Ky-Pr aneb Expedice Kytlice - Praha

23. 5. – 27. 5. 2018
navštíveny: Krásná Lípa - Hielleho vila, Dittrichova hrobka, pivovar Falkenštejn, Palmeho vila, Jägerova vila, Doubice - chaloupka Karla Gotta a Park dřevěných soch, Chřibská, Kytlice - pivovar Helene, chalupa Miroslava Horníčka a Lesní divadlo, Fredevald, Česká Kamenice, pivovar Česká Kamenice, koncentrační tábor Rabštejn, Benešov nad Ploučnicí, Děčín - Jižní zahrady, Růžová zahrada a pivovar Nomád, pivovar Velké Březno, hrob Victora Cibicha ve Valtířově, Ústí nad Labem - Mariánský most a pivovar Na rychtě, Masarykovo zdymadlo, Střekov, Litoměřice, Káva s párou, Biskupský pivovar sv. Štěpána, Lounky, Roudnice nad Labem, Dobříň – mateřská škola a vila Zity Kabátové, Račice – kanál, Mělník - pivovar Němý medvěd a Vrázova vyhlídka, Zámek Brandýs nad Labem, hostinec v Chaloupkách v Hloubětíně

Jaká expedice byla

    Řeky s cyklostezkami, které kopírují tok řeky a nedrápají se střídavě do kopce a z kopce, už nějak došly, a tak jsme po šesti letech vrátili pokorně k Labi. Lehce jsem oprášila Pr-DEl, změnila směr postupu, vyměnila Drážďany za malebnou Kytlici a rázem z toho byla expedice Ky-Pr.

    Nultou etapu zahájila úderná skupina v Krásné Lípě. Neboť tato severočeská p.del dala světu Bellindu, nejdelší motorku na světě, jégrovky, vyhřívanou hrobku, opičí pavilon a - což jsme ocenili nejvíce - pivovar Falkenštejn. Řádně posilněni jsme vyrazili za dalším obtížným úkolem: najít v Doubici chaloupku mistra Karla. Sláva, hrníček na plotě „Karel - velký bojovník“, nám potvrdil, že jsme správně. Tak jsme úspěšnou detektivní práci zapili v Parku dřevěných soch a l´ahkého gulometu. V Chřibské po památné sklárně zbyla už jen prodejna skla 1414. V Kytlici penzion Helene měl kromě much i dvě výhody - byl blízko Horníčkovy chalupy a hřbitova, a vařil pivo.

    Ve čtvrtek ráno se do Lesního divadla v Kytlici vydrápalo překvapivě hodně herců ze zatvrzelé tvrze, měli jsme téměř přesilovku nad diváky. Pak už pozvolným údolím Kamenice do České Kamenice, kde největší úspěch mezi památkami slavil místní opravený pivovar a zejména jeho ušmudlané Bistro Palírna. Po obědě jsme se zanořili do podzemní továrny u koncentráku Rabštejn, přehoupli se přes hřebínek a už jsme jeli zase dolů, tentokrát podle Ploučnice. Zámek v Benešově nad Ploučnicí zvenku, vietnamská hospoda na náměstí zevnitř. V Děčíně jsme v penzionu u cyklostezky zahodili kola a vydali se do města. Nakonec zvítězil hlad, takže nejdřív Pošta na náměstí (po doporučení servírky z Ouplavu) a ve zbylém čase do zavíračky jsme prošmejdili Jižní zahrady, Dlouhou jízdu. Až když nás vyhnali z Růžové zahrady, museli jsme, ač nechtíc, do pivovaru Nomád přímo pod zámkem. Tam bylo blaze. Zakladatel pivovaru pan Kočka nejen rád vymýšlí speciály, ale zřejmě ještě raději jejich názvy. Naši vojáci v záloze např. identifikovali pivo AK 47 jako vzor Kalašnikov. A pan Kočka alias Mr. Cat nám vzápětí, když se přišel podívat, kdo mu tam tak usilovně chlastá, správnost názvu potvrdil.

    Po opravdu bohaté snídani u paní Seňkové za 50 K jsme v pátek vyrazili přes Zubatou bábu k opáčku z Labe. A byla to krása. Před šesti lety po silnici, teď po asfaltové cyklostezce s Labem na dosah. Ve Velkém Březně povinná zastávka v pivovaře (nepovinná na zámku). Pak krátká zastávka u muže, který dal pivu tvář a už vidíme Větruš. Kdykoliv budete v Ústí, vystupte z auta a projděte se po Mariánském mostě pěšky. Tady jste Pánem všehomíra. Když už jsme byli na druhém břehu, skočili jsme si na polední menu do pivovaru Na rychtě. Pak už zase pořád podle vody Portou Bohemicou až do Velkých Žernosek. Zůstaly nespatřeny za viaduktem, neboť ve stánku na břehu měli výýýborné žernosecké, a tak odbočka ztrácela smyslu. Od Labe jsme se odpoutali až v Litoměřicích. V Kávě s párou jsme nabrali síly a vydali se do Domova mládeže, na poslední chvíli na správnou adresu. Večeře v Budvarce, Noc kostelů jsme většinou odbyli jedním navštíveným exemplářem, protože musíme rekognoskovat nový Biskupský pivovar sv. Štěpána.

