Vycházky po Praze

Úvod Usedlosti Posedlosti Literatura Odkazy Napište nám Čtrnáctka

84. Pražské Beverly Valley

neděle 24. 2. 2019
navštíveny: Pocta Rudolfu Pernickému, Česká zemědělská univerzita, Lysolaje, Základní škola Járy Cimrmana, Denkrova pískovna, Špačkova galerie v Lysolajích, Helmrovka, Břetislavka, Okolka, Pulkrabka, zahradní domek u Konvářky, Žežulka, Sanytrovka, Šatovka, bývalá Rakařka, Zuzanka, Duchonka alias Emilka, Heřmanův dvůr, Dubový mlýn, Top rezidence, Jenerálka, hostinec Jenerálka

Pozvánka
Sraz je na zastávce 107 a 147 Zemědělská univerzita Suchdol. Oba busy začínají na Kulaťáku. Odchod v 13:00. Pokud máte zájem o oběd, musíte nasednout jen na bus 107 (nejlépe v 11:28) a dojet až na konečnou Suchdol (bez přívlastků). Tam je ráj, resp. hospoda V Ráji, kde jedině v neděli v Suchdole vaří. Buďte tam včas, abychom se ještě stačili vrátit busem nebo pěšky zpět ke Hnojárně.

Jaká vycházka byla

Když jsme v neděli dorazili na oběd do Ráje, vítali nás Adam a Eva převlečení za Jirku s Ivanou. V jednu se na místo srazu v Suchdole dotrousili účastníci ze všech světových stran a mohli jsme začít. Nejdříve zleva tanky Rudé armády a zprava britský padák. Před vchodem se vznešeným názvem Česká zemědělská univerzita (pro nás pamětníky Dycky hnojárna!) zapózovali přítomní absolventi a mezi ně se vnutili i rodinní příslušníci absolventů. Vzdušným areálem jsme došli na náměstíčko. Stáňa vyhrabala ze svého archivu nejen svou diplomku a index, ale i fotku, která dokazovala, že Sluneční hodiny byly fotogenické už za dob jejího studia. Tak jsme se museli taky vyfotit. Pak se před námi objevovaly další a další nové budovy fakult a mezi nimi názorné pomůcky – protože i absolvent potřebuje znát, jak vypadá krmelec či posed. Libosad byl zavřený, ale potěšili nás lamy a vepři boubelatí. A pak famózní výhled na Prahu za branami areálu. Na vyhlídce na Lysolaje jsme se dozvěděli, že obec vděčí za svou školu Járu Cimrmanovi a taky jsme měli opravdický důvod k oslavě – zapili jsme úplně čerstvého člena Čtrnáctky s prozatímním názvem Jonáš Brádka. V sevřeném údolí Lysolají jsme okolo Špačkovy galerie (vernisáž JiMiho v roce 2007 – vzpomínáte?) došli k první přerostlé vile. Majitelé se tak altruisticky starali o lidi s Alzheimerem, až jim zbylo na tuto vilu. Mezihospoda Na Břetislavce už měsíc klame názvem – nyní je to Fresh Food a ceny odpovídají názvu. Ostatně jsme na začátku Beverly Valley - tak už vlastně máme, co jsme chtěli. Ale zahrádka zůstala, a tak jsme už na sv. Matěje! zahájili éru zahradních restaurací.
V roce 2006 jsem při vycházce „Jednadvacet oko bere“ (ano, přesně tolik bylo navštívených usedlostí) podrobně popisovala, v jaké slohu byla kde která kůlna v Šáreckém údolí postavena. Účastníci to trpělivě snášeli. Teď jsem jako hlavní informační zdroj použila Blesk a vida - intelektuálky ožily. A nejen ožily, dokonce vydržely až do konce! Třeba za nenápadnou cedulkou Vítkovi se v Okolce skrývá Radovan Vítek. I když teď už se neskrývá, protože odkoupil panství od Ringo Starra a ex-Beatles byl nucen emigrovat do skutečného Beverly Hills. Okolka i vedlejší Pulkrabka patřily pánům popraveným na Staroměstském náměstí. O majetek jde vždycky až v první řadě, takže Tichá Šárka byla vlastně Beverly už před Bílou horou. Okolo nepovedeného podnikatelského záměru postavit ze Žežulky pivovar jsme došli k Sanytrovce. Hrabě Ledóchowski se musí v hrobě obracet, v jeho kapli se teď modlí iránský velvyslanec k Alláhu. Squattery na střeše Šatovky jsme už nezastihli, stejně jako Rakařku. Místo ní a koupaliště, kam jsme se s Allou chodily souběžně koupat, bude určitě nějaká nová úhledná usedlost. Ale třeba jo, vilu Emilku taky zbourali a postavili k nerozeznání od té původní. Cesta údolím už je nuda, a tak jsem zvolila terénní vložku. Aspoň jsme viděli Heřmanův dvůr seshora a přírodní divadlo za jeho vraty. A taky všude na svazích čerstvé a ještě čerstvější obrovské vily. Naši milionáři dokážou všechno - třeba vystřílet v chráněném území do skály tunel, aby měli kam uložit láhve s vínem. A když někdo vystřelí na ně, obehnat všechny zahrádkáře i s chatičkami ostnatým drátem. Okresní přebory si mohou nechat o nových šatnách zdát, teď si místo nich postavil vrchní Sazkař Orlí hnízdo. V Dubovém mlýně žijí pospolu kanadský velvyslanec a Milan Baroš a za plotem nespokojená důchodkyně. I Rónův Stisk je jen pro vyvolené v Top rezidenci. Tak ještě jedno překvapení – cihelný tunel pod Horoměřickou, nad kterým jsme nesčetněkrát jeli a neměli o něm tušení. A už je tu závěr – téměř normální hospoda Jenerálka. Intelektuálky odkvačily do divadla, my jsme si dřepli pod televizi a sledovali naživo, jak se Baroš hádá místo se sousedkou s rozhodčím. Popíjeli jsme pivo a byli rádi, že nemusíme ve sklípku vybírat jednu z 8000 lahví vína a simultánně sledovat, zda nejsme někomu na mušce. A navíc příště už nebudeme muset kličkovat mezi přerostlými vilami, ale budeme si to štrádovat rovnou :-) do pivovaru.

