Černvír - Kostel Nanebevzetí Panny Marie v sobě skrývá pozdně románskou stavbu ze 13. století, ke které byla ve 14. století přistavěna obdélná loď. Na konci 17. století došlo k další přestavbě. Dřevěný krytý most přes řeku Svratku pocházející z roku 1718 je nejstarší krytou dřevěnou lávkou na Moravě. Most je dochován v původním stavu. Délka mostu je 32 metrů a šířka 2,6 metru.

Doubravník – Kostel povýšení sv. Kříže byl postaven na místě zaniklého kláštera augustiánek v 16. století pány z Pernštejna jako jejich rodová hrobka. Na druhé strany řeky, než je cyklostezka, je za vesnicí pivovar (pivovar-doubravnik.webnode.cz). V pivovaru vaří nepasterizovaný a nefiltrovaný ležák podle tradičního postupu. Doubravník se čepuje v hospodě U Sedláčků na náměstí.

Krytá dřevěná lávka, Prudká – Na červené turistické značce z Doubravníku do Borače. Byla vybudovaná pro dělníky z nedaleké papírny roku 1899 továrníkem Kopřivou, aby měli přístup na železniční zastávku. Od lávky po proudu řeky na délce cca 400 metrů je nutné kolo vést.

Borač - Most přes řeku Svratku na silnici z Borače na Podolí. Na mostě jsou umístěny čtyři litinové tabulky s nápisy: "Postaven nákladem silničního výboru okresu Tišnovského v Přívoze roku 1910" a "Dovolené zatížení mostu vozem o váze 800 kg, parním válcem 14 000 kg, tlačenici lidí 400 kg pro m2, rychlá jízda zakázána". Za mostem v Podolí je rodný dům učitele a spisovatele Josefa Uhra, který se zde v roce 1980 narodil. Než umřel v 28 letech na tuberkulózu, stačil napsat jen tři knihy, kde rodný kraj a Svratka byly velkou inspirací.

Klášter Porta Coeli, Předklášteří - Cisterciácký klášter Porta Coeli (Brána nebes) byl založený v roce 1230 Konstancií Uherskou (1181-1240), vdovou po Přemyslu Otakarovi I. Jeho areál s románsko-gotickým kostelem Nanebevzetí Panny Marie byl v roce 2010 prohlášen národní kulturní památkou České republiky. Klášterní kostel byl postaven v letech 1233–1240 v podobě románsko-gotického trojlodí, v jeho západním průčelí se nachází zdobený ústupkový portál francouzského typu ve stylu tzv. burgundsko-cisterciácké gotiky. Na výzdobu kláštera byl použit mramor z nedalekého lomu u kopce Květnice. Kostel zůstal v majetku kláštera až do jeho zrušení roku 1782, poté byl jen farní chrám. Zbytek areálu kláštera byl průmyslově využíván (tkalcovna, barvírna vlny, výrobna mýdla a cukrovar). O obnovu tišnovského kláštera začaly v polovině 19. století usilovat sestry z hornolužického konventu v Marienthalu, který v roce 1861 zakoupil celé tišnovské panství. Protože se nepodařilo získat zpět původní klášterní kostel, byl v letech 1900–1901 vybudován nový konventní kostel stejného zasvěcení v novogotickém stylu. Klášter fungoval do roku 1950, kdy byl zrušen. Některé řeholnice zde mohly zůstat a pracovat na státním statku. Byl znovuobnoven v roce 1991. Je jediným fungujícím ženským cisterciáckým klášterem v ČR, v roce 2015 v něm působilo pět sester. Prohlídka kláštera je možná do 17 hodin.

Tišnov - První dochovaná zmínka o Tišnově se nalézá v listině z roku 1233, v níž je zmiňován klášter Porta Coeli založený o tři roky dříve Na centrálním náměstí Míru stojí novorenesanční radnice (na východní straně budovy je vyryt nápis „Tento dům ať potrvá až do konce světa, Tišnováci zůstanou po něm čtyři léta“ a gotický kostel sv. Václava. Pod náměstím je funkcionalistická budova spořitelny (dnes sídlo Komerční banky) postavená roku 1933 podle projektu Bohuslava Fuchse a Jindřicha Kumpošta. Ve stylu funkcionalismu byl také postaven Jamborův dům, kde je dnes informační centrum a galerie malíře Josefa Jambora. Jungmannova ulice, vedoucí z města do Předklášteří, patří k nejstarším ulicím v Tišnově. Podél ní stály právovárečné domy, které sloužily jako hostince. K nejzachovalejším domům patří Dům Na Pernštýně, Müllerův dům (dnes Muzeum města Tišnova), Panský dům a Dům U Jana. V jihozápadní části města (okolo dnešní Halouzkovy ulice) sídlili v dřívějších dobách drobní řemeslníci, zabývající se zpracováním kůží. Mezi jejich domky s dílnami vedly úzké uličky. Dodnes se dochovaly tři z nich - Koželužská, Jirchářská a Ševcovská. Provedou návštěvníka klikatými zákoutími někdejší řemeslnické čtvrti. Koželužská dokonce byla v roce 2006 zapsána do knihy českých rekordů jako nejužší ulice v naší republice. Je 49 metrů dlouhá a ve svém nejužším místě měří 77,5 cm. Ovšem hned v následujícím roce o svůj rekord přišla. Katova ulička v Kadani (vzpomínáte na Ohři – Bi-Zač) ji v roce 2007 trumfla. Nynější rekord je délka 51 metrů a šířka na nejužším místě je 66,1 centimetru.