    V sobotu ráno jsme posnídali na náměstí ve stínu Felixe Holzmanna a pak okolo Máchovy světničky sjeli zase k Labi. Zastavili se na jedno u učitelky, která vyplácala všechny křídy, jen aby nás nalákala na cheesecake, ale my se raději zvedli a odjeli k Trumpetce, kde mají vlastní speciál a zelňačku. Okolo Starců na chmelu jsme dojeli k Majáku do Roudnice, kde už čekal pábitel Hájek s Marčelínou. Přednáškou během oběda nás tak zblbnul, že jsme se hned po něm jeli vykoupat do mikve. Pak krátký přesun do Račic k veslařskému kanálu na závod koloběžek. Na závěrečné dobytí města Mělník jsme se museli soustředit, neboť nám rozebrali most a Labe jsme překonávali téměř po dálnici. Z kempu jsme vyrazili do hrozného kopce (kde se jen v Polabské nížině berou) na náměstí, kde byl v plném proudu Pivní festival. Ale k Němému medvědovi jsme se naštěstí vešli. Máme splníno.

    V neděli ráno v Mělníku pusto prázdno, a tak snídaně v Kauflandu. Musíme opravdu zase do toho šíleného jebáku na náměstí? Jo, Vrázova vyhlídka na skutečný soutok Vltavy s Labem čeká. A na ní unavený návštěvník pivního festu, který nás po probuzení Stáňou ochotně vyfotil. Sjeli jsme k Labi, připraveni Dušáky na nejhorší. Ale čerstvě hotová cyklostezka byla prvních pět kiláků bezvadná. Pak už písek a prach, jak jen to Středočeši umí, až do Kostelce. Pozdravili jsme Boženčin rodný dům, a teprve za ním začal asfalt a občerstvovny. PauloB v Zárybech, v Brandýse jsme se jen vyšplhali na zámeckou terasu, neboť za chvíli jsu přece Říční lázně. Jenže tam nás čekal jen automat na pivo a heslo. Naštěstí v Lázních Toušeň mají Oddechoff a Cvikov osmičku. Tady jsme se s Labem hezky rozloučili. Přehoupli jsme se přes kopec a už téměř notoricky známou cestou přes Zeleneč do HoPo prokličkovali na Černý Most a triumfálně vjeli po střeše metra na Rajskou zahradu a do Hloubětína. V Chaloupkách byl závěr expedice - 231 ujetých kilometrů a osm navštívených pivovarů. Dobrá práce! Na to se můžeme napít! A teď už máte skutečně rozchod!

středa: Krásná Lípa – Kytlice 29 km

Krásná Lípa (německy Schönlinde) - je město s přibližně 3 500 obyvateli. Krásná Lípa vznikla z ve druhé polovině 13. století v důsledku kolonizační činnosti Ronovců, tehdejších majitelů oblasti. Prvními osadníky bylo třicet rodin z Horních Frank. K povýšení na město došlo v roce 1870, kdy zdejší textilní výroba již měla průmyslový charakter.

Továrna Vatter, Nerudova 3 - V roce 1882 zde začal Josef Heinrich Vatter vyrábět punčochové kalhoty a ponožky. Po odsunu založil v roce 1950 potomek Fred Vatter s Ottou Palmem firmu Bellinda jako značku pro punčochové zboží. Název Bellinda pochází z výrazu „Bella Linda”, což je latinský překlad města Krásná Lípa. Od roku 1991 působí Bellinda ve střední a východní Evropě, mezi nejdůležitější trhy patří Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko.

Hielleho vila, Pražská 264 - Továrnická vila Eduarda Hielleho byla postavena v neorenesančním stylu v letech 1885-87 dle návrhu drážďanské architektonické kanceláře Lossow und Viehweger. Eduard Hielle byl spolumajitelem textilní firmy Hielle & Dittrich. Zatímco Dittrich si postavil vyhřívanou hrobku, Hielle tuto vilu. Eduard Hielle zemřel v roce 1895 a jeho dvacetiletý syn Alfred Hielle (1875 - 1949) přesídlil z Vídně, kde absolvoval kadetku, do Mnichova. Zde se začal se zúčastňovat všech možných motoristických podniků. Např. závodil už v roce 1903 s Ettorem Bugattim, v roce 1909 na závodě z Berlína přes Wroclaw, Budapešť a Vídeň do Mnichova startoval společně s Bugattim, hrabětem Kolowratem a Ferdinandem Porschem. Týž rok koupil Bugatti za finanční podpory Alfreda Hielleho malou továrničku v Alsasku, kde začal vyrábět později světoznámé bugatky. Hielle poté tyto vozy prodával v Čechách přes svého přítele Rudolfa Köglera jr. v Krásné Lípě. V roce 1914 zemřela Hiellemu v Krásné Lípě matka a on se vrátil do Krásné Lípy ujmout rodinného majetku. Textilu nerozuměl, a tak se realizoval v automobilismu. Po válce zpustlou zahradu se skleníky pronajal Emilu Liebischovi. Záhy po skončení války obnovil vztahy s Bugattim a dovážel do Československa jeho vozy, které však do Krásné Lípy putovaly kvůli clu rozložené v bednách. Na kompletaci bugatek pracoval pro Hielleho i Albin Hugo Liebisch, budoucí výrobce motocyklů Čechie. Ačkoli byl majitelem několika automobilů, jezdil Hielle denně na motocyklu Čechie, který, podobně jako bugatku, obdržel od vděčného Liebische, jemuž pomohl s „rozjezdem". Zchátralá vila je už téměř opravena.

