64. Pražské výletní restaurace

neděle 3. 4. 2016
navštíveny: vila od Elly a Oskara Oehlerových, statek Vraných, kostel sv. Petra a Pavla, bohnický zámek, domek pilota Václava Jíchy, restaurace U slona, občerstvení u Sluníčka, vinné sklepy v Podhoří, restaurace u Loskotů, Štěrbův letohrádek, kaple sv. Václava, vila Tomanka, Sklenářka, ZOO, Bosna, restaurace U Růžičky, restaurace U Lišků, Trojský zámek, Trojská zámecká restaurace, Nová hospoda, Rybáře, restaurace U Šoukalů, Café Lávka,diplomatická čtvrť Troja, výjezd z Blanky, Vaňhova Rybárna, Popelářka, Dlážděnka, restaurace Na Břežance, Trojský most, restaurace Na krásné vyhlídce

Pozvánka
Sraz je ve Starých Bohnicích na konečné busu 102. Ten ovšem jezdí od metra z Kobylis jen jednou za půl hodiny, poslední - stíhající start ve 13 hodin jede ve 12:35. Jinak jezdí každou chvíli busy 177 a 200 do stanice Zhořelecká, odkud dojdete pěšky. A oběd je klasicky od 12 hodin. Restaurace přímo na konečné není sice výletní, ale aspoň má stylový název - Zahrádka.

Jaká vycházka byla

    Usmálo se na mne štěstí, v neděli se udělalo opravdu ideální počasí na zahradní či výletní restaurace. Ovšem slyšíš ten rozdíl? Zatímco na zahrádce lze spokojeně prosedět celé odpoledne, výletní restauraci(e) si musíš zasloužit nějakým tím pochodem. Náš anglický nováček se ustrašeně zeptal, zda nepůjde o bojovku, ale nakonec nebyl tak daleko od pravdy. Ono udržet vražedné tempo dva kiláky za hodinu není jen tak. Počáteční stav natěšených výletníků jsme zdokumentovali před statkem Vraných a zároveň porovnali barevné baroko s Vráťovým historickým černobílým. Pak už jsme se střídavě zanořovali a vynořovali do/z starých Bohnic, abychom si prohlédli zámek-bytovku, dům u Šesti lahváčů (není to příliš, Antone Pavloviči?) a pilota RAF v křivolaké uličce. Na venkovském hřbitůvku uprostřed paneláků spočinuly kosti majitele Trojského zámku i výletní restaurace. K výletu patří výhledy a šampus - máte je mít. Na druhém břehu jsme marně vyhlíželi Slona, kterého navštěvoval Seifert i Náměstek - zřejmě vrstevníci. Pak už jsme se začali plést na cyklostezce podle Vltavy pod kola, naštěstí jsme včas uhnuli ke Sluníčku na zasloužené pivo.

    Stejně byste na sluníčku dostali úpal, jdeme! Začali jsme mapovat výletní restaurace v Podhoří - stojí, stojí, ale stejně nenalejou. Ze ZOO jsme spatřili jen ubytovnu pro V.I.P. hosty a davy návštěvníků, kteří byli od nás naštěstí odděleni solidními zdmi Údolí slonů. U Lišků, u jediné úředně potvrzené a otevřené! výletní restaurace (viz Tomáš Dvořák, Pražské výletní restaurace) jsem si včas vzpomněla na Cimrmana: Nedělat přestávku, jinak ti utečou. A tak jsme zabočili k jistojistě zavřeným výletním restauracím Trojské zámecké, Nové hospodě a přes vodu jsme pozdravili i Matušku U Šoukalů. Z bezpečné vzdálenosti protipovodňového valu jsme si prohlédli otevřenou vinotéku Café Lávka, diplomatické vězení i Sekyrovo skleněné peklo. Blanka na rozdíl od Vaňhovy Rybárny existuje, na vlastní oko jsme z ní viděli vyjíždět auta. Zato Břežanka, do které chodil Hrabal, Roulin i Vráťa se bez zahrady už jen smutně krčí u tramvajové trati. Dlážděnku pro pohodlné stoupání vydláždili už za Rudolfa II., ale to by byla nuda. Využili jsme krátkého mezidobí. Ještě v listopadu bylo nad Popelářkou hájemství bezdomovců ukrytých v zahradních chatkách mezi křovinami a na podzim už tu má být upravená, ale nepřístupná vinice. Po vyklučeném svahu jsme vystoupali až k Jabloňce a pokochali se výhledem na bělostnou perlu - Trojský most. Už je čas. Z původních čtyřiceti trojských výletních restaurací se teprve druhá-otevřená objevila před námi za pět minut dvanáct, resp. půl sedmé. Usedli jsme znaveně Na krásné vyhlídce a moji svěřenci odmítali uvěřit, že ušli jen devět kiláků. Tak posílám tiskovou opravu. Jste dobří, těch kiláků (alespoň podle Jirky) bylo deset. Každopádně takové množství lidí do závěrečné hospody (když bylo tolik lákavých únikových cest) už dlouho nedošlo. Smekám!

