66. Počasíčko

neděle 23. 10. 2016
navštíveny: pobočka MKP a Želivka na sídlišti Modřany, Borový rybník, V hrobech, meteorologická věž na Libuši, Modřanská rokle, bývalá tvrz Cholupice, letiště Točná, Pražský okruh, Šabatka, zámek Komořany – sídlo ČHMÚ, restaurace U Bukačů

Pozvánka
Sraz je ve 13 hodin před restaurací Želivka na konečné tram č. 17 Sídliště Modřany. Od stanice podejdete podchodem vlevo na sídliště a pak už vás chodníček vyvrhne přímo před restauraci a pobočku MKP. Oběd tamtéž od 12 hodin.

Jaká vycházka byla

    Na nedělní vycházku jsme se sešli na konečné sedmnáctky a i domorodci byli překvapeni, jak tu mají dobře zamaskovanou hospodu Želivku a pobočku městské knihovny. Na vycházku Počasíčko lákal celé léto stejnojmenný obrázek hpap z Norrisovy boudy, ale nakonec se centrem pozornosti stal úplně jiný člen rozvětvené Papežovy rodiny. Prvorozenému Honzovi se v sobotu narodila Gabriela a taťka nejen dorazil do Modřan, ale přivezl i úplně čerstvé fotky a něco šampusů. Tak jsme to s tatínkem, dědečkem a babičkami hezky oslavili. Špunty posbírány, je třeba vyrazit. Zanořili jsme se do lesa a vynořili se u Borového rybníka, poté dokonce V hrobech a nakonec jsme stanuli pod meteorologickou věží na Libuši. Ano, moji milí vycházkáři, právě tady oficiálně začíná Počasíčko. Došli jsme na hranu a při sestupu se přesvědčili, že Modřanská rokle nese název rokle oprávněně. Jen co jsem si posteskla, že v kaňonu Libušského potoka bohužel chybí občerstvení, zdálo se, že jde o nacvičený signál. Okamžitě začaly bouchat špunty, otevírat se krabičky s buchtami, dobře tvrzená káva i řežská griotka. A jdeme dál. Cholupice je čtvrť dvou tváří. Napravo výstavné porevoluční sídliště vil, nalevo bývalá tvrz přestavěná na zemědělské družstvo a centrum, za které by se nemuselo stydět ani vybydlené pohraničí. Ale hospoda u Čámrse byla útulná a servírka neuvěřitelně rychlá.

    V polích jsme stěží zaregistrovali výjezd z Komořanského tunelu a už jsme na letišti Točná. Když jsme tu byli v roce 2008, vítala nás domácká atmosféra, neoplocený zelený trávník a hospoda U vrtule přímo u přistávací plochy. Teď je letiště soukromým koníčkem majitele seznam.cz, a tak jsme si hospodu museli udělat na dětském hřišti zase z vlastních zdrojů (a že jich ještě bylo). Ale usmálo se na nás štěstí. Zřejmě jediné letadlo, které odsud za týden odletělo, vzlétlo přesně na počest našeho příchodu. A navíc nebylo ledajaké. Byl to unikátní stroj Lockheed-Electra, který Lukačovič zakoupil až v Kanadě. Kolem neprodyšného plotu jsme zahli do lesa. Trochu jsme v hustém porostu bloudili, došlo k lidským i psím ztrátám, ale když nám Vašík zazpíval Wolfganga a Madea Mozarta, vlil nám nových sil do našich starých žil a my sklopýtali dolů do Komořan a nakonec se všichni šťastně našli. A dokonce, když se nad námi konečně rozprostřelo volné nebe, spatřili jsme i návrat kultovního letadla. Vystoupali jsme na pahorek a obdivovali Pražský okruh nad údolím Vltavy. I když jsem byla zásadně proti, došlo k dalším výstřelům. Prostě Gábinka bude zaručeně zdravá. Slavnostní závěr Počasíčka byl u komořanského zámku, odkud nám meteorologové už přes šedesát let vyprávějí bajky, jak bude. Naštěstí v neděli jim to vyšlo. Nezmokli jsme a na závěr U Bukačů nám dokonce dali i najíst.

    1) Počasíčko na Norrisově boudě dalo název dnešní vycházce                   4) Dorazil čerstvý tatínek
    2) Sraz je u pobočky městské knihovny Modřany                                         5) Den stará Gabriela
    3) ale hlavně v restauraci Želivka hned vedle                                               6) Tak to musíme oslavit!

Počasíčko – Tentokrát je nutné vysvětlit název vycházky. Před lety vysílala Nova zprávy o počasí pro pány poutavým způsobem: v okně objevila polonahá kráska, která se věnovala oblékání, zatímco na rámu se objevovaly naprosto nezajímavé teploty na druhý den. Vzpomínáte? My z Norrisovy boudy vzpomínáme obzvlášť na díl, kdy hpap odešla spát do sousedního pokoje, rozsvítila a my za prosklenými dveřmi sledovali jako myšky její večerní přípravu na spánek. To bylo Počasíčko! Pán domu ho ochotně a věrně zpodobnil do návštěvní knihy a ta teď tvořila upoutávku na dnešní vycházku.