Pivovar Květnice, Tišnov - Rodinný pivovar www.pivovar-kvetnice.cz. Samotná výroba piva je v budově bývalé sauny u Letního kina. Majitelé píšou: „Uhranuti krásou místní krajiny jsme se rozhodli nepojmenovat svůj minipivovar podle místa sídla, ale po kopci (s přimhouřením oka řekněme klidně i hoře), představující dominantní prvek v této krajině, a to Květnici“. Pivovar začal vařit v červnu 2016. V Tišnově je ještě další minipivovar s názvem Tišnovské pivo. letos přibyly ještě pivní lázně Grado, což je třetí minipivovar v jednom městě.

Restaurace Sklep, Jungmannova - Je umístěna v bývalém židovském domě. V roce 2001 byla na boční stěně restaurace za účasti starosty města Tišnova a izraelské velvyslankyně Erelly Hadarové odhalena pamětní deska obětem holocaustu. Deska s vyobrazením sedmiramenného svícnu nese český a hebrejský nápis „Občané Tišnova obětem holocaustu 1939-1945“. Restaurace se nachází v originálních sklepních prostorách se stálou vnitřní teplotou, jejíž součástí je i očistná židovská lázeň mikve. A točí zde pivo z pivovaru Květnice.

Veverská Bitýška - U městyse, rozkládajícího se na soutoku Svratky a Bílého potoka, začíná vzdutí Brněnské přehrady. Centrem obce je náměstí Na Městečku s radnicí, školou a farním kostelem sv. Jakuba a restaurací U Kocourků.

Kostelík Nanebevzetí Panny Marie, nad hradem Veveří - Kostel pochází pravděpodobně z 2. poloviny 12. století, kdy v bezprostředním okolí stával zeměpanský dvorec, a okolo kaple se rozkládala středověká vesnice. Osada zanikla za husitských válek. V kostele byl nalezen vzácný deskový obraz veverské Madony s dítětem z poloviny 14. století. Za autora je pokládán Mistr vyšebrodského oltáře. Obraz byl od svého objevení v roce 1932 a určení autorství v Národní galerii v Praze, naposled v Anežském klášteře. Po několika soudních přích se obraz v roce 2016 vrátil do brněnské diecéze a je umístěn v Diecézním muzeu v Brně.

Hrad Veveří - První zmínka o původně pozdně románském sídle pochází z roku 1222. Na konci 13. století vznikl královský raně gotický hrad, který později prošel složitým stavebním vývojem. Dnešní podobu získal v polovině 18. století. Po roce 1870 byl na jižní stráni založen rozsáhlý anglický park. Veveří zdědil anglický baron Mořic Arnold de Forest. Roku 1908 zde strávili část své svatební cesty tehdejší ministr obchodu Winston Churchill a jeho manželka Clementine. Churchill sám navštívil barona de Forest, svého přítele z mládí, na hradě Veveří již dvakrát předtím. V letech 1942–1945 byl hrad zabaven pro potřeby wehrmachtu a SS. V té době vznikl v okolí hradu rozsáhlý výcvikový prostor. Průchod armád koncem 2. světové války vedl ke zničení či ztrátě velké části hradního mobiliáře. Již v letech 1947 a 1948 byly opraveny alespoň střechy a hrad byl nakrátko opět zpřístupněn. Ale počátkem 50. let byl velmi necitlivě upraven pro potřeby Lesnického učiliště, které zde sídlilo přes 20 let. V letech 1972-1999 byl objekt ve správě Vysokého učení technického v Brně. Od roku 1999 je hrad Veveří ve správě Národního památkového ústavu v Brně, který zde od té doby provádí postupnou rekonstrukci celého značně zdevastovaného areálu. Hrad byl po dlouhé době znovu trvale otevřen pro veřejnost v létě 2002. Za 40 resp. 30 Kč je průchozí a v této ceně je přístupný ochoz a vyhlídka z Prachové věže.

Dřevěná lávka, Veveří – Lávku vybudovaly Lesy ČR nákladem téměř 5 milionů korun v roce 2007, V roce 2011 se stal dřevěnou stavbou roku.

Brněnská přehrada (v hantecu Prýgl) - Vznikla v letech 1936-1940 vystavěním hráze na 56. říčním kilometru Svratky a zatopením údolí s obcí Kníničky. Délka hráze je 120 metrů při 34 metrů výšky. Vzdutí přehrady měří necelých 10 km. Přehrada dříve sloužila jako zásobárna vody pro Brno, dnes především k rekreaci, když zoncna rumpluje (přeloženo slunce pálí), a také jako zdroj elektrické energie.

Lávka přes Brněnskou přehradu - Od září roku 2003 je pod hradem Veveří přístupná nová dominanta - 100 metrů dlouhá lávka pro pěší a cyklisty spojující oba břehy přehrady. Původní most tu byl postaven zároveň s přehradou, ale kvůli zpomalení postupu sovětů byl nacisty v dubnu 1945 most podminován a poté zničen. Jeho zbytky zde zůstaly až do roku 2002.

Přístaviště Veveří - Zastřešený úsek je dlouhý 28 metrů, váží 19 tun, menší nezastřešená část měří 9,5 metru. Nové přístaviště nabízí cestujícím lepší výstup a nástup na loď. Doposud museli zdolávat několik vysokých schodů. Přístaviště bylo poprvé využito v sobotu 29. dubna 2017 při zahájení plavební sezony na přehradě.

