73. Pražský vodní Semmering

neděle 8. 10. 2017
navštíveny: Pivovar Dolní Počernice, Al Moulino, Počernický rybník, Kočičí hrádek, Informační centrum Dolní Počernice, Dům smutku, V Pískovně, revitalizovaná Rokytka, suchý poldr, kostel sv. Bartoloměje Kyje, Kyjský rybník, model rozhledny Doubravka, restaurace Erika, Dům v Sadu Kyje, Břežanka, Hořejší rybník, rybník Polifka, Kejřův mlýn, U dvou smrků.

Pozvánka
V neděli 8. října je vycházka Pražský vodní Semmering. Po přehodnocení cen jídla v pivovaru Dolní Počernice, zavrhuji oběd tam a se svačinou, kterou vám přibalí manželica na cestu, vydržíme až do pozdního oběda On the road. Sejdeme se tedy už v půl dvanácté v pivovaru na jednom dvou startovacích pivech. Pivovar je hned u stanice Škola Dolní Počernice busu 208, který odjíždí co 20 minut od metra Depo Hostivař (takže v 10:53, maximálně 11:13). Každopádně odchod z pivovaru je už ve DVANÁCT.

Jaká vycházka byla

    Příjezd na nedělní vycházku Pražský vodní Semmering poněkud komplikoval bus 208. Ne každý zamířil za vodou, některý se tak zajímal o módu, že skončil už v outletu. Ale nakonec jsme se v Počernickém pivovaru téměř všichni sešli a díky Bavorskému víkendu a nepřeberné nabídce piv pobyli poněkud déle. Do zámeckého parku jsme vyrazili i s nejmladšími účastnicemi, které si nás našly na internetu, a které jsme vzápětí použili jako testérky skluzavky od Franty Skály. Prosvištěli jsme si všechny pamětihodnosti Dolních Počernic a za Domem smutku vyrazili na rozhlednu. Poznáváte ji? Tady jsme před deseti lety zaháněli výstřely orkán Kyrill. Teď jsme stříleli šampusem od samotné Věry Martinové, která přijela, odevzdala na svůj svátek dobře vychlazenou láhev a odjela rozdávat rozvětvené rodině svíčkovou. My jsme se poté vnořili do ráje ptáků a divočiny, která lemovala meandrující Rokytku. Vynořili jsme se až u Kyjského rybníka. Na rozhlednu z proutí by lezl jen blbec Zoubele, my jsme raději obešli celý rybník a přistáli na terásce pobřežní hospůdky Erika.

    Jste připraveni na další kuriozitu? Tak jdeme K Rokytce, kde stojí Dům v sadu na kuří nožce. Architekti oceňují, my jsme jen nevěřícně zírali. Terénní vložkou jsme vyrazili rovnou pod most. Přišel jak na zavolanou, neboť začalo pršet. Jako správní bezdomovci jsme si čekání na konec přeháňky krátili šampaňským. Už zase můžeme sledovat tok Rokytky. Břežanka na břehu lákala, ale to už bychom asi domeandrovali, a tak jsme vyrazili dál k Hrdlořezům. Nejen poručíme větru dešti, ale dokážeme i poručit Rokytce, jak poteče. Před pár lety rovný tok kličkuje o sto šest, naštěstí mlatová cesta vede úplně rovně. A už nás vítá trať, pod kterou jsme šli před půl hodinou, a Hořejší rybník. Místo bazénů postavených v akci "Z" je teď nový malinký rybník Polifka a téměř divoká Rokytka, valící se přes kameny do Prahy. Jsme na rozhraní Hloubětína a Vysočan a jen svištění gum nám dokazuje, že padesát metrů od nás je pražský okruh Průmyslová. Porovnali jsme foto Kejřova mlýna z vycházky "Chcete být za vodou? Tak pojďte na Dálný východ" v roce 2007 se stavem teď, přelezli cyklostezku a přímo proti nám se objevily dva smrky. Naštěstí nejen stromy, ale i hospoda. Teprve tady jsem výletníkům ukázala, jaký vodní Semmering se mnou vlastně absolvovali. Kam se hrabe vlak!

