98. Královskou oborou až tam, kde zavilí šakali zavile vyli

neděle 27. 3. 2022
navštíveny: hospoda Na Mělníku, Alfréd ve dvoře, OC Stromovka, Parkhotel, Holešovický hřbitov, Výstaviště, Křižíkova fontána, divadlo Spirála, Stromovka, Šlechtova restaurace, Trojská lávka, čistírna odpadních vod nová a stará, nádraží Podbaba, garáže Kauflandu, pamětní deska Šakalích let, sladovna Podbaba, hotel International, restaurace Na Barikádách

Pozvánka
Sraz ve 13 hodin před restaurací Na Mělníku, roh ulice Františka Křižíka a Heřmanova. Tram zastávka Kamenická nebo Štross. Oběd od dvanácti vevnitř.

Jaká vycházka byla

   Minulou neděli se na poctivou českou kuchyni na Mělníku i na jejich poctivé stupně piv nechalo nalákat dost zájemců. A na vycházku ještě víc. Minuli jsme divadlo ve dvoře i obchodní centrum, které se málem jmenovalo po bezdomovci Jiřím Károvi. Pod Mamahotelem bývalo seřadiště Židů, mířících bránou nádraží Praha-Bubny do nenávratna. Tak to raději půjdeme na hřbitov, kde v pokoji odpočívá spolužák Babky Brouk, naše nejlepší jazzová zpěvačka a Černý Petr. Náměstka jsme si vyfotili před nejhezčí školou Rakouska-Uherska, foto z první třídy dodal spolužák Bubu. Výstaviště otevřelo své brány tak, že je rovnou zbouralo, ale zároveň neprodyšně zavřelo všechny své restaurace. Včetně Pražana, kde jsme v roce 2015 oslavovali XIVejt i 600. výročí upálení Mistra Jana Husa. Toto sviští, toto sviští, jen 14 let po vyhoření Levého křídla se už zase znova staví. Křižíkova fontána je dalším místem duchů, jenže teď je Matějská pouť, a tak rychlé skupinové foto, rychlé špunty, rychlý pohled na fontánu vody zbavené a prcháme pryč. Ale je hezky, a tak i po Stromovce se válejí šílenci z celé Prahy. Šlechtova se už už otevírá asi tři roky, tak půjdeme raději levitovat na lávku nad nově vzniklými rybníky. Na lavice mezihospody u koní jsme se kupodivu vešli. Pivo, párek, ale už je čas opustit přelidněnou Indii.

    Podešli jsme novou Trojskou lávku, vnořili se do džungle a vynořili až u podzemní řeky. Odkud teče? Ze sraček. Jsme v liduprázdném parku a pod námi čistička. Tak na to si musíme bouchnout. Když jsme si dostatečně poklábosili s děžurnou, vydali jsme se přes most zpátky na pevninu. Teprve u staré čističky mnohým došlo, že nejdeme za šakaly do ZOO, ale na Šakalí léta. Minuli jsme mou bývalou práci - to všechno odnes čas a hlavně povodeň a prošli se pěšinkou podle vody. Další šakalí ulička, kde bydlel číšník Eda, teď spíš nějaký jeho šéf. Už jsme byli i na nádraží Podbaba, kde jsme ještě nebyli? V Kauflandu. Tak se nám líbil, že jsme ho celý obešli. Už i šakali mají svou pamětní desku. Tak ještě si prohlédneme parodie na komíny sladovny Podbaba, Kaufland pro změnu seshora a už je tu věž a ještě jedna věž. I sem musíme vstoupit. Tedy pokud chcete vidět Stalinův pomník. A to překvapivě chtěli všichni. Dokonce spousta vycházkářů se chtěla vydrápat i na barikády. Tak tam jsem si v klidu všechny zážitky u piva a tláči dozažili.

    1) Poctivá česká kuchyně a poctivé stupně piv                                           4) Původní návrh OC Stromovka
    2) Za těmito dveřmi se skrývá divadlo ve dvoře                                           5) A takhle to dopadlo
    3) Divadlo bylo postaveno na zelené louce, resp. dvorku                             6) Parkhotel se nyní jmenuje Mamahotel

Na Mělníku, Františka Křížka 28 – Hospoda na Letné, která pod stejným názvem funguje víc než sto let. Dlouhá léta zde byl štamgast jediný český herec, který získal Oskara – Ivan Jandl. Americký režisér Fred Zinnemann ho obsadil do hlavní dětské role protiválečného filmu Poznamenaní v roce 1948. Po revoluci už mu nebylo dovoleno odcestovat ani na předávání Oskarů ani na další natáčení.

