65a. Čtrnáctkové kulturní léto 2016

květen – září 2016
navštíveny: kuželna Horská, Na Jezerce, Na Struze, Lhota, U Klokočníka, Vršovická zahrada, Klamovka, Norrisova bouda, U Džbánu, Novoměstský pivovar

Jaké byly návštěvy zahradních restaurací

    1) Literární výlet na Strahově končí vždycky hezky                       4) Zlaté střevíčky pro pannu nevěstinku
    2) Horská - za námi probíhá příprava předsvatební party               5) a pánský striptýz
    3) Společný přítel obou sešlostí                                                       6) Letošní výhled z Kuželny

pondělí 30. 5. 2016 Literární výlet – Tentokrát byl výlet věnovaný Johannesu Urzidilovi, poslednímu z Pražského kruhu. Z Jungmannova náměstí jsme se přesunuli na jeho svatbu na radnici na Staroměstském náměstí, poté ke gymnáziu na Příkopě a kavárně Arco. Teprve na nádvoří Vojenského historického ústavu nám dali najíst. Proběhli jsme Žižkovem (tentokrát bez hymny) a odjeli narvanou historickou tramvají na Pohořelec, kde v sále Klášterního pivovaru Strahov byl literární výlet velice povedeně zakončen.

úterý 14. 6. 2016, XIVejt kuželna Horská - Jestliže je úterý a navíc 14., je XIVejt. A protože už bude červen, půjdeme ven. A sice tradičně do Horské. Jak už se všichni osmkrát přesvědčili, na terásce Kuželny je vždycky zima, tak si určitě přibalí svetr a vezmou papuče. Tentokrát bude pobyt zpestřen tím, že se staví nové hradby, a tak místo Vyšehradu budeme zřejmě sledovat rameno jeřábu. Statik hospodu oficiálně uzavřel, ale v šest tam můžeme přijít. A připravte se nejen na studený odchov, ale i studený bufet. Nástroje v takové pustině jsou samozřejmě vítány! Letos jsme éru zahradních restaurací začali jako obvykle v kuželně v Horské. Ale tento devátý ročník si budeme určitě pamatovat. Jednak byl zároveň XIVejt a druhak se opravují hradby, takže výhled na Vyšehrad nám stínil jeřáb a teráska byla oficiálně uzavřena. Nicméně v šest se tam začaly trousit dvě naprosto nesourodé skupinky - Čtrnáctka a mladá děvčátka, z nichž jedna se přišla loučit se svobodou. A přitom nevěstu i mě hostinský ujišťoval, že budeme mít terásku sami pro sebe. Ale to není všechno. Najednou se objevila Hanka Brádková, která se přišla také loučit a nečekaně po dvou dnech od Anenské Studánky i vítat. A tak děvčátka nafukovala balónky a my, když se dotrousili hudebníci, jsme začali hrát. A hráli a hráli a vyplňovali čekání, než dorazí překvapení. Konečně. Zatímco mladé ženy připravily za doprovodu Y. M. C. A. čtyřnásobný pánský striptýz, my staří lyrici jsme panně nevěstince zahráli Zlaté střevíčky a zlatých šestnáct let (zase ta zpropadená šestnáctka). Moc hezký večer. Dokonce na hradby nechodí nejen statik, ale ani úřední hodina a kempař, a tak jsme se museli před půlnocí vyhodit sami.

    1) Vodník Můra se zřejmě tentokrát opravdu věnoval topení                                     4) Chčije
    2) Na Jezerce v Braníku                                                                                             5) A tak jsme se přesunuli dovnitř
    3) Dorazil i cyklista                                                                                                     6) Už je po dešti

úterý 21. 6. Vítání léta - Příští úterý 21. 6. budeme vítat léto přesně o letním slunovratu. Krycí název místa setkání je rybníček, tentokrát bez vodníka. Můra je na malinách v Litvě.

úterý 28. 6. Na Jezerce - A další úterý bude další zahradní hospoda, tentokrát snad orientačně nenáročná. Sejdeme se Na Jezerce, ale pozor v Braníku. Restaurace je přímo u tramvajové trati, stanice 3 a 17 Přístaviště. Už z tramvaje uvidíte vlevo zelené moře slunečníků Prazdroje. Tak tam budeme od šesti. Od šesti znamená opravdu od 6. Tady nás totiž v deset nekompromisně vyhodí. Včera jsme se Na Jezerce postupně rozsadili ke třem stolům a dávali pozor, aby neposedným fluktuantům připisoval číšník piva ke správnému stolu. Jenže pak nás tropická průtrž zahnala dovnitř, a když se vypičasilo, někteří se opět přesunuli ven. No prostě zaplatili jsme, co jsme si mysleli, že jsme vypili a jestli po nás zbyla nějaká drobná zaseknutá sekerka, je to jedno. Příště půjdeme stejně jinam.