Pivovar, Dolní Počernice – V Dolních Počernicích se začalo vařit pivo již v 16. století. V roce 1751 bylo postaveno dnešní protáhlé pozdně barokní stavení. Velké stavební akce probíhaly v pivovaru od roku 1855, kdy panství zakoupila hraběnka Elisabeth Derczényi. V období největšího rozkvětu před 1. světovou válkou pivovar produkoval průměrně devět várek týdně a zásoboval 28 hospod v Praze a další v okolí. V roce 1923 prodali Derczényiové velkostatek s pivovarem Hlavnímu městu Praha. Provoz pivovaru byl ukončen roku 1936. V šedesátých letech minulého století se v pivovaru a mlýně usídlil Státní statek Praha, který pivovar využíval jako sklad a opravnu zemědělských strojů. Přineslo to s sebou řadu necitlivých stavebních úprav, byly přistavěny dílny, čerpací stanice pohonných hmot a mycí rampa pro nákladní automobily. Interiéry byly poničeny umístěním kotelny na tuhá paliva ve dvou ledových sklepích. Nová éra započala v červnu 2016, kdy byl v těchto prostorách otevřen nový Počernický pivovar. Pivovar v přízemí je přístupný z hlavní silnice. Jeho dominantou jsou měděné varny, nad kterými jsou zavěšené hodiny ze zámecké věže ze 14. století. Při pěkném počasí je možné využít letní zahrádku. Součástí pivovaru je pět původních ledových sklepů s kapacitou 300 míst k sezení.

Zámek, Národních hrdinů - Zámek vznikl přestavbou středověké tvrze, o které je první zmínka z roku 1401. Do roku 1527 byla tvrz rozšířena a v té době převzala obrannou funkci nově postavená masivní kostelní věž. Později tvrz prošla ještě renesanční přestavbou. Po Bílé hoře byl zámek zkonfiskován Janu Zápskému ze Záp a prodán za hluboce sníženou cenu Janu Kaprovi z Kaprštejna. V roce 1856 se tu usadil uherský šlechtický rod Derczényiů . Ke starému zámku si nechal postavit Nový zámek, a to včetně spojovacího krčku. V roce 1923 zámek prodal za symbolickou 1 Kč Hlavnímu městu Praze pod podmínkou, že zámek bude sloužit dětem jako útulek. Zprvu byl v zámku umístěn Domov mládeže - tzv. „útulek padlých dívek“, později „těžko vychovatelní chlapci“, po roce 1954 Dětský domov a jako takový slouží dodnes.

Adam Zápský ze Záp - Adam Zápský se zúčastnil bitvy na Bílé hoře. Po ní byl uvězněn a konfiskační komise mu zabavila třetinu majetku mj. statky Dubeč, Běchovice a zámek v Dolních Počernicích. Všechno pak koupil roku 1622 hluboko pod cenou císařský rada Jan Daniel Kapr z Kaprštejna, který měl nemalý osobní podíl na hrůzách té doby - vyslýchal pobělohorské odsouzence. Českou šlechtou nenáviděnému Kaprovi bylo v té době již šedesát. K ukradenému majetku se oženil (proti vůli nevěsty) s mladičkou slečnou z Greifenfelsu. Ta se v Praze seznámila s Adamem Zápským, právě propuštěným z vězení, a zamilovali se do sebe. Milenci se scházeli v Praze a později dojížděl Zápský za svou milou na svůj bývalý zámek v Dolních Počernicích, kde Kaprovi přes léto přebývali. Události dospěly k dramatickému vyvrcholení. 13. listopadu 1625 si počkal Zápský při cestě za Hrdlořezy na Kapra a tam jej zastřelil. Šlechtická čest mu však nedovolila svoji oběť oloupit – a to se mu stalo osudným. V opačném případě by totiž vina padla na četné loupežníky, kteří se s oblibou v okolí Vidrholce zdržovali. Takto pokračovalo vyšetřování rychle k cíli. Viníci byli usvědčeni a uvězněni. Adam Zápský měl být veřejně na popravišti sťat a paní Kaprová zaživa zakopána prokláta kůlem – jak bylo tenkrát obecným zvykem. Na četné přímluvy byl jí tento trest změněn na rovněž popravu mečem s předchozím mrskáním v pražských ulicích. Oba byli popraveni ve stejný den – 30. ledna 1626.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) I v Al Moulinu musíte sáhnout hlouběji do kapsy                                           4) Laminátoví Lvi Stefana Milkova bohužel už neexistují
    2) Takhle Rokytka vytéká z Počernického rybníka, když není vypuštěný         5) Nakoukli jsme i do francouzské části zámeckého parku
    3) František Skála řádil v počernickém zámeckém parku už před třiceti lety     6) Náhradní Jan Nepomucký

