Vycházky po Praze

Úvod Usedlosti Posedlosti Literatura Odkazy Napište nám Čtrnáctka

95. Hanspaul City II

neděle 5. 12. 2021
navštíveny: OC Bořislavka, usedlost Beránka, vila U lesa, Kodešova vila, Linhartova vila, Pernikářka, vila manželů Stránských, vila Jaroslava Šaldy, bývalý hotel Praha, Kellnerova vila, vila Antonína Engela, vila Richarda Klenky, Hruška vila, Jakešova vila, vila Oldřicha Blažíčka, vila Stretti, Kotlářka, vila Vlasty Buriana, francouzské školy, Steinova vila, Dvojčata ve svahu, viladomy od Ladislava Lábuse, vila Lídy Baarové, Verunáčova vila, Mölzerova vila, usedlost Špitálka, Na Staré faře

Pozvánka
Sraz ve 13 hodin. Sice nám po třiceti letech postavili OC Bořislavka, ale je v ní jediná restaurace - suši. Takže sraz bude před bývalou hospodou Bořislavka nad bývalým kinem Bořislavka. Hospoda se teď jmenuje Solid, náměstí Bořislavka zůstalo. Kdo nechce suši t hubu - oběd či startovací pivo od dvanácti uvnitř, odchod od hospody v jednu.

Jaká vycházka byla

Tak jsme si skoro po 19 letech zopákli Hanspaulku. 26. ledna 2003 jsme totiž vyrazili na historicky úplně první vycházku po usedlostech Můj rodný kraj. Tentokrát jsme se sešli před bývalým kinem Bořislavka a bývalou hospodou Bořislavka (naštěstí tu jenom přejmenovanou) a hned vyrazili Na horu. V zádech nám totiž vyrostlo obrovské obchodní centrum. Těšili jsme na něj třicet let a teď už máme, co jsme chtěli. Kanceláře, kanceláře, kanceláře. OC se smrsklo na Lídl a jedinou!! restauraci Osaka, která pochopitelně praská ve švech - nikdo přece nechce suši-t hubu. I z ráje Karla Komárka jsme byli nemilosrdně vyhnáni vrátným. Před Beránkou slavil výklad o výrobě renesančních terčů opět úspěch. Pak už následovaly v ostrém sledu vily – malý, velký, kulatý, s kurtem pro wimbledonského vítěze, vila pro Indru, pro Vráťu, od kněze. První ne-vila byla až Pernikářka, kterou jsme zanedbanou míjeli při dobývání Rocky Mountains v roce 2015, a která je teď vzorně opravená. Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina, autor Zdivočelé země bydlel na dohled od Štrougala. Vilu nakladatele Šaldy jsme viděli na Hřebenkách i tady. Buď si postavil rovnou dvě, nebo kde udělali soudruzi ze Slavných vil chybu? Petr Kellner koupil mateřskou školku s přilehlým hotelem Praha. Aby ho nerušil Tom Cruise a fotbalisti, okamžitě ho zboural. Jeho přísně střežené soukromí ale má mezírku, jeho vila si zahrála v majoru Zemanovi, v Honu na lišku, ostatně i já jsem v jeho rezidenci měla tři roky svou postýlku. Antonín Engel postavil celé Dejvice a vodárnu a pak neměl na vodné a stočné ve své vile. První opravdickou vilu si na hanspaulským kopci postavil rytíř. Hned vedle Milouše, ten ji ale nepostavil, jen si ji „koupil“.
Novým přírodním parkem jsme došli nad usedlost Kotlářka. Konečně klid od vil, můžeme si bouchnout. Z chudinského rodného domku v Liberci se Vlasta Burian vypracoval až do mohutné vily v Dejvicích. Před válkou francouzské školy napravo, po válce kohoutky nalevo – tragédie jednoho architekta v Bílé. Mezihospoda Na Kotlářce úředně zrušena - svůj čas jsme promarnili vilami. A další nás ještě čekají. Dvojčata ve svahu, viladomy, kostky a zámořský parník Lídy Baarové. A taky moje rodné betonové hnízdo. Z jeho terasy si užívala výhledy i Čtrnáctka všem Oberthorům navzdory. Tak to jsme si museli taky bouchnout. Hospodu U Matěje, kde jsme končili první vycházku, teď okupuje Masterchef, a tak jsme zamířili Na starou faru. Tady jsme začínali v roce 2008 vycházku Na hraně II. Usadili jsme se skoro do obýváku a přijali poslední večeři a něco klášterních Benediktů. Venku zatím řádili čerti.

1) Historicky první usedlostní vycházka Můj rodný kraj – 26.3.2003 4) Z vrátnice KKCG nás rychle vypakovali
2) Tentokrát jsme se sešli před bývalou Bořislavkou 5) Čtyři krystaly–samé kanceláře a jeden Lídl-to je OC Bořislavka
3) Skulpturu Na Horu vytiskli na tiskárně 6) Památkáři sami sobě k usedlosti Beránka si postavili slušivou přístavbu