1) Jeden ze šesti pomníků Rudé armády 4) Jedna z nově vybudovaných fakult
2) Pocta Rudolfu Pernickému má tvar padáku 5) Absolventka a důkaz, že zde Sluneční hodiny byly již za Stániných studií
3) Areál Zemedělské univerzity má důmyslnou koncepci 6) Sluneční hodiny, slunce a my

Pomník Osvobození Rudou armádou, parčík před vchodem do ČZU – Je to jeden ze šesti pomníků Rudé armády, které byly vztyčeny na místech, kde v květnu 1945 Rudá armáda překročila tehdejší hranici Prahy. U čtyř to platí, čimický a ďáblický jsou trochu posunuty. Byly odhaleny 23. února 1948, v den 30. výročí založení Rudé armády (23. 2. 2018). Všechny pomníky mají stejný text. Suchdolský vypadá trochu jinak, pět zbývajících je identických. My už jsme viděli památník na Evropské na Dědině v roce 2014 při vycházce Pod křídly letadel a pomník na Horoměřické v roce 2015 před závěrečným stoupáním při vycházce 5A - školní výlet s překvapením.

Pocta Rudolfu Pernickému Pomník z mrákotínské žuly připomíná generálmajora Rudolfa Pernického (1915-2005), který byl příslušníkem československé zahraniční armády působící během 2. světové války ve Velké Británii. Byl mezi prvními, kteří po březnu 1939 opustili území republiky a přes Polsko a Francii odešli bojovat do Anglie. Byl velitelem výsadku Tungsten na území protektorátu v roce 1944. Bojovým operacím dávali Angličani názvy kovů, a tak pro tuto zvolili „Operace Tungsten – Wolfram“. V roce 1948 byl Rudolf Pernický zatčen a v roce 1949 odsouzen ke dvaceti letům odnětí svobody, odnětí hodnosti a titulů, ztrátě vyznamenání a občanských práv. Trest odpykával na Borech, v Opavě a poté téměř osm let v uranových dolech. Ve vězení strávil jedenáct a půl roku. Od svého propuštění až do roku 1989 byl sledován StB. Rudolf Pernický žil v Suchdole 45 let až do své smrti. Pomník vytvořil student AVU Petr Lacina. Má tvar otevřeného padáku. Pomník byl odhalen 21. prosince 2013. Přesně ten den v roce 1944 byla zahájena operace Tungsten, v týž den roku 2005 Rudolf Pernický zemřel. Naštěstí ještě stihnul o tři měsíce dříve, 28. října 2005 převzít na Pražském hradě z rukou prezidenta republiky nejvyšší státní vyznamenání – Řád bílého lva I. třídy.

Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129 - Roku 1906 zřídil císař František Josef I. Zemědělský odbor při České vysoké škole technické, který se roku 1920 transformoval ve Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT. Sídlila tehdy v nevyhovujících prostorách Gröbovy vily na Vinohradech. Ve dvacátých letech se prosadila výstavba nové budovy školy v Dejvicích, kam se výuka přesunula v roce 1937 (do dnešní budovy VČHT). V roce 1952 zřídila vláda samostatnou Vysokou školu zemědělskou a škola začala usilovat o vlastní budovy. Doba tomu přála, výstavba vysokých škola a zejména školy zaměřené na kolektivizované zemědělství byla vnímána jako politický úkol. Pro výstavbu byl vybrán pozemek v Suchdole, který tehdy ještě nebyl součástí hlavního města. Celý areál pro 1680 studentů řešila roku 1957-58 veřejná soutěž (bylo zasláno 24 návrhů), kterou vyhrál mladý architekt Jan Čejka (ročník 1933). U vítězného návrhu ocenila porota velkorysou a originální asymetrickou koncepci, opouštějící zcela dosavadní schéma pravoúhlých a klasicizujících budov kolejí a příznivé výškové gradování areálu v dálkových pohledech. V období 1961 – 1965 byly postupně vybudovány koleje, rektorát a aula. V roce 1967 byly dokončeny budovy fakult, pavilon katedry veterinárních disciplín (pokusná stáj), skleníky, zdravotní zařízení a byty pro zaměstnance. V Suchdole tak na 40 hektarech plochy vyrostl v té době ojedinělý univerzitní komplex, v podstatě jediná škola amerického typu (tedy škola, kde jsou všechny fakulty, koleje i další zázemí na jednom místě) v Československu. Dominantou areálu je budova rektorátu propojená ochozem s aulou – nyní v rekonstrukci. Spolu s fakultou ekonomickou lemují ústřední náměstíčko, za nímž se nacházely další fakulty, sportoviště, zdravotnická zařízení, ubytování. Stavby Čejka navrhl ve stylu nového brutalismu s viditelným železobetonovým skeletem s výplňovým režným zdivem. Areál svou estetickou čistotou, industriální strohostí a vytříbenými proporcemi odkazuje k baťovské architektuře. Zajímavou stavbou je dívčí kolej – pavilon A – objekt je podlouhlý hranol s nepřehlédnutelným pilovitým zazubením, který napomáhá přivádět do pokojů z jihovýchodu světlo francouzskými okny. V lednu 1995 se Vysoká škola zemědělská v Praze transformovala na Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Školu doplňuje Institut tropického a subtropického zemědělství. 24. dubna 2006 na den sv. Jiří byl otevřen výukový minipivovar a zřejmě proto dostal název Jeník. Byl postaven primárně pro výuku studentů oboru „Technologická zařízení staveb“. V jedné várce se dá uvařit zhruba 10 hl, celková roční kapacita pivovaru je zhruba 1000 hl. Eventuální přebytek piva se měl prodávat v restauracích areálu ČZU. Jeník se opravdu čepoval ve Starosuchdolské restauraci, nicméně studenti moc pijí, tak už se v nabídce této hospody neobjevuje.

