Vycházky po Praze

Úvod Usedlosti Posedlosti Literatura Odkazy Napište nám Čtrnáctka

98b. Čtrnáctkové kulturní léto 2022

červen – září 2022
navštíveny: Kuželna, Blanická, Vojanovy sady, Volduchy, U Olmerů, Food Truck Žižkov, U Hubatků, Klub Barikádníků, Balkán, Recharging bar Strahov, Skautský institut Rybárna na Kampě

Jaké byly návštěvy zahradních restaurací

1) Po patnácté v Kuželně 4) A pak už se hrálo
2) Zase Sa-zE, Zase Sa-zE 5) XIVejt v našem útulném doupátku v Blanické
3) Slavíme benjamínka Benjamínka 6) A slavíme Alenu

Kuželna 7. 6. 2022 - Letošní zahájení sezóny zahradních hospod jsme byli nuceni posunout o týden dopředu. Vzdor blížícímu se Medardu a celodennímu slejváku se start povedl. Poprvé jsme byli v Kuželně před čtrnácti lety!!! a přesto byl pro některé nalézt Kuželnu a překonat zeď téměř nerozlouskutelný oříšek. My zatím v pohodě sedíme na terásce, koukáme do zelené džungle, popíjíme Poutníka. Zrovna jsme probírali sloupek v Milíčevsi, když zaznělo hromové Zase Sa-zE. To nám členové expedice Sázava nadělili s Jirkou výhled z 27. patra na Pražském Manhattanu. Ale to byl pouhý prolog. Hostinský vyhrabal z útrob Kuželny veškerá šampáňa, a tak jsme mohli řádně oslavit benjamínka na naší Trase Benjamina. Kdybyste netušili, která je ta šťastná babička, tak ta s krycím názvem LeHni. Pak si přítomní hudebníci s nástroji sesedli k sobě a hráli a hráli vzdor tomu, že posluchači spíš ubývali, než přibývali. Odcházelo se nám těžko z tohoto světa, ale mám pro vás jednu špatnou a jednu dobrou zprávu. Kuželna má demoliční výměr, ale úřední šiml je pomalý, rok dva snad ještě vydrží. Tak příští rok pošestnácté!

Pivní bar Blanická 14. 6. 2022 – Pozvánka: V úterý je letošní jediný XIVejt. Oslavíme ho v Blanické, která nás pak zase celé léto neuvidí. Máme přední sál, kde je lepší akustika, tak by se hodilo, aby muzikanti přišli a nejen to. I s nástroji. Začínáme v šest.
Jaká hospoda byla: Tak včerejší XIVejt se opravdu povedl. Všichni (bezpochyby díky dokonalému popisu cesty našeho šéfa) postupně trefili, a tak nás bylo v Blanické 2 x 14 určitě stejně tolik. Nejdřív jsme jako obvykle hlučeli, ale pak si zjednala pořádek Alena H. tím, že postavila na stůl tři láhve šampusu. Alena má totiž dneska narozeniny. Tak na zdraví!! Dlouho to vypadalo, že živijóó bude jediný popěvek večera. Ale pak se sesedli naši tři králové IvČe, Miloš a Karel a začali hrát. A jak! I sokolíci, jen co vešli, začali tancovat. V pondělí jsem shodou náhod zabrousila na 13.tkový Bankejt. To bylo jak na hodině zpěvu. Všichni způsobně seděli, pan učitel vyhlásil číslo písně, žáci nalistovali a zpívali ze třináctkových zpěvníků. To my si ještě pamatujeme, nebo to tak včera vypadalo. Byl to v doupátku opravdu sborový zpěv. Tak není divu, že po létajícím Čestmírovi spontánně vznikla i Blanická trojka.

1) Právě vtančili naši Sokolíci 4) Cykločundr ve Volduchách. Hrají naši
2) Vše je, jak má být. Můra na svém místě 5) Hrají naši
3) A my také 6) Už se přidávají Hells Devils

Vojanovy sady, 21. 6. 2022 Pozvánka: Příští úterý budeme vítat. Zatím jen léto ve Vojanových sadech. Vítání je od sedmi, kdo se utrhne dříve od práce, může přijít v šest na Malostranské náměstí a hodinku si poslechnout Muzikanty z Kampy u Prostřeného stolu.

