90. Až zakokrhá motýl Viktor aneb 7. Pražská pivočára

neděle 26. 1. 2020
navštíveny: pivovar Victor, U vystřelenýho oka, vinice na Vítkově, Vítkov, Landscape 2018, Nové spojení, Invalidovna, škola na Lyčkově náměstí, Butterfly, zavřené Pivo Karlín, Karlínská pivnice, Dům O. Rákosníka, dům Pacovských, Machine House, Forum Karlín, Karlínský tunel, Palác Praga, Corso Court, Rezidence Kollárova, Corso Karlín, kostel sv. Cyrila a Metoděje, Haburk, pivovar Dva kohouti

Pozvánka
Sraz V neděli na Husitské před pivovarem Viktor ve 13 hodin. Startovací pivo uvnitř od půl jedné. Nejbližší stanice jsou Tachovské náměstí bus 133, 175, 207 nebo zastávka Rokycanova bus 136.

Jaká vycházka byla

    Vycházku s krkolomným názvem "Až zakokrhá motýl Viktor" jsme začali v prvním a dosud jediném žižkovském pivovaru Victor. Vycházka byla totiž zároveň tajná 7. Pražská pivočára, ale nechtěla jsem dopředu naše milovnice vína strašit. Po startovacím pivu jsme začali tam, kde jsme před měsícem skončili – U vystřelenýho voka. Tentokrát jsme jen prozkoumali venkovní výzdobu a porovnali s protějšími bustami na Hartigově domě U Božích bojovníků. Oba domy se pyšní Janem z Husi, ale co to, žáku Velíšku, jak tě mohlo napadnout zobrazit Mistra Jana jako husu? A co teprve nahradit Jana Žižku Džingisthánem? Vzpomněli jsme na obrovský plakát, který vítal bleskové dobyvatele slovenských hor u rozestavěné cyklostezky (vzpomínáte? rok 2009) a vyrazili po ní dál. Ne nadlouho, do cesty se nám postavila nová vinice. Zatím zbyly prachy jen na plot a kůly. Sportovním areálem a pěšinkou jsme stoupali úbočím Vítkova. Pod námi osamělý dům – bez pavlačí, ale zanedlouho ho pohltí krásné nové Žižkovské pavlače. Festival Landscape obohatil Vítkov o mnohé artefakty. Alla si dřepla už na Czechoslovak Pixel, ale teď ne, ještě ne. Usaďte se až na Pozorovatelnu – tady totiž geodeti rozhodli, že je vrchol Vítkova. Můžete si i bouchnout a já vám zatím přečtu, jak Franta Sauer přepsal dějiny. Ale když si Žižka koleduje a vyhazuje křižáky z vinárny?!? Protestní stupínek a křídla motýla roztažená hluboko pod námi jsme spatřili, ale Český národní pivovar bohužel ne. Po nekonečných schodech (naposledy jsme na ně šplhali od tunelu při vycházce Nové spojení se Světem v roce 2013) jsme sešli do Karlína. Po, pro mnohé, objevném zjištění, že Invalidovna je čtvercová, a ten zámek před námi je obyčejná základka, byl čas na rozluštění další tajenky. V pravoúhlém Karlíně vyrostl Butterfly. Anglický název bych jim odpustila, ale že první karlínský pivovar má v neděli zavřeno – to rozhodně ne. Naštěstí je hned vedle stará Karlínská pivnice, kde nás vlídně přijali.

    Po mezihospodě jsme si ukázali, kde bydlel Otík Rákosník - štukatér, ne ten závozník, a kde prodával Ozzák s odporem CDčka Helenky Vondráčkové. A pak už začal karlínský industriál. Zelený Machine House si pamatujeme z cesty Okolo světa za 2x80 minut (rok 2007), ale mezitím vyrostlo místo Šípkárny Forum Karlín, pro karlínské strašpytle namalovali nad tunel Neboj a vedle staví levitující Pragovku. Dobře utajený park Corso Court je tu už nějaký ten pátek, ale teď je obklopen jen samými krásnými kancelářemi. Tady Evropu odděluje od starého Karlína jen vysoká cihlová zeď. V liduprázdném parku, který zaplní krásní mladí lidé až v pondělí, jsme si naposled bouchli na krásný starý Karlín. Ještě jsme v karlínském Central parku nakoukli do kostela a pak už naše kroky zamířily k Hamburku. Odsud odjížděly šífy, ale čas ten se vážení, zastavit nedá. Přístav zmizel, na dvoře se teď kokrhá. Bingo! Jsme na konci tajenky i cesty. Už rok tu sídlí pivovar Dva kohouti. Taky nic pro starý, pro každý pivo se musí chodit k pultu. Ale nám se tu i tak docela líbilo. Prostě ó, ó, Karlín, překrásný Karlín.

