91. Za hranou

neděle 1. 3. 2020
navštíveny: nemocnice Motol, usedlost Šafránka, 5. kaple Poutní cesty do Hájku, nemocnice Na Homolce, rezidence Císařka, Bytový areál Na Hřebenkách, Jeep bar, restaurace Klamovka, Šaldova vila, vila Karla Janečka, Na výšince 15, dům Milady Horákové, dům Milana Hodži, Nesypka, Hřebenka, rezidence Švédská, klášter Sacré Coeur, rezidence Sacré Coeur I a II, rezidence Vitality, bytový areál Neugraf, Holečkova 26, Smíchovská krčma

Pozvánka
Už jsme šli několikrát na hraně, tentokrát se dostaneme až Za hranu. Sraz je v neděli 1. března v atriu Nemocnice Motol. Když sejdete do podchodu na konečné metra, pokračujte stále rovně Odchod v jednu.

Jaká vycházka byla

    V neděli jsme se dobrovolně dostavili do Motolské nemocnice. V atriu nás místo veselých balónků vítalo 28 sloupků s hymnami států EU. Ale Brexit dorazil i sem, God Save the Queen už je vyzmizíkován. Prošli jsme okolo nešťastného vojína Kudrny a posledního z provizorních baráků, které nebyly dost dobré pro vojáky Třetí říše, ale dost dobré pro pražské matky – ty zde rodily ještě v 90. letech. Tajný východ z nemocnice měl jednu oběť, ZSV se neprotáhl mezi tyčemi, i když jsme ho svlékli téměř do naha. Tak jsme si usedlost Šafránku, kterou jsme po nájezdu squatterů viděli už v roce 2003, i obrovskou poutní kapli prohlédli bez něj. Sešli jsme se až u hospody Na blbým místě. Název nelhal, už je zavřená. Spustili jsme se za hranu a cestu nám vytyčovaly dráty nad hlavou. Zastavili jsme se až na lavičkách s výhledem na rezidenci Císařku. I tudy jsme prošli v roce 2007 cestou na XIVejt na nedalekou Kotlářku. Petra Koppa s kytarou na zádech si tehdy místní ostraha spletla s Galapetrem. I my už jsme zavedli bezpečnostní opatření proti koronaviru - na šampus jsme si pořídili kelímky. Dál už nás provázely nádherné výhledy, rozkvetlé stromy (je přeci už 1. března!) a schody. Mezi stromy jsme zahlédli prosklené zubaté mezonety, na které dosáhnou i chudí principálové divadel. Jeep bar je v neděli zavřený, tak jen několik historických fotek s tanky a děly z naší návštěvy v roce 2007 a už si to míříme na Klamovku. Vítají nás Plastic People a pivo.

    Ve stále ještě prosluněném odpoledni si prohlížíme novostavbu na místě, kde svérázný redaktor Světa zvířat vymýšlel idiotosaury. Další pamětihodnost – vila Karla Janečka Mgr. MBA, Ph.D. je téměř ukryta za dalšími vilami. Ale zde pomohla realitka – vidíme dům v celé kráse, vnitřní bazén i střešní terasu, kde balil kněžku lásky Lilii. Stejně tak si vypomáháme u sousedního domu. To se to Leo Burnettovi vymýšlely reklamy v rytířském sále s výhledem na celou Prahu. Spatřili jsme i nepřehlednou zahradu, přes kterou se podařilo utéct estébákům manželu Milady Horákové. Pak v rychlém sledu něco pamětních desek. U domu, kde bydlel Karel Poláček s manželkou, jsem ukázala pamětní desku z domu, kde bydlel s milenkou. A místní obyvatel teď má z toho těžkou hlavu, jak opravit na svém domě chybné datum úmrtí. Pak už jsme byli v zajetí Sacré Coeur. Proměna kláštera na hotel už je na spadnutí, ale kolem něj jako houby po dešti rostou rezidence Sacré Coeur I, II a III. A to není všechno, na svět se místo tiskárny, kde se ještě po revoluci tiskli Reflex a Květy, rodí rezidence Neugraf. Tak už dost! Dost bylo krásných nových prosklených rezidencí, jdeme všechnu tu nádheru zapít do staré dobré Smíchovské krčmy.

