79a. Čtrnáctkové kulturní léto 2018

červen – září 2018

navštíveny: Kuželna Horská, Vojanovy sady, vernisáž v Anenské Studánce, U Hofmanů, Karlínská kasárna, Loď Pivovar, Ladronka, U Tunelu, Besední restaurace, V Malinové, Solidarita

Jaké byly návštěvy zahradních restaurací

    1) V Kuželně jsme obsadili stůl přes celou terasu                                     4) Chval v náručí vodníka
    2) Po setmění už bylo úplně jiné složení obyvatelstva                               5) Naše hudba vydržela nejdéle
    3) Čtrnáctkové ležení ve Vojanových sadech                                             6) Na vernisáži v Anenské Studánce nám zpíval sbor

Kuželna, pozvánka: V úterý 12. června opět začíná éra zahradních restaurací. Když jsem včera přišla na inspekci do Kuželny v Horské, vítaly mě sice židličky na terásce, ale úplně vše zavřené bez lákající nabídky piv a hermelínů a na dveřích jen cedulka, že Kuželna je výhradně určena jen pro členy. Ale pak jsem zkusila mobil a pokorně se zeptala, jestli by pan hostinský neudělal výjimku, když sem chodíme každý rok a pan hospodský kupodivu řekl, že jo, že si nás pamatuje. Takže i po jedenácté zahájíme sezónu v Horské. Všechny!!! zahradní restaurace začínají vždy v šest, protože neodvratný konec je ve 22 hodin. Tady to uprostřed divočiny sice tak neplatí, ale nechci tam být v šest s panem hostinským sama. Tak přijďte včas a s ponožkami a svetry, protože tento způsob léta musí někdy skončit.

Kuželna, 12. 6. 2018 - Včerejší už jedenáctá (ano, je to tak, poprvé jsme tu byli v roce 2008) Kuželna se vydařila. Krátce po šesté už byl stůl přes celou terasu téměř obsazen. A i když časně příchozí začali už po osmé!!! zase odcházet, vždy je doplnili noví a noví žíznivci a hlavně hladovci. Postupně jsme vyjedli hostinskému celou studenou kuchyni a vypili Kácov. Naštěstí pro nás objevil vrchní nejen sporák a sýr, ale i Žatec. Kromě pozvolna se rozsvěcujících světel jsme zažili i ohňovou šou dva tři. Zatímco my jsme se na závěr zbaběle uchýlili k éře malých piv, Věra Ouř. statečně až do jedenácté stále třímala velká piva.

Vojanovy sady, 19. 6. 2018 – Tradičně hezké a tradičně již s našimi vnoučaty.

Vernisáž ve stodole v Anenské Studánce, 22. 6. 2018 - Letošní Anenská Studánka byla po všech stránkách jubilejní. Jednak Čtrnáctá, druhak Brádkovi chalupu koupili přesně před třiceti lety a do toho se ještě připletli nějací slavící Janové. Jsme tu na kouzelné zahradě po čtrnácté, tak už víme, co čekat. Vybílená stodola? Uže byla. Vernisáž TAKových uměleckých děl? Uže bylo. A co koncert pěveckého sboru? Nebyl - tak tady ho máte neservírovaný. V pátek v podvečer se zpívalo nejen v místním kostele, ale pak Honza zavelel alou a třicetihlavý sbor Alou vivat se přesunul do stodoly a sázel do nás jednu pecku za druhou od Ježka po Plážové chlapce. Holubí letka by měla radost, na této vernisáži hory přeřízků a salátů zasytily nejen všechny účinkující, fotografy, skicaře, ale i nás bez jakýchkoliv uměleckých ambicí. Byl přinesen oheň a nástroje, a tak jsme ani nevšímali, že prší a venku se setmělo.

    1) Sbor se do stodoly vešel, někteří posluchači už ne                             4) Malá piva zase zvítězila
    2) U Hofmanů na startu velkého libeňského slalomu                                 5) Buzerplac Karlínských kasáren
    3) Je po dešti                                                                                             6) Posadili jsme se do obrazárny

