72a. Čtrnáctkové kulturní léto 2017

červen – září 2017
navštíveny: Kuželna Horská, Vojanovy sady, vernisáž v Anenské Studánce, Dominikánský dvůr, oslavy na cykločundru v Nepomuku, Beer bar Na Veselí, Lhota, Šatlava, večery ve Slovinsku, Přístav 18 600, U Skřetů, Café Taussig, Magistr Kelley, pivovar Lužiny

Jaké byly návštěvy zahradních restaurací

    1) Léto jsme tradičně zahájili v Kuželně                                                       4) Na Vítání léta jsme přivítali poprvé mezi sebe Justinku
    2) Literární výlet na terasách Lucerny                                                           5) Veroniku,
    3) Hradčan není nikdy dost                                                                           6) Prokopa

úterý 13. 6. 2017, Kuželna Horská - To byl včera zase hezký začátek éry zahradních restaurací. Sešli jsme se v Kuželně už podesáté, a tak bloudila jen Darina. Od minulé návštěvy (s pánským striptýzem, vzpomínáte?) inovovali mobiliář, postupně jsme tedy sešoupli k sobě pět kavárenských stolků, popíjeli výborný Žatec, vyjedli veškerý chleba, klábosili. A oblékali se do donesených svršků, neboť sluneční paprsky pozvolna slábly, sešeřilo se a dokonce se našli tací, kteří vydrželi až do naprosté tmy.

pondělí 19. 6. 2017 Literární výlet - V pondělí 19. června je další Literární výlet. Eugenu Brikciusovi už zřejmě došli Němci, a tak vzal zavděk Němcovou. Začali jsme u Rakušáků na Jungmannově náměstí, vyrazili směr Vítkov a Olšany a celý výlet zakončili na terasách Lucerny.

úterý 20. 6. 2017 Vítání léta – Tentokrát jsme kromě tradičního léta vítali i nové přírůstky do velké Čtrnáctkové rodiny – Justinku, Veroniku, Prokopa a Chvala.

    1) Chvala nejvíce zaujal vodník a velká mořská víla                                     4) Dominikánský dvůr
    2) Zahájení vernisáže v Anenské Studánce                                                    5) V buňce točí pivo, ve stanu se sedí
    3) Pele-mele vystavených děl                                                                          6) Prostřený stůl na cykločundru

pátek 23. 6. 2017, Vernisáž Anenská Studánka - Jakmile se před námi otevřou vrátka do kouzelné zahrady, kde okolo grilu posedávají a popíjejí kamarádi, jsou všechna příkoří cesty do Anenské Studánky zapomenuta. Tentokrát jsme v pátek zažili oficiálně první vernisáž s neobvyklým průběhem. Velkolepý (ž)raut začal okamžitě, zatímco dojíždějící umělci pomocí vrtačky ještě instalovali svá díla na běloskvoucí stěny anenské stodoly. Představení artefaktů samotnými tvůrci, bohatý kulturní program, hudba, zpěv, taneční vložka, půl třetí a spát.

úterý 27. 6. 2017, Dominikánský dvůr Braník - A další zahradní restaurace před prázdninami bude v úterý v Dominikánském dvoře v Braníku. Téměř marně jsme se tam dobývali v prosinci po Vetřelcích a volavkách a pak jsme měli celou hospodskou buňku pro sebe. Tak tam teď půjdeme na dvůr. Je to lehce omšelé, ale musíme sem, než hospodu Praha 4 zavře nebo ji majitelé tak zvelebí, že už se nám tam za ty ceny nebude chtít. Tramvají dojedete do stanice Přístaviště a pak můžete jít pěšky Branickou nebo dojet jednu stanici 196 či 197 do stanice U Staré pošty. Bude nás čekat pivo ze Zemského pivovaru a repertoár jídla podobný tomu z Kuželny. A jak bylo? Zpočátku to vypadalo, že na cyklojachtu odjela snad celá Čtrnáctka, ale nakonec jsme srazili v Dominikánském dvoře postupně čtyři stoly. Ovšem znovu musím zdůraznit - letní zahrádky začínají v šest. A když vezmete v úvahu své dezorientační schopnosti, choďte raději na půl šestou. Takhle mnozí příchozí jen stěží stihli Happy hour, Kopp musel pro Red Ale za 21 K dokonce téměř běžet. Trumfovali jsme se, kdo zažil víc zácp cestou z Anenky, Stáňa uspořádala módní přehlídku zapomenutých svršků, ale nakonec nás nejvíc zaujalo baletní porno předvedené Národním divadlem v Kanadě. Stáňo, to musíme vidět! Tradice se mají ctít - jako poslední přišel Pažout, který se ovšem vzápětí přesvědčil, že za deset deset už nejede nic, ani pípa.