V Nových Bohnicích 34 – Funkcionalistická vila s ordinací od architektů Elly a Oskara Ohlerových, kterou postavili pro lékaře Josefa Kefurta v letech 1935–1936. Manželé, původně spolužáci z brněnské německé techniky Elly Sonnenscheinová (1905-1953) a Oskar Oehler (1904-1973) založili v roce 1932 kromě společné domácnosti také vlastní projekční kancelář. V roce 1939 se Oehlerovi rozhodli emigrovat do Austrálie, ale plán se nezdařil a byli internováni v Mnichově a v Berlíně, poté v koncentračních táborech. Po válce obnovili projekční kancelář v Ostravě a změnili si příjmení na Olárovi. V letech 1951-53 pracovali společně v Praze ve Stavoprojektu. Po smrti Elly projektoval Oskar v Hutním projektu, nejprve jako hlavní specialista a v posledních letech jako hlavní architekt. Po roce 1968 emigroval do Vídně. Kromě spousty mimopražských realizací navrhli manželé ještě funkcionalistickou vilu ve Střešovicích, v ulici Na Bateriích.

Statek Vraných, Bohnická 36 – Barokní statek je datován pod vrcholem štítu letopočtem 1777, je však mnohem starší. Toho roku byl zřejmě pouze přestavěn. Vyznačuje se osovou souměrností obytného stavení a hospodářských budov. Vznikl pod vlivem pražské barokní architektury, což dokládá bohatá štuková výzdoba fasád i původně barokní kování oken. V první polovině 20. století vlastnili statek synové Karel a Vilém Vraní. Vilémova manželka Helena ho pak vlastnila až do roku 1968. Za tu dobu však hodně zchátral. V 70. letech 20. století byl opraven Pražským střediskem státní památkové péče a tím zachráněn před úplným zničením. Další renovace proběhla po roce 2003.

Kolpingův dům, Bohnická 32 - Původně byla v domě vyhlášená škola, kam docházeli i žáci z Troje, a dokonce ze Sedlce na protějším břehu Vltavy. Dnes se nazývá Kolpingův dům a nabízí už přes 20 let ubytování matkám s dětmi v těžké životní situaci.

Bohnický zámek, Bohnická 14 - Z původní stavby bohnického zámku se zachovala pouze levá část s branou a patrová střední budova z druhé poloviny 18. století. Průčelí zámku z počátku 19. století je upraveno klasicisticky.

Kostel sv. Petra a Pavla, Bohnická – Patří k nejstarším svatyním v Čechách. První historickou zprávou o něm je pergamenová listina, ve které pražský biskup Daniel potvrzuje, že 30. května 1151 vložil do oltářního kamene ostatky svatých jako průkaz o vykonaném svěcení. Tato listina je zároveň nejstarší dokument tohoto druhu v Archivu hl. města Prahy. Založení kostela si Bohničtí každý rok připomínají květnovým posvícením. Roku 1805 byl kostel přestavěn ve stylu doznívajícího baroka do dnešní podoby.