    1) Už mizíme v divočině                                                                               4) Zatím jsme V hrobech
    2) Borový rybník slouží především k rekreaci psů                                       5) Meteorologická věž na Libuši
    3) Pražskou divočinou se blížíme k vlastnímu startu                                   6) Míříme na hranu


Borový rybník – Retenční nádrž, která byla vybudována na Lhoteckém potoce při výstavbě sídliště Modřany v polovině 80. let. Nádrž je využívána především k zachycování nárazových přívalových dešťů a vod z dešťové kanalizace z okolní zástavby. Má skoro 10 metrů vysokou a 130 metrů dlouhou hrázi. Díky své poloze na okraji sídliště Modřany má význam zejména krajinotvorný a rekreační.

V hrobech – Nachází u okraje Kamýckého lesa u Libuše. Přírodní památka byla vyhlášena roku 1988 na ploše 1,31 hektarů. Na bývalé pastvině břidlicové stráně se vyskytují vzácné teplomilné druhy živočichů a rostlin, např. výrazná populace koniklece lučního.

Meteorologická věž na Libuši, Generála Šišky 1 - Byla postavena v letech 1973-79, jejím autorem je Karel Hubáček. Na vysokou železobetonovou konstrukci věže autor navrhl hranatou nástavbu z neomítaného zdiva. Netuctový výraz stavby podpořila "ponorková" kruhová okna se žlutými zárubněmi. Karel Hubáček, autor slavné věže na Ještědu, je autorem i vodárenské vyrovnávací věže na Dívčích hradech, která byla postavena téměř souběžně v letech 1972–77.

    1) Modřanská rokle je opravdu rokle                                                           4) Tvrz přestavěná na zemědělské družstvo
    2) Domorodec si už hoví na hrázi                                                               5) Centrum Cholupic v 21. století
    3) Před námi je nová výstavba Cholupic                                                      6) Mají tu i obchodní centrum

Fotoalbum vycházky...

Modřanská rokle – Je tvořena erozním zářezem Libušského potoka. Modřanská rokle bývala už v 19. století oblíbeným výletním místem Pražanů. Údolí, které se podle několika lomů nazývalo Doly, bylo tehdy prakticky bezlesé. Na svazích byly pastviny s teplomilnou a skalní vegetací. Ve 20. letech 20. století byly již nevyužívané pastviny zalesňovány, a to často nepůvodními druhy stromů, zejména akátem a borovicí černou. To na těchto plochách způsobilo pozdější postupný zánik původních společenstev. Obliba Dolů mezi výletníky ještě vzrostla ve 30. letech 20. století, kdy tu nacházeli zábavu, sportovní vyžití i občerstvení. Brzy poté, co se rychle rozvíjející se Modřany byly připojeny k Praze, bylo údolí Libušského potoka velmi negativně ovlivněno okolní výstavbou panelákových sídlišť a souvisejícími zásahy v samotné Modřanské rokli (úpravami toku Libušského potoka, výstavbou asfaltové silnice a retenční nádrže a především skládkami odpadů). Přesto si Modřanská rokle – díky vyhlášení ochrany v roce 1988 jako přírodní památka – zachovala mnohé přírodní hodnoty.

Cholupice - Žije zde zhruba 600 obyvatel v 18 ulicích. Roku 1974 byla celá obec Cholupice připojena k hlavnímu městu Praze. Okolo Cholupic vede vnější silniční obchvat, tzv. Pražský okruh.

Tvrz Cholupice - Zdejší tvrz se poprvé uvádí roku 1328, naposledy se připomíná v roce 1650. Později zpustla. Její zbytky - základy okrouhlé věže, část obvodového zdiva, byly dříve patrné v zahradě u arcibiskupského dvora. Cholupický dvůr byl arcibiskupským majetkem až do roku 1945, a to včetně polností a tzv. cholupické bažantnice. Nejstarší památkou je dosud funkční špejchar, asi 77 metrů dlouhá kamenná budova o dvou patrech. Nyní je v areálu zemědělského družstva.

