80. Na Hraně IV.

neděle 14. 10. 2018
navštíveny: Nebušice, Bývalá restaurace U Žabáka, stará vodárna, dva rodinné domy St. Fialy, Gabrielka, Truhlářka, Jehněčí dvůr, zahrádkářská kolonie Jenerálka, Boží muka v Lysolajích, Denkrova pískovna, park Kaménka, ZŠ Járy Cimrmana, Geologický ústav, Podbabské skály, Lábusova vila v Podbabě, Útulna

Pozvánka
Sraz je ve 13 hodin v Nebušicích před bývalou restaurací U Žabáka, nyní se transformující do Nebu Art Food Pub. Od metra Bořislavka pojedete buď busem 161 končícím přímo na otočce ve stanici Nebušice, z busu 312 musíte vystoupit ve stanici K Noskovně a na otočku cca 200 metrů dojít. Oběd původně plánovaný v Žabákovi dáme v restauraci Jenerálka (tam jezdí skoro všechno) už od 11:45, protože pak ještě musíme na start dojet.

Jaká vycházka byla

    V babím létě je každá vycházka krásná. Nejinak tomu bylo i v neděli. Hospoda U Žabáka, kde jsme ještě nedávno na závěr vycházky Z Hanspaul City do Rocky Mountains slavili jedny bezvýznamné narozeniny, se proměnila v Nebu Art Food Pub. Tady už s Čechy nepočítají - obsluha mluví jen anglicky. Tak jsme jim aspoň sehráli na schodech divadlo při skupinovém fotu. Obkroužili jsme kostel a prohlédli si opět po letech stavbu roku 2001. Zarůstá zelení, okna zakrývá nějaký lajntuch. I další prosklená vila od Stanislava Fialy bojuje se sluncem zataženými záclonami. Vyhrabali jsme se na hranu a podívali se z výšky na americký nebušický satelit. Papík si umí vybrat, kdy s námi jít na vycházku - Gabrielka se mohla pokochat svou usedlostí, nám jezdecký klub Gabrielka zajistil divácký ochoz a koně, bublinky jsme si dodali sami. Bylo tu tak hezky, nejmenovaná Alla dokonce navrhovala neodcházet. Ale to bychom neviděli Truhlářku. Jeden dědek, sedm bab to je kouzlo vycházky před patnácti lety - jen tu sedmou babu jsme nebyli schopni identifikovat.

    V zahrádkářské kolonii Jenerálka stříleli na mládežnického bosse, a tak tu jsou teď jablka střeženější než Alcatraz. Obešli jsme kolonii a mezi barevnými lesy na nás vykoukl kostelíček u sv. Matěje. Krása, ale i tento pohled už taky známe - došli jsme sem z Houslí přes rozbahněné pole. Od Božích muk vede do Lysolají pohodlná poutní cesta úvozem. Ale když se vykašlete na pohodlí a půjdete okrajem pole nad ní, uvidíte všecky krásy Prahy. Zarazil nás až tunel Blanka II. Ne, není to tunel (jen na peníze magistrátu), ale budoucí přerostlé dětské hřiště. Okolo soch v parku Kaménka přes lysolajské údolí jsme vystoupali na další hranu. U domu astroložky jsme si kladli otázku, zda je astrologie opravdu tak výhodný business. Ale zřejmě za vším hledej muže - zámožného. Tak ještě jeden geologický ústav s jeho neúnavným propagátorem, a teď už přijde ta opravdická hrana. Nejdřív se před námi otevřel pohled na druhý břeh, a když jsme prolezli zavřenou branou a došli ke křížku, celičká Praha. I tady jsme byli, když jsme šli poprvé po hraně a zároveň pod čarou ponoru. Výhledy jsou úžasné, ale žízeň je žízeň. Seběhli jsme pěšinkou, schůdky, brankou, dvorečkem okolo Lábusovy vily u rychlíkové trati, ještě jednou brankou - a hurá už jsme venku. A co víc, hned u přívozu je Útulna a v ní ráj. Umělecký dojem z vycházky ještě umocnila závěrečná Luďkova klobása.

Kostel sv. Cyrila a Metoděje, Nebušice - Byl postaven v novorománském stylu v letech 1885 až 1886.

Stará vodárna, Nebušice – Budova staré vodárny vznikla v roce 1923 v souvislosti s výstavbou vodovodu. V roce 2014 začal městská část Nebušice s revitalizací areálu na komunitní centrum. 10. 10. 2015. se konalo slavnostní otevření zahrady Staré vodárny, která bude zpřístupněna veřejnosti. Budova staré vodárny se nyní přestavuje na komunitní centrum.

