88. Hledáme perličky na dně. Zn. U pat paneláků II.

neděle 10. 11. 2019
navštíveny: obchodní dům Krakov, dům SOL, usedlost Pazderka, usedlost Farka, hradiště Na Farkách, Otisk letícího ptáka, kulturní dům Krakov, obchodní dům Odra, pivovar Šedivák, Psychiatrická léčebna Bohnice, kostel sv. Václava, Dům seniorů Slunečnice, Zvěrokruh Karla Nepraše, dráha BMX, pomník Rudé armády, Čimický háj, Košťálkova 1 - dům B. Hrabala, hospoda U Jirky

Pozvánka
Sraz je na náměstí před obchodním domem Krakov v Bohnicích v 12:45. Do zastávky Krakov jedou busy 177 a 102 od stanice metra Kobylisy. Oběd či startovací pivo ve 2. patře Krakova v pizzerii Sola Enotria od 12 hodin. Výhledy na Prahu zajištěny.

Jaká vycházka byla

    Naštěstí sliby se maj´ plnit jen o Vánocích. Slibované zaručené výhledy při obědě v centru Krakov nám totiž uzmul zatracený měsíc listopad. Místo Prahy pod námi jsme se vyfotili na střešní terase s neprostupnou mlhou. Seběhli jsme dolů Krakovem, postaveným na rumišti Krakova starého, a vycházka mohla začít. My, obyvatelé sídlišť, jsme zvyklí na ledacos. Ale 439 zvonků u jednoho jediného vchodu bohnického paneláku, dostalo každého. Nekoukejte z oken dolů, pojďte s námi do průvodu! Šel nás tak dlouhý had, že Anička, frekventantka Uherských lázní, stačila seběhnout a připojit se k nám už u první perličky – usedlosti Pazderka a hned nám povyprávět o józe mezi bambusy. Na pravěkém hradišti jsme nedohlédli ani na druhý břeh, zato pro nás amatérští archeologové – divocí kanci vyhrabali pazourek – aspoň jak pan geolog říká. Zapomněli jsme si tu na „krásných výhledech“ bouchnout, ale napravili jsme to hned vzápětí na školním hřišti. Obzvlášť když přítomný pedagogický dozor neměl námitek a dokonce aktivně požíval. Okolo nejdelšího paneláku v Česku (330 metrů) a nejvyššího 20tipatrového na sídlišti (oba jsme nedohlídli z jednoho konce na druhý) jsme došli k druhému obchodnímu centru Odra - to není obchoďák – to je spíš námět na horor. Hned vedle je nekonečná chodba, kterou vodil Víťa ve filmu Vrať se do hrobu své synky do školy. A taky hned vedle je pivovar. Jednoho dne se pan Šedivák rozhodl, že bude pro štamgasty vařit nejlevnější pivo v Praze, a rozsvítil tak šedivé sídliště. Tady překvapivě platilo, co je levné, je mimořádně dobré.

    Zvěčnili jsme se před hlavním vchodem Psychiatrické léčebny a pak hurá všichni do Bohnic. Naštěstí i tentokrát stejně jako v roce 2006 jsme našli cestu z Ústavu. Ne nadlouho, za chvíli jsme otevírali branku dalšího ústavu - Domova seniorů. V atriu Slunečnice mají Zvěrokruh od Nepraše a všichni účastníci tak dlouho hledali svá znamení, až se zdálo, že si nás tam snad ponechají. Ale ještě musíme vidět Draka a Klauna a podívat se, co se skrývá za valem na začátku Bohnic. Když jsme na něj vylezli, byli jsme my, Fools on the Hill, třikrát odměněni. Spatřili jsme hřiště BMX, mohli jsme si bouchnout a poprvé toho dne jsme spatřili Slunce - právě zapadající. A to bylo dobře, čelovek nebylo třeba a my prošli lomem Čimického háje ještě za šera. Sešli jsme k patě posledního paneláku. Hráz věčnosti Bohumila Hrabala je notoricky známá, ale že tady v pátém patře v bývalé Jodasově ulici, strávil autor Perliček na dně posledních 24 let života, jsme objevili až teď. Snaživí účastníci mávali před fotobuňkou, a tak jsme spatřili nejen pamětní desku, ale mohla jsem i přečíst úryvek z Proluk. Hrabalova žena Pipsi v něm líčí (stejně jako Otík), co pro ni znamenal splachovací záchod. Zamáčkli jsme slzu, utřeli si fiktivně rukávy od omítky a vyrazili vše zapít do hospody u Jirky. Do poslední dobře ukryté perličky u pat paneláků.