V Pískovně 12 – V únoru 2015, sedmdesát let po smrti pilota Václava Jíchy byla instalována pamětní deska na domek, v němž tento letec žil. Před válkou byl členem slavné akrobatické skupiny Františka Nováka. Po okupaci Československa odešel přes Polsko do Francie. Po přeškolení na francouzská letadla se zapojil do bojů, během kterých sestřelil čtyři letadla. Po kapitulace Francie se přes Alžírsko dostal do Velké Británii, v několika britských perutích bojoval v Bitvě o Británii. S celkem sedmi sestřely patřil Jícha k nejlepším československým válečným stíhačům, jako první Čech zničil obávanou německou stíhačku Focke-Wulf Fw 190. Vynikající pilot se konce války nedožil, tři měsíce před jejím ukončením zahynul jako pasažér při nehodě dopravního letadla. 1. února 1945 narazilo letadlo během sněhové bouře ve Skotsku do kopce. I když Jícha pád letadla přežil a dokázal se odplazit od vraku, bez včasné pomoci umrzl. Trosky letounu zaváté sněhem se našly až týden po nehodě. Na jeho hrob v Haddingtonu přinášela květiny až do roku 2010 Jíchova snoubenka Juliette Liska, se kterou se Václav poznal před válkou při létání v aeroklubu ve Kbelích. Na hřbitově v Praze Bohnicích je umístěn jeho kenotaf, obsahující urnu s prstí z jeho hrobu.

Bohnický hřbitov, U Skalky - U východní ohradní zdi je hrob velkostatkáře Aloise Svobody (1852-1929). Byl posledním soukromým majitelem Trojského zámku. Obec pozvedl modernizací mlékárny, provozem místního pivovaru, rozšířením trojské pekárny. V roce 1922 věnoval Trojský zámek československému státu (s původním určením pro muzeum Legií) a zároveň daroval Praze pozemky pro založení zoologické zahrady. V hrobě leží i jeho vnuk Quido Schwank(1911-1998). Ten se narodil v Troji v domku na rohu zámeckého areálu, v dnešním ředitelství Trojského zámku. Nemovitosti znárodněné po únoru 1948 získal částečně v restituci po roce 1989. Z jejich výnosů pak financoval Dům spokojeného stáří v Troji a výstavní síň ve škole Svatopluka Čecha. V roce 1993 založil Nadaci Quido Schwanka – Trója, město v zeleni s cílem zachování, podpory a rozvoje Troje, jako vzácného přírodního útvaru. Na hřbitově se nachází kenotaf pilota Václava Jíchy a u jižní ohradní zdi nedaleko márnice je rodinný hrob rodiny Loskotových, majitelů výletní restaurace v Podhoří. U márnice je samoobslužná knihovna.

