92b Vycházky v poloilegalitě

říjen – prosinec 2020

navštíveny: Jíloviště, pivovar Ettore, Černolické skály, Dobřichovice, Ctiněvěs, Podřipský pivovar, Říp, Roudnice nad Labem, Kratochvílova rozhledna, Dolní Břežany, Ohrobec, Jarovské údolí, barrandovské vily, zoo koutek Chuchle, Radotín, pivovar Horymír, bývalý skanzen Řepora, Řeporyje, Bubec, Požáry, Prokopské údolí, pivovar Prokopák, klášter Panny Marie Vítězné, Bílá hora, Ladronka, Kinského sady, Nebozízek, Malostranské náměstí, Divoká Šárka, Dívčí skok, Kozákova skála, Žabák, Suchdol, Kozí hřbety, Únětický pivovar, U Lasíků, U Zvířátek, Sedlecké skály, Zvolská Homole, pivovar Vlastenec, Davle, Aljaška na Kytínské louce, Řevnice, lom pod Babkou

Jaké vycházky byly

    1) Skála nad Vraným                                                                                   4) Na státní svátek – na Říp
    2) Pivovar Ettore v Jílovišti nás zásobil                                                       5) I v Dolních Břežanech jsme se zásobili
    3) Stejně tak Podřipský pivovar ve Ctiněvsi                                                 6) Na zastávce dopíjíme zásoby

Na Černolické skály, 24. 10. 2020 - Dojeli jsme MHD co nejjižněji, co to šlo. Tedy do Baní. A pak už šli po červené pořád na jih. První občerstvení na vyhlídce nad Vraným – pivo z Petek. V Jílovišti jsme objevili otevřenou cukrárnu Stáňu, tak jsme u zákusků poseděli. Ze všech hospod v Jílovišti nezklamal jediný - luxusní hotel Ettore. Měli otevřené okénko a v něm celý sortiment piv, které vaří. U přístřešku Pod kamenem část zakoupených zásob zlikvidována. Pod Černolickými skalami další příjemné posezení s Petkami. Vydrápali se nahoru a při pohledu do kraje nešlo nebouchnout. Poslední posezení bylo v Dobřichovicích na dětském hřišti u vily generála Pellé. Poté jsme měli tolik práce s tříděním odpadu, že jsme na plánovanou návštěvu IvČe s Mirkem už nedošli a odjeli domů.

Vzhůru na Říp, 28. 10. 2020 - Na státní svátek kam jinam než na Říp. Cestovat vlakem se nikomu moc nechtělo, tak jsme jeli v obvyklé jarní sestavě tedy my tři sestry a Jirka. Vystoupili jsme ve Ctiněvsi a v místním Podřipském pivovaru si zakoupili Petky na cestu. Byly těžké, tak hned na vesnicí část vypita. Poté v nevlídném počasí na vrchol. Tam lidu jak na pouti. V hospodě otevřené okénko, ale ani párky nám na složeném dříví nedovolili dojíst, museli jsme povinně 30 metrů od chaty. Přes Rovné došli do Roudnice. Jen co jsme si na Kratochvílově rozhledně bouchli, už za námi vyšplhali bedliví měšťáci. Šampus nám povolili dopít, ale láhev jsme před kamerou musely schovat. Ve městě vše zavřeno, a tak rovnou na vlak.

Z Dolních Břežan do Dolních Břežan, 1. 11. 2020 – V neděli jsme dojeli z Kačerova busem do Dolních Břežan. Prohlédli si, co všechno se dá postavit z dotací – halu, infocentrum, náměstí, Keltský park, zámek. V zavřeném Olivově pivovaru jsme zakoupili Petky a pokračovali v prohlídce laser centra, školky a hřbitova se čtyřmi vchody. V lese na kládách posvačili jako dřevorubci a vypili něco piva. Pak začalo pršet. V Ohrobci našli sice zavřený krám, ale se židličkami pod stříškou. Takž opět pojedli, popili, zrušili plánovanou Homoli a sešli Jarovským údolím na vlak. Zastávka Dolní Břežany je pět kiláků od stejnojmenné obce, která navíc vzdor přívlastku je na sakra velkém kopci.

