76. Co je nového na Starém Městě

neděle 21. 1. 2018
navštíveny: Dům U Závoje, Dům U dvou velbloudů, V Kotcích, pomník Padlým ženám, pivovar U dvou koček, pivovar U medvídků, VZP, Konvikt, Betlémská kaple, dům Voříkovských, Svatováclavský seminář, pivovar U Tří růží, Skautský institut, kostel sv. Mikuláše, pomník mistra Jana Husa, Mincovna, pivovar U supa, Dům U Zlatého anděla, Roxy, U Zeleného stromu, pasáž Gurmet, Stínadla, Obecní dvůr, Zahrady Anežského kláštera, loď Pivovar, ministerstvo průmyslu a obchodu, Maršmeloun, Bílkova 10, socha Onufrius , Křídlo na hotelu President, Uměleckoprůmyslové muzeum, Dům matky a Dům syna, Klementinum, Vlašská kaple, divadlo Na Zábradlí, pivovar U Dobřenských, pivovar Boršov, Divadelní 5, hostinec U Rotundy

Pozvánka
Sraz je ve 13 hodin před Korunkou v Havelské ulici 21, kousek od kostela. Oběd je v samoobslužné restauraci, která se snaží nahradit svou slavnější sestru Korunu na Můstku. Zhruba tak od čtvrt na jednu, ať se nepopereme o tácy.

Jaká vycházka byla

    Minulou neděli jsem si dala za úkol, že ukážu zájemcům vše, co je na Starém Městě nového. Někteří přišli pozdě, někteří se v klikatých uličkách poztráceli a někdy posléze i našli, ale stejně nás bylo hrozně moc. A informací jakbysmet. Tak zkusím jen hesla, schválně, jestli to rozklíčujete. Tresoria, dům U dvou velbloudů, ze kterého zbyli jen ti dva velbloudi a dveře, Můstek Pepíčka a Márinky, pomník Padlým ženám, pod kterým jsme se všechny s chutí nechaly vyfotit (a kde jsou ta fota?), Pacifik, nespatřená kopule, nejmladší věž Starého Města, schůdky, kterými občas pronikne Pravda, NPÚ sobě, Antonín Slavíček na technice zrozený, Skautské Únětice (ty musíme na Malém náměstí rozhodně prozkoumat), Světáci, kterým opět postavili lešení, Nepomucký pendlující mezi Přešticemi a Prahou, pivovar Sup sem, Sup tam. Prosklenou dvoranou hotelu Barceló jsme prokličkovali do Dlouhé, kde vyřčená slova tesají rovnou do písmen, tu nad křižovatku, tu do pasáže Gurmet. Místo Vontů řádí ve Stínadlech sprejeři, do Obecního dvora se po popelářích a Edith Piaf dostanou už jen milionáři. A stejně to vypadalo i s klášterními zahradami u Anežky. Ač nádherný prosluněný den, byly pro nepříznivé počasí neprodyšně uzavřeny sic! Na přerostlé sochy jsme tak mohli civět jen skrz mříže. Mezihospodu jsem povolila až v pátém pivovaru na cestě a udělala jsem dobře. Loď Pivovar byla v nedělním odpoledni téměř prázdná, a tak jsme ji doby li bez většího násilí. Legie, Republika, Monarchie, Sirius, lehké pohupování pod nohama - to bude těžké zvednout kotvy. Jen příslib, že se sem můžeme přeci v létě na horní palubu vrátit a vrozená zvědavost zvedla Čtrnáctku od plánovaného Titanicu.

    Tak znovu on the road! Bofillovi šedivá krabice prošla, zato roztomilý Maršmeloun se smajlíky naproti ostrouhal. Franz Kafka měl tři sestry a všechny odešly jednoho dne z Bílkovy ulice do nenávratna. Čtyřicet let nás vyhlíží poustevník u Intercontinentalu a my jsme dorazili až v neděli. U právnické fakulty jsme si připomněli tři studenty, kteří nedostudovali. Zahrada Umprumu a rychle pryč , než nás Vráťa vtáhne na pivo z nejmladšího pražského pivovaru. Ještě nás ček á šachový mistr světa, středověké hradby, hořící Dům syna, Italové, kteří se po Hlavním nádraží vrhli s vervou na Vlašskou kapli. Ti, kteří nedoputovali do nového proskleného foyer divadla Na Zábradlí, nemusí zoufat - Lenka už kupuje lístky. Tak ještě kolem dvou pivovarů – naštěstí U Dobřenských došlo vlastní pivo a v Boršově voda. Výbuch v Divadelní ulici překvapivě mohli mít v přímém přenosu rovnou oba Roithi. Vláďa seděl v budově ŘLP šest let a Martin se ten den naštěstí místo prác e v sousední budově poflakoval ve škole. Ještě toho mám tolik na srdci a na jazyku - středověké věže, radu Vacátka alias Vaňáska, Kunderu, který se nastěhoval do Bartolomějské, aby to měli StBáci blízko, ale ne. Už je, paní profesorko, šest! A hostinec U Rotundy volá. Je nás přesně tolik, kolik se nás do zadního salónku vejde, mají pivo, jídlo, pivo - prostě pohoda. A závěr. Je toho mnoho nového na Starém Městě, ale naštěstí i mnoho zůstává při starém . Třeba Rotunda. Jděte se někdy přesvědčit.

    1) Obědvali jsme v samoobslužné Korunce, otevřeno denně                 4) Ale překážel údajně provozu, tak ho zbourali. Vepředu freska "Sv. Jiří
                                                                                                                        potírá draka" odkrytá při asanaci, v pozadí věže kostela sv. Havla
    2) Havelská 29 - původní výklad od majitelovy firmy Tresoria                 5) Místo něj postavili obyčejný činžák, zůstal jen znak velbloudů
    3) Dům U dvou velbloudů byl krásný renesanční palác s arkádami         6) Stanice Můstek na archívní kresbě manželů Davidových
        ve dvoře

Havelská 29 – V roce 1938 byly zbořeny tři domy, mj. fara u sv. Havla a na jejich místě vyrostla kancelářská budova. Průčelí doplňuje praporová žerď s iniciálou K umístěnou v ozubeném kole. Označuje majitele domu Antonína a Vítězslava Kumperovi. Forma žerdě charakterizuje zaměření rodiny, která je významně spjata s leteckou a automobilovou továrnou Walter. Dům má původní výklad od firmy Tresoria, kterou založil otec Vítězslav Kumpera. Továrna Tresoria, dodnes stojící v ulici Na Hutmance, vyráběla především zabezpečené kovové pokladny a trezory. Dnes je budova opravena a slouží nadále strojírenské výrobě. Vítězslav Kumpera st. (1876 až 1952) byl jedním ze společníků Josefa Waltra při založení společnosti s ručením omezeným v roce 1911 i při její přeměně na akciovou společnost v roce 1919. Kumpera měl v roce 1922 jako člen správní rady silný podíl na odchodu Josefa Waltera z vedení akciové společnosti Walter, kterou později zcela ovládl. V roce 1927 jako předseda správní rady prosadil do správní rady také oba své syny. Strojní inženýr Antonín Kumpera se stal generálním ředitelem a právník Vítězslav obchodním ředitelem. V roce 1937 koupil Antonín Kumpera za dva miliony zámek v Kolodějích. V roce 2008 byl jeho synovi po dlouhém restitučním řízení vrácen a ten ho obratem ruky prodal Tomáši Chrenkovi za 233 milionů Kč.

Dům U Cortézů, Havelská 27 – Průchod do Kožné ulici, přestože je dům doložen jako průchozí už ve 14. století, svévolně uzavřeli.

Dům U Závoje, Havelská 25 - Řadový činžovní dům jsou ve skutečnosti dva původně středověké domy spojené dvorním křídlem, ve kterých si židovští obchodníci vytvořili napříč domy malou obchodní pasáž s drobnými krámky a charakteristickými dřevěnými výkladci. Pasáž byla po roce 1948 uzavřena veřejnosti, zchátrala, ale na druhou stranu se vyhnula nenávratným stavebním úpravám. V roce 2001 získal dům Jiří Pavlica (nevydělal si na něj fidláním, ale betonem Zapa) a nechal provést velkorysou přestavbu. Dům byl slavnostně otevřen v roce 2004 pro všechny milovníky vína a dobrého jídla.

U dvou zlatých medvědů, Kožná – Dům je poprvé zmiňován v roce 1403. Zdobí ho renesanční portál, na nádvoří je nádherná renesanční loggie s arkádami, která je bohužel nepřístupná, neboť v budově sídlí Archív muzea hlavního města Prahy. Narodil se zde E. E. Kisch.

Melantrichův dům, Melantrichova 10 - Na místě současné budovy stál rozsáhlý dům U dvou velbloudů, který v 16. století zakoupil a přestavěl do renesanční podoby majitel a knihtiskař Jiří Melantrich z Aventina. Sem umístil svou tiskárnu – zde vznikaly herbáře, bible, kalendáře. Ve dvoře domu byla ušlechtile tvarovaná třípodlažní arkáda, V zadní části domu otočené do Kožné uličky fungoval v přízemí šenk. Po Melantrichově smrti v roce 1580 převzal tiskárnu jeho zeť Daniel Adam z Veleslavína. Renesanční dům byl zbořen roku 1893, protože příliš zasahoval do uliční čáry, přestože sousední dům ve stejné uliční čáře zůstal. Jeden ze stavebníků nového domu sochař Bernard Seeling se zasadil o zachování původního renesančního portálu. Portál byl odevzdán do městského muzea a druhotně použit do zadního průčelí budovy Muzea hlavního města Prahy na Florenci. Ve dvoře domu je nad průchodem umístěna pamětní deska, připomínají působení Jiří Melantricha. Byla osazena na původní dům k 300. výročí úmrtí Melantricha a o 13 let později vsazena do domu nového. „V tomto domě žil a pracoval Jiří Melantrich z Aventínu, slavný knihtiskař český, nar. 1511, zemřel 19. XI. 1580. Věnuje Typografická beseda pražská 19. XI. 1880“. Zadní trakt směřující do Kožné ulice je zdoben nad vchodem dvěma velbloudy jako reminiscence na původní název domu.

Melatrichova 5 - V suterénu domu byl vyhlášený lokál U Šmelhausů, proslulý v řadách galérky, která se tu večer co večer scházela. První zářijový den roku 1933 zde byla, krátce před jednou v noci, spatřena Otýlie Vranská. Naposledy živá. Postávala před vchodem do podniku, který často navštěvovala, ale dovnitř nevstoupila. Zřejmě tady v přilehlém podloubí potkala svého vraha, jenž tělo dvaadvacetileté slovenské prostitutky ještě v noci rozčtvrtil a odeslal ve vagonech vlakových souprav do Bratislavy a do Košic. Jeden velký kufr z Masarykova, druhý z Wilsonova nádraží. Vrah nebyl nikdy dopaden. Po znárodnění se z vinárny U Šmelhausů stal Narcis.

