou nedělní náves hned u kostela sv. Martina. Porovnali jsme skutečný a filmový hřbitov ze Svatební košile a Miloš se zcela dobrovolně přiznal, že o existenci Erbena se dozvěděl až od své ženy - recitátorky na hřbitově v Byšičkách. Pochopila jsem to správně? Cestou jsme spatřili hodně koček - na stromech, na plotě, ale nejvíc na řepském hřbitově. Starej lotr Babinský nezískal tolik pozornosti jako Hopkirk sledující z hřbitova, co se šustne na místním obecním úřadě.

    Další malebný hřbitůvek se ukrýval mezi Hornbachem a OBI. Zatímco ze strážní věže ruzyňské věznice nás nemůžou sledovat, protože je to pouhý vodojem připláclý na tovární věž cukrovaru, v přilehlém Alcatrazu nás místní bachaři bedlivě pozorovali pomocí soustavy zrcadel. Našeho známého výpravčího Hubičku-Horynu jsme na nádraží koněspřežky nezastihli, ale i v ruzyňských kasárnách máme dobré konexe. A tak jsme si památník zastřelených studentů mohli prohlédnout přímo z buzerplacu. Na Dědině jsme se usadili na Obludy Kurta Gebauera a jali se opět střílet. Hledání špuntů mezi vzrostlými tisy bylo hustý, ale co to je proti famóznímu úspěchu Českého rybníku v podání Čtrnáctkových dam. Jen co brblání voje, kde ta všechna křídla jsou, co se s nimi mohlo stát, dosáhla vrcholu, našli jsme v remízku památník kapitána Holmese i s jeho letadýlkem. A to nebylo všechno. Pod hranou pole naši odvážní mladí pronikli do útrob podzemního letiště. V západu slunce jsme se vyškrábali na Šestákovu skálu a užili si letecký výhled na mravenečky na dně údolí a na pravoboku spatřili cíl našeho putování. Ano i dnes nás pražská pivočára dovedla do pivovaru, tentokrát libockého. Usadili jsme se pod křídla dvojplošníků a snažili se usilovně zjistit, zda naše sympatie patří Ctiradovi či Šárce. Ale nakonec nás stejně k židlím přišpendlil svými šípy sv. Šebestián.

Sokol Řepy, Na chobotě 2b – Sokol byl v Řepích založen v roce 1910. Roku 1924 dostali Sokolové výpověď z hostince, kde vyvíjeli svou činnost, a tak si začali budovat vlastní sokolovnu. Slavnostní otevření sokolovny proběhlo v září 1929 a bylo spojeno s velkou cvičební slavností. Nyní si na své přijdou nejen cvičenci, je zde bezvadná hospoda.

Klášter boromejek, K Šancím - V roce 1858 zakoupila Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského pozemek v Řepích a na něm v letech 1858 až 1864 vystavěla klášter v klasicistním stylu, jeho součástí se stal kostel sv. Rodiny. Ten byl ve třicátých letech 20. století vymalován v beuronském stylu. Původně zde byl sirotčinec, od roku 1865 ženská věznice. Po propuštění ze žaláře zde v letech 1861-1879 pracoval jako zahradník pověstný loupežník Václav Babinský. V roce 1948 došlo ke zrušení ženské trestnice, budova byla upravena na ústav sociální péče a řádové sestry byly odsunuty do pohraničí. V té době započala i devastace kostela sv. Rodiny, interiér byl zničen, malby v beuronském stylu zabíleny. Byla odstraněna věž kostela, který následně sloužil jako garáž pro náklaďáky. Po navrácení majetku Kongregaci byla po roce 1990 započata rekonstrukce. Ze vzácných maleb byla odstraněna přemalba a zachovalé části maleb byly zafixovány. V roce 1996 Kongregace milosrdných sester zakládá Domov sv. Karla Boromejského, který slouží nemocným seniorům. Součástí objektu je také oddělení výkonu trestu pro ženy spadající pod vazební věznici Ruzyně. Tím bylo navázáno na historii ženské věznice v objektu kláštera. Příkladem státem nekontrolovaného převodu je případ boromejek. Ty získaly v srpnu 2013 zpět hektarový pozemek bývalého pole v Řepích od likvidátora státního statku Praha a ten obratem v listopadu 2013 prodaly. Podle cenové mapy se metr čtvereční v Řepích prodává za 5320 korun, výnos by tedy mohl být asi 40 miliónů korun. Státní pozemkový úřad, který má dohled nad vydáváním majetků na starosti, tvrdí, že měl před vydáním převod zkontrolovat. Boromejky ale tvrdí, že šlo (ač pole) o nezemědělskou půdu a tu lze předat bez kontroly pozemkového úřadu. Pozemek prodaly rychle, protože potřebují peníze na svou nemocnici a sociální činnost.