    1) ZOO koutek v Chuchli                                                                             4) Požáry
    2) Horymír na závěr                                                                                     5) V Prokopáku jsme si i na chvíli sedli
    3) Pronikli jsme do vypálené Řepory                                                           6) Týden po oslavách 400. výročí bitvy

Za Horymírem do Radotína, 7. 11. 2020 - Pozvánka: V sobotu půjdeme zase na výlet.. Sraz v 10 hodin na stanici tram Hlubočepy. Půjdeme po hraně do Radotína. Na jaře byl otevřen zoo koutek nad Chuchlí, kde čepovali pivo a měli občerstvení. Ale na to bych moc nespoléhala. Je listopad a rozmohl se nám takový nešvar – udavači. Takže, vše co potřebujete k pití a jídlu, s sebou. Včetně pohárků a nádob.

Vycházka: My jsme sice šli po hraně, abychom měli daleké výhledy, ale nejdál jsme dohlédli v Chuchli na Hornbach pod námi. Ale měli jsme se dobře. Z Hlubočep jsme se propletli okolo Barrandovského mostu, který pro nás projektoval zas.aný bolševik Zdenda, prohlédli si barrandovské vily a okolo filmových ateliérů jsme sešli do Čertovy strouhy. Ten pocestný pod námi vypadá úplně jako Zdeněk V. je to Zdeněk. Dojemné setkání nad Chuchlí. V ZOO koutku jsme nejprve pojedli polévku a svařák od nich a poté si přesedli a popili a pojedli pivo, whisky a banánový dortík od nás. Po náročném sestupu do lomu jsme si zasloužili my i Dobík šampus. V Chuchli se s námi Zdeněk zase rozloučil a my jsme vylezli na ten výhled na Hornbach. Poté jsme posvačili v zahrádkářské kolonii, minuli Slavičí údolí, protože jsme nechtěli být střeleni a v Radotíně okolo Rudých letnic jsme navštívili čerstvě otevřený (3. října 2020) a čerstvě zavřený (16. října 2020) pivovar Horymír. A jestli chcete zažít opravdu narvaný vlak, jeďte v době zákazu vycházení v sobotu v podvečer vlakem z Radotína. Společné album předchozích čtyř vycházek je zde

Do Prokopáku, 14. 11. 2020 – Sraz jsme měli na metru, ale hned jsme nechali město v zádech. Když jsme doklouzali k pečlivě zamčenému vchodu do bývalého skanzenu Řepora, dali jsme si vrcholové šampaňské. A bylo to době, protože jsme záhy zjistili, že se do něj dá vlézt povaleným plotem. Žalostný pohled na vypálený skanzen, proto v albu posílám fota z vycházky Geology proti své vůli z prosince 2008. Pak do Řeporyj na náměstí. 12. dubna 2020 jsme tu my tři sestry zachraňovaly Řeporyjský pivovar a netušily jsme, že za dva týdny odhalí památník vlasovců s nejmenším tančíkem, co znám. Pak do zahrady Bubec, která byla překvapivě otevřená a jako stvořená pro další šampus. Vávrovi na nás mávají z bezpečné vzdálenosti protější vyhlídky.
Okolo citroëna Řezníka, který, jak vygooglil Jirka, nabízí bazar k celkové renovaci za 129 000 K. Tunelem do národní kulturní památky. Pak už jsme pronikli do funkčního lomu a prokličkovali se k trati. Těsně nás minul první vlak. Od bývalé vápenky znovu přes trať k lomu – i tady už jsme byli v roce 2008. Nad opékači masa siesta s bábovkou čerstvě pocukrovanou a pochopitelně šáněm. Při překračování trati nás minul druhý vlak. Společně s davy do nádherně osvíceného lomu Opatřilka. Padlí bojovníci báječně posloužili jako sedátko ke griotce pro dámy a Martinu. V pivovaru Prokopák jsme si u Kluka a Paňmámy dokonce na chvíli sedli, než nás vykázali. Úbočím Prokopského údolí do stanice – jak jinak než Geologické. Závěrečné foto rozmazané neb v běhu na tramvaj. Fota Soňa, Michal, Jirka, požívání alkoholu jde za mnou. album Prokopáku

    1) Biograf na Nebozízku                                                                             4) a před obecním úřadem vypili
    2) Skály nad Divokou Šárkou                                                                      5) Na Sedleckých skalách
    3) V Únětickém pivovaru jsme nakoupili                                                     6) MM66 přichází

Z Bílé Hory až na Malou Stranu, 17. 11. 2020 – Pozvánka: V úterý je 17. listopadu. To si zaslouží důstojnou připomínku. A tak půjdeme na Bílou horu. Tramvaj 22 má konečnou právě ve stejnojmenné stanici. Nedáme si sraz na otočce, ale v ambitech kláštera Panny Marie Vítězné, který je hned za ní. Na panelech je tam výstava o Bílé Hoře. Takže přijďte si, kdy chcete, ale budeme odcházet v 11:14. Z Bílé hory půjdeme na Ladronku, kde je určitě otevřené občerstvení. Ale bývá tam tolik lidí, že doporučuji vzít se pití s sebou, abychom případně nemuseli stát potupnou frontu.