Dittrichova hrobka, hřbitov Krásná Lípa – Zatímco továrník Hielle si nechal postavit honosnou vilu, jeho společník Dittrich honosnou hrobku. Honosné mauzoleum továrnické rodiny Dittrichových bylo postaveno v letech 1888–1889 v novorenesančním slohu podle návrhu předního německého architekta Julia Carla Raschdorffa, autora berlínského dómu a mausolea císaře Bedřicha v Postupimi. Rodinná hrobka nebyla určená jen k pohřbívání příslušníků rodiny, ale sloužily se zde zádušní mše, během kterých prostor vytápěla kotelna umístěná asi 25 metrů západně od hrobky. Roku 1894 byla hrobka elektrifikována. Svým zpracováním je hrobka na území Česka a celé střední Evropy ojedinělá. Od roku 2007 patří mezi nemovité kulturní památky, přesto však nadále chátrá.

Pivovar Falkenštejn, Křinické náměstí 7 - Otevřením Pivovaru Falkenštejn (původně Křinického pivovaru) v srpnu roku 2013 byla obnovena po mnoha desítkách let tradice vaření piva v Krásné Lípě. Starý krásnolipský pivovar byl v 60. letech zbourán. Nový pivovar byl přenesen na Křinické náměstí, do bývalého měšťanského domu, který historicky sloužil jako zájezdní hostinec, později banka v době průmyslové revoluce. Starý krásnolipský pivovar Brauerei Schönlinde byl založen sládkem Corneliusem Häuserem až v druhé polovině 19. století, kdy se město v době průmyslové revoluce bouřlivě rozvíjelo. Název pivovaru Falkenštejn je odvozen od stejnojmenného skalního hrádku poblíž Jetřichovic a skalního masivu u saského města Bad Schandau a jméno piva je tak dobře zapamatovatelné jak pro české, tak i německé návštěvníky. Křinický pivovar má ve své stálé nabídce světlý ležák 11°, polotmavý ležák 12° a tmavý speciál 14°. Kromě toho nabízí sezónní speciály Jarní ALE 14°, letní pšenici 12°, Podzimní ALE 13° a zimní ALE, který má poctivých 17°. Pro zvláštní příležitosti jsou navíc připravena speciál Masopustní ležák 13°, Nakouřená čarodějnice 13°, Dušičkový STOUD 15°, a v prosinci se tu vaří Adventní BOCK 16°.

Palmeho vila, Čelakovského 40 – Největší funkcionalistický vila v ČR. Pestrá prostorová skladba domu vyvedená do pěti podlaží dává stavbě, i přes její monumentálnost, překvapivou vzdušnost. Objekt rozdělený do čtyř hranolových bloků si vyžádal stavbu několika schodišť. Na rozdíl od vnější uspořádanosti stavby je vnitřní dispozice až chaotická. Hlavní vchod ústí do domu na úrovni suterénu. Do obytných prostor vede honosné mramorové schodiště. Centrální prostor tvoří obývací hala. Její plocha zabírá celý jeden blok domu a výškou sahá přes dvě podlaží. Unikátní součást areálu představují terasy. Obklopují vilu ze všech tří stran a ve třech výškových úrovních. Hlavní terasa navazuje na centrální halu. Součástí terasy je i vyhlídka v podobě malého balkónu. Nejvyšší terasa leží nad atriem a plynule přechází do lesíka nad vilou. Textilní magnát Jozef Franz Palme byl jedním z nejschopnějších podnikatelů na severu Čech. Proslul otevřeností k zavádění technických novinek do výroby. Palme neváhal touto obří stavbou nahradit vilu, která stála na stejném místě od roku 1912, tedy pouhých 18 let. Prokázal v šedesáti letech značnou dávku odvahy pro nový architektonický styl. Pro architekta Hanse Richtera představoval Palme ideálního klienta. Mohl realizovat stavbu bez finančního omezení a takovou, kterou by v Drážďanech prosadil jen stěží. Zde bylo použito poprvé výrazní využití pásových oken. Nová Palmeho vila se ale setkala s odsudkem většiny obyvatel - přezdívali ji opičí pavilon. V objektu, který prošel stavebními zásahy, je nyní umístěn ústav pro mentálně postižené obyvatele hlavního města Prahy.

Čechie (Böhmerland) – Firma se zabývala výrobou motocyklů od roku 1924–1939. Motocykl Čechie byl nejdelší sériově vyráběný motocykl na světě, měl 3,2 metru. Motocykl zkonstruoval a vyráběl ve svých dílnách Albin Hugo Liebisch původně v Krásné Lípě, později svůj podnik přesunul do Kunratic u Šluknova. V současné době jsou motocykly této značky velmi ceněné. Bylo vyrobeno jen asi 3000 kusů (všechny verze dohromady). Nejdelší motocykl na světě spatřil světlo světa v Krásné Lípě roku 1924. Nyní se v Krásné Lípě konají srazy těchto motocyklů. Pamětní deska Albina Huga Liebische byla odhalena v roce 2001 na náměstí.