    1) Píchačky už nevzbuzují žádný respekt, někteří přišli do hospody                             4) Vstup na zahrádku je přes vrátnici
        Na Struze až na desátou
    2) Na Struze                                                                                                                     5) Priamy prenos z francúzskej Riviéry
    3) Hasiči dorazili s vidinou slevy, ale ta nikde                                                                 6) A teď už nastupují kočky a psi

úterý 12. 7. Na Struze - Další zahradní restaurace bude v restauraci Na Struze na rohu ulic Nad Primaskou a U nových vil. Dojedete tramvají 7, 26 do stanice Vozovna Strašnice a vydáte se ulicí Nad Primaskou směrem do města. Buď práci čest, tedy vlastně buď v práci v šest. Buďte dochvilní, docházku hned u vchodu kontrolují píchačky!!! Upozornění pro Pavlínu: Hasiči a záchranáři mají celoročně slevu 10 % !!! Ani píchačky u vchodu hospody nezabránily, aby se Čtrnáctkáři nescházeli jak švábi na pivo, někteří si dokonce ani neodpíchli. Všem přítomným účastníkům expedice Jiz-Era jsme s Jirkou poděkovali za parádní snídani v Oblacích a připili si s nimi na příští expedici Roz-Raz-Il. Pažouta v příchodu nahradil Miloš, který dorazil v deset a útrata činila jedno nealko a Soňa V., ta byla na zahrádce úplně bez. Oba přišli zaplatit slovenské hory, jenže to už byl zmožený horský vůdce (za odpoledne dvě hospody - deset piv) dávno ve vlaku směr Řevnice. Pavlína, která zřejmě nepřišla kvůli nám, ale kvůli desetiprocentní slevě pro hasiče, ostrouhala, a to i přesto že číšníka důrazně upozorňovala, že klamavou reklamu zmíní mezi lesními požáry v dnešní Snídani s Novou. Nevíte, udělala to? Já jsem v 7:15 ještě vyspávala včerejší zahrádku.

víkend 15. – 17. 7. 2016 - Letošní jubilejní Lhota začala pozvánkou. Ano, Lhotecký bazén v Beverly Hills poznáváme, dokonce i jednotlivé rekreanty. Ale co je proboha to Z+J+Z+M+J+H+D+K+T? Museli jsme povolat zkušené Čtrnáctkové detektivy a veterináře, kteří po delším pátrání oddělili zrno od plev, tedy člověka od psa, oslavenkyně od kočky. Teď už můžeme v klidu vyrazit. Přivítal nás už počtrnácté klídek, pohoda, pergola, guláš a tak lahodné flekovské, že i naše sommeliérky okamžitě změnily orientaci. Ani vánoční nazdobení pergoly a prskavky nedonutily hudbu, aby nám Vánoce, vánoce přicházejí nezahrála venku, ale Blizzard a další tematické písně zpívala srabácky vevnitř v teploučku chalupy. Když mladí už nic nového nevymyslí a jedou zase nudně do Drážďan, proč my staří bychom nemohli zase kroužit okolo Mácháče? Když jsme ve Vrchovanech ve vesnické hospodě objevili čočkový dhál a hlavně do výborné alternativní kávy nalili rum, přišli jsme na vylepšení okruhu pro příští rok. Pojedeme opačně a budeme po indicku obědvat v českých Sudetech. Jen jestli tu myšlenku rok udržíme a místní přežijou čočku místo utopence. Mácháč je možná české moře, ale na Lhotecký bazén vyhřátý na 28 stupňů, kde vždy nějaký Jean přinese další a další šampus, Mácháč prostě nemá. Pak se jen skulit ke stolům na kýtu a ještě vykulit nahoru a oslava může začít.
Pořád jsem záviděla Šestnáctce, že má tolik písní obsahující šestnáctku. Teď už ne. Vždyť Lhotecký hit Klídek a pohoda ve Lhotě, který pro nás oslavenci složili, obsahuje čtrnáctku celkem 105 krát. Ano, 105 x! Jen si to představte: kdyby měl vlak 105 x šestnáct vagónů, tak ten Nejdelší vlak musí táhnout aspoň čtrnáct lokomotiv. Pak už jsme přišli na řadu my. Šéfa za jeho priamy prenos z francúzskej Riviéry z finále majstrovstiev Európy velebit nemusím, ten má svou oslavnou sloku obloženou 14, 14, 14 ve Lhoteckém hitu. Ale musím se chvíli pozdržet u tyrkysových koček a psů. Ani jsme netušili, že Kočka není pes, kterou Alla zvolila jako tematicky vhodnou píseň na oslavu, nahrál Elvis Presley v červenci 1956. My všichni víme a oslavenkyně úplně nejvíc, co to datum znamená. Tak si ještě jednou vychutnejte Elvisův zpěv (a pohyby) z roku 1956 a text Ally z roku 2016. Poprala se znamenitě se Zdenou, Janou, Karlem i všemi kočkami a psy. Ale když jsme po zazpívání rozzářeným oslavencům uprostřed lhotecké stráně přáli, musím k písni přidat pár drobných oprav:

že Zdena kočka je
že Jana kočka je
že Šlitr není Elvis
ale Alla Suchý je
To každý zná, to každý ví

A pak - dort byl, hudba byla, usměvavé tváře byly, prostě oslava se podařila. Až tak, že jsme ráno zavrhli kola i zakopávání magnólie a šli se raději podívat k Majce na tropický bazén a pak na houby. A našli jsme většinou houby. Odpoledne využili neplavci nové sezení u bazénu pod stříškou a my jsme v dešti trávili popolední siestu v bazéně. A kdyby nás řidiči nenaložili do aut a nerozvezli na místa určení, budeme tam snad doteď. Vždyť ve Lhotě i prší krásně. Tak Z+J+Z+M+J+H+D+K+T moc děkujeme. Všem - bez rozdílu pohlaví, věku či živočišného druhu. Bylo to zase krásné a zase počtrnácté klídek a pohoda!

    1) Kočka Zdena                                                                                                           4) Konečně už všechny trefily ke Klokočníkovi
    2) Kočka Jana                                                                                                               5) Dolétla mezi nás i Můra
    3) Autor lhoteckého hitu a starý pes Kužel                                                                   6) Poslední mohykáni

úterý 26. 7. U Klokočníka - Další zahradní hospoda bude U Klokočníka Na Veselí 48. Dojedete tramvají 18 do stanice Na Veselí, projdete okolo Větrovců Na Veselí 44, dojdete na roh a tam to je. Starou zakouřenou hospodu, kde se natáčel Občanský průkaz, už nenajdete, stejně jako Kácov za 18. Ale zase hospodu vybílili, vevnitř se nekouří a zahrádka je také upravenější. Už nikdy neudělám hospodu v ulici, pokud v ní budou zahrádky dvě. Přitom rozkaz zněl jasně. Vystupte z tramvaje, projděte okolo všem ženám notoricky známé terasy u Větrovců a dojděte na roh ke Klokočníkovi. Teprve když se slaměný vdovec začal shánět po své ženě, dopátral se, že ženy vystoupily z tramvaje a usedly pod první spatřený strom. Prostě musíme se smířit s faktem, že naše akademičky nejen že neumějí číst v mapách, ale neumějí ani číst. Zatím na roh bezpečně dorazili i nečekaní hosté Márinka s Ivčou, Eva V., dobelhala se (ale už po operaci!) i Věra Ouř. Když jsme se konečně sešli pod těmi správnými kaštany, připili jsme na zdraví Ivana H. Vůbec jsme hodně pili a tlačenkovali, až jsme měli obavu, jak dopadne uhrazení společné útraty. Je to neuvěřitelné, ale zbyla jen malá sekerka v podobě malinovky. Ale to dobře víme, odkud vítr fouká. Přilétla Můra, za letu vypila malinovku, sebrala 11 tisíc a uletěla.

    1) Vršovická zahrada se skrývá za špruslíky                                                                   4) Miloš slavně zvítězil, obsluha rozchodila párkovač
    2) Záda nám kryjí pavlače                                                                                                   5) Jako na divadle
    3) Ale v bezpečí nejsme, o zahradu se dělíme se zdivočelými dětmi                                 6) V pivovaru Viktor se Spišským Magorem