Můstek – V roce 2017 se při stěhování jednoho karlínského bytu se objevila téměř čtyřicet let stará kresba (110 x 70 cm) manželů Davidových. Jedná se o stanici metra Můstek. Kresba vznikla na objednávku podniku Metrostav, jejími autory jsou architekti Josef a Marie Davidovi, tehdy šestadvacetiletí, čerstvě nastoupivší do projektového ústavu. Na perspektivě prý pracovali přibližně rok a půl, po večerech v panelákovém bytě na Jižním Městě. Podle vyprávění autorky kvůli rozměrům kresby museli vyklidit celý obývací pokoj. Honorář byl ale větší, než kolik si manželé vydělali běžnou prací projektanta za celý rok. Zčásti je perspektiva konstruovaná podle fotografie, pořízené pravděpodobně z jeřábu. Prostory metra jsou ale ručně vynesené podle souřadnic, jež kreslíři dostali od projektantů tunelů.

    1) Okna v horním patře jsou jediným pozůstatkem tržnice V Kotcích         4) Věž Konviktu měla přes sto let plochou střechu
    2) V Perlovce je pomník Padlým ženám - Čest jejich p…                           5) Teprve v roce 1999 získala původní podobu
    3) Budova VZP ve dvoře ukrývá Stříbrnou kopuli                                       6) Co to je za schůdky na Betlémské kapli?

V Kotcích – Vznik této ulice je neobvyklým příkladem formování uličního půdorysu. Na volné ploše tržiště byla kolem roku 1362 vystavěna budova kotců – tržnice určená pro prodej sukna. Stavba měla podobu 200 metrů dlouhého trojlodí s převýšenou střední částí, osvětlenou horními okny. Z tohoto ústředního prostoru se po obou stranách vstupovalo do krámů, umístěných v bočních částech. Roku 1795 byly kotce zrušeny a jejich střední hala stržena. Bývalé soukenické krámy po stranách však byly zachovány a postupně upravovány na obytné domy. V místech někdejší střední části tak vznikla ulice, do níž se obrací zadní průčelí domů. Zajímavým detailem zadního průčelí domu V Kotcích 7 je dvojice podélných otvorů v horním patře. Jsou pozůstatkem původních gotických oken, která osvětlovala střední halu kotců.

V Kotcích 2 – Zajímavým prvkem průčelí do ulice v Kotcích je čtveřice slepých oken, která byla doplněna iluzivním zobrazením komicky vyhlížejících postav.

Uhelný trh – Název možná vznikl špatným překladem. Srovnej: Die Kohle – uhlí, der Kohl - zelí. Každopádně se tu na rozdíl od sousedního Ovocného trhu prodávala zelenina a květiny.

Padlým ženám, Perlová 2 - Práci lehkých holek z "Perlovky" komplikovaly časté razie mužů zákona, hřebíčkem do rakve pak byla v roce 2008 městská vyhláška, která pouliční prostituci zcela zakázala. V roce 2010 jako vzpomínka na minulost této ulice se objevila na zdi rohového domu pod reliéfem Madony s jezulátkem deska Padlým ženám a chybějící část nápisu Čest jejich p.... . Občas se u desky objeví květiny nebo věnec.

U dvou koček, Uhelný trh 10 - V únoru 1981 ráno našli kolegové zavražděného kuchaře. Chyběly mu ruce, které si vrah odnesl z lokálu jako podivný suvenýr. Useknuté paže se později objevily u Rokytky. Podezřelý byl zadržen, ale nikdy usvědčen. Stejně tak není znám motiv vraždy. Jedna z verzí byla, že kuchař hrál falešně karty, v této ilegální herně se měly točit desítky tisíc korun a z kapes obehraných karbaníků se přesypat k pozdější oběti. V roce 1990 Nejvyšší soud stíhání zastavil, nicméně v té době už byl obviněný po smrti. Každopádně hospoda získala na dlouho přezdívku Pacifik. A ještě jedna zajímavost. Domu se ve středověku říkalo podle domovního znamení U rukou. V roce 2010 zde byl otevřen minipivovar, který vaří 12° světlé nebo tmavé pivo s názvem Kočka. Na jedné stěně je ještě zachována výmalba pana Pivovarského.

Platýz - Je nazván podle císařského rady Jana Plateise z Plattenštejna, který dům od roku 1586 vlastnil. Platýz má bohatou minulost, byla zde šermířská škola, hostinec, hudební škola. Na průčelí, které se obrací do Martinské ulice, je pamětní deska Ference Liszta, připomínající jeho koncerty v Platýzu v letech 1840 -1847. Bustu vytvořila Hana Wichterlová v roce 1962.

VZP, Na Perštýně 6 - Již od středověku zde stálo několik domů, které byly postupně přestavovány a spojovány. Na počátku 20. století zde byly vytvořeny halové prostory k pronájmu. Pro VZP došlo k další úpravě budov. Do nádvoří byly uvolněny klenuté prosklené arkády. Vnitřní dominantou se stala nástavba nad budovou ve dvoře – byla zvýšena vysoce vyklenutou kopulí, v čelech otevřenou skleněnými stěnami. Architekti Jan Němec a Zdeněk Žilka za návrh získali cenu Stavba roku 1996.

U Medvídků, Na Perštýně 5 a 7 - Pivovarský dům z roku 1400 zvaný též U černého medvěda vařil pivo až do roku 1898. V roce 2005 byl minipivovar U medvídků slavnostně znovuotevřen. Čepuje se zde Medvídkovské polotmavé 13° Old Gott. Kromě něj se pivovar chlubí, že jeho pivo X-BEER 33 s obsahem alkoholu 33% je nejsilnějším pivem na světě. Není tomu tak, pivo Titanic z lodi Pivovar ho s 34 % v roce 2017 trumfnul.

Konvikt, Bartolomějská 11 - Původně tu stávaly tzv. Benátky, domky prostitutek, které byly díky apelaci Jana Milíče z Kroměříže zbořeny. Poté zde Milíč nechal v roce 1372 postavit pro kající nevěstky útulek zvaný Jeruzalém. V roce 1659 odkoupili zdejší domy jezuité a v letech 1726-31 postavili kostel sv. Bartoloměje i věž podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Konvikt sloužil jako koleje pro studenty z Klementina. V roce 1773 byl konvikt zrušen a rozprodán v dražbě. Byl změněn na hostinec, refektář na hudební sál, ve kterém koncertoval Ferenc Liszt i Ludwig van Beethoven. V roce 1826 byla věž Konviktu v natolik havarijním stavu, že ji chtěl majitel strhnout. Po dlouhých tahanicích mu bylo povoleno roku 1864 jen demontovat štíhlý krov, od té doby byla hranolová věž jen ploše zastřešená. Pak se v areálu vystřídala truhlárna, varhanická škola, po válce loutkové studio Bratři v triku. Roku 1971 byl na objekt vydán havarijní výměr, po 11 letech v roce 1982 začala rekonstrukce. Její definitivní dokončení bylo zastaveno restitučním nárokem na celý objekt. Roku 1996 pokračovala přerušená rekonstrukce a v roce 1999 byla obnovena věž v původní podobě, jak ji navrhl Kilián Ignác Dientzenhofer. Jedná se tedy patrně o nejmladší věž na území Starého Města.

    1) Nutno počkat do 6. července. Nebude-li pršet, spatříte Mistrovo heslo     4) Do Skautského institutu si můžete dojít na kávu či pivo
    2) NPÚ sobě - dům Voříkovských si krásně opravilo                                     5) Fasádu téměř rodného domku Franze Kafky opravovali Světáci
    3) Kramerius zde vydával noviny, teď tu U Tří růží vaří pivo                         6) Sv. Jan Nepomucký neustále pendloval mezi Prahou a Přešticemi

Fotoalbum vycházky...

Betlémská kaple, Betlémské náměstí 4 - Při příležitosti 600. výročí úmrtí mistra Jana Husa byla v roce 2015 na průčelí Betlémské kaple umístěná umělecká instalace. Jednotlivá písmena jsou vyřezaná do silných desek nepravidelně rozmístěných po fasádě Betlémské kaple tak, aby otvorem pronikalo sluneční světlo a v určeném čase vytvořilo ve stínu desek čitelný nápis „ZA PRAVDU“. Prozářený a plně čitelný je nápis pouze v červnu a červenci, nejdokonalejší poloha stínu nastává 6. června, kdy Husův proces v Kostnici začal, a 6. července, kdy byl Jan Hus upálen. Autory díla jsou Adam Jirkal, Martin Papcún a Jerry Koza z pražského Atelieru SAD.

Dům U Voříkovských, Liliová 5 - Dům je umístěn na rozlehlé parcele podél Liliové a Zlaté ulice, kde už v dávné minulosti stával gotický dům paní Perchty z Dubé. Ta ho v roce 1329 odkázala řádu dominikánek, které v té době stavěly přímo naproti svůj klášter s kostelem. Dominikánky dům přestavěly pro ubytování sester a propojily ho na úrovni prvního patra dřevěným můstkem s portálem, proraženým ve stěně kostela, kde jsou stopy tohoto otvoru dodnes viditelné. Po husitských válkách význam kláštera upadl a s ním i význam domu. Sloužil k bydlení, k výrobě, v přízemí vyrostl pivovar. Jeho majitelé dům dále rozšiřovali a vznikl tak členitý komplex starých a nových částí, propojených pavlačemi a chodbami. Druhým obdobím vysoké společenské prestiže se stalo 18. století, kdy se dům dostal do vlastnictví rodu Voříkovských, jehož členové byli významnými představiteli města. Dům barokně přestavěli, v patře dvou křídel vznikly luxusní obytné a reprezentativní místnosti s klenbami a stropy se štukovou výzdobou i nástěnnými malbami. Pivovar v 1. polovině 18. století vařil více než 150 000 litrů piva. Při rekonstrukci se za trámy našly se účty z roku 1756, kde byl výstav piva, kolik utrženo a kolik zaplaceno na daních. Je zcela nepochybné, že už tehdy falšovali účetnictví. V 19. století byla ukončena činnost pivovaru a dům byl přestavěn na nájemní byty, obchody a sklady. Po roce 1948 se dostal dům do správy státu. V roce 2005 získal dům Národní památkový ústav, který v letech 2015-2017 provedl vzorovou památkovou obnovu za 148 miliónů Kč. Od podzimu 2017 slouží dům jako pracoviště NPÚ.

Svatováclavský seminář, Husova 5 – Po zrušení jezuitské koleje v roce 1786 se do budovy nastěhovala Česká stavovská inženýrská škola, v roce 1803 přeměněná na Královské stavovské technické učiliště. Toto učiliště nese od roku 1920 název České vysoké učení technické. Když se roku 1869 tehdejší polytechnika rozdělila na českou a německou část, stala se tato budova sídlem německé techniky, česká se přestěhovala do nové budovy na Karlově náměstí. V roce 1945 po zrušení německé techniky se budova opět uvolnila pro ČVUT. Tato budova se stala 16. května 1870 rodištěm malíře Antonína Slavíčka, jehož otec zde působil jako správce vysokých škol technických. O několik dní později byl pokřtěn v protějším kostele sv. Jiljí na Antonína Paduánského Jaroslava.

U tří růží, Husova – Mikropivovar U tří růží začal vařit pivo v roce 2012, má výrobní kapacitu 1 500 hl/rok. Varna je umístěna v přízemí restaurace a je doplněna otevřenou spilkou, fermentačními a ležáckými tanky ve středověkém sklepení. Restaurace se nachází ve všech třech patrech. Pivovar světlý ležák (0,4 l za 49Kč), tmavý ležák (0, 4 l za 46 Kč), vánoční Amber 16° (0,25 l za 56Kč).