Basic Atomic, atrium Motolské nemocnice v roce 2018 - Část úspěšné expozice Nervous Trees Krištofa Kintery se z Galerie Rudolfinum přesunula v roce 2018 do nemocnice Motol. Jeden z nejvýraznějších exponátů Basic Atomic byl umístěn v atriu nemocnice od ledna do září 2018. Obří skulptura napodobující buněčné struktury je složená z nejrůznějších kulovitých předmětů včetně mořských bójek či vánočních ozdob. Nebyla to náhoda, o exponát se zasadil přednosta III. Chirurgické kliniky FN Motol prof. Robert Lischke, kamarád Kintery. „Pro vystavování umění je Fakultní nemocnice v Motole jedno z nejzajímavějších veřejných prostranství, které hlavní město má. Jde vlastně o jakési město ve městě, každý den zde projde přibližně 10 000 návštěvníků,“ prohlásil Kintera. V roce 2019 zde bylo umístěno Přání od Dušana Zahoranského. Exponát tvořily dva dřevěné sloupy, mezi kterými byla na ocelových lankách v pěti řadách umístěna písmena abecedy. Volně pohyblivá, aby se z nich mohl kdokoliv složit libovolná slova. Letos je exponát ještě o level níž. Na 28 sloupcích jsou tu napsaná slova hymen jednotlivých států Evropské unie. Brexit zaregistrovali i tady - britská hymna je zabílena.

Památník Josefa Kudrny, nemocnice Motol - Na vojenském cvičišti, které se nacházelo v dnešním areálu motolské nemocnice, byl 7. 5. 1915 pro výstrahu popraven otec sedmi dětí, pěšák Josef Kudrna, obviněný velitelem ze vzpoury. Vojáci křičeli a nadávali, když jim velitel zakázal rozloučit se před odjezdem na frontu s rodinami, které za nimi přijely. Kudrnova manželka se poté oběsila. O děti se pak staral jeho švagr, který se zasloužil i o jeho památku. Byl členem Spolku ctitelů Kudrnových, který se zasloužil, že byl v roce 1920 odhalen památník s pamětní deskou, na níž byl nápis, že Kudrna byl popraven "jako dělnická oběť rakouské válečné persekuce". K pamětní desce přibyla v roce 1935 bronzová socha vzpřímeného muže před ústím pušek od legionáře Rudolfa Březy. V roce 1928 byl na motivy jeho osudu natočen němý film Jménem jeho veličenstva, v hlavní roli (své první) se objevil Jaroslav Průcha. Pomník byl v roce 1938 přesunut nad silnici proti dnešnímu vjezdu do nemocnice, zřejmě aby nepřekážel staveništi nemocnice. Za války byla socha roztavena pro válečné účely. Po válce už bez sochy byl památník přemístěn zpátky na místo popravy.

