Vycházky po Praze

Úvod Usedlosti Posedlosti Literatura Odkazy Napište nám Čtrnáctka

Expedice Jiz-Era 2016 neboli světově Val d´Iser

18. 5. – 22. 5. 2016
navštíveny: Kořenov, Smědava, pramen Jizery, Smrk, Hnojový dům, Jizerka, Martinské údolí, stará škola a dům Věnceslava Metelky v Pasekách nad Jizerou, Jablonec nad Jizerou, Peřimovský most, soukromé muzeum techniky v Loukově, rodný dům F. L. Riegera a Ivana Olbrachta v Semilech, Sejkorská kaplička, Masarykova vyhlídka na Cimbále, elektrárna Spálov, Železný Brod, Malá Skála, Dolánky, pivovar v Malém Rohozci, Podolský most, pivovar Svijany, Mnichovo Hradiště, pivovar Klášter Hradiště nad Jizerou, restaurace Skála, pramen Klokočka, pivovar Klokočka, Mladá Boleslav, muzeum Metoděje Vlacha, Vinec, železniční viadukt Krnsko, zřícenina Dražice, Benátky nad Jizerou, Káraný, pivovar Kolčavka

Popis trasy

Jaká expedice byla

Tak máme za sebou pátou expedici podle českých řek, ovšem první, kdy jsme naši vyvolenou Jiz-Eru sledovali v celém jejím toku - od pramene až do ústí.

Že vagóny s cyklostojany nejezdí na konečnou do Tanvaldu, ale ČD je svévolně odpojuje během jízdy, zjistila Nataša zase až při nákupu lístků. Ale nás už nic nepřekvapí ani nezastaví, ve středu večer jsme se všichni sešli v penziónu v Kořenově. Namačkali jsme se do podkroví a z radosti ze šťastného setkání vypili sud, plánovaný na dva dny. Nevadí, za odměnu, že ani moc "nehlučíme", nám pan domácí přiveze druhý. Ve čtvrtek ráno jsme vyrazili na zteč. Nabrali jsme výšku na Václavíkovu studánku, podívali se, jak chalupaří Štrougal a projeli se Promenádní cestou na téměř liduprázdnou Smědavu. A teď zase vzhůru dolů. Dojeli jsme k Nebeskému žebříku, vydali se po Vidlicové cestě směr hranice a pak ještě šplhali po stezičce. Před námi kámen s pamětní deskou, úředně potvrzený pramen a vrcholová kniha. Se skromností sobě vlastní musím konstatovat, že jsme všem znalcům Jizerských hor vytřeli zrak. Tak rychle omladit pramenitou vodou, prdnout razítko, seskupit se na foto, bouchnout šampus a vyslechnout procítěný Jarmilin přednes o křišťálové studánce. Fakultativní výstup na nejvyšší Smrk, co znám, nakonec absolvovali téměř všichni. Konec prologu, teď jsme konečně na startu expedice. Podle hranice jsme sjeli na Jizerku a poté následoval parádní několikakilometrový sjezd do Martinského údolí. Ještě jsme stačili minutu fandit našim hokejistům a už můžeme jet zpátky do penziónu likvidovat druhý sud.

V pátek jsme sjížděli po břehu Jizery a poté lesy do Pasek k zapadlým vlastencům. Naše rosničky velí, že bychom měli jet co nejdál, než začne pršet, ale teráska Krakonoše v Jablonečku vítězí nad rozumem. Nakonec jsme asi půlhodinový déšť - předpovědi navzdory jediný za celé čtyři dni - přečkali po autobusových a vlakových zastávkách, a v hospodě v Háji už jsme zase mohli sedět na zahrádce. Soukromé technické muzeum v Loukově - není to nějaká blbost? Je, ale milá. A když se pod taktovkou šesté trasy začali sjíždět k muzeu veteráni, bylo těžké donutit k odjezdu i naše ženy. Ale čekají nás Semily a hlavně výstup na Masarykovu vyhlídku. V Podspálově jsme zavzpomínali na naši malou 50. Stezku a pak už hajdy domů, do Železného Brodu, do Domova, ke Zvonici.

V sobotu ráno průměrní nakupující omdlévali, když jsme snídali ve stínu Lídlu. Přežili jsme kamiony na hlavní a pak už jsme jeli parádní stezkou podle Jizery přes Malou Skálu. První pivovar dne Maloskalský Podskalák nahrazen Vechtrovnou, ale do druhého Rohozce jsme od Jizery poctivě vystoupali. Oběd a rozloučeni s epizodní účastnicí Allou doprovázenou celou rodinou. Pozdravili jsme aspoň na dálku Kestřu z Bucháčkovic chalupy a pro změnu vystoupali k pivovaru č. 3 Svijany. I čtvrtý pivovar Klášter Hradiště postavili na kopci a navíc doprostřed pivovarského dvora prskli renesanční bránu. Ale pivovarská restaurace Skála stála za to. Tak ještě léčivý pramen Klokočka a ještě léčivější pramen pátého pivovaru tohoto dne Klokočky, ten naštěstí postavili rozumně v rovině. Je to neuvěřitelné, ale do cíle v Mladé Boleslavi jsme dojeli už v sedm. Při vzpomínce na hospodu u Staroměstského náměstí a další pokusy najít nějakou jinou slušnou mi začala připadat vlajková loď našeho automobilového průmyslu město Litvínov (Kam bychom chodili, doma si sedíme/ Máme televizi a tak se díváme /Když program skončí, k spánku uléháme / Za byt a za stravu, za auto děláme.)

V neděli krátká exkurze po realizaci našeho pana architekta a pak v rychlém sledu na letišti několik vzletů a pádů Metoděje Vlacha, kostelíček ve Vinci, další Metoděj Vlach, tentokrát na viaduktu v Krnsku a pak po červené (údajně nejetelné Jitko S.?!?) do nečekané otevřené hospody U Máchala bez Michala v Horkách. V Benátkách se podívali na zámek bývalého hraběte Thuna a sjeli do Kochánek na hřiště okresního:přeboru na oběd. Říční lázně Jizerka inspirovaly některé k říční koupeli, nás ostatní k pitnému režimu. A už je tu soutok. Cestou natřepané šampaňské vyrazilo špunt až vysoko do větvoví. Nepomohl ani naběrák včas varovaného rybáře. Špunt je špunt, nezbývá než urvat bezpochyby chráněnou větev. Cesta do Prahy už probíhala v klidu a hlavně po nově postavené cyklostezce. I nejvzdálenějším účastníkům je jasné, že cesta musí mít cíl. A tak nám Dušáci neujeli vlakem, ani metrem, ale dojeli s námi až do pivovaru Kolčavka. Tady zástupce naposled zadirigoval 3,4 : Jííííííííííí Zera (a že to na dvoře mezi činžáky znělo), popili jsme několik posledních piv, a rozjeli se po všech trasách metra a Dušáci přistaveným autem do svého.