Alfréd ve dvoře, Františka Křížka 36 – Divadlo založil mim Ctibor Turba v roce 1997. Budovu spíše zahradní divadelní pavilon navrhli Jindřich Smetana a Tomáš Kulík. Jindřich Smetana je jedno z dětí, které vláčela po Kampě Jindřiška Smetanová (Ustláno na růžích). Scéna byla postavena od října 1996 do března 1997. Alfred ve dvoře je jedním z mála divadel, která ve 20. století v Praze vzniklo na zelené louce. Jedná se o experimentální divadlo, které nemá svůj vlastní herecký soubor ani stálý repertoár, své prostory propůjčuje ad hoc různým uměleckým souborům. V březnu 2001 se Ctibor Turba rozhodl vzdát vedení divadla a jeho prostor pronajal občanskému sdružení Motus.

OC Stromovka, Veletržní 24 - Plány na obchodní centrum vznikly v roce 2008 od developerské firmy Lordship. Návrh se nelíbil místním obyvatelům ani politikům, protože podle nich poškozoval vzhled města. Městská část podala žalobu na zrušení stavebního povolení. V reakci na žalobu byla stavba snížena o tři patra, změnila se fasáda a zmizel skleněný válec s kancelářemi, který měl být na střeše objektu. Nový projekt vypracoval liberecký ateliér SIAL. Výstavba probíhala v letech 2017 - 2019. V roce 2018 vznikla petice žádající pojmenování centra na obchodní centrum Jiřího Káry. Jiří Kára byl bezdomovec, který se v dřevěné provizorní radnici, která stála na místě OC, v roce 2000 oženil. Na you tube uniklo video z jeho svatby, kde podroušené svatebčany kvůli jejich stavu a vyrušování hostů málem neoddali. S návrhem petenti překvapivě neuspěli.

Parkhotel, Veletržní – Hotel od Zdeňka Edela z roku 1967 patří mezi povedené architektonické stavby. Minimalistická budova s moderní prosklenou fasádou a slunolamy měla na tehdejší dobu celou řadu technických vymožeností, například dálnopis. Japonská společnost Mitsubishi Corporation si totiž v hotelu pronajala apartmá a to sloužilo jako její pražská kancelář. Dnes přejmenován na Mama Shelter.

    1) Tady se shromažďovali Židi při cestě do nenávratna                                 4) a také Eva Olmerová
    2) Nádraží Bubny se pro ně stalo Bránou do nenávratna                               5) Výstaviště neotevřelo své brány, rovnou je zbouralo
    3) Na Holešovickém hřbitově je pohřbeno dvojče Babky–Jaroslav Brouk     6) Ale restaurace včetně Pražana jsou neprodyšně zavřeny

Pamětní deska zavražděným Židům, pod hotelem - Neblahou součástí dějin Prahy 7 byla existence sběrného tábora pro osoby židovského původu. Nacházelo se v prostoru mezi ulicemi Strojnická, Veletržní a Dukelských hrdinů a dostalo název podle sortimentu, který se zde před válkou nabízel – Radiotrh. Od podzimu 1941 do léta 1944 byly z nádraží Praha-Bubny vypraveny desítky transportů, nejprve do ghetta v Lodži, později do Terezína. Pamětní deska připomíná více než 80 tisíc českých Židů, kteří byli v letech 1941-45 vyvražděni. 45 513 můžu, žen a dětí bylo odvlečeno z těchto míst. Odsud šli pěšky na nádraží Praha – Bubny. Na nádraží byla v roce 2015 odhalena Brána nenávratna od Aleše Veselého. Symbolizuje Jákobův žebřík a připomíná tak místo, odkud byli židé deportováni do koncentračních táborů. My jsme u Brány byli těsně po vztyčení na jaře 2015 při putování Po stopách Blanických rytířů.

Holešovický hřbitov – Byl založen 1873. Na hřbitově je pohřben architekt Jan Zázvorka, otec herečky Stelly Zázvorkové. Závorka vyhrál soutěž na Národní památník na Vítkově (realizace 1929–1932), spolu s Kamilem Roškotem navrhl budovu ministerstva vnitra v Praze na Letné. V letech 1953–1956 projektoval budovu Smíchovského nádraží v Praze.