Restaurace U slona, Roztocká 37/č .p. 1 - Po vybudování železniční trati z Prahy do Podmokel v letech 1848-1850 se stal Sedlec vyhledávaným výletním místem Pražanů. Jednou z výletních restaurací byl i hostinec U lva. Jeho největší atrakcí byl slon, který měl v trupu restaurační místnost. Slon byl původně vytvořen akademickým sochařem Karlem Novákem pro výstavu obchodní a živnostenské komory na pražském Výstavišti v roce 1908. Byl reklamou Pražského měšťanského pivovaru, proto nesl na hřbetě ještě tři velké pivní sudy s patronem pivovarníků, sedícím na nejvyšším z nich. I v sudech seděli návštěvníci. Po skončení výstavy slona koupil sedlecký hostinský Šenk za 15 000 korun. Po válce v roce 1920 zahradu se slonem koupil hostinský Pivoňka, který si na nákup vydělal pětiletým pobytem v Americe. Proto restauraci a přistavěný hotel přejmenoval na Californii. Podnikavý Pivoňka zbudoval i přístaviště, aby mohly u jeho hotelu zastavovat i parníky. Slon byl atrakcí všech cestujících projíždějících vlakem. V padesátých letech byl slon již v dezolátním stavu, zadek byl probourán, do vzduchu vyčnívaly jen ohnuté železné nosníky. Podle údajů pana Pivoňky přispěli k devastaci na konci druhé světové války Vlasovci ubytovaní v Californii, když slona ostřelovali z oken hostince. Poškodili nejen zadek, ale i břicho. Pan Pivoňka nechal po válce břicho opravit, avšak na nákladnější obnovu již nedošlo. Marně žádal Pivoňka představitele obce, aby byl slon zachován. V roce 1969 bylo rozhodnuto o jeho likvidaci. V témže roce zemřel i sám hostinský Pivoňka ve věku 92 let. Trosky slona byly odstraněny v roce 1974. Dnes na jeho místě stojí hangár. Jaroslav Seifert ve své knize Všechny krásy světa vzpomíná: „Z bohatých a pestrých atrakcí instalovaných na výstavě Obchodní a živnostenské komory neutkvěly mi ani kolotoče, ani houpačky, ani tajemný hrad, kde se chvěly podlahy a kostlivci vztahovali své hnáty po příchozích, ba ani vysoký tobogan, z jehož věže sjížděla veselá děvčata, aby dole je chytali do náruče mládenci. Na to vše jsem dávno již zapomněl. Zato obrovský slon, v jehož břiše byla pohodlná pivnice, to byl zážitek na dlouhá léta. Ještě se vidím, jak s otcem vstupujeme po schůdkách do jeho hlavy, kde bylo také několik stolů. Bylo to všechno dost nevkusné. Pro mne však nikoliv. Byl jsem vzrušen. Slon měl na výstavě veliký úspěch. Proto, když výstava skončila, postavili ho znova v Sedlci, a sice přímo vedle trati. Stával jsem u okna vagónu a už od Podbaby jsem vyhlížel jeho obrovské tělo. Restaurace ztrácela záhy na své přitažlivosti. Hosté sedali radši na slunné zahrádce pod slonem a dívali se na řeku. Počal pomalu chátrat. Nejdříve mu upadly zčernalé kly a začal se drobit chobot opírající se o žlutý písek zahrady, pak uši a ostatní. To mi však nevadilo. Zvykl jsem si na jeho smutek a pokračující zmar. Ještě přednedávnem našel jsem čtyři cihlové sloupy, které byly ukryty v jeho nohou a nesly jeho tělo. Pokud býval ještě jakžtakž pohromadě, nikdy jsem neopomenul vyhlédnout z okna a podívat se na tu chátrající památku, která tam, žalostná, vydržela mnoho let. Od roku 1908 až na práh mého stáří. Z jedoucího vlaku se mi zdávalo, a já to zdání v očích jen podporoval, že slon kráčí. Jednou mi šel naproti, jindy se mi vzdaloval. Na jaře kráčel mezi chomáčky bílých květů, v létě mezi růžemi a v zimě se brodil ve sněhu. Když se mi vzdaloval, říkal jsem si, že odchází do minula, do té krásné země, kde ve větvích stromů poskakuje pták a zpívá.“

U Sluníčka, V Zámcích 14 - Náhradní výletní restaurace. Odpovědný vedoucí J. Sluníčko.

Fotoalbum vycházky...

Hostinec u Černých, V Podhoří 36 - Hostinec Černých byl na přelomu 19. a 20. století již zavedeným podnikem. V prvém patře byl i taneční sál. V padesátých letech byla na hostinec uvalena státní správa. Hostinec poté zanikl.

Vinné sklepy, V Podhoří 20 - Objekt monumentálních rozměrů byl původně Kavkova továrna na víno a lihoviny, kde se vyráběl i ocet. Byl postaven na počátku 20. století. Má nezvykle dlouhý a úzký půdorys zhruba 100 x 10 metrů. V přízemí byl souvislý prostor, potřebný pro hlavní výrobu. V roce 1935 proběhla další adaptace, vinné sklepy a výroba byla doplněna o výrobu likérů. Dnes objekt patří Pražské botanické zahradě. Prostor je rozdělen příčkami a využíván jako sklad.