Gustav Jäger, Kyjovská čp. 30, Krásný Buk - Pánské podvlékačky začal čerstvě vyučený pletař Gustav Adolf Jäger vyrábět na zapůjčených strojích v malé továrně v Krásné Lípě už roku 1876. Roku 1881 koupil usedlost v nedalekém Krásném Buku, kterou nechal v roce 1893 přestavět na několikapatrovou továrnu, kterou pak v dalších letech ještě rozšiřoval. Roku 1908 firma zaměstnávala 300 pletařů a 400 domácích dělníků a ročně zpracovávala 140 tun bavlny. Vyráběly se zde bezešvé dámské punčochy, pánské ponožky, dětské punčocháče, noční košile, dlouhé spodní prádlo. Během první světové války byla největším odběratelem spodků rakouská armáda a tehdy také získaly pojmenování jägrovky. V roce 1927 se po smrti svého otce stal ředitelem Gustav Adolf Jäger junior a zůstal jím až do konce druhé světové války. Po válce byla jeho rodina odsunuta a továrna znárodněna, rodina v textilním podnikání pokračovala v Bavorsku, ale už nikdy nedosáhla takové proslulosti. Výroba ve znárodněné firmě byla ukončena roku 1947, stroje byly po znárodnění továrny demontovány, budova pak sloužila jako silo pro Zemědělské zásobování a nákup. Po roce 2000 byla továrna po požáru stržena. Zbyl jen komín a Jägerova reprezentativní vila.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Doubice – Najít Mistrovu chaloupku na samotě u lesa byla detektivní     4) My jsme letopočet založení chřibské sklárny nalezli jen na prodejně skla
        záležitost
    2) Park dřevěných soch se hledal podstatně líp, je rovnou                         5) Před deseti lety se sklárna ještě honosila mohutnými číslovkami
        u Staré hospody
    3) V Chřibské se narodil objevitel Viktorie královské                                   6) Kytlice – Penzion Helene má vlastní pivovar

Doubice - Stavba chalupy Karla Gotta obrátila obec naruby. Nechtěná popularita dokonce dovedla slavíka k rozhodnutí chalupu prodat. Tento plán je však, zdá se, zažehnaný a na stavbě překrásné roubenky č. p. 220 se již finišuje. Zpěvák koupil pozemek na kraji Doubice na jaře 2016. Snažil se svou investici utajit, a tak pozemek nechal napsat na svou tchyni. Ani to ale nepomohlo a do obce začaly brzy proudit davy zvědavců, objevovaly se zájezdy autobusů. Obec musela kvůli tomu změnit dopravní značení, přibylo několik zákazů vjezdu i jednosměrek. Vzniklá situace nebyla příjemná ani místním, ani samotnému zpěvákovi. Chalupa stojí na hezkém místě s výhledem na vesnici i okolní kopce. V ulici sousedí s několika dalšími chalupami, na druhou stranu pozemek plynule přecházejí na rozlehlou louku. Na straně do ulice brání zvědavcům ve výhledu kromě dřevěného plotu i nedávno zasazené jehličnaté stromky. V zadní části chalupy je zatím provizorní ohrada, dá se ale očekávat, že i zde si mistr bude chtít střežit své soukromí, a tak nejspíše brzy přibude pořádný plot i zde.

Park dřevěných soch, Doubice - U Staré hospody se nachází více než 350 dřevěných soch, které ztvárňují nejrůznější pohádkové i mýtické postavy: Sněhurku a sedm trpaslíků, Rumcajse s Mankou a Cipískem, bájnou Medúzu či Trautenberka. V roce 2012 byl areál dřevěných soch zapsán do České knihy rekordů, když se počet soch vyšplhal na 316. Jejich počet se ale stále navyšuje. Každoročně se zde v létě konají sympozia řezbářů, která se nazývají Doubická křivořezání.

Chřibská - Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1352. V Chřibské byla nejstarší sklářská huť v celém středoevropském regionu, která podle zápisů v dvorských deskách existovala již v roce 1426. Několik roubenek, barokní most. Chřibská je vsí lánového typu, budovy jsou rozmístěné v úzkém pruhu podél Chřibské Kamenice v délce téměř 5 kilometrů. Narodil se zde Tadeáš Haenke (1761–1817), lékař, cestovatel a přírodovědec. Jedná se o objevitele největší leknínové rostliny světa Viktorie královské. Jeho rodný dům č. p. 22 se nachází na náměstí hned vedle radnice.

Akvadukt, Dolní Chřibská - Je stranou asi 1 km směrem na nedaleko od silnice vedoucí z Dolní Chřibské do Jetřichovic. Akvadukt sloužil jako přivaděč vody do textilní továrny postavené Florianem Hübelem v roce 1886. Voda vedena náhonem pod skalami, poté tunelem a následně dvouobloukovým mostem překonávala vlastní koryto Chřibské Kamenice. Poté voda vtékala dalším skalním tunelem do vlastní továrny. Akvadukt s náhonem se do dnešní doby zachoval, na rozdíl od továrny. Ta ve 30. letech 20. století přestala vyrábět a po roce 2000 byla zbořena. Hornův vodní mlýn, Dolní Chřibská - Vodní mlýn si nechal roku 1884 postavit podnikatel Josef Horn, který zde zpracovával koření. Mlýn zahrnuje trojici budov. Dodnes se dochovalo mlecí zařízení, které bylo využívané až do roku 1980. Mlýn je chráněnou kulturní památkou ČR.