Jaroslav Brouk (1884 –1953) - „Ví to otec, ví to matka, kde je firma Brouk a Babka,“ zněl reklamní slogan legendárních obchodních domů. Jaroslav zaváděl v meziválečném období ve svých obchodních domech novátorské formy prodeje. Odkoukal je v zámoří a s citem přenesl do Československa. Právě on začal s eskalátory, dětskými koutky, zásilkovou službou či reklamními stojany. Dbal i na spokojenost svých zaměstnanců. Těm zřídil odpočívárny s lehátky, terasy ke slunění či kantýny. Za studií na obchodní akademii se Jaroslav Brouk spřátelil s Josefem Babkou. Profesoři je vyvolávali v obráceném abecedním pořadí, lépe to znělo než Babka a Brouk. Když založili v roce 1908 firmu, jako název použili právě toto pořadí. První společným počinem byl koloniál v pražských Holešovicích. Po dvou letech už firma měla několik prodejen. Josef Babka pak z firmy odstoupil, název ale zůstal. Po vzniku samostatného Československa byla v roce 1919 založena veřejná obchodní společnost B+B a začalo se s přestavbou holešovického obchodního domu na Belcrediho třídě, dnes Milady Horákové. V Praze, Brně, Ostravě, Plzni či Bratislavě začaly vyrůstat další obchodní domy. V březnu 1939 byla otevřena ikonická Bílá labuť v Praze. Byla vybavena pokladní potrubní poštou, eskalátory, dětskými koutky a osm metrů vysokou otáčející se neonovou labutí. Po únoru 1948 byly obchodní domy znárodněny. Jaroslava Brouka, excelentního podnikatele a novátora, stihl stejně tragický osud jako ostatní významné osobnosti té doby. Byl nasazen do jáchymovských uranových dolů, krátce pracoval jako řidič sanitky a v roce 1953 zemřel. V roce 1943 natočil Otakar Vávra (†100) film Štastnou cestu, který byl natáčený v obchodním domě Bílá labuť. Popisuje osudy čtyř prodavaček v době hospodářské krize. Vávra i Adina Mandlová označili tento film za svůj nejlepší.

Eva Olmerová (1934- 1993) - Od svých sedmnácti měla Eva Olmerová problémy s policií, jednak kvůli svému dědečkovi, který byl spolupracovníkem Edvarda Beneše ve Velké Británii, ale hlavně kvůli sobě. Dvakrát byla dokonce zavřená; poprvé ve svých čtyřiadvaceti za facku, kterou uštědřila příslušníkovi SNB, podruhé za autonehodu.. Celkem strávila ve vězení více než dva roky. V roce 1962 ji našel dramaturg Semaforu Karel Mareš a nabídl jí místo v Semaforu, které se právě uvolnilo po Evě Pilarové, která odešla zpívat do Rokoka. Nahrávání jejích písniček Leo Jehne popisuje takto: „Nejdříve si poslala někoho z personálu pro láhev červeného a asi půl láhve vypila, než byla správně nažhavena. Pak začala točit, Pro nahrávání bylo ale zejména velmi špatné, že se ty její světlé okamžiky, v nichž byla schopna natáčet, než se úplně opila, stále zkracovaly, takže jsme na pořízení desky potřebovali nebývalé množství nahrávacích frekvencí. Ale nejobtížnější bylo zpěvačce říct, že už se nebude nahrávat, a potom ji dopravit domů. Obyčejně se té role ujal Pavel Smetáček, ale co musel vyslechnout, ví asi jen on sám. Nadávka ‚suchoprd‘ byla určitě tou nejmírnější.“ My jsme se s Evou Olmerovou setkali na Kampě, kde bydlela v Hroznové 7 v prvním patře na pavlači od roku 1959 do půlky šedesátých let. Pak se odstěhovala do Bubenče, do Eliášovy ulice za svým druhým manželem. Jenže ten po čtyřech měsících manželství raději emigroval. Zatímco pod okny JiříhoTrnky se válely láhve od šampaňského, pod jejími okny se v Čertovce válela hromada rozbitých budíků, protože se jí nechtělo ráno vstávat do práce.

Ladislav Jakim (1945-1992) – Režisér Miloš Forman ho obsadil do svého prvního filmu, kde doprovází kamarádku na Konkurs (1963) do divadla Semafor. Hlavní roli si zahrál ve filmu Černý Petr z téhož roku. Zde ztvárnil šestnáctiletého učně Petra pracujícího v samoobsluze, kde hlídá zákazníky. V té době už měl po maturitě a začal studovat práva. V sedmdesátých letech začal pracovat jako advokát. Jako poradce filmu Proč z roku 1987 o fotbalových chuligánech si střihl i postavu advokáta. Ve věku čtyřiceti šesti let si vytáhl černého Petra a zemřel na infarkt. Pohřben na Holešovickém hřbitově.

