81. Vodní svět

neděle 11. 11. 2018
navštíveny: Cholupice U Čámrse, údolí Cholupického potovka, bytový komplex U modřanského cukrovaru, Parkové muzeum Modřany, Evangelický sbor v Modřanech, u Fišmistrů, Modřanský cukrovar, nádraží Modřany, Komořanské a modřanské tůně, Radotínský most, Krňák, vila Růže, divadlo J. Kašky, U přístavu

Pozvánka
Odcházíme v neděli už ve 12 hodin od hospody U Čámrse na návsi v Cholupicích. Jediný autobus 341 jede od nádraží Modřany pouze jednou za hodinu! Takže kdo chce na brzký oběd, nastoupí na bus v 10:38!!! Ostatní pojedou v 11:38. Pak už se ponoříme pod hladinu a nikdo nás nenajde.

Jaká vycházka byla

    Když jsme se začali v neděli od jedenácti trousit do hospody U Čámrse, dívala se obsluha trochu nevraživě. Myslela si, že sežereme všechny husy, které připravila pro místní štamgasty na Martinské hody. A my jsme jim zatím jen vyjedli čínské nudličky. Další pochybnosti se ozvaly přímo z našich řad. Kde tady na náhorní plošině v Cholupicích může být ten inzerovaný Vodní svět? Tady je přeci jen letiště! To byla voda na můj mlýn. U retenční nádrže jsme zahnuli ostře doprava a už jsem mohla vítězoslavně ukázat čůrek Cholupického potoka. Naštěstí opravdu jen čůrek, i tak jsme měli s mnohonásobným překonáváním vodního toku po prohnilých můstkách občas starosti. Za vzorně udržovanou studánkou pod Beránkem jsme se vynořili na okraj civilizace - a ta nás přivítala lehce omšelým stolem. Ubrus s sebou nebereme, ale pochutin spoustu. Krátká recepce nám vlila sil na další cestu pražskou divočinou. Šli jsme loukou, šli jsme strání, až jsme pod sebou spatřili krásná panoramata pražských paneláků. Vzhůru dolů! Ale co to, místo paneláků nás vítají domy Elča (Elitní čaj), Emča a hlavně parkové muzeum. Modřanské doly, TGM, který chodil pěšky ještě delší pěší štreky než my, hvězda Orion zářící v Modřanech už jen na chodníku. Ale nejvíc nás nadchnul čtenářský koutek. Lenka vybrakovala CD z telefonní budky, my ostatní jsme posedali do betonových křesel, na bridžové kostky, či se usalašili na slunečních lehátkách. Jen povinné skupinové foto a příslib dalších zážitků z modřanské bonboniéry nás zvedlo na další cestu. Do Vodního světa se vešel evangelický sbor, kterému do oken vplula obrovská ryba i hospoda. U Fišmistrů - alias Porybných jsme si vylovili pivko a vypili ho na Den veteránů (11.listopadu!) na prosluněné zahrádce.

    A teď vzhůru za dalšími bonbónky. Důležitost železnice pro Modřany nám připomnělo návěstidlo s výhybkou, paneláky všude po Česku zeměkoule i s červenožlutými lavičkami - vzpomínáte? Do jednoho vnitrobloku se ještě vešel domek z Čechovy čtvrti, rozprášené Pruské vojsko, Modřanský poklad, pískoviště Závist i zahrádkářská kolonie v Cholupicích. A také vzkaz, pro nás Čtrnáctkáře už vysoce aktuální "80 % úspěchu je dorazit tam, kam máte!" "Tak jsme tady", hlásí Mikulci. "A my taky", hlásím hrdě já. Už čtyřicet let čekají Modřanští na metro, až si ho postavili sami - z betonu. Modřanský cukrovar zbourali, ale komín čeká zářná budoucnost. Prázdné nádraží na nás dýchlo samotou, zatímco na cyklostezce bylo živo až moc. Tak rychle krok stranou do neznáma. Jen pár metrů od cvrkotu na cyklostezce jsme se ocitli v džungli. Okolo tajemných tůní, přes popadané stromy jsme dorazili na břeh Amazonky. Ne, je to jen Vltava, která nabrala na mohutnosti soutokem s Berounkou. Jen se podívejte, jaká je to uzoučká říčka před splynutím. Po komořanské náplavce jsme dorazili k Radotínskému mostu. Nemusíme se proplétat mezi svištícími gumami, zavěsili tu pro nás cyklolávku. Tak jsme toho samosebou využili. Přírodní památka Krňák byla po povodni 2002 jedno štěrkové pole a abrazivní valy, jak nás poučil přítomný geolog. Ale příroda je mocná čarodějka, teď už je tu taky neprostupná džungle. Vynořili jsme se z ní až u říčních lázní Antonína Důry, které pro změnu odnesl čas. To my jsme po prosluněném odpoledni mohli zkonstatovat: "Tento způsob podzimu zdá se nám mimořádně šťastným". Podle vily Růže a divadle pojmenovaném po zbraslavském garderobiérovi jsme těsně před setměním stočili kormidlo do bezpečí Přístavu. A bylo tu příjemně. Stejně jako před devíti lety, když jsme po putování z Jižního kříže čekali u malých černých piv, až vyklidí pole a Evropskou Obama.

