Expedice Od Bismarcka do Zahrady Čech - Bi-ZaČ 2014

20. 5. - 25. 5. 2014
navštíveny: Bismarckova rozhledna, Cheb, Kynšperk nad Ohří, Kynšperský pivovar, Sokolov, pivovar Permon, Královské Poříčí, Loket, pivovar Florian, Svatošské skály, Karlovy Vary, pivovar Karel IV., rozhledna Diana, Kyselka, Ostrov nad Ohří, mlýn na Ohři, Perštejn, pivovar Chalupník, Klášterec nad Ohří, lávka Víta Brandy, Kadaň, Nechranická přehrada, Žatec, pivovar U orloje, Louny, pivovar ZLoun, Slavětín, Libochovice, Budyně nad Ohří, klášter v Doksanech, Brozany nad Ohří, Terezín, soutok Ohře a Labe, pivovar Labuť v Litoměřicích

Jaká expedice byla

    Po spanilých jízdách podle Labe a Moravy jsme se letos vydali na Ohři. Rychlíky už definitivně přešly na variantu 12 kol na vlak, a tak první parta vyrazila už v úterý odpoledne a v Chebu využila all-inclusive služeb domorodé průvodkyně po celý den a noc (skoro). U krále Jiřího jsme si s frakcí Ašský výběžek připili na zdraví naší výpravy a nezdar žabožroutích hokejistů a odešli nasvíceným Chebem spát do druhého domova postaveném na místě synagogy. Ranní parta nás od Božího rána neustále informovala o svém postupu krajem a pitném režimu, ale nakonec z vlaku vystoupila nečekaně spořádaně. Nic nám tedy nebránilo vystoupat v bojovém šiku až do místa startu naší expedice - tedy k Bismarckově rozhledně. Bouchli jsme šampus za učebnici maďarštiny, a tak na výsostném německém území zaznělo sborové Égeszségédré! Teď už pojedeme pořád dolů :-). Cheb byl první příjemné překvapení na cestě (a zdaleka ne poslední) - Černá věž s lávkou Davida Vávry, fotka s Fučíčkem u františkánů, hrad, kde jsme v románské kapli vysoko nad hlavami objevili onanujícího muže, otáčející se Brána času a hlavně úplně nová cyklostezka podle meandrující Ohře až do Kynšperka. V královském městě jsme si začali plnit dalšího bobříka - a sice návštěvu všech pivovarů po cestě. Pás podle Ohře oplývá bujnou vegetací - dokonce i elektrárna v Tisové vypadala mírumilovně a samotný Sokolov doslova tone v zeleni. Nás ale čeká po náročném dni ještě Permon. Mirkovy kešery ve veselosti nedohoníme, ale všechny druhy sokolovského piva jsme ochutnat stačili.

    Ráno jsme věnovali tichou vzpomínku desátníku Fullerovi a řádění hodných Němců a přes sokolovský zámek ve tvaru jahodového dortu dojeli (jak jinak než) po cyklostezce podle Ohře do Královského Poříčí. Statek Bernard je opraven až s přehnanou německou dokonalostí, zato dálniční most nad údolím rozšířili čeští inženýři s českým důvtipem. V rozpáleném Lokti jsme si nejprve splnili bobříka v pivovaru Florian a pak dostali účastníci expedice poprvé osobní volno. V půl druhé jsme osedlali naše oře a vyrazili za Svatošskými skalami a do Varů. Přístup se nám snažili ztížit nepřátelé cyklistiky, kteří stezku do lázní u vody vedli do kopců a ještě větších kopců. Ale nic nám nezabránilo - ani nepříjemní číšníci, abychom úderem začátku zápasu s Amíky nezasedli v pivovaru Karel IV. před obrazovku. Jedno pivo, jeden gól a dost, jedeme se raději na kolonádu vyhýbat lázeňským hostům. Vyjeli jsme lanovkou dobře ukrytou za Puppem na Dianu a tady ve stínu stoleté rozhledny si nechali pravidelně hlásit stav. Těsně před utrpěným vítězstvím jsme seběhli dolů a jeli se podívat na profláklou Kyselku. Můžeme zodpovědně potvrdit: Mattoni už je, stejně jako vodopád a kolonáda, zbytek je námět na horor.

      Po téměř cykločundrovém noclehu v Radošově jsme se vyjeli podívat, jak hodně je Ostrov nad Ohří. Hodně. Ale výstup stál zato - pokud Svatý okrsek a Palác princů není osmý div světa, tak osmý div drsného severu určitě. Po obědě ve mlýně na samotě nás čekaly opuštěné zvlněné cesty a silničky po úpatí Doupovských hor a jeden dobrovolný výstup do pivovaru Chalupník v Perštejně, který se donedávna pyšnil jen budovatelským Řezáčem. Prohlédli jsme si svérazný výběr barev památkářů na zámku v Klášterci, projeli okolo přehrady nad Kadaň, poprvé ten den navštívili klášter Čtrnácti pomocníků ve Čtrnáctém roce a pak. Ano, tato železná lávka kol kola skal v prospektu rozhodla o letošní expedici. A tak jsme se projeli po kadaňské ferratě a nábřeží Maxipsa Fíka. Večer většinově zvítězila nad Střelnicí Noc kostelů, jen někteří dali přednost jídelnímu lístku u přestárlého rockera.

      Sobotní ráno zahájil výstup terénem na želinský kostelíček, ale to nebylo všechno. Oficiální cyklostezka č. 6 se po jízdě po louce změnila v oficiální bahna. Zkušený horský vůdce mi doporučil prchnout - jen jeho prozíravost a následně fungující hadice s vodou ve spřátelené hospodě mi nepochybně zachránily život. Jízda po rozbité Chmelovelo do Žatce nám už pak připadala jako brnkačka. Při obědě v pivovarské zahradě U Orloje jsme se schovávali do stínu pod slunečníky, ale už při výstupu na chmelový maják začaly padat první kapky. Ještě že jsme si jako studenti předplatili Labyrint a hlavně ráj srdce - hospodu, kde je líp jak na světě. Rosnička se nemýlila, úderem šesté přestalo pršet, a tak jsme v podvečerním ostrém slunci absolvovali pohodovou jízdu po silničkách do Loun. Večerní pivovar ZLoun zajistil pivo i country kapelu s TAKovým repertoárem.

    Neděle probíhala v kvapíku - Kotěrova kolonie, citlivý přednes S lodí jež dováží čaj, kávu a dřezovec trojtrný na Bieblově hrobě, bleskový oběd ve Zlatém zající a neméně blesková návštěva zámecké zahrady v Libochovicích. U mažoretek v Budyni by se muži zdrželi, ale zase by nestihli jedno povolené pivo v Pístech, pětiminutový výklad v doksanském klášteře, oběhnutí tvrze v Brozanech a projížďku mezi kasárnami v Terezíně. Po břehu Ohře jsme zarostlou Zahradou Čech dojeli na soutok. Jenže udělat skupinové foto po 300 ujetých kilometrech - to není žádný žert. Nakonec se vrcholový snímek povedl. My soutěživí jsme odjeli do Litoměřické Labutě zaznamenat osmý zářez do bobříků a ještě jsme stihli kamarády, kteří se marně snažili s koly probojovat do rychlíku. Osobní vlak i průvodčí měla větší pochopení pro cyklisty, a tak se účastníci dokonce začali zajímat o budoucnost. Tak tedy: Bi-ZaČ je mrtev, ať žije e-ŠLaP!