Dům U Zlatého roku, Malé náměstí 10 – Současná podoba vznikla v 17. století spojením dvou gotických domů. Další významné úpravy prodělal dům v roce 1938, kdy byly Pavlem Janákem obnoveny vikýře ve volné kopii původního stavu a znovuzřízeno loubí domu s výklady. Původně v bloku domů na Malém rynku sídlili magistrátní úředníci, kteří se ale v roce 2006 sestěhovali do pronajatého Škodova paláce. V roce 2008 vyhrála výběrové řízení na dvacetiletý pronájem módní návrhářka Blanka Matragi, která plánovala domy přestavět a otevřít zde kulturně společenské centrum s galerií, kavárnou a výtvarnou školou zaměřenou na oděvnictví. Ze záměru sešlo a v roce 2015 se podařilo městu ze smlouvy vyvázat. V chátrajících domech od roku 2015 sídlí Skautský institut, kde skauti pořádají různé přednášky, výstavy či workshopy. V prvním patře je kavárna a dobrá zpráva je, že skauti pijí i pivo. Zde únětickou desítku, každý den od 10 – 22 hodin, jen v neděli zavírají už v 18 hodin.

Kotleta, U radnice 2 – Dům stojí na místě rozlehlého románského dvorce. Začátkem 20. století byl společně s dalšími domy v řadě na Malém náměstí a U radnice zakoupen pro potřeby pražské obce, která plánovala jejich demolici a výstavbu nových budov. Nakonec se od zboření ustoupilo. Vznikla tu restaurace Kotleta, která je průchozí na Staroměstské náměstí.

U Černého beránka, Malé náměstí 4 - Na hotelu Rott byl v roce 2012 odhalen pamětní medailon s reliéfní hlavou a textem „Arnošt Lustig 1926-2011“ Autorem desky je Václav Krob. Zároveň v interiéru restaurace odhalila Lustigova sestra Hana Hnátová druhou pamětní deska s textem „Spisovatel Arnošt Lustig sedával zde v této kavárně“.

J. K. Tyl na Nové radnici, Linhartská - Na budově Nové radnice směrem do Linhartské ulice je syenitová pamětní deska s portrétem v medailonu a textem: „Zde žil 1840-1843 Josef Kajetán Tyl. Věnovala čtenářsko ochotnická beseda v Praze 1887“. Deska sem byla přenesena z bývalého domu čp.114/I. Je umístěna pod oknem ve třetím patře ve stylu: Svou pravdu nebudeme skrývat.

Nám Franze Kafky 3 - Pamětní deska má podobu plastiky hlavy s textem: "Zde se 3. 7. 1883 narodil Franz Kafka". O čtyři roky později v roce 1887 byl dům stržen a postaven dům nový. Z původního domu zůstal pouze portál, který byl začleněn do nové budovy. A taky je to dům, který opravovali fasádníci ve Světácích, a kde bydlela kuplířka Trčková. Ta za úplatu poskytovala byt lehčím ženám. V určený čas se šatnářka vrátila domů a dívky vždy přinutily zákazníky, aby prchli po lešení. V úvodní části filmu se promítají svítící reklamy, většinou ty, jejichž některá písmena jsou zhasnuta. Jeden záběr musel být vystřihnut, a to neonový nápis s jedním zhasnutým písmenem na prodejně zeleniny, který zněl »OVOCE Z LENINA«. Vypadlé E režiséru Zdeňku Podskalskému neprošlo.

Kostel sv. Mikuláše, Staroměstské náměstí – Nad středovým oknem zdobí průčelí polopostava sv. Jana Nepomuckého. Socha má pozoruhodný osud. V roce 1870 při úpravě kostela pro pravoslavnou církev byla socha sejmuta. O sochu projevil zájem František Brauner, v té době poslanec Zemského sněmu za přeštický okres, který sochu získal a daroval městu Přeštice. Už rok poté v roce 1871 byla socha instalována na pilíř mostu přes řeku Úhlavu. Při další rekonstrukci v roce 1905 vyvstala potřeba doplnit prázdnu niku. Na darování před čtyřiceti lety se už zapomnělo. Teprve když se při soupisu památek města Přeštic v roce 1907 na tuto skutečnost přišlo, zažádal pražský archivář o navrácení sochy. Přeštické zastupitelstvo však rozhodlo, že si sochu ponechá. Otázka prázdné niky vyvstala opět v roce 1987 při dalším restaurování kostela. Když ji chtěli restaurátoři z Přeštic dovézt, zjistili, že na přeštickém mostě zbývá jen přeražený sokl. Poškozená figura, zřejmě sražená z mostu projíždějícím nákladem, byla nalezena v bahně pod mostem. Po vyzvednutí sochy bylo nutné domodelovat i její hlavu, která byla uražena už v padesátých letech dlouho před pádem sochy z mostu. Restaurátoři tedy opravili originál sochy, která je nyní v lapidáriu, a vytvořili z laminátové skořepiny kopii, kterou osadili niku kostela. A protože my Pražáci nejsme jako oni, vytvořili restaurátoři v roce 1998 ještě další kopii, kterou Praha Přešticím darovala a která byla instalována opět na most přes Úhlavu. Jeli jsme okolo ní na letošním Cykločundru, když jsme mířili z Přeštic do gotického kostela ve Vícově a pivovaru Letiny.

    1) Pomník Mistra Jana Husa se restauroval především zevnitř         4) Tři v jednom-Lokál procházející celým blokem, klub Roxy a levitující Small Talk
    2) Sup sem, Sup tam                                                                           5) V Roxy byla za totáče vegetariánská jídelna
    3) Prosklená dvorana hotelu Barceló je průchozí                               6) Dům U Zeleného stromu je pěkně ošuntělý

Oprava sochy Mistra Jana Husa, Staroměstské náměstí – Dvouletá rekonstrukce sousoší Husova pomníku proběhla v letech 2013-2015 a stála osm milionů korun. Šlo o první takto rozsáhlou opravu ve stoleté historii díla sochaře Ladislava Šalouna. Dutý pomník je sestaven z 300 bronzových plátů, které spojuje šest tisíc šroubů. Ty byly kompletně vyměněny za ocelové a původní zděné pilíře nahradily nerezové podpěry. Aby k opravě dutého pomníku mohlo dojít, vznikla v zádech pomníku Jana Husa provizorní dvířka.

Bývalá pražská městská pojišťovna, Staroměstské náměstí 6 – Na průčelí je pamětní deska Františky Plamínkové, významné představitelky ženského hnutí, zakladatelky a předsedkyně Ženské národní rady, novinářky a senátorky. V domě pojišťovny žila v letech 1914 - 1939. 30. 6. 1942 byla popravena nacisty. Pamětní deska byla odhalena prostřednictvím Ženské národní rady 11. listopadu 1945. Při odhalení promluvila její nástupkyně v Ženské národní radě, tehdejší poslankyně Milada Horáková. Popravená komunisty o pět let později, 27. 6. 1950. Zatímco deska Plamínkové byla odhalena už tři roky po její smrti, u Milady Horákové jsme si museli počkat čtyřicet let.

Restaurace Mincovna, Staroměstské náměstí 7 – Za Napoleona byla v roce 1795 otevřena mincovna v prostorách paulánského kláštera včetně kostela sv. Salvátora. Zpočátku razila tolary, později přešla na ražbu drobných mincí. Roku 1856 vyrazila pražská mincovna poslední dvacetikrejcar. Dnes připomínají mincovnu jen barokní plastiky horníků nad domovním portálem domu postaveného na jejím místě. Na konci roku 2014 byla v domě otevřena restaurace Mincovna. Mají velice dobré a cenově výhodné polední menu.

Celetná 12 - Na domě je pamětní deska s textem: "Julie a Hermann Kafkovi rodiče Franze Kafky provozovali zde v letech 1906-1912 velkoobchod galanterním a střižním zbožím". V roce 1912 Hermann Kafka přestěhoval svůj obchod do paláce Kinských na Staroměstském náměstí. Herman Kafka umístil na svůj obchod vývěsní štít s německým tvarem křestního jména, po vzniku Československé republiky v říjnu 1918 jen vyměnil za reklamní štít s českou podobou jména – Heřman Kafka. Česky znějící jméno Kafka – s „f“ uprostřed – zachránilo v roce 1920 obchod před drancující luzou během antisemitských bouří.

Dům U Zlatého supa, Celetná 22 – Dům má původ ve 14. století, od 16. století už je doložen název U Supa. V roce 1804 byl dům zvýšen o čtvrté patro, dům byl poté dlouho považován za nejvyšší na Starém Městě. Byl zde pivovar už v 15. století. Na tradici vaření piva navázala restaurace U supa, když tu byl v roce 2016 otevřen pivovar. Maximální roční kapacita je 1100 hl. Varna je prosklená a umožňuje tak hostům sledovat proces vaření piva. Emeritním sládkem pivovaru se stal Ivan Chramosil, který se stal v 25 letech sládkem pivovaru u Fleků a působil tam 44 let. Jako téměř v každém minipivovaře nejdříve pivo vaří úplně někde jinde. Takže v zápise z listopadu 2016 je uvedeno: "Navštíven minipivovar U Supa, mají 12-ku za 59,- a 14-ku za 69,- paní servírka mi sama od sebe řekla, že pivo je z Únětic, že Supovské bude až za měsíc“. Není to nic nového pod sluncem. V Únětické kronice se píše: "Rozvážku piva do okolí zajišťoval pivovar svými koňskými povozy. Podle vyprávění mého dědy, sladovníka v pivovaru, se svého času únětické pivo vozilo koňskými povozy - a to zásadně v noci - i do známé restaurace "U Holubů" na Smíchově, kde se prodávalo jako Plzeňské“.

Ovocný trh 7 - Na domě byla v roce 2016 odhalena pamětní deska Ernsta Macha, v den sto let od jeho úmrtí. Je na ní s plastika hlavy, vyryté symboly vyšší matematiky a experimentální fyziky. Na dolní desce je text: "Ernst Mach 1838-1916 V tomto domě působil v letech 1867-1879 fyzik a filozof Ernst Mach. Zde jako přednosta Fyzikálního ústavu univerzity zahájil svá převratná zkoumání rázových vln (Machovo číslo). Jeho kritika newtonovské mechaniky hluboce ovlivnila Alberta Einsteina (Machův princip)."

Dům U Zlatého anděla, Celetná 29 - Rozsáhlý barokní čtyřkřídlý objekt byl postaven kolem roku 1725 na místě pěti středověkých domů. Začal zde fungovat zájezdní hostinec, zprvu označovaný jako Nová hospoda, od roku 1814 už nesl jméno U Zlatého anděla. Ze zájezdního hostince se stal luxusní hotel, ve kterém byli ubytovaní např. řecká a dánská královna nebo králové saský a hanoverský. V době první republiky přestal hotel soužit svému původnímu účelu a v druhé polovině 20. století došlo k dalším znehodnocujícím úpravám. V letech 2006- 07 prošel přestavbou podle projektu kanceláře TaK, Tichý@Kolářová, při níž byla domu vrácena jeho tradiční hotelová funkce. Byl zastřešen dvůr a vznikla nová pasáž mezi ulicemi Rybná a Templová. Rekonstrukce hotelu Barceló se stala Stavbou roku 2007.