Volduchy, Cykločundr, 5. 7. 2022 - Nejsilnější zážitek z Volduch nebyly nakonec kopce, ale hudební sbratření Hells Devils se Čtrnáctkou. Když František zahrál „Dva roky jezdím bez nehod, jen díky svému mopedu“, zjihli i nejotrlejší motorkáři, zavzpomínali na své začátky s Jawou 50 a už se s námi trumfovali nožem anebo sekerou.

1) Už se František trumfuje s motorkáři nožem anebo sekerou 4) Jak jsme se do toho salónku mohli vejít?
2) Babičko, nauč mě charleston 5) Na zahradě pod Bělkou, alias U Olmerů
3) Památné schody na Bělku 6) Slavíme Provázka, který sem chodil už před 52 lety

U Olmerů, 12. 7. 2022 – pozvánky: A když už jsme u Benjaminovy maminky Bělky, která získala jméno po legendární hospodě, tak vám prozradím, že se s Bělkou ještě letos v létě potkáme. A sice na naše první volné úterý, 12. července. Bělka, dnes U Olmerů, má docela rozlehlou zahrádku, a tak tam bude naše další čtrnáctková zahradní hospoda.
V.R.: A jestliže je úterý, tak musíme do hospody. A tentokrát zavzpomínáme na staré, dobré časy. Kde? No, jak už vám před časem psala Zuzana tak přece v hospodě "U Olmerů", které se dříve říkávalo "Bělka". Pokud jste už zapomněli, kdeže to vlastně je, tak v Nuslích, Slavojova ulice č. 16. A jde se tam buď od stanice tramvaje Ostrčilovo náměstí (podchodem pod tratí) nebo tradičněji po věhlasných "kulhavých" schodech od Pakulu právě okolo vily Bělka. Takže v úterý do Prahy, do Nuslí, do Slavojovy, do hospody..... hergot, je tady ale chladno. Ale tady! v úterý bude líp.
Jaká hospoda byla: Včerejší Čtrnáctková hospoda nebyla ledajaká. Zavítali jsme na zahradu legendární Bělky, dnes U Olmerů. Nemohli jsme se shodnout, do kterého roku jsme do ní chodili, ale začátek návštěv tehdy ještě Třináctky určil přítomný Chapadlo s Provázkem naprosto přesně – rok 1970. To ještě velice příjemná padesátiletá vrchní nebyla ani na světě. Posadili jsme se ve stínu lípy (hnidopiši ji určili jako pajasan), nakoukli do našeho salónku (jak jsme se tam mohli vejít?), objednávali si jednu poličku za druhou a vzpomínali a vzpomínali. Takový abiturientský večírek. A do toho přišel Provázek, že má narozeniny. Tak živijóó s genderově vyváženými panáky a taky děkujem,e Provázku, že tu káru čtrnáctkových hospod táhneš pořád dál. Když jsme se připlacení před paní vrchní trumfovali, před kolika lety jsme sem chodili, přivedla od stolu štamgastů pana Olmera. Vnuk původního majitele zvelebil hospodu a vydupal ze dvora hospodskou zahradu. Pokyvoval spokojeně hlavou, když jsme mu říkali, že naši kamarádi sem chodili tak dávno, i tomu, že Lenčina Bělka se jmenuje po jeho hospodě (zřejmě by preferoval Olmerku), ale nejvíc ho dostalo, že Provázek s Chapadlem přijeli na Bělku prvním metrem v květnu 1974.

1) U Olmerů na dvorku je hezky 4) Naše útočiště přímo nad Husitskou
2) Schody od nikud nikam, jak je známe už léta z vlaku 5) Food Truck při našem odchodu jen zářil
3) Teď už se na schody může 6) Večerní procházka po Velké Hrabovce