Výstaviště – Výstaviště vzniklo zabráním části Královské obory při příležitosti Jubilejní zemské výstavy, uspořádané v roce 1891. Během jejího konání od 15. května do 18. října navštívilo výstaviště přibližně 2,5 milionu lidí. Centrem Výstaviště se stal secesní Průmyslový palác, otevřený 15. března 1891 a vystavěný dle projektu Bedřicha Münzbergera a Antonína Wiehla. Budovu tehdy stihli postavit už za necelých devět měsíců, přičemž stavaře ještě zdržela povodeň v roce 1890, která zatopila velkou část budovaného Výstaviště. Průmyslový palác se stal oceňovanou technickou, i uměleckou památkou, přestože původně mělo jít jen o dočasnou stavbu. I ostatní výstavní budovy byly postaveny v rekordním čase jednoho roku. V padesátých letech královskou korunu na věži vystřídala rudá hvězda. Kvůli zasedáním strany se změnilo se jméno na Sjezdový palác, a Výstaviště přejmenováno na PKOJF. Proto od 70. let stála před branou socha Julia Fučíka, která zabrala místo kruhové fontány nejblíže Planetáriu. Teď stojí Fučík na Olšanských hřbitovech II.

    1) To to sviští, už 14 let po vyhoření se Levé křídlo znovu staví                 4) Stejně tak GoJa Music Hall
    2) Střecha Křižíkovy fontány je většinou liduprázdná                                 5) Křižíkova fontána vody zbavená
    3) Opravovaná Spirála je teď v objetí kolotočů                                           6) Bývalá ledárna, teď příležitostná výstavní síň

Fotoalbum vycházky...

Levé křídlo - V lednu 2022 začala rekonstrukce části Průmyslového paláce, která vyhořela v roce 2008. Obnovu historické dominanty provázely přes deset let potíže kvůli soudnímu sporu o pojistce kvůli chybám ve vypsání zakázky. Náklady na obnovu by měly vyjít na zhruba 2,64 miliardy korun. Dostavba vyhořelého křídla i oprava dalších částí paláce má být podle plánů dokončena v roce 2024. Kromě dostavby zničené části bude opraveno rovněž druhé křídlo a střední trakt. Oficiální příčinou byl podle kriminalistů zapnutý elektrický vařič v kuchyňce jednoho z výstavních stánků, který stál poblíž hořlavých sprejů. Viníka už ale kriminalisté nenašli. Rekonstruuje se zdlouhavě i restaurace Bohemia, na podzim 2020 slibovali, že otevřou v létě 2021, teď nezměněný stav oprav, jen cedule je přepsána na léto 2022.

Restaurace Pražan, Výstaviště – Zrekonstruovaná restaurace svého času slibovala, že tu bude i minipiovar. Teď je zavřená. Tady jsme slavili XIVejt 14. 7. 2015, kdy jsme slavili vnuka Chvala, narozeného na 600. výročí upálení Mistra Jana Husa.

Hokejista - Bronzovou sochu hokejisty vytvořil v roce 1985 Zdeněk Němeček.

GoJa Music Hall - Budova byla postavena v roce 1991, též byla využívána jako veletržní pavilon, později zde vzniklo divadlo s názvem Pyramida. V roce 2002 byla budova divadla zasažena a poškozena povodní. Po následné rekonstrukci byla scéna přejmenována se na GoJa Music Hall, podle počátečních písmen příjmení majitelů Karla Gotta a Františka Janečka. V roce 2010 po neshodách Karel Gott společný projekt GoJa opustil a František Janeček věnoval produkci muzikálů a vydávání alb písní z těchto muzikálů.

Divadlo Spirála – Přestavbu bývalého kruhového kina na divadlo navrhli v roce 1991 Jindřich Smetana a Tomáš Kuklík, tedy ti samí, co navrhli nedaleké divadlo Alfréd ve dvoře. Scéna, kde byl k vidění muzikál Jesus Christ Superstar, od povodní skoro dvacet let chátrala. Navzdory opuštění stavby s povodněmi v roce 2002 nedošlo k narušení statiky, a tak se teď za 150 milionů korun opravuje. Počítá se s kapacitou 550 diváků v galerii a až 300 diváků v nové scéně v podzemí. Spirála by se měla otevřít v druhé polovině roku 2022.

Křižíkova světelná fontána - Technická památka navržená Františkem Křižíkem (1847–1941). Poprvé rozsvítila 24. května 1891 u příležitosti Jubilejní zemské výstavy. Vzhledem k účasti Františka Křižíka byly na výstavišti použity jeho obloukovky vlastní konstrukce – celkem jich nainstaloval 226. Křižík také zkonstruoval světelnou fontánu. Ta se stala symbolem výstavy. Lidé si zde domlouvali schůzky a v podvečerních hodinách nechtěl nikdo propásnout tuhle atrakci. Voda stříkala do výše několika desítek metrů a světelnou záři bylo vidět až ze Starého Města. Měnící se zabarvení tryskající vody bylo dosaženono různobarevnými skly, umístěnými nad obloukovkami a vyměňovány obsluhou v pravidelných intervalech. Velkou rekonstrukcí prošla fontána v roce 1991, s původní fontánou nemá nic moc společného. Kolem fontány vznikl amfiteátr pro více než 6 000 diváků.