    1) První pivovar na Žižkově a dosud jediný – pivovar Victor                     4) Zde je popis, kdo je kdo – chybí jen Ferda Mravenec
    2) Startovací pivo                                                                                       5) Obnovená vinice na svahu Vítkova
    3) Konečně jsme si za světla mohli prohlédnout Vystřelený oko               6) Sám voják v poli, ale už brzy bude obklopen Žižkovskými pavlačemi

Pivovar Victor, Husitská 72 – První a jediný pivovar na Žižkově patří Rusům. Byl založen v roce 2011. Vaří několik druhů nefiltrovaného piva plzeňského typu a pivo se čepuje výhradně ve vlastní restauraci. Kromě restaurace je tu i muzeum dějin piva.

Vlastní dům Josefa Fanty, U Božích bojovníků 1 – Josef Fanta, autor Hlavního nádraží, spolkového domu Hlahol na Masarykově nábřeží, Mohyly míru u Slavkova, ministerstva průmyslu a obchodu u Štefánikova mostu, si postavil dům pro svou rodinu na Žižkově v roce 1886. Novorenesanční vila je zdobena sgrafity signované J. S (zřejmě Jakub Schikaneder). Již v roce 1903 se ale přestěhoval na Malou Stranu, do domu U Turkovy hlavy na Pětikostelním náměstí, který si sám upravil. Zde žil až do své smrti v 98 letech v roce 1954. Díky svému dlouhému životu získal různé řády a vyznamenání od všech panovníků počínaje Franzem Josefem I. a konče Antonínem Zápotockým.

U Božích bojovníků 2 - V roce 1873 postavil Karel Hartig třípatrový rohový dům U Božích bojovníků, osazený bustami Mistra Jana Husa, Jeronýma Pražského, Jana Žižky, Prokopa Holého, Jiřího z Poděbrad a J. A. Komenského. Kromě školy na Komenského náměstí je tento jediný Hartigův dům (ze zhruba šedesáti), který přečkal asanaci Žižkova.

U vystřeleného oka, U Božích bojovníků 3 - Hospoda byla otevřena v roce 1992. Výzdobu zajistil hospody akad. malíř Martin Velíšek. Kromě husitských motivů přímo na budově je uvnitř akvárium zabudované do klasické pípy, Jan Žižka na mořském koníku, dvě falešná okna zachycující bitvu na Vítkově, plastiky Jana Žižky a vykušovačů jeho očí a především obraz usmíření, na kterém si husité a křižáci po bitvě vyměňují trička jako dnešní sportovci. Umělecká výzdoba je i na toaletách, především opěrky Jára a Láďa si získaly pro svou praktičnost velikou oblibu. Jsou to původně berle, polstrovaný konec uřízl a zarazil do betonu.

Vinice na Vítkově - Nová vinice na Vítkově nad Žižkovským tunelem je připomínkou historického využívání jižních strání Vítkova pro pěstování vinné révy, doložené již od doby Karla IV. Vinice o rozloze více než 1 300 m2 je osazena 700 hlavami vinné révy. Její založení vinice stálo 4 miliony korun. Že se víno na Vítkově pěstovalo, dokládá i úryvek z knihy Svatopluka Čecha Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do 15. století, kde je navíc zmiňován i Chval, po němž je pojmenována jedna z ulic na Žižkově: „Hejtman Chval uznal i tvou statečnost – budeš řádným bratrem táborem“. „Ovšem, pojď s námi na Vítkovu horu“, přisvědčil Chval. Brouček souhlasil a kráčel s Chvalem Řepčickým z Machovic, hejtmanem táborským, a proslulým knězem Václavem Korandou, po stezce mezi vinohrady, zčásti zpustošenými, vzhůru na nynější vrch Žižkov.

Žižkovské pavlače, Koněvova - Komplex několika budov s podlahovou plochou přesahující 10 tisíc m2. Bude v něm 141 bytů od 1+kk po 4+kk, situovaných od 2. do 8. podlaží. V přízemí a suterénu budou nebytové prostory. Projekt respektuje tradiční charakter žižkovských ulic, dvě památkově chráněné budovy stojící na pozemku budou zrekonstruovány. Dokončení je plánován na podzim roku 2021.