"Obchodní" centrum Bořislavka – Bořislavka je původně zaniklá hospodářská usedlost, postavená roku 1840 a zbořená na počátku 20. století. Poté se po ní jmenovala ulice, kino, trolejbusová zastávka, zastávka autobusů. Nyní se tak jmenuje stanice metra s původně plánovaným názvem Červený vrch, v místě původní tramvajové a autobusové zastávky Horoměřická. Je to proto, že obchodní a kancelářské centrum, které se plánovalo stavět od roku 1991, a začalo se stavět až v dubnu 2018 (tedy 27 let poté), má podle Prahy 6 korespondovat s komerčními zájmy majitele polyfunkčního centra Bořislavka. Tím je Karel Komárek a jeho firma KKCG Real Estate. První návrh na obchodní centrum Na Bořislavce navrhl architekt Ladislav Lábus už v roce 1991 (společně s Janem Línkem, Josefem Pleskotem, Radkem Lampou). Poté se na pozemku vystřídalo několik majitelů. Na poslední verzi projektu od autorů Aulík Fišer Architekti vydala radnice Prahy 6 stavební povolení v roce 2012. Současný investor, firma KKCG Real Estate, pozemky společně se schváleným projektem koupil v témže roce. Zároveň ale Aulík Fišer Achitekti navrhli novou verzi stavby. Čtyři krystaly proti původním dvěma velkým monolitním blokům. Jenže proti novému návrhu brojila občanská iniciativa vedená Janou Štumpovou Konicarovou, takže to vypadalo, že se bude stavět podle staršího daleko mohutnějšího návrhu, které mělo stavební povolení. Nakonec získaly povolení i ty čtyři krystaly. V říjnu 2018 pronikl do metra velký vrták ze stavby centra a způsobil průsak vody. Stavební vrták neprorazil jen tubus metra ve stanici Bořislavka, ale poškodil i dvě projíždějící vlakové soupravy. Za provrtání tubusu nebyl nikdo potrestán, protože firma Zakládání staveb mělo plány bez ještě zakreslené trasy metra. Plány stavby totiž vznikly daleko dříve, než schválení trasy metra v roce 2005. To se začalo stavět v roce 2010 a otevřelo 2015. Teprve tři roky poté se vytáhly plány na základy stavby centra.

Na Horu, Centrum Bořislavka - Česko-argentinský umělec Federico Díaz 18. listopadu 2021 před Centrem Bořislavka představil sochu nazvanou Na Horu. Jde o betonovou strukturu vysokou 7,5 metrů vytvořenou 3D tiskárnou. Sousoší odkazuje k historické stezce, která přes Bořislavku vedla. Na detailech sousoší jsou patrné vrstvy odkazující k břidlici, která se nachází pod Bořislavkou. Součástí díla jsou i vodní prvky.

Beránka, Na Beránce 2 – První zmínku o vinici nacházíme k roku 1599. Pak se střídali majitelé, až roku 1645 koupil vinici malostranský měšťan Pavel Beránek. Ten vystavěl vedle lisu i dům o dvou světnicích. Podle jeho se také ujal název Beránka. V roce 1708 zakoupil usedlost Linhart Ferdinand Meisner, univerzitní profesor a zemský fyzik, který vtiskl usedlosti klasicistní ráz. Ve 20. a 30. letech 20. století přestavěl majitel Antonín Zeman pravé křídlo na restauraci a dvůr sloužil jako zahradní restaurace. Vilovou výstavbou po první světové válce ztratila Beránka svou původně dominantní polohu. Po válce zde sídlila Obnova středočeských památek, za jejíhož působení získala usedlost v 80. letech moderní přístavbu i novou patrovou budovu, která dvůr uzavírá. V 90. letech byla Beránka restituována. Dnes jsou zde kanceláře a sklady. V Obnově památek pracoval Honza Adámek i restaurátor Petr Chotěbor, který renovoval i vyráběl zcela nové muzejní exponáty (renesanční terče či směrovka Roztoky v azbuce pro Roztocké muzeum).

1) Vilu U lesa navrhl Stanislav Fiala 4) Architekt Kosek si přestavěl vilu pro tři osoby. Snad se tam vejdou.
2) Wimbledonský vítěz si nechal svou vilu obložit novinkou-kabřincem 5) Hned vedle stojí první funkcionalistická vila - od Evžena Linharta
3) Alois Indra přišel k hotovému, vilu koupil za babku po emigrantech 6) Vilu navrhl Jan Rosůlek, budoucí farář v Praze-Podolí

Dům u lesa, Na Černé hoře 17 – Autorem je Stanislav Fiala (autor DRNu či rekonstrukce paláce Špork, kde je dnes restaurace Červený jelen), postavena v letech 2015-2019. Dům je postaven na příkrém svahu, a tak architekt navrhl objekt oblých tvarů s několika úrovněmi zahrad. Středem vily prochází výtah. Střešní terasa umožňuje panoramatický výhled.

Vila Jana Kodeše, Na Beránce 18 – Vilu pro Jana Kodeše navrhl architekt v roce 1973, přesně v roce jeho wimbledonského triumfu. V domě už tenkrát navrhl saunu, tělocvičnu, na zadní terase se za vysokým skleněným zábradlím nacházel velký bazén a na zahradě dva tenisové kurty. Vila byla řešena jako pevnost, ochrana před zvědavými pohledy z venku. Tvarovky z Horní Břízy byly tehdy zajímavou novinkou. V roce 1998 došlo na rekonstrukci, místo bazénu vznikl další malý byt, na místě terasy dvě ložnice. Tenista se po rozvodu začal s manželkou soudit o vypořádání majetku v roce 1988. O sedm let později podala jeho žena dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten musel téměř pět let čekat na spis, který mu až do roku 2001 nebyl Obvodní soud pro Prahu 6 schopen poslat. Následně Nejvyšší soud nařídil nové projednání. Tři roky pak případ ležel na obvodním soudu, spor se rozhýbal až po zásahu Ústavního soudu a byl ukončen v červenci 2008. Téměř dvacet let soudních sporů se bývalý tenista rozhodl nenechat jen tak a zažaloval stát za nepřiměřeně dlouhé řízení. Za dobu soudů jeho nemovitý majetek prudce změnil hodnotu, což se nakonec projevilo i ve výši podílu, který musel vyplatit exmanželce. V průběhu řízení se měnila také cena soudních poplatků a znaleckých posudků, které se musely provádět znovu a znovu. Žalobu na stát podal Kodeš v roce 2008. Tentokrát byly soudy rychlejší. Za pouhých sedm let definitivně rozhodly. Nejdříve mu obvodní soud mu z požadované částky 8,4 milionu přiznal 182 tisíc. Wimbledonský vítěz podal stížnost k Ústavnímu soudu, který uznal, že Kodešovi škoda prokazatelně vznikla. Ústavní soud rozhodl, že odškodnění má být vyšší. A tak přiznal bývalému tenistovi dalších 236 tisíc.