Ohře - Někdy Oharka, německy Eger je dlouhá 316 km (z toho 247 km v České republice). Pramení v Bavorsku pod horou Schneeberg v přírodní rezervaci Smrčiny asi 35 km od Chebu. Po Vltavě je Ohře v Čechách druhým největším přítokem Labe, do kterého se vlévá v Litoměřicích.

Bismarckova rozhledna (6km) – Stavbu 18 metrů vysoké kamenné věže na Zelené hoře ve výšce 637 m. n. m. inicioval Chebský okrašlovací spolek v roce 1909. V květnu 1909 byla vyhlášena sbírka a už v říjnu téhož roku věž slavnostně otevřena. Uvnitř věže jsou runové nápisy, které obsahují např. jména mužů ze stavebního výboru či věnování spolků. Nacionální všeněmecká stran prosadila přejmenování z původního názvu „Nová rozhledna na Zelené hoře“ na Bismarckovu rozhlednu. Tím se rozhledna zařadila mezi 238 rozhleden postavených na čtyřech kontinentech, které byly pojmenovány na počest německého kancléře Otto von Bismarcka. Do dnešní doby se dochovalo 171 staveb, stojících v Německu, Rakousku, Polsku, Rusku, Francii, Chile a taky Česku (další dvě jsou v Aši a Mikulášovicích). Po roce 1948 patřila k tajnostem Železné opony, rozhledna totiž stála v hraničním pásmu a mnozí se domnívali, že byla zbořena. V roce 2005 se dočkala rekonstrukce. Vyhlídková plošina nabízí rozhled na vršky Českého a Slavkovského lesa, Smrčin i Krušných hor

Cheb, Vávrova lávka (12km) - Na severozápadním okraji města Chebu byla v roce 2006 postavena lávka pro pěší a cyklisty s malou vyhlídkovou věží. Lávku navrhl architekt David Vávra, který se nechal inspirovat blízkou Černou věží chebského hradu. Navrhl deset metrů vysokou hranolovou věž s vyhlídkovým ochozem, na které je jako padací most zavěšena přes čtyřicet metrů dlouhá lávka.

Chebský Hrad – Hrad vznikl již na začátku 12. století. Na konci 12. století nechal Friedrich Barbarossa původní objekt přestavět na císařskou falc, jediného reprezentanta tohoto typu hradní architektury na našem území. Do dnešních dnů se dochovalo torzo honosného paláce, obranná Černá věž, z níž je parádní výhled na město a unikátní románsko-gotická kaple. Kaple je dvoupodlažní, obě patra jsou propojena osmibokým otvorem ve stropě a schodištěm. Dolní kaple, zasvěcena sv. Martinovi, má podlahu asi 1,5 metru pod úrovní nádvoří. Horní kaple zasvěcená sv. Erhardovi a sv. Uršule sloužila k bohoslužbám v době přítomnosti císaře na hradě. Výzdoba horní kaple je tvořena románskými okny, štíhlými mramorovými sloupy a křížovou kamennou klenbou. Hlavice sloupů zkrášlují rostlinné ornamenty a figurální výjevy s andělskými postavami nebo alegoriemi hříchů. Na jedné straně tak můžeme vidět andělské bytosti s biblickými knihami a svitky v rukou, na té druhé odvážné erotické motivy, včetně nahého onanujícího muže. V Karlovarském kraji se vítězem soutěže o nejzajímavější sochu stala plastika Sépie z dílny Jaroslava Róny, která je umístěna na nádvoří. "Musím skromně říct, že se vítězství nedivím," reagoval se smíchem autor. Sám prý své dílo považuje za kuriózní. Vysochal ho v roce 2000. K vytvoření tunového bronzového artefaktu ho inspiroval tvar kaktusu na kanárském ostrově Lanzarote. Radnice dílo zakoupila za 1,75 milionu korun.

Cheb - Špalíček je skupina jedenácti kupeckých domů uprostřed náměstí Jiřího z Poděbrad, které vznikaly pro potřeby místních kupců již od 1. poloviny 14. století. Do dnešní podoby byl soubor dotvořen zhruba o 100 let později. Kvůli nedostatku místa a malým parcelám byly stavby hnané do výšky (3-4 patra). Špalíček je rozdělen do dvou bloků, mezi kterými vede úzká 160 cm Kramářská ulička, nyní už není posraná holuby. Na dolním konci náměstí je dům, kde byl v roce 1634 zavražděn Albrecht z Valdštejna. Protože mnoho návštěvníků Chebu chtělo vidět, kde k vraždě došlo, bylo roku 1874 v domě otevřeno Muzeum města Chebu, které se tím stalo jedním z nejstarších regionálních muzeí v Čechách. Na horním konci náměstí je Brána času od Mariana Karla. Je z oceli, má na šířku 2 metry a na výšku 9 metrů. Kolem své osy se nenápadně otáčí - za 24 hodin o 180 stupňů. V poloze „zavřeno“ je o půlnoci, v poloze „otevřeno“ spočívá v poledne. Tehdy se v průhledu jeví jen jako subtilní stéla. U Brány času začíná kovový pás s historií města, který se táhne celou pěší zónou Začíná první zmínkou o Chebu v roce 1061, končí rokem instalace 2011. Jsou zaznamenány všechny důležité události v historii města, např. je zaznamenán rok 1900, kdy český génius Jára Cimrman byl při návštěvě Chebu na pivu ve Špalíčku. Kostel sv. Mikuláše na Kostelním náměstí byl vystavěn jako trojlodní románská bazilika ve 13. století. Roku 1456 byl goticky přestavěn a věže získaly nové gotické helmice. Když věže za obléhání Francouzů vyhořely, dostaly v roce 1758 nové barokní cibulovité helmice. V roce 1809 další požár opět zničil věže, to už byla vyrobena helmice jen pro jižní věž a druhá byla provizorně zastřešena. V roce 1869 získal kostel nové novogotické helmice. V roce 1945 bylo při bombardování zničeno chebské nádraží, viadukt a věže kostela. Věže po válce získaly nízké, jen sedm metrů vysoké provizorní helmice. Až v roce 2008 byly vyrobeny 26 metrů vysoké jehlanovité helmice (kopie novogotických z roku 1869) a ty byly jeřábem usazeny na věže kostela. Svěcení helmic proběhlo poněkud netradičním způsobem – byly kropeny z plošiny vodou z hadice. Tři metry vysoká bronzová socha V. I. Lenina od sochaře Vladimíra Relicha byla slavnostně odhalena před chebským nádražím v roce 1979. V roce 1990 byla socha odstraněna a posléze přemístěna do prostor františkánské zahrady, kde spolu se sochou pohraničníka se psem a Juliem Fučíkem tvoří jakési lapidárium. Za Chebem budeme podjíždět 350 metrů dlouhý železniční viadukt z roku 1898. Maximální výška nad Ohří je 25 metrů.

Mostov (29 km) - Novogotický zámeček přestavěný na konci 19. století jako rodinné sídlo majitele slavkovské porcelánky Georga Haase z Hasenfeldu. Dnes luxusní hotel a malé muzeum slavkovského porcelánu.

