92. Nadějné vyhlídky
neděle 11. 10.2020
navštíveny: vyhlídka Přádova, vyhlídka Dlážděnka, Drákulov, Vlachovka, Fuchsova vila, Manzerova vila, Bílá skála, nemocnice Na Bulovce, Na ztracené vartě, vyhlídka Emy Destinové, Prosecká vyhlídka, Proseká náves, Prosecké skály, vinice Máchalka, Bobová dráha
Pozvánka Nadějné vyhlídky navzdory všem plukovníkům světa BUDOU. Sraz: v neděli 11. října ve 13 hodin před bulharskou restaurací Hercovka (Trojská 36). Je kousek zpátky od stanice tramvaje 17 Hercovka (pokud jedete od Vltavy). Musaka od dvanácti uvnitř.
Jaká vycházka byla
V neděli jsme si prošli z jara odloženou vycházku Nadějné vyhlídky. Absurdnější název tři dny před stanným právem nemohl Charles Dickens vymyslet. Sešli jsme se na oběd v restauraci Hercovka. Naštěstí Bulhaři neumí počítat do čtyř, a tak paní vedoucí ochotně přistavovala stoly, abychom se všichni vešli k jednomu. Odtud vedly naše šlépěje na hranu. První vyhlídka na Prahu byla za dráty, ale z parku na Dlážděnce už jsme měli celou Prahu jako na dlani. Okolo Drákulova jsme došli k zahradě opuštěné Vlachovky. Tady v sudech bydleli soudruzi z NDR a vevnitř kraloval Pepíček Zíma. Stáňa hned vysypala z rukávu veselou historku. Po schodech jsme sešli mezi přerostlé vily a ve Valčíkově ulici narazili na odložené Kubišovo kolo. Naštěstí přes hrozivou řeku aut postavili lávku, a tak jsme se pohodlně dostali k úpatí Bílé skály i poté na vrchol. To tenkrát v dva tisíci pátom jsme se křovím škrabali vzhůru podstatně obtížněji a nechybělo mnoho, abych byla lynčována. Oba výstupy nakonec skončily stejně. Obdivné wow a k tomu šampus. Alternativní vchod mezi stavebními buňkami do nemocnice Na Bulovce byl také kvitován s povděkem. Prošli jsme k ortopedické klinice, kde v pátém patře výhledem na libeňský hřbitov trávil svou poslední zimu Bohumil Hrabal. Na lavičku dialogu pozval Chapadlo jen vybrané dámy nedámy.
České hospody zachraňují v Praze cizinci, ze Ztracené varty je thajská restaurace, ale zapomenutého vojáka za tankovými Krušovicemi si ponechali. Tak jsme na jedno zašli. Okolo téměř neviditelných soch Emanuela Kodeta jsme zamířili opět na hranu, tentokrát nad Libní. A když jsme se prodrali lesem - sakra kde to vlastně su - vystoupali jsme na vyhlídku Emy Destinové. I Vysočany Libeň jsou seshora nádherné. Připili jsme si podzimně zabarveným rakytníkem. Na Emině vyhlídce už jsme byli ve sněhu před deseti lety, ale poslední vyhlídku zaručeně neznáte. Je fungl nová, pouhé čtyři roky stará - Prosecká. Tak poslední výstřel na Nadějné vyhlídky! Pak už jsme si jen prohlédli, co je nového na Prosecké návsi - málem zachráněná a nakonec zbořená hospoda U Brabců, tři madony, zarostlý viniční sloup. Okolo vykácených Proseckých skal a několika propadů jsme došli k bobové dráze. I tady jsme už před pár lety byli a po posilnění na sousední vinici Máchalka jsme jezdili v dráze jak diví. Teďjsme si jen způsobně sedli po čtyřech ke stolu a dívali se na pomalu se rozsvěcujícíměsto pod námi. Všechny nadějné vyhlídky jsou za námi.