U Hofmanů, pozvánka: Pozvánku na příští hospodu začnu zeširoka. Častokrát se Bohumil Hrabal pokoušel o tzv. Velký libeňský slalom. Ten spočíval v tom, že z dolní Libně vyjeli s přáteli tramvají až nahoru k Bulovce, odkud sjížděli pomyslnou trať slalomu branku za brankou, z pravé strany ulice na levou, od hospody k hospodě. Začali jedním pivem u Hofmannů, projeli brankou u Müllerů Na Korábě a U Ferklů, honem k Erbu. Všude si dávali jedno pivo, aby měli dostatek času projet brankou u Jarolímků, jedno pivo U Ládi, hned zahnuli ke Karlovi IV., pak sešupem do automatu Svět, zpomaleným tempem projeli brankou U Hausmannů u pana Vaništy, U Lišků a U pivovaru, pak přes koleje ke Králi Václavovi, projeli brankou u Pudilů a s posledními zbytky sil projeli brankou U Doudů a U Merkuru, aby dojeli na cílovou rovinku na Palmovce. Někdy zakončili Velký slalom U Horkých nebo U města Rokycan. Někdy jeli jen malý libeňský slalom, protože při tom velkém totiž společnost včetně Bohumila Hrabala se většinou zmohla alkoholem, "ztroskotala" a do cíle nedorazila.
My jsme při Pražské pivočáře z Bulovky prošli alespoň pomyslně několik branek: U Müllerů, U Ferklů, U Jarolímků, U Karla IV. Minulou středu jsme vycházku začali v jednom z cílů slalomu - v hospodě U Horkých. Ovšem nikdy jsme nestanuli na startu Velkého libeňského slalomu. Poštěstí se nám to až teď v úterý. To půjdeme k Hofmannům. Dojedete na stanici metra C Kobylisy a vrátíte se pěšky nebo jednu stanici tramvají směrem do centra - Ke Stírce. Hospoda má vchod do budovy v ulici Nad Šutkou, ale vstup do zahrady je z boční ulice Ke Stírce. Tak v šest na startu a zároveň v cíli slalomu.

U Hofmanů, 26. 6. 2018 - Tak jsme se včera sešli na startu Velkého libeňského slalomu U Hofmanů. Pro většinu naprosto neznámá lokalita. Ne tak pro Vráťu, který sem pod kaštany chodil bádat z Akademie věd už před padesáti lety. Srazili jsme stoly a živě se bavili např. o podvodných šamanech. Objevily se zlověstné černé mraky, ale po hlášce: "Kdo první vstane, je nerváček!", se našli takoví jen čtyři. Hypnotizovali jsme proudy deště, které zkrápěly okolní ulice - a vida - naší zahradě se kapky jako zázrakem vyhnuly. A pak že jsou šamani podvodníci! Seděli jsme pak na zahrádce až do deseti u tradičních závěrečných malých piv.

    1) A koukali zevnitř na hezké počasí                                                         4) Na lodi Pivovar jsme si srazili stoly
    2) Karlín má stále černou duši                                                                   5) Kužel má dneska narozeniny
    3) Roulinovy narozeniny na Balkáně                                                          6) Máme dobrou náladu, tak si pořád ťukáme

Karlínská kasárna, pozvánka: Další čtrnáctková hospoda bude hned po návratu z cykločundru. Půjdeme do Karlínských kasáren. Z Florence vyrazíte Křižíkovou k troskám Negrelliho viaduktu. Vchod do kasáren není z ulice Křižíkovy, anóbrž zahnete za viaduktem, nebo tím, co z něj zbylo, doprava a až narazíte na plechovou branku, vejděte. "Zahradní" hospoda je uprostřed buzerplacu, ale vy si to zamíříte po úhlopříčce do nejzazšího rohu, kde je Prastánek Franty Skály, který vloni stál na Malostranském náměstí. Tak tam teď točí pivo a prodávají buřty, které si budeme moct na zapálené vatře opéct.

Karlínská kasárna, 10. 7. 2018 - Chodit pozdě se nemá. Už odminule přece víme, že když jsme na zahrádce U Hofmanů nebo jako včera v Karlínských kasárnách, tak se nám déšť obloukem vyhne. Jenže když jsem po sedmé dorazila do inzerované zahradní restaurace, seděli dříve příchozí kvůli pár kapkám deště místo na buzerplace v obrazárně, a to už se se zanícenými milovníky umění nedalo hnout. Prastánek Franty Skály byl bohužel zavřený, a tak jsme se jen prošli kasárenskou divočinou, rozhlédli se ze Suškovy rozhledny, podívali se, co promítají na dně bazénu a jinak se věnovali hovoru a konzumaci. Od blízkosti pípy nás vyhnal až oheň. Hřáli jsme se v kruhu společně se světoběžníky snědé pleti a měli radost, že má Karlín stále černou duši.

Roulinovy narozeniny na Balkáně, 11. 7. 2018 – Hudebníků jak psů, lidí jakbysmet.