Kynšperk nad Ohří (34 km) - První písemná zmínka o Kynšperku alias Königsbergu pochází z roku 1232, a to ze zakládací listiny města, která byla vydána králem Václavem I. a je nejstarší dochovanou zakládací listinou města v ČR. Nynější podoba kostela Nanebevzetí Panny Marie je z roku 1727.

Pivovar, Sokolovská 40 - Skutečná historie pivovarnictví začíná rokem 1595, kdy Kynšperku potvrdil císař Rudolfa II. várečné právo. Od té doby se zde pivo vařilo nepřetržitě, před 1. světovou válkou byl Kynšperský pivovar největším pivovarem na Sokolovsku. V roce 1951 uzavřen a z objektů byly vytvořeny sklady. Nová kapitola pivovaru v Kynšperku se začala psát v roce 2011. Původní areál byl zrekonstruován a postupně zde byl vybudován pivovar o kapacitě 5000 hl, obchod, pivovarská restaurace v klenutém prostoru bývalé spilky, zimní zahrada a společenský sál, který svými malbami zdobí pan Pivovarský. Na cyklostezku se napojíme, když přejedeme Ohři přes dřevěnou lávku s krytou mostovkou kousek od pivovaru směrem do města. Tu postavily místní komunální podniky po povodni v roce 1950.

Tisová (45 km) - Elektrárna, třídírna uhlí, briketárna byla vybudovaná v polovině 20. století. V době dostavění, v roce 1962 vyráběla téměř 10 % elektrické energie republiky. Elektrárna je odsířena a natřena veselými pastelovými barvami.

Sokolov (51 km) - První písemná zmínka o Sokolovu je z roku 1279. Tehdy zde již stála vodní tvrz. Šlikové kolem roku 1480 přestavěli tvrz na hrad se čtyřmi nárožními věžemi, který dal základ dnešní zámecké stavbě. Poslední Šlik v Sokolově byl Jan Albín, který po bitvě na Bílé hoře uprchl do ciziny. Hned roku 1621 byl hrad zabaven a prodán Nosticům. V letech 1800 – 1805 nechal hrabě Bedřich Nostic zámek upravit v klasicistním stylu. V 50. letech 20. století sídlila v zámku československá armáda, která ho značně zdevastovala. Části mobiliáře byly rozkradeny, části zničeny, došlo ke spálení části zámecké knihovny a veškerého vybavení kaple. V šedesátých letech zámek opravován, poslední oprava v letech 1993 – 1994 respektovala klasicistní architekturu a fasády dostaly charakteristickou cihlovou barvu. Dnes je v zámku městské muzeum. Kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského na Starém náměstí fungoval až do 50. let 20. století., poté sloužil armádě a poté podniku bytového hospodářství. Kostel byl v roce 2002 opraven a přebudován na koncertní síň. Prostor kláštera také využívá pivovar Permon. Pivo se zde vaří, ale za pivem Permon musíme do hospody U Permona v Sudoměřské ulici. Na náměstí je kostel sv. Jakuba s osmibokou věží ve stylu saské renesance a uprostřed náměstí je kašna se sochou sokolníka a vročením 1674. Sokolník se psem u nohou a sokolem na ruce je podle pověsti zakladatelem města. Kašna připomíná chmelařskou tradici na Sokolovsku – kolem dříku sloupu se pnou chmelové ratolesti. Na podzim roku 2006 byla na bývalé hospodě rodiny Steinigerů na Starém náměstí 137 odhalena pamětní deska Karlu Mayovi, neboť zde 2x přenocoval. O svém noclehu zde se zmiňuje ve své knize Vánoce - píše, že zde přespal v komoře s uzeninami.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Sokolovský zámek                                                                                          4) Svatošské skály
    2) Statek Bernard v Královském Poříčí postavila důlní společnost roku 1922     5) Další pivovar na cestě je Karel IV. v Karlových Varech
    3) V Lokti jsme nejdříve zamířili do pivovaru Florian                                           6) Rozhledna Diana je přesně stoletá

Sokolov - Samuel Fuller známý režisér se jako filmař zrodil u hromad mrtvol zde v Sokolově. Fuller sloužil u 1. pěší divize americké armády. V poslední den války se svou jednotkou dorazil do Sokolova, kde osvobozoval zajatecký tábor Stalag XIII B na okraji města. Zajatecký tábor se v posledních měsících války změnil prakticky v tábor vyhlazovací. Sovětští zajatci umírali na vyhladovění, průjem a tyfus. Američané zde narazili na zbylé vyhladovělé zajatce a na stovky mrtvol. Zápach z těl byl prý cítit kilometr daleko, až do středu města, které jinak válkou poznamenáno nebylo. To, co Fuller viděl, pak popisoval jako nejhorší noční můru. Velící kapitán věděl, že Fuller s sebou nosí kameru a vyzval ho, ať všechno natočí. Ten film existuje a v roce 1987 jej Fuller okomentoval pro Karlovarský festival. Při té příležitosti přijel do Sokolova. Až když si musel vyřídit vízum, mu došlo, že Falkenau nebylo v Německu, jak se v roce 1945 samozřejmě domníval. Vzpomínal na přízračnou scénu. Američané tehdy z výchovných důvodů sebrali falknovskou honoraci a přivedli ji do tábora. Donutili pak asi dvacet německých mužů, aby vlastnoručně vytahali mrtvoly na apelplatz a pak je oblékli do pohřebních šatů. Nad kůží potaženými kostrami se naklání pan bankéř, pan lékárník, učitel. Američané přihlížejí, někteří si tisknou na tvář kapesník. Němci, už mají na rukávech bílé pásky, pak nakládají mrtvoly na máry, zapřáhnou se do vozu a tlačí hrozivý náklad ulicemi Sokolova. Vidíme scénku, jak jeden přihlížející Němec má na hlavě klobouk, přichází k němu americký voják, který ho důrazně upozorní, nechť smekne. Jdou kolem zámku, pak směrem k nemocnici až přijdou na návrší Hard ke hřbitovu. Promítání filmu je součástí malé výstavy věnované Samuelu Fullerovi v městském muzeu na zámku, kde na jaře 1945 sídlil štáb americké armády. V jeho průjezdu byla odhalena Fullerovi pamětní deska. Na místě lágru dnes „V těchto místech se nacházela kasárna čs. armády, v nichž byl v letech 1941-45 umístěn lazaret nacistického zajateckého tábora Stalag XIII B. Kvůli špatným životním podmínkám zde zemřelo více jak 2200 osob, převážně ze zemí bývalého Sovětského svazu. Stav tábora natočil v květnu 1945 desátník armády USA Samuel Fuller, později známý filmový režisér. „Jediné, co zlu stačí k vítězství, je, aby dobří lidé zůstali pasivní Edmund Burke“.

Hornický dům, náměstí 5. května - Byl postaven v letech 1923 – 1925 podle návrhu architekta Rudolfa Welse. V průčelí budovy je zasazen monumentální reliéf pojmenovaný Jeden den ze života horníka. Zajímavý evangelický kostel se nalézá na ulici Petra Bezruče, u nábřeží Lobezského potoka. Severozápadně od města se napouští bývalý důl Medard, kde byla ukončena těžba v roce 2000. Napouštění z řeky Ohře započalo v roce 2008, nyní k plnému stavu mu ještě chybí 7 výškových metrů. Jezero je dlouhé čtyři kilometry, široké 1 km, rozloha skoro 500 hektarů. Pro srovnání jezero Michal, které vzniklo zatopením dolu na jižním okraji Sokolova, má plochu 29 hektarů. Přírodní koupaliště Michal má nejdelší tobogán ve střední Evropě.