    1) U Čámrse byly zrovna Martinské husí hody                                     4) Mostky jsou v dezolátním stavu, tak přeskakujeme, jak můžem
    2) Vyražíme - Cholupice v zádech                                                       5) Studánka pod Beránkem je vzorně udržovaná
    3) Cholupický potok je spíš takový čůrek                                             6) Recepce Nad potokem

Cholupice - Žije zde zhruba 600 obyvatel v 18 ulicích. Roku 1974 byla celá obec Cholupice připojena k hlavnímu městu Praze. Okolo Cholupic vede vnější silniční obchvat, tzv. Pražský okruh. Na návsi hospoda U Čámrse, otevřená denně.

Komořanský tunel (dříve nazývaný Cholupický tunel) - Je součástí jižního segmentu Pražského okruhu - úsek Vestec – Lahovice. Stavba překonává značné převýšení z údolí Vltavy do prostoru mezi Cholupicemi a Točnou. Tvoří ji dvě tunelové trouby o délce dvou kilometrů. Na západní straně tunel navazuje na Radotínský most přes Vltavu, na východní straně jižně od Cholupic pokračuje úsek v zářezu směrem k budoucímu křížení s dálnicí D3 a Vesteckou spojkou. V dubnu 2007 začala ražba tunelů při tempu ražby šest metrů za den a vybudování obou trub bylo ukončeno na začátku jara 2008. Tunel stejně jako celá jižní část Pražského okruhu byl zprovozněn 20. září 2010.

Cholupický potok - Pramení na území Prahy mezi sportovním letištěm Točná a Cholupicemi. Je dlouhý 3,5 kilometrů. Údolím, kterým protéká Cholupický potok, vedla ještě v roce 2006 zelená turistická značka, která překonávala potok pomocí zhruba 15 dřevěných můstků. Již v roce 2007 byly turistické značky zamalovány a z původních mostků se dochovalo jen asi devět použitelných. Pěšinka podél Cholupického potoka ale zůstala a zároveň tudy jezdí i hodně cyklistů. A navíc potok má v posledních letech výrazně méně vody, vysychání zřejmě způsobila ražba Cholupického tunelu.

Studánka Pod Beránkem - Kdysi poměrně stabilní studánka, teď upravená, ale ubývá v ní vody.

    1) Šli jsme loukou, šli jsme strání                                                                   4) Jedno ze zastavení Parkového muzea je Modřanský důl
    2) Když jsme se vyšplhali nahoru, měli jsme krásný výhled na paneláky     5) Hvězda Orion září v Modřanech již jen na chodníku
    3) Vila Elča (Elitní čaj) je Stavbou roku 2016                                                 6) Útulná poklidná atmosféra čtenářského koutku

Bytový komplex U cukrovaru – Na místě bývalého modřanského cukrovaru vybudovala v letech 2013 až 2017 vybudovala Skanska bytový projekt podle návrhu architekta Milana Veselého. Viladomy mají jména - Hübnerky, Elča, Emča a Rarach jsou pojmenovány po názvech cukrovinek, které se vyráběly právě v Modřanském cukrovaru. Např. viladům Elča je pojmenován po čajových kostkách Elča, zkratka (Elitní čaj), které byly patentované v roce 1933 a měly citronovou či rumovou příchuť. Domy Emča a Elča se staly Stavbou roku 2016.