    1) Ze střechy Krakova je krásný výhled na Prahu, když není                     4) Část 439 zvonků jednoho bohnického paneláku
        zatracený měsíc listopad
    2) Původní Krakov byl zbourán a místo něj postaven úplně nový               5) Tři v jednom – pavilon, pobytové schody a kulturní dům Krakov
    3) Nejvyšší dům v Bohnicích SOL se ztrácí v mlze                                     6) Dokonale opravená usedlost Pazderka má v zádech paneláky

Sídliště Bohnice - Sídliště Bohnice bylo postaveno v letech 1972 – 1980 na svažujícím se pozemku nad Prahou Vzniklo tu téměř 10 000 bytů pro 33 000 obyvatel. Sídliště navrhl architekt Václav Havránek. Jako důkaz česko-polského přátelství byly ulice pojmenovány po polských městech, stejně tak nákupní střediska Odra, Visla, Nisa nebo kulturní dům Krakov. V Zelenohorské ulici stojí nejdelší panelový dům v České republice – měří 330 metrů, má 18 vchodů, bydlí v něm více než 1000 obyvatel. V Hlivické ulici stojí další dlouhý panelák. Ten má sice jen čtyři vchody, ale pouze u jednoho z nich jsou zvonky a schránky patřící ke všem bytům. V domě 439 bytových jednotek, a tak je u vchodu 439 zvonků a schránek. Série mnoha vchodových a vysokých panelových domů vizuálně vytvořila při pohledu z centra iluzi novodobých „hradeb“ na okraji Prahy. To podnítilo v 70. a 80. letech vznik městské legendy o tom, že pás sídlišť vznikl jako bariéra pro případný atomový útok na Prahu. Hradby domů opravdu nepůsobí přívětivě, ale na druhou stranu Bohnice jsou vystavěny na uprostřed zeleně, a tak je z kteréhokoliv domu pět deset minut do lesa nebo parku. Nejvyšší budovou sídliště je 20 patrový bytový dům SOL (původně ubytovna pro pracovníky maloobchodu, po roce 1989 hotel SOL) s 82 metry výšky, v Olštýnské ulici. Kulturním centrem sídliště je Kulturní dům Krakov, kde se nachází pobočka městské knihovny a několik koncertních sálů. V roce 2014 byl dům kompletně zrekonstruován nákladem necelých 25 mil.

OC Krakov – Původní dvojpodlažní obchodní centrum ze 70. let 20. století bylo v roce 2012 zbouráno a místo něj postaveno úplně nové třípodlažní. Tobylo otevřeno 1. listopadu 2013. Pro stavbu nového centra byla zvolena konstrukce montovaného železobetonového skeletu, aby byla doba stavby zkrácena na minimum. Během osmnácti měsíců se podařilo odstranit původní objekt a na jeho místě postavit nové obchodní centrum, naplnit ho nájemci a otevřít ho pro veřejnost. Objekt má tři nadzemní podlaží s více než 13 000 m2 obchodních ploch a 240 parkovacích míst v podzemním patře centra. Restaurace v druhém patře s výhledem na Prahu, na střechu o patro výš je lze vystoupat na letní terasu.

Park u Krakova - Celé území je volně průchozí a je rozděleno do tří hlavních částí, označených podle převládající funkce jako „náměstí“, „městský park“ a „park“. Kulturní dům Krakov je zapojen do veřejného prostoru pomocí nových přístupových lávek a pobytových schodů. Přibyl malý pavilon s kavárnou a nové veřejné toalety. Park je teď přehledný a bez křoví, aby byl bezpečný.

Bývalá pošta, Lodžská – Ve dvoraně byly reliéfy od Olbrama Zoubka z roku 1983. Pošta se přesunula do Krakova přes ulici, reliéfy jsou prozatím v depozitu České pošty, než se pro ně najde místo.

Pazderka, K Bohnicím 4 - Bývalou zemědělskou usedlost z 18. století tvoří obytná patrová budova s hospodářskými křídly na půdorysu písmene U. V patře je malá pavláčka, přístupnou vnějším schodištěm. Název získala podle pazderny - budovy, která sloužila k sušení lnu.

Bambusová zahrada Troja, Na Farkách 18 – Prodejna bambusů a zároveň kursy jógy pod širým nebem mezi bambusy.