Nemocnice Motol – V roce 1888 přinesl Časopis lékařů českých zprávu o tom, že: „Obecní zastupitelstvo na Smíchově uzavřelo stavbu větší nemocnice v systému pavillónovém… Státi bude na pozemku rozsáhlém k účeli tomu zakoupeném na Hřebenkách. Se stavbou započne se příštím rokem. Smíchov i okolí má naléhavou potřebu nemocnice.“ Přestože potřeba nemocnice byla rok od roku naléhavější, nebyla stavba zahájena „příštím rokem“, ale až o celé půlstoletí později – podle jiných plánů a na jiném místě. V roce 1936 byly zakoupeny pozemky v Motole. V roce 1937 byl přijat vítězný projekt dvou mladých architektů Františka Čermáka a Gustava Paula na výstavbu nemocnice s 1300 lůžky. Po vyhlášení protektorátu byl projekt zmenšen, nicméně v roce 1940 byla zahájena výstavba šestipatrového monobloku. Ale již na podzim roku 1941 byla stavba zastavena, protože bylo rozhodnuto, že na volné části pozemku nemocničního areálu má být urychleně postavena provizorní baráková nemocnice. Projekt vypracovali opět architekti Čermák s Paulem. V srpnu 1941 se začalo stavět 12 pavilónů propojených chodbami a v lednu 1943 zde byl zahájen provoz. Projektanti prosadili stavbu přízemních pavilónů z lehkých materiálů s převahou dřeva, aby zdůraznili jejich provizorium – počítané na 10 – 15 let. Tato okolnost zachránila roku 1944 nemocnici před jejím zabráním německou armádou. Důstojník, který měl posoudit vhodnost nemocnice pro vojenské účely, vrazil bodák do stěny a ten snadno prošel skrz. Objekt byl proto pro vojáky Třetí říše shledán nevhodným. Projektant Čermák napsal v roce 1974 do nekrologu svého spoluautora Gustava Paula „…motolská baráková nemocnice je potvrzení známé teze, že nejtrvalejší stavby jsou provizoria“. Po válce měla být baráková nemocnice nahrazena novým objektem pro dospělé pacienty, poté se teprve měla vybudovat nemocnice pro děti. Dopadlo to opačně. Protože musela být zbourána dětská nemocnice na Karlově kvůli budování Nuselského mostu, byla postavena nejdříve nemocnice dětská. V roce 1964 byl položen základní kámen a v roce 1970 se do nemocnice, postavené podle projektu Richarda Podzemného a Antonína Tenzera, začali stěhovat první malí pacienti z Karlova. Výstavba křídla pro dospělé se odkládala tak dlouho, až byly plány na stavbu zrcadlově obrácené k dětské nemocnici nepoužitelné. Stavba pro dospělé nakonec probíhala od roku 1986 do 1997. Co nebylo dobré pro německé vojáky, bylo dobré i po čtyřiceti, padesáti letech pro české rodičky. Takže v provizorních barákách se v osmdesátých letech narodily obě moje děti, J. M. zde rodila dokonce až po revoluci. Nakonec provizorium sloužilo pacientům více než půl století až do roku 1997. Dva z baráků, zřejmě jako memento mori, stojí dosud.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Z usedlosti Šafránky je teď luxusní bydlení                                             4) Hospoda Na blbým místě byla opravdu na blbým místě - už je zavřená
    2) Když jsme tu šli po stopách squatterů v roce 2003,                                 5) Jdeme pěšinkou pod hranou
        začali ji přestavovat
    3) 5. kaple poutní cesty do Hájku                                                                 6) Pod námi nemocnice Na Homolce

Šafránka, Kukulova 24 – Už na konci 14. století se zde nacházela vinice. Název Šafránka se prvně objevuje roku 1784, kdy zde vznikl hospodářský dvůr. Téměř do konce 20. století sloužila Státnímu statku hlavního města Prahy. Všechny objekty postupně zchátraly, stodola byla stržena v roce 1999, část objektu pro bydlení dvakrát vyhořela. Když byli vypuzeni v roce 2000 squatteři z Ladronky, nastěhovali se na bezprizorní Šafránku. Odtud je policie vyhnala v létě 2002, protože v té době získala Praha na objekt kupce. V listopadu 2004 jsme tu byli na vycházce Po stopách squatterů, a to už začala přestavba. V letech 2004 až 2006 tu byl vybudován luxusní rezidenční komplex.

5. Poutní kaple, Kukulova – Je součástí pozdně barokní poutní cesty o délce 17,5 km, která vedla od Hradčan k františkánskému klášteru Hájek u Červeného Újezdu. Byla vybudována v letech 1720-1734, z původních dvaceti kapliček se zachovalo jedenáct, dvě z nich byly přestěhovány. Cesta si nese významné prvenství, její kaple jsou největšími výklenkovými kaplemi, které kdy poutní cestu v Čechách či na Moravě lemovaly. Mají úctyhodnou výšku 5,5 metru. První kaple stojí hned vedle hostince U Zelené brány (dříve U Vonásků), druhá je zbouraná, třetí kaple je na pozemku vily U Ladronky 36 (naproti domu, kde bydlel Jaroslav Seifert), čtvrtá u usedlosti Ladronka, pátá stojí zde v Kukulově ulici. Poslední dvacátá stojí na obnovené poutní cestě před Hájkem.

Tramvajová trať v Kukulově ulici - Když se v sedmdesátých letech připravovala kompletní rekonstrukce spodní části Plzeňské třídy, bylo nutno propojit vozovnu Motol s ostatní kolejovou sítí na pražské poměry zcela unikátní novostavbou jednokolejné manipulační tratě spojující Plzeňskou třídu s Vypichem podél Kukulovy ulice. Trať dosáhla délky 2,2 kilometru a její sklon dosahoval místy až 77,4‰. Trať byla uvedena do provozu v září 1977, provoz byl ukončen v listopadu 1979. Tak dlouho trvala rekonstrukce. Po celou dobu byla trať využívána jen jako manipulační, provoz s cestujícími nikdy zaveden nebyl.