Small Talk, křižovatka Rybné a Dlouhé – Nad křižovatkou levituje shluk slov – „čte“, „jde“, „potkal“, „minula“, „ji“, „ho“. Zmatený divák si má slova poskládat do vlastního příběhu. Podle autora Dušana Záhoranského vychází celý text z toho, jak se lidé chovají ve městě. Nedívají se kolem sebe a moc spolu nekomunikují. Dílo je úmyslně umístěno tam, kde se ulice kříží, kde se lidé míjejí a paradoxně se málokdy potkají. Small Talk tu bude viset do října 2018, večer je objekt nasvícen.

Roxy, Dlouhá 33 – Domem V Dlouhé i sousedícím domem v Haštalské prochází restaurace Lokál, dlouhá 221 metrů. Ve stejném domě se nachází klub Roxy. Původně v domě z roku 1927 bylo kino ve stylu art-deco, za komunismu sloužilo jako sklad. Klub Roxy založila na počátku 90. let Linhartova nadace. Nejdříve se musela odčerpat spodní voda a poté ze zdevastovaného sklepení postupně začala budovat multifunkční kulturní centrum. V prostorách bývalého kina byla v červnu 1992 otevřena hudební scéna. V roce 1998 získala Linhartova nadace do pronájmu i místnosti v prvním patře, kde byla za socialismu vegetariánská jídelna, a začala s další rekonstrukcí. V roce 2000 zde byl mimo jiné otevřen sál NoD, který je od té doby platformou pro progresivní divadlo. V Roxy vyzráli i na zákaz kouření. Plánovaný zákaz kouření řešili prozíravě už dva roky dopředu. Probourali sklepní prostory do domu Haštalská 20. Podle zákona nesmí být kuřárna ve stejném objektu jako nekuřácký provoz. A tak návštěvníci Roxy projdou chodbičkou a kouří v Haštalské.

U Zeleného stromu, Dlouhá 37 – Vznikl výraznou renesanční přestavbou dvou gotických domů na přelomu 16. a 17. století. Dříve zde byl pivovar, nyní je tu Klub a různé alternativní prostory pro kulturní akce. Je zajímavé, že oba domy Roxy i Zelený strom patří Židovské obci, ovšem jejich stav je diametrálně odlišný.

    1) Původně soukromá synagoga na střeše divadla V Dlouhé                         4) Ponuré sochy Podobenství s lebkou a Golgota schovali za kostel
    2) Nedívejte se v Gurmet pasáži jen po masu, ale zvedněte oči i ke stropu   5) Loď Pivovar
    3) Obecní dvůr výrazně prokoukl, a tak tu místo popelářů sídlí milionáři         6) Pohodlně jsme se vešli

Divadlo v Dlouhé, Dlouhá 39 - Budova byla postavena ve stylu art-deco koncem 20. let minulého století, kdy velkoobchodník Ottomar Sušický na místě svých starých domů v Dlouhé a Hradební ulici vybudoval moderní palác. Nad posledním patrem byla vybudována soukromá synagoga, dobře viditelná ze dvora domu U Zeleného stromu i z Dlouhé ulice. V suterénu domu se počítalo s velkým kinosálem, ale nakonec zde vznikl sál divadelní, kde se hrála výhradně opereta. Od roku 1949 zde začalo působit Městské divadlo pro mládež, v roce 1953 přejmenováno na Divadlo Jiřího Wolkra To tu hrálo až do roku 1995. V roce vyhráli konkurs Štěpán Otčenášek, režiséři Hana Burešová a Jan Borna. Divadlo bylo po nástupu nového týmu přejmenováno na Divadlo v Dlouhé, svou činnost zahájilo v listopadu 1996 a působí tu dodnes.

Pasáž Gurmet, Dlouhá 39 – Pasáž v Dlouhé byla jedna z posledních nerekonstruovaných pasáží. Dnes je průchod věnován milovníkům gastronomie, takže do divadla se prochází okolo flákot masa. Chlebíčky v bistru Sisters, syrové delikatesy v My Raw Café, italská vína ve Via del Vino a řeznictví Naše maso, kde vám masné produkty nejen prodají, ale připraví i k okamžité konzumaci. Je tu ještě jedna specialita. Těsně pod stropem vystupují z omítky plastická písmena vytvářející věty jako „Ty máš taky jedno dítě, viď? A stačí to“. Je to permanentní instalace Romana Týce. Jemu někdejší omšelost pasáže připomínal komunismus tak výrazně, že přemýšlel o příslušnících StB, kteří při odposlouchávání režimu nepohodlných lidí museli zachytit i spoustu balastu. Vypravil se proto do průchodu na tříměsíční odposlouchávací misi. Nápisy v Gurmet pasáži jsou tak útržky konverzací náhodných kolemjdoucích. „Víte, jak připečený vajíčka jdou špatně dolů“. „Kdybych neměl porušený barvocit tak jsem u letadel. Jó lítání…“ „Zatím se to jeví jako dobrý nápad, ale znáš ty architekty“. „Heleďte, já jsem formátoval jedničku, dvojku, trojku, čtyřku“. „Má staršího bratra a ten ho sekýruje“. „Každý je jinej a to je dobře“.

U slabé vůle, Revoluční 21 - Hradební 10 - Průchozí restaurace, teď je tu Toto – bistro, dobré ve všední den tak akorát na oběd.

Haštalská 25 – V roce 1884 se zde narodil Max Brod. Byl to on, kdo nedbal Kafkova přání, aby dílo zničil, a nabídl ho svým současníkům. Po Mnichovu bylo Brodovi jasné, že emigrace je nutností. Zbývalo projít byrokratickým očistcem a rozhodnout kdy. Nakonec padlo osudové datum 14. března 1939. Manželé Weltschovi a Brodovi odjeli v jedenáct večer vůbec posledním vlakem, který svobodně opustil Československo. Tou dobou prezident Hácha jednal už hodinu v Berlíně. Ve čtyři ráno dorazil jejich vlak do Ostravy. „Do vagónu vešel chlapec, jakási odrůda skauta,“ vzpomíná Brod. „Na paži měl hakenkrajclerskou pásku. Ti si zas hrají na inspektory, pomyslel jsem si.“ Brod nemohl tušit, že obsazování Moravské Ostravy začalo dokonce už večer předchozího dne. Pak prošli čeští celníci a vůbec nic neprohlíželi. „V Praze jsme museli celé týdny zaznamenávat do nesmírně důkladných seznamů každou majetkovou maličkost, kterou jsme si chtěli vzít s sebou. A teď si celníci vůbec ničeho nevšímali. I tato neobvyklá úřední liberálnost nemalou měrou přispěla k naší záchraně. Za několik minut se vlak rozjel, po několika minutách opustil české, teď už Němci obsazené území a uháněl svobodným Polskem.“ Podobně jako v případě jeho přítele – filosofa Felixe Weltsche se dochoval seznam věcí, které Reitlerovo zasilatelství z Karlína stěhovalo do Tel-Avivu. Zatímco filosof Weltsch si do Palestiny vezl lyže, Max Brod se ukázal jako muž mnohem pragmatičtější – na cestu si přibalil lednici a dvě plynové masky.

Novomlýnská vodárenská věž, Klimentská – První věž zde byla dřevěná a dřevěným potrubím rozváděla vodu do kašen a některých domů Nového Města. Tato věž byla postavena na tomto místě jako třetí roku 1660. Dříve do ní kvůli havarijnímu stavu veřejnost nemohla. Unikátní technická stavba prošla velkou rekonstrukcí za desítky milionů a v dubnu 2017 se otevřela veřejnosti. Kromě krásného výhledu na okolí nabízí výstavu Praha hoří! Multižánrová expozice představuje odvěké ohrožení Prahy ohněm. Prostřednictvím nových médií seznamuje s ničivými požáry v průběhu staletí i příběhy pražského hasičstva. Novomlýnská vodárenská věž je otevřena celoročně denně kromě pondělí od 9 do 18 hodin, vstupné 120 Kč, důchodci 70 Kč.

Řásnovka – Byla typickou představitelkou chudinské čtvrti – v 15. století se jí říkalo „inter reges cloacarum“ tedy česky mezi králi stok.

Kostel sv. Haštala, Haštalské náměstí - Kostel tohoto zasvěcení je v Čechách jediný. Haštal (Castullus) byl vysoký římský úředník, který byl při pronásledování křesťanů dopaden a zaživa zahrabán. V tomto chrámu měli vlastní oltář také pražští antoušci – rasíci, lidé, kteří sbírali zatoulané psy a kočky. Oltář na své náklady nechal zřídit rasík Zelinger z Řásnovky. I jediný náhrobní kámen zazděný do vnější zdi kostela patří řezníkovi. Dokládají to zkřížené sekery a velký řeznický nůž.

Fara u sv. Haštala, Haštalské náměstí 3 - Krocínovu kašnu na Staroměstském náměstí dal postavit roku 1591 pražský primátor Václav Krocín z Drahobejle. V 19. století neopravovaná kašna tekla. V roce 1862 zastupitelstvo usoudilo, že oprava mramorové kašny by byla příliš nákladná, a tak ji nechalo jedné květnové noci zbourat. Sochy byly umístěny do lapidária, většina kamene posloužila k vyrovnání terénu pro stavbu žižkovské plynárny. Po zbourání kašny si nechal hrabě Thun z kusů mramoru pořídit těžítka s mosazným štítkem s německým nápisem "Památka na současné české barbarství v Praze" a rozdával je přátelům. Jeden kousek kašny je zazděn ve zdi fary u sv. Haštala.

Stínadla – Proluka mezi ulicí U Obecního dvora a Haštalského náměstí byla pojmenována v roce 2007 Ve Stínadlech. Uliční ceduli neustále kradou a vlastní ulička je posprejována. Ve výklenku chybí i žlutý špendlík.

Obecní dvůr, U Obecního dvora 9 - Dvůr byl založený v 15. století, rozšiřovaný během 17. až 19. století. Objekt sloužil k ustájení obecních koní, parkování vozů i hasičských stříkaček. Nad vchodem je malovaný erb Starého Města. Od začátku 20. století celý areál jen chátral a zhruba od 80. let minulého století byl po odchodu Pražských služeb opuštěný. V roce 2006 se ve dvoře natáčel film Edith Piaf. V roce 2011 byl areál prodán soukromému majiteli, roku 2014 byla zahájena rekonstrukce a dostavba celého areálu. Projekt vypracoval španělský architekt Ricardo Bofill a studio TaK. Tři historické barokní budovy s dvorem byly restaurovány, v severní části dvora vznikla novostavba. Dům s mezonetovými byty je opláštěný kovovými perforovanými deskami s motivem stínů stromů, které se na dům promítají i ve skutečnosti. Stejným motivem jsou upraveny i žaluzie, které při zavření okno zaslepí tak, že téměř splyne s pláštěm domu. Obecní dvůr je stavbou roku 2017.