Moc hezká expedice. Na závěr krátká rekapitulace. Celkem 26 účastníků a jedna Alla, 245 kiláků podle Jizery, ani jeden defekt, jen to odnesla jedna kost - klíční. Roithovi to holt mají v rodině. Teď už se jen rozloučím básničkou, kterou složila pravidelná účastnice P-etra M., která tentokrát opravdu nemohla jet:
Expedici Jiz-Era/ jedou samá Num-Era/ jedou včetně Kač-Era/ ani jeden Trumb-Era.
Čtvrtek
Kde pramení Jiz-Era/ vychladili Šamp-Era / zachytily Kam-Ery / čtrnáctkové Bik-Ery.

1) V Kořenově na startu 4) Na Smědavě
2) Kilák před Jizerkou-parkovištěm je Štrougalovo 5) Najít pramen Jizery není jen tak
3) Promenádní cesta 6) U pramene připíjíme na zdar expedice

čtvrtek
Jizera (německy Iser) – Jizera je pravostranný přítok Labe, délka toku je 165 kilometrů. Podle této řeky byly pojmenovány Jizerské hory, slovo samotné má starobylý, snad keltský původ, znamená horskou bystřinu a jméno je použito i u dalších evropských řek. Pramení pod Smrkem, má dva prameny, jeden je v Polsku, druhý v Česku. Poté protéká Velkou jizerskou loukou a tvoří v délce asi 15 km česko-polskou hranici. Dříve tvořil tuto hranici celý její horní tok. Ale protože pramenů a pramínků bylo hodně, vzniklo "Sporné území". Po velice úporných hraničních sporech v letech 1537–1845 vznikla hranice určená v mapě "podle pravítka" dvakrát lomená hranice ze sedla mezi Smrkem a Smrekem k rašeliništím Jizery.

Pramen Jizery - K českému pramenu Jizery se lze dostat Vidlicovou cestou, která odbočuje ze silničky na úrovni Nebeského žebříku. Blíže Nebeskému žebříku se nachází vydatný Hájný potok, pramenící těsně pod vrcholem Smrku, který ale stéká do Bílého potoka, a patří tak do povodí Odry a Baltského moře. Teprve na samých hranicích s Polskem je malý pramínek Jizery, která patří do povodí Severního moře. Jde o pramen prvního pravostranného přítoku na našem území. Pramen určil a označil pan Stanislav Zajíc z Benešova u Semil. Nachází se 120 metrů od Vidlicové cesty nad místem, kde je u ní tabule Pozor! Státní hranice. Od tabule k pramenu vede málo zřetelná pěšina. Sám pramen se nachází na rohu vyššího lesa, vybíhajícího do paseky s řídkou výsadbou mladších smrčků. Pramen byl nově upravený v červenci 2015, na kameni s pamětní deskou je i vrcholová kniha.

1) Po Nebeském žebříku až na Smrk 4) Železniční most na ozubnicové dráze do Harrachova
2) Hnojový dům Gustava Ginzela 5) Martinské údolí
3) Na nezvykle zelené Jizerce 6) Soutok Jizery a Mumlavy

Smrk - Je s výškou 1124 metrů nad mořem nejvyšší horou české části Jizerských hor (polská Wysoka Kopa má 1126 metrů). Odedávna se zde stýkaly hranice tří zemských celků: Čech, Lužice a Slezska. Dnes je zde pěší hraniční přechod do Polska První rozhledna byla postavena v roce 1892. Její stavba údajně trvala sedm týdnů. Díky pečlivé údržbě vydržela dřevěná rozhledna až do roku 1946, kdy sousední chata z roku 1924 vyhořela. Neudržovaná věž se postupně rozpadala, až se v šedesátých letech zřítila. V roce 1992 vznikla v Novém Městě „Společnost pro obnovu rozhledny“. Samotná stavba 20 metrů vysoké ocelové stavby architekta Jana Dudy začala v roce 2001 a byla otevřena v roce 2003. Kopie původní dřevěné rozhledny stojí nyní v zoologické zahradě v Praze.

Jizerka - Nejvýše položená osada Jizerských hor leží na Malé Jizerské louce ve výšce 862 m n. m. Osada je poprvé písemně zmíněna v roce 1539. Od 15. století byla tato oblast navštěvována italskými prospektory hledajícími drahokamy na Safírovém potoce. Ti zde hledali celou řadu drahých kamenů, v neposlední řadě nerost ilmenit, který byl pojmenován místními jako izerín. V roce 1828 zde založil sklář Franz Anton Riedel první sklářskou huť v osadě. Druhá sklářská huť vznikla roku 1866 a fungovala až do roku 1911. Jednu z nemovitostí, tzv. starou celnici, zakoupil Petr Kellner. Na místě původní budovy vystavěl její repliku s heliportem. Zástavba vsi je od roku 1995 chráněna jako vesnická památková rezervace.

Hnojový dům, Jizerka – Německý cestovatel a dobrodruh Gustav Ginzel zakoupil chalupu Misthaus (Hnojový dům) v roce 1963 za 350 Kč. V ceně byl i hnůj, který dosahoval až téměř ke stropu. Proto ten název. Dům vyčistil tak, že do něj svedl potok. Ginzel byl jedním ze zakladatelů Jizerské padesátky. V domě ubytovával turisty, nejraději východoněmecké. Hnojový dům i sám Gustav Ginzel se stali turistickou atrakcí, k čemuž přispěla i 12 minutová reportáž Světoběžník z hnojového domu z roku 1995. V srpnu 1995, když byl na expedici v Austrálii, jeho dům kvůli nepozornosti jednoho z turistů vyhořel. S ním shořely i všechny věci, které za celý život na různých expedicích posbíral. Miloslav Nevrlý jeho muzeum nazýval sbírkou pokladů ze všech smetišť světa. Zejména díky pomoci jeho přátel v Německu byl postaven nový Misthaus jako kopie domu původního. Roku 2000 se však ze zdravotních důvodů z Jizerky odstěhoval k příbuzným do Německa a tam v listopadu 2008 ve věku 77 let zemřel.

Bukovec - Se svou výškou 1005 metrů je jedním z nejvýše položených čedičových výlevů v Evropě. Jedinečná fauna a flóra, přírodní rezervace.

