51a. Čtrnáctkové kulturní léto 2014
květen – září 2014
navštíveny: Kuželna Horská, Andělka, náplavka, Bubenečská nádražka, pivovar Hostivar, Týnská literární kavárna, vinice Máchalka, bobová dráha Prosek, Na Vinici na Malvazinkách
Prolog
V úterý 17. 6. už bude první zahradní hospoda - na začátek zvolíme tradiční Horskou, která je sice v případě Medarda pod střechou, ale pravidelně vám tam bývá zima. Tak žádné letní hadříky ani blůzku - vemte si (i když máte vkus) raději hubertus.
Jaké byly návštěvy zahradních restaurací
2) Kuželna posedmé po sedmé 5) U Ally otevřeli novou Andělku
3) Kuželna mezi květy 6) Točí tu teplého Ferdinanda
pondělí 26. 5. 2014, Literární výlet - Včera byl další literární výlet Eugena Brikciuse s mohutným zastoupením Čtrnáctky. A protože se Eugen u Maxe Broda věnoval jen jeho vztahu k českým služkám a lehkým ženštinám a ani paní ředitelka Centra Franze Kafky si nepamatovala, jak se jmenovala ulice (Haštalská 25), kde před třemi lety odhalovala pamětní desku na Brodově rodném domě, mám potřebu včerejší "Nač stahovat kalhoty, když Brod je ještě daleko" doplnit. Max Brod odjel posledním možným vlakem z Československa 14. března 1939. Po Mnichovu bylo Brodovi jasné, že emigrace je nutností. Zbývalo projít byrokratickým očistcem a rozhodnout kdy. Nakonec padlo osudové datum 14. března 1939. Manželé Weltschovi a Brodovi odjeli v jedenáct večer vůbec posledním vlakem, který svobodně opustil Československo. Tou dobou prezident Hácha jednal už hodinu v Berlíně. Ve čtyři ráno dorazil jejich vlak do Ostravy. „Do vagónu vešel chlapec, jakási odrůda skauta,“ vzpomíná Brod. „Na paži má hakenkrajclerskou pásku. Ti si zas hrají na inspektory, pomyslel jsem si.“ Brod nemohl tušit, že obsazování Moravské Ostravy začalo dokonce už večer předchozího dne. Pak prošli čeští celníci a vůbec nic neprohlíželi. „V Praze jsme museli celé týdny zaznamenávat do nesmírně důkladných seznamů každou majetkovou maličkost, kterou jsme si chtěli vzít s sebou. A teď si celníci vůbec ničeho nevšímali. I tato neobvyklá úřední liberálnost nemalou měrou přispěla k naší záchraně. Za několik minut se vlak rozjel, po několika minutách opustil české, teď už Němci obsazené území a uháněl svobodným Polskem.“ Podobně jako v případě jeho přítele – filosofa Felixe Weltsche se dochoval seznam věcí, které Reitlerovo zasilatelství z Karlína stěhovalo do Tel-Avivu. Zatímco filosof Weltsch si do Palestiny vezl lyže, Max Brod se ukázal jako muž mnohem pragmatičtější – na cestu si přibalil lednici a dvě plynové masky.
úterý 17. 6. 2014, Kuželna, Horská - Včera jsme zahájili už sedmou sezónu letních zahrádek a už posedmé ji zahájili v kuželně v Horské. Zřejmě díky počtu předcházejících návštěv a šéfovu popisu navzdory došlo na terásku třicet Čtrnáctkářů bez podpůrných telefonátů - tedy až na pana spisovatele. Kromě zážitků z posledních akcí jsme si navzájem předali klíče, batoh, kytaru, vodítko, vyúčtování, tričko, špunty od šampusů, a tak panovala všeobecná spokojenost s užitečností akce. Jen nám unikátní výhled trochu zarůstá - Děvín zakrývaly truhlíky s muškáty, Vyšehrad přerostlý strom a ozářený Apolinář je viditelný už jen škvírou mezi korunami.
úterý 24. 6. 2014, Vojanovy sady – Tradiční vítání léta
úterý 1. 7. 2014, Andělka - V úterý, první den prázdninového měsíce je další letní zahrádka. Tentokrát půjdeme na Andělku. Ale pozor. Vystoupíte z tramvaje 1, 18 na stanici Ořechovka jako byste šli k Alle. Vystoupáte po schodech okolo Loosovy vily a zahnete ke kostelu jako byste šli k Alle. Za kostelem zahnete doprava ulicí, po které jezdí i busík 216, jako byste šli k Alle. Ale pak vlevo spatříte hospodu, na Allu úplně zapomenete a zamíříte pod stinné kaštany.
