Vycházky po Praze

Úvod Usedlosti Posedlosti,oko, Literatura Odkazy Napište nám Čtrnáctka

Expedice O2 aneb Obě Orlice

22. 5. - 26. 5. 2019
navštíveny: pivovar Holba Hanušovice, Dělostřelecká tvrz Hůrka, Králíky, pramen Tiché Orlice, Rozhledna Val, Klášter Hora Matky Boží Hedeč, pěchotní srub U továrny, Mladkov, tajná nemocnice Těchonín, Jablonné nad Orlicí, pivovar U Černého medvěda, smírčí kříž Verméřovice, tvrz Orlice, Muzeum řemesel a zámek v Letohradě, pivovar Žamberecký kanec, rodný dům Prokopa Diviše, hrad Litice, pivovar Clock Potštejn, zámek Doudleby, Nový zámek Kostelec nad Orlicí, zámek Častolovice, Suté břehy, Podorlický skanzen Krňovice, pivovar U Hušků Běleč, Všesportovní stadion, Koželužská škola, Studijní a vědecká knihovna Hradec Králové, soutok Labe a Orlice, Pivovarské domy HK, Borohrádek, Peliny Choceň, Rehabilitační ústav Brandýs nad Orlicí, přírodní bludiště Labyrint, Bezpráví, nádraží Ústí nad Orlicí

Popis trasy

Jaká expedice byla

Středeční prolog expedice O2 podle obou Orlic se odehrál na Moravě. Z vlaku v Hanušovicích jsme rovnou sjeli do pivovaru. Stačila jedna čepice Holby a už byl vymyšlen bojový pokřik O - O - O – ÓÓÓ - 2. Po ukončení nácviku jsme vyrazili proti toku zdivočelé Moravy. Další úspěšný trénink v Dolní Moravě, kde se mžení definitivně proměnilo v déšť. A tak v Králíkách žádné KPČ v dělostřelecké tvrzi Hůrka, natož v muzeu celnictví, ale rychle do apartmánů u truhláře a pak mezi kapkami deště na náměstí, kde jsme svedli tuhý boj se silným Gustavem (vzpomínáte Litovel – Gustav Frištenský?)
Ráno pochmourno, zdatnější jeli přivítat ranní frakci k vlaku, my jsme začali rovnou stoupat. U pramene Tiché Orlice v pláštěnkách, ale šťastni – musíme si bouchnout, že výš už zaručeně nepojedeme. Přes rozhlednu, ze které nebylo v mlze skoro nic vidět, do kláštera v Hedči a hlavně restaurace s velice nepřiléhavým názvem Poutní dům. U nás se svítí, přijelo dvacet úplně promočených poutníků, ale nevpouští se. Museli jsme ještě přetrpět prudký sjezd zpátky do Králíků a pak už bylo blaze. U Lípy jsme si O-O-O běd natáhli o kafe s, a když rosnička dala pokyn k evakuaci, opravdu už nepršelo, nelilo a do konce expedice už nepadla ani kapka. Širokým údolím ponejvíce po uzounkých silničkách do Mladkova (zavřená hasičská hospoda- nešel proud), do Těchonína, kde se Julek opožděně hlásil do služby v super tajné nemoci. V Jablonném tak brzy, že jsme jeli do pivovaru U Černého medvěda ještě před ubytováním na koupališti a v Srdíčku a pak se tam znovu dotrousili po zahnízdění.
V pátek ráno loukami do tvrze Orlice, kde nás dojela Stáňa a hned bylo živo, z muzea řemesel v Letohradu nám málem odjela kabrioletem Kaipan. My jsme se raději vnutili do zámku podívat se na polovinu světničky Járy Cimrmana a pak do baru Rolland. Jen jsme párkrát šlápli do pedálů a rázem jsme byli v Žamberku u Divoké Orlice. Oběd v Žambereckém kanci s devítkou Kormidelníkem neměl chybu, sama servírka nám nabídla, že nás sládek (už mu bylo osmnáct?) provede podzemím pivovaru. Blesková návštěva spřátelené šestnáctky i Prokopa Diviše. Někdo na hrad Litice, někdo rovnou do Clocku, ale všichni museli překonat „cyklostezku“ podle Orlice a ďábelské stoupání do Brné. V Potštejně v pivovaru odměna hořko-sladká – hned naproti je cukrárna. Podvečerními loukami do kempu v Kostelci – jé, tady už jsme byli na Cykločundru. Dlouho jsme odolávali zimě na terásce před kempovou hospodou, ale nakonec jsme Janu slavili vevnitř.
V sobotu po ránu jsme si užili s Jarmilou něco starých pověstí pod „Erbenkou“, projeli jsme parkem hraběte Kinského a způsobně vedli kolo u hraběnky Šternberkové. V Týništi jsme odložili v Roubence přebytečné saky paky a ve Worker´s Pubu (co by tomu asi řekl Zápotocký, že mu přejmenovali Dělnický dům) jsme si dali opožděné ranní pivo. Pak už rovnou do lůna přírodního parku Orlice. U skanzenu v Krňovicích jsme potkali prvního z domorodců Podorlického kmene – Lucku a s ní dojeli na oběd v pivovaru U Hušků. Jedeme přímo po břehu Orlice a stotisícové město nevidět. Jen se náhle vynořila lízátka a studijní knihovna a už je tu soutok. Tak další vrcholové foto a hajdy na náměstí na pivo. Je to neuvěřitelné, ale museli jsme Libigerovi radit, kde má v Hradci ten nejjasnější Klenot. Cesta zpět hradeckými lesy ubíhala jako vítr. V pět v Klenotu, v Týništi před šestou (kecám před sedmou). V Roubence abiturienti skoro našeho věku (diskotéka a la Cést la vie), ale Worker´s Pub to jistí večeří i hokejem v televizi.
O co luxusnější snídaně v Roubence, o to zajímavější prostředí v Murphy´s baru v Borohrádku (tady se nezavírá). Pivo za 22, někteří hosté od večera, ale hezké posezení na přilehlé terásce. Opět zelenými loukami a lány do Chocně. Peliny jsou jak hotel, tak i skály – obé navštíveno. V Brandýse na počest Komenského vysadili Labyrint – pár keříků, jak v něm mohli ti tři blbci ve člunu zabloudit. Mohli. Šéf nás sice dovedl po našich mnoha marných pokusech k ráji srdce, ale pak nám utekl a kdyby nepomohl další nepotměšilý účastník expedice, tak tam bloudíme dosud. V Bezpráví U Pildy se někteří dožadovali předčasného závěrečného zhodnocení: "Je to v popisu cesty!". Naštěstí paní Pildová vyšťourala jeden, jediný vychlazený Brut, a tak první zhodnocení dopadlo výtečně. A U Kačera v Ústí těsně před nádražím už jsme hodnotili jeden za druhým. Vlak frakce časný odjezd měl brutální zpoždění, a tak jsme je chudáky přibrali k nám do o hodinu pozdějšího vlaku. O - O - O – ÓÓÓ ten je narvaný, ale naštěstí za O - O - O – ÓÓÓ 2 hodiny jsme byli v Praze!