Jizerský most - Železniční most je součástí ozubnicové železniční trati s nejprudším železničním stoupáním v Česku (až 58 promile), s druhým nejdelším železničním tunelem v Česku (940 metrů). Přes hluboké údolí řeky Jizery trať přechází z Jizerských hor do Krkonoš. Most byl postaven jako součást tratě Hirschberg Grünthal (nyní Jelenia Góra – Kořenov). Jizera zde tvořila hranici mezi Rakouskem – Uherskem a Pruskem. Při stavbě mostu došlo v červnu 1902 k pádu jednoho pole do údolí Jizery, o měsíc později však bylo již pole na svém místě, a tak mohl být 1. října 1902 zahájen pravidelný provoz. S koncem 2. světové války došlo k několika zásadním změnám. Po změně hranic na Odře a Nise tvořila Jizera československo-polskou hranici, trolejové vedení z Polubného do Jelenie Góry bylo sneseno a odvezeno do Sovětského svazu a byla zastavena doprava přes hranice. Poslední vlak přes státní hranici a tedy i přes Jizerský most přejel v listopadu 1945. V roce 1958 došlo k výměně území mezi Československem a Polskem. Trať do Harrachova včetně Jizerského mostu se tak ocitla pod správou Československých státních drah a v květnu 1963 byl na trati obnoven provoz. V roce 2015 proběhla rekonstrukce mostu. V železniční stanici Kořenov je Muzeum ozubnicové dráhy (s občerstvením).

1) Paseky nad Jizerou – stará škola 4) Terase hotýlku Krakonoš nešlo odolat
2) Dům zapadlého vlastence Věnceslava Metelky 5) Peřimovský most udělali z betonu - už v roce 1912
3) Krkonoše viděné z Pasek 6) Soukromé technické muzeum v Loukově

Fotoalbum expedice...

pátek
Kořenovský silniční most – Původní silniční most stál a dosud stojí na soutoku Jizery s Mumlavou. Levý břeh Jizery nad mostem patřil Prusku, resp. po II. světové válce Polsku. Až do 27. 4. 1959 tvořila řeka Jizera státní hranice až k němu. Kvůli prodloužení české dráhy do Harrachova byla tehdy dohodou s Polskem hranice posunuta severně 3,6 km podle toku Jizery až k železnici. Změna státní hranice umožnila postavit i nový silniční most severním směrem. Stavbu nového mostu byla zahájena až na jaře 1963. Zároveň probíhala montáž podpěrné lešenářské konstrukce pod mostovkou. Lešení spotřebovalo cca 50.000 m trubek, celá konstrukce vážila cca 235 tun a čtyřčlenná skupina „Bruseláků“ (byli to titíž pracovníci, kteří stavěli pavilon pro Expo 58 v Bruselu) ji smontovala za pouhé tři měsíce. Stavba mostu byla dokončena v roce 1965, celkové náklady na výstavbu mostu činily 4 miliony Kčs. Most je unikátní svou geometrií, kdy mostovka i vozovka vykonávají oblouk o poloměru pouhých 80 metrů s podélným sklonem 0,5 % – ve své době to byl teprve druhý most na světě (po mostě v Caracasu), postavený v takových podmínkách a tímto způsobem.

Dolní Kořenov - Bývalé lázně Bad Wurzelsdorf. Továrna Cutisin na výrobu umělých střívek. U původního silničního mostu se zleva vlévá Mumlava.

Památník zapadlých vlastenců, Paseky nad Jizerou - Památník vznikl v roce 1958 v prostorách bývalé fary. Je věnovaný především památce písmáka, houslaře a učitelského pomocníka Věnceslava Metelky, který je pohřben na zdejším hřbitově.

Na obci, Paseky nad Jizerou - Ve velké světnici této chalupy začalo v roce 1791 v Pasekách řádné vyučování dětí. Do té doby se učilo nepravidelně po různých domech soukromě. Prvním učitelem byl Josef Šimůnek. Výraznou učitelskou osobností byl jeho syn Josef Šimůnek, zanícený národní buditel, který nastoupil po svém otci v roce 1827. Jako regenschori v kostele sv. Václava opisováním not vytvořil velice bohatý archiv chrámové hudby. V roce 1831 nastoupil u Šimůnka mladý školní pomocník Věnceslav Metelka. Tito dva zapadlí vlastenci byli nejen učiteli, ale i organizátory divadelního a hudebního života. Podmínky školní výuky byly značně nepříznivé, jak poznáváme z Metelkových zápisků. V roce 1838 patřilo k pasecké škole 170 dětí. Školní budovy, na kterou se vážně pomýšlelo již při stavbě kostela, se Paseky dočkaly až v roce 1845. Kantor Šimůnek odkázal své hospodářství obci - odtud dodnes název domu čp. 90 "Na Obci". Tato budova, kterou zdobí památné lípy, a barokní socha sv. Jana Nepomuckého jsou kulturní památky.

Dům Věnceslava Metelky, Paseky nad Jizerou - Zde žil a zemřel písmák a houslař, školní pomocník Věnceslav Metelka. Narodil se roku 1807 ve Sklenařicích. Jako truhlářský tovaryš pracoval krátce u instrumentáře, který vyráběl různé hudební nástroje v Náchodě. Na přání otce odešel na učitelskou preparandu v Jičíně a v roce 1831 nastoupil v Pasekách u kantora Josefa Šimůnka jako učitelský mládenec. Oženil se s jeho sestrou a od roku 1839 se jeho trvalým domovem stal tento dům čp. 89, kde se dodnes říká "V Kasárni“. Jako výborný muzikant vyučoval hudbu a také se věnoval divadlu. Psal si deníky, ve kterých kriticky popisoval denní události ze školního a společenského života, hudebního a divadelního dění v Pasekách i širokém okolí. Zápisky v denících, zvláště pak životopisný příběh Život školního pomocníka inspirovaly spisovatele K. V. Raise k napsání románu Zapadlí vlastenci. Po 17 letech Metelka zanechává preceptorství a plně se věnuje své oblíbené práci - houslařství. Ze samouka se stal vyhledávaným mistrem, zakladatelem houslařské školy.

Jablonec Nad Jizerou - Roku 1492 se v dochovaných pramenech zmiňuje dřevěný farní kostel - jeden z prvních v tomto kraji, zmínka o něm byla i první zmínkou o vsi Jablonec.

Soutok Jizery a Jizerky, Horní Sytová – U hotelu Jizera je soutok Jizery a Jizerky, říčky, který pramení na Horních Mísečkách.

Peřimovský most, Dolní Sytová - Přes Jizeru vedla vždy jen lávka, kterou však opakovaně poškozovaly povodně. Počátkem 20. století tak bylo rozhodnuto o výstavbě důkladného mostu vysoko nad řekou. Na zvoleném místě je však řeka poměrně úzká, proto bylo nutné co nejméně zasahovat do koryta. Most byl proto řešen jako klenutý jednoobloukový bez středové podpěry. Byl zprovozněn v roce 1912. Most je veden jako kulturní památka České republiky, neboť je zřejmě první v Evropě bez středové podpěry, celou váhu přenáší pouze klenba.

