65. Down by the Riverside

středa 25. 5. 2016
navštíveny: terasa Kotvy, Sweerts-Sporckův palác, hotel Central, Lidový dům, Lannův palác, Masarykovo nádraží, proluka Archa, Florentinum, hotel AXA, Grandior, galerie v Main Pointu, palác Danube , Nile house, Amazonka Court, River Diamond, nákladové nádraží na Rohanském ostrově, River Garden, rezidence Vltava, Keystone, vlečka na Rohanském ostrově, Libeňský most, ateliér Zdeňka Němečka na Libeňském ostrově, Docks, hospůdka U Budyho

Pozvánka
Sraz je už ve středu 25. května. Vše ostatní zůstává. Střecha Kotvy i čas před 16 hodinou. Je tam venkovní restaurace a takový výhled, že vrcholovou Luž ze Cvikova za 45 K, resp. třetinku za 27 si dát prostě musíte. Až se vynadíváme (počítám 16:30), tak už půjdeme opravdu jen dolů, a to k řece.

Jaká vycházka byla

    Víkend uprostřed týdne jsme zahájili na střeše. Většinu z nás, co jsme chodili střídavě nakupovat tu do Máje tu do Kotvy, nikdy nenapadlo vyjet výš než do čtvrtého patra. Až teď. Dívali jsme se z očí do očí na věže sv. Jakuba i inspektora Ledvinu, jak z věže hotelu Paříž vrhá dar přítele Messera na balón zločinného hraběte von Kratzmera. Už jen pro ten pohled z terasy v pátém patře stálo zato Kotvu postavit. Ale dost bylo kochání, jedna vrcholová Luž a už ženu své ovečky downstairs. Ovšem na řeku, na tu si ještě musíte počkat. Nejdříve se k nábřeží musíme prodrat přes banku postavenou v zádech klasicistního paláce, Červenou sedmu, kde dnes snídají hoteloví hosté, Lidový dům nabízející jak jízdné za 10 Kč denně, tak i flašku vína za 500, venkovskou idylu na Masaryčce i Apollinaira v šantánu U Rozvařilů. Místo Rudého práva stojí teď jen o něco menší Florentinum, ale zahrada se jim povedla. Barrandovské terasy vyměnila Běla za hotel AXA a od naší poslední návštěvy pasáž U Hájků koupil Grandior. Ale stejně jsme se mondénním hotelem prodrali až na Florenc k postříleným dělníkům. Karlín od Evropy už dávno neodděluje viadukt. Zaoblený Main Point se stal nejlepší kancelářskou budovou světa a majitel je na ni tak pyšný, že pouští plebs do atria i galerie, pokud se ovšem neblíží šestá. Ale vrátný je jen jeden a nás třicet, tak jsme do prvního patra hravě pronikli.

    Mostkem mezi dvěma veletoky jsme přešli na Rohanské nábřeží. Zatímco v mohutném korábu Dunaji má zřejmě každý zaměstnanec svůj kapitánský můstek nebo alespoň schod, v šedivém Nilu nám barevný vnitřek a točité schodiště vyrazilo dech. I v Amazonce, když zrovna nešlápnete do vody, můžete obdivovat barevné žaluzie visící místo lián. Mezi skleněnými paláci se krčí nákladové nádraží bývalé železniční dráhy z Těšnova, ale jak dlouho vydrží mezi těmi všemi River Diamonds, River Gardens a Trinity, ví jen svatá Trojice a všemocní developeři. Už toho bylo dost. Nekonečné kolonády a prosklené offices jsme vyměnili za pěšinku do nitra Rohanského ostrova. Po dráze bývalé vlečky přímo po Riverside jsme prošli až k Libeňskému mostu. Podívejte se na mostovku zespoda, a tramvají přes most už nepojedete. Ale pěšky s jistou opatrností jsme vystoupali na most a sestoupali na Libeňský ostrov. Napravo téměř Dockonalé místo k bydlení, nalevo džungle zahrádkářské kolonie. Nenápadná pěšinka nás dovedla do nitra kolonie, kde bývalý bezdomovec Ruda obhospodařuje hospodu zasloužilého monarchisty. Pivo, Pražský výběr, rum - to všechno Ruda má, možná i slané tyčky. Ale nevadí. Jsme připraveni na všechno. Dovláčené buřty jdou na dračku, a než kdokoliv stačil škrtnout sirkou, jsou i sežrány. Pak už jen sledujeme nekonečný nohejbalový mač a pozvolné stmívání. Jednou jsi nahoře - na střeše Kotvy - jednou dole - U Budyho. Nevím, jak ostatní, ale za sebe hlásím: U mě dobrý.