    1) To usedlost Na Farkách je na tom výrazně hůř                                     4) Bohužel dnes nedohlédneme ani na druhý břeh
    2) Novostavba v těsné blízkosti ruiny                                                         5) Otisk ptáka Josefa Klimeše
    3) Na hradišti teď řádí amatérští archeologové - divocí kanci                     6) Nejdelší panelák v ČR je v ulici Zelenohorská – 330 metrů

Na Farkách, Na Farkách 12 – Tato usedlost s barokním štítem vznikla patrně jako zemědělská, nikoli viniční usedlost. Název byl odvozen od farních polí, které k usedlosti náležely. Budova je dnes v dezolátním stavu, rozsáhlý pozemek obehnaný zdí je neudržovaný. Po usedlosti je pojmenována ulice i blízké archeologické naleziště Na Farkách.

Na Farkách 8 – Nový rodinný dům v těsné blízkosti ruiny usedlosti.

Oppidum na Farkách - Výšinné opevněné sídliště se nachází na výběžku ohraničeném ze tří stran prudkými svahy. Toto místo lákalo k osídlení již v pozdní době kamenné, později (zhruba 1500 př. n. l.) zde vzniklo hradiště s dvojitou linií opevnění. V období mladší bylanské kultury (cca 600 př. n. l.) zde vzniklo několik obytných staveb a zásobní jámy. Při archeologických průzkumech v letech 1966 – 1973 byly na ploše asi 35 ha (na většině této plochy se dnes nachází bohnické sídliště) prozkoumány pozůstatky pěti osad a pohřebišť z různých období pravěku. Hlavní areál je částečnou rekonstrukcí osady existující zde před 2500 lety. Na původním místě bylo rekonstruováno palisádové opevnění z dubových kmenů a postavena "původní" brána. Tady už jsme byli na druhé usedlostní vycházce v roce 2003 nazvané Mezi ploty.

Otisk letu ptáka, Svídnická - Plastika z umělého kamene je dílem sochaře Josefa Klimeše z roku 1986. Josef Klimeš (1928 - 2018) se významně prosadil jako třicetiletý, když jeho železná plastika Každý má právo na vzdělání ze vstupní haly československého pavilonu na Expo 58 v Bruselu získala nejvyšší ocenění Grand Prix. Sochař se zabýval realizacemi pro architekturu od šedesátých let. Mezi jeho nejznámější díla patří Rovnováha u Barrandovského mostu, která je svými rozměry 6 x 14 metrů jednou z největších v Česku, Oblé kameny (1977) u karlovarského hotelu Thermal nebo Řeka (1984) u stanice metra Holešovice. Klimešova bronzová socha Pohár byla v roce 1990 vybrána jako dar papeži Janu Pavlu II. při jeho první návštěvě Prahy. Sochař bydlel v Praze na Veleslavíně, nedaleko od zimního stadionu Hvězda. Zde hrál čtyřicet let hokej v amatérském týmu Paleta vlasti složeném jen z výtvarníků. Po revoluci chtěli kreativci na Rovnováhu pověsit auta, ale Klimeš je hnal holí – nepotřeboval peníze, ale uznání.

    1) Dříve šedivý Krakov září podzimními barvami                                        4) Jsou tu samé betonové chodby a nadchody
    2) Stanislav Holý oživil šedivé sídliště svým sluníčkem                               5) Panelák v Hlivické si zahrál ve Vrať se do hrobu
    3) Obchodní dům Odra asi taky nepůjde zlidštit                                           6) V bytě na nekonečné chodbě bydlel Víťa – Milan Šteindler

Fotoalbum vycházky...

Sociální škola, Hnězděnská – Na zahradě je plastika od Stanislava Holého.

Nákupní centrum Odra - Ve srovnání s Krakovem vyniká ošklivost tohoto obchodního centra. Takzvanému, neboť kromě papírnictví, drůbežárny a hezky česky Penny marketu tu nezůstalo skoro nic. Zbyly jen betonové průchody a nadchody nad silnicí, každý kdo se tu ocitne, rychle spěchá pryč.

Hlivická 2 – 26 - V nekonečně dlouhých chodbách domu se v roce 1989 natáčela filmová komedie Vrať se do hrobu Milana Šteindlera. Zde bydlel v jednom z bytů Víťa a v chodbě je zde zachycen, jak vede ve společnosti všetečné sousedky děti do školy. A to je právě ten dům, který má jen čtyři vchody a 439 zvonků a schránek jen u jednoho z nich.