Alois Indra, Nad Šárkou 24 - Do vlastnictví státu přešel rodinný domek v roce 1981 jako konfiskát majetku manželů, kteří emigrovali. Dne 12. května 1981 o odprodej požádal předseda Federálního shromáždění Alois Indra, 25. června 1981 už podepsali kupní smlouvu: Dům postavený v roce 1972 byl oceněn na 208 000 Kčs.

Vráťova vila, Nad Šárkou –

Nad Šárkou 38 – Zde žije Michael Žantovský se ženou. Nejdřív s první, překladatelkou Kristinou, pak s druhou - fotografkou Janou.

Vila Jaroslava Koska, Na Pernikářce 26 - Tuto vilu si přestavěl architekt Jaroslav Kosek pro sebe, dceru a svou matku. Srovnejte s vedlejší vilou, kterou si postavil architekt Evžen Linhart pro svou rodinu o 60 let dříve. Honza Adámek, architekt a jeho spolu vyučující na fakultě architektury se ho příhodně zeptal: „A bude ten dům pro vás tři stačit?“

Linhartova vila, Na Viničních horách 46 – Vlastní rodinný dům architekta Evžena Linharta je v Praze první realizovaný funkcionalistický dům, byl postaven v letech 1927–1929. Dvě úrovně obytného prostoru jsou propojeny rampou. Puristicky čistá, Le Corbusierem inspirovaná architektura, je oživená krytou salou terrenou u vstupu, půlkruhovým balkonem na východní fasádě a vnějším schodištěm vedoucím na terasu na severním průčelí. Dům je památkově chráněn, dosud v něm bydlí potomci architekta. Na Praze 6 je Linhart autorem funkcionalistického Benešova gymnázia na Velvarské, nyní Evropské třídě z roku 1935.

Vila, Na Viničních horách 44 – Vilu vyprojektoval v 27 letech architekt Jan Rosůlek. Byla postavena v roce 1929. Vilu po deseti letech upravil v roce 1939 pro nového majitele architekt barrandovských vil Vladimír Grégr. Rosůlek je polozapomenutý architekt, k jeho vrcholné práci patří funkcionalistický dermatologický pavilon na Bulovce. Rosůlek se sice v roce 1927 oženil a měl i dceru, ale v roce 1941 bylo jeho manželství zrušeno a on v roce 1945 vstoupil do piaristického kláštera. Zajímavostí je, že od roku 1925 byl bez vyznání, do katolické církve se navrátil v roce 1941. Dlouhé roky pak působil jako farář v kostele sv. Michala v Podolí. Jeho sestra byla herečka Marie Rosůlková.

1) Opravená usedlost Pernikářka 4) Štrougalova vila mu nepatřila. Jen v ní asi třicet let bydlel
2) Od kapličky sv. Michala byl překrásný výhled na Prahu 5) Hotel Praha jako reklama na Krym
3) Tady psal Jiří Stránský Zdivočelou zemi 6) Zbyly z něj jen dvě vrátnice

Fotoalbum vycházky...

Pernikářka, Na Pernikářce 15 – Vinice zde vznikla kolem poloviny 16. století. Jméno získala podle povolání majitele Václava Doležala, pernikáře ze Starého Města, který ji vlastnil v letech 1656-1664. Dochovaná je klasicistní jednopatrová budova. Po válce získal usedlost Ústav experimentální botaniky, bývalá zahrada slouží jako pokusné pole tohoto ústavu. Na začátku 19. století byla původně barokní usedlost přestavěna na letní sídlo. Datum 1861 pod fasádou hlavní obytné budovy připomínalo úpravu usedlosti do dnešního stavu, při opravě neobnoveno. Jižní část pozemků byla prodána soukromému investorovi, jemuž se podařilo z hospodářských budov sejmout památkovou ochranu. Poté byly budovy zbořeny a na jejich místě vystavěno rodinné sídlo o dvou patrech.

Kaple sv. Michala na Pernikářce - Kaple byla postavena, 6. října 1693, což je napsáno na stěně a viditelné přes mřížku dveří. Kapli vystavěl Jan Tobiáš Becker, který nechal vystavět i poutní areál u Králíků v roce 1695. Jméno získala zřejmě kvůli jejímu vystavění na kopci. Byla vidět z dálky podobně jako jiné svatomichaelské svatyně např. Mont St. Michel ve Francii. Od kaple býval jeden z nejlepších výhledů na Prahu. V roce 1956 se vlastníkem usedlosti s kaplí stala Akademie věd ČR, ale stav kaple se stále zhoršoval. V roce 1965 bylo z kapličky zřízeno skladiště pro stavbu okolních bytových domů. V roce 2008 byla kaple odkoupena Městskou částí Praha 6, která ji nechala opravit. Opravená kaple byla veřejnosti slavnostně předána 29. září 2010, na svátek sv. Michala.