úterý 4. 7. – neděle 9. 7. 2017, Cykločundr Nepomuk - A je tu poslední večer, poslední večeře v kempu na téměř domovské terase a už nás svolává naše oslavenkyně - Papežová-Křižíková. Všichni jsme si sedli okolo stola, la la, Ivan nám hrál a my mu k tomu bouchali (12 špuntů). Hezký závěr cykločundru. Vlastně ne, v neděli ráno se narodil Vilík! Poseděli jsme s nejšťastnější babičkou na terásce a začali bilancovat. Za čtyři dny jsme ujeli jednu poctivou etapu Tour de France - 189 kiláků a vystoupali 2915 metrů.

    1) Střílíme na počest naší Papežové-Křižíkové                                          4) Že je dnes tady líp než U Klokočníka, potvrzuje i Honza Ouř.
    2) Nejšťastnější babička na cykločundru i na světě                                    5) Nejšťastnější babička na světě znovu slaví
    3) V Beer baru jsme obsadili stoly přes celou zahradu                               6) Tak tohle nadělení je od hodného Karla IV.

úterý 11. 7. 2017 Beer bar na Veselí - A další letní zahrádka už vloni částečně byla. Byli tam ti, co místo aby došli ke Klokočníkovi, po vystoupení z tramvaje č. 18 na Veselí zamířili rovnou pod kaštany. Tak teď v úterý to bude správně. Hospoda se sice jmenuje Beer bar, ale jinak se tváří přívětivě, každý si vybere tu svou značku piva. Pro Allu ještě adresu - Na Veselí 34. Včera jsme se tak těšili na oslavu Vilíka, že jsme zanedlouho obsadili v Beer baru Na Veselí všechny stoly sražené přes celou délku zahrady. I letos došlo k přesunu mezi dvěma hospodami na jedné ulici. Jana M. se po půlhodině cítila u Klokočníka poněkud osamocená, a tak přišla. Ale síla přitažlivosti vtáhla k nám i Honzu Ouř., který tamtéž popíjel s kamarády. Když už jsme se všichni pokapali matesy, hermelíny a utopenci, vyříkali si (skoro všechno), co jsme zažili od té doby, co jsme se neviděli, a prozkoumali repertoár piv, dorazila konečně nejšťastnější babička na světě. První šampusy někde v ústraní bouchla obsluha, ale další už stříleli naši bohatýři. A když už jsme mysleli, že máme oslavu šťastně za sebou, dorazil nás náš Karel IV. svými narozeninami. Taková dobrá piva, taková krásná společnost, ale naštěstí nám už tady dnes nenalejou.

    1) Slušná nabídka, ale naštěstí nám tady už nenalejou                               4) Šatlava - všechny babičky se seběhly
    2) Čtrnáctka už se nese!                                                                              5) Jsme na dobré adrese
    3) Jenže nám z ní zase na konci večírku vznikla p.                                     6) My dobře oblečení pijeme pivo Lapák i po setmění

sobota 15. 7. 2017, Lhota - O víkendu jedeme do Lhoty. Ať bude počasí jakékoliv, jedno je jisté. Čeká nás pohoda! - Pořád je co slavit. Vloni se sice kromě narozenin slavil i čtrnáctý ročník Lhoty, ale letos - letos je to 14 let, co Jirka se Zdenkou Lhotu koupili. A tak pán domu nechal přinést Čtrnáctku ze čtrnácti Bohemek. Jenže ať děláme, co děláme, vždycky nám z toho nakonec vznikne p. Mezitím ovšem radost, hudba, zpěv, divoká hudba, divoký zpěv a divoký tanec zlomeniny.