úterý 9. 8. 2016, Vršovická zahrada - V úterý od 18 hodin je další zahrádka, tentokrát Vršovická. Po vybouraném baráku na Francouzské ulici vznikl farmářský trh, který se navečer mění na letní hospodu. Pravda, je trochu alternativní, ale nabízejí tam kromě bio salátů i klobásy, pivo, víno, tak to zkusíme, než proluku zastaví nějakým nezáživným činžákem. Pozor, ženy! Tentokrát vystoupíte z tramvaje 4, 22 na stanici Krymská a neuděláte ani krok, ale jen vpravo v bok a pochodem vchod vstoupíte do zahrady. Pohov, volno! Nerada to dělám, ale musím se opakovat. Rozkaz zněl jasně. Vystupte z tramvaje na stanici Krymská, udělejte vpravo v bok a vstupte do Vršovické zahrady. Michal mě sice varoval, že když ženy udělají po výstupu vpravo v bok a dají se na pochod, dojdou nejspíš zpátky na Mírák, ale jeho představivost je omezena přízemním vojenským drilem. Naše nejmenovaná žena V. I. P. vystoupila správně na stanici Krymská, ale vykašlala se na pořadová cvičení a odkráčela do ulice Krymská. Tam pečlivě procházela jednotlivé podniky, a když neuspěla, pokračovala plynule v rekognoskaci na třídě Moskevské. Teprve tam byla odchycena mobilem ctěným chotěm. Další ženy se zachránily před blamáží jen tak, že volaly hned po výstupu z tramvaje. My, co jsme pronikli skrz dřevěnou repliku Shakespearova Globu, jsme usedli mezi bio zeleninu a museli konstatovat, že děti biomatek jsou ještě daleko hlučnější než normální PZ-tka. Ale jen první hodinu, pak už jsme je hravě přeřvali my. Horský vůdce, povýšený na Spišského Magora, dostal za obětavé vedení šestnáctičlenné tlupy do slovenských hor voucher na žebírka a šest piv (jedno se uvolil přenechat Božence). A my, abychom mu nezáviděli, jsme si obratem objednali totéž, takže v pivovaru Victor nebude Pavel pít sám. Mohutně jsme pili Radegast jen proto, aby mohl být naražen slibovaný Kácov. Poté se Milošovi podařil husarský kousek: donutil obsluhu poprvé v sezóně zprovoznit párkovač, a tak byl obrat farmářské zahrady, kde hosté výhradně konzumovali chléb Bio Mamma mia, v normální bufík s párky v rohlíku a kelímkáči dokonán. Celý večer hrozil déšť. Ale nakonec jsme se dočkali modré předměstské oblohy (jako v Penny Lane), osvětlených pavlačí v zádech a cinkajících tramvají, odděleni od rušné Francouzské ulice!! jen špruslíky dřevěných balkónků.

úterý 15. 8. 2016, pivovar Viktor, Balkán – My, co jsme ze Slovenských hor navyklí poslouchat (někdy dokonce i horského vůdce), jsme na Žižkově k varnám zasedli přesně v šest. Výborná žebírka i tři piva na osobu zkonzumována v rekordním čase. Ale co s načatým večerem? Platit ruské mafii výpalné za pivo se nám už nechtělo, a tak jsme se přesunuli na klidnější Balkán. Byl to výborný taktický ústup. Pivo za dvacku a k tomu nám ještě hrál Roulin, Míla Fuxa a náš hejtman tulácké písně. Prostě zahrádkáři Vysočanům a dobyvatelům slovenských hor.

    1) Na Klamovce                                                                                                             4) Z Norrisovy boudy za Cimrmanem do Příchovic
    2) Klamovka je velkozahrada                                                                                         5) Světoběžník Cimrman vaří U čápa výtečné pivo
    3) Ani z fota se nedá vypátrat, kdo si dal kofolu                                                         6) I v Tanvaldu vzpomínají s láskou na Cimrmana v mlze

úterý 23. 8., Klamovka - Kromě Kuželny v Horské nemáme ve zvyku opakovat letní zahrádky, ale tentokrát uděláme výjimku. Půjdeme na Klamovku, kde už jsme byli v létě 2010 a na závěr vycházky Bílá, červená a zelená uprostřed pražské divočiny v říjnu 2011. Je to totiž nejbližší zahrádka od Hořejších, a tak tam za námi bude moct Ivan dorazit. Cestu tam raději nebudu popisovat, najděte si Sokol Klamovku sami. Nechci být znovu osočována, že vydávám zvrácené rozkazy. Na včerejšek zamluvila Alena H. na Klamovce velkoryse řadu stolů přes celou šíři zahrádky. Ale kdyby lidi neodcházeli dřív, tak by se k nim nově příchozí ani nevešli. Bylo nás určitě ke třiceti, a tak už byla ztížená komunikace. Třeba JaVor v čele stolu nabízela čtrnáctkové cedulky, ale na druhém konci stolu se o nabídce úzkoprofilového zboží ani nedozvěděli. Tak Luďku, Jirko J. a další, snad Jana přijde i příště. Zahradní slavnost nikdo násilím neukončoval, a tak jsme vydrželi pod nasvícenými kaštany až do závěrečného placení. Ach, ti abstinenti! Vypilo se nespočet piv, ale ta byla uhrazená (včetně malých!!) úplně přesně. Zůstalo nezaplaceno - kohoutková voda za 50 K a kofola za 35. Po šesti pivech jsem je s dobře pochopitelnou nelibostí uhradila, ale po neplatících abstinentech je budu tvrdě vymáhat!