Loď Pivovar, pozvánka: Teď nás čeká dlouhá cesta podle Labe. Abychom se na ni patřičně naladili, strávíme předvečer odjezdu na vlnách Vltavy. Zároveň na parníku a zároveň v pivovaru. Že to není možné? Účastníci lednové vycházky "Co je nového na Starém Městě" vědí, že je. Loď Pivovar kotví u Štefánikova mostu (na druhé straně - ale stejném břehu - než loď Bukanýr, kde jsme před lety byli) přímo pod obrovským ministerstvem s kopulí. Budeme od šesti!!! na horní palubě, jen v případě opravdického! deště sejdeme do podpalubí. Piva Princ Eugen či Titanic už nám tu správnou předstartovní přípravu zajistí.

Loď Pivovar, 24. 7. 2018 - Včera jsme se v opravdu parném podvečeru sešli na lodi a pivovaru zároveň. Seděli jsme oddělené, ale pak se nám podařilo srazit dva čerstvě opuštěné stoly takovou bleskovou operací, že se přítomná Dánka okamžitě přišla zeptat na naši státní příslušnost. Prý takhle srážet stoly umějí jen Dánové - pchá. A poté se slavilo. Kužela neodradila vysoká cena a objednal nám ženám šíleně dobrou griotku. Živijó, živijó! Ale pak už se začali lidé z lodi pod různými záminkami ztrácet. Když to vypadalo, že v devět opustí loď snad úplně všichni, dorazili Provázci, a tak jsme si ještě objednali čerstvě naraženou Legii a vydrželi téměř až do židlí. Většina Čtrnáctky už dávno způsobně spala, když jsem o půl jedenácté načapala na Štrossmajráku Chvala s Ladou. Oba v nejlepším rozmaru.

    1) To je barva!                                                                                            4) O půl roku později, v září 2005
    2) Vydrželi jsme až téměř do židlí                                                                5) Teď jsme sem šli znova,
    3) Ladronka se v listopadu 2004 už opravovala                                           6) protože tu je nový pivovar Heyl

Ladronka, pozvánka: Do příští neděle se budeme poflakovat podle Labe, ale další hospodu krásně stihneme. A kde? Na Ladronce. Už jsme jednou končili vycházku uprostřed týdne, ale teď nastaly nové skutečnosti. Je tam totiž otevřen nový kontejnerový pivovar HEYL. Takže ho půjdeme vyzkoušet. Vevnitř je restaurace, ale z boku je kiosek s venkovními lavicemi. Nejjednodušší příchod je zřejmě od tramvaje na Vypichu, případně jet od metra Petřiny busem 191 do stanice U Ladronky.

Ladronka, 7. 8. 2018 - Včera jsme se dostali na Ladronku se Čtrnáctkou už potřetí. Poprvé v listopadu 2004 při vycházce "Po stopách squatterů". To už se je podařilo vystrnadit a Praha 6 ji začala opravovat. O půl roku později na Víkendu uprostřed týdne jsme se už nestačili vyhýbat bruslařům (září 2005). Tenkrát jsme seděli v bufíku z boku. Včera bylo takové úmorné vedro, že se dali blázniví bruslaři spočítat na prstech jedné ruky. A první příchozí si sedli rovnou do restaurace na dvorku. Bylo tam chladněji a hlavně jen tam točili pivo Heyl, kvůli kterému jsme porušili tradici a šli do nějaké zahradní restaurace podruhé. Časem jsme se rozrostli a pokud nebylo tématem vedro, bylo tématem Německo a vedro. Jak už je téměř tradicí: Stáňa si koupila staronové šaty, a tak jsme podzimní květinové děti vyfotit prostě museli. Poslední mohykány zvěčnil ochotný a snaživý číšník - výsledek je zde. Ale ani on, ani já jsme nenašli blesk, on navíc pevnou ruku - a to byl takový šikovný a asi o 30 let mladší.

    1) Vešli jsme se ke dvěma stolům                                                               4) Nechť tu skončí Váš spěch, shon, žízeň a hlad
    2) Až se tobě třásti bude ruka, a to bylo číšníkovi tak třicet                         5) Tak jsme poslechli a jedli a pili jak o život
    3) XIVejt U tunelu                                                                                        6) Decentní hudba

XIVejt, pozvánka: To není všechno, za týden je v úterý 14., a tak nám teprve ve včerejší hospodě došlo, že je XIVejt. Takže hospoda (hrací !!!) bude i příští týden. Padaly různé návrhy, šéf moudře kýval hlavou, ale definitivní místo vybere on.