Hitlerova dálnice, Brno-Bystrc - Hitlerův pilíř, Šikulova - Základní kámen mostního pilíře tu byl umístěn v roce 1938. Vybudování exteritoriální dálnice z Vídně do Vratislavi (za protektorátu se jména německých měst musela udávat v němčině a nesměla se skloňovat, takže to byla dálnice z Wien do Breslau) si vynutil Hitler již jako součást mnichovské dohody v září 1938. Plán počítal s tím, že se Československo vzdá ve prospěch Německa pruhu území, podobně jako Panama postoupila Spojeným státům americkým území Panamského průplavu. Dálnice měla být součástí Německa, takže by Němci nepotřebovali žádný pas. Přípravné práce započaly ještě před koncem roku 1938 a jejich postup je z dnešního hlediska ohromující. Plány i pozemky pro výstavbu byly připravené za pouhé tři měsíce. Po okupaci zbytku českých zemí a vzniku Protektorátu Čechy a Morava došlo k dalšímu urychlení. Začalo se stavět 11. dubna 1939. Koncem roku 1940 se počítalo se zprovozněním 65 km, které protínaly protektorát. V prvním roce stavba probíhala velmi svižně. Na řadě míst začaly růst mosty, náspy a další objekty (dodnes zachovalé a v dobrém stavu). Některé mostní konstrukce byly dokonce navrženy v honosném antickém stylu. Válečné neúspěchy a hospodářské potíže však Němce donutily koncem dubna 1942 stavbu přerušit. K jejímu obnovení už vzhledem k výsledku druhé světové války v Evropě nedošlo. Nakonec 22 metrů vysoký pilíř u přehradní hráze zůstal v krajině osamocen. Brněnští politici nyní jednají o výstavbě nové rychlostní silnice R43. Jeden z návrhů předpokládá využití původní protektorátní trasy. Pro pilíř by to znamenalo buď přestavbu, nebo zbourání.

Dům rodičů Vítězslava Nezvala, Smejkalova 110 – Od roku 1932, kdy se rodiče na důchod přestěhovali do Brna z Dalešic, až prakticky do konce života v roce 1958 trávil období od května do října Nezval v domku svých rodičů v Brně-Žabovřeskách. V jejich domku měl svoji světničku a za těchto pobytů vytvořil velkou část svého díla. Jako vzpomínka na rodiče a atmosféru pobytů v Brně vznikla i jedna z jeho nejznámějších básní Na břehu řeky Svratky, poprvé otištěná ve sbírce Chrpy a města (1955). Na oplocení domku rodičů byla v roce 1988 místěna pamětní deska s nápisem: "V letech 1932-1958 pobýval a tvořil u svých rodičů národní umělec básník Vítězslav Nezval 1900-1958 Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil a v létě tyčí se tu kukuřičná zrna. Ó, kéž bych, matko, s tebou do dneška tu žil. Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil. Kéž žil bych s tebou, matko, dodnes ve zdech Brna.

Vila Anny a Josefa Ludwigových, Veslařská 228 - Vilu na břehu řeky Svratky navrhl pro své rodiče Alois Ludwig v roce 1895, který v té době studoval teprve první ročník v ateliéru Otto Wagnera na vídeňské Akademii. Na průčelí je dekorativně uplatněná režná cihla a výrazným podílem malířské výzdoby.

Rohrerova vila, Veslařská 234 - Za stavebníka domu bývá považován Christian d´Elvert. Vila neorenesančního stylu a byla přestavěna architektem Leopoldem Bauerem na začátku 20. století.

Vila Herminy Ripkové, Veslařská 244 - Stavba představuje nejromantičtější a zároveň dominantní objekt vilového letoviska, jež vyrůstalo od začátku poslední třetiny 19. století v údolí Svratky.

Muzeum Pavilon Anthropos, Pisárecká 5 - Stavba Pavilonu Anthropos byla dokončena v roce 1962. V roce 2003 byl objekt uzavřen kvůli generální rekonstrukci. V roce 2006 byl pavilon v podstatně rozšířené podobě opět otevřen pro veřejnost. Ojedinělé muzeum dokumentuje nejstarší dějiny osídlení Moravy a původu a vývoji člověka. Značnou pozornost přitahuje 3,5 metrů vysoký model mamuta v životní velikosti, provázený mládětem. Rozsáhlá muzejní expozice patří k největším a nejmodernějším svého druhu v Evropě. V muzeu je i stálá expozice děl Zdeňka Buriana obsahujících jak pohledy do života pravěkých lidí a předvěkých předchůdců člověka, tak i rekonstrukce dávno vymřelých zvířat.

Koupaliště Riviéra, Bauerova - Letní koupaliště je tvořeno kaskádou tří bazénů v umělém říčním korytě, které bylo vybudováno v bývalém slepém rameni řeky. Hloubka celého bazénového koridoru je odstupňována a jeho celková délka 390 metrů je výjimečná.

Jungle park lanové centrum - Lanové centrum je umístěné v těsné blízkosti městského koupaliště Riviéra. Lanové překážky jsou nataženy v korunách stromů přilehlého lesa i přes řeku Svratku.

Vyhlídka – Vyhlídka na pisáreckou kotlinu, brněnské výstaviště a chátrající brněnský velodrom na druhém břehu Svratky.