Dvouletkové domy - S Jaroslavem Vaculíkem, posledním českým žákem Le Corbusiera, jsme se setkali na Vinohradech, kde jeho sorelový dům v Anglické 18 byl zařazen mezi slavné stavby Prahy 2. Od počátku osmdesátých let se zaměřoval na projekty v oblasti sociálního bydlení v nástavbách panelových domů a humanizaci sídlišť. Má podíl i na „humanizaci“ Hanspaulky. Na dvouletkové domy v okolí ulice Na Pískách navrhl a zrealizoval nová podkroví v letech 1977-1983. V roce 1991 obdržel v Hirošimě mezinárodní ocenění Building and Social Housing Foudation Habitat Awards 90 za projekt „Půdní byty pro 500 000 obyvatel Československa“. Jaroslav Vaculík bydlel na Hanspaulce, v prvorepublikové vile Na Pískách 5, společně se svým synovcem hercem Lukášem Vaculíkem.

Vila, Na Pískách 19 – Písničkář Ivan Hlas se přistěhoval na Hanspaulku se svými rodiči a sourozenci v květnu 1958, když mu byly čtyři roky. Do velké činžovní vily se po čase nastěhoval i scénárista a spisovatel Jan Procházka s manželkou a třemi dcerami Ivou, Lenkou a Kristýnou. Není to náhoda, jak sám Hlas píše ve své knize vzpomínek Za barevným sklem, jeho otec byl špión a Jan Procházka byl tehdy člen ÚV KSČ. Hlas píše: „Starší kluci brzy zjistili, že se holky dají nejlíp balit na muziku, a tak vznikaly první kapely. Měl jsem výhodu, že moje sestra, která byla o čtyři roky starší, mě přitáhla ke svým kamarádům, a tak jsem poznal kapelu B-Side a Pavla Dydoviče, který bydlel jen pár kroků od nás". (Na Pískách 23). Jeho Bláznova ukolébavka (Máš, má ovečko, dávno spát) z roku 1968 zlidověla. Hlas s Procházkou nebyli jediní slavní, kteří zde bydleli. V přízemí vily se narodil Jiří Menzel. Jeho však odsud rodiče stěhovali už jako osmiměsíční miminko v kočárku do Strašnic. Bylo to právě ve dnech zářijové mobilizace 1938. „Všechna auta musela být k dispozici armádě, stěhoval nás koňský povoz. A protože se s kočárkem tehdy do tramvaje nesmělo, vezl nás tatínek v kočárku přes celou Prahu z Dejvic až do Strašnic“. Jejich nové bydliště bylo v ulici V Olšinách 61, kousek od nynější stanice metra Strašnická.

Vila manželů Stránských, Sušická 17 – Vilu si nechal postavit právník Karel Stránský s manželkou Boženou, dcerou předsedy vlády Jana Malypetra, v roce 1934. Ačkoliv měli povolenu jednopatrovou vilu s částečným podkrovím, podařilo se architektům vykouzlit vilu o čtyřech obytných úrovních včetně garáže. Manželé měli čtyři syny, nejznámější je Jiří Stránský, který byl před maturitou v roce 1950 propuštěn z gymnázia. V roce 1953 byl zatčen a obviněn z velezrady a odsouzen na osm let vězení, byl souzen jako mladistvý. Ve vězení prošel několik pracovních táborů včetně jáchymovských uranových dolů. Roku 1960 byl amnestován. Z vězení vytěžil své nejznámější dílo Zdivočelá země. Ale Stránský by zavřen ještě jednou. Od roku 1965 byl zaměstnán na pumpě v Opletalově ulici. Pro pumpaře si přišla policie v roce 1974. Obvinili ho z rozkrádání socialistického majetku, což v tomto případě znamenalo, že kradl benzín. Odsouzen na čtyři roky, propuštěn po roce a půl.

Kaple Nejsvětější Trojice, Nad Komornickou - Dříve patřila k usedlosti Hadovka, která je nyní od ní oddělená řadou domů v ulici Komornické. Pozdně barokní stavba s půdorysem trojlistu a s připojenou předsíní, byla postavena po roce 1750. Kopulovitou klenbu vyzdobil v roce 1853 Josef Navrátil malbou světců, váz a květů. V roce 2004 byly nástropní malby restaurovány.

Vládní vila, Sušická 19 – Někdy se nazývá Štrougalova. Bydlel v ní Lubomír Štrougal už jako ministr vnitra a poté jako nejdéle sloužící předseda vlády, kterým byl 18 let od roku 1970 do roku 1988. Ve vile bydlel také Václav Klaus, když byl předsedou vlády.