Kotva, Revoluční 1 - Stavba s pěti nadzemními podlažími je specifická svým půdorysem tvořeným do sebe zaklesnutými šestiúhelníky. Kromě vizuálního efektu vyřešili manželé Věra a Vladimír Machoninovi problém s poměrně malou prolukou, vzniklou po zboření několika menších domů a kostela, kterou měli na stavbu obchodního domu k dispozici. Návrh stavby byl vypracován v roce 1969. Základy stavby se začaly kopat v roce 1972 a zahrnovaly tehdy naprostou novinku – podzemní garáže. Kotvu postavila švédská společnost SIAB, protože v té době by česká firma nebyla schopna budovu tak rychle postavit. V době svého otevření, v roce 1975, měla Kotva 22 000 m2 prodejní plochy, díky tomu patřila tehdy mezi pět největších obchodních domů v Evropě. V dobách největší slávy navštěvovalo Kotvu až sedmdesát tisíc lidí denně. V roce 2010 došlo k úpravě šestého patra na restauraci s venkovní terasou. Zákazníkům zde slouží bar a pergoly se zatahovacími plachtami. Unikátní výhled je na blízkou věž kostela sv. Jakuba a hotel Paříž. Věžička hotelu Paříž si zahrála ve filmu Adéla ještě nevečeřela. Přímo z terasy bychom mohli sledovat, jak inspektor Ledvina úspěšně používá dar přítele Messera.

Sweerts-Sporckův palác, Hybernská 3, 5 - Palác tvoří dvě části. Levá budova (č. 3) je barokní dvoupatrový palác z konce 17. století od Jeana Baptiste Matheye, přestavěný na konci 18. století klasicistně. Sochařskou výzdobu s antickými božstvy vytvořil Ignác František Platzer. Budovu vlastní Univerzita Karlova. Pravá je jednopatrová, přistavěná roku 1790 architektem Ignácem Palliardim. Dekorace ve štuku a kamennou plastiku vytvořil opět Platzer. Moderní přístavba v zadní frontě z let 1923–1925 byla určena pro Anglo-československou banku a navrhl ji Josef Gočár. Přístavbu je možné spatřit ze dvora u náměstí Republiky i z vchodu protějšího hotelu Central. Tuto budovu vlastnily do roku 2011 České dráhy, které ho po několika letech pokusů prodaly v dražbě jen za 190 milionů Kč. Od roku 2014 se palác rekonstruuje.