    1) Krásné nové Žižkovské pavlače                                                            4) Protestní stupínek
    2) Czechoslovak Pixel – jedno z děl festivalu Landspace 2018                 5) Stoletou jsme nespatřili, tak aspoň foto
    3) Na vrcholu Vítkova vyrostlia Pozorovatelna                                           6) WC CZ Vítkov zmizelo s koncem festivalu

Landscape Praha 2018 -- Praha se v letních měsících roku 2018 stala dějištěm mezinárodního krajinářského festivalu Landscape, který se zabývá městským veřejným prostorem v České republice. Galerie Jaroslava Fragnera uspořádala výstavu Objevte pražskou divočinu!, která představila exponáty na Praze 3, Praze 7 a Praze 8, a to v lokalitách, kde se diskutuje o jejich nové budoucnosti – vrch Vítkov, ostrov Štvanice, Rohanský ostrov a Nákladové nádraží Žižkov. Šestý ročník nabídl 61 dočasných instalací, část instalací se odkazovala ke stému výročí vzniku Československa. Některé z nich po skončení v září 2018 na svých místech zůstaly. Nejvíce na vrchu Vítkov a Dolním Žižkově, a to 15 z původních 29. Mimochodem vloni byl Landscape 2019 v Ostravě a my jsme z jeho realizací viděli Komunikační zóny – barevné pruhy na cestě z Vítkovic do Karolíny a pak černé turistické značení nazvané Po černé.

Czechoslovak Pixel - Realizace od Davida Karáska a kolektivu. Sto let už si své věci organizujeme sami. I Vítkov máme spojený s něčím, co se nazývá Československo, nebývala to špatná značka. Československo se nachází v trávě mezi stromy a můžete se na něj i posadit.

Vrchol Vítkova - Ve své nejvyšší části dosahuje 270,4 metru nad mořem. Na jeho vrcholu je nyní umístěn další exponát Festivalu Lanscape, je to Pozorovatelna od Lukáše Ehla a Tomáš Koumara.

Bitva na Vítkově - Ona husitská velkolepá bitva, která se na tomto místě 14. července 1420 měla odehrát, byla spíše pouhá šarvátka, byť pro husity s mimořádně dobrým koncem. Původním záměrem první křižácké výpravy, jejíž účastníci se rozložili na levém břehu Vltavy, bylo úplně sevření Prahy do kleští. Při její síle 100 000 bojovníků neměl být problém vzít město útokem. Jenže Zikmund vyčkával a Žižka přitom prokázal svůj strategický důvtip. Věděl, že jediný přístup k Praze střeží Vítkov, proto zde dal zbudovat dva sruby, osazené třiceti bojovníky a vykopat příkopy. Ve snaze odříznout všechny přístupové cesty se těžké míšeňské vojsko přebrodilo 14. července na Špitálské pole - dnešní Karlín a pustilo se vzhůru do vrchu. Jízda do prudkého svahu byla pro rytíře v brnění dost obtížná, nicméně nakonec se jim podařilo zdolat i první dva příkopy. Teprve u paty prvního srubu byli zastaveni zoufalým odporem hrstky obránců. V rozhodující chvíli vyrazil z Horské brány houf táborských střelců a vpadl míšeňskému vojsku do zad. Stlačení jezdců na malém prostoru vyvolalo zmatek, někteří křižáci se dali na ústup a strhli s sebou ostatní. Padlo asi 300 bojovníků, většina z nich zřejmě zahynula pádem z prudkého svahu nebo se na ústupu utopila ve Vltavě. Po nezdařeném útoku na Vítkov navrhovali někteří křižáčtí velitelé zničit město střelbou z děl, Zikmund ale odmítl. Dva týdny po bitvě se nechal v katedrále sv. Víta korunovat českým králem a 30. července vojsko rozpustil, zřejmě pro nedostatek peněz na vyplácení žoldu.