Hotel Praha, Sušická 20 - Sporným zásahem do celkové architektury Hanspaulky byla výstavba hotelu Praha na území bývalé Petschkovy zahrady. Architektonická soutěž na návrh hotelu byla vypsána v roce 1971 a zvítězil návrh čtveřice architektů Jaroslava Paroubka, Arnošta Navrátila, Radka Černého a Jana Sedláčka. Samotná výstavba začala v roce 1975. Hotel přišel na astronomických 800 milionů korun. Hotel byl určen pro komunistické funkcionáře při mezinárodních sjezdech komunistických stran. Při stavbě se uplatnily jen ty nejkvalitnější dostupné domácí technologie a materiály, například lustry navrhl slavný sklářský výtvarník Stanislav Libenský, nábytek pochází od interiérového designéra Zbyňka Hřivnáče, obložení bylo ze dřeva určeného na výrobu houslí. Zastavěná plocha hotelu Praha byla přibližně 9 000 m2, ale bylo zde jen 136 neobvykle rozlehlých pokojů včetně téměř čtyřsetmetrového prezidentského apartmá. Pokoje směřovaly k jihu a nabízely jedinečný výhled na Pražský hrad. V minulosti se v hotelu ubytovala řada známých lidí, například v roce 1995 zde pobýval během natáčení filmu Mission Impossible Tom Cruise. Hotel Praha měla jako místo pro svá soustředění v oblibě také česká fotbalová reprezentace. Zde se v roce 2007 po prohře s Německem konal neslavný večírek s účastí prostitutek (Ujfaluši: „Nic jsem neplatil a ta částka absolutně nesouhlasí“). V roce 2013 ho koupila PPF. V roce 2014 byl hotel během tří a půl měsíců zbořen. Pro odstranění budov byla zvolena moderní technologie „rozstříhání“ speciálními stavebními stroji. V dolní části pozemku, místo zchátralých garáží u ulice Evropská měl vyrůst areál základní školy a gymnázia Open Gate, v usedlosti Hadovka, kde bylo kanadské velvyslanectví, mělo být ředitelství školy. Jenže děti Kellnorovi vyrostly, a tak ze stavby sešlo. Na místě hotelu je nyní park, ovšem veřejnosti nepřístupný.

1) Jedna ze dvou vil nakladatele Šaldy - ta na Hanspaulce 4) Na zahradě vily se v březnu 2021 odehrál jeho pohřeb
2) Kellnerova vila si zahrála v majoru Zemanovi v Honu na lišku 5) Vlastní vilu nebyl schopný architekt Engel finančně utáhnout
3) I já Kellnerovu vilu dobře znám, chodila jsem sem do školky 6) První vilu na hanspaulském kopci si postavil rytíř z Vlastimilu

Vila Jaroslava Šaldy, Sušická 25 – Funkcionalistická vila pro Jaroslava Šaldu byla postavena podle projektu Jan E. Kouly v třicátých letech. Jaroslav Šalda byl selfmademan podobného ražení jako Tomáš Baťa. Původně vyučený čalouník se postupně přes účetního tiskárny stal ekonomickým ředitelem a nakonec generálním ředitelem koncernu a posléze nejvýznačnějšího meziválečného nakladatelství Melantrich. Toto místo zastával od roku 1924 do roku 1945. Podařilo se mu dokonce uhájit existenci Melantrichu v dobách nacistické i komunistické totality, přestože on sám musel po roce 1945 podnik opustit. Tohle jsem četla před vilou Na Hřebenkách 12, okolo které jsme šli v březnu 2020 při vycházce Za hranou. A totéž platí pro tuto vilu. V roce 1932 se podruhé oženil a je tedy možné, že postavil rovnou dvě vily od stejného architekta pro svou původní i novou rodinu. A nebo se autoři knihy Slavné vily Prahy 6 Hanspaulka udělali někde chybu. Na začátku 50. let byla rodina Šaldova označena za politicky nevhodnou a musela svou vilu opustit. Šaldovi se odstěhovali na venkov, kde kdysi významný ředitel Melantrichu poslední roky jen krmil na rybníku kachny.

Na Viničních horách 3 – Vedle bývalého hotelu Praha bydlí rodina Petra Kellnera. A to byl zřejmě hlavní důvod demolice hotelu. Petr Kellner nechtěl být rušen. Jeho přísně střežené soukromí má mezírku, jeho vila si zahrála v majoru Zemanovi, konkrétně v 5. dílu Hon na lišku. Ve vile bydlí továrník ing. Čadek a jeho továrna na zbraně sídlí v bubenečské čističce, zřejmě aby to pan továrník neměl do práce daleko. Na zahradě Kellnerovy vily je památkově chráněný pavilon zednářů. A zde se také odehrál pohřeb, poté co v březnu 2021 Petr Kellner zemřel na Aljašce.

Vila Antonína Engela, Na Karlovce 6 – Vilu si pro sebe a svou rodinu navrhl Antonín Engel (1879-1958) na svažitém pozemku o rozloze 2800 m2. Dům obývala s rodinou od roku 1928, nicméně rodina důvodu finanční náročnosti jeho provozu roku 1939 vilu pronajala a přestěhovala se do Čechovy ulice na Letné, kde profesor Engel v roce 1958 zemřel. Engel je autorem celkové koncepce vysokých škol v Dejvicích, autorem Masarykových kolejí, nebo úpravny vody v Podolí. Vedle projekční činnosti se věnoval i pedagogické práci. V roce 1922 byl jmenován profesorem, byl děkanem a posléze rektorem ČVUT. V roce 1948 byl ale na nátlak levicových studentů v akčním výboru Vysoké školy architektury zbaven titulu profesora a penzionován. Dnes je dům sídlem Afgánské islámské republiky. Nyní je zastupitelství dočasně uzavřeno.