1) Ponorka na zahrádce muzea 4) Krkonoše z Masarykovy vyhlídky
2) V rodném domě F. L. Riegera je restaurace 5) Elektrárnu ve Spálově navrhl Emil Králíček
3) Bez komentáře 6) Bělidlo v Železném Brodě

Soukromé muzeum, Loukov – Jsou zde vystaveny historické automobily, motocykly, sbírka klaksonů, bicykly a jejich příslušenství a další. V oddělení foto-rádio je více jak 400 fotoaparátů a na sto rádií. Nejnovějším a zároveň nejunikátnějším exponátem je ponorka s českým patentem. Zajímavým exponátem je také závodní automobil Aero Minor, který získal 2. místo v závodě 24 hodin Le Mans.

Semily – Nejmenší okresní město, v rámci okresu má více obyvatel i Turnov. Domek čp. 68 na Riegrově náměstí je poslední zachovaná stavba kdysi rozsáhlého komplexu budov Riegrova mlýna. Na domě je umístěna pamětní deska jako vzpomínka na slavného rodáka F. L. Riegra, který se v těchto místech narodil. Na náměstí je jeho socha od Ladislava Šalouna. K nejstarším domům ve městě patří Panský dům z roku 1760. Od 80. let 19. století v něm žil spisovatel Antal Stašek se svou ženou Kamilou. Kamila Schönfeldová pocházela z bohaté židovské rodiny. Bratr Kamily Schönfeldové byl dědečkem novináře Pavla Tigrida (vlastním jménem Pavel Schönfeld). Stašek se jako začínající advokát snažil Kamilu přesvědčit, aby se zřekla z existenčních důvodů židovské víry a nechala se pokřtít. Když pak mnohem později prvorozený syn Kamil (spisovatel Ivan Olbracht), narozený v tomto domě v roce 1882, psal svou krásnou povídku O smutných očích Hany Karadžičové z Goleta v údolí měl jistě na mysli i dávné rozhodování své milované matky. V Semilech jistě nešlo o tak drastické vyobcování z ortodoxní židovské komunity, jak se dočteme v próze z Podkarpatské Rusi, ale volba to jistě byla velmi těžká a bolestná. Když Antal Stašek jako sedmdesátiletý ukončil svou advokátskou praxi v Semilech, usadil se společně s manželkou v roce 1913 v Krči v domě U kola. Na manželčinu počest dostal dům jméno Kamila. V Panském domě v Semilech je dnes muzeum a galerie. Kousek od něj je bronzové sousoší Otec a syn (Antal Stašek a Ivan Olbracht) od sochaře Josefa Malejovského z roku 1960. Staronovým symbolem semilského náměstí se po svém znovuodhalení v roce 2009 stala komunistická mozaika s rudou hvězdou, srpem a kladivem. Kontroverzní výzdoba náměstí je doplněna citátem George Santayana "Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat." Riegrova stezka – Stezka podél Jizery ze Semil do Spálova, bohužel nesjízdná.

Sejkorská kaplička, Cimbál – Kaplička stojí na rozcestí cest na Cimbále - na nejvyšším bodě naší cesty ze Semil do Železného Brodu. Kousek od ní se nachází Masarykova vyhlídka. TGM již před 1. světovou válkou několikrát toto místo navštívil. Je zde vytvořena z kamenů skalka, osazená pamětní deskou. Výhled na Krkonoše, Jizerské hory a Český ráj s Kozákovem.

Vodní elektrárna Spálov – Je postavena v letech 1921-26 u soutoku Jizery a Kamenice. Areál projektoval Emil Králíček. Od jezu pod Bítouchovem je k elektrárně veden náhon raženou štolou dlouhou 1300 metrů a dále zděným kanálem dlouhým přes 400 metrů. Malířskou výzdobu strojovny navrhl malíř Ferdinand Rubeš. Dokonale promyšlené dílo sloužilo bez přestávek celých 72 let, v roce 1998 byla elektrárna odstavena z provozu a došlo k modernizaci. Prohlídky elektrárny se konají od května do září. Vodní elektrárna je součástí Riegrovy stezky.

Železný Brod – Obec z 12. století, prvně zmíněna roku 1346, městská práva byla potvrzena roku 1501. V tomto roce dostala také přídomek Železný. Výroba železa zanikla po třicetileté válce. Od roku 1920 je ve městě sklářská škola. Barokní kostel sv. Jakuba Většího, při něm osmiboká barokní kostnice. Cenná dřevěná zvonice z roku 1761 s dvěma středověkými zvony, která byla zničena požárem v roce 2006, byla rekonstruována v roce 2008. Na náměstí městské muzeum a budova spořitelny z roku 1936 s včleněným průčelím roubeného stavení Klemencovsko z roku 1792. Ve starobylé části města zvané Trávníky jsou památky lidové architektury, které si zachovaly starobylý podkrkonošský ráz. Všechny roubené a klasicistní stavby byly postaveny na přelomu 18. a 19. století. Většina domů nese jména dle původních obyvatel domu. Objekty jsou v majetku soukromníků a nelze si je prohlédnout i zevnitř. Jedinou výjimkou je Běliště, největší dochované roubené stavení z roku 1807. Po rozsáhlé rekonstrukci v letech 1993 až 1997 slouží jako národopisné muzeum. V devíti světnicích je k vidění stará školní třída, cechovní předměty, pekařská dílna, tkalcovský stav a spousta dalších zajímavostí – např. dřevěné betlémy nebo dřevěné makety roubených domů. Makety roubených domů vyřezával po dobu 30 let Jan Maryška ze Železného Brodu. Jelikož byl pošťák, znal každý dům detailně, a proto jsou domečky věrné kopie originálů.

sobota
Maloskalský pivovar, Malá Skála – Vznikl na místě horolezecké restaurace Pod Pantheonem.

Boučkův statek, Malá Skála - Boučkův statek je patrová roubená budova postavená pravděpodobně již v roce 1813. V této pojizerské roubence se nachází malá expozice o historii Maloskalska a stylová Boučkova hospoda.

Průlom Jizery - Území mezi Malou Skálou a Dolánky na obou březích Jizery. Významná jsou pískovcová skalní města na plošinách a hluboce zaříznuté říční údolí s prudkými svahy. V území se nachází jeskyně Postojna, přístupná veřejnosti. Je zde významný komplex bučin v severních Čechách.

Dlaskův statek, Dolánky - Dlaskův statek byl postaven koncem 18. století ve stylu pojizerské lidové architektury. Uvnitř se nachází stálá expozice lidového interiéru a podomácké výroby v Pojizeří. Dvůr statku pravidelně ožívá o Velikonocích, masopustu nebo posvícení. Celý areál je oplocen unikátní trámcovou hradbou a od roku 2010 je zařazen mezi národní kulturní památky.

Zámek Malý Rohozec - Zámek obdélníkového půdorysu byl postaven v roce 1640 Mikulášem Desfoursem. V roce 1834 se majitelem zámku stává továrník Ferdinand Unger, který v jeho blízkosti zakládá pivovar a budova zámku přestavuje v pseudorenesančním slohu. Dnes patří zámek pivovaru a je v něm otevřena pivovarská restaurace.