Díky Kuželově vyčerpávající fotografické dokumentaci už i Ty a nejen kvítek medový ví, kde jsem včera byl a s kým. Tak jen doplním. Někomu se zřejmě zdála cesta na Andělku moc daleká, ale ne tak již téměř neviditelnému ydeologovi Trasy 14. JKV s Allou zavzpomínali na bohatýrské návštěvy Andělky před 45 lety a živě popisovali, jak jim s vypitými pivy narůstala andělská křídla, která jim umožňovala přelétávat střechy šestsettrojek. Po dvou letech slibů se podařilo Vencovi Hrubešovi dorazit do hospody s kytarou a zahrát nám. Ani mu nevadilo, že jsme do Čtrnáctkové Babiččiny krabičky furt hovořili a zároveň sledovali módní přehlídku s berlemi. A taky jsme oslavili stoleté výročí "Tak nám zabili Ferdinanda", jen škoda - aspoň jak Pavel říká, že nebožtíka nedali více k ledu - Ferdinand byl ještě teplý.
2) Sám s babiččinou krabičkou 5) Pojďte všichni sem, tady je jedině volno
3) Náplavka – začali jsme pod Černou Horou 6) Teď už nechoďte, už se sem do baru nikdo nevejde
úterý 15. 7. 2014, Náplavka - V úterý budeme v rámci zahradních restaurací na Náplavce. Závěrečnou část červnové vycházky "Mezi břehy" absolvovali jen vytrvalci, tak teď nabízím zcela výjimečně její opakování. Vystoupíte z tramvají 3, 17 a nyní též 18 na Jiráskově nábřeží a hned od Mánesa se spustíte k vodě. Za Jiráskovým mostem budeme od šesti sedět pod slunečníky Černé Hory. Dáme si jedno (opravdu jen jedno) a vyrazíme tak o půl sedmé dál. Odoláme nástrahám dřevěné Vltavy, různých zakotvených parníků, parníčků a bajkazylů a dorazíme až za Palackého most k dalším slunečníkům, na nichž nás vítá Klostermann. Opět jedno pivo - tak do sedmé, půl osmé. Vloni na podzim nám Tyrš ujel, v červnu nám ujel, tak do třetice to snad vyjde. Od půl osmé už budeme na palubě a zajistíme si výhled na rozsvěcející se Hrad - náplavka je náplavka, ale není nad Ďjó móře nebo aspoň řeku. A kdyby Tyrš přeci jen odplul, číhá v záloze Tajemství bratří Formanů, dále palmy s rakovnickým Bakalářem a úplně vzadu na Výtoni se teď ještě uvelebila Živá velryba.
A jak to dopadlo? Včera si zřejmě celá Praha řekla: „Jestliže je úterý, musíme být na Náplavce“. Pod Černou Horu jsme se v komorním složení ještě nacpali, ale Klostermann byl u pípy i pod slunečníky beznadějně narvaný. Nezbylo nám než obsadit stylový plovoucí bar. Jen se nás ke kruhovému stolu víc jak 14 nenacpalo, a tak se muselo střídat. Ale čekání na pivo, když se podlaha jen tak lehce houpá pod nohama, bylo tak uklidňující, že jsme se na Tyrše přesunuli až v devět. Opět narváno na palubě i v podpalubí, ale Čtrnáctce stačí jeden prstíček - tedy jedno místečko a nakonec jsme měli celý stůl pro sebe. A tak plán večera beze zbytku splněn - pomalu se rozsvěcující Hradčana jsme viděli na vlastní oko. A když Věra Ou. zjistila, že i na Tyrše dorazil vynález malých piv, byla jsem moc ráda, že poslední vlak ve směru Dejvická mi neodjel.
2) Přemístili jsme se na kapacitnějšího Tyrše 5) Všude dobře, v dešti pod stříškou nejlépe
3) Už se snáší noc, ale davy po náplavce stále proudí 6) Nad mapou Retezatu
úterý 29. 7. 2014, Bubenečská nádražka – Pozvánka: Minule jsme si užívali luxusu na party baru, ale úterý to bude jiná. Večer 29. 7. strávíme v bubenečské nádražce. Vedou mě k tomu dva důvody. Už v listopadu přestane na bubenečském nádraží vlak zastavovat (zastávka se přesune do Podbaby) a tím nejspíš končí i jedna z posledních nádražek v Praze. A druhak hned druhý den ve středu 30. 7. odjíždíme na Tour de Burgundsko, a tak většina z vás bude balit a nebude mi tudíž tolik lidí nadávat, do jaké páté cenové skupiny jsem vás to vylákala. Výhoda nádražky v bubenečské pustině je, že se tam dostanete z Masaryčky za pouhých osm minut. Vlak jede každou půl hodinu, Pokud trváte na MHD, jeďte na Hradčanskou a pak dvě stanice busem 131 směr Hanspaulka.