úterý 25. 7. 2017, Šatlava - Další hospoda je v úterý těsně před naším výpadem do Slovinska. Protože vzdálené a nepřístupné cíle by vás mohly při balení odradit, půjdeme tentokrát do Šatlavy. Je na Černokostelecké, stanice Zborov- Strašnické divadlo - pár stanic ze Želivského nebo ze Strašnické. Zahrádka sice není nic moc - jen beton, ale koneckonců co byste chtěli ve vězení. Přilákat by vás mohlo pivo Lapák. Od naší poslední návštěvy při vycházce "Tam za tratí je bohatství a milióny" sice podražilo, ale stejně stojí velice příznivých 23 Kč. Jak bylo včera v hospodě? Povím to slovem a fotem. Když okolo nás několikrát prošla Lenka s černou duší, přivedla konečně toho, na koho jsme netrpělivě čekali. Všechny babičky a potenciální babičky se seběhly, zatímco někteří muži si po nahlédnutí do kočárku mysleli, že Bělka houpá medvěda. Ale ne, je tam i malilinkatý Vilík. Ano, jsme na dobré adrese. V Šatlavě. Pak už jsme zbyli jen my dospělí, oblečením dobře připravení na studené kobky a mohli se věnovat tomu, kvůli čemu jsme přišli. Pivu Lapák.

    1) Čtrnáctkové kulturní léto pokračovalo i ve Slovinsku                               4) Čepují zde pivo Křižík
    2) Každý večer                                                                                             5) Už jsme si dotáhli dvě lavice
    3) Do přístavu 18600 jsme dojeli lodí z dobytčích jatek                                 6) Posezení uprostřed brownfieldové divočiny

středa 26. 7. – neděle 6. 8. 2017, Slovinsko - Tak jsme dobrodošli ze Slovinska. Byly tam šílené kopce, bylo tam šílené vedro a bylo to tam šílené krásné.

úterý 8. 8, 2017, Přístav 18600 - A jestli ty šílený kopce a vedro přežijeme, sejdeme se hned po návratu v úterý. Tentokrát spoléhám na to, že je Čtrnáctka nakloněna nevšedním zážitkům. Nepůjdeme totiž do úplně klasické zahrádky, ale do divočiny Přístavu 1860. Ze stanice metra Křižíkova vyrazíte kolmo k řece a až dorazíte na samý břeh, zahnete doleva směrem do města. Romantici mohou jet od jatek přívozem HolKa (jede 17:45, 18:00 a pak po půl hodině) a pak zahnout pro změnu doprava (viz plánek 9). Přístav je trochu jako Vršovická zahrada, ale tady alternativci zřejmě vůbec nejedí, nemají ani párky v rohlíku. Jen pivo Křižík (Plánice, vzpomínáte?), víno a slané tyčky. když jsme včera dorazili do Přístavu 18600 lodí, vypadalo to na fiasko. Každé místečko pralesa bylo obsazeno mladými alternativci či kravaťáky. Přitáhli jsme si z houští několik palet, usadili se na ně, vystáli frontu na pivo Křižík a ostřížím zrakem sledovali okolí. Vyplatilo se. Ani jsme nemuseli tlouct svými občanskými průkazy o stůl - všichni byli o třicet let mladší, samozřejmě kromě prvňáka Štěpána, a osazenstvo v okolí začalo opouštět bojiště. Záhy jsme získali dvě plnohodnotné lavice a cestou pro pivo odchytávali bloudící kusy. Nakonec to byl uprostřed kancelářského Karlína, než nám ho developeři celý zastaví, docela hezký večer. Lenka šermovala lístky, Věra už uzdravenou rukou, a tak jsme vydrželi s houslistou až do černočerné tmy. A jako bonus jsme při odchodu objevili ve stanici Křižíkova jeho obloukovku. Jako by vypadla z oka té z jeho rodného domku v Plánici.

    1) V Přístavu jsme vydrželi až do černočerné tmy                                      4) Dobyvatelky slovenských hor na holešovickém dvorečku
    2) Toho léta už druhá obloukovka                                                                5) Tam za zdí si ve dvoře postavili rodinný domek - pasivní
    3) U Skřetů – sešli jsme se pod Hronom                                                     ; 6) Pivo Hron je z Náchoda, ale halušky jak ze salaše