2) První vyhlídka je za dráty 5) Matfyz a Most Barikádníků
3) Druhá vyhlídka z Dlážděnky 6) Ani Drákulov nevypadá odsud tak hrozivě
První vyhlídka – Vyhlídka nad Hercovkou z ulice Přádova
Druhá vyhlídka – Vyhlídka z parku Dlážděnka
Drákulov, Trojská 13a – Název uvádí i wikipedie. Administrativní budovu z roku 1974 navrhl Jovan Jovanovič pocházející z tehdejší Jugoslávie. Objekt se i s použitými stavebními prvky liší od tehdejší stavební tvorby. Díky fasádě výrazně členěné betonovými slunolamy a solitérnímu umístění se začalo domu přezdívat Drákulov. Po rekonstrukci fasády v roce 2017 změnila budova barvu ze žluté na šedou.
2) Soudruzi z NDR bydleli na Vlachovce v sudech 5) Manzerova vila
3) Ze schodů Pod Vlachovkou je taky pěkný výhled 6) Valčík si tady zamknul kolo a šel spáchat atentát
Vlachovka, Zenklova 217 - Původní restauraci stojící na tomto místě zakoupil v roce 1880 Josef Chvoj od hraběte Josefa Porgese. v roce 1928 nechal jeho syn postavit současný dům. Součástí restaurace je sál s kapacitou 200 míst, odkud Josef Zíma 24 let moderoval oblíbený pořad „Sejdeme se na Vlachovce“. Zde jsme v roce 2005 začínali vycházku Z Vlachovky na Vlachovku. V roce 1967 vznikl v zahradě restaurace Na Vlachovce kemp s 29 chatkami z velkých sudů. Jeden sud o objemu cca 65 hl a délce 2,3 metru nabízel ubytování pro dvě osoby. Kemp si získal oblibu zejména u východoněmeckých turistů. Po revoluci začal chátrat. V roce 2012 se podařilo zachránit 16 sudů, které byly převezeny do Černokosteleckého pivovaru. Zbývající sudy byly odvezeny v dubnu 2019. Je plánována demolice restaurace Na Vlachovce a místo ní má být postaven bytový komplex. Proč zrovna sudy do Kostelce? Vlachovka, která původně v 50. letech 20. století nabízela smíchovský ležák, přešla časem na tehdy velmi vyhledávaný Budvar. V Budvaru na konci 60. let nahrazovali dřevěné sudy kovovými tanky a dřevěné sudy likvidovali. Vedoucího Vlachovky Josefa Vodochodského napadlo, že by se z nich daly udělat na zahradě Vlachovky chatičky. A po letech jeho syna, sládka a majitele Černokosteleckého pivovaru napadlo, že by se daly zachránit. Po mnohých peripetiích podařilo přemluvit majitele k odprodeji sudů a jejich odvozu do Černokosteleckého pivovaru.
Třetí vyhlídka – schody Pod Vlachovkou
Vlastní vila Josefa Fuchse, Na úbočí 7 - Funkcionalistická vila byla postavena ve třicátých letech podle vlastního projektu Josefa Fuchse. Společně s Oldřichem Tylem je autorem Veletržního paláce. Kromě toho navrhl zimní stadion na Štvanici a další vily na Babě a vilu kousek odsud v ulici Nad Rokoskou 6. Svou vilu Josef Fuchs projektoval v době dokončování Veletržního paláce. Pro dům byl získán svažitý pozemek a poměrně strmý sklon architekt využil k vytvoření co největšího obytného prostoru. V přízemí a v patře jsou dva téměř shodné velké byty. Na střeše je rozlehlá terasa a dvě místnosti, z nichž jedna byla navržena spíš jako maximálně prosklený altán. Hlavní obytná patra jsou traktována stejně velkými a stejně členěnými čtvercovými okny, nároží je zdůrazněno přes roh přesahujícím oknem.
Nad Rokoskou 31 – Na domě je pamětní deska s textem: „V tomto domě žil v ilegalitě až do svého zatčení spisovatel, literární vědec a revoluční pracovník KSČ PhDr. Bedřich Václavek pod jménem František Hrdina v létech 1940-1942, narozen 1897, umučen 5. 3. 1943 v Osvětimi“.