Hotel Central, Hyberská 10 - Raně secesní stavbu hotelu navrhl v roce 1899 Friedrich Ohmann, stavbu vedl sám majitel pozemku a budovy, stavitel Quido Bělský. Za hotelem vyrostl jednopatrový společenský sál, který zabíral celou šířku parcely. V letech 1918 - 1922 působil v sále kabaret Červená sedma. V roce 1924 byl sál upraven na kino. Radikální proměnu sálu na divadlo přinesla přestavba provedená v roce 1929. Architekt Petr Kropáček navrhl úpravu, kterou sál zcela ztratil svůj secesní vzhled. V roce 1929 zde začalo působit nově otevřené Komorní divadlo. Divadlo bylo uzavřeno v roce 1976. Údajně plánovaná rekonstrukce byla jen záminka, skutečné důvody uzavření byly politické. Ředitelem a zároveň dramaturgem a režisérem MDP byl Ota Ornest. Komorní divadlo kromě toho, že se zde dělalo vynikající divadlo, se stalo i místem setkávání režimu nepohodlných lidí. Sám Ornest byl krátce po uzavření divadla, kde i po sesazení z místa ředitele působil, odsouzen společně s Václavem Havlem a dalšími za rozvracení republiky. V roce 1989, kdy byl dům majetkem Ministerstva vnitra, začala alespoň obnova uliční fasády. K dalším opravám přistoupil investor až v roce 2002. Špatného stavu hotelu využil k tomu, že vyboural, co se dalo. Z hotelu zbyly jen obvodové zdi a skelet divadelního sálu. Díky tomu mohl místo původních pěti až šesti pokojů na patře vybudovat pokojů rovnou dvanáct. Do nově koncipované budovy byly poté potěmkinovsky rozmístěny některé původní prvky a výsledek byl prezentován jako rekonstrukce a záchrana cenné památky. O divadelním využití kdysi slavného sálu už nebyla řeč. Hotel Central byl znovu otevřen v roce 2004. V bývalém divadelním sále se nyní hotelovým hostům podávají snídaně.

Lidový dům, Hybernská 7 – Současný palác vznikl na místě sedmi středověkých domů, které v polovině 17. století zakomponoval Carlo Lurago do jednotné barokní fronty. Na konci 18. století byl palác klasicistně přestavěn. Roku 1907 koupilo objekt Tiskové a stavební družstvo dělnické a vybudovalo z paláce Lidový dům. Od roku 1910 se zde tisklo Právo lidu. V roce 1912 zde proběhla Všeruská konference dělnické strany, kterou řídil V. I. Lenin. Byly neustále přikupovány další pozemky směrem k ulici V Celnici, až byl celý areál zaokrouhlen na plochu 10 000 m2. Byla tu zahradní restaurace, tiskárna, knihovna, vinárna, kino. Jaroslav Seifert zde za války působil jako redaktor Práva lidu. Ve dnech květnové revoluce 1945 se podílel na přípravách nového odborářského deníku Práce. 8. května, po dobytí Lidového domu Němci, byl Seifert společně s dalšími redaktory zatčen a odveden na Masarykovo nádraží, kde měl být popraven. Naštěstí tato skupina byla následně odvedena do kasáren v Karlíně, kde byla vyměněna za německá rukojmí a propuštěna. Po roce 1948 zde vzniklo Muzeum V. I. Lenina. Portály průčelí byly osazeny pěti lunetami reliéfů z Leninova života (včetně Stalina, odstraněného v 60. letech) od Svatavy Hojerové, Vendelína Zrubeckého a Ireny a Ludwiga Kodymových. V roce 1990 obchodník s uměleckými předměty Drumond Shaw zabránil tomu, aby byly sochy revolučních bojovníků zničeny shozením ze střechy, v roce 1991 je vyvezl do Velké Británie a na tržišti architektonických předmětů v hrabství Surrey je prodával za cenu 40 000 liber za kus. Spoluautorka soch Kodymová-Sedlecká v roce 1966 emigrovala do Velké Británie. Jejím třetím manželem byl sochař František Bělský. Ten pro změnu v Británii vyráběl Churchilly jak na běžícím pásu a je i autorem busty Churchilla u Britské ambasády v Thunovské ulici. Kodymová už v Británii pochopitelně nesochala Leniny, ale je třeba autorkou sochy Freddie Mercuryho na břehu Ženevského jezera. V roce 1997 prodala ČSSD část pozemků firmě Ilbau (nyní Strabag), která na nich postavila hotel Marriot. Pro veřejnost byl otevřen průchod zadním traktem Lidového domu přes dvůr hotelu Millenium Plaza do ulice V celnici i Havlíčkovy.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Lannův palác je čerstvě opravený                                                           4) Místo Rudého práva tu teď stojí Florentinum
    2) Masarykovo nádraží - zvedni hlavu kamaráde, střecha nad námi           5) Místo garáží obnovili Desfourská zahrada
    3) Apollinaire bydlel v roce 1902 U Rozvařilů na Porjitz                               6) Barrandovské terasy vyměnila Běla Friedländerová za Hotel AXA