Areál sklárny, Horní Chřibská - Areál, ve kterém se tavilo sklo již před více jak 600 lety. Podle předpokladů byla sklárna v provozu od roku 1414. Po druhé světové válce se stala huť součástí podniku Crystalex Nový Bor. Vyrábělo se tu nejprve zelené lesní sklo, potom surovina pro broušení, rytí a malování. Huť vyráběla až do roku 2007, kdy její provoz z ekonomických důvodů skončil.

Kytlice - Malá obec, ležící na říčce Kamenici. Uprostřed hřbitova stojí barokní kostel sv. Antonína Paduánského z roku 1776. Pozemek pro stavbu kytlického chrámu poskytl zakladatel vesnice Jan Josef Kittel, jehož náhrobní kámen je dnes na vnější kostelní zdi. Podle Kittela dostala Kytlice i své jméno.

Minipivovar Helene, Kytlice 120 - Minipivovar byl založen v dubnu 2015, na čepu bývá Helene Adonis, Helene APA, Helene Grácie. Pivovar je součástí penzionu Helene.

Fotoalbum expedice...

Kytlice, chalupy slavných – První chalupu si v Kytlici pořídil v roce 1947 tehdy šestadvacetiletý Vlastimil Brodský – koupil ji za 500 korun. Bylo to teprve dva roky po vyhnání Němců a v celé Kytlici prý svítily a byly obydleny jen čtyři domy. Bróďa si vybral dům těsně pod obecním úřadem, jenž byl osvětlen nejsilněji. Hned po něm si koupil roubenku na jeho doporučení otec zpěvačky Petry Černocké, která je Brodského sestřenice. Když se v roce 1965 Brodský rozvedl, chalupu nechal manželce a synu Markovi. S Janou Brejchovou si potom pořídil Slunečnou, Díky Brodskému si v Kytlici chalupu pořídili Miroslav Horníček, Zdeněk Řehoř, herečka Táňa Fischerová, operní pěvec Ivo Žídek, režisér Bedřich Zelenka, herečka Světla Svozilová, herec Karel Houska, spisovatelka Irena Obermannová a na chatu do Kytlice jezdila i dětská herecká hvězda Tomáš Holý. Ten zde měl smrtelnou nehodu na silnici z Kytlice směrem na Polevsko v březnu 1990.

Miroslav Horníček se stal sousedem Brodského na počátku šedesátých let. Jeho hrob obložený kamínky je pod kaštanem hned na kraji hřbitova. Kytlice si zahrála v komedii Táto, sežeň štěně, ke které napsal v šedesátých letech scénář další z místních slavných chalupářů, spisovatel Jan Ryska. Po smrti manželky Běly v roce 1999 už na chalupu jezdil Horníček zřídka, a to pouze v doprovodu svých přátel, manželů Marešových. Vladimír Mareš byl Horníčkův lékař. Horníček zemřel 15. února 2003 v Liberci, po jeho smrti vypukl spor o chalupu a část vily na pražských Vinohradech, ve které bydlel s Lubomírem Lipským. Původně svůj byt odkázal Adélce, dceři přítelkyně syna Jana, který se utopil v roce 1972 v 21 letech během natáčení seriálu Byli jednou dva písaři. Nakonec však svou pozici univerzálního dědice obhájil primář liberecké nemocnice Mareš, a připsal si tak na konto nejen vilu, ale i chalupu v Kytlici s pozemkem 4000 metrů čtverečných a autorská práva. Nyní zde na chalupě tráví volné chvilky on.

čtvrtek Kytlice – Děčín - 37 km

Lesní divadlo Kytlice – Mlýny - Lesní divadlo patří historicky mezi nejvýznamnější přírodní divadla v Čechách. Lesní divadla vznikala především v první polovině 20. století. Byla nesmírně populární a návštěvnost představení byla na dnešní poměry neuvěřitelně vysoká. Do Lesního divadla v Mlýnech pravidelně chodilo až 1000 lidí. V přírodních divadlech se hrály renomované kusy, jezdila sem hrát profesionální divadla, která zpravidla ve spolupráci s místními ochotníky uváděla velmi výpravné hry, dominantním žánrem byla opereta. Od obnovení činnosti lesního divadla v červenci 2003 se zde uskutečnily desítky představení, průměrná návštěvnost se pohybuje mezi 60 a 70; nejvíce lidí bylo na slavnostním zahajovacím představení, kdy se jich sešlo přes 500. V současné době se počet představení za sezónu pohybuje okolo 10 až 12. Současný repertoár tvoří komedie, pohádky pro děti a různé hudební pořady. Zde měla premiéru veršovaná ptákovina Josefa Gregora ŠŤASTNÉ SLZY V ZATVRZELÉ TVRZI aneb KTERAK ŠLECHTIC LOUPIL NECHTÍC. Sesmoleno k příležitosti zprovoznění skalního divadla mezi Kytlicí a Mlýny péčí Harcovníků v srpnu 1988.

Říčka Kamenice - Pramení pod horou Jedlová ve výšce 595 m n. m. Na horním toku má charakter horského potoka, poté se zklidňuje a v širokém údolí protéká Českou Kamenicí, okolo Rabštejna a Srbskou Kamenicí. Po soutoku se svým hlavním přítokem Chřibskou Kamenicí protéká Ferdinandovou, Divokou a Tichou soutěskou a v Hřensku se vlévá do Labe.