1) První zastávka v Pivovarské restauraci Holba 4) Při stoupání poprvé spatřena Tichá Orlice
2) Jedeme proti zdivočelé Moravě 5) Pramen Tiché Orlice je řádně označen
3) Dělostřelecká tvrz Hůrka nad Králíky 6) Vrcholové foto u pramene

středa Hanušovice – Králíky 20 km

Hanušovice (německy Hannsdorf) - Město ležící na soutoku řeky Moravy a říčky Branné bylo založeno počátkem 14. století. V Hanušovicích se nachází památkově chráněný barokní farní kostel sv. Mikuláše, fara a sochy sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie. Žije zde přibližně 3 200 obyvatel.

Pivovar Holba, Hanušovice - Pivovar vyrábí tradiční české pivo podle původních receptur od roku 1874. V současné době je součást akciové společnosti, která sdružuje tři severomoravské pivovary: Hanušovice, Litovel a pivovar Zubr z Přerova. Roční výstav se pohybuje okolo 350 tisíc hl ročně.

Pivovarské muzeum, Zábřežská 265 – Součástí muzea je i Pivovarská restaurace, kde čepují osm druhů Holby.

Pěchotní srub U nádraží - Poblíž železniční stanice Červený Potok stojí pěchotní srub K-S 8. Srub byl postaven v rámci prvorepublikového pohraničního opevnění ve 30. letech minulého století. Dnes je objekt využíván jako vojenské muzeum zaměřené na předválečné opevnění.

Králíky (německy Grulich)- Historicky se jedná o nejvýchodnější město Čech, při trojmezí s Moravou a Slezskem (resp. Kladskem). Poblíž se nachází strategicky důležité Mladkovské sedlo se silničním a železničním přechodem do Polska. Nedaleko Králík prochází jedno z hlavních evropských rozvodí mezi Černým a Severním mořem, asi 20 km severně od města na Králickém Sněžníku pramení řeka Morava. Historické jádro je městskou památkovou zónou.

Dělostřelecká tvrz Hůrka, Králíky - Měla se stát opěrným bodem předválečného systému opevnění. Výstavba probíhala v letech 1936–1938. Bojeschopná měla být v druhé polovině roku 1939. K tomu už však nedošlo. Za války bylo na objektech tvrze vyzkoušeno několik vyvíjených zbraní německé armády. Němci také začali upravovat podzemní prostory pro výrobu leteckých součástí. Po druhé světové válce se z objektu stal sklad munice. Až v roce 2008 byl celý objekt převeden na město Králíky a zpřístupněn pro veřejnost.

Muzeum celnictví, Králíky - V budově bývalého gymnázia byla v roce 2018 otevřena expozice Východočeského památníku celnictví. Muzeum mapuje vývoj a historii výběru cla od starověku až po současnost. Největší zájem je o ukázky pašovaného kontrabandu. Např. konzervované sušené maso, poválečná americká pomoc z UNNRY, která se stala předmětem šmeliny v době lístkového hospodářství. Jsou zde vystavené uniformy, výstroj, výzbroj a pomůcky celníků, plomby, cejchované míry, písemné záznamy. Mezi nejcennější patří historické celní tarify z tereziánského období, nejstarší je z roku 1766. Některé části jsou stylově zařízené, například jako kancelář Josefa Němce, manžela spisovatelky Boženy Němcové, nebo jako služebna Finanční stráže. Nejnovější expozice se věnuje pašování, vystaveny jsou boty, hodinky, různá elektronika. Jsou to ukázky padělků, které jsou k nerozeznání od originálů.

čtvrtek Králíky – pramen Tiché Orlice – Jablonné nad Orlicí 37 km

Orlice - Její celková délka činí 33 km (od soutoku Divoké a Tiché Orlice), Vzniká soutokem Divoké Orlice dlouhé 99 km (na území Česka) a Tiché Orlice dlouhé 108 km. Tok řeky Orlice charakterizují četné meandry a slepá ramena. Jde o jeden z mála zachovalých a minimálně narušených vodních toků v Česku.

Tichá Orlice - Pramení na západním svahu hory Jeřáb v Hanušovické vrchovině, nad Horní Orlicí ve výšce 865 metrů n. m. Pramen je přístupný z odbočky po modré značce. Pod obcemi Lichkov a Mladkov protéká zalesněným údolím přes Těchonín k Jablonnému nad Orlicí. U Albrechtic nad Orlicí v soutoku s Divokou Orlicí tvoří řeku Orlice. Jediným větším přítokem je Třebovka zleva v Ústí nad Orlicí. Řeka protéká několika velkoplošnými chráněnými územími. Od obce Mladkov níže byl přímo na ochranu řeky zřízen Přírodní park Orlice.

Divoká Orlice - Pramení v horských rašeliništích Czarne bagno na území Polska v nadmořské výšce 800 metrů, jižně od lázeňského městečka Duszniki-Zdrój. Na české území vstupuje nad osadou Trčkov v nadmořské výšce 695 m. Od soutoku s Černým potokem tvoří státní hranici v délce téměř 30 km. Leží při ní obce Orlické Záhoří a Bartošovice v Orlických horách. Pohraniční úsek končí malebným chráněným územím Zemská brána. Pod Kláštercem nad Orlicí a Lhotkou je na řece přehradní nádrž Pastviny s vyrovnávací nádrží u obce Nekoř. Úsek mezi Liticemi nad Orlicí a Potštejnem tvoří romantické údolí s peřejnatou částí řeky, která je vodákům známá jako Litický oblouk. Od Doudleb a Kostelce nad Orlicí se tok řeky hodně zklidňuje.