Královské Poříčí (7 km) - Gotický kostel sv. Kunhuty ze 13. století patří mezi nejstarší památky na Sokolovsku. Několik zachovalých hrázděných statků s malebnou soškou sv. Jana Nepomuckého. Na kraji hnědouhelného velkolomu Jiří stojí statek Bernard. Hospodářský dvůr byl vybudován v tradičním chebském stylu hrázděných staveb v roce 1922. Neobvyklé je, že statek postavila těžební společnost Britannia. Měl sloužit jako hospodářský dvůr se širokou zemědělskou činností. Ještě po roce 1989 byla na statku Bernard výkrmna vepřů. Od roku 1993 zůstal statek Bernard prázdný a vytrvale chátral. Obec jej po roce 1994 získala do vlastnictví. Rekonstrukce proběhla v letech 2005 - 2006 a na statku vzniklo centrum tradičních řemesel. Šachta Bernard v blízkosti statku byla založena v roce 1872. Další těžní jáma Josef byla hluboká kolem 185 metrů. Došlo zde k průvalu termálních vod a následkem toho poklesla vydatnost lázeňských pramenů v Karlových Varech až o 30 %. Proto Báňský úřad další těžbu v těchto hloubkách zakázal a zákaz platí dodnes. S rozvojem hornictví přišla v průběhu 19. století a v první polovině 20. století do Poříčí početná skupina horníků a pro ně byly vybudovány činžovní domy v tzv. hornické kolonii. Většina domů je dnes opravena a tvoří komplex stylově čistých budov.

Most nad Ohří - Nad cyklostezkou do Lokte stojí jeden z nejvyšších silničních mostů v Čechách. Most, původně jen dvouproudý, je ze sedmdesátých let 20. století. Má rozpětí oblouku 310 metrů a výšku 50 metrů. Na přelomu let 2010-11 bylo potřeba v souvislosti se stavbou dálnice dostat na něj čtyři pruhy. Ochránci přírody nepovolili postavit druhý most a také postavení druhé mostovky by celou stavbu notně prodloužilo, a tak to stavbaři vyřešili tím, že sejmuli z mostu starou betonovou mostovku a nahradili ji novou ocelovou, která ač je širší, je lehčí.

Loket (16 km) - Město Loket se nachází v ohybu řeky Ohře, která zde obtéká vyvýšené místo připomínající ohnutou paži - odtud pochází jeho název. První písemná zmínka o městě je z roku 1234. Vznik kamenného hradu spadá do 2. poloviny 12. století, což dokládají některé části hradu v románském slohu. Za vlády Lucemburků vzniklo jádro severního paláce. Několikrát na hradě pobývala Eliška Přemyslovna se svými dětmi, zvláště v neklidných dobách nebo v době konfliktů mezi ní a Janem Lucemburským. V roce 1319 došlo k poslední roztržce. Král odeslal Elišku do Mělníka, zůstaly tu uvězněny po dva měsíce jen jejich děti, mezi nimi i pozdější císař Karel IV, který právě zde viděl svou matku naposledy. Přesto sem rád jezdil i v dospělosti. Poslední stavební úpravy nastaly až na začátku 19. století; a to přestavbou na vězení, které mimo jiné sloužilo svému účelu až do roku 1948. Další památky: kostel sv. Václava, který stojí na místě původního gotického, byl dokončen v roce 1734. Komplex hradeb pomáhá k ucelenější představě o podobě města a jeho obranného systému v minulosti. Černá věž patřila do areálu tzv. dolního hradu, který střežil přístup do hradu. Vstup do věže potvrzuje její obranný charakter, nachází se totiž až v polovině její výšky.

Břečťan, Loket - Nedaleko rozcestí cyklotras 362 a 6, na skále roste obrovský, státem chráněný břečťan. Je 12 metrů vysoký. Nedaleko těchto břečťanů je ještě jedna kuriozita. Na skále jsou velká vrata, za kterými se uvnitř skály ukrývá čistička odpadních vod. Přes most stojí porcelánka Loket. Po vzniku Československa se nazývala Epiag a porcelán vyrobený v Lokti se poznal podle loga - ohnutého lokte ruky s mečem. Ještě před pár lety vyráběla porcelánka kolem 4 miliónu kusů hrnků. Dnes už se v Lokti porcelán nevyrábí.

Svatošské skály (25 km) - Pozoruhodné skalní útvary byly vytvořeny postupným zvětráváním a odnosem granitových bloků, činností řeky i erozivním působením mrazu. Svými tvary připomínají svatební procesí a podle toho jsou i pojmenovány. Podle pověsti nalezenec Jan Svatoš (ve skutečnosti Hans Heilig) nalezl své zalíbení ve vědách. Jednou mu krásná víla slíbila, že ho naučí všemu, po čem prahne, ale nesmí se nikdy nezaslíbit jiné ženě. Po čase však potkal dívku, kterou si chtěl vzít za ženu. Spoléhal na to, že pomocí kouzel zlomí předchozí slib. Svatební průvod už stál před oltářem a zbývalo jen říci „ano“. Náhle se však zjevila ona víla a pomocí kletby proměnila celý svatební průvod ve skály. A tak tu vidíme nejen Ženicha, Nevěstu, Muzikanty, Svědky, ale i kněze, svatební hosty a svatební povoz.

Karlovy Vary, pivovar Karel IV., T. G. Masaryka 57(33 km) - “Viděl jsem Vás žíznit a tak jsem se vrátil”. Součástí restaurace Becherplatz je pivovar, který navazuje na tradici vaření piva v Karlových Varech. Roku 1370 král Karel IV. udělil městu privilegium vaření piva. Tato tradice byla přerušena pouze na 13 let, když pivovar Karel IV. v jiných prostorách ukončil v roce 1999 výrobu.

Karlovy Vary - V prvé polovině 14. století se Karel IV. zdržoval na hradě Lokti poměrně často. Kromě vyřizování státnických záležitostí lovil zvěř v královské oboře, která zasahovala až k údolí říčky Teplá. Existence horkých léčivých pramenů jej vedla k založení královského města, tehdy nazývaného Teplé Lázně u Lokte – dnešních Karlových Varů. Největší vliv na celkový vzhled lázeňského města měly v 19. století stavební projekty firmy Fellner a Helmer, podle jejichž návrhů vzniká ve městě asi dvacet budov - mimo jiné také Grandhotel Pupp, divadlo, Císařské lázně, kolonáda Sadového pramene a Vřídelní kolonáda. Ta byla zbořena a místo ní v roce 1975 postavena novostavba (tehdy Gagarinova kolonáda). Vřídelní kolonáda zastřešuje Vřídlo o teplotě 72 °C. Socha Gagarina byla odstraněna už v roce 1990. Kostel svaté Máří Magdaleny byl vystavěn v letech 1732 až 1736 Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. V roce 1807 začíná ve městě výroba likéru Becherovka, který je znám jako třináctý pramen. Roku 1946 vznikl Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary.