Mlýn, Dolní Počernice – Mlýn byl postaven v roce 1862 v tehdejší módní anglické novogotice. Pro pohled ze zámeckého parku bylo nejnáročněji řešeno průčelí z pískovcových kvádrů. V šedesátých letech 20. století patřil mlýn stejně jako pivovar státnímu statku. V roce 1995 budova mlýna vyhořela. V roce 2007 byl mlýn rekonstruován, dnes je v něm restaurace Al Moulino.

Počernický rybník - Počernický rybník byl zřízen kolem roku 1848. Má rozlohu 19,4 hektarů a je podle rozlohy největším rybníkem v Praze. Délka hráze je 360 metrů. Počernický rybník se zapsal do dějin světových přírodních věd tím, že u něho byla zřízena první česká terénní laboratoř a současně první hydrobiologická stanice na světě. Stanice zahájila svoji činnost v červnu 1888 a veškeré náklady hradil majitel panství baron Derczényi. Přírodovědci, v čele s profesorem Antonínem Fričem (podle jeho slov tři hodiny od Prahy), zde tehdy měřili směr a sílu větru, teplotu vody a vzduchu a na dnešní poměry velmi pečlivě a moderními způsoby zkoumali vzorky planktonních živočichů a řas a rybniční dno. V letech 2004 - 2006 byla provedena rekonstrukce a odbahnění Velkého Počernického rybníka. Bezpečnostní přeliv z rybníka byl celý vyzděn z kamene. Historický pískovcový most byl téměř celý rozebrán a následně po zpevnění konstrukcí opět složen.

Rokytka - Rokytka je spolu s Botičem nejvýznamnějším potokem na území hlavního města Prahy. Pramení nad Říčany u obce Tehov, je dlouhá 36 kilometrů. Na jejím toku se nachází několik rybníků, z nichž největším je Velký počernický rybník. Těsně před vstupem do Dolních Počernic je její koryto napájeno Říčanským, Běchovickým a Blatovským potokem. Po opuštění Dolních Počernic přibírá Rokytka ještě Svépravický a Hostavický potok. Její koryto bylo v 70. letech minulého století na mnoha místech zregulováno a napřímeno v betonových korytech. Tyto drastické zásahy do jejího toku jsou dnes napravovány a Rokytka se stává opět přírodním tokem s mnoha meandry.

Zámecký park - V roce 1987 zpracovali architekt Drahoslav Šonský a Ing. Jan Mayer projektovou dokumentaci obnovy parku. Impuls k úpravám měl politický podtext, neboť zámecký park měl být pojmenován podle zakladatele Dělnické tělovýchovné jednoty Jiřího F. Chaloupeckého, jehož jméno tehdy neslo 25 ročníků přespolního běhu, konaného právě v zámeckém parku. Byla založena nová cestní síť včetně nových mostků a uměleckých prvků. Ty byly dílem tehdy ještě málo známých umělců. U jižní zdi zámeckého parku byl vybudován Kočičí hrádek, kamenná pevnost podle návrhu Františka Skály. Mostek se zbytkem lvích hlav je dílem dvojice autorů Stefana Milkova a Ivana Exnera. Přestože lví hlavy byly vyrobeny z téměř nezničitelného laminátu, podařilo se je vandalům urazit. Na přelomu tisíciletí byl park znovu upraven. Park je nyní rozdělen na francouzskou a anglickou část. V roce 2004 byl postaven přírodní amfiteátr, v roce 2008 byl revitalizován vodní systém parku.