Stromovka – Královská obora vznikla již za Přemysla Otakara II. Za Rudolfa II. byla zřízena do soustavy čtyř rybníků navzájem propojených umělými kanály a Rudolfova štola (1584-93), kterou byla přiváděna voda z Vltavy. Velký rybník měl plochu 21 hektarů a uprostřed byl nasypán umělý ostrov, na kterém byly vysázeny někdy po roce 1593 duby. Za válek o rakouské dědictví se zde utábořila v roce 1742 francouzská vojska, oboru poničila a vykácela všechny druhy stromů kromě dubů. Duby přežily, neboť měly zamaskovat dělostřelecké baterie. Park byl obnoven v roce 1746, Velký rybník byl vysušen. Čeští stavové, zejména purkrabí Jan Rudolf hrabě Chotek, usiloval o zpřístupnění Stromovky veřejnosti a to se povedlo roku 1804. Tehdy se také začal hojně užívat lidový název Stromovka. Park s rozlohou 84 ha je největší pražskou zahradou. Stromovka prošla v posledních letech velkou obnovou, tři zdejší rybníky byly zcela revitalizovány a došlo k vytvoření dvou nových. Byl obnoven Velký rybník, a tak se Dubový pahorek stal opět ostrovem.

Bývalá ledárna – Z obecního dvora zbyl jen sklep na brambory, pozdější ledárna. Nyní se tu občas konají výstavy studentů z nedaleké AVU.

Rudolfova štola – Rybníky v Královské oboře byly nejprve napájeny dešťovou vodou, ale poté se císař Rudolf II. nadchl pro štolu, která by rybníky napájela vltavskou vodou. Bylo rozhodnuto vybudovat pět svislých šachet, aby havíři po dosažení dna budoucí štoly mohli pracovat proti sobě Hloubení šachet postupovalo velmi pomalu, jednak pro charakter hornin, jednak pro průvaly vod. Samotná štola o délce 1100 metrů byla ražena v letech 1589-1593. K poslední prorážce došlo po deseti letech od zahájení prací. Vchod do štoly má renesanční portál s datem 1583 a s monogramem Rudolfa II. Část štoly bývala přístupná veřejnosti, ale po povodni v roce 2002 lze štolu navštívit jen výjimečně. V polovině Čechovy ulice je patrný větrák Rudolfovy štoly. Beton pochází z roku 1906, kdy byla šachta opravována.

    1) Po Stromovce se válej šílenci z celé Prahy                                         4) Podešli jsme novou Trojskou lávku
    2) Šlechtova restaurace snad už v létě                                                   5) a rázem se vnořili do džungle
    3) Ale po vodě můžeme kráčet skoro jako Ježíš                                     6) Přivítala nás podzemní řeka

Šlechtova restaurace – Lovecký zámeček byl postaven v letech 1689-1691 podle návrhu Jeana Baptisty Matheye, kdy byl rovněž vyzdoben velký sál freskou Jana Jakuba Steinfelse ze Steinfelsu. Roku 1791 byla přestavěná Františkem Antonínem Hergetem, dvorana byla tehdy změněna v restauraci. V roce 1855 došlo k další, tentokrát novogotické přestavbě Bernardem Grueberem. Zámeček vešel do podvědomí Pražanů, když si ho v roce 1882 pronajal Václav Šlechta. Poslední provozovatel Šlechtovy restaurace. Antonín Šlechta zemřel na infarkt v roce 1950, když mu znárodňovací komise přišla zabavit vnitřní vybavení restaurace. Restaurace byla v provozu do 70. let 20. století. V roce 1978 a 1980 objekt vyhořel, do roku 1989 provizorně zastřešen. Rekonstrukce plánovaná v roce 2002 se kvůli povodním neuskutečnila. V roce 2012 vznikl projekt na její opravu, kterou měl provádět Metrostav. Rekonstrukce měla stát skoro čtvrt miliardy korun. Zástupce radnice si představovali polovinu částku a zároveň doufali, že se podaří bývalé výletní místo opravit ještě do konce roku 2014. V roce 2013 zakázka zrušena. V roce 2017 zvítězila firma PRACOM, která slíbila, že celková rekonstrukce přijde na 100 milionů Kč bez DPH a hotovo by mělo být v roce 2019. V projektu ubylo schodišť, výtahů i sociálního zařízení. Práce měly trvat zhruba 16 měsíců. V roce 2021 se termín dokončení rekonstrukce se opět oddálil. Nakonec bude otevřena až v létě 2022. A cena? Praha za celkovou rekonstrukci budovy zaplatí 290 milionů korun.