Food Truck Žižkov, 19.7.2022 – Pozvánka: Příští hospodu si střihneme už za týden, protože pak všichni, co mají na Čtrnáctce kola a dobré brzdy, jedou do Dolomit. Tak tedy v úterý 19. 7. se sejdeme na Žižkově pod viaduktem. Na tajemné schody odnikud nikam jsme koukali z vlaku. Naposledy jsme je společně spatřili z cyklostezky při Posedlostní vycházce „Nové spojení se Světem“ v roce 2013. A teď na těch schodech otevřeli „hospodu“. Je to, podle nápisu foodtruck na přívěsu (neplést se sushi vedle) velice vzdálené klasické hospodě, ale schody jsou schody. Kdyby měli náhodou zavřeno – otevírací doba je dost orientační, půjdeme o kousek dál do Kiosko na Kostnickém náměstí. Ale opravdu jen, kdyby měli neprodyšně zavřeno. Nejbližší stanice busu 133, 207, 175 je U Památníku. Trocha historie ke včerejší „hospodě“ na Žižkově nikoho nezabije. Po železničním viaduktu Malá Hrabovka jsme šli v dubnu 2009 při vycházce „Nebe peklo ráj“ tři týdny předtím, než ho rozebrali. Druhý viadukt je Velká Hrabovka. I po něm jsme šli, když už se po něm místo vlaků proháněla kola - naposled při vycházce „Nové spojení se Světem“ v roce 2013. Tehdy vypadaly schody odnikud nikam takto. Ikonické schody si zahrály ve filmu Kristové roky (1967), pod schody ještě jezdila po Husitské tramvaj.
Jaká hospoda byla: A teď ke včerejšku. Rozkaz zněl jasně: V úterý 19. 7. se sejdeme na Žižkově pod viaduktem. I když na Žižkově zbyl, jak je z předešlého exkursu patrné, jen jeden viadukt, najít hospodu pod ním byl pro některé zapeklitý oříšek. Ale nakonec jsme schody zblízka spatřili všichni. Dokonce jsme vystoupali i krkolomnými schůdky pro párek v rohlíku na cyklostezku. Schodiště i s obnovemým litinovým zábradlím je opravené jen těsně i domu. Tohle je naše útočiště a my v něm v nejsilnější sestavě. Ale pak už se začali všichni postupně vytrácet. Takže když přišel Ivan P., zastihl už jen poslední mohykány a šéfa, který právě odtrhl sluchátko od uší, jak prozváněl náhradníky do Dolomit. Ale včera nebyl Pažout poslední, po něm ještě dorazila vzácná návštěva z Karlštejna. Tak ještě při odchodu poslední pohled na schody, na hospodu. A protože přespolní nikam nespěchají, vystoupali jsme přes Vystřelený voko na cyklostezku a prošli se po viaduktu nad hospodou. Je to hezká procházka.

U Hubatků, 2. 8. 2022 – Pozvánka: A protože i tento rozkaz „Sejdeme se pod viaduktem“ se zdál některým nejasný, nebudu už raději nic popisovat, Nezmíním ani náměstí OSN, ani metro B Vysočanská. Jen dávám na vědomí: sejdeme se v restauraci U Hubatků – na ZAHRADĚ, Pod Pekárnami 9. Kdo byl na vycházce „Zaniklý svět Emila Kolbena“ vloni v listopadu, má jistou výhodu. V této hospodě po prokázání covidovitosti jsme směli před vycházkou poobědvat.
Jaká hospoda byla: Než popíšu včerejší hospodu, musím se pochlubit, nebo si spíš pokondolovat? Cestou do hospody mě v metru pustil sednout policejní praktikant Hlaváček (ročník 1943). Tak takoví už jsme. Ale teď k Hubatkům. Stačí se porozhlédnout po náměstí Milicí a je jasné, kam jít. Velkou zahradu jsem objevila z vlaku. Tak jsem se snažila ze zahrady vyfotit vlak směr velkostatek v Lysý. Posuďte sami: foto je výsledek mého obrovského úsilí. Zřejmě se lidi ve Vysočanech už nevejdou do Kolbenky, a tak sedí na zahradě U Hubatků. Naštěstí mě o tom Vráťa včas zpravil, a tak jsem mimořádně zarezervovala stoly a vyplatilo se. Teď už jistě prahnete po tom, kdo všechno po Dolomitech dorazil. Byla to pestrá směs cyklistů a zvědavých pocestných, kteří se snažili dopídit, jak jsme se měli. Báááječně!!! Z posledního snímku je patrné, jak už je šéf šťastný, že má organizaci zájezdu za sebou. Vypadalo to, že ještě před setměním si všichni připomněli text písně „Vysočany, Libeň, to jsou pražský čtvrti, kdo sem večer zajde, ten je synem smrti,“ a začali horečně prchat před bělmy Romů. Ale nakonec nás čtyři mohykány museli ze zahrady zahánět, a tak poslední dalešické pivo jsme dopíjeli vevnitř.