Brněnské výstaviště – Architektonickou koncepci areálu a hlavní pavilon navrhl pražský architekt Josefa Kalous v roku 1924. Stavba areálu započala roku 1927 a trvala 14 měsíců. Provoz výstaviště byl zahájen 26. května 1928. Brno získalo jeden z nejvýznamnějších funkcionalistických stavebních komplexů své doby. Jednotlivé pavilony byly dílem známých architektů – např. Bohuslav Fuchs navrhl hned několik pavilonů, zachoval se z nich jediný, pavilon města Brna, dnes známý jako budova výstavní pošty. V roce 1928 byla postavena i vyhlídková věž jako součást kavárny a restaurace. Při rekonstrukci v 50. letech 20. století došlo k náhradě původního výtahu výtahem těžším, který však svým provozem poškodil nosnou konstrukci. Ani rekonstrukce objektu v roce 1996 nepřispěla ke znovuotevření věže. Na konci 2. světové války byl areál těžce poškozen, takže se uvažovalo o jeho zrušení, ale roku 1947 byla zahájena jeho obnova. V roce 1959 se konal první mezinárodní strojírenský veletrh. Od té doby se strojírenské veletrhy konají nepřetržitě každoročně. V průběhu celého roku se zde konají různé výstavy, sportovní a kulturní akce nebo kongresy. Ročně projde branami výstaviště přes milion návštěvníků. S veletrhy je spojena i výstavba nových pavilonů. Svým tvarem je nejvýraznější kruhový pavilon Z se samonosnou ocelovou kupolí o průměru 122 metrů. Nejnovější a také největší pavilon je pavilon P, otevřený v červnu 2009. Výstavba obří haly stála necelou miliardu korun. Se svou hrubou výstavní plochou přes 15 000 m2 je největší výstavní halou ve střední Evropě a po O2 Aréně největší halou v České republice. Na délku měří asi 214 metrů a na šířku 90 metrů.

Kamenná kolonie - Jedná se o dělnickou kolonii, která začíná vznikat v opuštěném pískovcovém lomu v severním svahu Červeného kopce ve 20. letech 20. století a naplno se rozrůstá v období hospodářské krize ve 30. letech. Dnes se zde nachází rozlehlý areál často miniaturních domků se sedlovými střechami, úzkými uličkami a maličkými dvorečky. Tento ojedinělý stavení komplex budov, co do začlenění do terenní konfigurace, nemá u nás obdoby.

Brno - Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má zhruba 380 000 obyvatel. K významným dominantám města patří hrad a pevnost Špilberk na stejnojmenném kopci a katedrála sv. Petra a Pavla na vršku Petrov.

Náměstí Svobody - Zatím poslední rekonstrukce náměstí proběhla v roce 2006, kdy byla osazena bronzová kašna s verši Jana Skácela, opraven morový sloup a vyznačena poloha někdejšího kostela sv. Mikuláše. Odlití Skácelových veršů do bronzových roštů se neobešlo bez problémů. O tom, že okolí kruhové kašny ozdobí úryvky několika Skácelových básní o vodě, rozhodlo vedení Brna bez vědomí dědičky autorských práv, Skácelovy manželky. Právnička Skácelové původně požadovala tři miliony korun, nakonec Brno zaplatilo 450 tisíc korun. V roce 2010 byl na náměstí umístěn orloj - velmi zvláštní hodiny vyrobené z africké žuly ve tvaru náboje, jež tak mají upomínat na obléhání Brna Švédy v roce 1645. Jsou 6 metrů vysoké a váží 24 tun. Každou hodinu stroj krátce zazvoní, jednou denně v 11 hodin z něho vypadne kulička, kterou si mohou kolemjdoucí odnést. Pořizovací cena byla 12 milionů Kč, roční provoz za rok 2011 stál více než půl milionu Kč. Podoba díla inspirovala veřejnost k označením falické hodiny či obří vibrátor.

Minipivovar Pegas, Jakubská 4 – Minipivovar byl vybudován jako jeden z prvních v ČR po roce 1989 a na Moravě jako první vůbec. Nápad přestavět budovu, jejíž základy pochází ze 14. století, vznikl v roce 1990 a již v září roku 1992 byl uveden do provozu nejen pivovar, ale i restaurační a hotelová část (www.hotelpegas.cz)

Neslušný mužíček na kostele sv. Jakuba, Rašínova - Jedná se o sošku nahého človíčka držícího se ve vrcholu oblouku okna na jižní straně Věže kostela a vystrkujícího na kolemjdoucí holý zadek. K sošce se váže pověst, že ji tam vytesal kamenický mistr jako pomstu Brňanům, kteří se postarali o jeho předčasný odchod z města.

Dominikánské náměstí – Jemu vévodí nová radnice, komplex budov, který zahrnuje části středověkého dominikánského kláštera. Dnes zde sídlí Magistrát.

Stará radnice, Radnická 9 – Historické jádro s věží vzniklo kolem roku 1240. Klenutý průchod mezi Radnickou ulicí a nádvořím tvoří bohatě zdobený portál s legendární ohnutou věžičkou, který v roce 1511 vytvořil sochař a řezbář Anton Pilgram. V průchodu je zavěšen i legendární brněnský drak. Nádvoří s renesančními arkádami upravili koncem 16. století italští stavitelé, další úpravy jsou výsledkem raně barokní přestavby. Přístupná je také 63 metrů vysoká věž s renesanční helmicí a vyhlídkovým ochozem.

Zelný trh - Malý Špalíček je malebná skupina domů na Zelném trhu, která vznikla spojením a stylovým sjednocením čtyř gotických a renesančních domů při severozápadním okraji historického náměstí. Na náměstí je i Moravské zemské muzeum, vchod do Brněnského podzemí a divadlo Husa na provázku, které vzniklo v roce 1967. V dubnu 1969 se do čela KSČ dostal Gustav Husák a soubor musel na základě cenzurního zásahu ze svého názvu vypustit slovo „husa“, jelikož během jedné noci někdo v ulicích Brna přepsal plakáty divadla na „Husák na provázku“. Soubor přijal název Divadlo na provázku. Od roku 1986 vznikaly projekty na novou divadelní budovu pro Divadlo na provázku. Nakonec se rekonstruoval barokní palác Domu pánů z Fanalu na Zelném trhu a přistavěla moderní budova. Na čelní zeď budoucího divadelního komplexu byl upevněn symbolický základní kámen. Celý areál divadlo na Zelném trhu a v přilehlé Petrské ulici byl otevřen v roce 1993.