Krupkovo hospodářství, Kristiánova 2 – Od roku 2004 zde bydlí herec Upír Krejčí.

Kratochvílův statek, Žalanského 36 – Tento statek má více než 400 letou historii, po celou dobu zde hospodařili předkové rodiny Kratochvílů. Dnes kulturní památka, sídlo společnosti Pentas.

Žalanského č. p. 7 – Údajně řepská katovna

Kostel sv. Martina, Žalanského - Původně románský kostel, postavený kolem poloviny 12. století. Později kolem čtvrti 13. století postavena věž s tribunou a celek přestavěn v 18. století, kdy byla sklenuta loď a vestavěna kruchta. Při poslední rekonstrukci v roce 1986 byl odhalen původní románský vstup, který byl v době baroka zazděn.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Hřbitov řádových sester účinkoval v Kytici                                                   4) Běloskvoucí Václav kočka
    2) Erbenova Svatební košile se odehrávala v Byšičkách u Lázní Bělohrad     5) Hopkirk i po smrti sleduje život na radnici
    3) Na vězeňském hřbitově odpočívá Babinskej, starej lotr mexickej                 6) Nikdo mi zdařilou stavbu radnice nevyfotil

Řádový hřbitov sester, Žalanského – Na tomto hřbitově se nachází 225 hrobů boromejek. Hřbitov se objevuje ve zfilmované Kytici režiséra F. A. Brabce z roku 2000, konkrétně v baladě Svatební košile. Dívka se v opuštění a bolesti rouhá Panně Marii slovy „milého z ciziny mi vrať — aneb život můj náhle zkrať“. Milenec se skutečně v noci objeví a pod průhlednou záminkou, že si ji chce vzít, ji vláčí krajinou až ke hřbitovu. Dívka prohlédne, že milenec je vlastně mrtvola a snaží se před ním ukrýt v márnici, kde leží jiný umrlec. „A tu na dvéře: buch, buch, buch! burácí zvenčí její druh: „Vstávej, umrlče, nahoru, odstrč mi tam tu závoru“. Nakonec nad ránem umrlec Roden zmizí a dívka je zachráněna. Erben zpracoval pověst, která se měla odehrát na hřbitově u kostela sv. Petra a Pavla v Byšičkách u Lázní Bělohrad. My jsme hřbitov navštívili roku 2011, kdy nám zapadlý vlastenec Miloš s Blankou přednesli na hřbitově celou baladu a připomněli nám tak dvousté výročí Erbenova narození.