Lannův palác, Havlíčkova - Základní kámen Lannova paláce položil v roce 1857 podnikatel a zakladatel kladenských oceláren Vojtěch rytíř Lanna. Vojtěch Lanna starší se spolupodílel na stavbě protějšího Masarykova nádraží a také na Negrelliho viaduktu. Lannův palác zel roky prázdnotou. Až v roce 2015 palác za osm měsíců a 70 miliónů zrekonstruoval Finep Holding. Restaurátoři obnovili schodiště z pískovce, štukové a kazetové stropy i původní dřevěná okna a dveře. Investor chtěl původně zrekonstruované prostory pronajímat, nakonec se rozhodl, že palác využije jako firemní sídlo. V podzemí paláce bude gurmánská restaurace, zbytek zabraly kanceláře.

Masarykovo nádraží – Místo na stavbu nádraží, po obou stranách tehdy ještě stojících hradeb, navrhl ing. Jan Perner. Nádraží s výtopnami, vodárnami, skladištěm a vlečkou do celnice U Hybernů bylo postaveno za 9 měsíců. Bylo slavnostně otevřeno 20. 8. 1845 a bylo ve té době jedno z největších v Evropě. Nádražní budovy se do dnes dochovaly téměř v originálním stavu. V chodbě směrem k pokladnám je instalována pamětní deska „Touto branou prošlo po roce 1848 statisíce českých žen, mužů a dětí, kteří hledali nový domov na druhém břehu Atlantiku. Jejich památce a podílu na rozvoji amerického kontinentu věnují občané republiky u příležitosti 500. výročí objevení Nového světa 12. 10. 1992.“ Nádraží je spojeno i se smutnějšími exody. V listopadu 1941 odsud odjížděl první transport Židů do terezínského ghetta. Celkem bylo odsud do Terezína vypraveno přes 70 000 lidí. Smutným mezníkem byl i závěr 2. světové války, kdy při obraně nádraží zahynulo 96 lidí. Z obránců nádraží a náhodně zatčených byl 8. května u zdi výtopny zastřelen každý pátý muž. Přímý účastník identifikace zavražděných spisovatel a nádražní zaměstnanec Adolf Branald uváděl jen 42 popravených.