Vycházka: Tak jsme se na 17. listopadu sešli na Bílé hoře v klášteře P. Marie Vítězně, který postavili jen proto, aby připomínal slavné Kříž smíření, který nám sem letos nainstalovali Němci v den výročí a došli na prosluněnou Bílou horu, kde je zatím ještě vše v pořádku. Tady se uctívá prohra. Místo skromného pomníku tu mohl stát monumentální památník, jen kdyby naši slavní dostali příležitost. Při posledním kulatém výročí (390 let) jsme byli na Bílé hoře s lampiony. Pak střídavě oborou i podle venkovní zdi, abychom spatřili naši první letošní dubnovou zahrádku na hřišti Sokola Bílá hora a hlavně abychom si mohli sednout na lavičky, ti zdatnější na kladinu a mohli poobědvat. Další svíčky na památku zavražděné a už je tu konečně slibovaná Ladronka. Příležitost pro foto na „Jeden dědek sedm bab, to je kouzlo Poděbrad i našich vycházek“, počet dědků jsme překonali o 100 %. Na Ladronce jsem vypila pivovar, poslední dvě Petky piva Heyl jdou za mnou. Tajný šampus. My v sobotu v zahradě Bubec, kde rozhledna vznikla, Jirka Dušák s Ivanou na rozhledně. Tak fota ze shora od něj i od nás.
Pak po hraně, až tam, kde nasadili Berbrovi klepeta a z hrany parádní výhled. Další zarámovaný výhled z bývalého řídícího centra. Pak už byly ty výhledy nepřetržité. Ani dnes jsme se nevyhnuli spáleništi. U sv. Michala jsme končili poslední vycházku po usedlostech v dubnu 2007 a spatřili ho při vycházce Všichni na Petřín! 2015. Chcete vidět zlatou Prahu? – tak jděte na Petřín k hladové zdi. Pozdravili jsme Reóna alias Honzu a sedli si v kině na Nebozízku do první řady. Někdo domů lanovkou, někdo serpentinami, my jsme došli vrstevnicovou cestou až pod Strahovský klášter a seběhli na Malostranské náměstí. My domů, Lenka na demonstraci. album Bílé hory

Skály nad Divokou Šárkou, 21. 11. 2020 – Pozvánka: Ještě jsem zapomněla napsat, že v sobotu bychom šli zase na vycházku. Tentokrát do Divoké Šárky. Sraz je v 10 hodin na stanici metra Nádraží Veleslavín, konkrétně na křižovatce Evropské a Vokovické - prostě na chodníku blíž do Šárky. Půjdeme divočinou, takže tentokrát opravdu nepotkáme otevřenou hospodu, jen altánky, kde budeme moct spočinout. Taky vám z toho vychází, že si tedy musíte vzít veškeré jídlo, pití, teplé nápoje i nádoby s sebou? A ráno má mrznout, před den 2 - 6 stupňů. Kdo přijde v podzimní bundičce, bude z vycházky vykázán!

Vycházka: Na úvod jsme si střihli téměř neviditelného spitfira generála Fajtla a S tebou mě baví svět, ale pak už jsme se věnovali výhradně skalám. Za věžákem bývalého VÚMSu první Velká skála – první šampus a slané tyčky jako vzpomínka na Slovenské hory. Pak přes Malou skálu na vrstevnicovou červenou značku s trenažerem pro Šárku. Na horní červené davy s námi i proti nám, ale stejně jsme i na Poslední skále bouchli další. Dívčí skok s koupalištěm pod námi, Brenta a už je tu rozlehlé hradiště na Kozákově skále. Tady oběd, třetí, támhle letí a pak famózní výhledy. Seběhli jsme na hráz Džbánu a vystoupali opět na hranu. Došli až k podzemnímu letišti a pak loukami k altánku s výhledem na Dívčí skok. Šampus, dáma s bahnem a máme dobrou náladu. Jakmile jsme došli na údolní červenou, bylo jasné, že tudy rozhodně ne. A tak horskou silnicí nad restaurací Dívčí skok směr Nebušice. Zde poslední pátý vrchol a poslední pátý šampus a skoro poslední výhledy. Lenka zdrhla za zvířátky, Honza za krabičkou, my přes louku, odkud je vidět náš panelák zpět do údolí. Vizerka – i tohle je možné postavit v přírodní rezervaci. Vyškrábali jsme se ještě na kopec nad štolou, abychom se podívali na kostelíček sv. Matěje a VÚMS, kde jsme dopoledne začínali. Bývalým lomem pod třemi kříži a dobře utajeným tunelem do TOP rezidence. Okolo rybníku Dubáku za plotem (1/19 vlastní Baroš, Stáňo) na Jenerálku, kde nám zavřeli před nosem okýnko. Naštěstí jede hned bus a v něm sedí ztracený syn Honza. album Divoká Šárka a mám napsat, že rozmazané fotky jsou moje a nikoliv Jirkovy. Momentky Michal.