XIVejt, 14. 8. 2018 U Tunelu - Tak se nás v jediné letošní úterý, které připadlo na čtrnáctý den v měsíci, sešlo postupně až něco ke třiceti (při pětadvaceti jsem to přestal počítat)) a nakonec jsme celou hlavní místnost hospody opanovali. V hospodě, kde byla drtivá většina poprvé a byla pro ně příjemným překvapením. Dokonce padl názor, že bychom tam mohli chodit pravidelně, ale usoudili jsme, že Ferdinanda je Ferdinanda. Stáňa rozdávala dárky na všechny strany, ostatní nevěděli, které pivo si mají dát dřív a které později (a zřejmě i proto si ne každý při placení vzpomněl, co vlastně vypil). Při tom jsme probrali vše, co život v poslední době přinesl.
Kromě nás se tam ve výsledku sešlo ještě celkem pět kytar a dvoje housle, takže ve druhé polovině večera došlo i, vzhledem k náladě, na poklidné hraní písní lyričtějšího rázu (dokonce si nás další hosté z druhé části restaurace fotografovali a jedna slečna i natáčela). Okolo desáté jsme se pak postupně začali s hospody na konci ulice, která, jak někdo podotknul,, připomínala množstvím lidí a hlavně hospod ostravskou Stodolní, vytrácet do přilehlých tunelů.

    1) Besední restaurace v Hlubočepích                                                         4) Venku se setmělo, tato noc nebude krátká
    2) Kamarádi táborových ohňů                                                                    5) Část zahradní restaurace je přímo na nástupišti
    3) Umí opékat buřty a někteří i hrát                                                             6) Parkem Malinová – Chrpová jsme procházeli za krutých mrazů

Besední restaurace, pozvánka: Za čtrnáct dní, na památný den 21. srpna, půjdeme do Hlubočep, do Besední restaurace. Byla tam poslední nadílka, tak cestu znáte :-). Ale pro jistotu. Můžete tam dojet všedně busem 120, ale taky tam jede vlak, který vás vyvrhne přímo před zahradu. Teď je výluka, ale od půlky srpna už jezdí ze Smíchovského nádraží (pozor cesta na perón je dlouhá, předlouhá) vlak každých půl hodiny od 17:46, 18:16 atd. až do 19:46. Pak už po hodině. Hledejte vlak na Beroun, ale ten který jede přes Rudnou Prokopským údolím (které už neuvidíte, protože hned na první stanici vystoupíte). Šéf: V minulých dnech jsem udělal podrobnější revizi a pořádek v trasové pokladně a zjistil jsem, že tam máme nějak moc peněz,. A Besední restaurace nabízí možnost opékání klobás a buřtů na ohni přímo v jejích prostorách. Takže, kdo příští týden přijde, bude si moci zcela zdarma opéct buřtíka nebo klobásku. Tedy, pokud zákaz rozdělávání ohňů nebude v pondělí platit i pro zahradní restaurace.

Besední restaurace, 21. 8. 2018 - Včera jsme se sešli na rozlehlé zahradě Besední restaurace v Hlubočepích. To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou. Šéf sice zaplatil třicet buřtů - hořčice, chleba a polínka all inclusive, aby podpořil účast, jenže pak dorazila naše kulturní referentka - a bylo zle. Nejenže bude Vláďa trávit večery s drahou polovičkou zabořený do plyšových sedadel, ale ještě si na to musel půjčit. Sešlo se nás zhruba dvacet, a tak na kamarády táborových ohňů zbyly buřty dva, a dokonce nepřišel zkrátka ani tradičně poslední Pažout. Na zahradě točili obvyklou trojkombinaci Gambrinus, Kozel, Plzeň, ale my fajnšmekři jsme co chvíli odbíhali na Boomerang přímo do hospody, až nás ten bumerang málem srazil k zemi. Ani jsme nemuseli litovat, že tento památný den nejsme na koncertě na Václaváku - měli jsme totiž k dispozici dvě kytary a pět kytaristů, a tak na malém polosoukromém koncertě zazněly Jeřabiny, Anděl, Lilie bílé a další pele mele písní. Nevybavuju si v Praze hospodu, která by byla tak blízko zastávky. A tak jsme pochopitelně jeli domů vlakem. Nádražní čekárna je totiž zároveň zahradní restaurací.