Rozhledna Komec, Hněvkovského - Rozhledna je bývalý komín, který se nachází v městské čtvrti Komárov (v brněnském hantecu Komec) ve sportovně-rekreačním areálu stejného názvu. Stojí vedle objektu bývalé kotelny, kde se dnes nalézá lezecká stěna vysoká 16 metrů. Vlastní cihlový komín, vysoký 25 metrů, je opatřen vnějším ocelovým točitým schodištěm o 134 schodech. Rozhledna je v provozu od srpna 2014 a je otevřena denně od 10 do 22 hodin. Z ochozu se naskýtá široký rozhled po okolní části Brna a jeho předměstích. Vstupné je 20,- Kč, resp. 10 Kč.

Svratka, km 40,5 km - Soutok Svratky a Svitavy. U soutoku je zábavní park Olympia, otevřený v květnu 2010, s plochou více než 5 hektarů. Je zde osmnáctimetrová horolezecká stěna, in-line dráha dlouhá přes 1 km, několik hřišť, amfiteátr s kapacitou 350 diváků. Hlavní atrakcí je parková železnice, která je dlouhá 1600 metrů. Areál této nové relaxační zóny je volně přístupný od dubna do října od 9:00 do 22:00. Vstup i naprostá většina atrakcí jsou zdarma, zpoplatněny jsou pouze projížďky na vláčcích a lezecká stěna. Celý projekt Olympia parku hradí majitel Olympie, největšího nákupního a zábavního centra na Moravě.

Rajhrad – Na místě dnešního klášterního areálu dříve existovalo rozsáhlé opevněné velkomoravské hradisko stejného jména (založeno okolo 950, zaniklo nejpozději o 100 let později). V roce 1045 zde Břetislav I. založil benediktinský klášter. Patří tak mezi nejstarší kláštery na Moravě. V roce 1234 získal Rajhrad trhové právo a stal se tak městečkem. Klášter byl mnohokrát vydrancován různými vojsky, vypálen a znovu vybudován. Současnou barokní podobu mu vtiskl Jan Blažej Santini-Aichel v letech 1721-46. Vlastní klášter je komplex jednopatrových budov soustředěných převážně kolem rajského dvora s dominantou kostela sv. Petra a Pavla. Celý areál je chráněn jako kulturní památka České republiky. Zdejší knihovna se v roce 2005 stala základem nově založeného Památníku písemnictví na Moravě. Stálá expozice dokumentuje nejvýznamnější osobnosti literatury na Moravě v průběhu 9. až 20. století. Ve městě je kromě fungujícího mužského kláštera ještě ženský klášter sester Těšitelek.

Pitrův most, Rajhrad – Třípilířový kamenný most byl postaven přes Svratku v roce 1760 na náklady rajhradského kláštera. Most byl pojmenován po proboštovi J. Pitrovi. Jedná se o technickou památku.

Minipivovar Beerserker Rajhrad, Stará Pošta 750 – Jen vaří

Rajhradice - Vesnice, sousedící s Rajhradem. Vesnice Rajhradice je jmenována v Břetislavově listině z roku 1048. Tehdy byla darována nově zřízenému klášteru v Rajhradě, ale příjmy z hospod vsi byly určeny benediktinům v Břevnově. Rajhradice proslavil Vlasta Redl písní „A te Rehradice“. Skladba vznikla na motivy lidové písně zaznamenané Františkem Sušilem, který ji zařadil v roce 1835 do své první sbírky. Zkontrolujeme, zda
A te Rehradice na pěkný rovině,
teče tam voděnka dolů po dědině,
je pěkná, je čistá.

Židlochovice – Město leží na úpatí nejvyššího kopce Dyjsko-svrateckého úvalu Výhonu (355 m n. m.), na kterém stojí volně přístupná rozhledna Akátová věž. Barokní zámek Židlochovice stojí na místě bývalé vodní tvrze, vybudované před rokem 1349. V 70. letech 16. století Fridrich ze Žerotína nechal přestavět tvrz na renesanční zámek. V roce 1743 koupili zámek i panství Ditrichštejnové, v jejich držení zůstal do roku 1819, kdy zámek prodali habsbursko-lotrinské císařské rodině, potomkům Leopolda II. Ti pak zámek vlastnili až do jeho zestátnění Československou republikou v roce 1919. V letech 1844–1845 byly provedeny empírové úpravy a zámek tak nabyl dnešní podobu. V roce 1858 se na zámku narodila pozdější španělská královna Marie Kristina Španělská. Mezi válkami sloužil jako letní sídlo prezidenta T. G. Masaryka – pobyty připomíná pamětní deska při vchodu do zámeckého parku. V současnosti je zámek místem konání různých setkání politiků např. v roce 1992 zde Václav Klaus a Vladimír Mečiar řešili rozdělení Československa. Park o rozloze 23 ha je ukázkou krajinářského parku v anglickém stylu. Výsadbu realizoval zahradník Josef Hatzl, který se později stal správcem Schönbrunnských zahrad poté, co jeho práci v roce 1746 zhlédla v Židlochovicích Marie Terezie. Park si oblíbil básník Petr Bezruč, na lavičce s výhledem na zámek je umístěna tabulka s jeho básní o židlochovickém zámku. Zavěšený most přes Svratku byl postavený v letech 1989–1993. Na jeho místě dříve stával dřevěný most z roku 1737 a po něm ocelový příhradový most z roku 1897. V Židlochovicích žilo do roku 1942 několik židovských rodin. V místě, kde na náměstí Míru stával dům rodiny Burianových, bylo v roce 2015 umístěno pět Kamenů zmizelých.