1) Rozhledna Val se sama ztrácí v mlze 4) O tenhle letecký výhled na Králíky jsme přišli
2) Dohlédli jsme stěží na klášter v Hedči 5) I v Králíkách bude pivovar, zatím jen jeho obrázek na plechové ohradě
3) Poutní dům a nepustí nás, zmoklé jak slepice, dovnitř?!? 6) Na tvrzi U továrny zkoušeli Němci pevnost betonu

Rozhledna Val, nad Králíky - Ocelová konstrukce byla postavena v roce 2002. Horní část slouží a slouží k potřebám radiokomunikací, na úpatí je umístěn vodojem. Celková výška rozhledny je 35 metrů, vyhlídkový ochoz se nachází ve výšce 22 metrů. Z něj se vám naskytne výhled na Kralický Sněžník, panorama Jeseníků nebo Orlické hory. Rozhledna je volně přístupná.

Klášter Hora Matky Boží, Hedeč - Počátky vzniku kláštera souvisí s dokončením poutního kostela. Je barokní, kromě kostela Nanebevzetí Panny Marie je jeho součástí kaple Svatých schodů s ambity, pramenem, hřbitovem a poutním domem. Přístupová cesta z Králíků je lemována sedmi šestibokými kaplemi Roku 1883 byl klášter za kostelem zrušen a do uprázdněné budovy se nastěhovali redemptoristé, kteří zde zůstali až do roku 1950. Následně zde byl zřízen jeden z tzv. centralizačních klášterů pro řeholníky, kteří byli komunistickým režimem vyhnáni ze svých působišť. Tuto nešťastnou minulost připomíná hlavní expozice Památníku obětem internace. Vyplatí se koupit společný lístek do ambitů i památníku internace. V restauraci – bývalém poutním domě točí pivo Prorok z pivovaru v Neratově.

Pozorovatel, Mariánský kopec - Socha zde stojí od roku 2005. Říká se mu Turista, ale jeho autor německý sochař Emil Wiele ji nazval Pozorovatel. Socha vznikla na sochařském sympoziu v Králíkách, autor se údajně nechal inspirovat menhiry v Stonehenge.

Králíky (německy Grulich) - Historicky se jedná o nejvýchodnější město Čech, při trojmezí s Moravou a Slezskem (resp. Kladskem). Poblíž se nachází strategicky důležité Mladkovské sedlo se silničním a železničním přechodem do Polska. Nedaleko Králík prochází jedno z hlavních evropských rozvodí mezi Černým a Severním mořem, asi 20 km severně od města na Králickém Sněžníku pramení řeka Morava. Historické jádro je městskou památkovou zónou.

Pěchotní srub U továrny, za Králíky – Byl vybudován v listopadu 1936. Osádku mělo tvořit 35 mužů. Během okupace se na srub testovaly protibetonové střely Röchling, a tím došlo k jeho značnému poškození. I po válce se stal zdrojem stavebního materiálu a místem skládky a jeho devastace pokračuje dosud.

Mariánská skála u Mladkova – Na jejím úpatí vyvěrá údajně zázračná studánka, vedle ní je umístěna socha bohorodičky a sloup. Na skále stála ve středověku tvrz Mladkov.

Mladkov – V hospodě U Bohouše jsme přespávali při Paukově stezce v roce 2001. Už nefunguje, místo ní jako dobrá náhrada je Dům hasičů.

1) Přísně tajná nemocnice v Těchoníně 4) Cesta podle Orlice a rychlíkové trati
2) V pivovaru U Černého medvěda jsme strávili celý večer 5) Smírčí kříž ve Verméřovicích kvůli zabití kolovrátkem
3) A v Srdíčku naproti někteří z nás spali 6) V tvrzi Orlice je i wellness

Fotoalbum expedice...

Nemocnice, Těchonín - Centrum biologické ochrany Těchonín se specializuje se na vysoce nakažlivé a smrtelné choroby, jako např. ebola, SARS. Biologická ochrana se stala prioritou po teroristických útocích 11. září 2001. V roce 2002 se Česká republika na summitu NATO zavázala k výstavbě specializované infekční nemocnice. Nemocnice byla zkolaudována v roce 2009. Její účel byl utajován až do roku 2014, teprve tehdy začala patřit do sítě zdravotnických zařízení a jako jediná v zemi smí testovat ebolu. Zařízení jede naplno jen dvakrát ročně při cvičení, jinak vyčkává v pohotovosti. Celé zařízení je izolováno od vnějšího světa. Okna zde nejdou otevřít, na několik pokojů ve zcela oddělených patrech připadá obří technické zázemí sestávající z filtrů, čističek a vzduchotechniky. Personál včetně uklízeček zde chodí pouze v oblecích s dýchací maskou, nebo přímo ve skafandrech, které jsou tlakované vzduchem.

Jablonné nad Orlicí - Jablonné se poprvé připomíná jako trhová obec snad už roku 1093, bezpečné záznamy od roku 1304. Král Václav II. daroval Jablonné Závišovi z Falkenštejna, ve 14. století patřilo zbraslavskému klášteru. Obec byla velkou převahou česká, roku 1929 se k německé národnosti hlásilo jen 1 % obyvatel. Na čtvercovém náměstí, které je památkovou zónou, je několik pozdně barokních domů, dva roubené s charakteristickými lomenicemi a Mariánský sloup z roku 1748. Na mostě a v ulici Českých bratří je několik barokních soch z 18. století. Pod náměstím je model chaty a rozhledny na Suchém vrchu, vyrobený v šedesátých letech minulého století.

Pivovar U Černého medvěda, náměstí 5. května 24 - Pivovar sídlí v historickém domě U Černého medvěda z konce 16. století, do začátku 19. století sloužil jako usedlost. V pivovaru vaří piva Medvěd a Adler.