Bitva na Vítkově podle Franty Sauera – Franta Sauer dostal jednou, pochopitelně v hospodě, originální nápad – uspořádat na Vítkově rekonstrukci slavné bitvy, u příležitosti 500. výročí bitvy 14. července 1420. Byl rok 1920 a celý národ byl ještě plný vlastenectví, nápad zaujal a díky tomu dostaly její přípravy nečekaný spád. Záštitu nad představením převzal dokonce ministr národní obrany Václav Klofáč a mecenáši se jen hrnuli. To s sebou přineslo bezmála barnumskou výpravu. Kromě starých krojů i zbraní získali organizátoři dokonce dvě stě koní od vojenského jezdectva, přichystáno bylo i padesát žebřiňáků upravených jako husitská vozba. Za představitele husitů byly vybrány čety legionářů, potíž ale byla v tom, že nikdo nechtěl představovat křižáky. Dlouhým osobním přesvědčováním Franta Sauer nakonec získal dělníky ze žižkovské Kapslovny. Bitva dostala kromě velkolepé výpravy i realistické kulisy. Na vrcholku kopce byla znovu postavena husitská pevnůstka v podobě roubeného srubu a kolem ní byly znovu vykopány obranné příkopy. Praha prožívala den slávy: na střechách a v oknech vlály prapory, muziky vyhrávaly, na přilehlá návrší se od časného rána hrnuly zástupy diváků z Prahy i z venkova. Den byl mimořádně horký, takže řada bojovníků obou stran už od rána zaháněla žízeň v žižkovských i jiných lokálech. Krátce po poledni vyrazila vozba s četnými bojovníky od Obecního domu k Žižkovu. Do kroku jim k tomu hrály pochody od Karla Hašlera. Na Ohradě křižáci zamířili do Karlína na vojenské cvičiště, husité se opevnili v připraveném srubu. Začátek bitvy oznámil dělový výstřel. Přišlo na sto tisíc diváků a přijeli dokonce i američtí filmaři. Kamery se roztočily. Křižáci na koních za doprovodu bubnů a polnic stoupali do žižkovského vrchu. Podle scénáře měli dosáhnout opevnění, zinscenovat s husity krátkou bitvu, a pak se obrátit na útěk. Ale všechno dopadlo trochu jinak. Obránci srubu vzali bitvu vážně, vypřáhli koně a pustili proti křižákům těžké vozy. Dělníci z Kapslovny si nedali tak prudký útok líbit, přihnali se k palisádě a začali dobývat srub. Sauer o průběhu bitvy ve své knize napsal: „Nastal řev k nevypsání, bratr Čech řval na Zikmunda do ochraptění: ,Karle, zaraž tu bandu, kam se tam hrneš, to máš prohrát, vole.‘ Ale císař nedbal křiku a hnal se po Žižkovi, kterého viděl stát s palcátem na voze. Úplně rudý v obličeji přiklusal až k vozu a řval na Žižku: ,Teď si to s tebou vyřídím, ty lumpe, já ti dám vyhazovat mě z vinárny!‘ A sekl po Žižkovi vší silou dřevěným kopím… Císařské vojsko zle řádilo mezi husity, padaly rány hlava nehlava, rozléhal se nářek a křik všech bojovníků, až konečně husité vzali do zaječích…Vřava strhla i diváky, takže vznikla všeobecná rvačka. Ta poplašila koně, kteří začali shazovat jezdce." V tu chvíli údajně vystoupila podle scénáře na zvláštní vyvýšenou tribunku poblíž srubu divadelní herečka Růžena Nasková a začala recitovat hrdinskou pasáž z Libuše. Nerecitovala však dlouho, protože si všimla, že se filmaři už dávno dali na útěk. Výsledky celé bitvy byly zdrcující: škody byly za tři sta tisíc korun škody, dvacet koní si zlámalo nohu a muselo být utraceno. Byly zničeny četné divadelní kostýmy a zbroj a rozbity použité vozy. Výtěžek ze vstupného činil dvanáct tisíc korun, takže vznikl značný schodek. Celá akce nakonec opět skončila u soudu. Sauerovi byla uložena pořádková pokuta ve výši 20 tisíc korun, kterou však nikdy nezaplatil.

Protestní stupínek, Vítkov – Další z instalací Lanscape je z dílny slovenského ateliéru 2021. Stupínek byl nominován na prestižní cenu za současnou architekturu Mies van der Rohe Award, která bývá udělována jednou za dva roky nejkvalitnějším realizacím z celé Evropy.

Stoletá, Vítkov – Poražená vyhnilá lípa od Lukáše Gavlovského a Romana Švejdy dosud leží na úpatí Vítkova nad Vojenským historickým muzeem.

WC CZ Vítkov - Umělecké záchody od Kurta Gebauera jsou pryč. Autor dílo komentoval takto: „Česká vlajka je krásná a poetická, je to ženský klín. Mění i barvu – podle svitu. Sem tam, od východu na západ a naopak. Nechť dobře vykonaná potřeba nám i hlavu zjasní.“

    1) Mnozí dosud netuší, že se díváme na další postupový bod – Motýla       4) a Žižkovi vrazil do ruky místo palcátu obří půllitr
    2) Altánek Okupujte Vítkov bohužel zmizel                                                   5) Pod námi Nové spojení
    3) Navrhoval z mauzolea udělat Český národní pivovar                               6) Hele, ta Invalidovna je čtvercová

Fotoalbum vycházky...