Falešný komín, Kozí ulice 4 - Na střeše Českého báňského úřadu je falešný komín, který skrývá antény mobilních operátorů.

Anežský klášter, U Milosrdných - Klášter byl založen roku 1231 Anežkou Přemyslovnou, nejmladší dcerou krále Přemysla Otakara I. Zlatá éra Anežského kláštera skončila s vymřením Přemyslovců, klášter zrušil Josef II. v roce 1782. Záchrana středověké památky začala po roce 1963, kdy byl Anežský areál převeden pod Národní galerii. V následujících letech byly rekonstruovány jednotlivé budovy, byl nově zastřešen kostel sv. Františka, jehož klenba se zřítila již v sedmnáctém století. Část zahrad byla zpřístupněna v osmdesátých letech, ale po povodni v roce 2002 už zůstaly zavřeny. V letech 2015- 2016 došlo k jejich obnově za 37 milionů korun. V září 2016 byly obě klášterní zahrady - Zahrada se svatyněmi a v Zahradě při severní bráně celoročně a zdarma otevřeny. Jsou v nich vystavena sochařská díla předních českých umělců – Aleše Veselého, Jaroslava Róny, Karla Malicha, Pavla Opočenského, Stanislava Kolíbala, Čestmíra Sušky, Michala Gabriela a Stefana Milkova. Nechybí ani jedna z prvních realizací sochaře Františka Bílka, monumentální plastika Golgota z roku 1892. Jsou zde ale i objekty, které potěší nejmenší návštěvníky, například Přístěnek - domeček na hraní od Františka Skály. Poprvé v historii lze vstoupit do areálu oběma branami z Dvořákova nábřeží, obnoven byl i přístup zrušenou Malou klášterní uličkou od ulice Klášterské. Kolem závěru kostela sv. Salvátora a sochy Podobenství s lebkou Jaroslava Róny se vejde (jen v létě) do pozůstatků bývalého kláštera řádu menších bratří, který tvořil jednu z částí areálu. Na rozdíl od kláštera klarisek z mužské části konventu zbylo jen pár základů zdí a rozvaliny rajského dvora. Při rekonstrukci byly vykopávky upraveny a teď se mezi nimi dá chodit po dřevěných lávkách.

Klášterská ulička – Nejmalebnější částí Anežské jurisdikce byla Klášterská ulice. Vcházelo se do ní od severu průchodem domu č. p. 840, pokračovala k jihu podle konventu klarisek a poté se lomila východně a míjela kostel sv. Salvátora. Přimykaly se k ní úzké domky, připomínající Zlatou uličku. Romantické prostředí navštěvoval Karel Hynek Mácha, protože zde bydlela jeho milá Márinka. Atmosféru uličky zachytili Antonín Slavíček, Václav Jansa, fotograf Jindřich Eckert a Géza Včelička. Profesor Oldřich Stefan, který od roku 1940 vedl obnovu kláštera, počítal i s obnovou Klášterské uličky. V roce 1951 však uvolněné domky během víkendu zbourala mládežnická brigáda. Stalo se tak bez dokumentace i bez vědomí a souhlasu Památkového úřadu. Uvolnilo se průčelí konventu, zanikla však jedna z nejmalebnějších částí staré Prahy.

Loď Pivovar, u Štefánikova mostu – 53 metrů dlouhá loď byla vyrobena v Magdeburgu v roce 1963 a sloužila plavbám mezi Postupimí a Brandenburgem. Od roku 1998 sloužila jako restaurační loď na různých místech Německa. V roce 2015 ji odkoupil současný majitel Václav Ryvola, který ji nechal v děčínských loděnicích zrekonstruovat a upravit na restauraci s vlastním pivovarem. Na konci roku 2016 zakotvila Loď Pivovar na pražské náplavce u Štefánikova mostu. Má terasu, restauraci a na spodní palubě pivnici. Jména piv jsou odvozena od názvů významných lodí té dané oblasti. Americké speciály mají jména kolesových parníků New Orleans, anglická piva nesou názvy lodí Quinci, Hood či Victory, německé podle křižníku Prinz Eugen. Naše ležáky se jmenují desetistupňová Legie, dvanáctka Republika a třináctka Monarchie – tak se jmenovala loď Rakouska-Uherska. Pivní speciály 34stupňový Titanic je nejsilnějším pivem vyráběným v Česku. Celé zařízení pro vaření piva se nachází na dvou lodních palubách, včetně dvou nádobové varny o objemu až 500 litrů, šrotovníku na slad a čtyř kvasných kádí. Na spodní palubě se nachází 16 tanků, předpokládaný roční výstav je 1500 hektolitrů. Vše se na lodi vypije.

    1) Japonci budovu obdivují, považují ji za trochu větší A-dóm             4) ale Maršmeloun přímo naproti s okny ve tvaru obličejů je nepřijatelný
    2) Do Klášterních zahrad jsme se mohli dívat jen přes plot                   5) Z domu v Bílkově ulici odešly Kafkovy sestry na smrt
    3) Bofillova dostavba Obecního dvora nevadí,                                      6) Poustevník Onufrius se z Kuksu přestěhoval do zahrady InterContinetalu

Ministerstvo průmyslu a obchodu, Na Františku 32 – V letech 1932-33 vyrostla Na Františku obří budova, která završila dílo architekta Josefa Fanty – dnešní ministerstvo průmyslu a obchodu. Budova už v době výstavby vzbuzovala značné kontroverze. Fanta vyhrál soutěž a navrhl dům ve stylu historismu, což byla na konci dvacátých let totálně anachronická architektura. Pro srovnání prakticky souběžně se na protějším holešovickém břehu Vltavy stavěl funkcionalistický palác Elektrických podniků. Není divu, že avantgardisté se Fantovu poněkud ponurému výtvoru posmívali, 76-letý architekt se však nenechal vyvézt z míry. Nádherným prostorem je eliptické hlavní schodiště. Dnes je Fantova robustní budova večer působivě osvětlena, a tak současný pohled na tuto kuriózní stavbu je mnohem přívětivější, než tomu bylo dříve. Ještě v osmdesátých letech se přitom uvažovalo o jejím odstranění. Stavbu tak i nadále obdivují japonští turisté, kteří ji mylně považují za dílo jimi obdivovaného tvůrce A-dómu v Hirošimě Jana Letzela. Jenže Letzelův dóm je o mnoho let starší, byl postaven v letech 1912–1919 a jeho tvůrce Letzel byl v době návrhu třicetiletý mladík (1880 - 1925 v Kateřinkách).

Nemocnice Na Františku, Na Františku 8 – Na místě dnešní nemocnice stával již roku 1354 tzv. Bohuslavův špitál. Od té doby se ve zdejších prostorách poskytuje nemocniční péče. Zlomovým bodem ve vývoji špitálu byl rok 1620, kdy jako zabavený majetek protestantů přešel do vlastnictví řádu milosrdných bratří. Ti začali s rozšiřováním špitálu na konci 17. století a poté v roce 1732. V roce 1923-1927 pak byl postaven nábřežní trakt. K nemocnici se pojí řada průkopnických činů. V roce 1685 zde provedl profesor Zeidler první demonstrační pitvu. V roce 1847 tu provedl chirurg Celestýn Opitz první zákrok v zemích Koruny české a v roce 1965 zde bylo zřízeno první ARO v republice.

Maršmeloun, U Milosrdných - Bytový dům U Milosrdných se šesti nadzemními a jedním podzemním podlažím má vyrůst vedle kláštera sv. Anežky České. Masivní budova má okna stylizovaná do tvarů obličejů. Dům navrhl architekt Zdeněk Fránek. Co na laika působí na první pohled jako nevkus, má u odborníků zastání. „Je to zajímavý dům a Fránek je vynikající architekt, jeden z nejlepších, co u nás jsou,“ prohlásil Zdeněk Lukeš. A fasáda z obličejů? „Krásný nápad. Nemůžeme se neustále klepat před novou architekturou a dělat jenom napodobeniny.“ Domu se přezdívá Maršmeloun kvůli barvě fasády, jež se objevila na některých vizualizacích. Autor návrhu Zdeněk Fránek ale tvrdí, že nikdy neexistovala varianta, že by jeho dům byl v bílé a růžové barvě, vizualizaci v této barevnosti označil za podvrh. Chystaná stavba má být podle něj v horní části cihlová a ve spodní béžová. Projekt domu se několikrát měnil. Původní podoba z roku 2008, která počítala s prosklenou fasádou, odmítlo na základě názoru Národního památkového ústavu ministerstvo kultury. Nový projekt s okny do tvaru obličejů NPÚ i magistrátní památkáři schválili. Nicméně italský majitel projektu projekt i stále platné stavební povolení kvůli neustálým průtahům v roce 2017 prodal.

Bílkova 10 - Když se Hermann Kafka utvrdil, že z jeho jediného syna Franze obchodník nebude, prodal v roce 1919 svůj velkoobchod na Staroměstském náměstí a svým třem dcerám koupil činžovní dům v Bílkově ulici. Dvě z nich zde bydlely se svými rodinami i během okupace a odtud byly transportovány do koncentračních táborů. Zemřely všechny tři sestry. Mají desku na hrobě Franze Kafky na Novém židovském hřbitově. Za dvě z nich, Otilii Davidovou a Gabrielle Hermannovou, měly být před domem v Bílkově ulici v roce 2013 osazeny kameny zmizelých. Z neznámých důvodů rodina těsně před instalací odvolala souhlas. V tomto domě žila i Věra Saudková, dcera nejmladší Kafkovy sestry Ottly. Narodila se v roce 1921, takže si strýčka ještě matně pamatovala. Pracovala jako redaktorka Lidových novin a překladatelka a až do své smrti bydlela zde. Zemřela v roce 2015 ve věku 94 let.

Gotický klášter s kostelem sv. Kříže, Dušní ulice – Stával v místech školní budovy na nároží Dušní ulice a náměstí Curieových naproti průčelí chrámu sv. Simona a Judy U Milosrdných. Klášter s kostelem založil Přemysl Otakar II v roce 1256. V minulosti byl chrám úzce spjat se sv. Janem Nepomuckým, jehož mrtvé tělo bylo vyloveno z Vltavy právě poblíž kláštera a spočívalo zde až do slavnostního převezení do chrámu sv. Víta. V roce 1783 byl klášter zrušen, a až do svého zboření sloužil jako sklad palivového dříví, stáje a nouzová obydlí.„Tam, kde stával hlavní oltář, jsou dnes kravské žlaby. Žalostné to spuštění“, napsáno 1884. Klášter byl zbořen během asanace na konci 19. století. Zbořenou církevní stavbu zmiňuje deska, zasazená ve zdi školní budovy při rekonstrukci v roce 1991. Z kláštera se dochoval hlavní oltář, který je nyní v kostel sv. Jindřicha a Kunhuty na Senovážném náměstí, gotická Pieta je v kostele sv. Ducha v téže ulici. Sousoší sv. Jana Nepomuckého od F. M. Brokoffa se nyní nachází před sv. Duchem.