Manzerova vila, Gabčíkova - Friedrich Lehmann (1889-1957) byl významným pražským architektem. Typickými prvky jeho prací byla kamenná průčelí, motivy kyklopského zdiva, výrazné korunní římsy, francouzská okna. Jediným rodinným domem, který v Praze Lehmann projektoval, je Manzerova vila v enklávě Rokoska. Jedná se o patrový dům na obdélném půdorysu, průčelí je z hrubě osekaných kamenných kvádrů.
Valčíkova 19 – Další vila od Josefa Fuchse. Stavba je situována do nároží jako solitérní objekt o půdorysu písmene L, krátké ramen je pouze dvoupatrové a terasou, hlavní křídlo je zčásti třípatrové s plochou střechou a terasou. Do ulice V Holešovičkách je ve 2. patře pásové okno.
2) Tudy vede pohodlná cesta na Bílou skálu 5) Před 15 lety byla cesta nahoru daleko dobrodružnější
3) Drákulov v zádech v plné kráse 6) Výhled před 15 lety
Fotoalbum vycházky...
Čtvrtá vyhlídka lesopark Bílá skála - Na ploše přírodní památky se nacházejí dva k jihu orientované ostrohy – Bílá skála a Koráb. Oba ostrohy odděluje ulice Bulovka. Ve střední části chráněného území se nachází stěnový lom. Název přírodní památky – Bílá skála – je inspirován historickým románem Lovci mamutů od Eduarda Štorcha. V pátém, závěrečném díle je popisována Bílá skála jako místo, kde se nacházel tábor Mamutíkovy lovecké tlupy. Odtud se následně Mamutík se svým přítelem Kopčemem na loďce vypravili k šárecké tlupě do Podbaby, aby jim ukradli oheň. Na Wikipedii se dosud píše: „Oblast přírodní památky není v terénu vymezena pruhovým značením a nejsou ani instalovány cedule se státním znakem či informační tabule. Navíc s ohledem na skutečnost, že je území i jeho okolí pokryto obtížně prostupnými křovinami a mezi ulicí Povltavskou a železniční tratí je vedena betonová opěrná zeď znemožňující přístup tímto směrem, není přírodní památka veřejností prakticky navštěvována.“ My jsme se sem vydrápali při v březnu 2005 při vycházce Proti proudu řeky i času (Od Husákovy usedlosti ke Karlu IV). Vrchol Bílé skály (258 m. n. m.) je až těsně u západního konce nemocnice Bulovka.
2) Výhled zůstal 5) Zde v pátém patře bydlel svou poslední zimu Bohumil Hrabal
3) Alternativní vchod do nemocnice Na Bulovce 6) B Braun a lavička, symbolizující výměnu informací
Bulovka – Bývalá rozsáhlá usedlost se nacházela v místech, kde dnes stojí areál nemocnice na Bulovce. Jejím majitelem byl před polovinou 18. století Ferdinand Bulla, odtud název. V roce 1861 byla ve dvou objektech zřízena tkalcovna a ke konci století prodal tuto továrnu i usedlost Gustav Heitz libeňské obci pro zřízení vodárny a silnice. V letech 1913-15 byl na bývalých pozemcích Bulovky vybudován infekční pavilon, poté následovaly další budovy nemocnice.