Fredevald (Pustý zámek) – Na vrcholku skály zbytky hradu ze 14. století. Odbočka ze silnice 400 metrů.

Česká Kamenice – Město s přibližně 5 300 obyvatel bylo založeno před rokem 1283. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Významné památky: pozdně gotický kostel svatého Jakuba Většího. V letech 1856-1857 zde hrával na varhany Antonín Dvořák, který navštěvoval zdejší německou školu a na praxi pobýval v jednom místním řeznictví. Zámek v Lipové ulici, postavený v první polovině 16. století pány z Vartenberka. Větší stavební úpravy byly provedeny na počátku 17. století, kdy rod Kinských nechal přistavět jižní křídlo. V roce 1792 byla vybudována barokní krytá chodba, která spojila zámek s kostelem. Poutní kaple Narození Panny Marie, vrcholně barokní stavbu kruhového půdorysu. V Tyršově ulici stojí Salhausenovský dům, postavený pravděpodobně na konci první čtvrtiny šestnáctého století.

Kamenná podkova, náměstí Míru - Pověstmi opředený kámen se nachází pár kroků od kašny. Původně určoval mez, kam až směl být při trzích přistavován dobytek. Dříve bylo takových značkových kamenů kolem náměstí více. Tento kámen byl nalezen při rekonstrukci náměstí v letech 1998 – 2000 a vrácen na své původní místo.

Pivovar Česká Kamenice, Pivovarská 3 - Původní barokní pivovar, který byl založen před rokem 1640, v polovině 18. století vyhořel a do roku 1761 byl opravován. Dalšími proměnami prošel areál v 19. a 20. století. Od 50. let 20. století nesloužil již svému účelu, ale skladovalo se obilí. Pivovar je prohlášen za technickou památku. Dnes je zrenovován a jeho majitelé pivovar v prosinci 2015 začali znovu vařit pivo. Točí zde Kamenickou Podkovu, Kamenická Kapli, Poklad, Kamenickou Zlatou podkovu a Kamenický Hrad.

Vyhlídková věž na hradu Kamenice - Dřevěná rozhledna je 16 metrů vysoká. Byla zpřístupněna v roce 1998, kdy došlo ke zbourání předchozí stavby z roku 1880. Výhled na Lužické a Krušné hory, Děčínský Sněžník nebo České středohoří. Stojí na zřícenině hradu Kamenice, na Zámeckém vrchu (530 m. n. m.).

Místní dráha Česká Kamenice - Kamenický Šenov – Pravidelný provoz zanikl v roce 1979. V roce 1997 vznikla obnovením trati muzejní železnice. Další část trati u České Lípa je přeměněna na cyklostezku.

Bývalý koncentrační tábor Rabštejn - Do údolí řeky Kamenice byl za II. světové války umístěn v srpnu 1944 koncentrační tábor. Tábor se skládal ze dvou ubytovacích bloků, marodky a márnice. Tábor zajišťoval pracovní sílu pro nedalekou podzemní továrnu. Dnes jsou zde k vidění již jen základy budov a památník.

Podzemní továrna Rabštejn - Podzemní továrna byla vybudována spolu s areálem koncentračního tábora v průběhu 2. světové války. Na základě Hitlerova výnosu ze dne 3. prosince 1941 byl v říjnu 1942 zkonfiskován komplex Preidlových textilních továren v České Kamenici a byl předán společnosti Weser Flugzeugbau GmbH, která vyráběla letadla typu Junkers. Ta po ničivých náletech na svoje provozy část výroby přenesla do oblasti Rabštejna. Původně provoz zabezpečoval pouze kovoobráběcí výrobu, později se zde vyráběly točivé díly pro letecké motory a letecké rakety. Na hloubení podzemních prostor byli nasazeni vězni z koncentračního tábora Flossenbürg. První pracovní síly sem byly přesunuty v srpnu 1944, do dubna 1945 vězni vyrubali přibližně 17 500 m3 podzemních prostor, plánována byla podzemní výrobní plocha 82 000 m3. Labyrinty podzemních chodeb jsou dlouhé 4500 metrů. Společnost postupně zaměstnávala až 6000 dělníků (válečných zajatců, totálně nasazených a vězňů), kteří byli ubytováni v pracovních táborech v okolí České Kamenice. V závodě se naplno pracovalo až do 7. května 1945. Po osvobození byly objekty v národní správě, poté v roce 1952 byly předány vojenské správě a byl zde zřízen provizorní Hlavní sklad ženijní munice. Po roce 1968 byl objekt rozdělen na část využívanou Československou lidovou armádou a na část využívanou Sověty. Po odchodu armády si část objektů pronajalo občanské sdružení Rabštejn, které zřídilo Muzeum koncentračního tábora Rabštejn a zajišťuje prohlídky pro veřejnost (2,5 hodiny).

Nacistická podzemní továrna - sklad PHM - Druhá nacistická podzemní továrna v údolí říčky Kamenice. Později sloužily jako sklady PHM. Dnes zatím volně přístupné, doporučuje se dobrá baterka, prostory jsou velmi rozsáhlé.