Vila Richarda Klenky rytíře z Vlastimilu, Nad Strakovkou 13 – První novodobá vila, jež vznikla na začátku 20. století, a napověděla budoucí stavební rozvoj Hanspaulky, patřila architektu Richardu Klenkovi rytíři z Vlastimilu. Zdeněk Lukeš píše: „Párkrát se mi už stalo, že mi redaktoři jeho jméno rozdělili na dvě, neboť se domnívali, že jde o pány dva. Zřejmě už tehdy podnikal Klenka na svém velocipédu dlouhé cesty do evropských zemí a byl tak jedním z prvních propagátorů cykloturistiky u nás. Aktivním cyklistou byl stařičký kmet ještě po válce, kdy v dopise, který napsal svému kolegovi, vřele doporučoval jezdit v létě na kole do Španělska, jako to činí každoročně on sám.“ Klenka byl spoluautorem domu v Maiselově ulici 21, v kterémjezdil domů zlatým výtahem Oldřich Nový a dnes Marek Eben a Jiří Bartoška. A také navrhl dům U staré synagogy - bohatě zdobený secesní dům naproti Staronové synagóze se stejnojmennou luxusní restaurací. Svou vlastní vilu v duchu secese a moderny si sám v roce 1909 naprojektoval. Stála osamocena několik desetiletí, než byla odklopena v šedesátých letech řadovými rodinnými domky a bytovkami. Rytíř Klenka zemřel v roce 1954. Po jeho smrti zůstal vila vdově, ale ta ji v roce 1963 darovala státu. Poté došlo k adaptaci podkroví na byt Ústředního ústavu geologického, do kterého se nastěhoval ekolog Bedřich Moldan. Po sametové revoluci vila přešla do soukromého vlastnictví, na konci 90. let s dalším vlastníkem došlo na rekonstrukci, která vrátila vile víc méně původní dispozici.

Vila Ladislava Hrušky, Kozlovská 3 – Vila vznikla v obtížně zastavitelné trojúhelníkové parcele s převýšením více než deset metrů. Vznikla patrová vila tvořená dvěma hranoly spojenými válcovým schodištěm. Novodobě byla přistavěna nová třípodlažní přístavba, ve které je wellness, vnitřní bazén a domácí kino. Funkčně je propojena s hlavní budovou jen v úrovni suterénu. Vlastníkem byl Milan Janků, významný pražský developer, vlastník ECM, která stavěla mrakodrapy na Kavčích horách, ale zkrachovala. Takže prodal i tuto vilu holandsko-singapurskému podnikateli s manželkou.

Vila Milouše Jakeše, Kozlovská 5 - Dlouhých 43 let prožil Milouš Jakeš (†97) ve vile na pražské Hanspaulce. Dům projektoval Alois Mezera, který se proslavil jako autor strašnického krematoria. Vilu koupil generální tajemník KSČ v roce 1972. Od vdovy po československém legionáři a meziválečném poslanci Janu Šebovi. Majitelce bylo v době prodeje 84 let a žila prakticky sama. Ale měla vnuka, který studoval vysokou školu. Pohůnci Jakeše dali staré paní neodolatelnou nabídku. Když prodá vilu Jakešovi, bude vnuk moct dostudovat. Tak ji prodala za 104 000 Kč. Někdejší funkcionář se z vily odstěhoval v roce 2016. Vilu prodali v prosinci 2015 jeho synové realitce Svoboda Williams za 45 milionů korun. A ta ji o dva roky později v roce 2017 prodala za 89 milionů uhlobaronovi Petru Pauknerovi ze společnosti Carbonunion Bohemia. Podle magazínu Forbes je Paukner 51. nejbohatším Čechem s majetkem necelé 4 miliardy korun a vlastní mj. klub Dukla Praha

Vila Oldřicha Blažíčka, Kozlovská 7 – Malíř Oldřich Blažíček si nechal vilu navrhnout v roce 1927 svým přítelem Jaroslavem Rösslerem. Malíř si parcelu na Hanspaulce vyhlédl i kvůli tomu, že od roku 1921 až do konce třicátých let působil jako profesor kreslení a malby na tehdejší Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Dejvicích. Po smrti Blažíčka přibyla na fasádě domu jeho busta od Karla Lidického.

Vila Jaromíra Strettiho-Zamponiho, Šárecká 27 – Vilu si nechal postavit grafik Jaromír Stretti na začátku 30. let v provedení červené režné zdivo, odkazující na tehdy oblíbenou nizozemskou architekturu. Stretti je dodnes oblíbený autor staropražských motivů. V podkroví měl Stretti dva ateliéry osvětlované ze tří světových stran okny ve střeše.

Kotlářka, Na Kotlářce 9 – Základem Kotlářky byly čtyři vinice. Roku 1672 se stal majitelem kotlář Marek Schraffer, který vinici zpustošenou třicetiletou válkou, zvelebil a postavil obytný dům a hospodářská stavení. Podle jeho řemesla se usedlosti začalo říkat Kotlářka. Roku 1840 koupila Kotlářku Františka Kressová, která zde založila cihelnu. Nejstarší částí usedlosti je sklep s valenou klenbou, který pochází z konce 16. století. Jelikož byly těžbou cihlářské hlíny ohroženy hospodářské budovy, byl vybudován systém opěrných cihlových zdí k zachycení svahu. Cihelna zanikla v padesátých letech a na bývalých pozemcích usedlosti byl otevřen roku 1959 Stadion mládeže. Usedlost prošla před dvaceti lety rekonstrukcí. Při výkopových pracích bylo objeveno původní barokní schodiště, které vedlo z prostoru dvora do přilehlé zahrady. Finančně náročnou opravu schodů podpořila Praha grantem ve výši 3 milionů Kč hlavní město Praha. Součástí obnovy Kotlářky byla i revitalizace okolních zelených ploch, které k ní původně náležely, a dnes patří Praze. Vznikl veřejný prostor s charakterem parku.