Hospoda Na Blbým místě, Nad motolskou nemocnicí – Hospoda v roce 2007 fungovala a byla otevřená, trestuhodně jsme ji tenkrát minuli.

Nemocnice Na Homolce, Roentgenova 2 – Nemocnice byla postavena v letech 1984 až 1989, byla otevřena 15. července 1989 jako účelové zdravotnické zařízení pro vysoké komunistické funkcionáře pod oficiálním názvem Státní ústav národního zdraví, známější byl název Sanopz (původní název – Sanatorium poštovních zaměstnanců). Původní sídlo bylo v ulici Na Cihlářce na Malvazinkách. V nových prostorách fungovalo jako nemocnice pro prominenty jen krátce. V listopadu 1990 byla zřízena státní příspěvková organizace Nemocnice Na Homolce a zařízení bylo zpřístupněno veřejnosti. V roce 1992 zde vzniklo unikátní pracoviště Leksellova gama nože. Nemocnice ho měla propůjčený od Nadace Charty 77, která ho zakoupila za sto milionů korun získaných v celonárodní sbírce. V roce 2009 nemocnice gama nůž Nadaci Charty 77 vrátila a pořídila si nový typ, který byl v roce 2019 upgradován na nejmodernější model. Technologie je v ČR dostupná stále jen na Homolce.

Fotoalbum vycházky...

Rezidence Císařka, Na Císařce - Domy byly budovány v letech 2004 – 2007. My jsme rozestavěným komplexem procházeli v srpnu 2007 při vycházce Po stopách sedmi K před XIVejtem. Ten se konal v usedlosti Kotlářka. Cituji ze zprávy o XIVejtu: „Začali jsme slaňovat přímo mezi rezidenční vily Císařka To se nám málem stalo osudným. Místní ostraha se domnívala, že má Péťa v pouzdře na kytaru ukrytého buď kalašnikova, nebo potřebnou hotovost na nákup nemovitosti a evidentně chtěla, aby použil jedno nebo druhé a zpestřil jim tak poněkud nudnou službu.“

Libínská 14 - Od roku 2014, zřejmě od postavení domu, zde sídlí zde Vista Tour.

Bytový areál Na Hřebenkách 124-130 – Sedmipodlažní bytový objekt byl postaven podle návrhu Radana Hubičky v roce 2004. V témže roce získala jednu z cen v soutěži Best of Reality. Domovní blok je rozdělen do pěti sekcí, v siluetě se střídají plné a prázdné objemy a dům tak připomíná obří hřeben. Mezi prvními byty se údajně prodaly ty nejluxusnější – střešní mezonetové penthousy, kde propojením obou pater vznikl obývací pokoj s dvojnásobnou výškou, za základní cenu kolem třiceti milionů korun. Za tuto částku kupující získali byty o výměře 270 m2 se sedmdesátimetrovou terasou a střešním bazénem. V jednom z nich bydlí herec Karel Heřmánek s manželkou Hanou, chudý principál Divadla bez zábradlí.

Residence Na Hřebenkách 122 – Byla dokončena v listopadu 2015, je v ní 33 bytů.

Jeep Bar, Pod Lipkami 16 - Nachází se ve sklepě rodinné vily, jejíž majitel je sběratel relikvií z druhé světové války. Po zahradě kolem domu jsou rozseta děla, starý Jeep a dokonce i obrněný transportér, interiér je zařízen v podobném duchu. My jsme tu byli v srpnu 2007, když jsme šli na XIVejt.