Klub Barikádníků, 16. 8. 2022 – Pozvánka: Do další hospody v úterý by měli snad všichni trefit. Je to klub Barikádníků, legendární Barča. Stanice metra Strašnická. Půjdete okolo opravované školy ulicí Mrštíkovou, ale adresa je Saratovská 2. Před domem je útulná předzahrádka, tam se asi nevejdeme, ale po straně je další velkokapacitní sezení, tam se vejdou všichni barikádníci, brigádníci i my. Zase v šest.
Jaká hospoda byla: V úterý jsme se sešli na rozlehlé zahradě vedle Klubu Barikádníků, country hudebníky i bigbíťáky důvěrně zvané Barči. Kdyby zahrada nebyla na periférii (Strašničtí, sorry jako) a kdyby Kozel nestál pouhých 36 Kč, tak by bezpochyby praskala ve švech. Takhle jsme tam v šest seděli skoro sami. Pak jsme vyhlíželi čtrnáctého Pažouta (v záloze byl Hardy), nakonec jsme se dočkali stále ještě sedmnáctkové Soni. Nakonec nás dorazilo tedy těch sedmnáct. Celý večer byl takové hezké sousedské popovídání, asi tak, jak si to původně bývalí barikádníci a v době výstavby brigádníci představovali. Poslední rozmazaná fota jen dokumentují, že i tentokrát vybraní jedinci vydrželi v hospodě až do naprosté tmy.

Balkán, 23. 8. 2022 - Pozvánka: Příští úterý 23. srpna nás zve Káča Nečasová na hraní na Balkán. Je tam příjemná hospoda a zaručeně excelentní hudba Míly Fuxy a spol. Má to jen jeden háček, hospoda je pod zámkem. Takže musíte dorazit k dolní brance č. 9 na 18:15, kdy nám Kateřina odemkne. Kdo netrefí k brance 9, můžeme si dát sraz na stanici busu Novovysočanská. Staví tam 136 směrem od Flory nebo 109 od Palmovky někdy po šesté. A já vás pralesem směrem k brance dovedu. Kdo nestíhá, musí se s někým domluvit, kdo bude ochotný na zavolání vzít klíče a jít branku odemknout.
Jaká hospoda byla: Včera nás Kateřina pozvala na Balkán. Pravda je to daleko, tak Čtrnáctky nedorazilo ani 14, ale všude zrálo víno a pod námi nějaký záliv. To není záliv, to je střecha 02 Arény. Káča nás zavedla až k zahrádce č. 14. Bazének je stále na svém místě, stejně jako před 16 lety, kdy jsme tu končili vycházku Zelené pahorky žižkovské. Pak se zničehonic na stole objevilo archivní šampus Roulin Sixty-Six. Tak to si, Rouline, bouchnout musíme. V hospodě už hudba a všechny nejlepší holky v plném proudu. Stejně jako v roce 2006. A co to? Míla tančí! Jen měl krásný večer hořkou tečku. Káča uklouzla při cestě na WC po blátě a zlomila si jakousi nosnou kost. Trvalo věčnost, než záchranáři našli branku č. 4, a pak ještě delší než znovu našli své auto. A tak jsme mezitím Kátě zazpívali před hajzlíky na přání a na cestu Andělové.