Parkové muzeum Modřany, mezi ulicemi Rorýsova a Fikerova – V červnu 2018 bylo ve vnitrobloku bytového komplexu U cukrovaru otevřeno parkové muzeum. 18 výtvarných realizací, populárně naučným způsobem přibližují momenty z historie Modřan a blízkého okolí. Vrátíte se do doby bronzové, do časů, kdy zde žili Keltové, ocitnete se v raně středověké osadě nebo v době, kdy pruské oddíly obléhaly Prahu. Dozvíte se o překotné industrializaci Modřan ve 2. polovině 19. století. „Průchod skrz parkové muzeum se podobá bonboniéře. Za každým rohem na vás čeká jiný zážitek, jiná atmosféra,“ říká architekt Matěj Görner, který společně s Tomášem Legnerem a Matějem Jakoubkem vytvořil koncepci parkového muzea.

Jednotlivá zastavení:

Modřanské doly – V Modřanské rokli se těžily ve třech lomech. Poslední z nich ukončil svoji činnost v roce 1963; stopy po lámání kamene jsou patrné dodnes. Přírodní památka Modřanská rokle byla v roce 1988 zapsána na seznam přírodních památek na území hl. m. Prahy. Nejhojnější stromy jsou trnovník bílý a borovice černá, které zde byly vysázeny v 60. letech.

TGM - Dne 17. dubna 1904 T. G. Masaryk přednesl v Modřanech svoji přednášku ‘O výchově lidu’. Stalo se tak po vraždě v Polné, která přerostla v dobovou politickou kauzu. Masaryk se otevřeně vymezil vůči antisemitismu a šíření populistické hysterie, čímž se dostal do nemilosti vládnoucí reprezentace. Kolik posluchačů v modřanské sokolovně asi toho večera napadlo, že již za 14 let bude tento charismatický profesor stát v čele nového suverénního státu? Citace z obecní kroniky: „Po ukončení poutavé přednášky, na níž účast byla velmi značná a na které zastoupeny byly veškeré vrstvy občanstva, odebral se profesor T. G. Masaryk pěšky zpět do Prahy, když nabídnutý mu kočár s poděkováním odmítl.“

Orion 1932 - Továrna na zpracování kakaových bobů a výrobu čokolády se v Modřanech objevila roku 1930, když Rudolf Pachl koupil destilérku a přestavěl ji na moderní čokoládový závod pro 200 zaměstnanců. Pod názvem RUPA vznikla oblíbená čokoládovna, která na území Československa provozovala 190 značkových prodejen. Po znárodnění rodina Pachlova emigrovala. Do modřanské továrny se přesunula z Vinohrad čokoládovna Orion a její hvězda pod značkou Nestlé v Modřanech září dodnes. Jen září, už nevyrábí.

Čtenářsko-ochotnická Beseda Tyl - V roce 1887 přes tři sta modřanských zemědělců a dělníků iniciovalo vznik Besedy Tyl, veřejné čítárny krásné literatury a denního tisku. Pravidelná setkání probíhala v hospodě U Nováků. Od roku 1891 přebírá Beseda i provoz ochotnického spolku. Beseda Tyl se v roce 1915 transformovala v Husovu knihovnu, která funguje v Modřanech dodnes a jde spolu s Vinohradskou knihovnou o jediné dvě obecní knihovny v Praze. V telefonní budce je miniaturní knihovnička. Betonové křeslo navozuje útulnou poklidnou náladu.

    1) Evangelický sbor v Modřanech patří také do Vodního světa               4) Vlak dorazil do Modřan v roce 1881
    2) Má totiž na oknech rybu                                                                       5) Husákovu zeměkouli raději zvětšili, aby si současné děti nerozbily hubu
    3) U Fišmistrů alias Porybných jsme si vylovili jedno pivo                       6) U zeměkoule si na socík zavzpomínáme na červenožlutých lavičkách

Fotoalbum vycházky...