Koupaliště, Jablonné – Na začátku 30. let 20. století se Jablonné stalo vyhledávaným místem letního pobytu. Nejvyhlášenější byl penzion Filipinum. V té době se okrašlovací spolek rozhodl vybudovat ve městě koupaliště. Mohl to uskutečnit díky subvencím od státu na vybudování hospodářské nádrže k plavení dobytka. Dobytek se zde pochopitelně nikdy neplavil, ale koupaliště s kabinkami a sprchami bylo otevřeno v roce 1933. Jablonné bylo české město, ale okolní vesnice byly německé. Při vyměřování hranic záboru Sudet v roce 1938 mělo nedávno zbudované koupaliště na kraji města připadnout do Sudet. Český účastník vyměřování Václav Jansa se s lítostí v hlase obrátil na velícího důstojníka říšské moci a poznamenal, že takto budou ochuzeni o radost z pohledu na koupající se dívky všichni starší páni z Jablonného. Zástupce Říše zavelel skupině „Zurück“, čímž se hranice posunula až za koupaliště.

pátek Jablonné nad Orlicí – Kostelec nad Orlicí 51 km

Kašna, náměstí 5. května - Kašna má tvar obří lžíce, měří 4 metry a váží 750 kilogramů. Když se totiž v 80. letech rozhodovalo, jaký ideologický pomník má uprostřed Jablonného stát, podařilo se architektovi Petru Fuchsovi přesvědčit soudruhy z okresního výboru, aby odsouhlasili jiný motiv. Obří lžíci - symbol dřevařství a také chudoby zdejších lidí, kteří měli vždy hluboko do talíře. Lžíce sloužila jako kašna a původně byla napájena pitnou vodou z vodovodního řádu. Dnes už pitná voda v kašně neteče, ale nedaleko je umístěné pítko. Samotná obří lžíce už není původní, její přesnou repliku vyrobili v roce 2014.

Kamenný most přes Orlici, Jablonné nad Orlicí - Byl postaven jako tříobloukový v roce 1840, aby nahradil již starý most. Na mostě jsou dvě sochy z 18. století sv. Jana Nepomucký a sv. Florián.

Smírčí kříž, Verméřovice – Stojí hned u silnice v zahradě mateřské školky. Jednoho pozdního večera se vracela děvečka, která sloužila ve statku, z předení. Její milý si na ni počkal v křoví, aby ji vystrašil. Vybafnul na ni, ale ona byla žena činu, a protože měla v ruce kolovrat, praštila ho a on padl na zem mrtev. Od té doby stál na tomto místě smírčí kříž. Jsou to hrubě tesané kamenné kříže, které se zhotovovaly na důkaz odčinění viny.

Tvrz Orlice, Letohrad - Tvrz byla založena pravděpodobně na konci 13. století, v 16. století byla upravena v renesanční zámek. Po roce 1650 se majitelé přemístili na kynšperský zámek a objekt byl upraven pro hospodářské účely. Nově zrekonstruovaný areál tvrze je v provozu od roku 2012. Historické místnosti, sklepení, skleněné podlahy, kterými je vidět do hloubky 4 metrů, unikátní nástěnné malby jsou doplňkem hotelu s wellness.

1) Jára Cimrman sedící spící přímo u zámku v Letohradě 4) Muzeum starých strojů jsme si prohlédli letmo
2) Město mělo peníze jen na polovinu jeho světničky 5) Stejně jako rodný domek Prokopa Diviše
3) Pivovar Žamberecký kanec má velice příjemnou restauraci 6) Zřícenina hradu Litice je hezká, ale vysoko

Letohrad - Do roku 1950 mělo město název Kyšperk podle stejnojmenného hradu Kyšperk, ze kterého jsou dnes patrné jenom zbytky. Město bylo na krátkou dobu přejmenováno na Orličné a poté definitivně na Letohrad. Název Letohrad je umělý a nemá v historii žádnou oporu. Historické jádro tvoří městskou památkovou zónu. Nejstarší zmínka o hradu je z roku 1308, o městečku 1513. V letech 1680–1685 byl kostel sv. Václava s honosnou štukovou výzdobou přesahující regionální význam. U kostela je pomník buditele F. V. Heka, jenž byl předobrazem Jiráskova románové postavě F. L. Věka. V 18. století byl na náměstí postaven monumentální morový sloup, v letech 1734–1736 pětiboká barokní kaple sv. Jana Nepomuckého nad městem. Od první poloviny 19. století se Kyšperku říkalo „sirkařský“. Rozmohla se zde výroba sirek a to ještě o dva roky dříve než v Sušici.

Tyršova 305, Letohrad – Rodný dům Josefa Korbela. Narodil se v roce 1909, od roku 1933 pracoval na ministerstvu zahraničí, v letech 1936-39 byl atašé v Bělehradě, kde se roku 1937 narodila jeho dcera Madeleine, pozdější ministryně zahraničí USA Albrightová. Za války vedl československé vysílání BBC v Londýně, v letech 1945 – 48 byl velvyslancem v Jugoslávii, v roce 1948 emigroval do USA, kde působil jako profesor na univerzitě Colorado. Zemřel v roce 1977.

Muzeum řemesel, Nový dvůr 143 - Bývalý hospodářský dvůr (kolem 1720) je dnes jedno z největších ve střední Evropě. Mezi nejzajímavější expozice patří vyřezávaný mechanický skanzen řemesel, mechanické dílny, pilnice se třemi funkčními katry, vozovna historických vozidel a 100 let stará školní třída s ukázkou národních krojů.

Informační centrum, Václavské náměstí – Rodný dům spisovatele a komunisty Petera Jilemnického (1901-1949 Moskva). V nejkratším slovníku slovenského jazyka je uvedeno jeho jméno jako ilustrace jednoho z obsažených slov – „Peter Jilemnický bol kokot“.