Sluneční hodiny – Oválný útvar z leštěné žuly. Jedno z původních děl, které zůstalo zachováno. Autorkou je Jaromíra Šimoníková.

Kamenná plastika – Autorem je Miloslav Hájek. Představuje geometricky abstrahovanou karyatidu. Dříve byla umístěna v prostorové vazbě s hodinami, pak přesunuta k aule, teď je v souvislosti s rekonstrukcí odstraněna a odpočívá u vchodu do libosadu.

Obří Plastika – Mohutná pětimetrová betonová plastika zdobila náměstíčko v areálu vysoké školy od roku 1973 Autorem byl Karel Malich. Při neodborné revitalizaci prostranství byla zničena – její hodnota se přitom pohybovala v řádech milionů. V době, kdy se do soukromých sbírek kupují jeho pastely za statisíce, se zničila jeho obří plastika, na kterou se všichni mohli přijít podívat zadarmo. Nyní je tu umístěna lavička Václava Havla.

Římská bohyně Ops, před Informačním centrem - Bronzová plastika dívky v mírně nadživotní velikosti vznikla v roce 2005. Vytvořil ji sochař Michal Moravec.

1) Dřevařský pavilon zaří novotou 4) Plány revanšistů zhatí naši vepři boubelatí
2) Stejně jako High Tech výukový pavilon 5) Budova s nesrozumitelným názvem
3) Kamenná karyatida zatím odpočívá u vchodu do libosadu 6) Od univerzity je neobvyklý výhled na Prahu

Dřevařský pavilon fakulty lesnické a dřevařské - Objekt je rozdělen do tří celků – hlavní čtyřpodlažní budovy, dvoupodlažní části s přednáškovými sály na východní straně a spojovacího koridoru hlavního vstupu. Realizace trvala deset měsíců v průběhu roku 2015. Jde o jednou ze dvou nejvýznamnějších investičních akcí, které byly v posledních desetiletích na ČZU realizovány. Dřevařský pavilon byl otevřen v lednu 2016.

High-tech technologicko-výukový pavilon Fakulty lesnické a dřevařské – Momentálně poslední stavba v areálu, pavilon byl otevřen na podzim 2018. Umístění pavilonu uzavírá urbanistickou kompozici kampusu mezi objektem pokusných stájí a novým Dřevařským pavilonem. Tento přechod ze zastavěného do přírodního prostředí libosadu je řešen nízkými hmotami objektů nepřesahujícími výšku sedmi metrů. Mezi objekty Dřevařského pavilonu a nově navrženým pavilonem vzniká plocha parku sloužícímu k oddechu studentům a zároveň je místem s dřevěnými zařízeními ukazujícími prvky rekreační funkce lesa, aby i studenti univerzity věděli, jak vypadá krmítko či posed.

Libosad - Slouží k rozvoji výuky a výzkumu v oboru zahradní a krajinářské architektury. Začal vznikat v letech 2007-2008. K úplnému dokončení libosadu (vodní prvek a amfiteátr) došlo v roce 2014. Zahrnuje problematiku okrasných výsadeb a technologii pěstování. Má plochu 2,7 ha, je tu cca 800 dřevin a 400 trvalek. Od roku 2013 je libosad zpřístupněn veřejnosti. Otevřeno má od dubna do listopadu, ale o víkendu má stejně zavřeno.

Mezifakultní environmentální centrum – Bylo otevřeno v prosinci 2015. Univerzita tak získala další moderní prostory pro výuku, výzkum i zázemí pedagogů.

1) Vyhlídka na Lysolaje 4) Ve Špačkově galerii jsme už byli na vernisáži Františka Michla
2) Pod námi je ZŠ Járy Cimrmana 5) Pacienti Alzheimercentra přispěli i na tento dům
3) Z pískovny bude za třicet melounů park 6) Hostinec klame názvem, teď už je to mondénní Fresh Food Pub

Fotoalbum vycházky...

Vyhlídka na Lysolaje – Celému prostranství dominuje socha, jejímž autorem je francouzský sochař Jean-Paul Chablais s názvem Jaro. Socha vznikla v roce 2016 při 3. ročníku Sochařského sympozia Lysolaje, během něhož sochaři vytvářeli svá díla přímo na veřejnosti v Houslích.