Vila Vlasty Buriana, Kadeřávkovská 13 – Vila byla postavena v roce 1929, na počátku 30. let si vilu odkoupil Vlasta Burian (1891-1962). Burian se narodil v Liberci. U ruin jeho rodného domku jsme byli v říjnu 2018 při DD se ZSV, teď už je domek srovnán se zemí. V jeho deseti letech se Burianovi přestěhovali na Žižkov, kde Vlasta vyrůstal v Bořivojově ulici a v roce 1917 dokonce chytal za Viktorii Žižkov. Jeho slavnější brankářská kariéra pokračovala v ligové Spartě. Když se mu brankářské povinnosti začaly příliš křížit s jeho večerním vystupováním v kabaretech, dal v roce 1920 přednost herectví. V roce 1930 si otevřel vlastní divadlo v Lazarské ulici. Jeho filmové honoráře mnohonásobně převyšovaly platy ostatních hereckých hvězd, údajně až desetkrát. Vila v této lokaci stvrzovala jeho společenský status a stala se centrem společenského života. Vilu Burian zvelebil a zohlednil v ní i své zájmy. Měl zde velkou tělocvičnu, na zahradě postaven bazén a tenisový kurt. V roce 1944 došlo v jeho životě a v popularitě k prudkému zlomu. Nejdříve jeho divadlo zavřeli Němci, po válce byl zatčen a jeho divadlo bylo znárodněno. Byl uvězněn, po intervenci Jana Masaryka propuštěn, vyšetřován na svobodě, nakonec jej soud osvobodil. Po negativním ohlasu v tisku i na zásah politiků byl opět uvězněn a odsouzen za kolaboraci na několik měsíců k těžkému žaláři a pokutě půl milionu korun. Po propuštění mu byl zabaven prakticky veškerý majetek včetně poloviny vily a následujících pět let nesměl vystupovat. V jeho vile byly zřízeny jesle. V roce 1958 byla mimořádně vykoupena druhá půlka vily od jeho manželky ONV Praha 6 za 65 000 Kč. Ze začátku pracoval manuálně, poté pracoval na horských chatách, kde jezdil s autem pro rekreanty ROH. Po skončení zákazu skončil u podřadných zájezdových estrád. Zemřel 31. ledna 1962. Zcela rehabilitován byl až v roce 1994. V roce 1998 byla na fasádě domu odhalena plaketa s nápisem „Zde žil král komiků Vlasta Burian“.

Francouzské školy, Bílá 1 - Jedna z nejcennějších staveb meziválečné avantgardní architektury – areál tzv. Francouzských škol v Dejvicích je dílem Jana Gillara (1904-1967). Škola byla po dokončení v roce 1934 fenoménem v celé střední Evropě. Mateřská škola na jednom konci areálu měla celou stěnu prosklenou do zahrady, ta se dala za teplého počasí otevřít. Nízké křídlo základní školy mělo podél tříd terasy, na nichž probíhala výuka, bylo-li vhodné klima. Dále tu bylo gymnázium – výšková stavba s krásným barevným schodištěm a prostornými posluchárnami a samostatně stojící tělocvična s divadelním sálem. Po druhé světové válce už Jan Gillar neměl příležitost se výrazněji prosadit. Patřil sice k prominentům levicové scény a vyplnil se mu sen avantgardy, když došlo ke zprůmyslnění stavební výroby a standardizaci, ale k významnější zakázce se již nedostal. Pracoval v typizačním ústavu a byl jedním z autorů standardizovaného pavilonu pro jesle nebo mateřskou školu, který se pak jako mor rozšířil po celém Československu. Ano, je to ten tento domeček se sloupovým portikem a keramickým zvířátkem nad vstupem. Vedle skvělého meziválečného areálu vypadá tento kohoutek ve stylu socialistického realismu jako nechtěná karikatura.

Steinova vila, Mylnerovka 2 – Budoucí majitelka zažádala v roce 1931 o stavební povolení. Při komisionální prohlídce se zjistilo, že stavba značně překročila povolený limit 200 m2. Nakonec byla povolena výjimka. Majitelka byla dcerou významného česko-německého architekta a profesora na Německé vysoké škole v Praze. Dlouho si vilu neužívala, už v roce 1935 ji prodala Hanuši Steinovi. Dnes vila slouží jako rezidence velvyslance Iráku.

Obytný komplex Hanspaulka, Hanzelkova, Štiplova, Na Míčánce - V letech 2006-2007 bylo vybudováno celkem 46 vil a dvojdomů, které byly inspirovány funkcionalistickou architekturou nedaleké kolonie Baby. Autory většiny vil je Martin Krupauer a Jiří Střítecký. Součástí jsou i Dvojčata ve svahu.

Dvojčata na svahu, Hanzelkova 6 a 8 – Dvojice vil čtvrtkruhového půdorysu v černé barvě od Stanislava Fialy (např. autor DRNu na Národní třídě). Vily mají tvar krychle, zapuštěné do prudce se svažující stráně, jižní nádvoří krychle je po kružnici odříznuto a tím došlo k proslunění hlavních ploch vily po celý den. Ze strany ulice se stavba tváří jako dvě hladké černé kostky s několika štěrbinami, jež přivádějí světlo do koupelen. Postaveno 2004-2009.

Viladomy, Na Míčance – Tři bytové domy vilového charakteru s výhledem na Hradčany vyprojektoval ateliér Ladislava Lábuse. V každém z domů jsou čtyři byty, z nichž každý má svůj vlastní vstup, svůj díl zahrady i svou terasu. Byty jsou mezonetové, využívají velký sklon pozemku. Od vstupu se do dvou bytů vždy sestupuje dolů, do dvou se musí nahoru.