Highline Žižkov, Husitská – Instalace je od ateliéru Archwerk. V místě bývalé železniční vlečky bylo vytvořeno nové propojení mezi Karlínem a Žižkovem, pěší si mohou zkrátit cestu na Florenc díky schodišti u divadla Ponec. Provizorní dřevěné schodiště by mělo být inspirací k trvalému architektonickému dílu.

Poezie na chodníku, Vítkov - Čte se trochu hůř, ale přeci jen si počtete Ladislava Klímu, Vítězslava Nezvala, Ivana Diviše. Některé ukázky nejsou příliš lichotivé, např. Nezvalova oslava K. Gottwalda. Ale co se dá dělat, také je napsal. Za socialismu se jim tajně říkalo "výživné verše" (jako že svého autora dobře vyživí).

Okupujte Vítkov - Tento návrh na přeměnu vítkovského památníku na Český národní pivovar bohužel zároveň se dřevěným stánkem - oponou zmizel. V návrhu Žižka třímá obří půllitr s pivem a mauzoleum je přestavěno na Český národní pivovar.

Oltář a Noc, Vítkov - Tyto dvě sochy jsou už na Vítkově déle. Ta se čtyřma sloupovýma nohama se nazývá Oltář a je od Pavlíny Hlavsové z roku 2014, druhá, připomínající psa, se jmenuje Noc.

Nové spojení - Napojuje Hlavní a Masarykovo nádraží se směry z Vysočan a Libně severním úpatí Vítkova. Mosty architektonicky zpracoval Patrik Kotas. Původní jednokolejná vítkovská trať s krátkým tunelem na jižní straně Vítkova byla zrušena a v roce 2010 byla v její dráze vybudována cyklostezka. My jsme z tunelu vylezli nad tunel a přelézali zábradlí na schody do Karlína při vycházce Nové spojení se Světem v roce 2013.

Invalidovna, Sokolovská 136 – Barokní budova byla postavena v letech 1731-1737 jako útulek pro válečné vysloužilce, aby neskončili ve starobincích nebo na žebrotě. Na jejím vzniku má zásluhu hrabě Petr Strozzi, který jako voják sám několikrát vyzkoušel bezmoc raněného. Po těžkém zranění sepsal roku 1658 závěť, ve které odkázal všechen svůj majetek na péči o invalidní a vysloužilé vojáky. Strozzi byl zabit zbloudilou střelou v roce 1664, ale jeho závěť mohla být naplněna až po smrti manželky, což bylo přesně o 50 let později v roce 1714. Projekt je dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Měl to být komplex devíti budov, z nichž každá měla tvar čtverce o délce strany 300 metrů a komplex měl sahat až k usedlosti Sluncová. Nakonec byla kvůli nedostatku peněz resp. 50 leté inflaci realizována pouhá 1/9 původního projektu, jen jedna čtvercová budova. Místo kostela vznikla jen kaple sv. Kříže s kuriózním oltářem zhotoveným z vojenských pušek a nábojnic. Svému účelu sloužila Invalidovna ještě po první světové válce. Mezi roky 1918-1927 zde mj. bydlel a vytvořil své rané dílo fotograf Josef Sudek, poté co v první světové válce přišel o ruku. V roce 1925 byly v přízemí umístěny sbírky stavitelství, také tu byla většina archívu architektury, včetně modelů. Zdeněk Lukeš vzpomíná: „Temným průchodem, lemovaným sádrovými rytíři s usekanými údy, což byly modely k pískovcovým plastikám invalidů na atice paláce, se prošlo na nádvoří. V něm rostly obrovské platany a všude kolem nádvoří stála děla. Všech velikostí a tvarů: kanóny stály i na širokých chodbách. Po chodbách se mátožně procházel stařičký Salieri. Aby tu mohl Miloš Forman natáčet scény z blázince, museli soudruzi vojáci děla z chodeb pracně vyvléci. To se jim moc nechtělo, zvláště když dostávali pokyny od amerického filmového štábu. Obměkčily je až dárky. Každý důstojník i staršina dostal černou pláštěnku s logem filmu Amadeus a problém byl rychle vyřešen. Víc mne mrzelo, že v tomto vlhku byly uloženy cenné pozůstalosti našich nejvýznamnějších architektů. Bál jsem se požáru, ale nakonec to byla voda v roce 2002, která sbírky nedozírné hodnoty z velké části poničila.“