Pasáž ČSOB – U Rozvařilů, mezi Na Florenci 9 a Na Poříčí 28 – V těchto místech původně stál pivovar s hotelem a šantánem U Rozvařilů. V roce 1902 přijel do Prahy francouzský básník Guillaume Apollinaire. Apollinaire, vlastním jménem Wilhelm Albert Włodzimierz Aleksander Apolinary Kostrowicki se narodil v roce 1880 v Římě jako nemanželský syn polské šlechtičny a sicilského důstojníka. Do Paříže přišel v roce 1900, pracoval v bance, poté psal do novin. Mezi své přátele počítal Picassa, Chagalla, Bretona, celníka Rousseaua, je autorem termínu surrealismus. V roce 1911 byl krátce uvězněn pro podezření z krádeže v muzeu. Po vypuknutí 1. světové války se dobrovolně přihlásil na vojnu, v roce 1916 byl zraněn a podstoupil trepanaci lebky. Ještě v roce 1918 se stačil oženit, ale 9. listopadu 1918 umřel na španělskou chřipku. Je pohřben na pařížském hřbitově Pere Lachaise, jeho náhrobek navrhl Picasso. Jeho dvoudenní pražský pobyt ho inspiroval k napsání povídky Pražský chodec, ve které popisuje mj. svůj příjezd do města. „V březnu 1902 jsem byl v Praze. Přijel jsem z Drážďan. Hned od Podmokel, kde je rakouská celnice, bylo na vzhledu železničních zaměstnanců vidět, že v habsburském mocnářství neznají německou strohost." Místo svého pobytu popisuje takto: " ... Odkázal mě na hotel, který stál v ulici, jejíž psaný název se vyslovuje přibližně jako "Porjitz". ... V přízemí hotelu, který mi ukázal, se nacházel šantán. V prvním patře jsem narazil na stařenu, se kterou jsem vyjednal cenu a která mě poté odvedla do úzkého pokoje, v němž byly dvě postele. Řekl jsem jí, že hodlám bydlet sám. Žena se usmála a řekla mi, ať dělám, jak myslím, ale že v každém případě najdu snadno společnost v šantánu v přízemí." Apollinairovu přítomnost připomíná památník, umístěný na dvorku pasáže Archa. Jeho autorem je německý sochař Heribert Maria Strub. Památník byl odhalený v roce 2012, 110 let od Apollinairova příjezdu do Prahy. Hotel i šantán zanikly v roce 1936, kdy musely ustoupit novostavbě pojišťovny, která rozšiřovala služby Legiobanky, postavené podle návrhu Josefa Gočára v letech 1921-23. Budovu, kde dnes sídlí ČSOB a dvoranu, navrhl tehdy architekt František Marek, který budovu Legiobanky s pojišťovnou vnitřně propojil.

Florentinum, Na Florenci 15 - V průběhu druhé světové války pak byl ve vnitrobloku mezi ulicemi Na Poříčí a Na Florenci vybudován rozsáhlý komplex tiskárny, jehož autory byli Jaromír Krejcar a Bohumil Steingenhöffer, s dominující hranolovou věží. Po roce 1948 vlastnilo tento areál vydavatelství Rudé právo. V 70. letech se komunističtí funkcionáři rozhodli budovu zbořit a nahradit ji předimenzovanými budovami Typografie, kterým padly v roce 1983 za oběť i cenné stavby v ulici Na Florenci - památkově chráněný Novákův palác od Antonína Wiehla a část Desfourského paláce včetně zahrady. Centrální budova byla dokončena v roce 1989, první vydání Rudého práva vyjelo z jeho rotaček 19. června 1989. Zanedlouho přišel nejrozšířenější deník v zemi o valnou část svého dvoumilionového nákladu. V roce 2011 koupila celý komplex skupina Penta Investments, v roce 2012 došlo k demolici a na jejím místě byl postaven administrativní palác s obchodní pasáží. Stavbu za 5,5 miliardy korun navrhlo studio Cigler Marani Architects, nová budova se stavěla rok a půl. Palác nabízí 49 tisíc metrů čtverečních plochy kanceláří na devíti podlažích. Součástí je také obchodní galerie, restaurace a prostorné náměstí Piazza. K areálu přiléhá Desfourská zahrada o velikosti 2000 metrů čtverečních, která je vybudovaná na místě garáží bývalé Typografie a ještě dříve zahrady, která přiléhala k vedlejšímu Desfourskému paláci z roku 1845. Piazza umožňuje průchod do pasáže propojující ulice Na Florenci a Na Poříčí. Pasáž prochází palácem Bondy, Na Poříčí 38, který pro rodinu Bondyů navrhl Josef Fanta na konci 19. století. Pro rodinu navrhl Fanta i hrobku na Novém židovském hřbitově. Ve dvacátých letech František Kavalír zvýšil palác o dvě patra ve stylu art deco