    1) Naštěstí je v Cholupicích i hospoda - U Čámrse                                       4) Ještě v roce 2008 vládla na letišti domácká pohoda
    2) U věže ústí Cholupický tunel Pražského okruhu.                                       5) V jednom z hangárů byla hospoda U vrtule
        Kdo by věřil, že tam vyjíždí desítky aut
    3) Letiště Točná a jeho chlouba Lockheed-Electra J. A. Bati                         6) Teď jsme si museli udělat vlastní hospodu na dětském hřišti

Komořanský tunel (dříve nazývaný Cholupický tunel) - Je součástí jižního segmentu Pražského okruhu - úsek Vestec – Lahovice. Stavba překonává značné převýšení z údolí Vltavy do prostoru mezi Cholupicemi a Točnou. Tvoří ji dvě tunelové trouby o délce 1 970 metrů. Na západní straně tunel navazuje na Radotínský most přes Vltavu, na východní straně jižně od Cholupic pokračuje úsek v zářezu směrem k budoucímu křížení s dálnicí D3 a Vesteckou spojkou. V dubnu 2007 začala ražba tunelů při tempu ražby šest metrů za den a vybudování obou trub bylo ukončeno na začátku jara 2008. Tunel stejně jako celá jižní část Pražského okruhu byl zprovozněn 20. září 2010.

Letiště Točná - Jako letiště pro bezmotorové sportovní létání bylo otevřeno v březnu 1946. Svého vrcholu zažilo letiště v padesátých letech, kdy byl provoz Svazarmu dotován a letiště disponovalo travnatou dráhou o délce 800 a šířce 100 metrů. Od roku 1989 provoz na letišti pomalu ustával. Nevyřešené vztahy s majiteli pozemků pod dráhou navíc vedly k tomu, že dráha byla zkrácena na 550 metrů. Problémy s pozemky se vyřešily v roce 2008, kdy výběrové řízení Prahy 12 na nákup letištních pozemků vyhrál vlastník serveru seznam.cz Ivo Lukačovič, který za pozemky zaplatil více než 160 milionů korun. Do procesu poté zasáhl právní spor mezi původním nájemcem letiště, Aeroklubem Točná a Prahou 12. Dohoda o prodeji pozemků tak byla podepsána až v září 2009. V roce 2010 bylo letiště uzavřeno, aby mohla být zahájena jeho celková rekonstrukce s cílem vytvořit na letišti zázemí pro kolekci letuschopných historických letadel. Zároveň byla uzavřena příjemná restaurace U vrtule v jednom z hangárů a letiště bylo neprodyšně obehnáno neprůhledným dvoumetrovým plotem. Letiště sice bylo v roce 2011 otevřeno s historicky nejdelší dráhou o délce 870 metrů, ale poplatky za přistání byly zvednuty natolik, že sem už nikdo nelétá. Lukačovič se jen soustřeďuje na projekt leteckého muzea a jeho exponátů, do kterého investoval dalších 55 milionů korun. Jedním z nejcennějších je letadlo Lockheed-Electra 10a vyrobené v roce 1937, které patřilo Janu Antonínu Baťovi. Za války se stroj dostal do Kanady a tam ho Lukačovič koupil v roce 2009. Po generální rekonstrukci se vrátilo v roce 2015 zpátky do Čech další info zde.

 

    1) Teď je letiště za neprostupným plotem                                                     4) Zámek Komořany
    2) Pražský okruh od Komořan                                                                       5) Tady si meteorologové už 60 let vymýšlejí, jak bude
    3) Pod námi je i statek Šabatka                                                                     6) Zasloužená odměna po deseti kilometrech putování

Statek Šabatka - Od městské části jej po roce 2000 koupila Střední škola managementu a služeb Praha 4, která ho renovovala a nyní ho využívá jako jezdecké centrum. Sídlí zde jezdecký klub Epona Praha.

Komořany - Ves je poprvé zmiňovaná v roce 1088, kdy byla v soupisu majetku vyšehradské kapituly.

Zámek Komořany, Na Šabatce 17 – Když byla v roce 1589 prodávána ves Komořany, byla v kupní smlouvě zmíněna i zdejší tvrz. Tvrz byla zřejmě ještě před rokem 1742 přestavěna na barokní zámek, který sloužil jako letní sídlo zbraslavských opatů. Na fasádě věžního zdiva se dodnes zachovala renesanční rustiková sgrafita. Uvnitř zámku je čtvercová kaple, zaklenutá valenou klenbou s lunetami z roku 1765. Z tohoto období stavebních úprav je patrně také oltář s kopií Zbraslavské madony. Na začátku 20. století se majitelem zámku stal ing. Karel Schulz, zakladatel Modřanských strojíren, který zvýšil křídla o jedno patro a věž používal jako vodárnu. Když v roce 1932 zemřel s dluhy, zámek propadl státu. Od roku 1954 jej využívá Český hydrometeorologický ústav. V 90. letech byl opraven. Na místě dožilého špýcharu byla postavena novostavba podle návrhu architekta Michala Sborwitze. Sleduje hmotu původní budovy špýcharu, přesto má soudobý charakter podpořený barevným odlišením, s detaily připomínajícími hospodářský charakter původní budovy. Spolu s nádvorní zdí navrací nádvoří uzavřenou konfiguraci. Stavba získala cenu Klubu Za starou Prahu pro novostavbu v historickém prostředí v roce 2002.

« NAHORU

TOPlist