Rozhledna a lanovka Diana (36 km) – Roku 1912 byla postavena lanovka. Po přerušení provozu v roce 1981 byl provoz znovu obnoven roku 1988. S výstavbou rozhledny bylo započato v roce 1913, dokončena byla o rok později. Celková výška rozhledny je 40 metrů. Nástupní stanice lanovky je v Mariánské ulici za hotelem Pupp. Délka lanovky je 453 metrů, převýšení 167 metrů. Z ochozu je nádherný výhled na město a Krušné hory. Lanovka stojí 45 Kč tam, rozhledna je zdarma.

Fotoalbum expedice...

Peřej Hubertus – U hotelu Hubertus vodácké peřeje obtížnosti WW2.

Kyselka (52 km) - První lázeňské budovy tu byly postaveny v letech 1826–34 Wilhelmem von Neubergem. Sláva lázní a chutné vody postupně rostla; roku 1852 sem přijel na návštěvu i řecký král Ota I. (Otto), na jehož počest bylo nazváno hlavní zřídlo. Roku 1867 si pronajal zřídlo Heinrich Mattoni (1830–1910), který začal stáčet vodu do skleněných lahví a vyvážet do celého světa (přes milion kusů už v roce 1876). Ze zisků roku 1873 zakoupil i lázně a následně je velkoryse přebudoval. Postavil novou kolonádu, která zastřešila slavný Ottův pramen, dále budovy sanatorií mj. i „Švýcarský dům“, své sídlo Zámeček a budovy stáčírny. Nakonec roku 1894 přivedl do obce i železnici, aby lázeňský klid nerušily povozy, rozvážející minerálku. Mattoniho potomci drželi majetek až do konce 2. světové války. Po válce tu byla dětská ozdravovna. Po roce 1990 nastal chaotická privatizace, zvlášť se privatizovala stáčírna Mattoni a zvlášť lázně. Začalo přesouvání areálu lázní z jednoho vlastníka na druhého a následné chátrání. Jako první získal lázně Karel Franta, který je hned převedl na Friedricha Beckera z Německa. Ten chtěl v Kyselce vybudovat rekreační středisko pro německé lékaře, ale byl zatčen policií za podvody. Becker pak prodal lázně Udo Markardovi, který byl též v Německu odsouzen za závažné trestné činy. Markard chtěl pro změnu v Kyselce za 110 miliard korun postavit české Las Vegas a safari a v přilehlých Doupovských horách vybudovat jakýsi Disney park. Od Markarda koupil zpustlou Kyselku Dagestánec Šamil Chalitujev, ale dřív než stačil uskutečnit stamilionový projekt, zbankrotoval. Prodej formou licitace se pak konal třikrát. Poprvé nebyl zájemce, podruhé je vydražila za 30 milionů korun firma, která nezaplatila a teprve při třetím prodeji v roce 2006 zaplatila C.T.S. Duo za lázně 16,5 milionu korun. Některé z budov od nich vykoupily Karlovarské minerální vody, jež jsou vlastníkem stáčírny. Ty mají plán pár nejvýznamnějších budov opravit. Do projektu hodlají investovat 400 milionů. Počítají se záchranou Matttoniho vily hned na začátku lázní směrem od Karlových Varů, Jindřichova dvora, začalo se již s rekonstrukcí kolonády u Ottova pramene a vily Stallburg, která již byla v dubnu 2014 slavnostně za účasti pravnuka Mattoniho a Václava Klause otevřena. Zbylé zdevastované budovy srovnají se zemí buldozery. Definitivně tak zmizí restaurace, vila Vilemína a Švýcarský dvůr. V říjnu 2013 byl pod svahem pod Ottovým pramenem v Kyselce obnoven Mattoniho vodopád. Ten odvádí přebytečnou vodu z Ottova pramene a vytváří přírodní scenérii. Voda z Mattoniho pramene stéká vedle bývalé restaurace na začátku lázeňského areálu. V dubnu 2014 se změnilo umístění Ottova pramene. Už nevytéká z niky Jindřichova dvora, ale pramen nyní vyvěrá naproti soše Heinricha Mattoniho. Do roku 2012 společnost všechen svůj export vozila po místních komunikacích kamiony a vlečka vybudovaná Mattonim chátrala. Po dvouletém nátlaku veřejnosti byla vlečka zprovozněna. Nově se tak 30% exportu minerálky vozí po železnici a většinových 70% stále kamiony.

autokemp s restaurací Na Špici (55 km) http://naspici.sweb.cz/autocamp

Krytý most, Radošov (1 km) – Obec Radošov leží na staré zemské obchodní cestě. Tzv. Via Regia spojovala Prahu s Chebem a odtud pokračovala dále do Německa. Už roku 1364 povolil Karel IV. ostrovským měšťanům postaviti v Radošově dřevěný most místo dosavadního brodu a vybírat zde mýtné. Radošovský most poté několikrát vyhořel, naposledy v roce 1986. V roce 1992 byla vyhlášená sbírka, v roce 2001 byl položen základní kámen a v roce 2003 byl most slavnostně otevřen. Dnešní podoba horní dřevěné kryté konstrukce mostu je rekonstrukcí stavu mostu před jeho zkázou v roce 1986.

Ostrov nad Ohří (11km) – Město je sice nad Ohří, ale vzdálené od řeky zhruba šest kilometrů. Nejstarší dochovanou stavební památkou je hřbitovní kostel sv. Jakuba Většího, pozdně románská stavba z let 1224-1226. Městská práva udělil Jan Lucemburský Ostrovu v roce 1331. V té době však stál i druhý kostel zasvěcený sv. Michaelu, okolo kterého vzniklo středověké město. Dnešní vzhled dostal kostel po roce 1600. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek Šlikovského rodu konfiskován a ostrovské panství připadlo vojevůdci císařských vojsk vévodu Sasko-Lauenburskému. Ten nechal přestavět Šlikovský zámek a založil zámecký park, svého času považovaný za osmý div světa. Uprostřed parku nechal vystavět raně barokní letohrádek. Poté byl ještě postaven Palác princů, který nyní po opravě slouží jako městská knihovna. Areál bývalého kláštera známý jako Posvátný okrsek byl postaven v letech 1666-1671. Areál prošel nedávnou rekonstrukcí - skládá se z pohřební osmiboké centrální kaple, kaple sv. Floriána a Einsiedelnské kaple, která je kopií mariánské kaple ze švýcarského Einsiedelnu. Obdélná kaple má bohatě zdobené vstupní průčelí, obrácené k městu. Celá stavba je završena vysokým štítem s reliéfem Smrti Panny Marie. Dále do Posvátného okrsku patří kostel Zvěstování Panny Marie, menší kaple Bolestné Panny Marie, gloriet a grota. Přímo z chrámové lodi Panny Marie byla krytou chodbou přístupná i pohřební kaple. Ke kostelu přiléhá na severu klášter. S přestávkami bylo v klášteře do roku 1876 piaristické gymnázium. Od začátku padesátých let klášter využívala čs. armáda. V polovině minulého století vyrostl vedle starého města nový Ostrov, vybudovaný podle vzoru antických ideálních měst ve stylu sorely. Stěžejní dominantou Mírového náměstí je Dům kultury.

Minipivovar Velichov (21 km) – Majitel Bohuslav Novák je takový baron Prášil. Mj. o sobě tvrdí, že je spolužák Vávry. Nevíte, kdo je Vávra? No přece švagr Stanislava Bernarda a spolumajitel pivovaru Bernard. Většinou čepuje úplně cizí pivo než vlastního Velichovského formana.