Pivovar Rohozec, Malý Rohozec - Pivovar postavil v polovině 19. století rod Ungrů, kteří vlastnili zdejší panství. V roce 1910 přešel do vlastnictví Společnosti hostinských. V roce 1948 byl znárodněn, v roce 1994 zprivatizován. Špatné hospodaření tehdejších majitelů ale přivedlo pivovar až téměř ke krachu. V roce 2004 byla založena nová společnost Pivovar Rohozec a zároveň byly zahájeny významné investice. Došlo k návratu tradičních značek, které byly populární v 80. letech 20. století. Nyní má pivovar síť restaurací a hospod, jedna z nich je i Výtoň, kde se čepuje Skalák a Podskalák.

Turnov – Na okraji města leží zámek Hrubý Rohozec. Původní hrad byl přestavěn pozdně goticky a později novorenesančně. V Muzeu Českého ráje je obraz Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou (8,5 m x 10 m) namalovaný dle návrhu i za účasti Mikoláše Alše. Turnovská synagoga pochází z roku 1719 a je nejstarší z dochovaných v Česku. Byla zrekonstruována a otevřena v roce 2009. Na památku Ludvíka Daňka, který právě zde překonal světový rekord v hodu diskem, se každoročně na turnovském stadiónu Ludvíka Daňka pořádá atletické klání: Memoriál Ludvíka Daňka.

Příšovice – V obci je několik starých statků – Holánův. Nejstarší zmínka o statku pochází z roku 1559. Statek nese jméno po hospodáři, který na něm hospodařil počátkem 20. století. Dále Maškova chalupa a Bičíkův statek. Nám je nejznámější Bucháčkovic chalupa, kde jsme byli v roce 2000 u Kestři, a Skřivanům se podařilo při příjezdu s koly na střeše porazit bránu. Stojí v boční ulici přímo proti prodejně Mammut.

Bitva u Podola – V červnu 1866 vpadly do Čech pruské armády, rakouské vojsko se snažilo zastavit nepřítele u přechodu přes Jizeru v Podolí a uhájit zdejší důležitý most. 26. června večer na ně zaútočilo pruské vojsko a po prudkém boji byly rakouské oddíly donuceny opustit most a ustoupit na druhý břeh. Rakušané chtěli Prusům ztížit další postup a pokusili se podolský most podpálit. K této akci se přihlásil Václav Hora. Odložil si pouze torbu a jinak úplně oblečen s puškou na rameni skočil do Jizery, v puse držel hořící pochodeň. Doplul k pilíři, který byl na takovéto zapálení připraven tím, že byl nad hladinou obložen slámou. Zanedlouho Podolský most hořel! Avšak neshořel. Prusové udusili oheň, tak že jen krajní sloupy a mostní zábradlí uhořelo. Rakouské vojsko ztratilo v nočním boji u Podolí 1015 mužů. Prusové pouze 118 mužů. Na místě bitvy je vojenský hřbitov s pomníky padlých. Václav Hora tuto akci přežil, ovšem v následující bitvě u Žitavy byl smrtelně zraněn. Jeho hrob jsme navštívili na hřbitově u kostela sv. Klimenta v Bubnech-Holešovicích. Hrob s barevnou postavou mladého vojáka je hned vlevo od vchodu. Nápis na hrobě vypovídá o jeho hrdinství: “Tento statečný hrdina vrhl se dne 26. června 1866 v bitvě u Podola v noci do řeky Jizery a zapálil před blížícím se nepřítelem most. Dne 29. června byl v bitvě u Jičína těžce zraněn a do zajetí v Žitavě odvezen. Od svého otce do Prahy přivezen, podlehl svým ranám 19. října 1866 v stáří 25 roků“.

Zámek, Svijany - Budova zámku je dvoukřídlá, dvoupatrová se znakem Vartenberků. Zámek je dnes nepřístupný. Jeho majitelem se stal pivovar, který po rozsáhlé rekonstrukci zde plánuje vytvořit společenské centrum obce.

Pivovar Svijany - Byl založen před rokem 1564. Pivovar i obec získal v 17. století do vlastnictví šlechtický rod Valdštejnů. Roku 1998 nově vznikla společnost Pivovar Svijany. Pivovar pod novým vedením se stal na Liberecku a Jablonecku nejsilnější značkou. Vyrábí Svijanskou Desítku, Svijanský máz, Svijanského rytíře, Svijanskou Kněžnu a další. Pivovarská restaurace.

Kostel sv. Vavřince, Březina – Gotický kostel byl pravděpodobně vystavěn v první polovině 14. století. V 16. století byl zrekonstruován. Interiér lodi zdobí rokokový oltář z roku kolem 1750. Součástí kostela je polodřevěná věž. Vedle kostela stojí bývalá fara s vnější výzdobou.

Kostel Tří králů a kaple sv. Anny, Mnichovo Hradiště – Kostel, postavený v letech 1690-93, je poměrně strohou stavbou, honosnější je barokní kaple z let 1723-4. Přiléhá ke kostelu v areálu zámku. Průčelí kaple je vyzdobeno sochami svatých. V kapli je hrobka Albrechta z Valdštejna a jeho první ženy Lukrécie. Do hrobky byl přenesen v roce 1785. Dnes je v kapli Lapidárium, mj. zde najdeme i sochy od Matyáše Brauna a Ignáce Platzera. Vloni při expedici podle Labe jsme navštívili Valdštejnovo rodiště. Narodil se v roce 1583 na tvrzi v Heřmanicích nad Labem. Připomíná ho tam pamětní deska na stěně kostela. V kostele v Heřmanicích jsou náhrobní kameny jeho rodičů a sourozenců.

Zámek, Mnichovo Hradiště - Zakladatelem původně renesančního zámku byl Václav Budovec, jehož život ukončila poprava na Staroměstském náměstí roku 1621. Novými majiteli zámku (až do roku 1945) se stali Valdštejnové. Na sklonku 17. století proměnilo podobu zámku baroko, úpravy vedl M. A. Canevalle.

Zámek a pivovar, Klášter Hradiště nad Jizerou - Původně cisterciácké opatství bylo založeno již ve 12. století. V roce 1420 husitské oddíly sídlo mnichů vypálily. Statky klášterní zabral Jan z Vartemberka na Ralsku. Více než 100 let, až do druhé poloviny šestnáctého století zůstal klášter v troskách. Po roce 1556 docházelo k jeho postupnému rozšiřování. První pivovar zde vznikl v roce 1570. Razantní zásahy do komplexu zámeckých budov nastaly v roce 1852, kdy celý areál nechali Waldstein-Wartenbergové přizpůsobit potřebám pivovaru. V podzemí vznikly rozsáhlé sklepy. Bývalé sídlo je trojkřídlý patrový objekt se dvěma věžemi, k němuž přiléhá terasovitá zahrada s hranolovou věží. Nejvýznamnější památkou je historická brána z původního kláštera, nacházející se nyní na pivovarském dvoře.