    1) V Bohnicích vznikl v roce 2014 pivovar Šedivák                                       4) Ústavu dominuje kostel sv. Václava
    2) Vaří se tu nejlevnější pražské pivo                                                           5) Už jsme zde byli v roce 2006
    3) Psychiatrickou léčebnu postavili u malé vsi Bohnice                               6) Ústav měl i vlastní vodárnu

Pivnice Grey v pivovaru Šedivák, Katovická 6 – Vznikl v roce 2014. Celkově si Šedivák na nic nehraje – je to prostě taková špeluňka s vlastním pivem. Navíc nejlevnějším z pražských pivovarů, desítka tu stojí 28 Kč, druhý nejlevnější je Jihoměstský pivovar, kde stojí 29 Kč.

Psychiatrická léčebna Bohnice - Protože už od poloviny 19. století přestávaly pražské ústavy pro choromyslné zvládat stále rostoucí nával pacientů, rozhodl se v roce 1903 Zemský výbor Království českého vyřešit tento problém opravdu velkoryse – tím, že vybuduje v polích u malé vsi Bohnice nový rozsáhlý specializovaný ústav. O tři roky později se začaly stavět první pavilony a v roce 1912 už byla dokončena celá první etapa. V přírodním prostředí vzniklo devatenáct pavilonů pro pacienty, administrativní zázemí, vily pro personál a technické objekty. Celý areál projektoval architekt Václav Roštlapil. K nejvážnějšímu zásahu do života ústavu došlo v letech 1951-56. V období hysterie tzv. studené války byla léčebna vzhledem ke svému strategicky výhodnému umístění vybrána pro vybudování protivzdušné obrany hlavního města. Celá polovina léčebny byla zabrána armádou a odpovídající část pacientů a personálu byla odsunuta mimo Prahu. Armáda po dohodě léčebnu opustila a předala zpět většinu pavilonů v roce 1964. Ústav měl i svou vlastní vodárenská věž, jejím tvůrcem je opět Václav Roštlapil. 45 metrů vysoká věž zásobuje celou léčebnu už od roku 1908. Unikátní výstavní prostor Prádelna vznikl z bývalé prádelny. Konají se tu zajímavé multižánrové projekty. My jsme v areálu léčebny byli již v roce 2006 na vycházce Pojď, ukážu ti cestu z ústavu.

Bohnice, kostel sv. Václava - Areálu léčebny dominuje secesní kostel sv. Václava s věží vysokou 55 metrů, rovněž podle návrhu Václava Roštlapila. Začal se stavět v roce 1911, první světová válka jeho dostavbu značně zdržela, a tak byl dokončen až v roce 1916 a vysvěcen dokonce až v roce 1919. Během padesátých let dvacátého století byl kostel využit jako skladiště místního vojenského útvaru. V polovině 60. let byla nahrazena původní okna s vitrážemi českých patronů za vitráže s motivy socialistického realismu od Milana Halašky – Práce, Mír, Budoucnost, Uzdravení a Pomoc bližnímu. Výměna souvisela s plány na přeměnu kostela na koncertní síň a stálou expozici o historii psychiatrie. Nakonec kostel sloužil jako depozitář soch. V roce 1990 byl ve zcela zdevastovaném stavu předán zpět léčebně, okna ve stylu sorely byla odstraněna a následně byla zahájena rekonstrukce, v roce 1993 byl kostel znovu vysvěcen. U vchodu je křtitelnice od Zdeňka Šimka a roku 1967.

    1) Dům seniorů Slunečnice                                                                           4) Zvěrokruh v atriu je od Karla Nepraše
    2) Kromě hlavní budovy tu jsou postaveny domy s garsonkami                   5) Drak mezi paneláky
    3) Architekt Línek a Milunič – 70. léta                                                           6) O kousek dál je zmalovaný Klaun