Torzo kaple sv. Kříže, Markvartice - Barokní kaple pochází z druhé poloviny 18. století. Dodnes se zachovala pouze štítová stěna. Spolu s kostelem je chráněnou kulturní památkou.

Benešov nad Ploučnicí - První písemná zmínka o obci pochází z roku 1311. V roce 1515 byl Benešov odkoupen šlechtickou rodinou Salhausenů z Míšně, za jejichž vlády se Benešov dočkal největšího rozmachu. Dnes má město cca 3800 obyvatel. Zámecký komplex Benešov nad Ploučnicí - Je souhrnné označení sedmi historických budov, které se skládá ze dvou zámků (horního a dolního), tří paláců, kostela a kaple. Celý areál je památkově chráněn, v roce 2001 byly oba zámky a domy Starschedelovský a Konojedský prohlášeny za národní kulturní památku. Výstavba sídla Salhausenů započala v roce 1522 Bedřichem ze Salhausenu. Nový objekt byl později nazýván Horní zámek. K hornímu zámku byla poté přistavěna osmiboká schodišťová věž. Výrazněji se do tváře města zapsala výstavba Dolního zámku, která svým architektonickým návrhem zdobí Benešov dodnes. Objekt byl vystaven pro Bedřichova syna Hanuše v letech 1540-1544. Dolní a Horní zámek jsou spojeny pomocí kryté chodby, která vede podél ohradní zdi.

Zámek Děčín - Leží na skalním ostrohu nad soutokem Labe a Ploučnice patří mezi nejvýznamnější historické památky severních Čech. Současná podoba zámku je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628–1932. Thunové provedli dvě zásadní rekonstrukce zámku. První, vrcholně barokní přestavba, proběhla v posledním třicetiletí 17. stol. na popud Maxmiliána Thuna. Hlavní kompoziční osou celého projektu se stala nová přístupová cesta Dlouhá jízda. Podél ní byla symetricky založena okrasná, dnes Růžová zahrada a z druhé strany areál jízdárny. Druhá a poslední přestavba zámku proběhla v letech 1786–1803. Jejím provedením byl pověřen děčínský architekt Jan Václav Kosch, který se rozhodl různorodý zámecký organismus sjednotit a dát celému objektu kompaktní vzhled Zřejmě nejznámějším návštěvníkem zámku byl hudební skladatel Fryderik Chopin, který zde pobýval v září roku 1835. Trvalou vzpomínkou na jeho pobyt zůstává valčík As-dur, zvaný Děčínský. V roce 1932 museli Thunové z finančních důvodů prodat zámek československému státu, který jej nechal adaptovat na kasárna. Postupně se v jeho zdech vystřídala československá, německá, znovu československá a v letech 1968–1991 sovětská armáda. Pobyt vojáků, především Sovětů, měl pro děčínský zámek fatální důsledky. V roce 1991 získalo zámek do svého majetku město Děčín a jeho postupná rekonstrukce probíhá dodnes.

Jižní zahrady zámku – Rozprostírají se pod zámkem od řetězové lávky u Mariánské louky až k bývalé zámecké sýpce (dnes kolej a ubytovna ČVUT). Tento prostor býval zejména v 19. století chloubou zámku. V celkem 18 vytápěných sklenících se zde pěstovaly rozsáhlé sbírky orchidejí, kamélií a dalších tropických rostlin. Sláva jižních zahrad pohasla až s prodejem celého zámeckého areálu armádě. Již českoslovenští vojáci nechali všechny skleníky odstranit a na nejnižší terase, před barokním Čajovým pavilonem z roku 1737, zbudovali rozlehlé nástupiště. Následující posádky se k tomuto prostoru chovaly ještě hůře, takže kdysi honosné zahrady se proměnily na garáže, dílny, sklady, vznikly zde velké nádrže na pohonné hmoty a krátkou dobu zde fungoval dokonce i vepřín. Čajový pavilon sloužil jako opravárenská dílna, klasicistní Zahradnický domek jako porodnice a někdejší zámecká sýpka jako nemocnice pro sovětské vojáky. Nyní jsou zahrady opraveny a otevřeny pro veřejnost.

Dlouhá jízda - Ojedinělá barokní stavba svého druhu v Čechách. Přístupová cesta k zámku z bývalého podzámčí je 292 metrů dlouhá a 10 metrů široká, kterou po stranách lemují zdi 7,5 metrů vysoké, členěné slepými arkádami. Dlouhá jízda byla vybudována jako nová impozantní komunikace v roce 1672 při barokní přestavbě zámeckého areálu. Kvůli zarovnávání skalního podloží předcházely její stavbě rozsáhlé lamačské a kamenické práce, které trvaly 15 let.

Růžová zahrada - Raně barokní zahrada ze sedmdesátých let 17. století se nachází na severní terase podél Dlouhé jízdy, při samém okraji zámecké skály. Protáhlý prostor je vymezen zahradními stavbami sala terrenou na západě a glorietem na východě. Když byl v roce 1881 osázen růžemi, začalo se mu říkat Růžová zahrada. V letech sovětské okupace zůstala jediným zámeckým prostorem přístupným veřejnosti.