Jan Nepomucký, Národních hrdinů - Nová socha svatého Jana Nepomuckého je umístěna u mostu přes Rokytku, kde do roku 1918 stála původní barokní socha tohoto světce. Poté byla socha přemístěna ke kostelu, kde zůstala až do počátku nového tisíciletí. Zub času a působení vandalů však sochu natolik poničil, že byla umístěna do depositu dolnopočernické radnice. Vedení městské části dlouho usilovalo o její obnovu, ale nakonec zvítězila myšlenka na zhotovení zcela nové sochy. Autorkou sochy je Ellen Jilemnická, slavnostní odhalení se uskutečnilo v roce 2004.

Fotoalbum vycházky...

Infocentrum, Stará obec 6 - Součástí infocentra je i malé regionální muzeum. Místnosti jsou vybaveny historickým nábytkem a předměty, které návštěvníkovi přiblíží domácnost a život lidí v první polovině 19. století.

Hřbitov, Bakurinova - Nejvýznamnější hrobkou na hřbitově je hrobka rodiny Derczényiů, posledních vlastníků dolnopočernického zámku, která je umístěna přímo proti hlavnímu vchodu. Na začátku 21. století byl hřbitov rozšířen směrem k bývalé pískovně. Vzniklo nové kolumbárium, nové cesty se schodišti a opěrnými zídkami, malý vodopád s jezírkem a nakonec obřadní síň Dům smutku.

Bakurinova ulice pojmenovaná po neexistujícím vojákovi - Ulice nese od roku 1974 jméno vojáka Rudé armády Ivana Bakurina. Vede ke hřbitovu, kde je Ivan Bakurin pochován. Voják byl 10. května 1945 přejet a usmrcen ruským tankem projíždějícím obcí. Jenže v Ústředním archivu Ministerstva obrany Ruska stojí, že dne 10. května 1945 zahynul v Dolních Počernicích Vasilij Ivanovič Polosin. Jak k záměně jmen došlo? V hlášení velitele stanice SNB Dolní Počernice z 9. dubna 1946 je tento rudoarmějec uveden pod podivným jménem TVAROCUM BAČURIN UBANOBUR. Příslušník SNB zřejmě neovládal azbuku, a tak jméno ПОЛОСИН ВАСИЛИЙ ИВАНОВОЧ napsané ručně psanou azbukou otrocky přepsal, mylně předpokládaje, že jde o nápis latinkou. Následně došlo k totálnímu zkomolení jména, protože latinku někdo návazně znovu převedl do ruštiny. Jenže při přejmenování ulice by si lidé museli měnit občanky, a tak Polosin zůstane zřejmě navěky Bakurin.

Dům smutku, Bakurinova 914 – Dům patří Dolním Počernicím a byl postaven jako součást hřbitova pro smuteční akty. Nicméně dům tak nikdy nesloužil, městská část ho pronajala sochaři a malíři Milanu Kuzicovi, rodáku ze Slovenska. Jemu slouží jako obytný ateliér se zahradou, kde má prostor na vytváření velkých objektů určených do exteriérů. Jedna z jeho soch je umístěna u cyklostezky v Nových Chabrech. O víkendech je zahrada přístupná kolemjdoucím. Milan Kuzica bydlel v moderním a prostorném bungalovu. Po rozvodu mu tato nabídka přišla vhod. Kuzica je nyní zaměstnaný v Památníku národního písemnictví, a tak mu na vlastní tvorbu mi nezbývá až tolik času.