Evangelický sbor Písková 6 - Roku 2006 byla dokončena rekonstrukce evangelického sborového domu v provedení architekta a herce Davida Vávry. Při ní vzniklo deset pásových oken, která jsou umístěna přes jednu celou stěnu modlitebny, a která nesou umělecky ztvárněný všekřesťanský motiv – rybu.

Restaurace U Fišmistrů, Dolnocholupická 23 – Fišmistr, česky porybný se nám do vycházky Vodní svět hodí. Restaurace U Fišmistrů otevřela své dveře více než před sto lety. Na tento styl navázal po revoluci v roce 1989 i pan František Fišmistr, který v restituci dostal restauraci zpět. Nyní tu vládne jeho dcera Renata Fišmistrová

Železnice v Modřanech - Stavbu železnice z Modřan do Vršovic financoval modřanský cukrovar. Stavba začala v létě roku 1881 a již v listopadu stejného roku vlaky vozily vagony uhlí a řepy do cukrovaru. Od března roku 1882 začala trať sloužit i pro osobní přepravu. Modřany byly do té doby málo významnou obcí; kolem nádraží se kromě cukrovaru rozprostírala pole. Díky železnici se z břehu Vltavy stala průmyslová oblast, kde od třicátých let sídlily firmy jako Mikrotechna, Chirana a čokoládovna Orion. Zavedení železnice připomíná staré železniční návěstidlo a zadlážděná výhybka – i když ta je tramvajová.

Husákova zeměkoule – V 70. a 80. letech probíhala i na území Modřan masová výstavba panelákových sídlišť. Pro děti vznikala místa na hraní tvořená konstrukcemi ze železných trubek. Nejvíce se rozšířil typ zeměkoule. Vztah zeměkoule k socialistické ideologii je nejasný, každopádně srandy se na ní užilo dost. A těch odřených kolen a natlučených nosů. Čím jedna doba žije, to jiná považuje za životu nebezpečné. Takže z dnešního pohledu jsou tyto atrakce nevhodné, a tak byla zeměkoule zvětšena, aby už po ní žádné dítě lézt nemohlo. U Zeměkoule jsou i dvě klasické „staré“ žlutočervené lavičky, které také evokují socík.

    1) Dejte vedle něj vilku v Čechově čtvrti, ať je vidět, jak velký je to panelák     4) Pruská armáda se samozřejmě neobejde bez Pozor! a Pohov!
    2) Bridžové kostky cukru zvou k posezení                                                         5) Archeologická nálezy jako na dlani
    3) Pruská armáda před rozprášením                                                                 6) Cholupické zahrádky se přestěhovaly do Modřan

Čechova čtvrť - Tento bytový soubor i park se nacházejí v Čechově čtvrti, která vznikla v Modřanech během první republiky. Tehdy tu postavili během čtyř let 1924–28 1200 domů. Posun městského měřítka - velikost domů ve vilové čtvrti a nynější bytové domy je názorně představen na tomto zastavení. Ve skeletu domu, který má skutečné měřítko domů v Čechově čtvrti, je vytvořen přístřešek pro pikniky.

Modřanský cukrovar - Cukrovar založený roku 1861 započal proměnu klidné osady na průmyslové předměstí. Vedle produkce cukru vyráběl čajové a kávové kostky, cukrovinky a marmelády, kvůli kterým byl na těchto místech vysazen třešňový sad. Život Modřan se točil kolem cukrovaru, i na znaku Modřan je homole cukru. Roku 1934 si Ing. Baur nechal patentovat cukrové kostky ve tvaru karetních symbolů bridge, které se staly oblíbeným doplňkem nedělních čajových dýchánků... Cukrovar byl srovnán se zemí v roce 2005 a jeho existenci připomíná už jen vysoký cihlový komín. Kostky pro sezení jsou vytvořeny ve tvaru patentovaných kostek bridge.

