87. Za hranice všedních dnů

neděle 6. 10. 2019
navštíveny: Blukský mlýn, Dolní Černošice, Husův balvan, hostinec U Kubíčků, osada Pod akáty, dům Chameleon, osada Kazín, osada Tornáda, hostinec Tornádo u Pumpahomy, Kazín, osada Údolí hvězd, osada Black White, Lipence

Pozvánka
Sraz na vycházku Za hranice všedních dnů bude za hranicí Prahy - na nádraží Černošice v 12:45. Z Prahy vlakem z Hlavního v 12:20, ze Smíchova v 12:28. Cestou je možný pozdní oběd.

Jaká vycházka byla

    Vycházku Za hranice všedních dnů jsme začali těsně za hranicí Prahy na nádraží v Černošicích. Téměř domorodkyně Zuzana S. uvítala účastníky, kteří se vyvalili z protijedoucích vlaků, a mohli jsme vyrazit. Přes lávku zpátky do Prahy. Nejdříve do Dolních Černošic, adoptovaných buranů Černošic Horních. Na návsi se před námi ale všichni jejich týraní muži zamkli v hospodě, a tak jsme si museli vystačit vlastním šampaňským a ořechy získanými samosběrem. Podle Berounky a zádumčivých rybářů jsme došli do další hospody U Kubíčků. Tady už bylo všechno v pořádku - pivo, polévka, tlačenka, prostě co hrdlo ráčí. Pak jsme udělali krok stranou, tedy vlastně nahoru, abychom si prohlédli nevšedního chameleóna ukrytého v zahradě. Kdyby ten pozemek vlastnil pan Cvrk, tak tam nahňácá nejmíň sto chatiček. Ale to není nic proti panu Majerovi, který do svahu postavil celý vozový park pražských autobusů a pronajal je lidem jako chaty. Dosud tam namačkáni tráví své volné dny - to je za nejen hranicí všedních dní, ale i za hranicí mého chápání. Zašli jsme do hospody Tornádo u Pumpahomy. Tady už jsme přeci byli v roce 2010 na Pokladě s Pavlem! Jen nám tehdy neprozradil, že nás vzal na výlet do Prahy. Další piva, grogy a kafe s na zahřátí, ZSV si zahrál na Bolka Polívku v Pupendu.

    Jen jeden úkrok stranou do okresu Praha-Západ pod skálu bájného Kazína a hybaj zpátky do Prahy. Uliční cedule nás nasměrovaly do osady Údolí hvězd. Její sláva už pohasla, z některých chat se staly haciendy, ze hřiště parkoviště, hospodu U drsného trampa dávno odvál čas. Ale totem a nástěnku OÚH ještě mají. Přes pole s výhledy na Prahu v dáli jsme došli do další osady Black White. Čekalo nás ještě jedno drobné dobrodružství, a to projít okolo bezdomovců a pak sešplhat strmou pěšinou dolů. Hurá, podařilo se, cesta za hranici všedních dní končí - už jsme v civilizaci v Lipencích. Před námi se otevřela brána a Zuzana a celá její rozvětvená rodina nás zve dál. Tomu nelze odolat. Připili jsme si s nimi na všechny nevšední zážitky, způsobně se rozloučili a odešli na pivo do hospůdky na hřišti. Do typické venkovské hospody. Jen to že celé osazenstvo fandilo Slavii, nám připomnělo, že jsme vlastně v Praze!

    1) Přijíždí Pavel z Řevnic - už budeme komplet                                           4) V Dolních Černošicích se před námi týraní muži zamkli
    2) Po lávce se vracíme zpátky do Prahy                                                       5) Nevadí, máme šampáňo a ořechy získané samosběrem
    3) I když tak nevypadá, Blukský mlýn byl založen v 16. století                     6) Husův balvan

Blukský mlýn – Mlýn „na Bluku“ byl založen už v roce 1523 zbraslavským klášterem. Svůj název převzal po zaniklé středověké tvrzi Bluk.