Vězeňský hřbitov, Žalanského – Jsou zde pochovány vězenkyně i loupežník Babinský. Václav Babinský se narodil 1796 v Pokraticích. Jako devatenáctiletý mladík nastoupil vojenskou službu u dělostřelců. Po osmi letech vojančení se rozhodl dezertovat i s plukovní pokladnou. Vojenskému soudu se vyhnul úspěšným předstíráním šílenství, což mu přineslo hospitalizaci na psychiatrii, řádné propuštění z armády a nárok na lůžko a stravu v karlínské Invalidovně. Rok se tu povaloval a pak vzal opět roha. Zorganizoval malou loupežnickou bandu a začal přepadávat pocestné. Byl opakovaně zatýkán a držen ve vazbě. Nikdo mu nic nedokázal a z vězení dokázal vždy směle zmizet vylámáním mříží a skoky z velkých výšek. Definitivně byl zatčen v roce 1835. Po dopadení byl obviněn z dvanácti zločinů, ale prokázáno mu jich bylo jen šest. Kromě loupeží a dokonce jedné vraždy byl obviněn, že se v lednu 1832 dopustil veřejného násilí, když při zatýkání pokousal rychtáře Václava Frankeho. V době vynesení rozsudku v roce 1840 bylo Babinskému 44 let a dvacetiletý žalář na Špilberku se tak v podstatě rovnal trestu smrti. Jeho milenka Apolena stižená tuberou zemřela ve vězení už patnáct dní od rozsudku. Ve vězení se stal Babinský zbožným člověkem, který neodložil růženec. Známá kramářská píseň Na kopečku v Africe připomíná další epizodu z Babinského života. "Starej lotr mexickej" byl totiž v rámci výkonu trestu poslán do království Madagaskar, kde zdejší král slovenského původu Mikuláš Beňovský řešil problém přestavby pevnosti s královskou pokladnicí. Aby byla co nejvíce odolná proti zlodějům, potřeboval projekt konzultovat se zkušeným zločincem. Babinský, dnes již loajální vězeň, byl ideální volbou. Nejen že poskytl cenné rady, ale byl jediným, s kým si mohl slovenský král promluvit ve své mateřštině. Trávili spolu prý mnoho večerů v debatách při dýmce. Tato africká epizoda má drobnou vadu. Beňovský zemřel 1786 a Babinský se narodil až deset let poté. Takže dvacetileté vězení si Babinský odpykával na Špilberku a poté, co byla zdejší věznice zrušena, strávil zbytek trestu v Kartouzách u Jičína, dnešních Valdicích. Od svého propuštění v roce 1861 až do své smrti roku 1879 pracoval jako zahradník v klášteře v ;Řepích, který sloužil coby ženské vězení. Stěžoval si na lidskou ničemnost projevující se neustálými krádežemi jeho jablek, jahod a růží. Také vězeňkyně ho prý trápily svými sexuálními choutkami. Babinský jednou s rozhořčením pravil “Ne, to už nelze snést, jak špatný jest dnes svět. Poctivý člověk musí se skoro bát jít po silnici!“ Po hostincích za pohoštění vyprávěl historky své i svých spoluvězňů. Nebýt brakové literatury 19. století nikdo by dnes Vencu z Pokratic, jak byl též Babinský nazýván, za legendu ani nepovažoval. Už v roce 1862 vyšlo první sešitové vydání o skutcích loupežníka Babinského a většinou smyšlené příběhy o něm plnily dlouhá desetiletí různou dobrodružnou literaturu. Že je tomu tak i dosud, svědčí poslední info: “Domov sv. Karla Boromejského v Řepích prodává zábavnou stolní hru "Babinský" na podporu svých aktivit. Stojí 385 Kč a k dostání je ve vrátnici Domova a v prodejnách Karmelitánského nakladatelství“.

Hřbitov Řepy, Žalanského - Je zde hrobka majitelů řepské továrny na výrobu zámků JASO se sochou paní Jenky Studničkové a hrob Václava Kočky.

Kočka Václav - Podnikatel a syn Václava Kočky staršího provozoval Matějskou pouť na pražském Výstavišti. Oba jeho rodiče pracují ve firmě Incheba, která má areál ve výhodném dlouhodobém pronájmu. Oba Václavové byli členy ČSSD. V tajné zprávě Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu se údajně uvádí, „že vražda Mrázka byla provedena osobou Kočka“. 9. října 2008 Václava Kočku v restauraci Monarch, ulice V Kolkovně po křtu knihy Jiřího Paroubka Česko, Evropa a svět očima sociálního demokrata zastřelil podnikatel Bohumír Ďuričko. Po vypuknutí požáru Průmyslového paláce dne 16. října 2008, tedy týden po vraždě, dával požár nejmenovaný zdroj z rodiny Kočkových do souvislosti s vraždou. Levé křídlo paláce pronajala totiž Incheba úklidové firmě Jana Kočky. Podle vyšetřovatelů ale požár způsobila technická závada. Kočkova pohřbu ve středu 22. 10. v Břevnovském klášteře se zúčastnilo tisíc lidí, rodiny i řada celebrit jako hudebníci Petr Muk, (Kočka byl kmotrem jeho dcery), a Michal David, Kočkův bratranec a přítel z dětství. Dlouhý průvod z Břevnova na hřbitov v Řepích zablokoval dopravu.