víkend 2. – 4. 9. 2016, Norrisova bouda - Je neděle odpoledne a zůstáváme s Věrou a Jásonem na Norrisově boudě sami.
Začíná krápat.
A pak prší.
Prší, jen se leje.
A blýská se.
A vítr, no skoro hurikán. A prší a fouká celou noc.
Tak to je to, co nikdo ze zúčastněných nezažil.
A určitě to nikomu z nich nechybělo.

My jsme si místo toho přes víkend užili sluníčka, cyklistiky, pěšárny, houbaření, koupání, ochutnávky piva, halekání u kytar, Járu Cimrmana i jeho maják i jeho pivo Světoběžník JC. Splnili jsme pivní plán, vaření v kotli i grilování masa na mramoru. A zeleninové saláty. A párky v rohlíku s kremžskou hořčicí. A hlavně se hrozně žvanilo. No ale hrozně. Prostě pohoda. Tak zase někdy.
Hoj a hoj Michal

    1) Prolog hospody se odehrál na střeše                                                                             4) Na Džbánu
    2) Výhled ze soukromé rozhledny                                                                                      5) Už se brzy stmívá
    3) Pod rozhlednou jsme potkali řidiče Chvala                                                                     6) Léto jsme si prodloužili obědem v Novoměstském pivovaru

úterý 6. 9. 2016, U Džbánu - Další pozvánka je pro příchozí do hospody na sedmou, osmou či devátou irelevantní, ale ti, co se dokážou utrhnout z práce či důchodu, by ještě předtím mohli navštívit soukromou rozhlednu. Od půl páté do půl šesté je možné spatřit ze střechy světa a paneláku u Vlachů Říp i Hradčany. Ale pozor! Majitel klíčů ctí heslo Buď v práci v šest, a tak bude v půl šesté bezpodmínečný odchod do restaurace U Džbánu. Prolog hospody jsme strávili na soukromé rozhledně. Připili jsme si na zdraví, porozhlédli se po prosluněné Praze a při odchodu ještě stihli řidiče Chvala (včera měl narozeniny, bylo mu přesně 14 měsíců), který právě zaparkoval u domu. Poslušně hlásím, že se během pobytu v hospodě U Džbánu nic zvláštního nepřihodilo. Lenka rozdávala lístky na babalet, vzpomínali jsme na kopce u Norrisovy boudy a všeobecně se těšili se na ty v Provence. Jo a ještě něco - Alla se se svým novým elektro kolem zařadila do elitního spolku SCKSNŠL - Spolku cyklistů, kteří spadli na Šípkově lávce.

čtvrtek 8. 9. 2016, Novoměstský pivovar - Úplně jsem zapomněla. Včera jsme se dohodli na společném obědě. Půjdeme už zítra, ve čtvrtek do Novoměstského pivovaru, který kromě poledního menu má přes oběd i pivo za poloviční cenu. Takže, kdo můžete a chcete, přijďte do Vodičkovy ulice. Za dívčí školou (směrem od Václaváku) je nenápadný vchod do pivovaru. Máte sledovat šipky na terasu, protože tam to je podle Mileny nejlepší. Sraz je už v 11:14 - není to svévolné, pak už je tam narváno. To víte, pivo za 21 K je mocné lákadlo. Oběd v Novoměstském pivovaru řadím k úspěchům - obzvlášť vzhledem k tomu, že od zveřejnění k realizaci uběhlo méně než 24 hodin. Zřejmě se podařilo nalézt bílé místo, které mohou zaplnit jak důchodci, tak těžce pracující. Na terásce se nás totiž vystřídalo bez jednoho čtrnáct. Dorazili pravidelní účastníci víkendů uprostřed týdne, ale i další. Nejdřív vypadl Vráťa, který spěchal na vlak do práce, objevila se i téměř ztracená dcera Zuzana Sop. Vodičkovu ulici po lehkém bloudění našla i naše psychiatrička a nakonec dorazila Stáňa a kočka Zdena. Prostě společné obědy v centru mají budoucnost!

« NAHORU

TOPlist