Kostel sv. Jakuba staršího, Nosislav - Katolický kostel je jediným opevněným kostelem v oblasti Brno-venkov. Stojí na návrší a byl původně dobře opevněný s baštou, bránou a padacím mostem.

Kostel svatého Jana Křtitel, Uherčice - Je to dvoulodní stavba s mohutnou čtyřbokou věží s četnými novogotickými prvky, postavený v roce 1894. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky. Proti kostelu stojí renesanční radnice.

První srážka vlaků ve střední Evropě, Vranovice - Když 11. listopadu 1838 dorazila do Brna z blízkého Rajhradu v rámci zkušebního provozu první lokomotiva, byla to velká sláva. Zanedlouho poté přijel na území České republiky také první vlak "zvenku", stalo se to na trati z Vídně do Břeclavi 6. 6. 1839, a o měsíc později (7. 7. 1839) se dočkalo i Brno, které tím získalo vlakové spojení s okolním světem. Při návratu do Vídně se stanice ve Vranovicích neslavně "zviditelnila" jako místo prvního železničního neštěstí na nové trati a také první srážka vlaků ve střední Evropě. Nehodu zavinil anglický strojvůdce třetího vlaku. Obě soupravy před ním zastavily ve Vranovicích, aby nabraly vodu. Strojvůdce neviděl kouř a měl za to, že vlaky už jsou pryč. Jel navíc rychleji, než byla stanovená rychlost, která byla 38 kilometrů v hodině. Při vjezdu do stanice svůj vlak už neubrzdil. Najel do dvou zadních vagonů stojícího druhého vlaku, které nárazem úplně rozbil. Naštěstí nebyl nikdo smrtelně zraněn. Sedm osob bylo však zraněno těžce a desítky cestujících vyvázly s pohmožděninami. Nakonec se všichni, včetně těžce raněných, vrátili vlakem večer do Vídně. Železnice je následně odškodnila mnohatisícovými částkami. Většinou se totiž jednalo o osoby vysoce postavené.

Pouzdřany – První písemná zmínka o vsi je z roku 1244, na konci 16. století dokonce povýšil císař Rudolf II. obec na město. Na návsi stojí gotický farní kostel sv. Mikuláše, postavený roku 1498. Za kostelem je budova svobodného dvora z 16. století. Dům má renesanční jádro a zdobí ho podloubí s toskánskými sloupy. Nad vesnicí je národní přírodní rezervace Pouzdřanská step - Kolby. Tvoří ji travnaté stráně z vátých písků a drnová step s teplomilnými ohroženými druhy rostlin. Před osadou je zámek Pouzdřany, původně tvrz, která patřila od roku 1575 Žerotínům. Od roku 1630 byl zámek již jen obydlím hospodářského úředníka.

Vinařství Kolby, Pouzdřany - Vinařství Kolby patří k nejstarším svého druhu na jižní Moravě. První zmínky o zdejší produkci se datují k roku 1244. V současné době se Kolby zaměřuje na odrůdy Ryzlink vlašský a rýnský, Chardonnay, Rulandské bílé i šedé, Sauvignon, Modrý Portugal a Cabernet Sauvignon. Sklepy ze 17. století dodnes slouží ke zrání sudového i lahvového vína. Vinařství produkuje asi 150 tisíc lahví vína ročně. Původně Kolby patřilo loterijní společnosti Sazka. Jeho dlouholetý šéf Aleš Hušák podle jednoho z vinařů každý rok stejně utratil za nákupy vín několik milionů korun, takže si Sazka nakonec raději pořídila vlastní vinařství. Od roku 2012 je v majetku společnosti Rosso Steel - firmy, která se zaměřuje se na výrobu plechů pro automobilový průmysl.

Soutok Jihlavy se Svratkou – Soutok je u Ivaně a je k vidění mezi bujnou vegetací z cyklostezky, zatímco soutok Svratky s Dyjí je skryt v prostřední z Novomlýnských nádrží.

Novomlýnské nádrže - Představují kaskádu tří přehradních nádrží na řece Dyji pod Pavlovskými vrchy. Nazývá se podle stejnojmenné osady pod poslední hrází. Byly postaveny v 70. až 80. letech 20. století, aby zamezily každoročním záplavám. Hlavním důvodem výstavby ale byly plány na rozsáhlé systémy zavlažovacích kanálů, které byly po roce 1989 opuštěny. Samotná dolní nádrž je největší vodní plochou na Moravě a celá kaskáda zabírá plochu 32,3 km2. Nádrže jsou velmi mělké, hloubka často nepřesahuje 2 metry. Horní nádrž má přirozené břehy, střední a dolní z větší části umělé (hráze) - místy je hladina nad úrovní okolního terénu. Do prostřední nádrže se společným ústím vlévají řeky Svratka a Jihlava. Horní nádrž slouží pro rekreaci, střední je přírodní rezervací s ostrůvky pro hnízdění ptáků a dolní nádrž slouží pro závlahy, výrobu elektřiny a rekreaci. Výstavba vodního díla a regulace Dyje měla dramatické účinky na životní prostředí. Zanikly desítky hektarů původních lužních lesů, které zajišťovaly rozliv vody v krajině. Po protestech některých ekologických organizací a odborníků byla snížena hladina prostřední nádrže o 85 cm a vytvořeny dva ostrůvky, na kterých se obnovily původní lužní lesy již během pěti let od ustoupení vody. Nakonec se zjistilo, že novomlýnské nádrže jsou výrazným stabilizujícím prvkem ovlivňujícím velmi pozitivně klimatické prvky v krajině. V nivě jižní Moravy probíhají totiž procesy vysušování krajiny způsobené intenzivním čerpáním podzemních vod do vodovodní sítě. Takže samotná existence lužních lesů je v současnosti podmíněna ekology nenáviděnými Novými Mlýny. Prostřední nádrž zcela zatopila vesnici Mušov, zachován zůstal pouze románský kostel svatého Linharta, který byl na tomto místě vystavěn již ve 13. století. Současný kostel má novogotickou podobu, kterou získal v letech 1911 - 1912.