Místodržitelský letohrádek - Hrad nad Královskou oborou vznikl pravděpodobně za Přemysla Otakara II. Nesporně se připomíná roku 1319, byl poškozen za husitských válek, důkladně přestavěn za Vladislava Jagellonského. V 17. století byl letohrádek spojen s Pražským hradem kaštanovou alejí, kterou ovšem vykácela francouzská vojska při okupaci Prahy v roce 1742. V letech 1804 došlo k další rekonstrukci letohrádku, jež byla inspirována anglickou novogotikou.

Trojská lávka - U řeky lemované historickou osadou Rybáře býval v místě lávky původně přívoz. Na druhé straně proti Rybářům byla na Trojském ostrově výletní restaurace U Šoukalů nebo také U přívozu. Po povodni a požáru z ní zbyla jen podezdívka. Naposled si hospůdka zahrála ve filmu Věry Chytilové O něčem jiném a v televizní písničce Už koníček pádí v Písních pro Rudolfa III. Přivoz byl na zimu nahrazován pontonovým mostem Později byl využíván i v létě, než se při povodni v srpnu 1977 utrhla vlečná loď, která pontonový most zničila. Nedlouho poté vojáci postavili montovaný most s dřevěnou pochozí plochou. V roce 1978 na ní byla natočena úvodní scéna dílu Majora Zemana zvaného Rukojmí v Bella Vista. V červenci 1981 byla definitivně smetena další povodní. V roce 1984 byla vybudovaná lehká zavěšená betonová lávka, která se zřítila v prosinci 2017. Spojení pak dočasně zajišťoval přívoz, v listopadu 2019 se začala stavět současná lávka, která byla uvedena do provozu v říjnu 2020. Lávka je ocelová, s dřevěnou mostovkou, posazená výše než lávka původní.

Císařský ostrov - S rozlohou 29 hektarů je největším pražským ostrovem. Ostrov byl darován českými stavy do osobního majetku Rudolfa II. Na dnešní ploše ostrova ležela i část Královské obory. Řečiště Vltavy v této oblasti bylo v letech 1899–1902 významně ovlivněno výstavbou plavebního kanálu a zdymadla Podbaba. Kanál je dlouhý 2,8 km a přerušil původní říční rameno, tekoucí k Císařskému mlýnu. To bylo z velké části zasypáno, jeho torzem zachovaným do dneška je tzv. Malá říčka. Původní čisticí stanice v Bubenči, dokončená roku 1905 zde umístila kalojemy. Po pravé straně Císařského ostrova je zřejmě poslední přírodní úsek koryta Vltavy v Praze s peřejemi. Po povodních v roce 2002 vzala za své zahrádkářská kolonie, psí cvičiště, nekryté závodiště a velká část cenných vzrostlých stromů. My jsme tudy šli v roce 2011 vycházku Na hřbetě trojské kobyly až do Saigonu, kdy tu ještě byla džungle.

    1) Nahoře je park, pod námi sračky                                                           4) Po 87 m dlouhých sedimentačních nádržích se teď jezdí na loďkách
    2) Zde je důkaz, stavba čističky                                                                5) Lapač písku si zahrál v Šakalích letech
    3) Stará čistička musela sloužit až do roku 1967                                       6) Idylická cesta podle vody, kola sem teď nemůžou

Nová vodní linka - V říjnu 2015 byla zahájena stavba nové vodní linky, která trvala více než 35 měsíců. V září 2018 byl zahájen zkušební provoz, který byl ukončen v prosinci 2021. Nová linka, která zvládne vyčistit polovinu odpadních vod z hlavního města, kombinuje mechanické, chemické a biologické čištění. Její venkovní část je nově zpřístupněna veřejnosti.