Radnice městské části Praha 17, Žalanského – Byla postavena v roce 1995 podle návrhu architektů Zuzany a Jana Staškových. Stavba byla nominována na Stavbu roku 1996.

Fotoalbum vycházky...

Ruzyňský hřbitov, Karlovarská – Novogotická kaple z roku 1902. Jsou zde pochováni příslušníci Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Vlasova, padlí v květnu 1945. Na konci války změnili Vlasovci nepřítele a pomáhali Pražanům dobýt nacisty obsazená ruzyňská kasárna a ruzyňské letiště.

Věznice Ruzyně, Staré náměstí 3 - V místech ruzyňské vazební věznice začal v první polovině 19. století fungovat cukrovar. Ten však po necelých sto letech ukončil v roce 1921 svou činnost. V roce 1935 byl přestavěn na Zemskou donucovací pracovnu. Z původního areálu zůstala stát pouze cukrovarský komína, který se stal základem pro stavbu dodnes funkčního vodojemu. Dřík komínu obklopuje osm železobetonových pilířů, které nesou osmibokou nádrž zakončenou lucernou s prosklenými okny, ze které vyčnívá vrchol komínu. Nejde tedy o strážní věž, jak se uvádí všude na internetu. V předválečném období měla donucovací pracovna kapacitu cca 200 káranců. Po únoru 1948 a přístavbě nové budovy se zvýšila kapacita na 838 míst.

Kubrův statek, Staré náměstí 15 - Nejvýznamnější a nejstarší památka lidové architektury na území Ruzyně. Jde o barokní objekt s dřevěnou pavlačí a zděnou bránou, na níž je z vnitřní strany vyrytý letopočet 1731 a také sluneční hodiny. Původní majitelé statku, místní rod Kubrů, drželi statky nejen v Ruzyni, ale i v nedalekých Stodůlkách a rychtář Vavřinec Kubr založil známý zájezdní hostinec Bílý beránek. Kubrovi byli v 18. století ruzyňskými rychtáři a také tajnými evangelíky. Roku 1749 udal libocký farář pražskému purkrabství, že Jan a Anna Kubrovi z čp. 15 a rychtář Martin Kubr z hospody čp. 20 nejsou pravověrní. Jan Kubr byl za nevíru mrskán před kostelem v Řepích a přinucen k veřejnému vyznání katolictví. Roku 1752 v tomto statku najatý tesař objevil za trámem zakázanou knihu, kvůli níž byli majitelé několikrát vyšetřováni. K evangelické víře se mohli Kubrovi přihlásit až po vydání tolerančního patentu v roce 1781. Když v roce 1783 Jan Kubr zemřel, měl být pohřben na katolickém hřbitově v Liboci. Proti tomu se však zvedla silná vlna odporu a lidé s holemi zastavili pohřební průvod a přerušili zvonění. Pohřeb byl zmařen, muselo zasáhnout vojsko a rakev střežená vojáky byla pohřbena až druhý den. Aby se již něco takového neopakovalo, vznikl v roce 1784 nový evangelický hřbitov v dnešní Huberově ulici.

Nádraží Ruzyně, Drnovská – První železnicí na dnešní území Prahy byla Lánská koněspřežka, kterou od roku 1830 provozovala Pražská železniční společnost z Brusky (dnešní stanice Praha-Dejvice) do Lán. Až do roku 1861 sloužila koněspřežka pouze nákladní dopravě. Ani po zahájení osobní dopravy se v Ruzyni nenacházela stanice. V letech 1863-1868 Buštěhradská železniční společnost přestavěla koněspřežku na normální rozchod a parní provoz. Staniční budova byla postavena až roku 1875. Jako výpravčí zde slouží bývalý vrchní z Hráze věčnosti v Sobíně pan Zdeněk Horyna.