úterý 22. 8. 2017, U Skřetů - Už zítra my štvanci vyměníme Slovinsko za Slovensko, bicykly za nohy a zavazadla, pohodlně se vezoucí v autobuse, za baťohy na našich starých, unavených zádech. Těm, kterým snad přijde líto, že přijdou o hory, pot a brynzu, mám dobrou zprávu. Příští hospoda v úterý bude U Skřetů, kde mají jak bryndzové halušky, tak slovenské pivo. Sídlí na ulici Milady Horákové 52, mezi stanicemi Kamenická a Letenské náměstí. Mezi poutači na pivo Zlatý bažant a Hron se skrývá nenápadný vchod. Budete chodit po schodech dolů i nahoru, několikrát zahnete, ale nevzdávejte to, dokud se neocitneme na zahrádce ve vnitrobloku. A jestliže je úterý a léto, je sraz u bryndzy už v šest! - Včera jsme se sešli pod Hronom. Záhy se ale ukázalo, že tak si slovenský hrad i pivo představuje český Náchod. Zahrádka U Skřetů je ve vnitrobloku, stejně jako pasivní dům (ta dřevěná prkna) za zdí. Příchozí za světla si o něm mohli přečíst, pro pozděchodiče a ty bez brýlí přidávám odkaz. Stopaření jednou za čtrnáct dní je pokaždé zábava, tentokrát se popisu navzdory některé snažily objednat pivo (naštěstí marně, jinak by tam patrně zůstaly) ve vedlejší čajovně. Do slovenské útulni nakonec dorazily jen dvě ozajstné slovenské horalky Jana M. a Marčelína a za tmy Ivan Pažout. Ale z vynikajících bryndzových halušek se dělaly boule za ušima úplně všem. Příjemný číšník občas zapomínal naše objednávky piv, ale zase trpělivě snášel dotazy typu "A není v těch haluškách moc bryndzy? To bych je v tom případě nechtěla." A taky odháněl další zájemce o posezení venku, takže jsme měli celou zahrádku jen pro sebe a tím pádem jsme se dokonce slyšeli všichni navzájem. Nevídané resp. neslýchané! Když nastala tma, odešly si horalky patrně postavit stan, a vystřídali je naši mladí. Je to sice s křížkem po funuse, ale takhle vypadá obrazem popis "Mezi poutači na pivo Zlatý bažant a Hron se skrývá nenápadný vchod". Opravdu stačilo strefit se mezi ně.

    1) Abychom příště ke Skřetům trefili                                                           4) Stálo to zato vyšplhat až sem
    2) Café Taussig podle popisu našli všichni                                                 5) Hradčana jsou jen pro nás
    3) Zahradu nad stánkem už jen s dopomocí                                               6) Za námi pařil Bobby Hull

úterý 5. 9. 2017, Café Taussig a Magistr Kelley - Příště v úterý snad bude nalezení hospody jednodušší, i když tentokrát budou rovnou dvě. První popis je pro ty, co stíhají dorazit do sedmi. V tu dobu totiž Café Taussig, Vlašská 25 zavírá. Kdo nechce šplhat celou cestu, může jet busem 192, který z rohu Mostecké a Malostranského náměstí odjíždí stejně jako z Těšína co čtvrt hodinu (:00, :15 atd.) Po výstupu u Petřínské nemocnice vyrazíte ještě kousek Vlašskou do kopce k Ústavu sociální péče. Právě v její zahradě kavárna je. Ve stánku si koupíte matroš, ale nezůstanete pod střechou u stolečku, anóbrž vystoupáte po schodech do zahrady. Tam jsou různě rozstrkány stolky a židle, a když se pohodlně usadíte, budete koukat Pražskému hradu přímo do oken. Navrhuji sraz v pět, dvě hodiny na malebný pohled a procházku po rozlehlé zahradě snad budou stačit. A teď druhá hospoda. Ta tedy bude mimořádně až od sedmi. Až nás Taussig vyhodí, přesuneme se na Jánský vršek 8. U Osla v kolébce jsme už byli v roce 2008 a tehdy jsme taky navštívili v jednom večeru dvě hospody. Od Osla jsme ještě šli na Svatováclavskou vinici u villy Richter. Vzpomínáte? Hospoda je nově zrekonstruovaná, má i nový název - Magistr Kelly, a protože se z útrob stále ještě vynořují řemeslníci, je cenově dostupná. Hostomický Fabián za 35 Kč je na Malou Stranu luxus. A už teď se těším na historky z hledání. A jak bylo? Cestu strmou Vlašskou ulici do Café Taussig zvládli všichni, ale někteří se usadili v kiosku a nebylo jim podezřelé, že vůbec nevidí Hradčana. Naštěstí styčná důstojnice Zdeňka vše napravila a už sedíme v zahradě kavárny. Tak kvůli tomuhle tu jsme. Pivo za třicet, výhled zdarma. Před zavíračkou v sedm jsem ještě doplnila KPČ k vycházce "Na cestě Malou Stranou s externím průvodcem" a ukázala Čtrnáctce, kde pařil Bobby Hull. Ze zahrady nad kavárnou na nás mezi stromy pořád jukaly Hradčany. Pak už jsme se přesunuli ke Kelleymu. Před devíti lety byla Kelleyho věž za neprodyšnou mříží, ale dnes bylo schodiště z jediného kusu dřeva přístupné, a tak jsme si mohli seshora okouzleně prohlížet malostranské věže i dvoreček pod námi. Ano, z této věže pozoroval hvězdnou oblohu magistr Kelley i my. Zatímco u Taussigů obsluha prohlásila, že už nemají točené, protože se blíží konec sezóny, tady nám slečna i přes zákaz vedoucího narazila další sud Fabiána z Hostomic a my mládežníci jsme se jí zato odvděčili, že jsme ho skoro celý vypili. Dokonce nám přinesla i Elixír mládí. Večer v tichém domě pomalu končí, ale my jsme se v deset ještě přesunuli dovnitř. Pivo, víno a další Elixír mládí tekl proudem. A tak vůbec nevím, jestli nás příště ještě vůbec poznáte.