Stará kanalizační čistírna - Již v roce 1884 byla vyhlášena soutěž o projekt nového kanalizačního systému a čistírny. Vzniklo několik koncepcí, nakonec zbyly dvě, a protože se pražská obec nemohla rozhodnout, povolala zahraniční kapacitu anglického inženýra Williama Henryho Lindleye. Ten nedoporučil ani jeden z posuzovaných projektů, ale předložil svůj vlastní návrh. Nepokrytě využíval myšlenky obou zamítnutých projektů, ovšem v mnohém je zdokonalil a doplnil. Jeho systém pražské kanalizační sítě využíval spádových poměrů tak, aby nebylo nutné splašky přečerpávat. Kanalizační síť, tehdy dlouhá asi 90 km, ústila právě do nové čističky v Bubenči. Areál čističky byl vybudován v letech 1900 - 1906 a byl projektován pro 700 000 obyvatel. Třemi přivaděči přitékalo každou sekundu do sedimentační čistírny 400 litrů odpadní vody. Po zachycení větších předmětů voda stékala do lapače písku – bazénu 6 metrů hlubokého a 34 metrů dlouhého, kde docházelo k oddělení písku, hlíny a štěrku. Předčištěná voda dále tekla do deseti sedimentačních nádrží, kde probíhal v 87 metrů dlouhých, 5,5 metrů širokých a 2,7 metrů hlubokých nádržích závěrečný proces čištění. Jemný kal byl odčerpáván pístovými pumpami na kalová pole na Císařském ostrově. Denní produkce byla až 100 m3. Kapacita čistírny přestávala stačit ve 20. letech, přesto byla před 2. světovou válkou provedena pouze přístavba. Po druhé světové válce nedostatek financí oddálil vybudování moderní čistírny do té míry, že se Lindleyovo dílo stalo nejstarší funkční čistírnou na světě. Nová čistírna na Císařském ostrově se začala budovat až v roce 1957. V červenci 1965 byla slavnostně spuštěna, ale kvůli nefunkčnímu mechanickému předčištění byl po skončení oficiálního programu přítok zase uzavřen a obsluha se pokorně vrátila k páře ve staré čističce. Odstranění závad trvalo dva roky. Teprve potom v roce 1967 byla stařičká čistící stanice definitivně odstavena. Zapomenutou budovu v polovině osmdesátých let objevili nadšenci. V roce 1991 byla čistírna vyhlášena za kulturní památku a v roce 1992 vzniklo v tomto objektu Ekotechnické muzeum. Čistírna je významná památka už jen proto, že podobné stavby se ve světě bouraly už mezi válkami a ty, které se zachovaly, se nemají tak kompletně dochovanou technologií (v muzeu jsou parní stroje z roku 1904, oba dodnes funkční). Největší podzemní stavba - lapač písku, si zahrála v jedné ze scén v Šakalích letech.

    1) 1) I Mauthnerovy dělnické domky si zahrály v Šakalích létech               4) Autobusy už jsou jen na fotkách
    2) Podle aut tu už zřejmě žádný dělník nebydlí                                           5) Už i Šakalí léta mají svou pamětní desku
    3) Garáže DP teď slouží zákazníkům Kauflandu                                         6) Na místě Kauflandu řádil Bejby

Mauthnerovy dělnické činžáky, Papírenská - Ještě dávno před Baťou tyto dělnické činžáky nechal na začátku 20. století postavit pro svoje dělníky továrník Mauthner, který byl vlastníkem tkalcovny hned vedle papírny u Císařského mlýna. Kolorit této uličky byl využit i ve filmu Šakalí léta, v jednom z domků bydlel číšník Eda, přítel Bejbiny v podání Jakuba Špalka. Teď jsou sterilně opraveny.

Zastávka Praha – Podbaba - Tramvajová trať z Vítězného náměstí byla v letech 2010–2011 prodloužena do nové tramvajové smyčky Podbaba, do blízkosti železniční trati. Zastávka, vybudovaná poblíž této smyčky, byla uvedena do provozu 29. srpna 2014. Současně s jejím otevřením bylo zrušeno nádraží Praha-Bubeneč, kde byla po Masarykově nádraží druhá nejstarší pražská nádražní budova sloužící svému původnímu účelu.

Garáže Dejvice, Pod Paťankou 1 – V roce 2012 otevřel Kaufland svou 8. prodejnu v Praze, v Podbabě. Jako parkoviště pro zákazníky slouží historická budova bývalých garáží Dopravního podniku hlavního města Prahy. Garáže byly postaveny v roce 1932 a z tehdejšího pohledu byly velmi moderní stavbou. Budova garáží po rekonstrukci opět slouží jako garáž pro zákazníky prodejny. Stavbu bývalých garáží DP hl. m. Prahy a její historickou podobu pak dokumentují velkoplošné černobílé fotografie umístěné uvnitř budovy.

Pamětní deska Šakalích let - Deska připomíná řadové garáže postavené v 50. letech 20. století, které vytvořily v roce 1993 kulisu pro natáčení scén ve filmu Šakalí léta Jana Hřebejka. V roce 2010 byly garáže zrušeny a na jejich místě vzniklo obchodní centrum. Když jsme tu šli vycházku Krajinou krásných vil a neviditelných ostřelovačů v roce 2009, garáže ještě stály.