Zámek, Václavské náměstí - Pozdně barokní zámek byl postaven v roce 1680. V 19. století vznikl zámecký park s mnoha vzácnými rostlinami (např. kandík psí zub). V zámecké zahradě rostl až do roku 2014 buk lesní, pod kterým se odehrávalo mnoho svateb i stříbrných a zlatých. Když byl buk nuceně pokácen, vznikly z jeho dřeva dvě lavičky. Na nich jsou umístěny dva páry – jeden mladý a druhý starý, které umožňují navázat na tradici ve fotografování. V zámeckém parku byla kdysi i oranžérie, později přestavěná na záchodky. V roce 2011 byly záchodky přestavěny na voliéru, které od té doby hostí papoušky. Jednou z expozicí zámku je i je muzeum Járy Cimrmana. Doporučujeme zejména navštívit Cimrmanovu světničku. Na terase zámku je socha Járy Cimrmana, kterou „vděční občané města Kynšperka instalovali u příležitosti stého výročí návštěvy Mistra v roce 1904“. Návštěvu Járy Cimrmana ve městě je doložena z těchto faktů: Ve sklepení pod topírnou dráhy byl nalezen linkovaný sešit, jenž byl pravděpodobně osobní zápisník Theodora Macháčka, který si dělal poznámky o údržbě strojů. V zápiscích ze začátku listopadu roku 1904 pod nánosem špíny bylo možno dešifrovat: „... je teprve začátek listopadu a zima jako (další slovo se nepodařilo dešifrovat). Do depa přišel jakýsi člověk, který chodil po topírně a neustále si něco kreslil do zápisníku. Před odchodem předal strojnímu topičovi nákres lopaty, kterou lze přikládat za roh.“ Nemohl to být nikdo jiný než Jára Cimrman.

Žamberk - Nejstarší doložená zmínka o Žamberku je na listině, kterou v roce 1332 zbraslavský opat prodával lanškrounskou rychtu jakémusi Tyczkovi (Tyčkovi) ze Žamberka. Historické jádro města tvoří městskou památkovou zónu. Ve městě je barokní zámek, který je veřejnosti nepřístupný. Kostel sv. Václava má věže vysoké 72 metrů. Proti pivovaru je městské muzeum, umístěné v empírové budově Kateřinského špitálu. Vedle něj se nachází židovský hřbitov založený pravděpodobně v 17. století. Nejstarší dochovaný náhrobek z roku 1731. Za nacistické okupace hřbitov demolován, po osvobození opraven. Jsou zde cenné barokní a klasicistní náhrobky.

Pivovar Žamberecký kanec, Žamberk, Čs. armády 1400 - Minipivovar Žamberecký Kanec byl založen v roce 1995. Značka piva má podobu se znakem města. V přední části pivovaru je tradiční pivnice. Obědové menu.

Tyršova rozhledna (Rozárka) - Dřevěná stavba je také nazývána jako rozhledna Rozárka. Byla postavena v roce 1932. Základ tvoří kamenná zeď postavená systémem kyklopského zdiva. Z výšky 16 metrů lze spatřit panorama Orlických hor, Králický Sněžník, polské příhraničí nebo Krkonoše.

Albertinum, Albertova - Eduard Albert (1841 Žamberk – 1900 Žamberk) byl český chirurg, univerzitní profesor, popularizátor české poezie, překladatel a básník. V roce 1889 koupil v Žamberku rozsáhlý pozemek a nechal zde postavit vilu, do níž si zval významné osobnosti kulturního i politického života. K jeho přátelům patřili T. G. Masaryk, Jaroslav Vrchlický, Karel Klostermann, F. L. Rieger, Alois Jirásek, Adolf Heyduk. Věnoval se různým činnostem, psal básně, společně s T. G. Masarykem a Jaroslavem Vrchlickým pátral po stopách Českých bratří v Žamberku. Po jeho smrti vilu společně s pozemky dědici prodali a v průběhu několika let zde bylo vystavěno sanatorium pro léčbu tuberkulózy, nazvané na památku pana profesora „Albertinum“. Po Eduardu Albertovi nese název areál budov Univerzity Karlovy v Praze - Albertov. Muzeum starých strojů, Žamberk - V bývalé továrně se nachází muzeum starých strojů. Muzeum nabízí expozice zaměřené do různých odvětví historické techniky a jejího vývoje. Prohlédnout si zde můžete parní stroje, lokomotivy, staré motory, obráběcí stroje i historické automobily.

Rodný dům Prokopa Diviše, Betlém 326, Žamberk - Helvíkovice - Expozice v domku je rozdělena na dvě části, světnice je vybavena do přibližné podoby, v době vynálezcova narození. Žil 1698 až 1765. Druhá část se věnuje Divišovým studiím, vědecké, léčitelské a kněžské dráze. Před domkem stojí replika původního bleskosvodu.

Hrad Litice – Na vysokém skalnatém ostrohu nad meandrem Divoké Orlice byl založen hrad koncem 13. století. Za Václava II. se stal majetkem českých králů. Za Jiřího z Poděbrad se na hradě prováděly nákladné úpravy, které vytvořily z Litic jednu z nejpřednějších pevností. Jako panské sídlo sloužil naposledy ve 2. polovině 16. století. Poté přestal být udržován, chátral. V roce1815 získal hrad Jan Parish. Jeho potomek Karel Parish v letech 1933–1935 nechal hradní zříceninu rekonstruovat. Opravil a zpřístupnění jižní paláce. Budova byla nově zastřešena valbovou střechou, zřízeny dřevěné stropy nad prvním a druhým patrem a vybudováno dřevěné schodiště do pater.

Potštejn - Jméno získala obec podle stejnojmenného hradu, nazvaného podle svého zakladatele Půty z rodu Drslaviců: Půtův kámen alias Puttenstein. Hrad byl založen na sklonku 13. století, nejstarší zmínka o podhradí pochází z poloviny 14. století. Jedním z nejznámějších majitelů hradu byl Mikuláš z Potštejna, který patřil k nejhouževnatějším odpůrcům Lucemburků v Čechách. Z tohoto důvodu moravský markrabě Karel v roce 1339 hrad oblehl a dobyl. Hrad byl záměrně pobořen, ale již mezi lety 1355-1358 jej Karel IV. nechal opět vystavět. Ve druhé polovině 15. století vlastnil hrad i panství Potštejn český král Jiří z Poděbrad a jeho synové. Na konci 19. století se stal Potštejn oblíbeným letoviskem, v němž trávila letní měsíce řada osobností společenského života. Z dlouhé řady hostů lze zmínit Tomáše Garrigua Masaryka, Josefa Václava Sládka, Jaroslava Vrchlického, hudebního skladatele Karla Bendla.