    1) Teď tu v parku Malinová vládne voda a pohoda                                     4) čtvrtý stůl,
    2) Obsadili jsme jeden stůl, pak druhý,                                                        5) pátý – tak tolik nás bylo
    3) třetí                                                                                                           6) Lístkové orgie

V Malinové, pozvánka: Příští (poslední?) zahradní restaurace bude až v září, a to v úterý 4. Když jsme v únoru šli v třeskutém mrazu posedlostní vycházku Zahradními městy za výpravčím Kájou, mnozí si v parku Malinová - Chrpová říkali, jak asi vypadá, když všude zurčí voda. Tak teď budeme mít příležitost se podívat. Sejdeme se v restauraci V Malinové (jméno odpovídá názvu ulice), která je přímo proti 80 let staré dřevěné kuželně a na okraji parku. Dá se tam dojít pěšky od tramvaje č. 22 a 26 ze zastávky Zahradní Město nebo dojet přímo na místo busem č. 195 do zastávky Hlohová.

V Malinové, 2. 9. 2018 - Včera zřejmě došlo na "Back to School", všichni se vrátili ze svých haciend, ale místo do školy si to zamířili rovnou na zahrádku v Malinové na Zahradním Městě. Možná neměli ani čas se rozhlédnout po parku. Na Vítězný únor, v třeskutém mraze, vypadal park bez vody smutně, teď tu vládla zurčící voda, vodotrysky a pohoda. Stav Kuželny, ve které hrával i Vlasta Burian, zůstal nezměněn. Obsadili jeden stůl, pak druhý, třetí, čtvrtý, pátý, jéžišmarjá - to bylo stolů. Po zdokumentování obsazenosti stolů dorazil ještě Pažout, cyklisté, černočerná tma a Provázkovi. A mezitím se odehrávaly lístkové orgie. Ti, co jim ujel autobus, byli na závěr odměněni. Griotkou od Pavlíny. Jen aby s námi mohla slavit, tak si vymyslela svůj svátek.

    1) Poslední účastníci už dorazili za tmy                                                       4) Zatím platí kluci s klukama
    2) Před rokem v Šatlavě jsme Vilíka za medvědem skoro nespatřili             5) Nejšťastnější dědeček bude objednávat
    3) Teď už se babička nestačila po něm otáčet                                             6) Je narváno, držte si místa nebo zasedněte místo někomu jinému

Solidarita, pozvánka: Protože se nám na zahrádce moc dobře sedělo, došli jsme k přesvědčení, že ještě nechceme pod střechu. V úterý 18. září padl los na hospodu Na Zborově. Vystoupíte z tramvaje (5, 7, 13) na zastávce Zborov - Strašnické divadlo. Ale nenamíříte si to doprava do Šatlavy, kde jsme před rokem vítali medvěda Vilíka, ale doleva na roh ulice Rostoklatská a Kounická. Když bude hnusně, prý se vejdeme v pohodě i dovnitř Zborova, aspoň jak Michal říká.
Ale mezitím je ještě spousta příležitostí pobýt venku i vevnitř. Tento čtvrtek je Betlémská kulturní noc a v pondělí 10. 9. opožděný Brikciusův literární výlet.

Solidarita, 18. 9. 2018 - Včera jsme si vydupali ještě jednu zahradní restauraci - a byl to šťastný nápad. My čekali v půlce září zimu, a zatím přišlo babí léto. Ti včas příchozí ještě zažili Vilíka, kterého jsme před rokem v Šatlavě téměř nespatřili za medvědem. Teď už před ním nejšťastnější babička musela chránit svého utopence. Zatím platí kluci s klukama a holky s holkama. Nejšťastnější dědeček na světě nám za chvíli objedná panáky na Ervína, a to nás ještě čeká runda na inženýra s anorexií. Seděli jsme u čtyř stolů - mělo to drobnou nevýhodu, že někteří účastníci si všimli kamarádů až při odchodu nebo přesednutí. Hra na Vlacha... (chvíle nechápavého mlčení - je to zasednutí zdánlivě prázdné židle) se praktikovala často, a tak jsme se dozvěděli, i co se probírá u jiných stolů. Policejní hodinu ve Strašnicích ještě nezavedli, museli jsme se o půl jedenácté vyhodit sami. Povedená hospoda! Další hospoda už bude ve Ferdinandě. I když jdou hlasy, ať je zase zahrada. Kdo ví, třeba bude léto až do Vánoc. Ale hospoda jde operativně změnit. Třeba uzbecký Samarkand dokázala naše LeHni zašmelit za polskou Solidaritu během dvou hodin. « NAHORU


TOPlist