V Podhoří 18 - K vinným sklepům patřila i vila, postavená v roce 1913 pro majitele vinných sklepů a octárny Arnošta Kavku. Dvoupatrová vila je zdobena geometrickým secesním motivem. Továrník Kavka byl otec hudebního skladatele a zpěváka dr. Arnošta Kavky (1917-1994). V roce 1939 nahrál Kavka první snímky s orchestrem Blue Boys, některé jsou dodnes hrané (např. Už nikdy víc milovat nebudu, Dr. Swing). V roce 1944 byl ve Zlíně zatčen a zbytek války strávil v koncentračních táborech. Krátce před koncem války se mu podařilo utéct z pražského Hagiboru. V 50. letech dostal zákaz veřejného vystupování. Později vystupoval jako hudební komik v lázeňských městech. Používal i vlastní nástroj Kavka eintet (po vzoru septet) – levou rukou hrál na varhany, pravou na elektrofonický nástroj jako klavír, nohama obsluhoval velký buben a činel.

Restaurace u Loskotů, U Loskotů 1 - Výletníci si zde mohli dopřát příjemné posezení pod vzrostlými javory a kaštany a v neděli si užít hudební produkce, o které se starali hudebníci na balkóně pod střechou. Provoz restaurace ustal v padesátých letech 20. století. Dnes je zde autoservis, ale budova stále patří rodině Loskotů. Dochovala se fotka z roku 1909 Na výletě Unionky v Podhoří U Loskotů, kde odleva sedí historik A. Matějček, V. V. Štech, Vlastimil Hoffman, František Langer, Josef Gočár a bratři Čapkové.

Štěrbův letohrádek, V Podhoří 14 - Novorenesanční vilu si v roce 1890 navrhl pro svoji rodinu architekt Bohumil Štěrba. Letohrádek stojí v poměrně prudkém svahu na vysoké podezdívce, jejíž linii opisuje příjezdová cesta k domu. V druhé polovině 20. století byla vila rozdělena na jednotlivé byty, v 90. letech dům v majetku Botanické zahrady chátral a stal se zříceninou. Roku 2000 jej získal soukromý majitel a dům prošel celkovou rekonstrukcí.

Vila Tomanka, V Podhoří 10 – Dům si koupil v roce 1872 historik a znalec výtvarného umění Hugo Toman, v roce 1896 ho pro něj přestavěl soused a architekt Bohumil Štěrba. Západní průčelí domu je vyzdobeno sgrafity s motivem Panny Marie s Ježíškem, obklopené anděly, na jižní straně jsou sgrafitové sluneční hodiny. Vstupní brána s kovovým ornamentem má v sobě zakomponován nápis Tomanka a letopočet 1872. Koncem 19. a začátkem 20. století Hugo Tomana zde navštěvovali F. L. Rieger, Miroslav Tyrš, Svatopluk Čech, Zdenka Braunerová či Jiří Karásek ze Lvovic.

Kaple sv. Václava, V Podhoří - Klasicistně-empírová kapli sv. Václava nechal v roce 1865 postavit tehdejší majitel Lysolají dr. Vrzák. V průčelí má kaple nápis „Bůh s námi 1865“, po straně byl umístěn obraz z 18. století Ježíšek podává třešně sv. Anně. Na počátku 90. let minulého století se kaple nacházela v havarijním stavu. Od roku 1994 začala na obnově kaple pracovat Společnost pro obnovu kaple sv. Václava a díky řadě trojských občanů, kteří finančně přispěli, byla kaple opravena a v roce 1996 znovu vysvěcena. Oltářní obraz sv. Václava z roku 1999, který namaloval trojský zastupitel Michal Lutterer, už v kapli není.

Rozhledna Obora, ZOO – V nejvyšším bodě areálu ZOO stojí rozhledna Obora, vysoká 18,5 metru. Byla postavena ze smrkového dřeva v roce 2009. Jde o repliku rozhledny, která stála od roku 1892 na Smrku, nejvyšší hoře Jizerských hor.