Poustevník Onufrius, zahrada Intercontinentalu - Poustevník Onufrius po šedesáti letech osamění v poušti vidí člověka. Matyáš Bernard Braun dokonale zachytil úlek, vnitřní neklid a napětí svalů. Dívá se směrem, ze kterého přicházeli lázeňští hosté z Kuksu. Za vrchol Braunovy celoživotní tvorby jsou považovány právě tyto dvě sochy poustevníků, které dříve stávaly v Novém lese u Žírče. Nyní je originál umístěn přímo v Kuksu. Tato kopie byla vytvořena v 70. letech 20. století z umělého pískovce. Je to největší socha z umělého kamene, která u nás byla vytvořená.

    1) Křídlo na hotelu President je od Josefa Klimeše                                 4) Ve sklepě domu Na Kocandě objevili středověké hradby a bránu
    2) Opravené Uměleckoprůmyslové muzeum je čerstvě otevřené           5) Dům syna na náměstí Jana Palacha
    3) Dovnitř se nyní vchází přes renovovanou zahradu                             6) Chodby v Klementinu opravili za miliardu

Hotel President, Náměstí Curieových 1 – Autorem hotelu stejně jako hotelu Intercontinental je Karel Filsak. Na sochařské výzdobě pracoval Filsakův oblíbený sochař Josef Klimeš. Zde je na střeše jeho Křídlo, na Barrandovském mostě, který projektoval také Filsak je jeho Rovnováha. Klimeš vytvořil i dřevěné reliéfy v Hotelu InterContinental. Josef Klimeš zemřel náhle 12. 1. 2018, tři dny před oslavou svých devadesátin.

In vino veritas, před Intercontinentalem - Socha od Lea Vivot byla instalována před hotelem Intercontinental v roce 2007.

Karel Bacílek, Boris Kovaříček, Právnická fakulta – První zkušenosti s tajnou policii získal Karel Bacílek mladší již v červnu 1942, v době heydrichiády. Tehdy ho spolu se sestrou zatklo pražské gestapo a odvezlo do Pečkova paláce a později na Pankrác. Po několika dnech ho naštěstí propustili. Po osvobození začal studovat práva, vstoupil do Československé strany národně socialistické a stejně jako jeho otec se neztotožňoval s poúnorovou politikou. Osudné se mu stalo setkání s pplk. ve výslužbě Josefem Hruškou, s nímž ho seznámil na jaře 1948 otec. Ve skutečnosti byl Hruška agentem Vojenského obranného zpravodajství, Podařilo se mu oba Bacílky přesvědčit a oni na jeho popud začali získávat kontakty ve svém okolí na podobně smýšlející lidi. Postupem času vznikla rozvětvená odbojová organizace Pravda zvítězí, kterou fakticky řídil Hruška. On také – po dohodě se svými nadřízenými – stanovil její konečný cíl, totiž ozbrojený puč plánovaný na únor 1949. Cynická provokace trvala několik měsíců. Na konci prosince 1948 přišla mohutná vlna zatýkání, v síti StB skončil i Karel Bacílek mladší. Po brutálním výslechu se přiznal k vykonstruované trestné činnosti a byl odsouzen k trestu smrti. Odvolání pak Nejvyšší soud v Brně během jediného týdne zamítl. Režim musel jednat rychle, protože se blížil IX. sjezd KSČ a do jeho zahájení mělo být vše vyřízeno. Velice aktivního agenta provokatéra Hrušky se po vykonané práci rozhodli nadřízení zbavit, a tak 24. května 1949 v 5 hodin ráno stanuli pod šibenicí na dvoře pankrácké věznice jak Bacílek, tak Hruška. Spolu s nimi byl popraven další student Boris Kovaříček, kterému v době zatčení ještě nebylo 21 let, a podle tehdejších zákonů tedy k trestu smrti nesměl být odsouzen.

Veleslav Wahl, Právnická fakulta - Nejslavnější závod Elišky Junkové byl Targa Florio, který vyhrála s vozem Bugatti na jaře 1928. Bohužel ve stejném roce se zabil její muž Čeněk Junek na okruhu v Nürburgringu. Eliška původně bydlela v paláci Lucerna, ale po jeho smrti velký byt opustila a našla si mansardu nově zbudovaného domu Na krásné vyhlídce na konci Úvozu. Bydlela zde od roku 1928 až do své smrti v roce 1994. Dům Na krásné vyhlídce nechal roku 1927 postavit prominentní pražský právník Josef Růžička. Za druhé světové války byl dr. Růžička 1. března 1943 zatčen a o necelý rok později v únoru 1944 v Drážďanech popraven. Manželka i děti válku přežily. Začátkem září 1949 byl zatčen manžel Táni Růžičkové, dcery Josefa Růžičky, Veleslav Wahl. O několik měsíců později 16. června 1950 byl na Pankráci popraven. Veleslav Wahl se narodil v roce 1922, v rodině advokáta. Od počátku války působil v odboji, jeho otce a strýce popravili nacisté během heydrichiády za účast v ilegální skupině Politické ústředí. Veleslav organizoval od svých 17 let zpravodajskou činnost mládežnické skupiny, v březnu 1945 stanul v čele Zpravodajské brigády, vojenské organizace o dvou tisících členech. Na jaře 1945 se zapojil do přípravy Pražského povstání, během kterého se Wahl se stal nejmladším členem ČNR. Po válce začal studovat zároveň právnickou a přírodovědeckou fakultu. Je autorem publikace Pražské ptactvo z roku 1945 a žije se svou ženou na Krásné vyhlídce. Po roce 1948 se zapojuje do odboje. Členové skupiny jsou záhy pozatýkáni a Wahl jsou odsouzen k smrti. Jeho matka prosí Gottwalda o milost, argumentuje Československým válečným křížem, Československou medailí za zásluhy I. stupně i Hvězdou československého partyzána, které její syn obdržel po válce za svou statečnost v odboji. Žádost zamítnuta, Wahl popraven. Do kriminálu je uvržena i jeho manželka Táňa, stráví ve vězení 12 let. Po okupaci v roce 1969 emigruje do USA. A v domě na Krásné vyhlídce žije nadále zvláštní společenství žen – paní Růžičková, jejíhož muže zavraždili Němci a ona sama prošla koncentračním táborem, paní Wahlová, které popravili nacisté manžela a komunisté syna a Eliška Junková, jejíž muž zahynul během automobilového závodu.

Břehová 3 - Dvoupodlažní dům zasazený do nároží Starého židovského hřbitova a nájemní dům za ním v Břehové 1 navrhl Antonín Engel. Fasáda je upravena ve stylu klasicizující moderny s geometrickými prvky. Parter i schodiště zdobí elegantní obklady z černého mramoru.

Kameny zmizelých, Břehová – Matka Marta (1909), otec Ervin (1909) a jejich děti Alena (1937) a Jiřina (narozená 8. 11. 1941) Pffefferovi, byli odvlečeni do Terezína v roce 1942, Jiřině byly v té době tři měsíce. Matka s dcerami byla zavražděna 6. 10. 1944 v Osvětimi, otec 18. 3. 1945 v Dachau.

UMPRUM, 17. listopadu 2 – Založení Uměleckoprůmyslového muzea v Praze v roce 1885 odpovídalo prudkému rozvoji české společnosti a především rozvoji průmyslové výroby v poslední třetině 19. století. U jeho zrodu stáli nejen umělci Antonín Wiehl, Bohuslav Schnirch, Josef Schulz, ale i průmyslníci, kteří usilovali o expozici výrobků s důrazem na jejich estetickou stránku. V přípravném výboru tak zasedal Vojtěch Lanna nebo Bohumil Bondy. V roce 1895 odkoupil Výbor část starého židovského hřbitova, na kterém architekt Josef Schulz navrhl budovu nového muzea. Stavba byla dokončena v prosinci 1898, muzeum otevřeno o vánocích 1899. Židovská rodina Bondyů patřila koncem 19. století k pražské podnikatelské elitě. Jejím nejvýznamnějším členem byl předseda Obchodní a živnostenské komory Bohumil Bondy, který řídil železářský podnik v Bubnech. Bohumil, původně Gottlieb Bondy byl nejen zdatným podnikatelem, ale byl i vlastencem. Vedl přípravy Zemské jubilejní výstavy roku 1891, organizačně a finančně se podílel na vzniku Umělecko-průmyslového musea v Praze, kterému také věnoval množství uměleckých předmětů ze své sbírky, především kovolitické a byl poté štědrým mecenášem muzea. Přestože v historii UMPRUMu jeho jméno často chybí, v bohatě zdobeném Votivním sále jsou jen dvě busty, a to císaře Františka Josefa I. a Bohumila Bondyho. Na mohutném schodišti je obraz věnovaný Bohumilem Bondym, všechny tepané mříže jsou vyrobené v jeho továrně a posléze darované. My jsme se s Bohumilem Bondym setkali na Novém židovském hřbitově, jeho secesní náhrobní kámen navrhl Josef Fanta. Jméno vnuka Bohumila Bondyho Egon Bondy si zvolil za svůj pseudonym v roce 1949 Zbyněk Fišer jako protest proti českému antisemitismu. V letech 2015-17 proběhla rekonstrukce muzea za 266 miliónů. Museum ve srovnání s rokem 2014 získalo dvaapůlkrát větší výstavní plochu, nyní má k dispozici 2750 metrů čtverečních. To je možné i díky tomu, že byl v roce 2016 dostavěn centrální depozitář ve Stodůlkách, kam byly z historické budovy přemístěny všechny sbírky. Došlo i ke změně dispozice pro návštěvníky. Nevstupuje se hlavním vchodem z ulice 17. listopadu, ale ze zahrady na rohu Široké ulice. V nově zbudované hale v parteru je nově muzejní obchod Modernista a restaurace Času dost. Točí se tu pivo Kail, z momentálně nejmladšího pivovaru v Praze, pivovar Kail začal v Lahovičkách vařit 7. 12. 2017. Dříve zanedbaná zahrada prokoukla díky revitalizaci. K vlastnímu založení zahrady došlo v roce 1940 v rámci do té doby největšího muzejního výstavního projektu s názvem Za novou architekturu, kde se prezentoval přehled českého stavitelství v letech 1900 až 1940. Jednalo se o časově termínovanou výstavu a úprava zahrady tvořila v podstatě jeden z exponátů, např. tu byly vystaveny i nové stavební materiály jako luxfery nebo tvárnice. Zahradu navrhl Ladislav Machoň spolu se svou manželkou Augustou Müllerovou. Vyniká v ní keramická fontána, umístěná v pískovcovém bazénku od Heleny Johnové a keramický pavilon se skleněnou mozaikou, navrženou Janem Zrzavým.

Wilhelm Steinitz, Filosofická fakulta - Steinitz (1836-1900) byl rakouský a později americký šachista. Narodil se v Praze a šachy se učil hrát od roku 1848 se svým přítelem ze školy. V roce 1858 se přestěhoval do Vídně, kde studoval matematiku a hrál šachy v kavárně Romer. V roce 1873 odjel do USA, změnil si křestní jméno na William a v roce 1888 získal americké státní občanství. Protože od roku 1883 byl za nejlepšího hráče světa jedněmi považován Steinitz a druhými Zukertort, dohodli se oba hráči na vzájemném zápase. Steinitz v roce 1886 zvítězil celkově 10:5 a stal se tak prvním oficiálním mistrem světa v šachu.