Vila Lídy Baarové, Neherovská 8 – Vilu navrhl Ladislav Žák pro vrchního magistrátního ředitele Karla Babku a jeho dceru Lídu Baarovou – Babkovou. Baarová si Žáka zřejmě vybrala pod dojmem návštěvy u režiséra Martina Friče, v jeho nové vile v Hodkovičkách. Obdivovanou Fričovu vilu postavil o pár let dříve právě architekt Ladislav Žák. Vila Lídy Baarové a jejích rodičů byla navržena jako dvougenerační dům s oddělenými vstupy do dvou vertikálně řešených bytů. Větší byt sloužil manželům Babkovým a Lídině sestře Zorce, menší byl navržen pro mladou herečku. Dům má oblé aerodynamické tvary s elegantními nautickými prvky, připomínající tehdy obdivovanou krásu zaoceánských parníků. To podtrhují i kulatá kajutová okénka na severní fasádě. Baarová si vily moc neužila. Dům byl dokončen v roce 1938, v té době pobývala Lída Baarová v Německu. Vrátila se v roce 1939, v roce 1941 odjela natáčet do Itálie a domů se vrátila až v prosinci 1946 (rok a půl byla vězněna za údajnou kolaboraci). Její matka zemřela při policejním výslechu na infarkt v roce 1945, sestra Zorka ukončila život skokem z okna této vily v roce 1946, když ji kvůli sestře propustili z divadla. Část vily patřící Baarové komunisté znárodnili v roce 1948. Polovina zůstala rodině. Karla Babku vyhnal až v roce 1951 generál Jaroslav Kokeš, který hledal byt s výhledem na Prahu. Za týden musel Babka i s novou ženou odejít do pohraničí. Zbytek vily v roce 1967 odkoupil tehdejší primátor Ludvík Černý za 70 tisíc Kčs. V roce 2005 ji již celou prodali dědici Černého za 39 milionů. Návrh na citlivou rekonstrukci vily vypracoval v roce 2008 Ladislav Lábus.

Vila, Neherovská 6 – Vilu si staví Sebastien Dejanovski. Naposled koupil obchodní centrum v Olomouci za 370 milionů.

Vila Václava Verunáče, Neherovská 10 – Funkcionalistickou vilu projektoval architekt Josef Chochol, který je spíš znám svými kubistickými domy poblíž Výtoně. Tuto vilu navrhl v roce 1930. Stavební plány nesou datum 1. 11. 1930 s tím, že stavebník do 14 dnů předloží statické výpočty. Důvodem Verunáčova spěchu byla zákonitá daňová úleva pro novostavby obytných domů, která končila v roce 1930. Stavebník získal povolení 3. 12. 1930 a ještě před koncem roku zahájil práce na staveništi. Na začátku 21. století byla vila rekonstruována. Stavba přišla o téměř všechny původní prvky, v interiéru byla schodiště nahrazena novodobými replikami, byla změněna i koncepce fasády. Přestavba spíše vypadá jako novostavba a dodnes budí mezi architekty emoce.

Mölzerova vila, Na Kodymce 14 - Tato činžovní vila z roku 1938 se jmenuje sice Mölzerova, ale jejím majitelem předseda správní rady Elektrických podniků hlavního města Prahy ing. Eustach Mölzer nikdy nebyl. Vila patřila jeho dceři Věře, které při prvním sňatku postavil vilu v Komornické, a když se rozvedla a podruhé vdala za JUDr. Oberthora, nechal postavit tuto druhou vilu. Vila nesleduje uliční linii, ale je natočena diagonálně, aby všechny byty měly nerušený panoramatický výhled na Prahu. Vila z roku 1938 patří mezi nejvýznamnější díla Františka Marii Černého. Jeho nejznámějším dílem se stala obnova kostelních věží pražských Emauz. Fasádu vily s průběžnými okenními pásy komponoval Černý podle zákonitostí ideálního proporčního schématu tzv. zlatého řezu. Je to moje rodné betonové hnízdo.

Špitálka, Na Špitálce 12 - První zmínky o vinici pochází z první poloviny 16. století, nazývala se Arcibiskupská vinice. Patřila křižovnickému klášteru nebo špitálu sv. Františka, podle něhož má jméno. Byla silně poškozena během válek 1742. Současná budova pochází z konce 18. století. Koncem 20. století měnila majitele. Nejprve byla oddělena stodola a přestavěna na samostatný dům. Do dvora byl přistavěn nový objekt s bazénem krytý sedlovou střechou.

Hendlův dvůr, U Matěje 1 - Základem pozdějšího rozsáhlého dvora byla stará šárecká krčma, připomínaná prvně roku 1551. Roku 1699 usedlost koupil a až do své smrti v roce 1715 vlastnil Ignác Vratislav z Mitrovic, tajný rada, zemský soudce a královský místodržící. Za jeho panství vznikl z usedlosti barokní soubor budov seskupený kolem podélného dvora. V polovině 19. století získal dvůr Antonín Hendl. Postavil hostinec a usedlost získala definitivní název. Po roce 1945 se objekt stal majetkem Keramoprojektu, v restauraci byla volební místnost. V roce 2003 jsme zde končili vycházku, to už zde byla restaurace U Matěje, později uzavřená. Teď restauraci vlastní Jan Punčochář, interiér navrhl Stanislav Fiala – jeho třetí realizace na této vycházce.