    1) Monumentální škola na Lyčkově náměstí je obyčejná základka             4) Ale pivovar Pivo Karlín je v neděli zavřený
    2) Butterfly roztáhl svá křídla                                                                       5) Tady bydlel Otík Rákosník
    3) Zevnitř na nás zírá Emil Kolben                                                               6) Hned vedle jsme pozdravili Ozzáka

Základní škola, Lyčkovo náměstí – Budovu školy v historizujícím secesním stylu byla postavena v roce 1904-1906 podle návrhu Josefa Sakaře (postavil i nedaleký Národní dům, odkud dnes vysílá Regina). Nástěnné malby jsou od Karla Klusáčka a J. Köhlera. Za války zabrali školu Němci. Do školy se vcházelo dvorem, v jehož rohu je dodnes pevnůstka – betonový válec se střílnou.

Butterfly, Pernerova 42 - Tvar šestipodlažní budovy je založený na čtyřech elipsách spojených do dvou křídel se středovým atriem, z ptačí perspektivy připomíná motýlí křídla. Navrhl ho David Richard Chisholm a Vít Máslo, kteří stojí např. za přeměnou holešovického pivovaru. Stavba byla před postavením dlouhodobě kritizována, zejména kvůli svému vzhledu nezapadajícímu do historické čtvrti. Projekt byl dostaven v roce 2018. Budovu pokrývá údajně 41 000 kusů rostlin, ze kterých vzniklo 584 malých vertikálních zahrad. Vnitřní výzdoba byla svěřena Maximu Velčovskému, který se rozhodl ke čtyřem velkoplošným portrétům. Karlín je hluboce spojen s průkopníky průmyslu – Emilem Kolbenem (modrý) a Františkem Křižíkem (černý). Dále si vybral k zobrazení princeznou Karolinou Bavorskou, manželku rakouského císaře Františka I. (zlatá), po níž byla čtvrť Karlín pojmenována a herečku a spisovatelku Olgu Scheinpflugovou (bílá), která napsala Karlínskou baladu - příběh z karlínské periférie o pomíjivém štěstí. Portréty vytvořil Velčovský tak, že je vyskládal z kapek vyrobených z ručně foukaného skla. Každý z portrétů má svou barvu skla a skládá se z více než 3 500 skleněných kuliček. Portréty jsou k vidění i z exteriéru a zejména v noci, portréty ožívají.

Pivovar Karlín, Pernerova 42 - V budově Butterfly byl otevřen v říjnu 2018 pivovar s názvem Pivo Karlín. Vzhledem k tomu, že pražská městská část Karlín neměla za 200 let svého trvání nikdy svůj pivovar, je považován za první Karlínský pivovar s vlastní várkou piva, která je datována k 5. 12. 2018. Nabízí Karlín 12, Karlín Black a originální pivo IPA, APA nebo pšenici. Pivovarská restaurace má interiér rozdělený do dvou částí o kapacitě 200 míst a venkovní zahrádku se 150 místy.

Dům O. Rákosníka, Křižíkova 64 – Otakar Rákosník je známý jako autor sochařské výzdoby (společně s Antonínem Štruncem) Národního domu v Karlíně, postaveném v letech 1910 - 1911. Je autorem plastik na mnoha karlínských domech. Zde vlastnil dům, kde měl ateliér a štukatérství.

Dům Pacovských, Křižíkova 62 – Dům významného lékaře Jana Řepky byl postaven Bohumilem Štěrbou v roce 1908. O sto let později dům proslavil seriál Comeback. Tady bydlí Ozzák, Tomi Paci, Ivuška a v přízemí se nachází jejich obchod U Dvou Akordů.

    1) Machine House                                                                                       4) Karlínskou halu nezbourali
    2) I proti bourání Šípkárny vznikla petice                                                    5) Ale narvali do ní skoro všechny novináře Prahy
    3) Teď tu stojí Forum Karlín                                                                         6) Plaza u Fora Karlín je veřejně přístupná

Machine House, Pernerova 57 – Původní kotelna a elektrocentrála ČKD byla přestavěna v roce 2010 na kancelářský objekt. Součástí je i dvůr, oddělující kotelnu a energocentrálu, který je z ulice uzavřen zděnou bránou, vzhledově odpovídající charakteru budov.