Výlet ze Suchdola do Suchdola, 28. 11. 2020 - Pozvánka: Příští sobotu, pokud nebude pršet, bychom mohli jít na hranu nad Vltavou. Bus 107 jede už v 9:36 z Vítězného náměstí (stanice je u Jugoslávských partyzánů) do Suchdola až na konečnou. Do cesty se nám postaví Únětický pivovar, ale jistící pivo a samo sebou jídlo si raději vezměte. A plastový půllitr. Některé pivovary vydávají jen Petky a nestarají se, jak to budeme pít v lese.

Vycházka: V pošmourné sobotě jsme vystoupili na konečné v Suchdole. Stáňa nám u výběhu vyložila, co všechno tady na studiu a v privátu zažila. Kde jinde bychom měli oslavit narozeniny než u morového hřbitova. Nalejte taky Hardymu – on je totiž ten oslavenec. A tak šípkovice, šampus bude až na „dalekých“ výhledech na Kozích hřbetech. Hřebenovku jsme absolvovali všichni, vrcholové foto jen ti, co jim neva, že už není stejně nic vidět. V Únětickém pivovaru jsme nakoupili a u starosty na zahrádce zásoby popili. Prostřený stůl Únětické kultury by mu určitě udělal radost. A naše konzumace zase pivovaru, Honza musel jít ještě dokoupit. Ještě krátká zastávka U Lasíků na slané a sladké koláče a pak Tichým údolím ke Zvířátkům. Máme dobrou náladu skoro jako před 15 lety, kdy ještě existoval Vinný sklípek kousek odtud a Provázek si v dobré rozmaru nasadil Ivančin růžový klobouček a naprosto upřímně zazpíval: “Kéž dál je má známá jen známá má". Z Roztok jsme vystoupali na hranu a šli po ní stejně jako před 13 lety. Tehdy jsem se bála, že tu budou stavět most a pěšinka na hraně zmizí. Zbytečné obavy, vypadá to tu pořád stejně, porovnejte současná a archivní fota, jen psa jsme vyměnili. Na obou vyhlídkách jsme si bouchli, že po dopolední mlze jsou jakž takž výhledy i na ty slibované Hradčany. Přes bývalé dopadiště letadla jsme došli na stanici Kamýcká, odkud odešel Michal neznámo kam a dosud je stále nezvěstný. album Suchdol-Suchdol

    1) Dříve Zvolská Homole, dnes MM 66                                                     4) U mostu do Remagenu
    2) Zapadlý Vlastenec                                                                                 5) Aljaška je i na Brdech
    3) Cestou do Davle                                                                                     6) Vánoce na Aljašce

Z MM66 do Zapadlého vlastence, 5. 12. 2020 – Prolog: Jestli nedostane nikdo jiný nápad, mohli bychom příští sobotu dokončit vycházku na Zvolskou Homoli, kterou nám přerval déšť. Jeli bychom stejný busem – 333 ve stejný čas 9:36 z Kačerova, tentokrát bychom vystoupili až v Ohrobci, kde jsme utekli minule před deštěm do údolí. V plánu je kromě Homole pivovar Vlastenec a konec v Davli, odkud už konečně začal zase jezdit vlak.