Sklepní ulice, Strachotín - Nachází se na západním okraji obce a vede po severním břehu Strachotínského rybníka. První zmínka o zdejších sklepích se objevuje v Gruntovní knize z let 1788-1815. Tehdy zde bylo evidováno celkem 23 sklepů. V současné době je v celém zdejším sklepním areálu 92 vinných sklepů. Přibývá i nadstaveb nad lisovnami, ve kterých jsou budovány ubytovací apartmány. Za posledních pět let se zdejší Sklepní ulice změnila k nepoznání a připomíná spíše rekreační areál.

Železniční nehoda u Šakvic - Je jedno z nejtragičtějších železničních neštěstí v Československu, ke které došlo na Štědrý den roku 1953 v půl druhé ráno na trati Brno – Břeclav, kde se srazil osobní vlak a rychlík. Při nehodě zemřelo 106 lidí, dalších 102 lidí se zranilo. Strojvůdce rychlíku se před jízdou společně s topičem a vlakvedoucím opil červeným vínem, před nehodou usnul a minul několik varovných návěští. V době krátce před nehodou projížděl rychlík obcí Vranovice devadesátikilometrovou rychlostí v úseku, kde byla dovolena pouze čtyřicetikilometrová rychlost. Kvůli kriminalitě a případům hyenismu, kdy lidé okrádali mrtvé o hodinky a peněženky, musela místo neštěstí následující den po nehodě uzavřít a hlídat armáda. Hmotná škoda na vlakových soupravách byla vyčíslena na pět milionů Kčs. Opilá vlaková četa dostala jen čtyři roky vězení. Informace o tragédii v deníku Rudé právo 27. prosince 1953 byla velmi stručná. Oznámení s nadpisem „Úřední zpráva ministerstva dopravy“ na 18 řádcích obsahovala informaci o místu a čase neštěstí. Rozsahu tragédie se omezil jen na větu: „Je větší počet mrtvých a raněných.“ Ve vlaku sedělo také pár cestujících, kteří přežili železniční nehodu u Podivína, při které tři roky předtím zemřelo 37 lidí.

Dolní Věstonice, archeologické vykopávky - Dolní Věstonice leží na severním úpatí Pavlovských vrchů. Obec leží na staré obchodní cestě z Rakouska na Moravu, která je i dnes vedena po hrázi mezi střední a dolní nádrží Nových Mlýnů do Strachotína. V roce 1924 se v Dolních Věstonicích začaly nalézat pazourky, mamutí kosti. V té době byly Dolní Věstonice ryze německá vesnice, z 850 obyvatel byli jen dva Češi. Český stát nechtěl, aby se archeologii věnovali místní vlastivědní němečtí badatelé, proto vyslali do Věstonic moravské archeology v čele s Karlem Absolonem. Nález přibližně 11 centimetrů vysoké sošky Věstonické Venuše, který učinil profesor Karel Absolon při archeologických výzkumech v roce 1925, proslavil malou obec po celém světě. Předmět ze starší doby kamenné je starý 25 až 29 000 let. Absolon přitom u nejslavnějšího moravského archeologického nálezu nebyl, zdržoval se na studijní cestě ve Francii. Absolon byl skvělý propagátor vědy a uměl sehnat sponzory. Rozšířil mýtus, že za sošku nabízejí kupci ze Spojených států čtyřicet milionů korun a Venuši tak proslavil. Dolní Věstonice se staly symbolem nejvýznamnějšího tábořiště člověka na Zemi v době ledové a místem vzniku nejstarších uměleckých tradic lidstva. Vykopávky potvrdily přítomnost sídliště lovců mamutů ze starší doby kamenné a pozdějšího slovanského hradiště. Archeologické nálezy jsou soustředěny v expozici v bývalé radnici ze 16. století. V přízemí je rekonstrukce pravěkého obydlí a hrob tří mladých lidí nalezených v roce 1986. První patro je věnováno budování nádrží Nové mlýny. Vinařství má v obci tisíciletou tradici. Téměř celou východní část obce tvoří Sklepní ulice s původními i nově vybudovanými vinnými sklepy.

Archeopark Pavlov - Na okraji Pavlova, v místě, kde se rozkládalo sídliště z období mladého paleolitu a které bylo v roce 2010 prohlášeno za národní kulturní památku, vznikla moderně pojatá terénní expozice. Expozice jsou umístěny v podzemí. Návštěvníci se zde mohou projít kolem odkryté částí skládek mamutích kostí, ponechané po archeologickém výzkumu přímo na původním místě. Netradiční architektonické řešení pavilonu, které svým vzhledem odkazuje na bílé vápencové skály Pavlovských vrchů, navrhli architekti Radko Květ a Pavel Pijáček. Archeopark se stal stavbou roku 2016 jižní Moravy.