Mlýn na Ohři, Jakubov (26 km) – Starý mlýn na Ohři, restaurace

Korunní Kyselka– Stáčírna minerálky Korunní, třetí nejprodávanější minerálky v ČR, je v bočním údolí.

Perštejn (43 km) – Předválečné reklamní pojmenování Perštejna bylo český Meran. V obci má pomník Václav Řezáč, jehož budovatelský román Nástup se odehrává v Potočné alias Perštejně. I stejnojmenný film Otakara Vávry z roku 1952 byl natočen zde. Až úplně nahoře na silnici směrem na Údolíčko je nový pivovar Chalupník. Bývalou továrnu na prýmky postavenou v roce 1899 zakoupil v roce 2008 místní podnikatel Miroslav Chalupník. Od roku 2013 je z ní pivovar, který nese jeho jméno. Prostory restaurace mají industriální vzhled, mnoho detailů je zachováno z dřívější fabriky. U restaurace je prostorná terasa, ze které je nádherný výhled na Doupovské hory. U Ohře je tovární budova s dvěma novogotickými věžemi. Původně tkalcovna Leopold Dormitzer & synové. V roce 1911 podnik získala firma Fichtel&Sachs ze Schweinfurtu, která zde vyráběla volnoběžky do jízdních kol a kuličková ložiska. Torpedo si nechal patentovat Ernst Sachs roku 1903, v roce 1929 jich už bylo vyrobeno 25 milionů a fichtl jako synonymum pro moped zná snad každý bývalý kluk. V roce 1923 továrnu koupila SKF (Svenska Kullagerfabriken AG), po znárodnění stále pokračovala výroba ložisek, až v šedesátých letech byla výroba přesunuta do ZKL Klášterec n. Ohří. Od té doby objekty chátraly jako vepřín či drůbežárna.

Klášterec nad Ohří (53 km) – V roce 1883 kopali vedle hostince ostrostřelců studnu a do šachty začala proudit kyselka. Pramen i lázně byly nazvány Eugenie. Vznikly tak jedny z nejmladších lázní. V roce 1950 došlo k oficiálnímu zrušení lázní, výstup k pramenu byl zazděn betonem, aby jej nikdo nemohl svévolně používat. Po desetiletí, v roce 1987 byl na Ohařské louce u Střelnice objeven další pramen a nazván Klášterský a lázně byly obnoveny. Oba prameny vyúsťují ve stejném pavilónku, ale mají odlišné chemické složení. Součástí lázní je i empírový dům se čtyřmi iónskými sloupy – restaurace Peřeje. U řeky Ohře v rozsáhlém zámeckém parku je zámek, který Thunové získali konfiskací po Bílé hoře. Zámek byl několikrát přestavován, naposled v polovině 19. století. V zámku je muzeum porcelánu, jež připomíná, že klášterecká porcelánka byla druhá nejstarší v Čechách a že dodnes patří k našim nejdůležitějším producentům porcelánu. Zámek měl léta nenápadný, jemně růžový nádech. V roce 2011 byl celý přebarven na tmavě cihlově červenou. Na základě rozhodnutí památkářů ho město muselo nechat přebarvit, jinak by nezískalo dotace na obnovu. Nový vzhled koresponduje s tím, jak zámek údajně vypadal po novogotické přestavbě v polovině 19. století. V parku je ještě od Jana Brokoffa kašna světadílů (pouze čtyři symbolické sochy, protože v době vzniku kašny v roce 1615 nebyla ještě brána Austrálie vážně) a sala terrena. Kostel Nejsvětější Trojice postavený Carlem Luragem tvoří se salou terrenou nádherný italský celek. Pod kostelem je rodinná hrobka Thunů a vedle něj jsou shromážděny sochy ze zaniklých obcí z okolí – z Kralup u Chomutova a Prunéřova. Dominantu náměstí tvoří novorenesanční radnice s výraznou osmibokou věží a cimbuřím.

Františkánský klášter Čtrnácti sv. Pomocníků, Kadaň (61 km) - Komunita řeholníků zde existovala nepřetržitě v letech 1473-1950. Klášter je chráněn jako národní kulturní památka. Kostel patří svou architekturou, malbami a oltáři mezi nejvýznamnější památky pozdní gotiky a renesance. Je zde vymalován cyklus fresek ze života Kristova a nejstarší pohled na Kadaň a klášter. Jedinečný byl i hlavní oltář - skládací dřevěná archa s malovanými křídly a se sochami Panny Marie a Čtrnácti svatých pomocníků. Dnes je oltář deponován v Národní galerii v Praze. V klášteře byla zřejmě poprvé v Čechách použita sklípková klenba.

Cyklistická lávka, nábřeží Maxipsa Fíka - Hráz Kadaňské přehrady vytvořila výraznou výškovou bariéru na cestě podél řeky. Tým architektů se rozhodl vztah města a řeky obnovit vytvořením cyklostezky, jejíž novou dominantou se stala visutá cyklistická lávka z ocelových roštů místního architekta a patriota Víta Brandy. Po tragické smrti projektanta (zřítil se v roce 2009 s ultralightem u kopce Milá) byla lávka pojmenována jeho jménem. Mimořádnou kvalitu lávky ocenila porota Grand Prix architektů - Národní ceny za architekturu 2010, nejvýznamnější domácí architektonické ceny, když jí přiřkla čestné uznání v kategorii Krajinářská architektura a zahradní tvorba. Lávka propojila pozvolným klesáním hráz přehrady s nábřežím Maxipsa Fíka. Jméno není náhodné, duchovní otec Fíka Rudolf Čechura jeho příběhy situoval do nedalekého rodného Ahníkova, který musel ustoupit těžbě uhlí. Navíc Fíka namluvil Josef Dvořák, který v Kadani začínal s herectvím. Na nábřeží vznikla letní scéna Amfík, dětské hřiště a břeh řeky obohatila nejrůznější výtvarná díla, využívající vodního prvku.

Kadaň (63 km) - Město bylo založeno pravděpodobně na konci 11. století. Po požáru za vlády krále Karla IV. město znovu rozkvetlo a bylo opět povýšeno na královské město. K nejvýznamnějším památkám patří městská radnice s gotickou věží, Mikulovická brána, Žatecká brána s barbakánem, Šlikova kašna, morový sloup Nejsvětější Trojice a městské opevnění, kde v prostoru parkánu vznikly pěší vycházkové zóny. Hrad byl založen za vlády Přemysla Otakara II. Za Marie Terezie byl přestavěn na kasárna a sloužil armádě až do šedesátých let 20. století. Dnes je v něm knihovna, obřadní síň. V Kadani je oficiálně nejužší ulička v České republice - Katova ulička měří v nejužším místě 66,1 cm a v nejširším 131,5 cm. Vznikla společně s takzvanou Katovou brankou na počátku 14. století. V Kadani jsou zachované i tři tzv. ptačí domky. Jedná se o drobné domky, přilepené na vnitřní stranu hradební zdi. Dnes jsou na soukromých pozemcích, prohlédnout si je lze pouze zvenčí z Jiráskovy ulice. Také u vnějších hradeb před Mikulovickou branou je jedna z mála soch císaře Josefa II. na našem území. Pod restaurací Střelnice je plechová secesní trafostanice z roku 1908.

Želinský kostelíček sv. Vavřince (3 km) – Raně gotický kostelík s pozdně románským presbytářem. Ze hřbitova výhled na Kadaň.