Vítězství nad Prusy - Dne 6. 5. 1757 vypukla bitva u Štěrbohol, největší řež sedmileté války. Pruská vojska se u Prahy utkala s armádou Rakouska-Uherska. Jedna ze zápletek bitvy se odehrála u Modřan, kde pruští vojáci postavili pontonový most s úmyslem vpadnout armádě Marie Terezie do týlu. Rakouská hlídka však záměr včas odhalila a upozornila záložní pluk, který pruský oddíl rozprášil. V modřanské kronice roku 1895 se píše: „Při šarvátce tuto vzniklé padlo mnoho životů lidských za oběť. Pobití a utopení vojínové pohřbeni jsou u Modřan tam, kde za vsí, na cestě k Libuši, jsou v šeredné formě komínu Boží muka“.

Modřanský poklad - V této části se potkáte se starým trezorem ukrývajícím poklad. V dlažbě se blýskají mosazné mince z roku 1771, který byl nalezen v roce 2014. Na jaře 2014 rýpl bagr do písečného svahu u modřanského viničního domku a začaly se sypat mince. Bylo jich skoro sedm kilogramů a cena kovu se vyšplhala na dva miliony korun. Poklad byl zakopán za první republiky, protože nejmladší mince jsou z roku 1937, nejstarší mince pochází z roku 1771. Radnice Prahy 12 před zraky médií „modřanský poklad" předala Muzeu hlavního města Prahy. Až do srpna 2017 se řešilo komu vyplatit nálezné. Hned po nalezení mincí se o nálezné přihlásil bagrista, o tři měsíce později ještě vedoucí oddělení investic, technik z oddělení investic modřanské radnice a místostarosta. V době nálezu byli na vinici na kontrolním dni. Hodnotu mincí ocenil znalecký posudek na 1,8 milionu korun, ty si čtveřice měla rozdělit, což činilo 456 tisíc pro každého. V září 2016. řešil magistrát, komu vyplatí nálezné. Protože jim přišlo velmi zvláštní, že u nálezu byly rovnou čtyři osoby, návrh neschválili. Ale v březnu 2017 čtveřice sepsala prohlášení o tom, že jsou společnými nálezci a v srpnu 2017 již rada vyplacení nálezného odsouhlasila. "Cítím se podveden, ale jinak bych nic nedostal. Oni stáli dvacet metrů opodál, takže kdo by to měl vidět lépe než já, který jsem ho našel a vykopal? Teď dostanu čtvrtinu a oni dostanou tři čtvrtiny, přestože poklad nenašli," prohlásil bagrista.

Pravěké osídlení vltavských břehů – Archeologické nálezy z prostoru nejbližšího okolí modřanského cukrovaru jsou známy už sto let. Pod sklem v dlažbě jsou vystavené věrné repliky zdejších nálezů, nádoby vyrobené ručně bez hrnčířského kruhu – jejich design je téměř současný.

Zahrádkářská kolonie Cholupice – Zahrádkaření se v naší země skutečně rozmohlo až během čtyřicetileté éry komunismu. Pro mnohé znamenala práce na zahrádce formu relaxace. V té době se také zásadním způsobem rozmohlo chalupaření a chataření. Ovšem vlastnit chalupu na venkově mohli jen ti šťastnější, kteří navíc disponovali autem. Zde se připomíná nedaleká zahrádkářská kolonie, která vznikla v roce 1982.

    1) A my taky                                                                                                 4) Z cukrovaru zbyla jen hromady sutě a komín
    2) Nová čtvrť, starý komín                                                                           5) Vyroste tu nová čtvrť
    3) Modřanští už nechtěli čekat, a tak si metro postavili sami - z betonu     6) Zatím tu je žije Cukrkandl, i když skrytě pod zámkem

Metro v Modřanech, Rorýsova – Už před třiceti lety, v roce 1988 Metroprojekt vytvořil první dokumentaci na vedení linky D z Pankráce do jižních částí města. Jednalo se o trasu Pankrác – Nové Dvory a Nové Dvory – Písnice se stavební připraveností pro odbočku Nové Dvory – Poliklinika Modřany. V připravovaném územním plánu, který vstoupí v platnost 1. 1. 2023 je odbočka z Nových Dvorů do Modřan stále vedena jako územní rezerva pro stavbu metra. Pokud by se územní rezervu podařilo přehodnotit na územní návrh, mohly by se v roce 2023 začít shánět finance na vypracování projektové dokumentace. Takže optimisté věří, že v roce 2040 by metro mohlo do Modřan doputovat. Tak dlouho ale Modřanští nebavilo čekat, a tak si ho začali stavět sami. Betonový vagon a část žulového nástupiště vyrůstá ve vnitrobloku Rorýsova. Bude vyhrazeno pro teenagery, nástupiště pro skejťáky a betonový vagon pro sprejery. Cena betonového vagonu + instalace stála 420 000 Kč.