    1) Dnešní pohled                                                                                         4) Místo ní teď stojí nový dům s parodií na tovární komíny
    2) Až do roku 2007 stála v Podbabě sladovna                                          5) Hotel International měl být původně ubytovna
    3) Podzemní humna                                                                                     6) Jen tady zůstal zachován Stalinův pomník

Sladovna, Podbaba - Stavba začala roku 1872, nejdříve byla vybudována cihelna využívající místní zdroje hlíny. Její cihly byly poté využity na stavbu nové sladovny, která zahájila provoz roku 1873. V roce 1877 sladovnu koupila Marie Reiserová. Nastalo další a další rozšíření, až zde vznikla největší sladovna v Evropě, roční produkce byla více než 9 000 tun sladu. Dodával se do celého Rakousko-Uherska. V roce 1928 získal slad z Podbaby na světové výstavě v Bruselu první cenu za jakost, která byla oficiálně uznávána za nejlepší na světě. V té době sladovna vyprodukovala nejvíc sladu - 16 000 tun. V roce 1939 byl majetek rodiny Reiserů arizován. V roce 1940 byla výroba zastavena. V roce 1945 se obnovila výroba pod národní správou. Provoz byl zastaven ke dni 31. 12. 1993. Poté získal areál soukromý italský investor, který přišel s projektem na výstavbu bytů. Sladovnu s hvozdy a cihelnými komíny s plechovými hlavicemi, rozhodl nový majitel citlivě zakomponovat do obytného souboru. V dubnu 2003 všechny ostatní části sladovny zboural. Zbytky sladovny se ocitly pod barevnou plachtou, která měla znázorňovat fasádu po rekonstrukci. Přesto došlo v září 2007 k jejich demolici, údajně kvůli špatnému statickému stavu. Investor tvrdil, že vybuduje repliku včetně komínů. Zájemcům o koupi bytů nabízel „kouzelnou lokalitu, kde se zastavil čas, s dominantou sladovny, připomínající laskavou atmosféru Hrabalových postřižin“.

Hotel International , Koulova 15 - Stavba vznikala v letech 1952 až 1954. Původně to neměl být hotel, ale ubytovna pro sovětské poradce. Projekt Františka Jeřábka počítal s hotelovými pokoji jen ve střední části, v bočních křídlech měly být garsoniéry. K vybavení domu kromě jídelen patřilo také množství zasedacích místností a tělocvična. V průběhu stavby došlo ke změně a celá stavba byla změněna na hotel. Z garsoniér se staly jednolůžkové pokoje, tělocvična sice byla upravena na kongresový sál, ale ještě dlouho bylo čitelné, že bar je v místech bývalého skladu žíněnek, pod stropem byly zbytky konstrukce šplhadel a kruhů. Ještě k jedné změně projektu došlo. Tehdejší ministr obrany Alexej Čepička, zeť Klementa Gottwalda, měl utkvělou představu, že na slavnostní zahájení provozu hotelu přijede generalissimus Stalin. Na vstupním schodišti v hotelové hale ho mělo vítat všech tehdejších 44 generálů, vždy dva na jednom schodu. V původním návrhu bylo schodů na vstupním schodišti dvacet, Čepička si však vymohl dva schody navíc - aby se na ně jeho generálové vešli. Z tohoto důvodu je středová budova v jiné úrovni než levé a pravé křídlo. Budova má 16 pater, celková výška je 88 metrů. Mimořádná péče byla věnována umělecké výzdobě hotelu. Nad hlavním vchodem jsou zasazeny tři kamenné reliéfy reprezentující Mezinárodní solidaritu pracujících, Osvobození naší vlasti Sovětskou armádou a Pracovní družbu našich národů od manželů Kodymových. Na výzdobě se dále podíleli Cyril Bouda, Vilém Nowak a Jaroslav Gruss, v zimní zahradě je nástěnná mozaika od Maxe Švabinského. Klubovny ve třetím patře zdobí skleněné reliéfy od Jaroslavy Brychtové. Raritou je velký gobelín Pohled na Prahu od Cyrila Boudy. V levém dolním rohu, přibližně v místech, kde je na Malé Straně americká ambasáda, umělec pokryl jednu ze střech hvězdnatou vlajkou s pruhy a hlavně uprostřed se vypíná Stalinův pomník na Letné. Gobelíny s tímto pomníkem byly v celé republice údajně tři. Po odstřelení pomníku byl na dvou gobelínech pomník vypárán, tady zůstal až do našich časů. Hotel International je zařazen na seznam kulturních památek.

« NAHORU

TOPlist