Na Poříčí 31 – Po první světové válce Praha zažívala stavební boom. Velká poptávka vedla k růstu cen materiálů, pozemků i nedostatku kvalifikovaných pracovníků. Snaha stavebníků stavět rychle a levně vedla k nedodržování stavebních postupů a využívání podřadnějších materiálů. Důsledkem toho byla řada neštěstí. To 9. října 1928 se zapsalo jako největší novodobá stavební katastrofa. Na volné parcele na rohu ulic Na Poříčí a Biskupská byla zadána firmě stavitelů Pražáka a Moravce stavba obchodního domu. Velkorysá železobetonová stavba vyrostla v rekordně krátké době. Měla pět pater a dva suterény. V době katastrofy se již pracovalo na rovné betonové střeše. Oficiální příčinou bylo přetížení rohových pilířů, neoficiálně všichni mluvili o tom, že pravou příčinou bylo použití nekvalitního cementu. Nejprve se zřítilo první patro, poté se sesypal celý dům. V době katastrofy na stavbě pracovalo 87 dělníků, mnoho lidí bylo i na ulici. V troskách domu zahynulo 46 lidí a 23 bylo těžce zraněno. Katastrofa vyvolal zděšení a protesty veřejnosti, projednávala se i v parlamentu. Stavebníky odsoudila většina novin, především levicový tisk se zaplnil články o kapitalistických hyenách, vinu dával nenasytnosti investorů, bankám a státním orgánům, které měly zajistit kvalitní dozor. Karel Čapek nazval budovu „krvavou ostudou našeho stavebnictví“. V den pohřbu přerušily továrny práci, na pohřeb přišlo na 100 000 lidí. Podle dostupných informací viník neštěstí nebyl nikdy přesně určen, byť byla k vyšetření ustavena zvláštní komise a samozřejmě vše vyšetřovala i policie. O dva roky později titíž stavitelé Moravec a Pražák postavili na stejném místě hotel Centrum, dnes Harmony.

AXA, Na Poříčí 40 - Historie hotelu AXA souvisí se dvěma osobnostmi - stavitelem Václavem Pilcem (1891-1958), který hotel na počátku třicátých let ve funkcionalistickém stylu postavil, a jeho ženou, medičkou a sportovkyní Bělou Friedländerovou (1900-1965), která přišla s nápadem doplnit stavbu o v té době nadstandardní sportovní vybavení – bazén se skokanským můstkem a dvě tělocvičny. Běla byla úspěšnou československou reprezentantkou v plavání, skocích do vody a lyžování. Se svým někdejším snoubencem a později prvním manželem, stavitelem Václavem Mariou Havlem, podnikla v polovině dvacátých let cestu do Kalifornie. Oba zaujala nejen výletní restaurace Cliff House na útesu nad zálivem, která se stala inspirací Havlových Barrandovských teras, ale také skautský tábor v La Jole, složený z dřevěných chatek a srubů. Společně pak vybudovali obdobný u nás v Řadově u Brandýsa nad Orlicí a Běla Friedländerová v něm vedla sportovní kurzy. Manželství se rozpadlo a sportovní propagátorka se provdala za Václava Pilce. I on byl – podobně jako Václav M. Havel - architektem a vlastnil stavební firmu, která např. postavila rezidenci prezidenta Edvarda Beneše v Sezimově Ústí. Po vystavění hotelu paní Běla po léta osobně vedla v AXA sportovní kurzy pro paní a dívky. Po druhé světové válce byl hotel znárodněn a jeho bazén sloužil zejména sportovcům z Rudé hvězdy. V té době přišel o své původní funkcionalistické vybavení. Po roce 1989 byl vrácen v restituci rodině, která ho v minulých letech postupně rekonstruovala. Bazén je stále v provozu (už bez skokanského můstku), místo obou tělocvičen je dnes fitness centrum. Podařilo se obnovit i charakteristickou neonovou dekoraci průčelí. Nájemcem AXY byl od roku 1997 Bohumír Ďuričko, který roku 2008 zastřelil Václava Kočku. Hotel je pro jeho vysoké zadlužení v insolvenčním řízení a Ďuričko nyní už není jeho provozovatelem.

Fotoalbum vycházky...