    1) Magistr Kelley je nově opravený                                                                       4) U Kelleyho se zvolna snáší noc
    2) Věž byla přístupná, a tak jsme si prohlídli dvorek i seshora                             5) Slečně se nás starých zželelo a donesla nám Elixír mládí
    3) Z těch okýnek nahoře jsme se kochali výhledem na malostranské střechy     6) Večer v tichém domě zvolna končí

úterý 19. 9. 2017, Pivovar Lužiny - V úterý 19. září bude naše poslední zahradní restaurace, ovšem jištěná pivovarem se střechou. Startovali jsme tam na poslední Pivočáře a účastníci nelibě nesli, že jsem je vyháněla už po prvním pivu. Tak teď budete moct na Lužinách pít do sytosti resp. do závěrečných židlí. Po výstupu ze stanice metra Lužiny vstoupíte rovnou do stejnojmenného obchoďáku, vystoupáte jedno patro, a aniž změníte směr, vyjdete na jeho opačném konci. Vlevo uvidíte zahrádku, tak tam to je. Pivovar s varnami je na stejném podlaží A teď pozor o patro výš je ještě pivovarská restaurace, ale tam rozhodně ne. A jak bylo? Včera jsme zažili poslední zahradní restauraci a musím uznat, že byla jen pro otužilé. Přesto nás za chvíli bylo čtrnáct a teprve, když dorazil patnáctý, odvážil se čtrnáctý černoušek odejít domů, do lékárny, ke krbu. Několikrát jsme se chtěli přestěhovat dovnitř, ale buď nebylo u tanků dost místa, nebo přišel další frekventant kurzu otužování, který si chtěl také užít studený odchov, a tak jsme pořád seděli venku a usilovně se zahřívali studeným pivem. Skoro jako poslední přišel Michal, vyhřátý ze sauny. Ten nám tak dlouho předával své tělesné teplo, až už nebyl vůbec teplej, a tak jsme konečně mohli dovnitř. Srazili jsme barové stolky a pak už se každé další pivo měnilo ve vtipnou kaši. Když jsme si objednali závěrečná malá piva na počest klasika Šabacha (neboť jeho je výrok: "malejma se neťuká") a samozřejmě si ťukli, napadlo nás, že všem dříve odešlým zavoláme, že už taky odcházíme v pořádku domů. Musím konstatovat, že všichni, kterým jsme se dovolali, to velmi ocenili. I já. Vždyť kdy se mi naposled stalo, že mi o půlnoci volali rovnou dva muži?!

    1) Přesunuli jsme se dovnitř do alchymistické dílny                                         4) Ale vydrželi jsme statečně až do tmy
    2) Tento Elixír mládí už určitě zabere!                                                               5) Logo pivovaru je hradba paneláků
    3) Poslední zahradní restaurace Lužiny byla už jen pro otužilé                     6) U barových stolečků a malých piv začínají vznikat samé dobré nápady
« NAHORU

TOPlist