Nádraží Modřany - Nádraží bylo koncovou stanicí původní tratě z Vršovic do Modřan, která byla za modřanským nádražím zaústěna do cukrovaru. Trať byla uvedena do provozu v roce 1881 jako nákladní, o rok později už i osobní. Do nádraží bylo zaústěno 10 vlečných tratí z nově vznikajících podniků, včetně jedné úzkorozchodné. V roce 1995 přestalo být nádraží využíváno k osobní dopravě a bylo nahrazeno přilehlými zastávkami Praha-Modřany zastávka a nově postavenou Praha-Komořany. V současnosti je nádraží využíváno k nákladní dopravě.

Modřanský cukrovar - Roku 1861 nechali cukrovar v Modřanech postavit na zelené louce podnikatelé Ferdinand Urbánek a Antonín Wagner. Stavba cukrovaru změnila tvář Modřan. Majitelé cukrovaru se zároveň zasloužili se o rozvoj obce. Do té doby do Modřan vedly pouze vozové cesty pro potahy, do Prahy se jezdilo horem přes Vyšehrad, protože vyšehradský tunel byl postaven až před první světovou válkou. Cukrovar tedy inicioval a finančně podporoval postavení silnic a zejména železnice, která byla zavedena do Modřan v roce 1881. V době největší slávy podnik zaměstnával tisíce lidí, majitelé dokonce nechali pro své pracovníky zřídit tovární nemocnici. Ve 20. století čekal cukrovar nevyhnutelný úpadek. Od roku 1994 vlastnila cukrovar společnost Eastern Sugar, která v roce 2002 ukončila jeho provoz. Cukrovar byl zbourán v roce 2005. Nyní zde Skanska bude v horizontu dvou až pěti let stavět bytový komplex – tentokrát opravdu U cukrovaru - bude zde cca 760 bytů. Do té doby tady bude fungovat komunitní centrum Cukrkandl.

    1) Jen prázdné nádraží na nás dýchá samotou                                       4) nebo panelák
    2) Z cyklostezky jsme odbočili po pěšince dolů                                       5) Podle Vltavy jdeme k soutoku s Berounkou
    3) Ocitli jsme se v amazonském pralese, jen občas problýskl komín     6) Soutok z letadla odhaluje, že do veletoku Berounky vtéká zcela vpravo
                                                                                                                        bezvýznamná uzoučká Vltava

Komořanské a modřanské tůně - Bývalé protipovodňové nádrže z 19. století postupně zarostly nivním a lužním porostem. Nejcennějším jsou rákosovité trávy přirozeně stojatých vod. Některé tůně jsou pokryty okřehkem menším, lidově zvaným žabinec. Lokalitu obývá celá řada druhově zajímavých živočichů - skokan skřehotavý, užovka podplamatá, potápky nebo silně ohrožený ledňáček říční.

Soutok Vltavy s Berounkou – Berounka na soutoku působí oproti Vltavě jako veletok.