Základní škola Járy Cimrmana, Lysolaje – V roce 2014 při oslavách osmdesátého výročí založení školy získala škola čestný název Základní škola Járy Cimrmana Lysolaje. Oslav se osobně zúčastnil Zdeněk Svěrák. Zřejmě při této příležitosti pronesl projev, ve kterém doložil, že název školy je opodstatněný: „Psal se rok 1876, kdy Cimrman chodil pravidelně se svými přáteli – Vrchlickým, Zeyerem, Myslbekem, Ženíškem a tehdy začínajícím malířem Mikolášem Alšem besedovat na Brandejsův statek v Suchdole. Cimrmanova osobnost Alše uchvátila. Trávili spolu mnoho hodin při dlouhých procházkách po okolí, vedoucích často i do malebných Lisolejí (dnes Lysolají). Osudovou provázanost Alše, Cimrmana a Lisolejí lze vyčíst z Alšova díla. Například inspirací k slavnému obrazu „Břetislav a Jitka“ není stejnojmenná česká pověst, nýbrž Cimrmanův dobrý skutek, kdy nesl v náručí vyspělou školačku s podvrknutým kotníkem při cestě ze Šourkova statku. V Lysolajích totiž školu neměli, proto děti musely chodit až do Dolní Šárky. Jak bylo u historických výjevů zvykem, Aleš scénu na obraze pouze maskoval obligátním koněm. Na základě fyzického vyčerpání z přepravy korpulentní poraněné dívky se poprvé v Cimrmanově hlavě zrodila myšlenka vybudovat školu přímo v lysolajské obci. Úředníkům se návrh velmi zamlouval, a proto již o padesát šest let později, se 2. září 1934 škola poprvé zahemžila školními brašničkami. Tím zde ovšem Cimrmanova stopa nekončí. Po vzoru Joachima Barranda a jeho úspěšných nálezů v Prokopském údolí, se okrajově zabýval i paleontologií na okraji Lysolajského údolí. Pokusil se nalézt prvohorní zkameněliny v pískovcové rokli za obcí. Když zde však narazil pouze na písek, povzdechl si prý v hostinci u Valentů: „V paleontologii už budu hrát jen druhé housle!“ Sousedé pak Cimrmanovo nenaleziště začali nazývat „Druhé housle“ a tento název se, jak víme, ve zkrácené podobě zachoval až dodnes.“

Denkrova pískovna – Z původní zarostlé pískovny na kraji obce směrem k Šárce vzniká sportovní plocha. Revitalizaci Denkrovy pískovny provádí firma Strabag, která vyhrála s nabídkou 33 824 220 Kč. Lysolaje získaly na to z rozpočtu hl. m. Prahy částku ve výši 30 000 000 Kč. V 1. fázi rekultivace proběhlo vymýcení dřevin, zemní práce, zpevnění svahů a sadové úpravy. Tyto práce byly dokončeny v říjnu 2018. Na jaře 2019 dojde k instalaci sportovních prvků. V témže roce, tedy v roce 2018 dokončily Lysolaje výběrové řízení na výstavbu Sportovně-rekreačního areálu na pozemcích nad zahrádkářskou kolonií Zavážky. Zhotovitelem je opět Strabag s nabídkou ve výši 26 395 550 Kč. Finanční prostředky ve výši 26 milionu Kč opět získal obec z rozpočtu hl. m. Prahy a zbývající částka (400 000 Kč) byla financována obcí. Na srovnaném terénu vznikne přírodní fotbalové hřiště. Takže za rok 2018 získaly Lysolaje od pražského magistrátu částku 60 milionu Kč. Lysolaje mají 598 obyvatel, kupříkladu Praha 6, jehož jsou Lysolaje součástí má 104 tisíc obyvatel, tedy 176 krát víc. Tedy prostou trojčlenkou nám vychází, že by Magistrát měl Praze 6 dát 10,5 miliard – a to jen v roce 2018. Ovšem trojčlenka je v tomto případě nedůležitá. Starostou Lysolají je totiž Petr Hlubuček, který sedí zároveň ve vedení magistrátu. Teď v roce 2018 se po volbách dokonce stal náměstkem za TOP 09 pro infrastukturu. Podle aktualne.cz je to gesce, na kterou se hodí, protože právě znalost městských částí a jejich problémů je klíčová ve chvílích, kdy Praha rozhoduje, kde postaví kanalizaci, kde zrenovuje park nebo vyhloubí rybník. Lysolaje už kanalizaci mají, park se buduje, tak teď je na řadě zřejmě ten rybník. Mimochodem v roce 2017 byla provedena dostavba a opravena původní budova školy Járy Cimrmana. Celkové investice do úprav školy přesáhly 30 mil. Kč. Nemusím dodávat, že hlavním sponzorem byl opět magistrát.

Špačkova galerie, Lysolajské údolí 12 – Dne 18. 3. 2007 se zde konala vernisáž obrazů Františka Michla, kterou uspořádal jeho syn JiMi.

Čábelecká 4 - Aleš Kulich a Jaroslava Jůzová jsou zakladateli, provozovateli a statutárními zástupci společnosti Alzheimercentrum. Postupně vlastnili osm zařízení v Čechách např. v Průhonicích, Zlosyni, Písku a jedno na Slovensku, které disponovaly téměř tisícovkou lůžek. Nicméně v roce 2017 koupila 70 procent Alzheimercentra společnost Unicapital Healthcare. Po patnácti procentech si ponechali každý z dosavadních majitelů. Domovů pro pacienty s Alzheimerovou chorobou vzniká čím dál víc, ubývá sice hráčů na trhu, ale stavějí se „velkokapacitní“ ústavy. Zákonem jsou ceny zastropovány na 210 korunách za ubytování klienta a 170 korunách za jídlo denně. Soukromníci pak fakturují příbuzným dodatečné platby jako fakultativní služby např. pedikúru, někdy je to osm tisíc korun měsíčně, ale částky mohou dosáhnout i desítky tisíc. Jaroslava Jůzová tvrdí, že „mít domov pod 80 klientů je ekonomická sebevražda“. Aktuálně připravuje projekty v Ostravě a v Plzni pro 130 klientů. Jak vypadá ekonomická sebevražda v praxi, je tato přerostlá vila. Jejími majiteli jsou právě Aleš Kulich a Jaroslava Jůzová.