Strahov, 30. 8. 2022 – Pozvánka: V úterý 30. srpna je už skoro začátek školního roku, a tak hospoda bude v Mecce všech pražských inženýrů - na Strahovským kopci. Nejblíže je stanice Koleje Strahov 143 či 149. Ale můžete přijet i busy 191 či 176 na stanici Stadion Strahov. Než začnete hledat hospodu, podívejte se na nový artefakt, který je umístěn mezi stadionem a poštou. Byl odhalen letos v červnu k 40 letům existence skupiny Visací zámek. Připomíná jak název skupiny, tak jejich nejslavnější píseň „Jede traktor, jede do hor“ a ne náhodou stojí poblíž už neexistujícího stánku U Johna Debila. A nebyl by to David Černý, aby nenatřel traktor na růžovo. Posílám foto z odhalení, dobře si osoby na snímku prohlédněte. Všichni členové skupiny jsou dosud praktikující stavební inženýři. Takhle chodit do práce projektovat, tak to je opravdu známka punku. A teď ještě další pozvánka na Strahov. Stavební inženýři zpívají Stánek úplně jinak než Honza Nedvěd.
Ještě letos v lednu jsme při vycházce s Můrou navštívili menzu na Strahově. Obědy ani večeře už nejsou za 2,60. ale pořád byly k mání i pro příchozí za přijatelné ceny. A k tomu točené pivo – za 25 K! Tak jsem myslela, že před hospodou tam z nostalgie skáknem na holandský řízek. Jenže latinku vystřídala azbuka, od března budoucí ani stávající inženýři tam nesmí. Menza je jen pro Ukrajince. Takže půjdeme rovnou do hospody. Musíte se vydat spartakiádním seřadištěm mezi bloky kolejí a za kdysi slavným klubem 007 je v kostce hospoda, která vypadá takto. Prostě dokud neuvidíte Recharging, tak tam nelezte. Tak v šest na lavicích či lehátkách.
Jaká hospoda byla: Včerejšek jsme strávili na Strahovským kopci. Jako první dorazily natěšené pamětnice Alena H. a Jana M., které obě na zdejších kolejích bydlely. A pak dorazili i pražští inženýři. V roce šedesátom pátom ještě nadšeně vbíhali v červených trenýrkách na stadion Bránou borců. Ale jen co dostali rozum, lezli na koleje za spolužačkami přízemními okny, maskovaní čerstvě nakoupeným pauzákem. Dobíjecí bar navrhuje bavorák, ale naše dámy to rozjely v černým. Samotný barman doporučil hladovým sousedící Potraviny. Můra sice nedorazil, ale historku o tom, jak snášeli ze schodů menzy po koncertě Naďu Urbánkovou v jejím Fiatu 500 za něj odvyprávěla přímá účastnice koncertu Alena. Jsme tu nejstarší, ale máme dobrou náladu. Všichni řešili, zda jet z kopce dolů na Smíchov nebo na Dejvickou. Ale to dá rozum, že elegantní řešení napadají nejdříve po čtvrtém pivu. Chcete vidět Zlatou Prahu? Tak jeďte z hospody lanovkou.
Dozvuky Strahova 1. Vláďa Roith: já bych si dovolil Zuzanu trochu opravit, tenkrát šedesátom pátom červené trenýrky měli starší žáci, my mladší jsme měli modré (ovšem nebylo to přímo trenýrky, ale něco jako kříženec mezi trenýrkami a slipy). Ovšem před Bránou borců jsme se řadili stejně natěšeně - viz v foto v příloze (já jsem ten čtrnáctý odzadu ve čtrnácté řadě zprava).
Z: A já bych si dovolila šéfa upřesnit. On byl mladší, takže v těch slipech cvičil s námi mladšími děvčaty. Ale v úterý s námi byli i tři starší žáci a ti už směli cvičit v těch červených trenýrkách.
2. Honza Dušák napsal vzpomínky na Strahov jen mně a Aleně, ale určitě stojí zato, aby si je přečetli i ostatní, tak přeposílám - trochu mnou okomentované. Z.
Nazdar Aleno a Zuzano,
té scénce snášení malého fiata i s Naďou Urbánkovou jsem byl také přítomen jenom jako divák. Předcházelo tomu jeho vynesení po těch schodech nahoru bez ní. To autíčko mělo nějakou část střechy odhrnovací, a dolů šlo i s ní, a její horní polovinou těla z něj čouhala.
Zuzana: Tak to už máme dva diváky a jednoho Můru, který Nadinýho fiata vynesl společně s dalšímu nahoru na schody a když vyšla s pugéty po koncertě, tak jí řekl, že ho snesou dolů, ale jen tehdy, pokud si do něj sedne a bude těmi kytkami divákům střechou kynout. A ona - s hrůzou poslechla.
H: A tam, co jste včera popíjeli pivo, tak tam tenkrát byla prodejna Narpa/Papírnictví.
Z: Tak to je to papírnictví, kde budoucí inženýr a šéf kupoval pauzák (údajně ho v Praze měli jedině tam).
H: A u silnice, vedle bloku č. 5, u zatáčky na Malovanku byla budovy pošty.
Z:Pošta tam dosud je, a před ní je onen růžový traktor Zetor Visacího zámku, v mapy.cz označený jako Punkový pomník
H: A ve smíchovské straně svahu jenom kousek od bloků č. 8 a 9 - hospoda Na Jezírku. Tam bývalo příjemně nejlépe venku v květnu a v červnu. Ta už dávno bohužel není. Jó, to bývaly časy.... Před asi 15 lety jsem tam shledal jenom obvodové zdi, bez střechy, a náletové dřeviny měly už tenkrát silnější kmeny.
Z: Hospodu Na Jezírku koupil hned po revoluci skladatel Karel Svoboda. Chtěl tam udělat mít restauraci. Jenže k ní nevede žádná přístupová cesta, tak by tam nemohli jezdit hosti auty a ani by ji nemohl opravit kvůli dopravě materiálu. Tak myšlenku i budovu opustil.
3. Karel Provázek: I když jsem nemohl na slezinu přijít, tak mi to nedá, abych také nepřidal jednu strahovskou kolejní vzpomínku. U jezírka jsme strávili mnoho večerů a vzpomínám si na jednu hezkou situaci. Nějaká holka doučovala - jak jsme říkali - blbý děti bohatejch rodičů a stalo se, že narazila na nějaký příklad, který sama nespočítala. Vyřešila to tak, že šla k jezírku, a tam to zadala. Vytvořilo se několik stolů, kde se soustředěně počítalo a skutečně kolektivní rozum zvítězil nad záludností matematiky (nebo fyziky-to už nevím). Takže i takhle fungovalo jezírko.
No a k té spartakiádě v pětašedesátém - já jsem tam také cvičil, ale ne žáky nebo dorostence, ale muže. Bylo mi už 18. To jsou paradoxy, že.
4. IvČe: I já mám "kolejní" vzpomínky na Strahov. Do bloku č.11 jsem lezla často oknem za svým budoucím mužem - strojařem Jirkou Černohorským. Na Hrádku jsme měli sleziny trasy č. 11 a Na jezírku kluci dostali přes držku od silnější party, Pepa Vlnas měl dokonce odchlípnutou sítnici.