Ortopedická klinika, 5. patro - Zde pobýval v pátém patře Bohumil Hrabal. Měl výhled na libeňský hřbitov, kde ležel jeho oblíbený básník Karel Hlaváček. (1874-1898). Básník byl rodák z Libně, který patřil k výrazným představitelům dekadence, zemřel v necelých 24 letech na tuberkulózu. Hlaváčka obdivoval i Bohumil Hrabal. Ze hřbitova je výhled na areál nemocnice na Bulovce, o níž Hrabal psal, že se zvečera podobá „… rozstřílenému buddhistickému klášteru, kde se svítí již jen tam, kde je paranoická úzkost ze tmy nebo vpředvečer přechodu do jiného světla v temnotách“. A opačně z ortopedické kliniky, z pokoje v pátém patře, kde trávil Bohumil Hrabal poslední zimu, je výhled na protilehlé návrší s libeňským hřbitovem. Přednosta ortopedické kliniky Pavel Dungl vzpomíná na Hrabalův poslední den 3. února 1997: „Ráno jsem k němu přišel a ptám se: Jak ses vyspal? Jen zabručel a pak řekl: Dneska na mě Hlaváček mává. Mává na mě ze hřbitova, zve mě k sobě.“ Samostatný pokoj, výslovně v pátém patře, si Hrabal vyžádal, byl ve stejném patře jako jeho byt v kobyliském paneláku. Dungl pokračuje: „Jinak neměl žádné zvláštní požadavky. Nejvíc ho bavilo sledovat v televizi Dallas. Když jsem mu říkal, že on, takový gigant, se dívá na takový škvár, rozčílil se: Běžte všichni do prdele, já přece vím, na co se mám dívat, co se mi líbí. A čučel na Dallas pravidelně dál… Nechal jsem ho tu přes zimu, protože u nás měl zázemí, de facto kancelář. Byli jsme také domluveni, že půjde koncem února domů. Jiného člověka bychom dávno propustili. To pondělí, když jsem po poradě přijížděl ke klinice, tak najednou – žuch. Ozvala se rána a tři metry ode mě spadlo tělo. Leželo tváří k zemi, ruce vzpažené. A já jenom viděl ty bílé nátepníčky, které dostal od své ženy, než umřela. Nikdy bych nevěřil, že v tom fyzickém stavu, v jakém byl, je schopen vylézt na okno. Ale on si vystavěl schůdky z knížek, které přinesli kamarádi, a po nich vylezl na parapet. Přijela policie a policejní rada, který to vyšetřoval, byl docela rozumný muž. Pojďme zmínit jako první možnost nešťastnou náhodu. Že krmil ptáky a pak se uvidí, prohlásil. Mě by taková blbost ani nenapadla. Ale on to prostě tak udělal a u této verze už zůstalo. Ale jestli se ptáte, jak zemřel Bohumil Hrabal, jsem přesvědčen, že to skončil sám. Byl to naprosto promyšlený čin. Najednou byl v pátém patře, kde chtěl tolik být. Díval se na hřbitov, který je v zimě bez vegetace krásně vidět. Muselo to pro něj být strašně impresívní. Takže žádní ptáčci.“
Pavel Dungl, který byl přednostou už v době, kdy zemřel Bohumil Hrabal, vedl kliniku přes 25 let, skončil až 1. října 2019. Jeho konec zřejmě způsobila kontrola, kterou v nemocnici zadal ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Kontrola měla za úkol především odhalit chapadla Horáčka, který ze zdravotnictví vysával stamiliony. Auditoři však paradoxně narazili na podivuhodný soukromý byznys jednoho z nejznámějších lékařů, přednosty ortopedické kliniky, který v minulosti operoval kyčel Václava Klause či palec Miloše Zemana. Díky smlouvám uzavřeným stíhanou exředitelkou Bulovky Andreou Vrbovkou odteklo v letech 2016 a 2017 z nemocnice bez výběrového řízení do firmy Dunglova syna téměř 14 milionů korun za umělé klouby. Firma Germeditec, kterou vlastní Tomáš Dungl, si za 5 tisíc ročně pronajala sklad přímo v nemocnici a z něj klinika jeho otce odebírala implantáty. Pochopitelně bez tendru.
B Braun, Budínova 2b – Budovu navrhl Ivan Kroupa, byla postavena v roce 2015. Půdorysný tvar domu je dán tvarem pozemku. Objekt přisátý ke strmému svahu ulice levituje svým hmotným těžištěm nad terénem a ponechává místu charakter parku. Ve špičkově vybavené budově sídlí dialyzační centrum B. Braun. Exteriér zdobí od roku 2016 keramická lavička od Alexandry Koláčkové, symbolizující dialog, výměnu informací i umění pomoci druhému.


















