Forum Karlín, Pernerova 51 - V rekonstruovaných prostorách Karlínské haly, bývalé továrny, ve které se od roku 1908 vyráběly parní kotle, byl vytvořen nejmodernější newsroom v Evropě. Nyní zde sídlí vydavatelství Economia. Bývalá průmyslová hala ČKD Dukla, známější pod označením Šípkárna, byla zbořena a místo ní vyrostla nová osmipodlažní budova. Její dvě nadzemní a jedno podzemní patro tvoří multifunkční sál s kapacitou 3 000 lidí. V dalších šesti nadzemních podlažích jsou kanceláře. Novostavbu propojuje s rekonstruovanou halou veřejně přístupná pasáž - krytá plaza. Na celkovém architektonickém řešení Fóra Karlín se podílel španělský architekt Ricardo Bofill. Výstavba probíhala od roku 2011 do 2014. V roce 2015 byla nominována na Stavbu roku. Původním vlastníkem komplexu byl Zdeněk Bakala, který jej v roce 2018 prodal.

    1) Lidi z Karlína jsou strašpytlové, musí je uklidňovat                               4) Takhle vypadá světlá budoucnost Pragovky
    2) Dříve tu byla opravna vozů Praga                                                         5) Horní byty budou zanedlouho levitovat
    3) Teď se tu rýsuje Rezidence Praga                                                         6) Horní byty budou levitovat

Žižkovský tunel - Je pěší tunel spojující Karlín s Žižkovem. Byl slavnostně otevřen v dubnu 1951 a dokončen v prosinci 1953. Původně byl určen i jako protiletecký kryt. Délka tunelu činí 300 metrů, převýšení téměř 30 metrů s průměrným stoupáním 8 %. Železniční tunely Nového spojení od něj dělí jen 6 metrů horniny. Žižkovský tunel patří údajně mezi jeden z nejděsivějších tunelů Česka. Jeho osvětlení i tajemná atmosféra nahání lidem husí kůži. Kvůli jeho ponurosti ho používají filmoví tvůrci jako oblíbenou lokaci pro natáčení. Proto brněnský street artista TIMO nasprejoval nad vstup do tunelu v roce 2017 nápis „Neboj“. Je to jasný vzkaz pro všechny, kteří by měli obavu jím projít a zkrátit si cestu z Karlína na Žižkov.

Palác Praga, Pernerova - Na místě, kde se v Karlíně opravovaly „pragovky“, vzniká projekt Palác Praga. Je to soubor tří budov, který novou pěší třídou propojí ulice Křižíkovu a Pernerovu. Nejvyšší z nich Praga Rezidence zaujme odvážným architektonickým prvkem, který budí dojem, že horní podlaží levitují ve vzduchu. Návrh je od studia A.D.N.S. Sousední kancelářská budova je nazvána Praga Studios. Sedmi podlažími nabízí moderní kancelářské prostory a atrium, kde je možné uspořádat koncerty nebo umělecké výstavy. Třetím do party je administrativní objekt Praga Office & Garden. Do Pernerovy ulice se obrací „historická“ fasáda původní opravny Praga. U parteru domu Praga Studios se nachází zahrada sloužící obyvatelům domu, ale je přístupná i veřejnosti. Ta je tu už od roku 2013, kdy vznikl první projekt Corso Karlín.

    1) Místo bývalé Daňkovy slévárny                                                             4) Corso Court
    2) vyrostly Praga Studios                                                                           5) Rezidence Kolárova tu stojí už od roku 2006
    3) Na dvoře zbyl komín, abychom poznali, že jsme ještě v Karlíně           6) Nové karlínské zákoutí

Corso Court, Křižíkova 36a - Autorem projektu je opět Boffil, tentokrát ve spolupráci se společností Casua. Corso Court navazuje na starší budovu Corso z roku 2008. Tato budova byla dokončena v roce 2015. Součástí projektu Corso Court je zahrada, kterou mohou využívat jak nájemci, tak veřejnost. Budovu si Skanska postavila sama pro sebe a sestěhovala sem všechny zaměstnance.

Rezidence Kollárova, Kollárova 8 – Rekonstrukce klasicistního domu s velmi vydařenou dvorní dostavbou. Památkové chráněný původní objekt z konce 19. století má fasádu do uliční fronty Karlínského náměstí. Parcelu pro výstavbu obytného bloku tvořil obdélníkový pozemek, jehož kratší strana tvoří frontu do náměstí. Do dvora byly dostavěny byty nepřevyšující okolní zástavbu. Autory jsou Šafer a Hájek. Rezidence byla dokončena v roce 2006 a hned se stala Stavbou roku 2006. Dvorní prostor navazuje nyní na park Corso Court.