Skautský institut, 13. 9. 2022 – Pozvánka: Ještě že se doktoru Mráčkovi (Jak utopit dr. Mráčka) nepodařilo zbořit provlhlý dům vodníků Wassermannů. Jinak bychom neměli v úterý 13. září kam jít. Rybárnu na Kampě teď pronajali skautům, a tak je tam teď docela útulná hospoda se sezením přímo u Vltavy. Točí Únětice, ale už i skauti blbnou. K jídlu nabízejí veganského utopence, tak se na to duševně připravte. A teď popis: Oficiální název v mapy.cz je Skautský institut v Rybárně. Stojí na Kampě naproti kavárně Mlýnská. Neplést s Domečkem, kde každý čtvrtek hrají Muzikanti z Kampy, ten stojí na břehu Čertovky. To od skautů při zavrávorání spadnete rovnou do Vltavy. Tak v šest.
Jaká hospoda byla: Včera jsme se opravdu důstojným způsobem rozloučili se Čtrnáctkovým létem, a to na břehu Vltavy ve Skautském institutu. Obrazovou dokumentaci dodal Kužel, kterému svými rozmazanými fotkami nemohu konkurovat. Nicméně pošlu některé důležité momenty před a po jeho přítomnosti. Základ naší tabule totiž zajistila bojovnice Alla ještě hluboko před šestou. A pak už jsme jen čekali, zda se těžce vybojované židle dočkají svých zadků. Dočkaly a dokonce už před půl sedmou. Takhle vypadá veganský utopenec. Vzhledově za deset a chuťově? Prostě příště si dám, než půjdu ke skautům, raději někde bůček. Posezení před proplouvajícími parníky přilákalo hrozně moc lidí, po dvacátém příchozím jsme je přestali počítat. A proč? Protože začali zase rapidně ubývat. A tak jejich místa zabrali Sokolíci a Dana Zátopková v zastoupení. Poslední objednávky se protáhly na hodinu. A ještě něco. Vždycky je mi líto, že teď v hospodách už nepotkávám náhodně známé. Ale u skautů jsme se dočkali. Vevnitř hrál Pavel Ch. A jeho kamarádi jen zírali, kolik má Pavel starých kamarádů ještě v deset v hospodě.