Restaurace Skála, Klášter Hradiště nad Jizerou - Prostory restaurace byly ručně vytesány do skály mnichy, kteří stavěli klášter. Jednalo se původně o dvě sklepení nad sebou, která byla později spojena v jeden velký sál. Ve zdech jsou ještě patrné záseky pro nosné trámy. Stavba trvala údajně 38 let. Skála sloužila řadu let také jako vinný sklep a jako vinopalna. K tomu se váže i jedna tragická událost z prusko-rakouské války 1866. V prostorách nynější restaurace, když zde byli ubytováni vojáci, došlo v noci k explozi destilačního zařízení. Zemřelo 117 vojáků, a protože se armáda domnívala, že se jednalo o sabotáž, nechala několik místních popravit. Poté byla v skále sladovna. V době, kdy pivovar spadal pod Velké Popovice, byla sladovna neuváženě zrušena. Po nějakou dobu zde byl sklad ovoce a potravin. Novou historii napsal až v 90. letech minulého století pivovar Klášter, který zbudovat v těchto atraktivních prostorech pivovarskou restauraci.

Maníkovice – Původně lovecký zámeček Valdštejnů, posléze hájovna.

Klokočka – Pramen Klokočka získal jméno od mohutného klokoče, který kdysi rostl nad pramenem. Vodě byly připisovány léčivé vlastnosti a jí vyléčil svůj neduh člen z rodu Valdštejnů. Z vděčnosti dala roku 1724 hraběnka Markéta z Valdštejna postavit nad pramenem kapli zasvěcenou sv. Prokopovi. V údolí potoka Rokytky je přírodní park plný mokřadů a luk.

Pivovar Klokočka, Přední Bělá – Minipivovar se buduje přímo v areálu restaurace. Zatím mu pivo vaří pivovar Letohradský Jelen resp. JZD (Jsme Zde Doma) Letohrad a.s. Vaří pro pivaře v netradičním areálu Vemas u bioplynové stanice v bývalých jatkách, které se navíc nacházejí v Žamberku.

Hrad Zvířetice, Podhradí - Byl postaven kolem roku 1300 nejvyšším purkrabím Zdislavem z Lemberka. V 16. století byl nejprve pozdně goticky upraven. Roku 1623 získal hrad rod Valdštejnů, kteří zde nechali postavit barokní kapli. Roku 1693 zámek vyhořel. Byl sice opraven, ale zásah blesku v roce 1720 způsobil nový ničivý požár a pak už byl zámek definitivně opuštěn. Ještě na kresbě Karla Hynka Máchy a fotografii z konce 19. století můžeme vidět celou hradní věž. Její část se zřítila na přelomu 19. a 20. století. Ve 30. letech byla Klubem českých turistů přeměněna na rozhlednu.

Hrad Michalovice – Hrad, založený ve druhé polovině 13. století rodem Markvarticů, stojí na strmém trojúhelníkovém ostrohu. Jeho dominantou je věž zvaná Putna. Podle pověstí byl pod hradem zakopán poklad a jeho hledači byli tak horliví, že při svém hledání věž v 19. století podkopali, až se věž roztrhla a naklonila. Když v roce 1935 pracovníci Českých drah spojovali oba díly roztržené věže, přímo pod ní našli váček se zhruba 470 stříbrnými mincemi z dob třicetileté války. Od roku 1911 slouží věž jako rozhledna. Michalovická Putna byla oblíbeným hradem Karla Hynka Máchy, což připomíná i pamětní bronzová deska.

Mladá Boleslav - Leží na soutoku Jizery s říčkou Klenicí. Ve druhé polovině 10. století založil Boleslav II. na skalním ostrohu dřevěný hrad nazvaný Nový, resp. Mladý Boleslav. V této době začala pod hradem vznikat osada. Po vymření Přemyslovců v roce 1306 přešlo město do majetku Michaloviců. Koncem 15. století získali čeští bratři zpustlý minoritský klášter, kde zřídili svou modlitebnu. V roce 1518 zde založil Mikuláš Klaudyán tiskárnu. Mladá Boleslav se stalo centrum Jednoty bratrské a začalo se mu přezdívat bratrský Řím. V roce 1554 byl otevřen velký sbor, postavený Matteo Borgorellim. Dílem tohoto italského architekta je i renesanční radnice postavená v letech 1554-1559. Z 16. století pochází i kališnický kostel (dnešní kostel Nanebevzetí Panny Marie), dokončený v roce 1566. 9. května 1945 kolem 10. hodiny byl několika letouny uskutečněn nálet na Mladou Boleslav, která v té době byla stále pod kontrolou německého wehrmachtu a Boleslav se tak stala jedním z posledních evropských měst bombardovaným paradoxně až několik hodin po oficiálním konci války. Další bombardovaná města byla např. Roudnice, Mělník. Poničena byla značná část mladoboleslavské automobilky. Mladoboleslavský hrad bylo přemyslovské hradiště, přestavěné před rokem 1350 na gotický hrad a po požáru roku 1555 na renesanční zámek Hrad se dvěma mohutnými věžemi sloužil od 18. století jako kasárna, po roce 1948 věznice, od roku 1970 muzeum. Palác hejtmana Jana Císaře, zvaný Templ, je pozdně gotická stavba, vestavěná do hradeb a parkánu, slouží dnes jako muzeum. Domy na Staroměstském náměstí jsou domy z velké části renesanční, různě přestavěné. Šest metrů pod povrchem náměstí vedle podzemního parkoviště vybudovalo město dětské bludiště a volnočasový areál. Je postavené ve sklepení ze 17. století, které objevili dělníci při stavbě parkovacího domu v roce 2010. Našly se přitom jen části chodeb, zbytek zničily bomby shozené 9. května 1945. Novou podobou náměstí navrhl Michal Hlaváček. Tím teď protéká napodobenina řeky Jizery se sochami a kovovými vrbami, které jsou mezi sebou propojeny telefony. Lidé (hlavně děti) mohou zvolit číslo vrby, se kterou chtějí komunikovat, a povídat si mezi sebou. Gellnerův obchodní dům, Staroměstské náměstí 26 - Ze strany náměstí jde o nenápadný pseudorenesanční jednopatrový dům s obchodem, ale v zadním traktu s hlubokou dvorní zástavbou využívající terasovitý parkán městských hradeb. V roce 1926 architekt Jiří Kroha navrhl rekonstrukci, při které využil různé výškové úrovně. Hlavní vchodový portál s výlohou zpřístupňoval reprezentativní obchodní síň s ochozem a menší sloupovou síň, odkud vedlo točité schodiště do suterénních technických provozů. V nejnižší části, zasahující do původní hradební zdi byla umístěna garáž a nad ní řidičův byt. Je nejvýše pravděpodobné, že dům vlastnil Pavel Gellner, nejspíš bratr básníka Františka Gellnera. Básník se narodil roku 1881 v Mladé Boleslavi v rodině nepříliš zámožného židovského obchodníka, cestoval s otcem jako kramář po poutích a díky tomu poznal pouťovou atmosféru, kde nalézal inspiraci. Od roku 1911 žil v Brně, pracoval jako karikaturista v redakci Lidových novin a později jako fejetonista a prozaik. Po vypuknutí 1. světové války v srpnu 1914 narukoval a byl z Mladé Boleslavi odvelen na haličskou frontu. Pochod ho však vyčerpal a dne 13. září si nakonec lehl u silnice, kde čekal na svůj osud. Byl prohlášen za nezvěstného. Sbírky Po nás ať přijde potopa a Radosti života. Jaromír Nohavica hrával Radosti života. Pražská hudebně-recitační skupina Sbor brežanských kastrátů pravidelně interpretuje Gellnerovy básně Pomalu v revolver se ztrácí víra, Vzpomínka, Ožeň se bratře.
Židovský hřbitov leží na jihovýchodě města, za říčkou Klenicí při Pražské ulici. Nejstarší kámen je z roku 1604, pozoruhodná deska bankéře Jakuba Baševiho z roku 1635.
Rodný dům Adiny Mandlové stojí v ulici Václava Klementa č. p. 252. Má výraznou tyrkysovo-žlutobílou barvu.