Další pozvánka: 30. 11. 2020 Jak vyšlo z oslavy Hardyho narozenin ve všeobecnou známost, Čtrnáctkový život během stanného práva zcela neustal. Na jaře jsme chodily na výlety s Lenkou a Soňou (pak se přidala Alena H. i jednou Karel K.), na podzim se okruh výletníků postupně rozšiřoval, jak se lidé dotazovali, jestli přeci jen něco nepodnikáme, a jestli se můžou přidat. Pokaždé zaznělo ANO. Na celou Čtrnáctku jsem srazy výletů nepsala jen a jen proto, aby mě úzkostlivější příjemci poštovní skupiny nepsali, že svým počínáním přispívám k šíření covidu. Ve stupni 5 jsme totiž mohli ofiko chodit jen po dvou, ještě do tohoto čtvrtka po šesti. A to nemluvím pro jistotu o tom, že jsme v lese požívali a měli pak všem opatřením navzdory dobrou náladu. Ale od čtvrtka už je nám hej. Takže srazy sobotního výletu jsou rovnou dva. Frakce autobusová odjíždí z Kačerova linkou 333 v 9:36. Budeme vystupovat v Ohrobci U rybníka. Poté půjdeme po rovině na Zvolskou Homoli. Frakce, kterou svévolně založil Jirka, protože nesnáší busy, pojede vlakem z Hlavního v 9:23 a vystoupí v Jarově v 9:55. Na Homoli je čeká náročný výstup. Až se sejde bratr Bus a bratr Vlak, pak teprve dojde na lámání chleba. Jestli nás bude víc než padesát, budeme se muset začít v přírodě důmyslně ukrývat. Jinak je to v poho, pod širým nebem bude povolený už tento počet. Takže pak půjdeme přes Zvoli – tam by mohla být otevřená hospoda. Když nás nepustí dovnitř, tak aspoň už budeme moct pít pivo přímo před hospodou a pak Zapadlý Vlastenec. Pivovar, který jsme navštívili se Čtrnáctkou tři dny před jarním zavřením hospod. Tam mají obrovský sál, kam bychom se po vydělení po čtyřech u stolu mohli vejít všichni. Konec výletu je v Davli, sice maličká hospoda, ale hlavně vlak do Prahy, který po výluce už konečně začal zase jezdit.

Motto : Nejvyšší kopec v okolí dosahuje výšky 327 m. n/m a jmenuje se Homole, v překladu do češtiny Homole. Tenko kopec navštívilo již tisíce turistů a pořád má kopec pouze název Homole. Na základě tohoto zjištění a ve snaze posunout povědomí o Čechách a českých kopcích na světovou úroveň, jsem se rozhodl přidělit kopci jméno, které bude světové a vedle K2 plnohodnotné. V rámci sobotního výletu a k poctě 66. výročí prvního úspěšného výstupu na vrchol hory K2 hodlám přidělit kopci druhé jméno MM66. Michal Martina

A teď konečně vlastní výlet: Sobotní skupiny Vlak a Bus se rozdělily na téměř stejně početné frakce, zato psů bylo ve vlaku dvakrát tolik. Hardy se nakonec v Branické nádražce parťáků dočkal. Po nečekaných nástrahách – zpoždění, kácení stromů a horská stěna jsme měli, my z frakce bus na místě srazu (zatím s pracovním názvem Homole) aspoň čas na přípravu tabule. Po přivítání se Michal ujal slova. Přejmenování na MM66 bylo přijímáno souhlasně, ale vzdor poslanému mottu mnohé nejmenované profesorky nechápaly proč. Ano, Hardyho první narozeniny jsme slavili, ale to uže bylo - minulý týden, dnes křtí svou horu oslavenec Michal Martina. Pak už začala recepce, prokládaná výhledy. A jdeme dál na další letecké výhledy a přes pláň do Zvole. Okolo kostela, který naprojektoval prznitel gotiky Mocker (Karlštejn, Prašná brána) jsme dorazili k náhornímu rybníku a hlavně hospodě. Ve dvaceti jsme se vešli jen ven, ale byl vlahý prosincový den, tak to neva. Zde nás opustili dva hledači peněženek (posléze úspěšní).
    A nás očekávalo opuštěné lesní hřiště s lavičkami – pro nás a další přípitek jak stvořené a zapadlý Vlastenec. V sobotu rozhodně zapadlý nebyl. Tak narvanou hospodu jsme už dlouho nezažili. Michal se přivítal s vnoučaty, my s JaVorem. Servírka nás odlifrovala do sálu do nejzazšího rohu, ale zase jsme mohli sedět všichni pohromadě u jednoho stolu. Jídelní lístek ani nestačili seškrtat, neměli nic, jen Vlastence. Tak na naše zdraví! Umíme plánovat, na poslední vyhlídku nám ještě zbylo co střílet. Dolů jsme už sklopýtali za tmy. V Davli jsme si zopakovali most u Remagenu se zákeřným potrubím a útulnou nádražku, bohužel zavřenou - otevírá až v pondělí. Tak to asi čekat nebudeme.