Dům Na Kocandě, Křižovnická 14 - Novorenesanční dům, ve kterém se narodil zakladatel polarografie a nositel Nobelovy ceny za chemii Jaroslav Heyrovský, dlouhou řadu let chátral. Při opravách v červnu 2017 se zjistilo, že přes pět sklepních místností je 26 metrů dlouhá hradba a brána z poloviny 13. století, která bývala součástí staroměstského opevnění. Nazývala se U Svatého Valentina podle blízkého románského kostela. Dříve dosahovala Vltava až sem a hradby zde vedly po jejím břehu. Byly vysoké devět metrů a přes dva metry silné, za nimi ležel parkán s parkánovou zdí a 14 - 20 metrů široký a 5 - 9 metrů hluboký příkop. Průchod hradbou je situován v těsném sousedství dnešní Kaprovy ulice a směřuje ze Starého Města k tehdejšímu frekventovanému brodu na malostranský Klárov. Brána bývala tak velká, že jí projel vůz, a její vozovka ležela pět metrů pod dnešní úrovní ulice. Plánek situace ve 13. a 14. století ukazuje dům Na Kocandě, který je vyznačen bíle, část hradeb zachované ve sklepě, červeně a zbytky brány růžově (viz fotoalbum). Zajímavé je umístění kostela sv. Valentýna, který stával hned za branou a kterému se tak všechny povozy musely vyhýbat. Nález je unikátní i tím, že se poprvé při výzkumech staroměstského opevnění podařilo zachytit nejen polohu brány v celém půdorysu, ale i torzo její konstrukce. V budově bude hotel, ve sklepech technické zázemí, takže brána nebude veřejnosti přístupná. Výjimkou byly ve Dny evropského dědictví v září 2017.

Fišerovo knihkupectví, Kaprova 10 – Knihkupectví zde fungovalo od roku 1933. I za dob komunismu bylo pod vedením vedoucího Bohumila Fišera oázou literatury a svobody. Jedna historka za všechny. V roce 1969, se ještě podařilo vydat sbírku básní Stop-time Václava Hraběte. Sbírka byla vydána v tak malém nákladu, že byla téměř okamžitě rozebraná. Tak se jeden výtisk objevil ve výloze knihkupectví, na rozdíl od jiných vystavených knih otevřený. Studenti Filozofické fakulty, která je hned naproti, pilně opisovali, aby následujícího dne zjistili, že někdo obrátil stránku. A tak to šlo až do konce knihy. Knihkupectví bylo uzavřeno na konci roku 2016, protože mu bytové družstvo neprodloužilo smlouvu. Na podzim 2017 zde bylo otevřeno Bistro Kaprova. Fišerovo knihkupectví také proslavil film Vrchní, prchni. Ale zatímco Abrhám prodával knihy ve sníženém přízemí, kam se chodilo po schůdkách dolů, nyní je podlaha bistra v jedné úrovni a naopak jsou schody do patra, kde jsou také stolky. Autorem rekonstrukce je architekt Jaromír Pizinger, jeden z bývalých manželů Báry Basikové. Knihy ani jídlo si zde už asi nekoupíte. Snídaně stojí 365 Kč, nejlevnější oběd 485 Kč.

Dům matky a Dům syna, náměstí Jana Palacha – Pomník byl odhalen v roce 2016 při příležitosti výročí upálení Jana Palacha. Tvoří ho dva samostatné objekty, kterým jejich autor, americký architekt českého původu John Hejduk, dal název Dům matky a Dům syna. Na počátku jeho díla byla báseň z roku 1969 amerického básníka Davida Shapira, který v ní vyjádřil atmosféru pohřbu a nezměrný žal jeho matky. Hejduk načrtl obří plastiky ve tvaru hranolu s hroty, které jako plameny trčí k nebi. Poprvé byly vystaveny na Pražském hradě v roce 1991, tehdy se však jednalo o dřevěné modely. Město se zavázalo, že vytvoří plastiky z kovu, ale nakonec se na realizaci čekalo 25 let, byla odhalena 16 let po Hejdukově smrti. Dům syna je vytvořený ze světlého nerezového plechu, Dům matky je tmavší, zrezlý, hroty jsou uzavřeny v tichém zoufalství. Památník doplňuje plaketa s textem básně Pohřeb od Davida Shapira.

Klementinum - Areál Národní knihovny Klementinum se rekonstruuje už sedm let, opravy začaly v roce 2010. Původní barokní chodby byly přepaženy tak, aby v nich mohly vzniknout pracovny odborných pracovníků a tím Klementinum přišlo o původní krásu barokního prostoru. Areál se teď navrátil co nejvíc k původní barokní podobě. Vybouraly se novodobé konstrukce, jsou nová okna a dveře, podkrovní klimatizované depozitáře. Zatím oprava spolknula miliardu korun. Tři opravené barokní chodby jsou impozantní, ale že bez větší pozornosti veřejnosti stály stejně jako údajně předražený Trojský most, je dost zvláštní. Nyní bude následovat třetí etapa, při které bude zrekonstruována hala služeb a bude přistavěn nový prosklený vstup. Na to je připravena další miliarda. Kdy bude otevřen průchod na Křižovnické náměstí, je ve hvězdách.

Vlašská kaple, Karlova - Vlašská kaple, která patří ke komplexu Klementina, byla vystavěna v letech 1590–1597 pro potřeby Italů usazených v Praze. Jezuité se sídlem v Klementinu nabízeli kázání v italštině. Vstupní portikus je zároveň vstupem do sousedního kostela svatého Klimenta. Kaple dlouhá léta chátrala, poslední mše se zde konala v roce 1996. Její stav byl tehdy natolik špatný, že se propadly schody. Italské velvyslanectví se od té doby snažilo sehnat peníze na opravy - kaple totiž od roku 1810 patří Italskému státu. Město Praha nabízelo odkup, ale marně. V roce 2005 byl vypracován projekt, bylo vydáno stavební povolení, ale nebyly peníze. Stavební povolení se pak obnovovalo každé dva roky až do roku 2016. V listopadu 2016 skončila první fáze rekonstrukce, na kterou kromě Italů významně přispěla Praha a sponzoři. Kaple získala novou střechu a fasádu včetně oken, také byl opraven vstupní portál s dveřmi a barokními mřížemi. Druhou etapu – opravu interiéru a fresek provádějí Italové. Poslední zprávy jsou z června 2017, kdy kapli navštívili ministři kultury obou zemí. Italský ministr přímo v kapli prohlásil, že restaurování bude hotovo v září 2017. Už je leden 2018, ale nikdo neví, jaký je stav. Na výsostné území Itálie totiž Italové nikoho nepustí. Opravy fresek měly stát okolo 24 milionů korun.

Schönfeldský dům, Karlova 12, Anenská 9 – Domy prošly výraznou přestavbou v osmdesátých letech 18. století, stavebníkem byl Jan Ferdinand ze Schönfeldu. V domě bylo prosperující knihkupectví, vlastní tiskárna byla v Anenském klášteře.

    1) Kostelík sv. Jana Křtitele stával v uličce Na Zábradlí                           4) V Pivovaru Boršov zase nemají vodu
    2) Nové prosklené foyer divadla Na Zábradlí                                           5) Exploze v Divadelní ulici je zdokumentovaná
    3) V pivovaru U Dobřenských došlo vlastní pivo                                       6) Jediná jistota je hospoda U Rotundy – tady mají otevřeno i pivo pořád

Bývalý kostel sv. Jana Křtitele na zábradlí – Původně románský kostelík, který zde byl postaven kolem roku 1120, stával v krátké uličce Na Zábradlí a měl souvislost s brankou ve zbytku opevnění. V roce 1789 byl zrušen, stal se součástí činžovního domu a s ním byl v roce 1896 zbořen. Jediný důkaz o jeho existenci se ukrývá v Divadle Na Zábradlí. V domovním průjezdu vpravo ve zdi je za sklem osazený sádrový reliéf Kristus na oslátku, který je kopií části mramorového tympanonu kostelíka. Řízením osudu se po řadu let stal nedůstojným podstavcem pro kuželky v hospodě provozované v domě, kde je dnes divadlo. V roce 1905 byl uložen v Muzeu hl. m. Prahy, ale v roce 1983 byl odepsán z inventáře a od té doby o jeho osudu nelze najít žádné informace.

Divadlo na Zábradlí – K prvnímu výročí úmrtí Václava Havla 18. 12. 2012 byla na zdi divadla slavnostně odhalena bronzová pamětní deska. Autorem je David Černý. Ústřední motiv desky je cár zmuchlaného papíru s výrazným nápisem „Václav Havel 1986-2003 prezident republiky, 1960-1968 v Divadle na Zábradlí kulisák, herec, dramaturg, dramatik“ napravo leží tužka, na jejímž konci rozeznáme miniaturní bustu Václava Havla místo gumy. Vyryté srdíčko, dvě sklenky s alkoholem (jedna převržená) a popelník s nedopalky cigaret jsou další typické atributy. David Černý je i autorem dalšího díla, vytvořeného už v roce 2008 k 50. výročí vzniku divadla. Svérázná plastiku embrya je přilepena na nároží u okapu ve výši prvního patra a za tmy svítí. 27. října 2017 bylo slavnostně otevřeno rekonstruované divadlo. K celkové modernizaci divadlo přistoupilo poté, co společnost Ott Properties, které patří sousední Pachtův palác, vypověděla divadlu nájemní smlouvu k pronájmu zadního foyeru, který sloužil jako vstup do sálu. Smlouva na 55 metrů čtverečních vznikla v 90. letech, ale v roce 2014 ji nájemce už odmítl prodloužit. Jako jediné řešení se ukázalo zastřešení dvorku a rozšíření bočních vstupů do sálu. Návrh vypracovalo studio TaK (Tichý a Kolářová), které mj. rekonstruovalo dům U Zlatého anděla v Celetné. Rekonstruován byl hlavní vstup, šatna, bar a ve dvorku vzniklo dvoupodlažní foyer s galerií. Rekonstrukce stála 50 miliónů.

Anenské náměstí 3 – Dům byl samostatnou součástí Anenského kláštera dominikánek u sv. Anny. S klášterem byl dům spojen jen prampouchem, aby zůstal zachována komunikace mezi těmito budovami. V roce 1874 zakoupila objekt tiskařská firma Gottlieb Haase, užívající už dříve i dominikánský klášter. Vysoký tovární komín, neobvyklý v prostředí Starého Města, zde vznikl v souvislosti s tímto průmyslovým provozem.

Stříbrná - Krátkou zeď korunuje plastika sedící ženy od Ladislava Vlny. Socha oživuje uličku od roku 2007, kdy v místní galerii proběhla výstava tohoto výtvarníka.

Trnkův dům, Stříbrná 2 - Původně vrcholně gotický dům ze 14. století byl součástí hospodářského zázemí přilehlého kláštera. Hlavní budova se sedlovou střechou je doplněna vstupní bránou a ohradní zdí z poloviny 18. století. V letech 2011 – 2013 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce.