Škoda Muzeum, Václava Klementa 294 – K založení automobilky vedly národnostní rozmíšky. V roce 1894 si knihkupec Václav Klement pořídil od drážďanské firmy jízdní kolo značky Germania. Namísto kvalitní saské práce obdržel Klement kolo nevalné kvality. Rám byl brzy ohnutý a řetěz padal. Spolu s krátkým česky psaným dopisem poslal kolo na reklamaci obchodnímu zástupci do Ústí nad Labem. Místo opraveného kola mu přišel odmítavý dopis s lakonickým sdělením „Pokud od nás chcete odpověď, pište své požadavky ve srozumitelné řeči“. Klement rozhodl, že si vysněné kolo postaví sám. Zašel za dalším boleslavským cyklistou a mechanikem Václavem Laurinem. Výsledkem byla výroba nových kol, jejichž název byl Germanií zcela jistě inspirován, a sice Slavia. Germania se tak v roce 1895 stala minulostí. V roce 1899 dali Laurin & Klement do kola i motor a vznikl motocykl. Pak už byl jen kousek k výrobě prvního automobilu (1905). Originály obou dopisů jsou v muzeu AutoŠkoda. Muzeum se nachází v jedné z nejstarších budov firmy Škoda Auto a dokumentuje historii firmy. Vystavuje okolo 500 exponátů, včetně 46 automobilů, řady motocyklů a jízdních kol z historie firmy Škoda Auto a jejího předchůdce Laurin & Klement. Na podzim 2012 byla otevřená nová rekonstruovaná expozice.

neděle
Abrasiv Hach, Pod Borkem 309 - Průmyslový areál, který projektoval v roce 1999 - 2002. Ateliér H, a sice náš Ivan Hořejší a jeho kolega Alexandr Kroha.

Muzeum Metoděje Vlacha, Mladá Boleslav – Metoděj Vlach, montér a závodní jezdec továrny Laurin & Klement propadl na začátku 20. století aviatické horečce a začal stavět letouny vlastní konstrukce. První tři byly neúspěšné pokusy o dvojplošník, čtvrtý letoun zcela vlastní konstrukce koncipoval Metoděj Vlach jako jednoplošník. Všechny díly byly domácí výroby, letoun poháněl motor Laurin & Klement (28 kW). Po dokončení byl vystaven na Mladoboleslavské krajinské výstavě v roce 1912. Ke svým leteckým pokusům startovával Vlach velmi časně, už kolem třetí hodiny ranní. Jeho letům byli nejčastějšími a nejvěrnějšími diváky opilci navracející se z místních hospod. 8. 11.2012 se letoun vznesl. Protože s praktickým letem neměl Vlach žádné zkušenosti, vypnul motor a aeroplán se pomalu snesl na zem. Poletovat mohl Vlach až do léta 1914, kdy začala první světová válka. Civilnímu létání byl konec, nebe ovládly válečné stroje. Vlach se po válce již k létání nevrátil, věnoval se vývoji obráběcích strojů v Baťově továrně v Sezimově Ústí. Roku 2001 vznikl Nadační fond Metoděje Vlacha, který začal shromažďovat provozuschopné repliky historických letadel. Exponáty byly provizorně umístěny v hangáru mladoboleslavského letiště. Projekt muzea vznikl v roce 2009, ale stavbu za 150 miliónů Kč se podařilo realizovat až v roce 2014. Oficiálně byla otevřena pro veřejnost na Světový den letectví a kosmonautiky 12. dubna 2015. Budova má ostře řezané rysy jako nejmodernější letadlo současnosti, neviditelný americký bombardér Stealth. Na východní straně přiléhá ke stavbě nekrytá tribuna pro diváky. V severním rohu objektu je umístěna vyhlídková věž, vysoká 22 metrů, která umožňuje výhled na letištní plochu i na město Boleslav. V přízemí budovy je kromě vstupu do expozice i kavárna s prosklenou terasou. Zavěšená lávka v podélné ose hangáru obsahuje další výstavní předměty a umožňuje výhled na letecké exponáty zavěšené u stropu i stojící v přízemí hangáru. Podařilo se vytvořit „živé“ muzeum, kde si diváci mohou letadla nejen prohlédnout, ale i osobně přihlížet při jejich přípravě k letu. Součástí jsou i interaktivní trenažéry. V muzeu je vystaveno deset historických replik a dalších zhruba 30 exponátů z Národního technického muzea v Praze, Leteckého muzea Kbely i od soukromých majitelů. To vše doplňují letecké motory, dobové fotografie a plakáty, letecké poháry a další artefakty připomínající historii létání. Muzeum se stalo Stavbou roku 2015.

Vinec, kostel sv. Mikuláše - Kostel je mimořádnou ukázkou čistě dochované románské architektury. Sochařská výzdoba je datována do doby kolem roku 1240. Kostel zdobí ústupkový portál se sloupky a figurálním reliéfem v tympanonu. Nad ním je umístěna římsa s obloučkovým vlysem a kulaté okno s jednoduchou rozetou.

Železniční viadukt Krnsko - Mohutný železobetonový železniční viadukt na trati Praha – Turnov vede přes údolí Strenického potoka. Most měří 152 metrů, jeho oblouky mají rozpětí 28 metrů. Nejvyšší výška přemostění je 27 metrů. Mezi hlavními oblouky a mostovkou jsou menší železobetonové oblouky, zvané arkády. Most byl postaven v roce 1924 za 120 dnů, samotná výluka trvala pouhých 40 dní, a nahradil starší most příhradové konstrukce, který byl poškozen za prusko-rakouské války.