    1) Takhle vypadá pražská náplavka v Komořanech                                     4) Postavili pod něj cyklolávku, tak vzhůru na ní
    2) Ano, už jsme v Komořanech, Komořanský zámeček je toho důkazem     5) Učebnice perspektivy
    3) Radotínský most                                                                                       6) Zbraslav je náš cíl - teď už to snad mohu prozradit

Radotínský most - Je to dvojice mostních staveb na Pražském okruhu, které překlenují údolí Vltavy a Berounky před jejich soutokem. Fyzicky na sebe obě stavby plynule navazují, ale z úředního hlediska jde o dvě různé stavby, každá má jiné konstrukční řešení a jiného dodavatele. Provoz na mostě, který je označován za nejdelší v České republice, byl zahájen 20. září 2010. První část tvoří most o délce 236 metrů, který vede na komořanské straně nad železniční tratí, Vltavou, severním výběžkem Krňáku a ústí do mimoúrovňové křižovatky Lahovice, v níž se kříží se Strakonickou ulicí. Druhá část, estakáda o délce 2059 metrů o 37 mostních polích pokračuje z této křižovatky přes plánovanou Radotínskou lagunu, Berounku, Výpadovou ulici a železniční trať a navazuje na Lochkovský tunel k Lochkovu. Usychající stromy, vyschlé potoky, zmírající populace mloků. To je výsledek stavby tunelu silničního okruhu pod Točnou. Jedna z námitek proti stavbě okruhu. Další: Jak si mohl dovolit primátor Bém zahájit stavbu, když nemá vykoupeny všechny pozemky? Jenže právě díky tomu, že dřív než se stačily sešikovat řady zelených a chronických odpůrců jakýchkoliv straveb, byla stavba zahájena v roce 2007 a za tři roky už celý úsek mezi Vestcem a Lochkovem otevřen. Už den po otevření, tedy v září 2010, idnes.cz napsalo: „Kamiony, které jsou těžší než 12 tun, už nesmí na pražskou Jižní spojku. Teď jezdí po novém Pražském okruhu mezi Modleticemi a Slivencem, který se otevřel v pondělí. Už po prvním dni zaznamenala Jižní spojka výrazné odlehčení. Další část okruhu vedoucí do Běchovic se začne stavět do tří let" (tedy do roku 2013).

Lahovická cyklolávka – Pod mostem přes Vltavu je zavěšena lávka pro pěší a cyklisty pro spojení Komořan a Lahovic. Cyklolávka přes Vltavu byla dokončena zároveň s mosty na podzim roku 2010, ale bez nájezdových ramp. Podle původních plánů měli cyklisté jezdit po lávce už v průběhu roku 2011. Město však mělo problémy s výkupem pozemků, na kterých chtělo vybudovat nájezdové rampy. Majitel nechtěl prodat pouze malou část své plochy, a tak nakonec musel magistrát odkoupit celou parcelu za 1,5 milionu. Takže kvůli milionu byla lávka uvedena do provozu až čtyři roky po zprovoznění mostu, v dubnu 2014.

    1) Přistáli jsme v Krňáku                                                                             4) Divadlo je pojmenováno po slavném zbraslavském garderobiérovi
    2) Původně měl plavčík Důra-Šůra plovárnu na levém břehu (r. 1926)     5) Už nás vítá bezpečný Přístav
    3) Vilu Růži si už pamatujeme z Jižního kříže                                             6) Tak jsme zde na pár hodin zakotvili

Krňák - Chráněné území zahrnuje lužní lesy vlevo od Strakonické, část původního koryta Berounky, kterým se do roku 1834 vlévala do Vltavy, a dále vltavskou část se štěrkovišti a mokřady. Při povodních v roce 2002 došlo k protržení protipovodňových hrází u lagun mezi Vltavou a strakonickou silnicí a přes ně se začal valit štěrk. V pásu dlouhém několik set metrů zůstaly na svých místech pouze některé starší stromy. Zdálo se, že krajina je „na dlouhou dobu zničená“, ale rostlinný pokryv byl oživen velice rychle. Dnes už tu vládne opět nefalšovaná divočina.