Klamovka, Podbělohorská 3 – Na rozhraní Košíř a Smíchova bývala vinice kartouzského kláštera, kterou koupil roku 1424 měšťan Antonín od Oslů, a tak se jí říkalo Oslovská. Své dnešní jméno nese Klamovka asi od roku 1757, kdy pozemky odkoupil hrabě Clam-Gallas. Gallasové zde poté vybudovali letní sídlo, obklopené náročně upravenou zahradou. Do anglického parku vsadili pavilon se skleníkem, chrámek Noci, a bývaly zde i klece pro divoká zvířata. Uprostřed zahrady stál kamenný pomník s koňskými emblémy, který dal postavit Filip Clam-Gallas roku 1808 svému jezdeckému oři za prokázané služby. V roce 1895 koupil Klamovku košířský starosta Matěj Hlaváček. Od té doby byla Klamovka veřejně přístupná a zámeček upraven jako výletní restaurace. Pro snadnější přístup vybudoval Hlaváček vlastní elektrickou dráhu, vedoucí od Zámečnice přes Klamovku k Andělu. Hlaváček celou stavbu financoval sám. Provoz dráhy dlouhé 1.757 metrů byl zahájen 13. června 1897. Návštěvy Klamovky ale nebyly valné, už čtyři měsíce po zahájení provozu v dluzích se topící Hlaváček spáchal sebevraždu. Dědicové v roce 1900 prodali dráhu i vozy Elektrickým podnikům za 150 000 zlatých. Ve 30. letech odkoupila objekt restaurace obec a přestavěla ho na sokolovnu. V usedlosti, rekonstruované v 70. letech 20. století, sídlí Dům dětí a mládeže.

Jaroslav Hašek, Na Hřebenkách 1 – Roku 1909 nastoupil Jaroslav Hašek jako pomocná síla do Světa zvířat, který sídlil v domě, stojícím v těchto místech. Byl tu na byt a stravu. Aby se z redakce neztrácel, dostával od majitele listu pana Fuchse dva tupláky piva denně. Jeho působení v časopise bylo krátké, ale nezapomenutelné – jak pro majitele listu, tak pro čtenáře. Hašek se zpočátku upřímně snažil. Zavedl Veselý koutek, psal zábavné články do rubriky Zajímavosti ze světa zvířat, ochotně pečoval i o obyvatele přilehlého psince. Mnohé vlastní příspěvky podepisoval fingovanými jmény – např. dr. Vilém Stanko (Utrpení zvířat), Josef Pexider (Sdružování mezi zvířaty) či Vladimír Mayer (Odstraňte bolest). Fuchsův chovatelský list, jenž byl dosud spíše praktickým věstníkem s ceníkem psů, králíků a drůbeže, se pod Haškovým vedením začal pronikavě měnit. Čtenáři si pochvalovali zábavné čtení a nikdo netušil, že většinu informací si Hašek prostě vymyslel, zpočátku snad jen pro nedostatek „senzací“, později vědomě, s rozkoší mystifikátora. Haškovy články vypadaly na první pohled seriózně, čtenářům předkládal neuvěřitelné podrobnosti o opilství zvířat, milostném životě lidoopů, odborné zprávy o účincích hudby na zvířata a další nehoráznosti. Psal o neznámých prahorních blechách, o nově objevených diluviálních ještěrech, tzv. idiotosaurech. Mezi jeho epochální objevy patří též blecha inženýra Khúna, nalezená v jantaru, která byla úplně slepá, poněvadž žila na podzemním prehistorickém krtkovi. Ani vodní říše nezůstala ušetřena Haškova bádání. Objevil zde kupříkladu velrybu sírobřichou, která dorůstala velikosti tresky a jež byla opatřena měchýřem, ze kterého na své oběti vypouštěla s pomocí zvláštní kloaky speciální jedovatou kyselinu, o jejíž průmyslové využití se zvídaví čtenáři Světa zvířat živě zajímali. Přítrž Haškově „řádění v zoologii“ učinili až uražení přírodovědci společně s ostatními chovatelskými časopisy. Tak dlouho si stěžovali na neodbornost Haškových textů, až rozmrzelý Fuchs svérázného redaktora vyhodil. Hašek svou činnost v časopise Světa zvířat popisuje takto: „Byl jsem nucen vymýšlet si zvířata, což mi dalo menší práci než psát o zvířatech dávno objevených. Prvním mým dílem bylo objevení hltouna strašlivého, na ostrovech Blažených zvaného ajaroro, zvířete žijícího v moři od desáté hodiny ranní do čtyř hodin odpůldne. Zbytek pak tráví na ostrovech Blažených polykáním dětí. A dal jsem zhotovit reprodukci idiotosaura. Tím jsem zahájil krásně svou činnost. Dva učitelé si ihned předplatili na dva roky...“ Povídka končí vskutku haškovsky: „Před znalci přírody jsem utekl na Moravu, kde hodlám založit nový přírodovědecký časopis, ve kterém budu psát o duševních schopnostech stonožek“. Na domě byla umístěna bronzová pamětní deska s odlitkem hlavy a textem: „Zde stál dům, ve kterém působil v letech 1909-1910 jako redaktor časopisu Svět zvířat humorista a satirik Jaroslav Hašek“. Deska byla odhalena v roce 1969. Dům byl zbourán, osud desky je neznámý.