Zámek Lednice - Lednické panství získali roku 1249 Lichtenštejnové a patřilo jim bezmála 700 let. Dnešní podobu získal zámek při rozsáhlé rekonstrukci z poloviny 19. století v slohu imitujícím anglickou tudorovskou gotiku. Došlo tak k rekonstrukci původního renesančního zámku z 16. století, kolem něhož byla již tehdy rozsáhlá zahrada. Z pravé strany k zámku přiléhá 92 metrů dlouhý, 13 metrů široký a 10 metrů vysoký skleník s litinovou konstrukcí, postavený v letech 1843 až 1845. Ve skleníku se nachází i nejvzácnější česká skleníková rostlina – strom 300–500letého cykasu Encephalartos altensteinii. Součástí zámku rozsáhlý krajinářský park s unikátní sbírkou stromů a četnými romantickými stavbami, z nichž nejvíce vyniká Minaret, ojedinělá architektonická památka vystavěná podle projektu Josefa Hardmutha v letech 1797 – 1804, Janův hrad nebo Lovecký zámeček. Na začátku 19. století byl před zámkem vyhlouben rybník, ve kterém bylo navršeno 16 ostrovů, některé jsou propojeny mosty. V roce 1996 byl zapsán celý Lednicko-valtický areál do seznamu UNESCO.

Lovecký zámeček, Lednice - Postaven v empírovém stylu v období od 1803-06. Sloužil jako místo, kde byly zahajovány i ukončovány lovy na panskou zvěř. Z původní budovy se dochovala pouze přední část s balustrádami a sloupovím.

Janův hrad, Lednice - Umělá zřícenina byla postavena knížetem z Liechtensteina podle návrhu Josepha Hardmutha v letech 1801-08. Tvoří jej čtyři nárožní věže, uměle rozpadlé obvodové zdivo, ochozy prvního patra a budova zámečku. Janohrad sloužil jako lovecký zámeček. Bydlel zde hajný, pořádaly se tu hostiny. Býval zde prostor pro přípravu pokrmů z ulovených zvířat i konírny.

Kančí obora – Lužní les rozkládající se mezi Lednicí a Břeclaví. V minulosti zde ležela rozlehlá obora, ve které se chovala černá zvěř. Obora zanikla počátkem minulého století a stala se rekreační zónou, která ale byla až do konce sedmdesátých let 20. století pravidelně zaplavována. Zásadní změnu přinesla výstavba Novomlýnských nádrží a zregulování toku Dyje. Dnes oborou prochází zeleně značená turistická cesta, po které vede i naučná stezka a cyklotrasa. U mostu přes odlehčovací rameno je pramen kvalitní pitné vody.

Břeclav - Pravděpodobně v 1. polovině 11. století založil kníže Břetislav I. pohraniční hrad pojmenovaný po něm – odtud jméno Břeclav. Významným mezníkem v rozvoji Břeclavi bylo zavedení železnice (Severní dráhy císaře Ferdinanda – první vlak přijel v roce 1839 – a následné vybudování prvního železničního uzlu v Rakousku (1841). Renesanční zámek byl vybudovaný kolem poloviny 16. století na místě původního přemyslovského hradu. Významným motivem zámku je arkádová pavlač na toskánských sloupech v patře. V první polovině 19. století byla provedena romantická přestavba do podoby umělé zříceniny. Veřejnosti je zpřístupněna zámecká věž (10 – 18 hod). Na zámek navazuje komplex hospodářských areálů - Vranův mlýn a zámecký pivovar. Řadu městských ulic poznamenala panelová výstavba, jednou z dominant městského panoramatu se stala zkušební věž výrobce výtahů.

Zámecký pivovar Břeclav, Pod Zámkem 8 - Zámecký pivovar (www.pivovarbreclav.cz ) byl založen roku 1522. Dnešní poloha pivovaru se datuje od roku 1901. Místní pivovar byl obnoven v roce 2013, téměř po dvaceti letech se zde začalo opět vařit pivo. Vaří piva Delegát, Kanec a Podlužan. Ke koupi jsou ve stánku venkovního posezení přímo v areálu Zámeckého pivovaru. So – Ne: 10.00 – 19.00.

Kostel sv. Václava, náměstí TGM - Kostel byl postaven až v letech 1992 – 1995, architektem je Ludvík Kolek, oltář navrhl Karel Stádník, stejně jako křížovou cestu. Kostel se stal novou dominantou na hlavním břeclavském náměstí, stojí na místě původního románského kostela, který byl zničen při náletu v roce 1944. Při pohledu zvenčí je velice působivé osazení zvonů v průhledu mezi věžemi. Synagoga je halová volně stojící stavba z roku 1868, o dvacet let později upravena v novorománském stylu s maurskými prvky v interiéru.

Pivovar Frankies, J. Palacha 121/8 - www.frankies.cz. Dva kamarádi si tento pivovar založili z lásky k pivu v roce 2014. Připravují v něm poctivý český ležák i různé zahraniční speciály. Čepuje se v sousedním Arcadia Cafe Bar, v denním baru Dvůr Břeclav, Sady 28. října 17A a ve Třech pomerančích, Náměstí TGM 13.

Hlava křičícího muže, začátek pěší zóny směrem k nádraží – Autorem pískovcové sochy hlavy, která vznikla v roce 1992 v rámci sochařského sympozia "Široký dvůr", je Daniel Talavera.