Rozmarné léto - Pan Šmehlík a wikipedie tvrdí, že Rozmarné léto inspirovala krajina kolem severomoravské řeky Olše, kam jezdil Vladislav Vančura na prázdniny za babičkou, ale my a Ludmila Vančurová víme své. Ve své knize Dvacet šest krásných let paní Ludmila píše: „Hned od prvních dnů, kdy jsme přišli na Zbraslav, bylo to na sklonku léta, jsme se chodili koupat do řeky, do Vltavy. V té první době jsme taky poznali Antonína Šůru, mistra plavčího. Šprýmaři o Šůrovi tvrdili, že se sám koupe ve Vltavě jen jednou za sezónu, než se dá do bourání plovárny. A to že je přírodní úkaz věštící neodvratný konec léta. A opravdu my jsme ho viděli vždycky až někdy v září sestupovat do vody: dlouhé bílé tělo, na něm malá do černa opálená hlava.“ V Rozmarném létě se skutečnost promítla následovně: Prám Důrův, na němž jsou zbudovány lehké stavby plovárenské, jest upoután, kde se hřbet Orše poněkud čeří větře písčinu zvící padesáti sáhů. Na počátku cest je zaraženo po tyči zhruba omalované, jež jako oslice sedlo, nese nápis: Říční lázně. Dozpívav svou písničku, veliký Antonín složil ruce na zádech a maní dýchal na kuličku teploměru. Sloupec téměř neúplatný sotva se pohnul. Tento způsob léta, děl vposled odvraceje se od přístroje Celsiova, zdá se mi poněkud nešťastným. Je chladno a můj dech, jakkoliv jsem nepozřel vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, abychom pečovali o zdraví a tělesnou čistotu? Nuže, ať je podnebí příznivé čili nic, tyto věci nesnesou odkladu. Řka to, ujal se mistr řemene, svlékl svůj šat a dívaje se dolů do vody, znamenal obraz obrácené nádoby, kterou kdosi neuměle postavil na roubení bazénu, a dodal: Ach, plovárna a tato číška jsou prázdny.“

Říční lázně, Zbraslav – Byly umístěny při levém břehu Vltavy přibližně v místech, kde dnes překlenuje řeku Most Závodu míru. Jejich strůjcem byl Antonín Šůra. V počátcích provozoval pan Šůra plovárnu pouze na levém břehu Vltavy. Byla to však plovárna plovoucí, takže občas přeplul na pravý břeh k Závisti a posloužil tam. Po 1. světové válce zvyšoval se zájem výletníků z Prahy o Zbraslav, a ti většinou přijížděli vlakem. Plovoucí plovárna proto stále častěji sloužila na závistském břehu. Nakonec pan Šůra vystavěl na Závisti na břehu plovárnu stálou. Kromě plovárny přitahovala návštěvníky i rázovitá postava pana Šůry. V létě zde byli téměř každodenními hosty Vladislav Vančura a Saša Rašilov a často také jejich přátelé Jindřich Plachta, Theodor Pištěk, Antonie Nedošínská, Jiří Steimar a řada dalších.

Vila Růže, Opata Konráda 334 – Vila byla postavená v roce 1913 podle projektu Kotěrova žáka Františka Kavalíra. Na secesní vile jsou v dekoru na fasádě už zřetelné prvky art deca. Součástí vily je i rozsáhlá zahrada, původní charakter si zachovalo i oplocení pozemku. Ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný bydlel v této vile, než ho zabili, továrník Bierhanzl.

Divadlo Jana Kašky, U Malé řeky 3 – Ve Zbraslavi v nynější Kaškově ulici se narodil herec Jan Kaška (1810-1869). Vyučil se krejčím, studoval časopisy o módě a stal se vyhledávaným módním poradcem. Začal přešívat kostýmy pro své přátele ochotníky v Kajetánském divadle. Tyl přiměl Kašku, aby začal uveřejňovat články o módě ve svém časopise Kwěty. Od roku 1838 tak vychází pravidelné módní okénko, kde s humorným nadhledem dokázal Kaška strhat módní výstřelky. Do Stavovského divadla pak Kaška už nastoupil ve dvojroli jako garderobiér a herec. Kromě toho překládal i divadelní hry, celkem asi padesát. Přivedl na jeviště svoji dramatizaci románu Chaloupka strýčka Toma. Své celoživotní zkušenosti publikoval Kaška v knize Zápisky starého komedianta. Podle nich pro něj Tyl vytvořil postavu Kalafuny ve Strakonickém dudákovi. Není divu, že Zbraslavští pojmenovali po slavném rodákovi své divadlo.

Restaurace U Přístavu, U Malé řeky 623 - Příjemná restaurace

« NAHORU

TOPlist