Dům seniorů Slunečnice, Na hranicích – Autory jsou Vlado Milunič spolu s arch. Janem Línkem. Projekt je z konce 70. let, tehdejší Domov důchodců se stavěl v letech 1972-80 a byl zprovozněn v témže roce. Jan Línek vypráví: „ Ke stavbě DD jsme se dostali náhodou. Po škole si mě vybral architekt Prager. Byla nás u něj tehdy skupina mladých lidí, v té době se totiž dělal Parlament, takže bylo třeba mladé krve. Nějakou dobu jsme sekali dobrotu, ale po určitém čase jsme chtěli projektovat sami, respektive, chtěli jsme, aby nás Mistr uvedl alespoň jako spolupracovníky. Mistr času zase tolik neměl, my jsme na projektech seděli, a tak chtěli jsme dosáhnout toho, abychom po těch letech u něj strávených měli za sebou i nějakou prokazatelnou práci. Kdybychom chtěli jít do jiného ateliéru, neměli bychom se vlastně čím prezentovat. Mistr tehdy po delším váhání rozhodl, že každý dostaneme nějakou samostatnou úlohu. V ateliéru byl zrovna domov důchodců v Bohnicích. A domovy důchodců byly v té době úlohy spíše z periferie architektova zájmu: nebylo na ně dost peněz a daná problematika byla hodně pošmourná tím, jak se s důchodci v té době zacházelo. Nikomu se do toho moc nechtělo, a tak nám tento projekt dali. My jsme se úkolu ale chopili se vší mladickou intenzitou a invencí. Na louce měl původně stát jeden dům, kdežto my jsme navrhli domů několik a ještě další malometrážní byty pro staré lidi. Najednou z toho byl největší podobný areál ve střední Evropě, komplex pro 620 lidí. V projektovém ústavu jsme tak začali kariéru zpracovatelů sociálních staveb. A pak už všichni věděli, že Línek s Miluničem dělají domovy pro seniory.“ Spolu pak realizovali ještě Domov pro seniory v Malešicích (1974-85), Domov pro seniory na Chodově, projekt 1983-85, realizace 1985-90 a Domov pro seniory na Hájích (1983-89).

Zvěrokruh Karel Nepraš, Domov seniorů Slunečnice – Kameninový zvěrokruh se nachází v atriu Domu seniorů, od začátku, tedy od 1980. Sochu vytvořil Karel Nepraš dohromady s Jiřím Sopkem.

Drak a Klauni, Lindavská – Ve vnitrobloku ulic Lindavská a Bukolská jsou sochy Antonína Bartoše (1933) Drak a Klauni, obě tu byly nainstalovány v roce 1987.

    1) Bohnická dráha BMX je ukrytá za valem                                                 4) Jeden z pomníků Rudé armády na hranici Prahy
    2) Svítí Slunce nad Bohnicemi                                                                     5) I v Čimickém háji jsou lomy
    3) Holubičky na startovací rampě                                                                 6) Nefalšovaná hájovna, jen je kilák od metra

Startovací rampa BMX, Čimická – Bohnická dráha je jedna z nejstarších, ale už nesplňovala evropské standardy. Novou rampu, kterou navrhl Ondřej Tuček, je nominována na stavbu roku 2019. Letos v srpnu se tu konal závod na longboardech Red Bull Feel the Heel, kterého se zúčastnila i snowboardistka Eva Samková.

Pomník Osvobození Rudou armádou, Čimická - Je to jeden ze šesti pomníků Rudé armády, které byly vztyčeny na místech, kde v květnu 1945 Rudá armáda překročila tehdejší hranici Prahy. Byly odhaleny 23. února 1948, v den 30. výročí založení Rudé armády (23. 2. 2018). Všechny pomníky mají stejný text. Suchdolský vypadá trochu jinak, pět zbývajících je identických. My už jsme viděli památník na Evropské na Dědině v roce 2014 při vycházce Pod křídly letadel a pomník na Horoměřické v roce 2015 před závěrečným stoupáním při vycházce 5A - školní výlet s překvapením a ten suchdolský při letošní vycházce Pražské Beverly Valley.

Čimický háj - Parkově upravený smíšený les, který se rozkládá mezi Bohnicemi, Kobylisy a Dolními Chabry. Ze zajímavých míst je tu Čimická hájovna a dva památné stromy – dub u hájovny a za hájovnou (dva nejstarší stromy v areálu). V roce 2017 tu byla spolkem Vědomý dotek odhalena dřevěná socha skřítka Čimíska.

    1) Hájovnu střeží skřítek Čimísek                                                               4) Tady žil Bohumil Hrabal
    2) Školu v Hovorčovické střeží Kovář                                                       5) se svou ženou Pipsi
    3) Jsme u paty posledního paneláku                                                          6) V hospůdce U Jirky bylo moc příjemně

Kovář, Hovorčovická – Před Obchodní akademií byla v roce 1983 vztyčena pískovcová socha od Jana Hány.

Košťálkova 1 (dříve Jodasova) - 28. března 2017 byla odhalena pamětní deska Bohumilu Hrabalovi na domě, kde spisovatel v 5. patře žil v letech 1973–1997, tedy 24 let. Slavnostního odhalení se zúčastnili i obyvatelé domu, z nichž mnozí pamatují Hrabalovi jako své sousedy. K odhalení pamětní desky došlo u příležitosti 103. výročí spisovatelova narození (*28. 3. 1914). Své nastěhování do kobyliského paneláku popisuje Bohumil Hrabal ústy své ženy Pipsi v knize Proluky .

« NAHORU

TOPlist