Zámek, Potštejn - Mezi lety 1749-1755 byl v obci vystavěn zámek čtvercového půdorysu. V roce 2004 poničený zámek získali manželé Nováčkovi, kteří jej postupně zrenovovali. Revitalizován byl i zámecký park. Objekt byl zpřístupněn veřejnosti v roce 2006. V roce 2010 byl otevřen zámecký park v anglickém stylu, na který navazuje růžová zahrada. Majitelé zámku pořádají různě doprovodné akce a díky těmto aktivitám se zámek stal přirozeným kulturním centrem obce.

Pivovar Clock, Potštejn - V roce 2014 se do Potštejna po sto letech vrátilo vaření piva, ale současný pivovar je moderní. Místo erbu má ve znaku robota.

Vojenské muzeum Potštejn, Lázeňská 93 - Muzeum prezentuje výzbroj a výstroj československé prvorepublikové armády do roku 1938.

Zámek, Doudleby - Zámek dal v roce 1588 postavit Mikuláš Starší z Bubna. Původně sloužil jako letní sídlo, později byl využíván jako lovecký zámek. Rod Bubnů stavbu vlastní (s výjimkou let 1948-1993) nepřetržitě. Nevelký, ale půvabný zámek je dílem italských renesančních umělců. Unikátní sgrafitová výzdoba, vzácné interiéry - zrcadlový sál, lovecký salonek či Ferdinandův pokoj. Zámecký park v anglickém stylu sousedí s nově vybudovanou oborou. Využit byl mj. jako jeden z exteriérů při natáčení filmu Bathory. V parku je socha ležícího muže. Je kopií plastiky od Michelangela, která se nachází na náhrobku Giuliana de Medici v kapli Medicejských.

sobota Kostelec nad Orlicí – Týniště nad Orlicí – Hradec Králové – Týniště nad Orlicí 67 km

Kostelec nad Orlicí – Ve městě působil Guth-Jarkovský, na Palackého náměstí č. 29 má pamětní desku. Po něm byla pojmenována červená turistická cesta z Ústí nad Orlicí přes Letohrad, Potštejn až do Kostelce nad Orlicí dlouhá 58 km. Některé části cesty jsou využity i pro cyklostezku podle Orlice.

Nový zámek, Kostelec nad Orlicí - Empírový zámek nechal postavit Josef Kinský podle návrhu vídeňského architekta Jindřicha Kocha v letech 1829-33. Po zestátnění sídla zde sídlil Výzkumný ústav pro chov prasat. Stavba, připomínající letohrádek Kinských v Praze, je jednopatrová budova obdélného půdorysu. Kolem zámku se rozprostírá rozsáhlý anglický park, který je průjezdný na kole. Zámek je přístupný, je zde vystaven biedermeierový nábytek, obrazy a dalšími doplňky ze života rodiny. V Zrcadlovém sálu se díky dobré akustice pořádají koncerty a svatební obřady. Naposled se zde ženil v roce 2017 Ondřej Soukup a Lucie Šoralová. Obřad vedl sám majitel František Kinský.

Zámek, Častolovice - Malebný zámek prošel v minulosti několika zásadními proměnami. První podobu mu na přelomu 16. a 17. století vtiskla renesance, v 70. letech 19. století byl přestavěn v novogotickém duchu, který byl posléze na počátku 20. století zcela nahrazen novorenesancí. Dobové a bohatě zařízené interiéry skrývají osobitě malované kazetové stropy. Zámecké interiéry mají cenné zařízení a bohaté sbírky obrazů i zbraní. Zámek obklopuje anglický park a obora, ve které žije stádo bílých daňků a ptáci emu. Na rozdíl od kosteleckého zámeckého parku zde je přísný zákaz jízdy na kole. Vodárenská věž, Týniště nad Orlicí - Vodárenská věž byla vystavěna jako součást vodovodu v letech 1925-1928. Rezervoár má objem 200 m3 a nachází se ve výšce 35 metrů nad zemí. Po roce 2000 prošla věž rekonstrukcí, od roku 2008 je mimo provoz. V letní sezoně je otevřena jako muzeum.

Suté břehy - Jsou mezi Štěnkovem a Štěpánovskem. Jedná se o členitý sráz nad levým břehem Orlice.

Podorlický skanzen, Krňovice – Stavby a jejich interiéry jsou vybavený dobovými exponáty. Jsou plně funkční a mnohé z nich lze vyzkoušet. V provozu se předvádí stroje, např. mlátičky, povozy tažené koňmi a další. Je zde i expozice zpracování mléka, mletí obilí, pečení chleba, pěstování lnu, ale také truhlářské, kovářské a tesařské umění.

Zahradní železnice, Běleč nad Orlicí - Kolem rodinného domku vyrostla od roku 2010 zahradní železnice. Síť kolejí dosahuje celkové délky přibližně 220 metrů. Návštěvníci mohou spatřit několik nádraží, tunelů, mostů a sedm modelů lokomotiv tahajících 23 vagonů.

Pivovar U Hušků, Běleč - V roce 1911 koupil hostinec v dražbě obchodník s koňmi Josef Hušek, přezdívaný „Car“. Rodina Huškova provozovala hostinec do padesátých let, kdy byl spolu s přilehlými objekty vyvlastněn. V sedmdesátých letech bylo zemědělské stavení (dnešní č. p. 58) vráceno manželům Huškovým. V létě roku 1993 byla dokončena v západní části hostince výstavba minipivovaru. Pivo dostalo název po Josefu Huškovi a jeho přezdívce, tedy CAR. Josef Hušek byl prapradědečkem současného majitele. Minipivovar nabízí 12° a 13° pivo.

Hradec Králové – Leží na soutoku Labe s Orlicí. Ve středověku šlo o věnné město českých královen a této době vděčí za gotickou katedrálu sv. Ducha. Do poloviny 19. století sloužilo město jako vojenská pevnost, jež byla zrušena po debaklu při bitvě u Hradce Králové v roce 1866. Tím se doslova uvolnil prostor pro zlatou éru královéhradecké architektury na začátku 20. století, ze které si především díky stavbám Gočára a Kotěry město odneslo označení Salon republiky. V letech 1909 až 1912, kdy byla postavena na Eliščině nábřeží nová muzejní budova podle návrhu architekta Jana Kotěry. Architekt navrhl budovu včetně detailů ve vnitřním vybavení přednáškového sálu a kašny před muzeem. Vchod muzea střeží dvě alegorické pět metrů vysoké figury sedících žen, představující Umění a Průmysl. Drobná mužská postava v masivní ženské dlani znázorňuje Hradec Králové deroucí se ze sevření hradeb. Autorem glazovaných soch je Stanislava Sucharda.