Moje obavy, jak Čtrnáctkové dámy zkousnou bubenečskou nádražku, rozptýlily hned na začátku večírku paní profesorka v kostýmku s paní doktorkou Allou. Obě si svorně notovaly, jaká je to paráda sedět pod bytelnou stříškou a pozorovat provazce přívalových lijáků všude okolo. Jen nemusely pod průhlednou záminkou, že musí balit na dnešní Burgundsko, tak brzy odejít. Ale naštěstí přijížděly další vlaky a přivážely další kamarády. A tak jsme s nimi mohli my, co máme všechno hotový, oslavit Kuželovy narozeniny a hlavně si zavzpomínat na rumunské hory. Aleš a Míra - většina účastníků právě proběhlé expedice do Retezatu, nad mapou barvitě líčili své zážitky a pamětníci překvapivě taky barvitě popisovali své třicet let staré vzpomínky. A tak jsme si v nádražce, kde se zastavil čas, mohli na konci večera s úlevou vydechnout: Je to v pohodě, v Evropské unii se za čtyřicet let, alespoň co se Rumunska týče, vůbec nic nezměnilo. Karel Kužel fotil, až když přijel z vernisáže. Porovnáte-li fota ze začátku večera a jeho, je z nich patrné, že když někdo dokáže sedět na dvou židlích, my dokážeme sedět během večera dva na jedné židli. A teď, když už známe Ericha osobně (Lenka z něj nad sklenkou griotky páčila, zda nejsou spolužáci), si třeba s větším pochopením přečtěte rozhovor s ním http://www.vagus.cz/?p=6680.
2) A na zahrádce svým pivem 5) Kiosek se chystá zákeřně nečekaně zavřít
3) ZSV se okamžitě uvelebil v křeslopytlu 6) Už nám zbývá jít jen na jedno dovnitř
úterý 12. 8. 2014, pivovar Hostivar – Pozvánka: Už zítra nás čeká naše pravidelná prázdninová zahradní hospoda. Tentokrát nejen hospoda, ale přímo pivovar. Ač názvem Hostivar, nalézá se v Horních Měcholupech ve stejnojmenné ulici. Z metra Skalka jeďte busem 125 či 175 do stanice Řepčická. Každopádně ze stanice budete pokračovat po hlavní ve směru odjíždějícího busu, až uvidíte přerostlou přízemní vilu www.pivovar-hostivar.cz. Byli jsme tam, když jsme na začátku roku dobývali Jižní Město po Pražské pivočáře. Tenkrát nás nechtěli pustit na trávník ke Švehlovi. Tentokrát už si na něj určitě budeme moct šáhnout stejně jako na celý repertoár piv, který tam vaří.
A jak bylo? V Hostivaru jsme se měli báječně. Pivovar vevnitř i venku byl v obložení, ale úderná bojová jednotka, která dorazila na šestou, dokázala uhájit stůl, přinést lavičku, dobýt část sousedního stolu a ZSV pro sebe zabezpečit křeslopytel. Do něj se uvelebil tak hluboko, že setrval daleko déle než obvyklou hodinku, kterou je ochoten o prázdninách věnovat Čtrnáctkovému styku. Po dlouhém mači, který aspoň co se týče čtrnáctkových hospod, trval několik let, dorazila i tenistka Zuzana. My všichni Burgunďané jsme měli radost, že když si objednáme pivo, tak nám bez keců či nechápavých pohledů natočí rovnou půllitr a ne směšně malou skleničku, která při bližším ohledání nese nápis 25 cl. Jen se musí v pivovaru Hostivar pečlivě hlídat policejní hodina. Úderem půl desáté bez varování zarolovali výdejní okénko a z útulného bufíku se rázem stala úhledná hranice polínek. Tak jsme si v deset museli říct obvyklou větu: "Jdeme na jedno" a dali si ještě jednu lahodnou IPu vevnitř na stojáka.
2) Po roce opět na vinici Máchalka 5) Paní profesorka pospíchá na promoci
3) Tady Burgundy, dole Vysočany 6) Ještě jsme tady
středa 20. 8. 2014, Týnská literární kavárna - Včera jsme se dohodli, že se můžeme vidět i častěji než za 14 dní. Příležitost k tomu je - ve středu 20. je totiž svátek Bernarda. A pivovar Bernard vydal toto prohlášení: Máme jako jedni z mála svůj svátek v kalendáři, a tak jsme se rozhodli zavést novou tradici - Den Bernarda. Protože historie pivovaru v Humpolci začíná už v roce 1597, budeme 20. srpna od 15 hodin 9 minut a 7 sekund prodávat v hospodách s naším pivem jak 0,5 l tak 0,3 l piva Bernard za 10 Kč, a to až do půlnoci nebo do poslední kapky. Nabízené hospody s Bernardem v Praze ale jsou dost obskurní podniky – sport bary nebo jsou ještě ve větší p.deli než Hostivar, a tak jsem vybrala hospodu na Žižkově Bernard Pub (www.bernardpub.cz) na rohu Jeseniovy a Želivského.