Dolní Černošice - Dolní Černošice se kdysi nazývala Blukský mlýn. U mlýna vnikla v 18. století ves se čtyřmi domky, která se později rozrostla. Horní Černošice - dnes město na levém břehu Berounky a Dolní Černošice byly od roku 1864 jednou obcí. V roce 1919 se Horní a Dolní Černošice oddělily. Ačkoliv v Dolních Černošicích bydlelo tehdy jen 153 obyvatel, bylo zde evidováno neuvěřitelné množství živností - válcový mlýn a elektrárna, hostinec, kovář, trafika, realitní kancelář, pět rolníků, továrna řetězů a dva obchody se smíšeným zbožím. Oddělení od Horních Černošic obyvatelé uvítali. Na Husově balvanu, který byl odhalen roku 1920 na paměť zřízení naší republiky, je zároveň vyryto „Na paměť oddělení Černošic Dolních od Horních“. V roce 1950 byly opět oboje Černošice spojeny. V roce 1974 se Praha rozrostla a připojila k sobě i Lipence. Aby se hranice zarovnala podle Berounky, byly Dolní Černošice připojeny k Lipencím a tím pádem k Praze. Jejich auta získala novou SPZ AB. Že nevraživost stále přetrvávala, je patrné z toho, že je Hornočernošičtí okamžitě překřtili na adoptované burany. Vznikla tu enkláva, která sice dopravně přiléhá k městu Černošice, ale patří k Praze, od níž je oddělená poli. Městský autobus sem byl zaveden až v roce 2016, tj. 42 let od připojení k Praze. Jádro Dolních Černošic tvoří několik historických statků. Je tu P + R parkoviště, které využívají automobilisté z Lipenců a okolí. Zde zaparkují, přejdou lávku do města za Prahou a pak si sednou na vlak zpět do Prahy.

    1) Hostinec U Kubíčků je v této pustině otevřen celoročně a vaří!                 4) Dům Chameleon zpoza plotu
    2) Nemůžeme ho minout                                                                                 5) Dům Chameleon – reklamní foto
    3) Brusle Jardy Jágra                                                                                     6) Natěsnané chatičky Cvrkových lázních

Hostinec U Kubíčků – Za první republiky začínal pan Kubíček u přívozu přes Berounku s prodejem zmrzliny a občerstvením. Poté začal provozovat kantýnu a následně restauraci. U své restaurace založil ve čtyřicátých letech říční lázně. Pro movitější hosty postavil čtyři chatičky, používané jako letní byty. Ostatní pro svůj letní pobyt používali lázeňské kabiny.

Osada Pod akáty – Osada sousedí s hostince U Kubíčků a vznikla v letech 1929 – 32 jako odnož sousední osady Kazín. Měla i své samostatné „wolleyballové“ družstvo. Hřiště tu zůstalo dosud, v létě tu vlaje vlajka OPA. Na rozcestí narazíte na chatku, na níž jsou řetězy připevněny brusle, v nichž zaručeně jezdil na zamrzlé Berounce roce 1977 pod dohledem tatínka Jarda Jágr. Být pravé, tak už je někdo ukradl i s boudou a kusem řeky.

Dům Chameleon, U Koloniálu 785 – Dům byl postaven v letech 2013 – 2014. Autorem je studio Petr Hájek Architekti. Dům je usazen v těžišti zahrady. Inspirací pro koncept návrhu je chameleon. Jeho kůže-fasáda z polyuretanu je pokryta reflexním filmem, ve kterém se odráží barvy zahrady. Celý interiér domu je přizpůsoben dominantnímu prvku, kterým jsou okna a výhled z nich. Stěny i strop jsou z pohledového betonu, podlaha je dřevěná, kopírující obtisky bednění na stropě. Veškeré vnitřní dělicí prvky jsou skleněné nebo z bílých závěsů. Místnosti po vzoru očí chameleona „vybíhají" ven a nezávisle pozorují zahradu. Každá z nich je zaostřena na jeden významný strom, ložnice „dívá“ na třešeň, obývací pokoj na jabloň, a dětské pokoje na ořech, pokoj pro hosty na stříbrný smrk, koupelna na lísku a vstupní hala pozoruje vstupní branku. Dům Chameleon byl nominován na prestižní cenu Mies van der Rohe.