    1) Nová spojka mezi ulicemi Křižíkovou a Pernerovou                             4) A teď už se bude kokrhat
    2) Corso Karlín tu stojí už skoro 20 let                                                       5) Jdeme do pivovaru Dva kohouti
    3) Nakoukli jsme i do hlavního karlínského chrámu                                   6) ve strohém interiéru je nám blaze

Corso Karlín, Křižíkova 36a – Administrativní budova vznikla rekonstrukcí a dostavbou bývalé haly ČKD, která vznikla na konci 19. století. Byla nazývaná „plechárna“, neboť sloužila jako výrobní hala plechových kotlů. Ricardo Bofill zachoval původní klasicizující štít do Křižíkovy ulice i masivní obvodové zdivo, které doplnil odlehčenou dvoupatrovou nástavbou s dvojitou fasádou. Stavba se realizovala v roce 2001.

Kostel Cyrila a Metoděje, Karlínské náměstí - Základní kámen kostela byl položen v roce 1854 za účasti císaře Františka Josefa I. Stavba kostela trvala 9 let a na jeho výzdobě se podílela celá řada českých umělců. Kostel byl vysvěcen 18. října 1863, přesně 1000 let po příchodu slovanských věrozvěstů. Kostel je postaven ve stylu pozdně románské baziliky a patří mezi největší církevní stavby v Čechách. Projekt je od Karla Rösnera a Vojtěcha Ignáce Ullmanna. Průčelí stavby zdobí tři portály, na kterých jsou umístěny reliéfy od Václava Levého. Bronzové vstupní dveře doplnil o výjevy ze života slavných českých patronů Josef Mánes, nad portály je arkádový vlys se sochami od Čeňka Vosmíka.

Sokolovská 51 – Zde na pražském předměstí Karlíně se narodil v roce 1832 Josef Zítek. Autor Národního divadla před požárem, Rudolfina, Mlýnské kolonády v Karlových Varech nebo třeba Zemského muzea ve Výmaru. Zemřel v domě na Smíchovském nábřeží s výhledem na „své“ Národní divadlo.

Dům U města Hamburku, Sokolovská 55 – Tento dům dostal pojmenování podle stejnojmenného zájezdního hostince. Dům byl postavený v letech 1828-29, velký dvůr byl zakončen stájemi a kůlnami pro kočáry a vozy. Za domem je Pobřežní ulice a za ní byl v 19. století vybudován velký říční přístav, který zajišťoval spojení s Hamburkem. Karlínský nábřeží si můžeme připomenout i ve stejnojmenné písni Heleny Maršálkové. Ulice okolo Hamburku jmenuje U nádražní lávky, protože přes přístavní kanál vedla lávka k nádraží na Rohanském ostrově. Než bylo dokončeno nádraží na Těšnově v roce 1875, vlaky končily právě tam. Po regulaci Manin byl přístav zrušen a vybudován nový v Holešovicích. Zájezdní hostinec vydržel nabízet ubytování jako poslední ze všech v této čtvrti. Po druhé světové válce v něm sídlila Tesla Karlín. V roce 1992 byl v restituci vrácen a po rekonstrukci otevřen opět jako restaurace. My jsme tu byli v mezihospodě v roce 2007, když jsme šli Cestu kolem světa za 2x 80 minut aneb Od palem k protinožcům.

Dva kohouti, Sokolovská 55 – Pivovar v zadním traktu domu U města Hamburku byl otevřen v prosinci 2018. Pivovar vlastní Adam Matuška (z pivovaru Matuška) a mistr výčepní Lukáš Svoboda. Na tuto dvojici odkazuje i název pivovaru Dva kohouti. Uvnitř ho tvoří jediná velká místnost. Dřív zde fungovala autodílna a prodejna s barvami. Na stěnách zůstaly zachovány zbytky staré malby, neboť záměr byl zachovat co nejvíce původních prvků. Dominantním prvkem restaurace je dlouhý a mohutný pult s výčepní hlavou navrženou studiem Olgoj Chorchoj. Oni i navrhli světelný kříž, umístěný na zdi. Dva kohouti, namalovaní na stěně, jsou dílem Jakuba Matušky. Venkovní lavice jsou z původních střešních trámů domu. Varna pochází z Matuškova pivovaru, neboť v Broumech už mají varnu novou a větší. Na čepu najdete pouze jedno domácí Místní pivo. Dalších osm piv na čepu pochází z pivovaru Matuška.

« NAHORU

TOPlist