Helmrovka, Čábelecká 2 - Pochází pravděpodobně z 18. století, původ jména není znám. Prodělala několik přestaveb, poslední kolem roku 1925. Před rokem 2000 vyhořela a byla ponechána svému osudu.

Břetislavka, V Šáreckém údolí 1 - Původně zřejmě vinice z druhé poloviny 19. století. Dům byl postaven na místě usedlosti v roce 1875 a byla v něm umístěna i restaurace. Od konce 19. století byla Břetislavka centrem sokolů a divadelních ochotníků. Divadelní odbor zdejšího Sokola vlastnil přírodní divadlo u Heřmanova mlýna v Tiché Šárce. Dodatečně byl přistavěn taneční sál a hostinské pokoje. Při poslední rekonstrukci v roce 2015 byl sál zbourán a místo něj byly postaveny byty. Byl obnoven provoz hostince Na Břetislavce. Byla trochu dražší než původní čtyřka, ale zůstala i zahrada. Nyní tu od února 2019 funguje luxusní Fresh Food. Je to příznačný začátek pražského Beverly Valley.

1) Přes Šárecký potok 4) Důmylně maskovaný zahradní domek navrhl arch. Žentel
2) Usedlost Okolku vlastní Radovan Vítek 5) Žežulka je vlastně nepovedený pivovar
3) Stejně jako panství Rydinghurst, které koupil od Ringo Starra 6) Sanytrovka patří Iránské islámské republice

Okolka, V Šáreckém údolí 32 – V místech nynější usedlosti se kdysi rozprostírala vinice malostranského měšťana Kryštofa Kobra z Kobersberka. Kryštof Kober byl roku 1621 pro účast ve stavovské vzpouře popraven a jeho statky konfiskovány. Roku 1652 koupil vinici Vilém Jindřich rytíř Odkolek. Domu i vinici se začalo říkat Odkolka, později Okolka. V polovině 19. století byla u usedlosti postavena vila Ctiborka. Teď vilu vlastní Radovan Vítek. Vítek je majitelem realitní skupiny CPI Group, která staví a spravuje komerční i rezidenční nemovitosti. Skupina prodává luxusní byty v centru Prahy i přepychové apartmány v zahraničí. Podle žebříčku časopisu Forbes aktuálně dosahuje majetek Radovana Vítka 3,5 miliardy dolarů (84 miliard korun). Nebylo tomu tak vždycky. Před deseti lety v roce 2008, když se rozváděl se svou první ženou, byl chudý jak kostelní myš. Už tehdy bydlel v Šáreckém údolí v této vile za cca 50 milionů, ovšem vila patřila a patří společnosti Vila Šárka a zbylý majetek byl přepsán na jeho matku Miladu Malou. Není divu, jeho exmanželka po něm požadovala 3,6 miliardy Kč – je to dosud nejvyšší částka v historii rozvodů v Česku. Soud skutečně neuvěřil, že je Vítek úplně bez majetku, když na veselku s novou ženou letěl na Maledivy soukromým tryskáčem, a tak musel vyplatit bývalé ženě jednorázově 3,2 milionu korun. Syn zůstal v péči matky. O rok později získal Vítek syna do výhradní péče a zato zaplatil exmanželce 30 milionů. Nicméně nyní se tady v Šáreckém údolí Radovan Vítek už téměř nezdržuje, neboť v roce 2015 koupil britské panství Rydinghurst od bývalého bubeníka skupiny Beatles Ringo Starra. Ringo se pro změnu odstěhoval do skutečného Beverly Hills. Za venkovské sídlo zaplatil Vítek 13,5 milionu liber - v přepočtu přes půl miliardy korun. Kromě domu s osmi ložnicemi zahrnuje čtyři menší chaty, vnitřní bazén, tělocvičnu, saunu, koňské stáje, krytou jízdárnu a heliport. Majetek Ringo Starra je odhadován na sedm miliard korun, zatímco Vítka na 84, takže ex-Beatles je oproti Vítkovi pouhý břídil.

Purkrabka, V Šáreckém údolí 36 - V místech dnešní usedlosti bylo na konci 16. století pět vinic. Roku 1615 získal spojené vinice Michal Vitman, měšťan z Nového Města, a od té doby byla nazývána Vitmanovskou. Když byl Vitman roku 1621 odsouzen ke ztrátě hrdla a statků ve stavovském povstání, získal vinici purkrabí Adam ze Šternberka. Na konci 70. let 17. století se stala natrvalo majetkem purkrabství a tím také dostala název Purkrabka. Jednopatrový dům byl pozdně klasicistně přestavěn kolem roku 1850.

Zahradní domek u Konvářky - Autory této drobné dřevostavby jsou Jiří Žentel, Alena Žentelová a Zdeněk Lachout z Atelieru Žentel. Zahradní domek je situován na pozemku usedlosti Konvářka, má rozměry 5 x 5 x 5 metrů. Plochá střecha je navržena jako „zelená“.

Žežulka, V Šáreckém údolí 42 – Tato vinice vznikla spojením tří vinic, a to v roce 1600 do rukou Jakuba Žežuleho, měšťana z Nového Města, po kterém dostala jméno. V polovině 19. století tu postavil Únětický pivovar budovu na výrobu piva. Poté ale zjistil, že Šárecký potok je značně znečištěn, neboť do něj vypouštěl splašky Ruzyňský cukrovar (dnes je zde věznice). Proto byl pivovar předělán jen na sladovnu a z budovy u silnice se stal výletní hostinec. V roce 1874 byla Žežulka přestavěna na nájemní byty.