Cvrkovy lázně, mezi Berounkou a ulicí nad Kazínem - Ve dvacátých letech 20. století už nebyl útěk z města do přírody jen výlučnou módou horních desetitisíc, ale stal se běžnou záležitostí i pro obyčejné Pražáky. Statkář Cvrk, majitel zdejších pozemků, šel s dobou a založil na břehu Berounky Cvrkovy říční a pískové lázně. Zároveň tu již od roku 1925 provozoval přívoz, který byl schopen převážet i výletníkův automobil. Břeh vroubilo rákosí a vrby, trávu spásaly ovce, ale bylo tu již tehdy „wolleyballové„ hřiště. Nad hřištěm postavil pan Cvrk několik lázeňských kabin k dennímu nájmu, kde si výletníci mohli uložit svá zavazadla. V roce 1937 už tu stály čtyři řady kolmo orientovaných lázeňských kabin. Teď jsou dvě řady využity jako sklady, ze dvou pravých řad vznikly rozšířením chaty. Hostů stále přibývalo, proto přistavěl majitel lázní mezi lázeňskými kabinami a soukromými chatkami v roce 1929 rodinné kabiny určené k dlouhodobému pronájmu, všechny byly okamžitě celoročně pronajaty. Jezdila sem na víkend a na letní byt roztodivná směsice lidí. Vedle obyčejných lidí tu bydlel i kníže Arno Schwarzenberg z hlubocké větve, o němž se v kazínské kronice píše: „z rodinných tradic patrně vyšinutý, ale pokrokový aristokrat“, který měl ve své prosté kabině jako jediný přepych na stěně kůži z uloveného jelena. Bydlel tu i kožešník z mondénní ulice Na Příkopech, či rodilý profesor francouzštiny. Rodinnou kabinu tu obývala i novinářka a redaktorka prvorepublikových ženských rubrik Olga Fastrová. Po tříleté pravidelné spolupráci s Národní politikou ji list v roce 1910 jako módní referentku zaměstnal na plný úvazek a tím se podle dostupných údajů stala Olga Fastrová ve svých 34 letech první ženou v Čechách zaměstnanou v redakci deníku na plný úvazek. K dispozici byla i Cvrkova restaurace se samoobslužným okénkem. Vedle hospody byla později přistavěna veranda a poté nahrazena přímo sálem. Po znárodnění Cvrkových lázní skončil v roce 1950 i přívoz.

Osada Kazín – Zahrnuje Cvrkovy lázně. Byly zde dokonce dvě volejbalová hřiště a mezi osadami probíhají turnaje. Kromě sportovního zápolení se pořádaly i dětské dny a pro děti se hrálo loutkové divadlo s luxusní soupravou loutek, věnovanou šerifem MUDr. Karlem Heroldem. Do Cvrkovy restaurace přijížděli i pražští umělci na představení a osada měla svou vlastní kapelu Habáskův kazínský hudební soubor. V roce 1937 došlo k přeměně volného sdružení na oficiální osadu Sportovní osada Kazín. Prvním šerifem byl zvolen právě Karel Herold. Přejímaná hotovost činila celých 25,40 Kč. V padesátých letech byla Sportovní osada Kazín začleněna do Svazu zahrádkářů a svaz získal i majetek osady, jenž postupně chátral a mizel. Elektřina sem byla zavedena až v sedmdesátých letech, doté doby tu svítily petrolejky. Po revoluci byly pozemky vráceny dědicům, osada má opět svého šerifa, kterému osadníci platí příspěvky a ten se o celou osadu stará.

    1) Osada Tornádo vznikla z vyřazených autobusů                                     4) Vlevo Cvrkovy lázně, vpravo přestavěné autobusy
    2) Autobus Praga, než se z něj stala chata                                                 5) Jeden bus vedle druhého
    3) Autobusy jsou postaveny v několika řadách nad sebou                         6) Restaurace a sál Cvrkových lázní

Fotoalbum vycházky...