V Pískovně – Původně zde byla pískovna. Těžba písku zde byla ukončena v padesátých letech dvacátého století. Západní část pískovny byla již v minulosti zatopena. Po odtěženém písku zůstalo údolí, které bylo využito ke skládce. Vyvážely se sem zbytky domů ze starého Žižkova. Přestože byla skládka počátkem 90. let uzavřena, černé skládkování pokračovalo dále. V roce 2005 byla skládka v bezprostřední blízkosti přírodní rezervace přeměněna na parkovou plochu. Byla postavena rozhledna: a pergola. Vedle parku se nachází nejvýznamnější ornitologická lokalita v Praze.

Revitalizace Rokytky - V rámci výstavby suchého poldru Čihadla v 80. letech minulého století bylo koryto Hostavického potoka, Svépravického potoka a Rokytky od soutoku s Hostavickým potokem napřímeno a opevněno betonovými tvárnicemi. Vzhledem k tomu, že celé území je určeno k rozlivu vody, byla napřímená koryta zcela neopodstatněná a došlo tak jen ke znehodnocení této přírodní lokality. V letech 2007 až 2008 došlo k napravení tohoto stavu. Úkolem revitalizace bylo odstranění betonových, napřímených koryt a vyhloubení přírodních, meandrujících potoků s tůněmi. V místech, kde se nová koryta křížila s koryty původními, byly vybudovány malé tůně, břehům byla navrácena původní členitost. Tůně a některé části koryt byly osázeny mokřadní vegetací, jako jsou kosatce, kyprej a různé druhy trav. Oproti nezdařilým úpravám z 80. let 20. století se podařilo celé lokalitě navrátit původní přírodní charakter. Tok Svépravického potoka se posunul až k lesu a cestě, původní koryto je dnes výše než okolní terén. V jeho okolí jsou podmáčené louky, které jsou vhodné pro vzácné druhy rostlin a živočichů. V rámci revitalizace byly vybudovány i nové mostky přes potoky a informační tabule.

Suchý poldr Čihadla – Suchý poldr Čihadla byl postaven v 80. letech 20. století a slouží k zachycování přívalových srážek z povodí Rokytky. Suchý poldr se nachází v místech, kde ještě v 18. století stával velký rybník, který byl ale časem vypuštěn a změněn v pole. Celková plocha poldru je 27 hektarů, jedná se o největší suchý poldr v Praze. Naposledy se využil při povodních v roce 2013.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Dostali jsme se na dohled opevněného kostela v Kyjích                       4) Teď se staví na Čihadlech dvakrát větší Doubravka
    2) Další obrovský rybník na trase - Kyjský                                                 5) Sedíme venku, dovnitř Eriky jsme se nevešli
    3) Model rozhledny stojí na jeho břehu od roku 2014                                 6) Vlaky přes Kyjský rybník jezdí už od roku 1845

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Dům v sadu na kuří nožce se hlásí o českou cenu za architekturu 2017     4) My jsme se před deštěm schovali pod most
    2) Takhle se vevnitř žije                                                                                     5) My stále podle Rokytky, železniční trať míří na Tábor
    3) A takhle se tu chodí po schodoch                                                                 6) Něžný název hospody - Břežanka v násilnických Hrdlořezích

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) I tady Rokytku zmeandrovali, jak jen to šlo                                           4) Po molu na Hořejším rybníku jsme se prošli už při Pražském výběru
    2) Přes meandry postavili i mostek                                                           5) Koupaliště pod Hořejším rybníkem postavili v "Akci Z"
    3) Tuhle trať už známe, šli jsme pod ní před půl hodinou                         6) Oba bazény byly těsně pod hrází Hořejšího rybníka ještě v roce 1975

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Teď je na místě malého bazénu Polifkův rybník                                         4)Teď je mlýn vzorně opravený s luxusními rezidencemi v zádech
    2) Jsme na hranicích Vysočan a Hloubětína, 50 metrů od nás sviští auta     5) Naše kličkování jsme zakončili U dvou smrků
        po Průmyslové
    3) V roce 2007 jsme se divočinou proklestili ke Kejřově mlýnu                     6) Až v cíli jsem dala k nahlédnutí, jaký vodní Semmering jsme absolvovali