Rodný dům Miroslava Tyrše – Je v jižním traktu budovy situované na jižní terase podél Dlouhé jízdy. Na dvorním průčelí umístěna Tyršova pamětní deska (1932). Dům je nyní majetkem sokolské obce. Při barokní přestavbě zámeckého komplexu dal hrabě Maxmilián Thun v těchto místech vystavět byty pro thunské zaměstnance. V roce 1832 se v rodině zámeckého a lázeňského lékaře J. V. Tiersche narodil syn Friedrich - pozdější Dr. Miroslav Tyrš. Tyrš zde žil jen čtyři roky, protože otec odešel z thunských služeb. Tyrš se stal zakladatelem Sokola v roce 1864. Jako neúnavný spiritus agens stál Tyrš v čele jeho ideové, organizační a metodické činnosti, mj. vytvořil tělocvičnou soustavu a názvosloví. Miroslav Tyrš žil dlouho jen pro Sokol. Až po smrti svého přítele Jindřicha Fügnera se zamiloval do jeho dcery Renáty, kterou vychovával a vzdělával jako domácí učitel. Ale nakonec si o 17 let mladší Renátu vzal. Brzy po svatbě se u Tyrše objevily první příznaky jeho nervové nemoci, se kterou se odjel léčit do ciziny. Při svém druhém ozdravném pobytu zemřel tragickou smrtí – utonul v říčce Aaše v Tyrolských Alpách. Podle některých zdrojů se jednalo o nehodu, podle jiných o sebevraždu kvůli následkům syfilis.

Pivovar Nomád, U Plovárny 10c - Nový pivovar funguje od září 2017. Je pod komínem u bývalých městských lázní. Pivovar založil sládek Jan Kočka, který byl spoluzakladatelem varnsdorfského Kocoura a dal vyniknout obnovenému děčínskému Kapitánu. Ten však po jeho odchodu stagnuje, kvalita piva kolísá a na pivní speciály narazíte jen zřídka. Na rozdíl od Nomádu, který nabízí výborné speciály se zajímavými názvy - AK 47 – Kalašnikov, Mr. Cat, DC Ale (Děčínský Ale), Sedmikrásku, Dobrou sezónu a k 100. výročí Vivat Bohemia.

pátek Děčín – Litoměřice 58 km

Most přes Ploučnici v Děčíně - Kamenný most ve stylu pozdní gotiky byl z pískovcových kvádrů postaven v 16. století. Sousoší sv. Jana Nepomuckého, sv. Víta a sv. Václava pocházející z roku 1717 je dílem Jana Brokoffa. Samotný most je dlouhý 84 metrů a široký téměř 5 metrů. Dlouho sloužil jako silniční, ale dnes se již využívá pouze pro pěší a cyklisty. Místními je nazýván Zubatá bába.

Městská knihovna – Stojí u Tyršova mostu místo kdysi oblíbené výletní restaurace Atlantik. Zchátralé ruiny na labském nábřeží hyzdily okolí, na jejich místě vyrostla knihovna, tvarem připomínající loď. Nová knihovna stála 140 milionů korun. Byla otevřena v červnu 2012.

Děčín XXXII, Boletice nad Labem - Továrna na smaltované zboží byla postavena v roce 1899. Ve vile ředitele Gustava Haardta čp. 70 dnes sídlí dětský výchovný ústav pro mladistvé vrahy. Od roku 1928 byla továrna součástí koncernu Sphinx a výroba smaltovaného zboží trvala až do roku 1969, kdy byly postaveny nové haly a začaly se zde vyrábět známé závěsové fasádní dílce OD-001 tzv. boletické panely.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Pomalu a líně teče říční proud                                                                   4) Na Mariánském mostě jsou chodci a cyklisti středem všehomíra
    2) Na vlastní čich jsme se přesvědčili, že pivovar Velké Březno stále vaří     5) V Ústí jsme se zastavili jen v pivovaru Na rychtě
    3) Muž, který dal pivu tvář, odpočívá na hřbitově ve Valtířově                       6) Masarykovo zdymadlo pod Střekovem

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Střekov z Malířského koutku                                                                   4) Tak jsme navštívili Biskupský pivovar sv. Štěpána
    2) Litoměřice – z bývalého nádraží je Káva s párou                                   5) Zatímco slavný nebožtík Mácha se ukrývá v postranní uličce,
                                                                                                                            slavný rodák se rozhlíží po hlavním náměstí
    3) Je Noc kostelů, ale jezuitskou hvězdárnu nám neotevřeli                       6) V Lounkách U trumpetky si nechávají vařit vlastní speciál

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Lounky – Škola ze Starců na chmelu je notně přestavěná                 4) U veslařského kanálu v Račicích byly závody koloběžek
    2) Mateřská školka v Dobříni je poslední realizace Jiřího Stříteckého     5) Pivovar Němý medvěd se ukrývá na mělnickém náměstí za nenápadným průchodem
    3) Vila Zity Kabátové – během expedice Pr-DEl 99-letá diva zemřela     6) Soutok Vltavy s Vltavou

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Expedice Ky-Pr na Vrázově vyhlídce                                                         4) Na terase brandýského zámku
    2) Prvních 5 kiláků z Mělníka po asfaltu, pak jsme až do Kostelce drncali     5) V Toušeni v Oddechoffě opouštíme definitivně Labe
    3) Záryby – první občerstvení z Mělníka                                                         6) Tak už jsme v Pr – na Černém Mostě