Osada Tornádo – Na jejím místě byla opuštěná pískovna se zbytky kolejnic a s překlopným vozíkem. Pískovnu koupil černošický stavitel Václav Majer se synem. V roce 1933 jim zemský úřad povolil zřídit zde pískové a říční lázně. Václav Majer zakoupil od Poštovní automobilové dopravy vyřazené poštovní autobusy Praga používané v letech 1919 - 1924. Autobusům nechal uříznout motory i podvozky a umístil je na terasách bývalé pískovny do řad. Autobusy se jen uvnitř obednily a přistavila se k nim veranda. Vznikla tak unikátní kolonie, která nemá v Československu obdoby. Sportovní osada Tornádo (SOT) vznikla v roce 1932. Osadníci tu měli hřiště používané jak pro volejbal tak nohejbal.

Přívoz Kazín – V těchto místech byl nejstarší přívoz v Čechách, je zmiňovaný už v roce 1158. V novodobé historii se tu přívoz objevil později než Cvrkův, protože ale stál přímo proti nově vzniklé zastávce Dolní Mokropsy, jeho význam rychle rostl. Výletníků bylo tolik, že přívoz nahradila lávka, která byla v provozu až do osmdesátých let, kdy ji strhla velká voda. V letech 1992 – 2008 tu fungoval opět přívoz. Od roku 2015 tu byl opět přívoz v rámci vyhlídkové platby mezi Mokropsy a Černošicemi, ale teď tu nejezdí ani v létě nic.

    1) Hospoda Tornádo u Pumpahomy                                                               4) Zboku hospodu přemalovali kvůli natáčení seriálu Přístav
    2) Hospoda si zahrála v Pupendu                                                                   5) Ale na to tu jsou zvyklí, Kazín pomalovali už v roce 1868
    3) Tady je důkaz, ZSV chybí jen pevný telefon                                               6) Jsme pořád na Praze 5

Hospoda Tornádo U Pumpahomy – Původně se hospoda jmenovala U Tetauerů, nové jméno jí přisoudil Michal Bukovič (1943-2008), autor textu písně Měsíc nad Pumpahomou, autor hudby je Sláva Kunst (1928-1991. Michal Bukovič je zároveň vnuk prvního majitele Tornáda Václava Majera. Bukovič byl dvorním textařem Karla Zicha (Měla na očích brýle, Paráda), ale psal i pro další interprety: Až na vrcholky hor, Malý dům nad skálou (Věra Martinová), Já svou zemi znám, Řidič ten tvrdý chleba má (Ladislav Vodička), Karel nese čaj (Jiří Korn), Prodavač (Michal Tučný), Rána a gól (Miki Volek). Exteriér hospody je lákavý pro filmaře. První film, kde se objevila, byl Pět z milionu v roce 1959, v roce 1991 nahrazoval zdejší trampský kolorit Divoký západ a objevil se v televizním seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Natáčelo se tu Pupendo v roce 2003. Od roku 2015 tady Prima natáčela seriál Přístav. Zadní stěnu Tornáda kvůli tomu namalovali pruhovaně modro-bíle a hospodu přejmenovali na Přístav. My jsme tu již byli na Pokladu v roce 2010. Autobusy tedy známe, ale netušili jsme, že nás vzal Pavel na výlet do Prahy.

Skála Kazín, Středočeský kraj - Podle pověsti zde sídlila kněžna Kazi, to bylo vyvráceno už v roce 1916 archeology – žádné slovanské hradiště tu nikdy nebylo. Skále vévodí nepřehlédnutelný nápis Kazín. Poprvé ho zde nechal na skálu namalovat v roce 1868 hostinský, aby zvýšil turistický ruch v lokalitě. Na protějším břehu byla totiž postavena železniční trať do Plzně, ze které byl nápis dobře viditelný. Nad řekou je skalní galerie s jeskyní o délce asi 9 metrů.

    1) Osada Údolí hvězd v roce 1932, kdy ji úřady donutily pojmenovat             4) Zbyl jen totem OÚH
    2) Měli tu i hospodu U drsného trampa                                                             5) a osadní nástěnka
    3) Drsný tramp dnes                                                                                         6) Jedna z chat pojmenovaná hvězdně - Neptun