Všesportovní stadion, Malšovická – Je též nazýván jako stadion Pod lízátky, a to kvůli svým osvětlovacím panelům. Ty mají tvar lízátek, přičemž každé z nich váží 45 tun a tyčí se do výšky 55 metrů. Stadion díky své kapacitě patří mezi největší v Česku, ale nevyhovuje standardům UEFA a FIFA. Magistrát města Hradce Králové se proto rozhodl na místě starého stadionu vybudovat stadion nový. Ten by měl získat název RS Arena Pod Lízátky.

Bývalá Koželužská škola, Hradecká 1a - V letech 1923 – 1924 vyrostla na břehu Orlice státní odborná koželužská škola. Budovu školy navrhl Josef Gočár. Objekt je zapsán na seznam kulturních památek. V roce 1949 byla koželužská škola přemístěna do Zlína a objekty školy převedeny na průmyslovou školu strojnickou. Od 70. let 20. století byly postupně prováděny přístavby nového vstupního objektu, tělocvičny, šaten, laboratoří a nových dílen podle projektu architekta Karla Schmieda. Studijní a vědecká knihovna, Hradecká 2 - Nová budova studijní a vědecké knihovny byla otevřena v roce 2008. Podle návrhu atelieru Projektil vyrostla moderní budova s půdorysem X. Stavba z pohledového betonu s malými kulatými okny tvoří nejvýraznější dominantu orlického nábřeží a je spojnicí mezi historickým jádrem města a novým univerzitním kampusem. Knihovna získala řadu architektonických cen.

Soutok Labe a Orlice - Bronzové sousoší muže a ženy v Jiráskových sadech symbolizuje soutok dvou největších východočeských řek. Autorem sousoší z roku1934 je Josef Škoda.

Lávka pro pěší přes Orlici - Lávka z roku 2012 byla oceněná několika cenami v architektonických soutěžích.

Dřevěný kostel sv. Mikuláše, Jiráskovy sady - Původně pochází ze slovenské obce Habura, pak byl prodán do Malé Polany a následně zakoupen v roce 1935 pro město. Nyní patří pravoslavné církvi.

Střílnová kasemata, Jiráskovy sady - Střílnová kasemata jsou pozůstatkem barokní pevnosti Hradec Králové z 18. století. Z kasemat se dochovala jenom rohová část. Zbytek byl spolu s pevností zbourán na přelomu 19. a 20. století.

Hučák - V roce 1908 byla provedena regulace Labe proti povodním s tím, že byl v místě dnešní elektrárny vybudován nový jez. Následně v letech 1909-12 byla vybudována budova elektrárny podle návrhu architekta Františka Sandera, který k výstavbě použil kombinaci mramoru, pískovce a červených pálených cihel. Kromě secesní budovy navrhl Sander i most přes Labe.

Bílá věž, Velké náměstí - Bílá věž spolu s chrámem sv. Ducha tvoří dominanty Hradce Králové. Stavba 72 metrů vysoké věže byla zahájena v roce 1574. Věž byla postavena z hořického pískovce a pro jeho barvu získala název Bílá věž. V roce 1581 byl na věž vyzdvižen druhý největší zvon v Čechách sv. Augustin. V roce 1585 byl na věži instalován orloj. Původní hodinový stroj byl nahrazen až v roce 1829. Do té doby byl ciferník dělen na 24 hodin, první hodina začínala západem slunce. V letech 2014-2015 prošla celá věž kompletní rekonstrukcí. Ve věži je vystaven původní hodinový stroj, zvon sv. Augustin a skleněný model bílé věže.

Jižní zahrady - Po rozsáhlé rekonstrukci byly otevřeny v roce 2012. Nachází se mezi schodištěm Bono publico a Gočárovým schodištěm. Přízemím Rybářské věže z 15. století procházela pěší cesta, spojující město s předměstím Na konci první třetiny 19. století tuto cestu nahradilo uzavřené schodiště Bono publico. Druhé schodiště navrhl Josef Gočár v roce 1910. Návrhem schodiště řešil architekt výškový rozdíl 25 metrů mezi spojovanými ulicemi. Po dostavění vyvolávalo schodiště značnou nevoli. Lidé schodiště nejen kritizovali (přezdívali mu podle tvaru elektrických lamp U tří tupláků), ale žádali jeho zbourání.

Galerie moderního umění, Velké náměstí 16a - Pozdně secesní budova z let 1911-12 byla vystavěna podle návrhu architekta Osvalda Polívky. Pětipatrová budova má podkrovní nástavbu, jejíž střechu podpírají sochy atlantů od Františka Fabiánka. Od roku 1990 zde sídlí Galerie moderního umění.

Pivovarské domy, Velké náměstí 25-27 - V historických budovách, které získaly na počátku 18. století právo vařit pivo, byl v roce 2017 opět zprovozněn pivovar, ve kterém se vaří hradecké pivo Klenot. Spolu s pivovarem byla otevřena restaurace a pivnice.

Parní stroj, Na Hrázce 363/16, HK - Jedinečný parní stroj, vážící přes 10 tun, si můžete prohlédnout před domem číslo 363 v Hradci Králové. Patří kutilovi Janu Tomkovi, který sbírá parní stroje více než 15 let. Stroj na ulici pochází z cukrovaru Syrovátka, vyroben byl v roce 1878. Majitel ho opravil a od roku 2008 stojí v ulici pro obdiv kolemjdoucích.

Zámek Borohrádek - Empírový zámek byl postaven kolem roku 1730 na místě původní tvrze a často měnil své majitele. Sloužil pro jejich občasné pobyty. Po roce 1945 byl objekt zkonfiskován. Od roku 1958 zde sídlí domov pro seniory.