Šaldova vila, Na Hřebenkách 12 - Funkcionalistická vila pro Jaroslava Šaldu byla postavena podle projektu Jan E. Kouly v třicátých letech. Jaroslav Šalda byl selfmademan podobného ražení jako Tomáš Baťa. Původně vyučený čalouník se postupně přes účetního tiskárny stal ekonomickým ředitelem a nakonec generálním ředitelem koncernu a posléze nejvýznačnějšího meziválečného nakladatelství Melantrich. Toto místo zastával od roku 1924 do roku 1945. Podařilo se mu dokonce uhájit existenci Melantrichu v dobách nacistické i komunistické totality, přestože on sám musel po roce 1945 podnik opustit.

Nad Výšinkou 11 – Podle Katastru nemovitostí dům vlastní Janeček Karel Mgr. MBA, Ph.D., ale v nabídce realitky už je prodána. Podle Blesku momentálně žije Karel Janeček s kněžkou lásky Lilií alias Lili Khousnoutdinovou na Malé Straně v paláci Beethoven. 29. 1. 2020 vyšel v Blesku rozhovor, kde připustil, že tomu tak nemusí být navždy: „Náš vztah je tak naplňující a krásný, že jsem došel k tomu, že teď chci po dlouhou dobu, neříkám, že po celý život, být výlučně s Lilií.“. Tato vila byla postavena v roce 2007 podle projektu architektonického studia - Hlaváček & partner. Celá nemovitost sousedí s ulicí jen úzkou částí, kterou spojuje s domem přístupový tunel do prostorné garáže. Na část fasády domu byl použit přírodní kámen spongilit a část je pokryta slitinou zinku. Dům je složen ze dvou bytových samostatných jednotek o velikosti 525 m2 a 160 m2 se spojujícím prvkem bazénem 9 x 4 m v druhém podlaží, kde se nachází také sauna, vířivka a vstup na rozsáhlou střešní terasu. Vila byla zařazena do publikace Slavné pražské vily z roku 2007.

Nad Výšinkou 13 – Vladimír Grégr stavěl především vily na Barrandově, ale jednu postavil i zde na Hřebenkách. I zde uplatnil romantický styl.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Dům, kde sídlil Leo Burnett, je opuštěný už dlouho                                 4) Z domu, ve kterém bydlela Milada Horáková, utíkal její muž zahradou
    2) Díky realitce víme, jak vypadá vevnitř                                                       5) K těmto vrátkům si pro něj přišli estebáci
    3) I z ulice je nádherný výhled na město                                                       6) Na domě Milana Hodži je obrovská plaketa

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) I Hodžův dům je obrovský                                                                         4) Usedlost si přestavěl sám architekt
    2) Z usedlosti Nesypky zůstala jen kaple, a i tu ubourali                               5) Docent Matoušek byl zatčen i popraven v jeden den
    3) O výzdobu Hřebenky Františka Kavalíra se postaral Jaromír Horejc         6) 17. listopadu byl popraven v Ruzyňských kasárnách

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Zde žil Karel Poláček se ženou, v Bělocerkevské s družkou,                4) Rezidence Sacré Coeur I
        na novější pamětní desce je správné datum úmrtí
    2) Rezidence Švédská se skládá ze třech domů                                       5) Rezidence Sacré Coeur II je postavena přímo nad tunelem
    3) Klášter Sacré Coeur už se podařilo prodat- bude tu hotel                     6) Rezidence Sacré Coeur III alias Vitality

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Pohled do zahrady Sacré Coeur II                                                           4) Bude tu bytový areál Neugraf
    2) Vedlejší rezidence Kobrova je zatím jen na papírech                               5) Uprostřed zaprášených baráků na Holečkově vzniká skleněná elipsa
    3) Místo tiskárny Neubert už sečile staví                                                       6) Teď jdeme všechny ty rezidence zapít do Smíchovské krčmy