Kasárna Ruzyně, Pilotů 12 - Vše začalo potlačením tiché demonstrace 28. října 1939, během níž došlo k postřelení studenta Jana Opletala. Na následky střelné rány Opletal zemřel 11. listopadu a slavnostní pohřeb se konal na Albertově 15. listopadu. I přes veškeré zastrašování ze strany okupantů se následná mnohatisícová demonstrace změnila v protest proti okupaci a střety s policií. Pozdější svědectví vedou k domněnce, že srážky byly záměrně vyvolány ze strany gestapa, aby mohlo být následně brutálně zakročeno. Následujícího dne, 16. listopadu proběhla v Berlíně porada, na které Hitler pronesl: „15. březen byl můj velký omyl. Lituji, že jsme s Čechy nenaložili jako s Poláky. Události 28. října a 15. listopadu ukazují, že Češi nezasluhují jiný osud... Z toho důvodu nařizuji: Zastavení českých vysokých škol na tři roky. Jakékoliv demonstrace dát ihned potlačit... Nebudu se ostýchat do ulic postavit třeba i děla. Do každého hloučku se bude střílet kulomety. Bude-li ještě nějaká demonstrace, srovnám Prahu se zemí...“. Výsledkem porady bylo kromě uzavření českých vysokých škol i zatčení a internace stovek studentů v koncentračních táborech. Hned v noci z 16. - 17. listopadu došlo k rozsáhlému zatýkání v řadách českého studentstva, zatčení byly internování v kasárnách v Ruzyni a zde hned následující den 17. listopadu došlo k popravě jeho devíti představitelů. V uzavřených prostorách kasáren je umístěn pomník popraveným studentům. Když povodně v roce 2002 poškodily karlínskou Invalidovnu s Vojenským ústředním archivem, bylo jasné, že umístění archiválií na úrovni Vltavy je čirý nerozum. Jako vhodnou budovu pro archív byla vybrána zdejší vojenská kasárna. Budovu bývalého vojenského gymnázia přestavěla na nové sídlo archívu v letech 2011- říjen 2013 firma Metrostav.

Obludy, sídliště Dědina – Na sídlišti Dědina se nachází realizace Kurta Gebauera Obludy. Je to jakési hřiště na kopci mezi paneláky, místo pro milence, odkud se můžou kochat západem slunce, nebo přistáváním letadel na Ruzyni. Obludy vznikaly devět let, v letech 1980-1989. V té samé době, v roce 1988 představil Gebauer ve Vojanových sadech Český rybník a vzbudil tím velký ohlas. Koupající se dámy byly tvořeny na míru rybníčku, plavaly na plovácích, pohybovaly se ve větru jako živé a z úst, hlav a rukou jim stříkala voda. Některé dámy je se zalíbením pozorovaly, jiné v četných dopisech proti Českému rybníku protestovaly, že jde o hanobení českého ženství.

Pomník Rudé armády, Evropská - Dne 22. února 1948 pak byly na šesti místech severozápadní a severní tehdejší hranice Prahy odhaleny tři metry vysoké žulové pylony na památku sovětských tankistů, kteří právě těmito místy přijížděli 9. května Praze na pomoc. Jeden z nich stojí na Dědině.

Pomníček kpt. Roberta Holmese, lesík u Evropské - 16. dubna 1945 se americký letoun P-51 Mustang zřítil na pozemku bývalého zahradnictví pana Buzka. Jeho pilot, Capt. Robert B. Holmes ze 78. stíhací skupiny 8. letecké armády na místě zahynul. Holmes byl ještě večer téhož dne v podstatě tajně a bez obřadu pochován u zdi ruzyňského hřbitova (shodou okolností vedle byly později uloženy ostatky vlasovců, kteří v okolí padli během pražského povstání). 6. srpna 1946 bylo jeho tělo americkou vojenskou komisí identifikováno, exhumováno a převezeno na vojenský hřbitov do Fort Snelling ve státě Minnesota. Na místě havárie byl 16. dubna 2005, tedy po šedesáti letech, odhalen díky rodině Buzkových pomníček.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Ve svahu se skrývá podzemí německého polního letiště                         4) V Libockém pivovaru mají stylová piva
    2) Šestákova a Kozákova skála                                                                     5) Dej Bůh štěstí
    3) Hluboko pod námi je Šárecký potok                                                           6) Ne, domů ne, ještě nás čeká Šebestián