Rodinný dům, Pod starou školou 69 - Minimalistická vila vznikla v architektonickém studiu D3A (Stanislav Fiala, Tomáš Prouza, Jaroslav Zima) na přelomu let 2000 a 2001. Vila představuje dvoupodlažní stavbu s částečně zapuštěným přízemím. Tím se získal pohodlný nástup do domu s místem pro parkování dvou aut a průchod do hlavního vchodu Od vstupu vede hala, odkud vedou dveře do všech prostor v přízemí. V prvním patře se rozkládá hlavní obytný prostor, oddělený od zahrady velkoplošně prosklenou stěnou. Posuvné díly této stěny a velký přesah střechy umožňují, aby dům vytvořil se zahradou jeden celek. Stěny jsou z neomítnutých betonových tvárnic. Atypickému domu dominují čisté elegantní linie a použité materiály: sklo, beton, dřevo a železo. Zvenku i v interiéru převládají velké prosklené plochy v kombinaci s neomítnutým betonovým zdivem.

Rodinný dům, K Hlásku 908 – Další realizace Stanislava Fialy v Nebušicích je z let 2012- 2013. Je charakteristický opláštěním černofialovými fotovoltaickými panely, které pokrývají i přilehlé přístřešky a vyrábějí potřebnou elektrickou energii. Svažitý terén pozemku, stoupající od ulice nahoru, nadiktoval výškové zasazení objektu s jedním podzemním a dvěma nadzemními podlažími. Suterén se tak obnažuje směrem do ulice a umožňuje bezbariérový vstup do domu a garáže. Opěrná stěna z pohledového betonu prodlužuje průčelí a drží terén zahrady na úrovni hlavního obytného podlaží. Terén okolo domu je dlouhými rampami modelován tak, aby zde nevznikaly žádné překážky při pohybu po zahradě. Ve vstupním podlaží suterénu jsou všechny praktické funkce. Na garáž navazuje vstupní hala, ale taky dílna a strojovna, sdružující tepelná čerpadla i technologii bazénu. První nadzemní podlaží je z velké části obytným prostorem, propojeným s kuchyní. Do zahrady je zasazen přelivový bazén. Druhé nadzemní podlaží je rozdělené na dvě ložnice s velkorysým sociálním zázemím. Všechna tři podlaží propojuje schodiště, z jehož podest vedou vodorovná okna do vzdálenější zelené krajiny.

Hřbitov, Nebušice - Hřbitov byl založen roku 1884 a vysvěcen 25. října 1885. Do roku 1887 byly Nebušice přifařeny ke kostelu svatého Jana v trní na Jenerálce a tam byli pohřbíváni. K novorománské kapli v jeho severní části vede od hlavního vchodu cesta, před kaplí je krucifix a hrob prvního nebušického faráře P. Sarkandra Josefa Zedníčka. Kaple je opatskou hrobkou a po jejích stranách byl založen řádový hřbitov strahovských řeholníků řádu svatého Norberta. Je zde pohřben sochař Josef Klimeš (1928-2018), autor „Vany pro hrochy“ u Barrandovského mostu nebo Křídla na hotelu Prezident na Františku.

Les Hlásek - Území okolo lesa Hlásek bylo většinou využíváno jako pole. Úzký pás podmáčených luk se táhl pouze podél Nebušického potoka a v okolí usedlostí a statků se nacházely zejména sady. Jeden z původních lesů, které se do dnešních dnů zachovaly, je les Hlásek. Na území lesa se v minulosti nacházelo i několik kamenolomů, jejichž zbytky jsou patrné ještě dnes.

Obytný soubor K sanatoriu – Bydlela zde Mirka Čejková a bydlí tu novinář Jefim Fištejn. Na zahradě má galerie soch, ale nedávno si zbudoval neprostupný plot, a tak sochy může obdivovat jen on.

Gabrielka, U Gabrielky č. p. 49 – Na místě středověkých vinic, které odedávna patřily Strahovskému klášteru, založil opat Gabriel v 18. století viniční dům. Nebušická usedlost, která po něm získala jméno, se intenzívně věnovala vinařství, roku 1845 tu byla dokonce centrální výrobna klášterního vína. Usedlost si zachovala postavení mimo městskou zástavbu, stále k ní patří polnosti a je sídlem jezdeckého klubu Gabrielka, který ji udržuje ve slušném stavu.

Truhlářka, Truhlářka čp. 48 - Pod Gabrielkou leží nejvýstavnější z nebušických usedlostí. Vinice s domkem je doložena už ve 14. století, kdy náležela Strahovskému klášteru. Obytný dům byl přestavěn a rozšířen v polovině 18. století. Vznikla tak barokní jednopatrová budova s ozdobným štítem a zděnou lodžií po celé jižní frontě. Dnešní vzhled získala usedlost po opravě v roce 1946. Nyní slouží jako obytný dům a je pečlivě opraven.

Fotoalbum vycházky...

Jehněčí dvůr, Horoměřická - Hospodářský dvůr vznikl na místě bývalého vinohradu kolem poloviny 18. století. V roce 1792 je zaznamenána úprava objektu zvaného Schaaflerey (dnešní Schäferei – ovčín), kde byly pěstovány malé ovečky. Roku 1807 byla přistavěna patrová sýpka a obytné stavení. Na katastru z roku 1840 je vidět již pět stavení, u nichž byl uveden název Jehněčí dvůr. Do roku 1973 zde sídlilo JZD Rudá záře Horoměřice, od té doby je zde umístěn archiv Útvaru rozvoje hlavního města Prahy.