Sklenářka, Pod Hrachovkou 6 – Na vrcholu kopce stojí zdaleka viditelná patrová věžovitá budova s valbovou střechou a mohutným komínem. Její nároží jsou zesílena šikmými opěráky. Nejcennější na tomto objektu bylo sedm starých trámových stropů se dvěma vrstvami polychromie. Původně byly kolorovány i stěny a špalety oken. Sklenářka byla postavená v poslední čtvrti 17. století. Velká rekonstrukcí prošla v letech 1988-90. Došlo tehdy k záchraně usedlosti, ale likvidací maleb pro omezené možnosti investora byla snížena historická hodnota objektu. Podle její polohy nad údolím se někdy usuzuje, že byla původně postavena jako větrný mlýn. Poslední stavební změny proběhly v letech 2010-2012, kdy byla upravena pro ubytování V. I. P. hostů zoologické zahrady.

Bosna, Pod Hrachovkou 3 - Ještě v padesátých létech 20. století stávala u Vltavy za severozápadním okrajem zoologické zahrady nad ledovacími jezírky nevelká domkářská kolonie. Patřil do ní přízemní výletní hostinec Pavla Obermeiera s kulečníkem, který byl v provozu v letech 1926-1946. Restaurace a přilehlé koupaliště bývaly v obležení. Po otevření ZOO počet návštěvníků ubýval a osadu Bosny postupně začali opouštět i její osadníci. Jednotlivé domky byly postupně likvidovány, z celé Bosny, která se ocitla uvnitř areálu zoologické zahrady, se dodnes se díky vytrvalosti soukromého majitele zachoval pouze obytný dům čp. 274 s nárožním kamenným pilířem, který chránil budovu před ledovými krami. Ivan Šiškin, známý v Rusku pro svou fotograficky přesnou krajinomalbu ruské přírody, navštívil Prahu v roce 1862 a dvakrát navštívil Troju – 11. a 14. července. Namaloval zde akvarel nazvaný Troja v blízkosti Prahy, který zobrazuje Bosnu proti proudu Vltavy. Obraz je vystaven v Treťjakovské galerii v Moskvě.

Údolí slonů, ZOO - Poslední pavilón vybudovaný v letech 2009-2013 podle návrhu Vratislava Dandy. Název je příznačný, protože jeho železobetonová stavební podstata je pro návštěvníky zahrady téměř neviditelná. Hmotu pavilónu je možné spatřit jen z ulice. Pod Hrachovkou. Největší a nejnákladnější stavba v historii pražské ZOO stála 346 miliónů Kč.

Africký dům, ZOO – Pavilon pro ustájení žiraf Rothschildových vznikl v roce 1997. Návrh domu provedl architektonický ateliér ADN. Architekti zvolili podobu afrických chýší.

Pavilón hrochů, ZOO – Byl postaven v letech 2009-13 podle návrhu Vratislava Dandy.

Morový sloup, Schwankova – Sloup je replikou původního sloupu, který se až do roku 1948 nacházel na tomto prostranství v Trojské ulici a byl původně považován za sloup viničný. Poté byl přemístěn do areálu zoologické zahrady. Je na něm text: „Morový sloup z 16. století upomínal na hřbitov obětí ležících v rokli nad sloupem. Epidemie moru postihly české země v letech 1568, 1582, 1585 a 1599. Sloup zachránili před zničením po roce 1948 lidé z pražské zoologické zahrady. Obnoveno péčí nadace Quido Schwanka Trója-město v zeleni L. P. 2002“. V tomto roce byl také přemístěn ze ZOO zpátky sem do Schwankovy ulice.

Restaurace U Růžičky, Trojská 37 – Restaurace a vinárna byly provozovány od začátku 20. století. Vedle restaurace provozoval Ladislav Růžička i řeznictví, což byla obvyklá kombinace živností. Restaurace byla v padesátých letech zrušena a přeměněna na obchod Pramen. Na fotografii nad budovou restaurace a letní zahradou je vidět stráň se sadem a vinicí, tedy prostor, kde se dnes rozkládá zoologická zahrada.

Restaurace U Lišků, U Trojského zámku 9 – Stojí při vstupu do ZOO, je členěna slepou arkádou, což je zbytek obvodové zdi zámecké štěpnice, budované na konci 17. století.

Sedm surikat – Socha sedmi zvířátek od Veroniky Richterové se tyčí na obrovském kameni uprostřed točny autobusů od roku 2003.