Posílám album z výletu, na kterém se tentokrát podíleli MM66, Soňa, Miloš, JaVor, Jirka a já (ty rozmazané) album MM 66
P. S. Homole byla zdolána až na potřetí po 269 dnech příprav, první pokus nevyšel kvůli dešti. Byl to poslední víkend uprostřed týdne 11. března – poslední akce Čtrnáctky před jarním zavřením hospod (minus tři dny) album březen2020

    1) Vánoční tabule                                                                                       4) Oheň pod Babkou
    2) Nechybí ani koledy                                                                                  5) Jeden z vánočních přípitků
    3) Vánoční výlet na Štěpána                                                                       6) I bez Medvěda bylo dobře

Nadílka na Aljašce 13. 12. 2020 – Pozvánka: Tak nám zase naše strana a vláda ve své nevyzpytatelné moudrosti otevřela hospody - a po šesti dnech zase zavřela už v osm. My, co spolu chodíme do hospody v úterý, jsme na to vyzráli, šestý soudný den bylo ještě do deseti. Do doupátka v Blanické se nás ke třem stolům namačkalo už krátce po šesté dvanáct a pak ještě postupně doráželi další a další A pak se zvedla Darina a oznámila nám, že má dneska narozeniny a má přání jediný: je s námi oslavit. Bouchli jsme si na naše zdraví dvě šampíčka. A jaké z toho plyne poučení? Naservírovaná Bohemka nám napověděla: Buďte spolu!. Takže BUĎME SPOLU v neděli 13. prosince. Vánoce s živým stromečkem, dárky (drobnými), svařákem, cukrovím tentokrát oslavíme na Aljašce. Odjezd je ze Smíchovského nádraží v 11:30 busem 321 do Stříbrné Lhoty - přístupová mapka je od IvČe. IvČe nabízí ještě časnější odjezd. Jet o hodinu dřív v 10:30 busem 317 a poté 446 přímo do Kytína na náves a tam si v pivovaru dát jedno pivo a dojít za půl hoďku na sraz. Nevím, jestli je někdo ochoten kvůli jednomu pivu obětovat hodinu spánku, když tak mi dejte vědět. album Kužela

    Taky se připojuju k poděkování za báječnou nadílku. Vláďovi, který nadílku v přírodě vymyslel, a IvČe, která na vrcholu MM66 při pohledu na Hřebeny okamžitě navrhla lokaci – Aljašku. A pak Mirkovi, který nejen že souhlasil, ale spolu s IvČe nám připravili vánoční stromek, báječnou tabuli, oheň a vůbec zázemí. Jo a podle hlaviček na fotkách zase nás bylo přesně Čtyřicet z TAnKu a pes. K záplavě fotek ještě přidávám jednu z prologu, kdy jsme navštívili Kytínský pivovar a jednu závěrečnou, kdy nám ujel na Malé Svaté hoře přípoj do Prahy, a tak jsme zase „museli“ do hospody.

Vánoční výlet byl tentokrát bez Medvěda, 26. 12. 2020 - Vánoční výlet byl tentokrát bez medvěda, ale myslím, že mohu za všech 2 x 14 účastníků prohlásit, že se moc povedl. Rodina Tichých si nás vyzvedla v Řevnicích na nádraží a vyvedla nás úhledným údolíčkem k Lesnímu divadlu. A pak už jsme jen stoupali a stoupali, až jsme se ocitli v kempu na Strážném vrchu. Tady to poznáváme, byli jsme tu už na Pokladu v roce 2009, tenkrát sem vyvlekli Tišší sud. Letos na Štěpána jsme se museli spokojit s deseti druhy bramborového salátu. Pak jsme se opět nechali vést lesy, cestou necestou, údolíčky i přes pláně až do zahrady Wykoupení. Na přání rodiny uveřejňuji jen dokumentační foto: Tady chcíp´ PES. Ještě jednou moc za všechno děkujeme a příští rok se to už musí povést - do Medvěda půjdeme počtrnácté album výletu bez Medvěda

Publikováno 14. 12. 2023 - tedy tři roky po absolvování poloilegálních výletů, kdy už jsou snad promlčeny všechny přestupky proti zákazu shromažďování a vůbec všemu. A tak do posledního alba přidáni za chcíplého psa i lidi. « NAHORU


TOPlist