Pasáž Grandior, dříve U Hájků, mezi Poříčí 42 a Na Florenci 29 – Projekt U Hájků byl realizován ve spolupráci s architektem Josefem Pleskotem. Snahou majitelů bylo zachovat původní architektonické prvky obou historických domů s vnitroblokovou novostavbou, kde podle jejich vlastních slov hrálo významnou roli skloubení synergií dle feng-shui umění. Společnost Hájek ještě stačila pasáž v říjnu roku 2008 otevřít, ale skloubení synergií nějak nefungovalo, a tak soud poslal Hájka do konkurzu. V roce 2013 byl komplex budov, který zahrnuje hotel, obchodní a konferenční prostory a lázně, prodán. Výtěžek ze zajištěného majetku, o nějž se věřitelé podělili, byl zhruba 611 milionů korun, cena, za kterou se pasáž podařilo prodat, je 630 milionů. Jde tak o jeden z největších realitních prodejů z insolvence.

Muzeum hl. města Prahy, Na Poříčí 52 – Pamětní deska na zadní straně budovy muzea připomíná oběti srážky s dělníky, kteří tady v roce 1844 pracovali na Negrelliho viaduktu. Autorem je Břetislav Benda, deska byla osazena v roce 1960.

Main Point, Pobřežní 21 - Za výrazným vzhledem zaoblené budovy stojí ateliér DaM s architekty Richardem Doležalem a Petrem Malinským. Kancelářská budova oblého až organického tvaru se nachází na trojúhelníkové parcele mezi tradiční blokovou zástavbou starého Karlína a ostře řezanými novodobými objekty při Rohanském nábřeží. Stavba na první pohled zaujme plasticky tvarovanou fasádou s předsazenými vertikálními lamelami. Lamely kombinují pět odstínů – černou, antracitovou, stříbrnou, bílou a oranžovou, což je dle Petra Malinského odvozeno z barev okolních karlínských činžáků. Kvůli dostatečnému přístupu denního světla je uprostřed objektu umístěno atrium přes celou výšku budovy. Stavba jako první administrativní objekt v ČR obdržela mezinárodně platný certifikát LEED Platinum, který je udělován stavbám za jejich celkový dopad na životní prostředí. V roce 2012 se stala v prestižní soutěži MIPIM Awards mezi více než stovkou projektů ze 47 zemí nejlepší kancelářskou budovou světa.

Galerie v Main Pointu, Pobřežní 21 - Díla zejména našich umělců začal v 90. letech minulého století sbírat zakladatel pojišťovny Kooperativa Vladimír Mráz. V té době mnoho českých děl mizelo za hranicemi, a tak se snažil, aby české umění zůstávalo v zemi svého původu. Jeho sbírka nyní obsahuje tři tisíce obrazů či plastik. Půlkruhový prostor galerie, který je dán zaobleným tvarem budovy, nabízí zhruba sto exponátů, které představují ucelený průřez dějinami českého výtvarného umění od baroka přes romantismus až po modernu. Nabízí jak historické portréty, romantické krajinky tak i kubistická zátiší předních malířů své doby. Galerie je umístěna v prvním patře Main Pointu a pro veřejnost je otevřena v úterý až neděli od 10 do 18 hodin, stejně jako atrium. Vstup je zdarma přes recepci v přízemí.

Palác Danube, Karolinská 4 – Byl navržen americkým studiem Kohn Pedersen Fox a pražským A. D. N. S., nazývá se též Titanic. Vtipně řeší rozdílnou výšku budov: na západní straně se chytá nivelety střechy hotelu Hiltonu, směrem východním se snižuje tak, aby respektoval hladinu zástavby Karlína. A protože Danube stojí na trojúhelníkové parcele, tvoří západní konec budovy jakýsi lodní kýl obrovského korábu, který si razí cestu vpřed a symbolicky připomíná období, kdy se v těchto místech nacházel karlínský přístav.