ZOO – Bezprostředně po vzniku Velké Prahy 7. října 1922 věnoval Alois Svoboda Trojský zámek a rozsáhlé trojské pozemky o rozloze 92 hektarů československému státu. Přál si, aby byla na darovaných pozemcích vybudována vzdělávací, vědecká a sociální zařízení. K představám, jak naložit s pozemky Aloise Svobody, patřil také projekt vybudování výchovné osady Růžičkov, iniciovaný profesorem hygieny Stanislavem Růžičkou a znalcem pravěku Eduardem Štorchem. Měl zde být dodržován systém zdravého a jednoduchého života v přírodě, jehož součástí bylo i vegetariánství. Mělo tu být vybudováno 80 rodinných domků, jejichž obyvatelé se měli živit z výnosů vlastních zahrad a společných polí či z obchodu se zdravými potravinami, dodržovat abstinenci a žít zdravě podle jídelníčku obsahujících především syrovou zeleninu a bezmasá jídla. Štorch krátce provozoval školu v obdobném duchu na Libeňském ostrově. Projekt Růžičkov se však oběma osobnostem prosadit nepodařilo. Po několika letech průtahů byly na Svobodových pozemcích postaveny první pavilony zoologické zahrady, která byla otevřena v roce 1931.

Trojský zámek, U Trojského zámku 1 – Byl vystavěn v letech 1679-85 francouzským architektem Jean Baptiste Matheyem pro hraběte Václava Vojtěcha ze Šternberka. Budova představuje typ římské příměstské vily, park je nejhezčí ukázka francouzské zahradní architektury v Praze. Na zahradní straně vede do prvního patra paláce dvojramenné schodiště. Střední oblouk rámují dva giganti, kteří nesou horní terasu. Schodiště zdobí sochy, znázorňující boj olympských bohů s titány. Dva povalení giganti leží na kašně mezi dvěma rameny schodišť. Autory sochařské výzdoby jsou drážďanští umělci Georg a Paul Hermannovi. Šternberkové nechali vybavit konírny mramorovými žlaby a krbem a koně se mohli těšit i freskovými obrazy v klenbě stájí. Zámek byl jako reprezentační objekt vždy poněkud nad poměry svých majitelů. Ti se dost rychle střídali. Mezi majiteli se nakrátko objevila i císařovna Marie Terezie, která jej odkázala Ústavu šlechtičen. Jedním z dalších majitelů byl kníže Windischgrätz. Posledním soukromým majitelem byl statkář Alois Svoboda, který v roce 1922 daroval zámek Československé republice. V současné době je zámek spravován Galerií města Prahy. Zahradu renovoval v letech 1975-89 architekt Otakar Kuča.

Zámecká restaurace, U Trojského zámku 1 – Nacházela se uprostřed zahrady Trojského zámku. Měla dobré sklepy a tudíž i dobré pivo. Vinné sklepy pod Trojským zámkem přiváděly do Troje množství hostů. Kolem 1. světové války měl sklepy v pronájmu pražský vinárník Šutera. Dnes normální restaurační provoz nefunguje, někdejší ruch se vrací pouze příležitostně při zvláštních akcích.

Nová hospoda, Povltavská 68 – Restaurace měla prostornou letní terasu a byla průchozí. Hlavní budova dosud stojí, jižní budova těsně nad Vltavou byla zbořena.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Nejstarší domek Rybářů                                                                         4) Vyústění Blanky
    2) Dole diplomatické vězení, nahoře na hraně Sekyrova vila                     5) Vaňhova Rybárna už také dávno není výletní restaurace
    3) Jdeme po protipovodňovém valu                                                           6) Dlažba ze 17. století dala ulici jméno

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Na Břežanku chodil Hrabal, Vráťa i Roulin                                               4) Bílá perla - Trojský most
    2) Teď se bývalá restaurace bez zahrady krčí u tramvajové trati               5) Konečně fungující výletní restaurace
    3) Stoupáme po vyklučené stráni                                                                 6) Na krásné vyhlídce