Pivovar U Dobřenských, U Dobřenských 3 - Pivovar byl založen v červnu roku 2015 a navazuje na tradici, která sahá až do 15. století. První zmínka o pivovarském objektu je z roku 1413. Poslední název pivovaru pochází z poloviny 17. století, kdy byl majitelem úředník Jakub Dobřenský. Poslední oficiální zmínka o navařeném pivu pochází z dubna 1875, definitivní zánik pivovaru nastal v roce 1896, kdy byl společně se sousedními domy zbořen. Místo původních budov vznikly novostavby a nová ulice „U Dobřenských“. Minipivovar má varnu 400 litrů a čtyři zrající tanky. Specializuje se na výrobu bylinných piv, jednak pivo Tribulus beer 14° - pivo typu ALE s přídavkem kotvičníku a Salvia Stout 14° - tmavé pivo typu stout se šalvějí. Jediným problémem je cena cca 68 - 75 Kč za 0,4 litru.

Náprstkovo muzeum, Betlémské náměstí - Výjimečnou postavou v historii českého kremačního hnutí byl Vojtěch Náprstek. V roce 1881 se stal členem městské rady pražské a kromě jiného prosazoval i uzákonění fakultativního pohřbu žehem. Rakouský právní řád nezakazoval žeh, ale spalování na vlastní půdě bylo nezákonné, Rakousko-Uhersko v té době pochopitelně nemělo jediné krematorium. Náprstek navrhoval zřízení krematoria celkem dvakrát – roku 1883 a roku 1888. Bezvýsledně. Když Náprstek v roce 1894 zemřel, šel příkladem a nechal se zpopelnit v německém městě Gotha. Zpopelnění se stalo téměř národní manifestací. Ve velkém sále v prvním patře Náprstkova muzea byl vytesán výklenek, do něhož byla vložena urna, zhotovená podle návrhu Jana Maudera. Ovšem společnost, která se zabývala prosazením žehu, založila jiná osobnost – pražský městský hygienik MUDr. Jindřich Záhoř. Jeho činnost poněkud zlomyslně komentoval Jaroslav Hašek: „K doktoru Záhořovi víže mne jistá povinnost, ba mohu spíše říci vděčnost, že u nás oživil historickou tradici z dob mistra Jana Husi, že každý pořádný člověk má se dát upálit.“

Pivovar Boršov, Betlémská 5 - Budova je původní zájezdní hostinec u Valšů, ve kterém byl v roce 2008 založen minipivovar U Valšů. Po rekonstrukci a změně majitele a kvůli špatné pověsti předchozího privovaru byl název pivovaru v roce 2017 změněn na Boršov.

Karolíny Světlé 21 – Ve vjezdu z ulice se dochovala klasicistní vrata se zajímavým fantaskním maskaronem.

Krannerova kašna, Smetanovo nábřeží - Na Smetanově nábřeží se tyčí dvacet metrů vysoký pomník Františka I (vládl 1792 – 1835), nazvaný podle autora Josefa Krannera. Základní kámen byl slavnostně položen roku 1845, ale osazení bronzové sochy panovníka o pět let později už se odehrálo bez veřejných projevů. Mezitím totiž přišel rok 1848 a obliba panovníka výrazně poklesla. Karel Havlíček Borovský o tom s úšklebkem složil epigram nazvaný Novinka z Prahy.
Na nábřeží podívat se běž,
gotická se na něm staví věž.
Okolo ní českých krajů chlouba
a ve věži bude – trouba.

A výsledek se záhy dostavil, v roce 1851 byl deportován do Brixenu.

Výbuch v Divadelní ulici 5 - K explozi plynu v Divadelní ulici v Praze došlo 29. dubna 2013 krátce před 10. hodinou dopolední v budově patřící Řízení letového provozu České republiky. Viz záběry z kamery. Tlaková vlna vysypala okna v okruhu stovek metrů, exploze poškodila desítky domů a zaparkovaných automobilů v okolí, bylo zraněno 43 osob. V samotné budově se část jedné z obvodových zdí vychýlila zhruba o osm centimetrů, nad prvním nadzemním podlaží se propadl strop. Škoda vystoupala na 275 milionů korun. Explozi způsobilo porušení technických norem při stavebních pracích v roce 1980. Při křížení produktovodů, jež vedou plyn a elektřinu, měla být zachována předepsaná vzdálenost 20 centimetrů, ale stavbyvedoucí je nechal položit na sebe. Naštěstí viník již zemřel, a proto policie případ odložila. Už měsíc po výbuchu se Řízení letového provozu rozhodlo budovu prodat. Novým majitelem se stala Lázeňská investiční, která nabídla více než 210 milionů korun. Polovina budovy obrácená na Smetanovo nábřeží prošla rekonstrukcí a v roce 2017 zde bylo otevřeno umělecké centrum nazvané Smetana Q. V přízemí vznikla kavárna, zbylá dvě patra obsadili umělci a designéři, v nejvyšším patře je galerie. Více než polovina domu směřující do Divadelní ulice zůstává veřejnosti nadále nepřístupná, statici na místě stále provádějí měření. Až jejich výsledky určí, jak bude možné celou budovu do budoucna využít. Majitelé neočekávají, že stihnou případnou celkovou rekonstrukci zahájit dříve než za pět let.

Karolíny Světlé 3 – Pamětní deska připomíná Václava Šaffránka, který byl v domě 17. listopadu 1939 zatčen a téhož dne v Ruzyni zastřelen. Působil jako spojka odbojové skupiny Obrana národu a od podzimu 1939 byl čerstvým studentem inženýrského stavitelství. Po otci pocházel z rodu Krocínů z Drahobejle, jehož nejznámější představitel, primátor Václav Krocín byl shodou okolností pohřben v kostele sv. Štěpána, na jehož místě byl dům postaven. Jeho náhrobní kámen byl objeven v roce 1863 při kopání sousedního domu č. 5.

Bartolomějská 314/4 – Zde je sídlo nejvěhlasnějších českých kriminalistů – policejního rady Vacátka a později majora Zemana. Předobrazem policejního rady Vacátka z Hříšných lidí města pražského byl Josef Vaňásek, v roce 1923 jmenovaný vrchním policejním radou. Dlouhé roky stál v čele IV. bezpečnostního oddělení policejního ředitelství v Praze (odtud Čtyřka, tedy ne podle popisného čísla), zemřel krátce před okupací. 1. listopadu 2017, ke 140 výročí jeho narození, mu byla na Arbesově náměstí, kde bydlel, odhalena pamětní deska. Vacátkovské legendy - mýtu o čestném, spravedlivém a také lidském kriminalistovi - využili tvůrci televizního seriálu Třicet případů majora Zemana. I Zemanově kanceláři vévodil rozměrný obraz Hradčan - právě takový, jaký visel v úřadovně policejního rady.

Hradební věž, Bartolomějská 4 a 10 - Na dvoře tohoto domu je pozůstatek staroměstského opevnění – hradební věž 650 let stará. Hradby Starého Města pražského, táhnoucí se po trase dnešních ulic Revoluční, na Příkopě, Národní byly postaveny v letech 1249 – 1253. Staroměstské hradby prakticky ztratily svůj účel v roce 1350, kdy bylo dokončeno opevnění Nového Města pražského. Věž na dvoře domu Bartolomějská 4 je vysoká 15 metrů, má půdorys 6 x 6,7 metru. Je kryta nízkou jehlancovitou střechou a její nároží byla dodatečně zpevněna do výše druhého patra cihlovými opěráky. Prostory sloužily k bydlení, než se věž ocitla po demolici okolní zástavby na dvoře c. k. policejního ředitelství. Tady ve vazební věznici pobýval Karel Havlíček Borovský před deportací do Brixenu. V roce 1898 chtělo policejní ředitelství věž zbourat, protože prý bránila přístupu vzduchu k oknům vězeňských cel. Tomu ale tomu zabránili zastánci staré Prahy, v roce 1903 byla věž restaurována podle návrhu Antonína Wiehla. Další oprava vnější pláště se uskutečnila v roce 2009.

Bartolomějská 1 – Až do své emigrace v roce 1975 zde bydlel spisovatel Milan Kundera s manželkou Věrou. A právě tady ho 17. října 1974 očekávali příslušníci Státní bezpečnosti (z Bartolomějské ulice, kde pražská StB sídlila, to měli jen pár kroků), aby ho sledovali až k budově ministerstva vnitra na Letné, kam byl spisovatel pozván k pohovoru. Citujeme z jejich zápisu.: „V 8.00 hodin opustil své bydliště prostovlasý, oblečen v bílý balónový plášť, černé kalhoty, černé boty. V ruce nic nenesl. Odebral se do ulice Elišky Krásnohorské (sledující orgán si popletl Elišku Krásnohorskou s Karolinou Světlou) na Národní třídu, kde vešel do automatu Metro, kde vypil kávu. Poté pokračoval po Národní třídě, dále Perštýnem, ulicí Husovou, přes Vackovo náměstí, ulicí Kaprovou přes náměstí Krasnoarmějců, ulicí 1. listopadu (to je horší - nevědět, že Mezinárodní den studentstva je sedmnáctého!), přes Čechův most Letenskými sady na Letenské náměstí. - V 09.05 vešel do budovy ministerstva vnitra". Smysl a logika Kunderova sledování zůstávají i po letech zamlženy. Zachovala se fotka Milana Kundery z Bartolomějské. Jak vznikla? Vypadali nenápadně: pánové s diplomatkami v podpaždí postávající na ulici a významně si kontrolující hodinky, dámy s kabelkami přes rameno upravující si dlouhé minuty punčochy. Jako by na někoho čekali. Milan Kundera, Miloš Forman a další sledovaní nevěděli, že nedaleko nich stojí ve skutečnosti tak dlouho kvůli tomu, že je zrovna tajně fotí. Desítky profesionálních fotografů strávily stovky hodin v ulicích či restauracích, aby na tisícovkách záběrů nenápadně zaznamenaly i ten nejpodružnější detail. Dochované negativy mají malý formát, aby se vešly do miniaturních špionážních kamer. Když je políčko negativu procvaknuté, znamená to, že si ho policie zvětšila.

U Rotundy, Karolíny Světlé 17 – Tento dům i sousední navrhli architekti Jan Zeyer a Antonín Wiehl. Sgrafita jsou dílem Františka Ženíška, reliéfy pod střechou J. V. Myslbeka. Hospoda U Rotundy byla v bolševických letech proslulá symbiózou nepracujících řemeslníků (instalatérů, topenářů, zedníků, údržbářů), kteří tu od časného rána trávili svou pracovní dobu – obvykle v montérkách a estébáků, kteří sem přicházeli na pivo z nedalekých úřadoven v Bartolomějské a Konviktské ulici - obvykle v civilu. V téhle hospodě nikdo na režim nenadával. Alespoň přes den ne. Vpodvečer se její osazení zprudka proměnilo a Rotunda patřila máničkám. Na počátek sedmdesátých let vzpomínal před časem hudebník Jiří Popel. „Tehdy bylo velkou módou podmáznout se -podřezat si žíly - a opravdovej frajer se poznal podle počtu jizev na zápěstí. Tihle mazači se scházeli v hospodě U rotundy. Tam když jsi přišel a měl jsi na předloktí jen jednu jizvu, tak ses nechytal. Ale našli se podvodníci, kteří zjistili, že stačí vzít sirku, plivnout na ni a pak usilovně rejdit hlavičkou přes zápěstí -spálená kůže vypadá jako jizva po žiletce.“

« NAHORU

TOPlist