Zámek Stránov, Jizerní Vtelno - Zámek vznikl přestavbou původního gotického hradu z 15. století, ze kterého se dochovala výrazná kamenná věž. V průběhu následujících let byl několikrát upravován. Současný pohádkový vzhled zámku je výsledkem poslední novorenesanční přestavby z 19. století. Autorem návrhu byl architekt Josef Schulz. Zámek v roce 1917 koupil Josef Šimonek. Narodil se v malé chalupě ve Stránce u Mělníka. Vypracoval se až na generálního ředitele Škodových závodů, takže mohl koupit několik velkostatků a zámků v krajině svého dětství. Od roku 2003 je Stránov (stejně jako hrad Houska a zámek s pivovarem v Lobči) opět v rukou rodu Šimonků. Zámek byl roku 2004 poprvé ve své historii zpřístupněn veřejnosti. V objektu jsou sbírky motýlů a brouků, historických kočárků a panenek.

Zámek Horky nad Jizerou - Zámek vznikl přestavbou původní tvrze, která střežila významný brod přes řeku. Poslední přestavba proběhla v duchu baroka. Objekt je dvoukřídlý s dominantní gotickou hranolovou věží, ke které přiléhá kaple s klenutou křížovou klenbou. Kolem se nachází terasovitý park. V zámku je odborné učiliště. Tam, kde se dnes buduje kanalizace, vedla 4km vlečka z Chotětova do cukrovaru v Brodcích (1881-2005), most přes Jizeru stále stojí, z cukrovaru zbyl jen komín a sklad cukru. Ale nezoufejte, výroba cukru výrazně neklesá. V roce 1989 pracovalo v Česku 54 cukrovarů s průměrnou výrobou 9000 tun, v kampani 2010/2011 to bylo pouhých 7 cukrovarů ale s průměrem 62000 tun, tedy výroba cukru klesla jen mírně ze 486 tisíc na 434 tisíc tun.

Zřícenina hradu Dražice - Z kdysi významného gotického hradu se do dnešních dnů dochovalo pouze mohutné torzo věže se zbytky kaple ve 2. patře, vysoké zdi dvou hradních paláců, obvodová hradební zeď a na severu a východě také val. Významným majitelem hradu byl Jan IV. z Dražic, poslední pražský biskup. Jeho nástupce Arnošt z Pardubic se z biskupa stal prvním arcibiskupem. Již roku 1599 se uvádí jako pustý.

Benátky nad Jizerou - První písemná zmínka o obci pochází z roku 1259. V roce 1599 dostal dánský astronom a alchymista Tycho Brahe od císaře Rudolfa II. nabídku, aby se ubytoval na některém císařském zámku v okolí Prahy. Kvůli příznivé poloze pro pozorování hvězd si vybral Benátky. Dostavbu zámku v té době vedl a dovršil císařský stavitel Giovanni Maria Filippi. Brahe si zde zařídil alchymistickou dílnu a ještě tentýž rok poslal císaři elixír proti moru. Začátkem února 1600 za Tychonem Brahe přijel další známý učenec Johannes Kepler. Při vchodu do zámeckého parku je socha kojící Panny Marie. Na zámeckém nádvoří šest trpasličích postav karikujících služebnictvo. Vše připomíná Braunovu školu. V Benátkách panoval zřejmě republikánský duch, Nad vchodem do zámku je pamětní deska, připomínající doslova „V tomto domě působil v letech 1844-47 náš nesmrtelný hudební skladatel Bedřich Smetana jako domácí učitel hudby v rodině bývalého hraběte Thuna.“ Na náměstí stojí Okresní dům s poštou, dílo Jiřího Krohy. Historické jádro města je od roku 1990 městskou památkovou zónou. Benátky nad Jizerou jsou oblíbeným místem filmařů. Natáčely se zde filmy a seriály Vyprávěj, Prima sezóna, Petrolejové lampy, Dobří holubi se vracejí atd. V květnu roku 2014 zde televize Prima natáčela seriál Svatby v Benátkách.

Skorkov - Ve vesnici je kostel svatého Jana Křtitele, kostnice, samostatná zvonice a pod kostelem křížek.

Káraný - Káraný leží na pravém břehu Labe a levém břehu řeky Jizery, těsně před jejich soutokem.

Úpravna vody, Káraný - Vodní zdroj Káraný je druhý nejvýznamnější zdroj pitné vody pro Prahu, na rozdíl od ostatních zdrojů se jedná o vodu podzemní. Praha byla na konci 19. století z hlediska vodárenství dosud v renesanci. Nekonečné debaty a spory mezi Prahou a rostoucími předměstími o vodu vyřešil 16. 8.1899 zemský zákon Františka Josefa č. 48, kterým spojuje Prahu, Karlín, Smíchov, Vinohrady a Žižkov za účelem zřízení, vydržování a správy společné vodárny a společného vodovodu. Z různých návrhů byl vybrán projekt stavebního rady Adolfa Thiema z Lipska financovaný Českou spořitelnou využívající káranské vodní zdroje. Využívá toho, že voda z koryta Jizery přirozeně vsakuje do okolních štěrkopísků, ve kterých se samovolně čistí. V průměrné vzdálenosti 250 metrů od řeky je potom jímána do studní a odtud čerpána do káranské vodárny. První pokusné čerpání, a to celkem z 220 studní, se uskutečnilo v roce 1912. Na plný výkon byla vodárna uvedena na 1. ledna 1914, Praha tím vykročila z hlediska vodárenství ze středověku mezi nejmodernější evropská města. Čerpalo se 880 litrů za sekundu z 567 studní. V Praze na Floře byl vybudován vodojem káranské vody, přivaděč (2x1100) vede Malešicemi a Strašnicemi pod ulicemi, které se jmenují překvapivě Káranská a Nad vodovodem. V roce 1934 byly parní stroje nahrazeny elektrickými motory. Podmínkou výstavby vodárny bylo i vybudování 3,7 km dlouhé železniční vlečky pro dopravu materiálu na staveniště vodárny, poté pro dopravu uhlí pro parní stroje. Provoz vlečky byl definitivně ukončen až v roce 2003. Vlečka byla poté využívána příležitostně k jízdám nostalgických vlaků, roku 2007 byla vlečka zrušena a rozebrána.

Pivovar Kolčavka, Nad Kolčavkou 8 - V domě, v prostorách restaurace Večerní škola, byl 30. října 2014 otevřen pivovar Kolčavka. Snahou jeho akcionářů je nabízet klasická česká řemeslná piva. Akcionářský pivovar Kolčavka má výstav až 3000 hl ročně. V pivovarské restauraci může 80 návštěvníků posedět přímo u měděné pětisetlitrové varny. Pivovar nabízí pivo Kolčavku v rozmezí 11 – 22 stupňů.