Sanytrovka, V Šáreckém údolí 56 – Vinice zde vznikla v polovině 16. století. Roku 1642 koupil vinici sanytrník Matyáš Erl. Sanytr neboli ledek sloužil k výrobě střelného prachu. Podle jeho povolání získala usedlost jméno. Ve 20. letech 20. století byla usedlost přestavěna do dnešní novobarokní podoby majitelem hrabětem Ledóchowským. Nápadná je mansardová střecha s velkými vikýři a v prvním patře francouzská ona. Nejcennější je ale uvnitř, kde hrabě nechal zřídit kapli a halu se starobylou knihovnou a obrazy. Obě místnosti včetně zařízení jsou památkově chráněny. Sanytrovka byla nabízena k prodeji, koupila ji Iránská islámská republika pro svoji rezidenci. Tak snad kaple přežije i Alláha.

Malý mlýn, V Šáreckém údolí 17 - Malý mlýn nebo též Šatovák leží u lesní cesty od Matěje do Šáreckého údolí. K roku 1721 máme zprávu o majiteli Pavlu Malém, podle kterého je mlýn pravděpodobně nazván. V držení rodiny Malých byl až do roku 1784. Nedostatečný přítok vody z náhonu od Emilky způsobil, že ve druhé polovině 19. století mlýn skončil.

Nehoda Dary Rolins, Šárecké údolí 56 - K nehodě došlo v červenci 2010 v zatáčce u Šatovky. Motocyklista se vracel z Šárky z rybaření domů. Jel na malém motocyklu, který nedosáhne vyšší rychlosti než 40 km/hod. Podle policie se muž vyhýbal popraskané vozovce. Došlo přitom ke srážce s automobilem jedoucím v protisměru, které řídila Dara Rolins. Muž měl lehce poraněnou ruku, ale po převozu do nemocnice ho ranila mrtvice a zemřel. Obvodní soud vyměřil zpěvačce Daře Rolins za usmrcení z nedbalosti podmíněný trest na dva roky a zároveň jí uložil nahradit zhruba milionovou škodu manželce a dcerám. Po přezkoumání celého případu bylo rozhodnuto, že autonehodu mohl i zesnulý Jindřich Rotrekl. Proto soud zkrátil zpěvačce podmíněný trest ze dvou let na 18 měsíců. Ovšem výška odškodnění zůstala. Dara musela zaplatit vdově finanční odškodnění za psychickou újmu ve výši 274 tisíc a dvěma dcerám a vnučce (v době nehody čtyřměsíční) - každé po 240 tisíc korunách. U plotu Šatovky byl dlouhá léta křížek se jménem motocyklisty.

Šatovka, Šárecké údolí 74 – Roku 1673 koupil usedlost Jan Křtitel de Chateau, malostranský měšťan a krejčí a po něm dostala nynější usedlost jméno. Další majitel obnovil vinohrad a zbudoval nové stavení, které se v této podobě dochovalo dodnes. Od poloviny 19. století tu byl hostinec se zahradou, poté obytný dům. Na přelomu let 2015 a 2016 obsadili squatteři Šatovku poprvé, v únoru 2018 podruhé. Museli zasáhnout hasiči a policisté. Objekt patří Praze 6, která v současnosti získává povolení pro budoucí komunitní centrum pro seniory. V novém areálu budou k dispozici malé byty určené pro seniory, kteří se ocitli v tíživé situaci. V areálu bude také kavárna. Celý projekt má stát zhruba 150 milionů korun a bude ho financovat městská část spolu s magistrátem. Stavba má probíhat v letech 2020-2022.

Rakařka, Šárecké údolí 76 – Byla také postavena na místě vinic. Pojmenování Rakařka se prvně objevuje v roce 1805, snad souvisí s výskytem raků v Šáreckém potoce. Zcela nenápadné průčelí domu obohacovalo dřevěný vyřezávaný arkýř. V roce 1935 bylo nedaleko za domem postaveno koupaliště Tichá Šárka. Bylo uzavřeno v roce 2002. Dům si s pozemkem bývalého koupaliště prodalo v roce 2017 Ministerstvo financí v dražbě firmě Great Parkland. Ta okamžitě všechny stavby na celém pozemku včetně Rakařky srovnala se zemí. Pozemek sahá až téměř k hraně údolí, tak se možná ještě dočkáme orlích hnízd.

Zuzanka, V Šáreckém údolí 78 – Jednopatrová novorenesanční vila stojí na pozemku usedlosti Žitné. Nechal ji postavit majitel Žitné František Mráz v roce 1875. Z plastické výzdoby se dochovaly dvě ženské sochy při hlavním schodišti. Vila patřilaod roku 1885 až do 2. Světové války rodině Rottů. Pobývala zde spisovatelka Karolina Světlá (vlastním jménem Rottová), která do prostředí Šárky zasadila svou novelu Láska k básníkovi. Po válce byla ve vile mateřská škola, nyní patří Štěpánu Haladovi, jež vlastní luxusní klenotnictví v Pařížské ulici a Na Příkopech. Od roku 1964 podléhá Zuzanka památkové ochraně.

Emilka alias Duchonská, Šárecké údolí 19 - Roku 1680 se majitelem vinice stal Václav Rauch, půhončí při zemských deskách (půhon=pohnání před soud), po němž se začalo vinici nejspíše v souvislosti se zkomolením úřadu Důhonská a později Duchonská. Na počátku 20. století byla na pozemcích Duchonské postavena vila Emilka. V roce 2005 byla zarostlá v okolním porostu, takže ze silnice nebyla vůbec vidět. Byla zbourána a na jejím místě byla postavena její věrná kopie. Jen název Emilka zmizel. Na okolních pozemcích jsou vybudovány stáje a výběhy pro koně.