Rokle – Vesnice, na jejímž okraji je zpustlý ovocný sad, v němž jsou kameny s vyhloubenými „miskami“ tzv. sluňáky.

Nechranická přehrada (19 km) – Přehrada zbudována v letech 1961- 68 zejména jako zdroj vody pro nedalekou elektrárnu v Tušimicích. Přehradní nádrž má nejdelší sypanou přehradní hráz ve střední Evropě (3280 m). Plocha nádrže je 1338 ha.

Plynovod Gazela – Plynovod, postavený v roce 2012 v délce 166 kilometrů, vede od českoněmecké hranice (v Brandově je předávací stanice) na Tachovsko. Dopravuje ruský plyn na jih Německa. Důležitý je i pro zásobování ČR v případě potřeby. Gazela kříží koryto Ohře pod Nechranicemi mezi Strannou a Přívlaky.

Stroupeček – Zpustlý zámecký park u zámečku. Dvanáct polorozpadlých dubů starých přes 500 let.

Památník letců, Žatec - Důstojná vzpomínka na letce, kteří bojovali v letech 1939-45 na frontách 2. světové války, stojí od roku 2012 v Žatci pod pivovarem v místech, kde stával léta na podstavci tank T-34. Na památníku jsou vyryta jména 52 letců z Ústecka, kteří bojovali na západní i východní frontě.

Letecká pomoc ze žateckého letiště - V listopadu 1947 uvalilo OSN embargo na vývoz zbraní na Blízký východ. Československo přesto od vojenské pomoci Izraeli neustoupilo a dodávalo nejen zbraně, ale provádělo zde v Žatci i výcvik letců, parašutistů a zdravotníků. Tady byla zformována brigáda o síle 1335 vojáků. Mezi nimi byl i dosud žijící Nori Harel. K paradoxům doby patřilo i to, že Židé, letci jako on, vyfasovali trofejní uniformy německého letectva - Luftwaffe, na nichž byly patrné obrysy po čerstvě odpáraných nacistických insigniích. Na československé Avie S-199 se v Žatci přeškoloval i pozdější prezident Izraele Ezer Weizman. Někdy v té době také vzniklo celoživotní přátelství Noriho Harela a Ezera Weizmana. Dodnes se stará o Weizmanovu osobní černou stíhačku Spitfire, kterou Židům dodali Čechoslováci. V Izraeli prý o pomoci z Prahy v roce 1948 vědí i školáci. "Vy si ani neuvědomujete, jak důležité to pro nás tehdy bylo. Okamžitě po vyhlášení židovského státu, 14. května 1948, vtrhla do Izraele vojska Arabské ligy. Byli jste jedinou zemí, která nám pomáhala dodávkami letadel, pěchotních zbraní i s výcvikem vojáků. Všichni ostatní se na nás vykašlali a jen čekali náš konec," vzpomíná Nori Harel. Po dodání půltunových a čtvrttunových pum ze zásob našeho letectva 14. července 1948 bylo ze žateckého letiště odesláno 24 letadel Avia S-199 (rozebraných na jednotlivé části a uložených v útrobách velkých letadel) „Osobně jsem přesvědčen, že bez tehdejší - hlavně rychlé - pomoci Československa by Izrael zanikl vzápětí poté, co se zrodil. Jeden příklad za všechny: prvním stíhačkám Avie S-199 se podařilo okamžitě po smontování zastavit postup Arabů na Tel Aviv. To je ten pověstný most u Tel Avivu s nápisem - Až sem“.

Žatec (40 km) - 18. i 19. století znamenala pro město rozvoj pivovarnictví a pěstování chmele ve městě a okolí. V těch dobách byl založen např. nový pivovar na místě bývalého hradu na Žižkově náměstí, chmelařský spolek a chmelný trh. Co se týče správního vývoje, stal se Žatec v roce 1788 sídlem kraje, od roku 1850 potom okresu. Při správní reformě 1. června 1960 Žatec politicky „neobhájil“ titul okresního města, kterým se staly 20 km vzdálené Louny. V roce 1961 byl Žatec vyhlášen městskou památkovou rezervací. Historické jádro města chátralo, většina finančních prostředků připadlo do nového okresního města Louny. Ze Žatce jsou postupně odstraňovány soud, některé strategické podniky (mlékárna aj.), z chladícího zařízení nové mlékárenské linky je v Lounech vybudováno kluziště. Tento stav přetrvával až do roku 1989, kdy se Žatec vymanil z politicko-ekonomického jha Loun a nastoupil cestu vlastní obnovy. K památkám a zajímavostem patří Kněžská brána, radnice, nejmenší chmelnička na světě na náměstí, druhá největší synagoga v Čechách, největší sklad chmele na světě, historické chmelařské budovy (navržené na seznam UNESCO), renesanční sladovna s expozicí galerie filmů natáčených v Žatci, hrob nejstaršího pivaře světa - Lojzy Lupulína uprostřed náměstí a hlavně -

Chrám chmele a piva, náměstí Prokopa Velikého - Zábavný a poučný komplex sahající svými kořeny do bohatých tradic žateckého chmelařského regionu. Pod touto hrůzostrašnou definicí se skrývá Chmelový maják – vyhlídková věž. Buď se dá jet výtahem, uvnitř kterého se promítá 3D animace nebo je možno vystoupat pěšky po obvodovém schodišti. Dále Labyrint, který se nachází v budově starého skladu chmele, a je propojen s Chmelovým majákem. Na konci bludiště je ukryt poklad chmelařského regionu. Chmelařské muzeum má největší expozici svého druhu na světě. Na ploše 4.000 m2 představuje vývoj chmelařství od raného středověku do současnosti. Kromě sbírek muzea je zajímavý i vlastní objekt muzea, který je technickou památkou a příkladem industriální účelové architektury z konce 19. století. Chmelový orloj, který odbíjí každou hodinu, a Minipivovar ,,U Orloje“ je logickým pokračováním prohlídky celého komplexu. Pivo se zde vaří před zraky návštěvníků v Restaurantu U Orloje, který je vystavěn ve starém chmelovém skladu. V létě je k dispozici i posezení na dvoře. viz http://chchp.cz/

Zámek Stekník (48 km) – Jan František, potomek žateckých Kulhánků, který nesmírně zbohatl na obchodě s chmelem a dokonce získal šlechtický titul „z Klaudensteina“, se roku 1775 rozhodl posílit své společenské postavení sňatkem se skutečnou hraběnkou Marií Franciscou z Hohenembs. Aby si Francisca připadla jako doma, přestavěl zámek Stekník, vybudoval zámeckou kapli a nechal pod zámkem upravit jihozápadní svahy na terasovité zahrady. Dnes ho spravuje Národní památkový ústav a zahrady i kaple jsou pro veřejnost otevřeny v sobotu.

Postoloprty – Klášter Porta apostolorum (Brána apoštolská) existoval od roku 1120, ale byl zničen husity v roce 1420. Po klášteru zůstalo jen šestidílné románské okno v torzu zdi, využitém jako součást pozdější farní stodoly, a zkomolený název tržní osady – Postoloprty.

Březno (60 km) – Archeologický skanzen. Začal být budován po roce 1980. V první chatě představující slovanské obydlí ze 7. století bydleli experimentátoři v zimě, aby si ověřili teplotní poměry v takovýchto zahloubených obydlích. Překvapilo je, jak době se daly prostory vyhřát, ale těžko si zvykali na všudypřítomný kouř. Skanzen otevřen do 17 hodin.