Nile house, Karolinská 2 – Nil je druhou dokončenou budovou tohoto projektu, má stejné architekty jako palác Danube, tedy londýnské studio Fox. Jako ostatní stavby projektu, i on má jméno po jedné ze světových řek. Stavba začala v únoru 2004, budova byla slavnostně otevřena v lednu 2006. Je postaven ze zelené brazilské žuly doplněné skleněnými prvky. Dominantním prvkem atria budovy je točité schodiště, které kontrastuje s přímými liniemi atria. Jedná se o nízkoenergetickou budovu, která klade důraz na co nejmenší tepelné ztráty a vysokou akumulaci tepla. Systém záplavového větrání navíc umožňuje výměnu vzduchu v kancelářských prostorách čtyřikrát za hodinu. S dalšími budovami projektu – Danube House, Amazon Court a River Diamond je propojen tunelem, který slouží jako podzemní komunikace.

Amazon Court, Karolinská - Amazonka je neméně originální. Stavba byla navržena dánským studiem schmidt hammer lassen (píšou se zásadně s malými písmeny), které je známé například realizací přestavby dánské královské knihovny v Kodani. Z podélného kvádru vystupují směrem do ulice tři "mosty" s kancelářemi. Průčelí s pásy leštěné a hrubé světlé žuly je prořezáno vertikálními okenními otvory nepravidelných tvarů, které autoři prý odvodili od charakteristického sgrafitového motivu pražských renesančních paláců. Dominantním prvkem je velké prosvětlené atrium na výšku všech pater s barevnými vnitřními žaluziemi, které se pohybují pomocí elektromotorků. V atriu je řada vodních prvků a zeleně, takže název Amazonka není tak úplně od věci.

River Diamond, Rohanské nábřeží - Architektonická podoba River Diamond pochází z dílny Šafer Hájek Architekti, tedy od Oldřicha Hájka a Jaroslava Šafera. Tento bytový komplex byl postaven jako jeden z prvních v letech 2004-2006. Původní uzavřený blok změnili na městský blok tvaru U, který je otevřen severním směrem k řece Vltavě. Horní podlaží a severní část objektu ustupují tak, aby ve vyšších podlažích vznikly terasy se zelení. Po obvodě vnitřního zahradního dvora jsou umístěny byty s přímým vstupem do soukromých předzahrádek. Zahradní dvůr je od okolní pěší zóny oddělen velkou vodní plochou na otevřené severní straně.

Nákladové nádraží na Rohanském ostrově – Rakouská severozápadní dráha dorazila k Praze roku 1873. Výstavba koncového nádraží na Těšnově ale byla možná až po zboření Poříčské brány a přilehlého úseku hradeb, trať proto načas končila na tomto provizorním nádraží na Rohanském ostrově. Když bylo v květnu 1875 dokončeno nádraží Praha-Těšnov, nádraží na Rohanském ostrově dále sloužilo už jen jako nákladové. Poslední vlak do Turnova odjel z Těšnova v červenci 1972. Trať poté sloužila už jen jako napojení pro vlečky do továren poblíž trati, zanikla až v roce 1984. Trať překonávala rameno karlínského přístavu přes příhradový železný most. Ten zůstal, i když byl Rohanský ostrov spojen s pevninou a trať už dávno nefungovala. Most byl rozebrán až v roce 1988.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Karlínský přístav v idylických dobách poloviny 19. století                         4) Dříve tu byli ustájeni koně, dnes Mercedesy
    2) Kolonáda Rohanského paláce je rozhodně delší než ta karlovarská       5) Dost bylo skleněných paláců, odcházíme do divočiny
    3) Kubistický Keystone                                                                                 6) Rezidence Vltava viděna z betonárky

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Jdeme po tělese vlečky na Libeňský ostrov                                             4) DOCKonalé město se už rýsuje
    2) Libeňský most – ani beton nevydrží věčně                                               5) Jednou jsi nahoře (na střeše Kotvy), jednou jsi dole (U Budyho)
    3) Skokanka se právě chystá skočit šipku do vysoké trávy                           6) U mě dobrý