Heřmanův dvůr, V Šáreckém údolí 82 – Vinice zde vznikla po roce 1565. Kolem roku 1600 se majitelem usedlosti stal novoměstský radní Vojtěch starší Koutský z Jenštejna. Ten se účastnil povstání v roce 1618, trest mu byl prominut, neboť se přihlásil k tzv. pardonu a kromě toho bylo třeba jeho služeb k prozkoumání úředních spisů. Koutský se však nechtěl vzdát své víry, a tak musel roku 1627 stejně odejít ze země. Za třicetileté války koupil mlýn zemský prokurátor Václav Michal. Heřmanův dvůr je tvořen dvěma budovami okolo nepravidelného dvora, do něhož se vstupuje pozdně barokní branou. Hlavní obytné stavení bylo postaveno před rokem 1725, na průčelí se nacházejí sluneční hodiny z roku 1764. V roce 1914 přibyla na pozemcích Heřmanova dvora patrová vila. V roce 2009 byl zanedbaný dvůr přestavěn a dostavěn na obytný soubor. Nejzachovalejší je nakonec vjezdová brána. Za další vjezdovou bránou na druhé konci dvora se nacházelo jedno ze dvou přírodních divadel v Šárce. Druhé divadlo v Divoké Šárce jsme viděli při naší vycházce Ať žije 50. výročí Leninovy třídy!

Vokorinka, V Šáreckém údolí 53/27 – Jedna z mála usedlostí zachovaná v původní podobě.

V Šáreckém údolí 104 – Zde v pronajatém domě bydlela Dara Rolins. V roce 2015 se přestěhovala do vlastního nově postaveného domu v Tuchoměřicích u Prahy.

V Šáreckém údolí 104f – Rok 2011. Obří zahloubený tunel do skály v přísně chráněném území Šáreckého údolí nebyl omyl zbloudilých stavbařů z komplexu Blanka, ale stavba vinného sklípku, kvůli kterému se musela trhat skála. Stavitel Libor Chrobok měl povolení ochránců přírody, radnice Prahy 6 a kvůli odstřelu skály i báňského úřadu. Podnikatel si tu nepostavil jen sklípek, který slouží k uložení cca 8000 lahví vína, ale i svou vilu. Libor Chrobok- je majitelem společnost Geco Tabak, obchodující s cigaretami a tabákovými výrobky, jako jediná česká firma figuruje v žebříčku deseti největších tuzemských obchodních tabákových firem. Vznikla v prosinci 1991 jako společnost s ručením omezeným. Ředitelem již tehdy byl Libor Chrobok. Dalším podílníkem byl Martin Ulčák.

Na Pučálce 11 – Přímo uprostřed zahrádkářské kolonie Jenerálka, v přírodní rezervaci si postavil vilu Martin Ulčák. Do listopadu 1989 byl nejvyšším pražským funkcionářem komunistického svazu mládeže, poté se stal šéfem celostátního SSM. Bylo to v době, kdy se „ztratil“ obrovský majetek organizace, on ale popírá, že by si cokoliv přivlastnil. Jeho první firma Geco zprostředkovávala různé obchody a úvěry za provize, aktivní byl při privatizaci Sokolovské uhelné i Třineckých železáren. Významně obchodoval i se Sazkou a půjčil jejímu exšéfovi Aleši Hušákovi desítky milionů, ale posléze se kvůli 50milionové směnce s ním soudil. Objem transakcí jeho firem dosahuje stovek milionů až miliard korun. 14. prosince 2014 po 22. hodině prolétla do domu Martina Ulčáka oknem kulka. Zasáhla televizi, nikoho nezranila. Ulčáka kulka minula o několik centimetrů. V jeho prospěch sehrálo svou roli to, že dvojité okno odrazilo a změnilo směr střely. Policie prověřovala podezření ze spáchání trestného činu pokusu vraždy, ale po dvou letech případ odložila. Nicméně výsledkem je, že Martin Ulčák nechal celou zahrádkářskou kolonii obehnat vysokým ostnatým drátem, takže nelze projít ani dříve průchozími cestami. Ploty jsme viděli při podzimní vycházce Na hraně IV. Že jsou provázáni s Liborem Chrobokem nejen profesně, dokazuje i společný výjezd od svých vil s přísně střeženou vrátnicí.

Ke Kulišce 2 - Sazka je nejstarší loterijní společnost v České republice. V roce 2011 se dostala do insolvence a koupily ji finanční skupiny PPF a KKCG za 3,8 miliardy korun. O rok později koupila společnost Karla Komárka podíl PPF a stala se tak jediným vlastníkem společnosti. Jen v roce 2015 vykázala Sazka zisk 633 milionů. Členem představenstva je Pavel Šaroch, majitel této vily.