Louny (65 km) – První zmínka o Lounech pochází z roku 1115, kdy při brodu přes Ohři, v místech dnešního kostelíka sv. Petra, vznikla malá osada Luna. Dnes kostelík stojí na náměstí Benedikta Rejta, od roku 1986 stojí uprostřed jeho socha. Po revoluci kdosi architektovi ukradl olovnici. Královské město Louny pak vyrostlo asi kilometr od původní osady ve 13. století za vlády Přemysla Otakara II. Jeho centrum je ze dvou třetin obehnáno hradbami. Dominantou je chrám sv. Mikuláše se 60timetrou věží, který byl postaven královským architektem Benediktem Rejtem v roce 1538. Kostel je trojlodní s krouženou klenbou a jehlancovou střechou, tvořící protějšek blízkých kopců Českého středohoří. Budova bývalého městského pivovaru, postavená na hradbách byla v roce 1998 zrekonstruována podle projektu Emila Přikryla na Galerii Benedikta Rejta. Od března 2014 je bohužel do odvolání uzavřena. Okresní muzeum sídlí v domě Sokolů z Mor, jejichž erb je umístěn na pozdně gotickém arkýři. Dům byl postaven mezi roky 1470 a 1480. Spořitelna na náměstí je postavená podle návrhu architekta F. A. Libry. Autorem plastik na průčelí je Otakar Švec. Týž autor vytvořil pro Louny i sochu Masarykovu, která byla za války zničena. Tyto dvě sochy spořivců se dochovaly na rozdíl od pomníků již zmíněného Masaryka, Františka Josefa a gigantické sochy Stalina na Letné od téhož autora. Na náměstí je i rodný dům Kamila Hilberta, který v Lounech postavil sokolovnu, několik škol a společně s Mockerem upravil v 19. století i chrám sv. Mikuláše. Inundační most se čtyřiceti oblouky je významnou technickou památkou. Byl postaven v letech 1814 – 1816 při stavbě silnice do Lipska. Pole mezi Louny a Dobroměřicemi byla totiž často vystavena záplavám, a proto byla snaha udržet komunikaci sjízdnou. V loděnici u mostu je pomník veslařů. Před půl stoletím byl navrtán silný pramen, který dostal jméno Luna. Vyvěrá v kamenné studánce moderního tvaru v jižní části města zvané U Spravedlnosti, na místě lounského popraviště. Až do roku 1765, kdy město ztratilo právo popravy, zde stávala zděná šibenice. Pramen Luna je nejhlubším minerálním pramenem v Česku, jeho zdroj leží v hloubce 1100 - 1200 metrů pod zemí.

Pivovar ZLoun, Rybalkova 1267 – Protože pivovar Louny, ač nevaří, stále jako značka existuje, museli společníci Taraba a Tvrdý vymyslet jiný název než Nový lounský pivovar atd. A tak vznikl v roce 2012 pivovar ZLoun. Pivo se vaří v prostorách Sportbaru Ája.

Pivovar Lounský žejdík, Rybalkova 1323 – Byl založen ve stejném roce a ve stejné ulici.

Barokní špitál - Byl postaven v letech 1695 – 1698.

Loutkové divadlo - svérázná stavbička na břehu Ohře byla postavena v roce 1920. Zato, že nejstarší loutkové divadlo v Čechách nebylo v pozdějších dobách zbouráno, vděčí zřejmě tomu, že se zde lounská levice přihlásila ke třetí internacionále.

 Kotěrova kolonie - kolonii rodinných domků pro zaměstnance železničních opraven projektoval v roce 1909 zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra. Ojedinělý projekt obytného městečka nabízel téměř sto dvou až třípodlažních domů sedmnácti různých typů. Prádelny, dnes přestavěné na bydlení, byly z důvodu ekonomického využití tepla doplněny pekárnou a hernou pro děti. V Kotěrově bohužel neuskutečněném návrhu z let 1919-1920 se počítalo ještě se stavbou kostela, školy, restaurace se společenským sálem a lázněmi. Uvnitř kolonie se nachází vilka, kde se v rodině strojvůdce narodil hrdina od Sokolova, kapitán Otakar Jaroš (1912-1943). Na průčelí domu je umístěna jeho pamětní deska.

Pivovar Louny - Vaření piva v Lounech je s historií města spojeno už od středověku. Současný pivovar při silnici na Černčice vyrostl v roce 1890. Nechal jej postavit kníže Schwarzenberg, jako první pivovar v Rakousko–Uhersku měl technologii umělého chlazení. V roce 2001 se lounský podnik stal součástí skupiny Drinks Union. V tu dobu se vařilo se 250 tisíc hektolitrů piva řady značek. V roce 2008 koupil společnost pivovarnický gigant Heineken. Ten se rozhodl výrobu ve svých českých pivovarech centralizovat. Některé z nich zavřel, lounský je jedním z nich. Definitivní konec zdejší výroby piva byl v roce 2010.

Černčice – Kostel sv. Vavřince, původně románský pevnostního typu.

Obora – V barokním kostele sv. Kateřiny na břehu Ohře je na zdi zazděn smírčí kříž.

Počedělice (12 km) - kostel sv. Havla má románské jádro, u kostela barokní záplavový kříž s nápisem “Až sem dosáhla r. 1862 Ohře“. V roce 2013 byl na břehu Ohře odhalen památník Zdeňku Sýkorovi, výtvarníku z Loun, který zůstal celý život věrný svému rodnému městu. V roce 2010 měl v Městské knihovně v Praze retrospektivní výstavu k devadesátinám, o rok později zemřel.

Slavětín(17 km) – Na křižovatce polních cest stojí menhir Baba. Dlouho unikal pozornosti odborníků, protože do něj byl pravděpodobně v 17. století dodatečně zasazen velký dvouramenný železný kříž. Po druhé světové válce byl kříž násilně vylomen. Na západním konci obce stojí osmiboká kaple Panny Marie. V městečku stojí původní románský kostel sv. Jakuba, goticky přestavěný v letech 1300-75. Z té doby jsou fresky na stěnách kostela. I tento kostel neunikl pozornosti Josefa Mockera a byl jím restaurován. Rodiště Konstantina Biebla, v domě kousek pod radnicí a hospodou je jeho busta, hrob přímo proti bráně na hřbitov. Před rodným domem roste památný strom dřezovec trojtrnný, který přivezl a zasadil Konstantin Biebel ze své cesty po Jávě, Cejlonu a Sumatře v roce 1926 (z této cesty vytěžil sbírku S lodí, jež dováží čaj a kávu) – pozor na trny! V roce 1951 spáchal sebevraždu skokem z okna domu přímo proti Voraři. Týden před sebevraždou pronesl u sestry ve Slavětíně: „Bojím se jít domů, že uvidím kožené kabáty na schodech“.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Libochovický zámek stojí na břehu Ohře                                                           4) Tvrz v Brozanech vypadá jako tvrz jen zezadu
    2) V Budyni se také chlubí krokodýlem                                                                   5) Terezín
    3) V klášteře v Doksanech stěží rozeznáme baroko od kulis Třech mušketýrů     6)Vrcholové foto na soutoku Ohře a Labe v Litoměřicích