P. S. Musíme se smířit s tím, že mladí už jsou chytřejší než my. Aleš N. mě upozornil, že když se lidi dozvědí o Dni Bernarda, hodně z nich zamíří do hospody, která nese přímo jeho jméno, protože budou líní pátrat, kde všude jinde se ono pivo za 10 K točí. A tak si strčíme své bohaté životní zkušenosti ... a půjdeme do Týnské literární kavárny. Už jsme tam kdysi byli po výstavě Aleny H. Je zastrčená za Týnským chrámem na dvorku Galerie hl. města Prahy (ale tou se dá na dvorek projít jen do šesti). Pak je přístup z Týnské ulice (neplést s Týnskou uličkou, která je na ní kolmá).
A jak bylo? Ještě že nám Aleš poradil, ať nechodíme na Bernarda do stejnojmenné hospody. Náš průzkumný chroust Míra, který stačil za odpoledne a večer navštívit několik výčepů s Bernardem za deset K, se rozhořčoval, že ho do Bernard Pubu na Žižkově ani nevpustili dovnitř a pivo natočené do kelímku musel potupně pít na chodníku na stojáka. To dvorek Týnské literární kavárny byl příjemně polozaplněný a dokonce někteří intelektuálové i naše intelektuálky opovrhli výhodným pivem a usrkávali decentně víno. My jsme si srazili tři stolky a pili dvanáctku (abychom co nejvíce ušetřili) za deset a reklamní lahvový Bernard Ale úplně zadara. A tak moravské a americké neteře jen valily oči, jak je v centru Prahy na dvorečku krásně a levně.
středa 27. 8. 2014, vinice Máchalka - Další pravidelná hospoda by měla být v úterý 26.8, ale s posvěcením šéfa ji přesouvám na středu 27. srpna. Vyložím všechny karty na stůl. Vloni jsme konec vycházky Pražský výběr strávili na vinici Máchalka a od té doby toužíme po opáčku. Máchalka má otevřeno jen od středy od pátku. My dobyvatelé slovenských hor a pravidelní účastníci zahradních restaurací se vracíme v úterý pozdě večer a o hospodu bychom tak přišli. Takže STŘEDA! Jestli si chcete zopakovat Burgundsko a zároveň být v Praze, musíte tomu něco obětovat, a to Váš čas. Máchalka má totiž otevřeno jen od 15 do 18 hodin. Minule se nám sice podařilo posunout večerku do sedmi, ale to nás bylo dvacet a náš pobyt rozhodně nepřipomínal francouzskou (natož čínskou) ochutnávku vína s pozvolným válením vína na jazyku - prostě vymlaskli jsme za hodinku 12 litrů. U Máchalky je stanice busu 140 Kelerka. Až nás paní vyhodí či příchozí až po šesté, stačí od stanice zabočit rovnou nad bobovou dráhu. Tam taky není špatně.
Tak jsme se ve středu alespoň na odpoledne vrátili do Burgund. Přitrousili jsme se na vinici Máchalka na prosluněném proseckém kopci, posadili se k rustikální boudičce a při uklidňujícím pohledu do zelených viničních řádků jsme zvolna upíjeli rulandské (až do roku 1996 jsme ho směli nazývat burgundské). Pozdravili jsme Věru a Františka Ouř., bohužel t. č. oba v Krčské nemocnici. Ale jinak jsme vzpomínali na zelené pahorky burgundské a povedené Slovenské hory (po obnovení už sedmé!!!). Vy, kteří máte utkvělou představu, že Prosek (ač 15 minut metrem od Václaváku) je na konci světa a ve všední den nemáte šanci se tam včas dostat, vězte, že o víkendu 26. - 28. září bude Svatováclavská vinice otevřená od pátku až do neděle a burčák poteče proudem (www.machalka.cz). Hodná paní nám nakonec nalévala džbánky a nechala nás chodit do vinice až do sedmi. Teprve poté jsme se přesunuli jen o plot dále ke kulatému stolu nad bobovou dráhu. Hpap rozjařená, že je Honzík už úředně potvrzeným magistrem, se projela radostně na dráze, my ostatní jsme se spokojili s Bier nach Wein a pohledem na pomalu se stmívající nádherné Vysočany a Elišku. Na bobovou dráhu se pak vydal už jen dobrodruh Kužel, který místo usilovného svírání brzdy, tiskl ve zběsilém tempu spoušť svého fotoaparátu.