Dubový mlýn, K Dubovému mlýnu 4 – Mlýn je doložen v pramenech na konci 16. století jako majetek strahovských premonstrátů. V roce 1688 koupil mlýn Pavel Mysliveček. Jeho syn Josef byl otcem skladatele Josefa Myslivečka, který se však v Dubovém mlýně nenarodil, jak bývá mylně uváděno. V roce 1940 koupil Dubový mlýn továrník Jindřich Jelínek za jeden milion korun pro svou ženu Jarmilu, rozenou Žižkovou z Trocnova. Po válce byla firma zestátněna, ale Jelínkovi se podařilo, že byl zvolen národním správcem. Stejně ještě téhož roku emigroval. Dubový mlýn převzal n. p. Korek Klášterec nad Ohří a pokračoval zde ve výrobě zátek a hliníkových uzávěrů. Výroba zanikla v roce 1980. Jelínkovi odjeli do Kanady a firma založená Jindřichem Jelínkem The Jelinek Cork Group patří dodnes ke špičce producentů korku. Jeho syn Otto Jelinek, narozený v roce 1940, získal v roce 1955 spolu se sestrou Marií juniorský domácí titul ve sportovních dvojicích, v letech 1957 a 1958 bronzovou medaili na MS, v roce 1960 čtvrté místo na olympijských hrách v Squaw Valley, v roce 1962 titul mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic v Praze a v roce 1965 titul profesionálních mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic. Po skončení sportovní kariéry se věnoval podnikání v oblasti sportovních potřeb (např. vyráběl brusle značky Jelinek). Politickou kariéru nastartoval v roce 1972, kdy byl zvolen členem kanadského parlamentu. Do zákonodárného sboru byl zvolen celkem pětkrát. V roce 1984 se stal ministrem pro fitness a amatérský sport, v letech 1989 - 1994 byl dokonce ministrem financí. Pro české potřeby se přejmenoval zpátky na Otakara Jelínka a restituoval Dubový mlýn. V roce 1994 se vrátil do České republiky jako šéf české pobočky a předseda rady ředitelů pro střední Evropu firmy Deloitte & Touche. Bydlí v Dubovém mlýně. V srpnu 2013 se stal ovšem už zase jako Otto Jelinek velvyslancem Kanady v České republice. Byl jím tři roky do roku 2016.

Obytný areál Dubový mlýn - Obytný areál vznikl pod původním mlýnem. Uzavřený areál tvoří vlastní mlýn se čtyřmi mezonetovými byty se samostatnými vstupy a dvanáct nových vil. Dvě vily vlastní fotbalisté Vratislav Lokvenc a Milan Baroš. Jak jsem se to dozvěděla? Z bulváru a z titulku „Žaloba na Milana Baroše a spol.: Terorizují sousedku?" Terorizování ze strany Baroše vypadá takto: Baroš si koupil vilu v areálu za 40 miliónů a ostraze přísně střeženého rezortu, který vyrostl kolem domu důchodkyně, platí za hlídání, stejně jako další obyvatelé, 15 000 korun měsíčně. Osmdesátiletá paní nic neplatí, a tím pádem nedostala klíče od brány, strážný jí otevře, jen když se dobře vyspí. A to dožralo syna dámy v úctyhodném věku. Baryho a další prominenty žene před soud. „Především uvádím Milana Baroše, jelikož s ním jsem mluvil a on koukal, jako že neví, co s tím má dělat,“ soptil syn nešťastné paní.

TOP rezidence, V Šáreckém údolí 35 – 41 - Na místě bývalé Baráčkovy cihelny, která léta pustla, následně zde byly sklady a tiskárna, vznikl koncept padesáti nízkoenergetických řadových domů, které navrhli Šafer Hájek Architekti. Komplex stavělo impérium Karla Komárka KKCG. Rezidenční komplex nabízí svým obyvatelům polosoukromý park s dětským hřištěm a alejemi vzrostlých stromů. Na park navazují soukromé prostory domů, zahrádek a předzahrádek. Dominantou obytného souboru je zrekonstruovaný komín, ke kterému je zakomponovaná společenská místnost-klubovna. Dalším poznávacím prvkem areálu je socha Jaroslava Róny Stisk. Interiéry rodinných domů navrhl ateliér Olgoj Chorchoj. Stavba probíhala v letech 2015 - 2017. Domy stály od 13,5 milionů korun, ty největší s plochou téměř 300 m2 v průměru 26 mil. Kč. Skladba kupujících byla 85% Češi, 15 % cizinci. Projekt získal 2. místo v soutěži Best of Reality 2017.

Kostel sv. Jana Nepomuckého, zvaný V trníčku, K Vršíčku – Nejdříve byl na tomto místě v roce 1680 zřízen morový hřbitov. Na počátku 18. století zde byla postavena kaple se sochou Jana Nepomuckého. Po další morové epidemii v roce 1713 byl hřbitov rozšířen a na místě kaple byl postaven současný barokní kostel. Na původně morovém hřbitově byli později pohřbíváni farníci z Nebušic a Střešovic; hřbitov zanikl koncem 19. století. Po druhé světové válce přestaly být v kostele slouženy bohoslužby. Kostel byl obnoven teprve koncem 80. let 20. století.

Jenerálka – Byla to původně vinice patřící premonstrátům na Strahově. Prvně se název Jenerálka objevuje v polovině 18. století a bývá uváděno, že je odvozen ze skutečnosti, že zde sídlil rakouský generální štáb. Nikdy tu nesídlil, jen generální vikář. Bývalý dvůr je tvořen skupinou čtyř budov kolem obdélného dvora, dvoutraktový zámeček byl postaven ve 2. polovině 18. století. Větší přestavba do novobarokní podoby byla provedena v letech 1923-24 podle projektu Milana Babušky (autor Národního technického muzea!) pro účely Domova československých legionářů – invalidů. Po atentátu na Reinharda Heydricha byla Jenerálka přeměněna na dětský domov s tvrdým režimem pro 46 dvou až šestnáctiletých dětí rodičů popravených po atentátu. Po druhé světové válce byla v zámečku umístěna tajná výroba, krytá názvem národní podnik Tesla – vakuová technika. Po roce 1989 objekt zakoupila baptistická církev, celou usedlost opravila a zřídila zde Mezinárodní baptistický teologický seminář. Ale v roce 2014 se seminář odstěhoval do Amsterodamu a v roce 2016 baptisté zámeček prodali soukromé společnosti ECC Jenerálka. Co je předmětem jejího podnikání jednatel společnosti tají. Ví se jen to, že je ovládaná společností Cyanvenue z Kypru.

Vizerka, Divoká Šárka – Bývalá usedlost je zbourána a nyní se tu staví „rodinný dům“.