Zahrádkářská kolonie Jenerálka – Patří k nejstarším zahrádkářským koloniím v Praze. Na svém místě funguje už od roku 1965 a patří mezi historicky nejcennější a nejlépe udržované zahrádkářské kolonie v Praze. Části kolonie hrozí zánik, protože soukromý spoluvlastník pozemků Manalisten na svých pozemcích zahrádkáře nechce a magistrát vlastní jen menšinu pozemků.

Na Pučálce 11 – Přímo uprostřed zahrádkářské kolonie Jenerálka, v přírodní rezervaci si postavil vilu Martin Ulčák. Do listopadu 1989 byl nejvyšším pražským funkcionářem komunistického svazu mládeže, poté se stal šéfem celostátního SSM. Bylo to v době, kdy se „ztratil“ obrovský majetek organizace, on ale popírá, že by si cokoliv přivlastnil. Jeho první firma Geco zprostředkovávala různé obchody a úvěry za provize, aktivní byl při privatizaci Sokolovské uhelné i Třineckých železáren. Významně obchodoval i se Sazkou a půjčil jejímu exšéfovi Aleši Hušákovi desítky milionů, ale posléze se kvůli 50milionové směnce s ním soudil. Objem transakcí jeho firem dosahuje stovek milionů až miliard korun. 14. prosince 2014 po 22. hodině prolétla do domu Martina Ulčáka oknem kulka. Zasáhla televizi, nikoho nezranila. Ulčáka kulka minula o několik centimetrů. V jeho prospěch sehrálo svou roli to, že dvojité okno odrazilo a změnilo směr střely. Policie prověřovala podezření ze spáchání trestného činu pokusu vraždy, ale po dvou letech případ odložila. Nicméně výsledkem je, že Martin Ulčák nechal celou zahrádkářskou kolonii obehnat vysokým ostnatým drátem, takže nelze projít ani dříve průchozími cestami.

Kostel Sv. Matěje - Podle pověsti tu byl první kostelík postaven v roce 971 knížetem Boleslavem II. Právě tady totiž mělo dojít k pobití družiny vladyky Ctirada, o které se postaraly během dívčí války zdivočelé ženštiny. První věrohodná zmínka o zdejším kostele pochází ale až z roku 1404. V roce 1770 byl kostel zbořen a hned vzápětí nahrazen novým – pozdně barokním. V kostele jsou i obrazy od Jiřího Anderleho, které malíř věnoval poté, co byl kostel vykraden. Na hřbitově jsou hroby významných osobností – odpočívá zde např architekt Pavel Janák, herec Josef Kemr, zakladatel Archeologického muzea v zámečku Hanspaulka archeolog Josef Jíra. Ke kostelu sv. Matěje se konaly vždy na svátek sv. Matěje 24. února tradiční náboženské poutě – první záznam o pouti je z roku 1595. Poutní křížová cesta ke kostelu s dvanácti kapličkami začínala poblíž nynější stanice metra Hradčanská. Jak náboženská pouť měnila na zábavní podnik, zvyšoval se počet účastníků, kterým už zdaleka nepostačovalo prostranství před budovou fary, a tak se pouťové atrakce postupně přesunuly do nižších úseků poutní cesty, zejména pak na dnešní Vítězné náměstí. V období první republiky se této pouti účastnilo přibližně čtvrt miliónu lidí. Od roku 1963 se Matějská pouť přesunula na Výstaviště Praha.

Boží muka, Lysolaje – Na poutní cestě mezi kostelem sv. Matěje a kapličkou Panny Marie Sedmibolestné v Houslích stojí od roku 2011 Boží muka. Pískovcový blok s ocelovými rameny kříže a trojúhelníkovým průhledem symbolizuje Nejsvětější Trojici. Autorem je Štěpán Rattay. U božích muk byla zasazena lípa, první strom z Mariánské aleje. Lysolajská muka požehnal v dubnu 2011 tehdy arcibiskup Dominik Duka.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Kostel sv. Matěje je odsud větší než Hrad                                           4) Denkrova pískovna-zde Lysolaje za peníze Magistrátu budují tunel Blanka II
    2) To je krása!                                                                                           5) Park Kaménka v Lysolajích
    3) Je to vůbec možný?                                                                              6) Ze sochařského sympozia v roce 2016 tu zůstalo něco soch

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Dům astroložky, která se dobře provdala                                               4) Už se blížíme k Vltavě
    2) Geologický ústav a jeho neúnavný propagátor                                       5) Došli jsme ke křížku nad Podbabskými skalami
    3) Pohled z hrany na druhý břeh                                                                 6) Všichni, co došli ke křížku

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) U křížku v roce 2007, kdy jsme šli taky po hraně                                   4) Branka je naštěstí otevřená
        a zároveň pod čarou ponoru
    2) Ještě jednou pohled na Zlatou Prahu                                                     5) Na dvorečku hned vedle rychlíkové trati stojí dům od Ladislava Lábuse
    3) a scházíme po pěšince dolů                                                                   6) Útočiště jsme našli v útulné Útulně