Choceň - Zámek dal přestavět v roce 1829 kníže Rudolf Kinský (+1836) do dnešní podoby, a v letech 1849-1850 dala kněžna - vdova Vilemína Kinská přistavět i pseudogotickou kapli Nanebevzetí Panny Marie. Kinští založili v Chocni přádelnu lnu, rozvíjeli místní strojírenský průmysl a zdokonalili zemědělskou výrobu. Na počátku 20. století měla Choceň téměř 5500 obyvatel a řadu průmyslových podniků, a to např. přádelnu, tkalcovnu, výrobnu uzenářských nástrojů, továrnu na hasičské stříkačky.

Peliny, Choceň - Nápadné opukové skalní pilíře a stěny vypínající se nad řekou. V rezervaci se nachází asi 21 různých stěn, srubů a věží, které dosahují výšky i přes 35 m. Mezi jednotlivými skalami jsou zalesněné rokle. Skály podléhají postupné erozi a drolí se.

Brandýs nad Orlicí - Brandýs se stal významným střediskem Jednoty bratrské. Roku 1564 se zde narodil Karel starší ze Žerotína. Je zde také záznam v knize svatebních smluv o sňatku Jana Amose Komenského s Dorotou Cyrillovou.

Rehabilitační ústav, Brandýs nad Orlicí - Provoz byl zahájen v roce 1898. Budovu dali postavit dr. Josef Wieser a Jan Horský. Postupně se budova rozšiřovala. Nejprve byly přistavěny šatny a v roce 1904 přistavěl nový majitel E. Rechziegel dvě boční křídla pro slatinné a uhličité lázně.

Den co den, náměstí Komenského – Socha Lukáše Rittsteina byla instalována na náměstí v roce 2003.

Zámek, Brandýs nad Orlicí - Novorenesanční zámek stojí na místě původního Domu bratrských kněží. Při výstavbě zámku v 18. století využili konstrukce právě z bývalého Domu. Jedná se o patrový obdélníkový objekt s mansardovou střechou. Současná novobarokní podoba zámku pochází z roku 1914 podle návrhu A. Dlabače. Na zámek navazuje malý park, ve kterém stojí nepřehlédnutelný památný buk červený. V současné době je zde výchovný ústav - nepřístupný.

Pomník J. A. Komenského, Brandýs nad Orlicí - Pomník z roku 1865 je vzpomínkou na pobyt J. A. Komenského v Brandýse nad Orlicí. V době pobělohorské (1622-25) se tu skrýval jako host Karla Staršího ze Žerotína. Za pobytu zde napsal Labyrint světa a ráj srdce.

Přírodní bludiště, Brandýs nad Orlicí - Bludiště bylo inspirované dílem Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce. V roce 2002 během prvního Brandýského mámení byla na louce před pomníkem Komenského uložena tisová snítka z bludiště v Hampton Courtu, proslaveným románem Tři muži ve člunu. V roce 2003 bylo vysazeno 2003 sazenic habrů. Labyrint má půdorys čtverce o rozměrech 37 x 37 metrů. Uvnitř čtverce je půdorys zeměkoule, jejíž poledníky a rovnoběžky jsou tak přerušované, aby ztížily hledání cesty do středu labyrintu. Ve středu je ráj srdce. Průměrná doba bloudění se pohybuje okolo 20ti minut.

Poutníkova cesta – soubor soch vzniklých při Brandýském mámení. Socha Ti před námi – Autorem sochy je Michal Novotný. Socha byla odhalena v roce 2005. Babylónské dělo soudného dne – V roce 2013 bylo vybráno jako nejkurióznější sochařské dílo v Pardubickém kraji. Železnou repliku části Babylonského děla soudného dne od sochaře Jiřího Příhody zanechal za sebou jeden z ročníků festivalu Brandýské mámení. Autor se inspiroval 156 metrů dlouhým superdělem, které se na přelomu osmdesátých a devadesátých let pokoušel sestrojit irácký režim Saddáma Husajna a dostřelit tak na Izrael anebo na satelity v oběžné dráze. Takzvané Saddámovo dělo mělo mít lafetu metrové ráže a vážit 1 510 tun, měřit 156 metrů. Skládalo se celkem z 26 kusů dlouhých šest metrů. Předpokládaný dostřel byl tisíc kilometrů, popřípadě dva tisíce kilometrů s pomocným raketovým pohonem.

Bezpráví - Hned vedle cyklostezky stylové občerstvení u charismatického výčepního Pildy. Venkovní posezení zdobí různé starodávné artefakty, jedním z nich je i základní kámen skanzenu totality, který se tu snažila v podobě přírodního obludária vybudovat v dobách pádu komunismu skupina recesistů ze skupiny Společnost za veselejší současnost. Název osady, mimochodem nejasného původu, k tomu vhodně vybízel. Busty potentátů, rudé pěticípé hvězdy, transparenty, portréty vůdců i prvotní nadšení recesistů nakonec zmizely v propadlišti dějin a zůstal jenom základní kámen s nápisem Bezpráví, V sobotu 9. prosince 1989 ožilo toto místo happeningem. „Do Bezpráví jsme jeli tři, Luboš Rychvalský, Bára Štěpánová a spisovatel Petr Pazdera Payne. Pískovcový základní kámen, zhotovený Petrem Paynem, byl však nakonec slavnostně odhalen ve zcela jiných podmínkách. Z původně plánované politické provokace se stalo díky převratu setkání přibližně sto padesáti lidí, kteří se už bez vyhlídky na perlustraci radovali ze svobody“. Základní kámen byl nakonec přesunut sem přes občerstvení.

Hájovna Na Luhu - Empírové hájovna s pomníkem, připomínající odbojovou činnost rodiny hajného Dolečka v dobách německé okupace.

Nádraží Ústí nad Orlicí – Historicky cenná budova nádraží byla vystavěna v roce 1874 v souvislosti s výstavbou nové trati do Letohradu a dále do Polska. Výpravní budova sloužila na začátku 20. století také c. k. poštovnímu a telegrafnímu úřadu. V době své výstavby bylo označováno jako "Nové", neboť ve své funkci nahradilo staré nádraží, dnes Ústí nad Orlicí město. Po roce 2000 hrozila budově demolice kvůli modernizaci trati a celkové přestavbě ústeckého nádraží, které začalo v roce 2012. Za záchranu se zasloužil spolek místních aktivistů, kteří budovu koupili a teď nevědí, co s ní.