Osada Údolí hvězd, Lipence - V tomto údolí stával jen jeden dům cihláře Miloty, z něhož později vznikla osadní hospoda zvaná U drsného trampa – žlutý dům čp 413 po levé straně, vedle hřiště. V roce 1928 objevila toto údolí skupina tří trampů, kteří se tu hned usadili. Nejdřív se spalo jen pod širákem, až o dva roky později v roce 1930 tři kamarádi – zakladatelé tu postavili první chatu zvanou Nad Mrtvou peřejí. Poblíž byla ještě osada Marion, ve které vládl písničkář Jiří Voldán (mj. autor písně Quadalcanal) a jeho parta. O rok později už bylo v osadní kronice zaregistrováno třicet osadníků. V údolí byla velká rovná plocha, kterou snadno upravili na hřiště. Pak následovala hospodářská krize, a tak v roce 1931 tu stálo pořád jen pět chat. Za první republiky byly přísné úřady, jejichž úředníci pracovali i ve dnech pracovního volna. Platí totiž "Vyhláška zemského presidenta v Praze ze dne 9. dubna 1931 č.180236", kterou se vyhlašují opatření proti výstřelkům trampingu. Na jaře 1932 navštívil osadu zástupce zemského úřadu a sdělil, že pokud tu stojí už pět chat, osada musí mít stanovené jméno. Trampové tedy za jasné noci vymysleli jméno Osada hvězd a od té doby začali dávat hvězdná jména i svým chatám – takže tu nalezneme chatu Neptun, Pluto či Jitřenku. V roce 1933 už tu stálo patnáct chat a kypěl tu bohatý sportovní a společenský život. Osadníci měli legitimace a platili členské známky, v roce 1933 to bylo 2 Kč/měsíc. Teď už tu zbyl jen totem a hřiště slouží jako parkoviště. Les začínající na severní straně Údolím hvězd je již součástí Brd. Od roku 1926 byly některé lesní celky využívány jako vojenský výcvikový prostor, za války ho vlastnily hned nad Údolím hvězd jednotky SS. Protože pod svícnem bývá tma, tak hned přes cestu byla součástí Osady Údolí hvězd porodnice (dnes chata č. 0292), kam za Německa chodily rodit židovské mámy.

    1) Vlajky osad, které jsme prošli                                                                   4) Osada Black White – pojďte za mnou – je to bezpečné
    2) I toto se nazývá Údolí hvězd, jen je to rezidence                                     5) Jen budeme trochu klopýtat dolů
    3) Má krásný výhled na Prahu pod sebou                                                     6) Jedna z původních chat osady Black White

Osada Black White – Zde byla v roce 1934 postavena první chata zvaná Kamarád. Původní osadu tvořilo šest chat. Osadníci byly členy kroužku stolního tenisu sportovního klubu Smíchov, který měl klubové barvy černou a bílou. A tak název Black White je nasnadě. Osada byla velmi malá, neměla vlastní hospodu, a tak osadníci chodili až do hostince U Houdků v Lipencích. V noci do kopce byly návraty z hospody krušné, ale zase měli osadníci krásné výhledy do kotliny Berounky a Vltavy. Bývalé hřiště teď slouží stejně jako v Údolí hvězd jako parkoviště. Zůstaly zde ještě původní chaty, ev. číslo 060, 052 a bývalá Vintrova chata č. 061.

    1) Pod námi je Zbraslav a Lipence                                                                 4) Tak na hranice všedních i svátečních dní
    2) Vítá nás brána dokořán                                                                             5) A teď hybaj do hospůdky Na hřišti
    3) Zuzana nás pozvala za hranice svého domu                                             6) Venkovská hospoda – jak jinak stále v Praze

Lipence - Základ dnešní obce Lipence vznikl v polovině 19. století spojením dvou historických obcí, obce Lipenec a obce Lipany. Až do roku 1974 ležely na okrese Praha-západ. Když byly Lipence připojeny k Praze, připojily k nim i osadu Dolní Černošice a Kazín. Proto mají Lipence dnes ve čtvrceném znaku jak znak Lipenců a Lipan, tak i dvě řeky – Vltavu i Berounku. Takže celá naše vycházka Za hranicí všedních dní neopustila hranici Prahy. Husův balvan, hostinec U Kubíčků, dům Chameleon, Tornádo u Pumpahomy, Údolí hvězd i Black White leží na území Prahy, konkrétně na Praze 5 - Lipence.

« NAHORU

TOPlist