1. Můj rodný kraj - usedlosti Hanspaulky

neděle 26. 1. 2003
navštíveny: usedlosti Hadovka, Hercovka, Vlčovka, Strakovka, Karlovka, Hanspaulka, Zavadilka, Špitálka, Kodymka (Fišerka), Hendlův dvůr (10)

Pozvánka
Tuto neděli 26. ledna nás zvou Vlachovi na vlastivědnou vycházku - Usedlosti Dejvic a Hanspaulky. Sraz v 14.00 na stanici tramvají č. 20 a 26 Hadovka (na Evropské). Odchod v 14:14!! Zakončení v usedlosti Hendlův dvůr (dnes restaurace U Matěje). Odborný výklad zajištěn. Ovšem!! Akce se koná pouze v případě, že v pohraničních horách zvaných Krušné nenapadne sníh (sledujte sněhové zpravodajství).

Jaká vycházka byla

Hadovka, Evropská 64 - Stojí na místě bývalé vinice z 16. století. Za třicetileté války byly vinice i s lisem zpustošeny. V roce 1661 pozemek získal císařský notář a právník Ferdinand de Serpente. Obnovil vinici a dal usedlosti název - Serpentka. Pozdější název Hadovka vznikl počeštěním jména vlastníka (serpens = had). Původní budova byla přestavěna v novogotickém slohu podle návrhu architekta Josefa Niklase v letech 1859–1872. Poté se stala sídlem probošta metropolitní kapituly. Od roku 1948 je rezidencí kanadského velvyslanectví.

Mydlářka, Na Vlčovce 8 – Základem usedlosti se staly dva dvory, které patřily do roku 1320 nejvyššímu purkrabství. V roce 1740 koupil vinici Jan Pompejus, mydlář na Hradčanech. Po dalších změnách majitelů už bylo vždy nadále uváděno, že se jedná o dvůr Mydlářka (podle povolání Jana Pompeja). Základ budov byl barokní, později klasicistně přestavěn. Po druhé světové válce bylo v hlavní budově podnikové ředitelství Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii. Po pár letech od velké adaptace v letech 1968-71, kdy byla zřízena podkroví, byla Mydlářka zbořena při stavbě hotelu Praha.

Vlčovka, Na Vlčovce 6 - Usedlost nechal postavit Jan Wiltsch roku 1855. Wilsch byl původně majitelem i přilehlé usedlosti Hercovka, tu ale prodal a ponechal si jen část pozemků. Na nich postavil usedlost, tehdy nazývanou podle jeho jména Vilčovka. Na dalších prodaných pozemcích pak byla postavena usedlost Karlovka.

Hercovka, Na Vlčovce 4 - Původní název vinice byl Lichtenberka podle majitele Matěje Lichtenbergra. Od roku 1750 byl novým majitelem Řehoř Augustin Hofman, kamenický mistr u kanovníka Jana Michala Hertsche, odtud nový název Herčovka, který později doznal změny na dnešní Hercovka. Usedlost má dnes charakter obytné vily a její podoba pochází z přestavby v letech 1925-26.

Strakovka, Na Vlčovce 2 – Zdejší vinice vznikla na počátku 17. století sloučením starších vinic. V roce 1750 koupil vinici s usedlostí kanovník, později probošt svatovítské kapituly František Kazimír Strachovský ze Strachovic. Vlastnil ji plných 22 let a po něm již tehdy získala dnešní název, nejprve Strachovka, poté Strakovka. Roku 1837 koupil usedlost dvorní stavitel Jan Kliment Zobel s úmyslem vybudovat zde cihelnu. Jelikož již v roce 1840 zemřel, nedovedl svůj záměr do konce. Od jeho dědiců koupil Strakovku Gustav Hoffman a cihelnu postavil. Cihelna však zřejmě nebyla úspěšná, neboť brzy zanikla. V roce 1907 došlo k rozdělení pozemku Strakovky. Dům s částí pozemku koupil architekt Richard Klenka rytíř z Vlastimilu a postavil si v roce 1908 nad Strakovkou výstavnou vilu (dnes Nad Strakovkou 13). Usedlost Strakovka slouží dodnes jako obytný rodinný dům. Jedná se o klasicistní jednopatrovou budovu s valbovou střechou s vikýři. Fasáda, původně barevně provedená, se sedmi okenními osami je členěna toskánskými pilastry.

Karlovka, Na Karlovce 1 – Byla postavena po roce 1861, kdy Karel Graf z Ortenberka koupil díl pole usedlosti Vlčovka od Jana Wiltsche. Podle jména svého zakladatele získala také název. Dalším majitelem se stal v roce 1878 doktor práv Ferdinand Budil a od roku 1890 byla až do první světové války v majetku velkoobchodnické rodiny Rottů. Dnes zde sídlí Ústav experimentální botaniky.

Na Viničních horách 3 - V bývalé mateřské školce bydlí Petr Kellner. Jeho přísně střežené soukromí má mezírku, jeho vila si zahrála v majoru Zemanovi, konkrétně v 5. dílu Hon na lišku. Ve vile bydlí továrník ing. Čadek a jeho továrna na zbraně sídlí v bubenečské čističce, zřejmě aby to pan továrník neměl do práce daleko. Na zahradě Kellnerovy vily je památkově chráněný pavilon zednářů.

Hotel Praha, Sušická 20 - Sporným zásahem do celkové architektury Hanspaulky byla výstavba hotelu Praha na území bývalé Petschkovy zahrady. Architektonická soutěž na návrh hotelu byla vypsána v roce 1971 a zvítězil návrh čtveřice renomovaných architektů Jaroslava Paroubka, Arnošta Navrátila, Radka Černého a Jana Sedláčka. Samotná výstavba začala v roce 1975. Hotel přišel na astronomických osm set milionů korun. Hotel byl určen pro komunistické funkcionáře při mezinárodních sjezdech komunistických stran. Při stavbě se uplatnily jen ty nejkvalitnější dostupné domácí technologie a materiály, například lustry navrhl slavný sklářský výtvarník Stanislav Libenský, nábytek pochází od interiérového designéra Zbyňka Hřivnáče, obložení bylo ze dřeva určeného na výrobu houslí. Zastavěná plocha hotelu Praha je přibližně 9 000 m2, ale je zde jen 136 neobvykle rozlehlých pokojů včetně téměř čtyřsetmetrového prezidentského apartmá.

Na Hanspaulce 2 - Bývalá hájovna patřící k usedlosti Hanspaulka. Když v roce 1934 zemřel hajný, stala z hájovny nářaďovna místního Sokola.

Hanspaulka, Šárecká 29 – Pozdně barokní zámeček s mansardovou střechou získal své jméno podle Hanse Paula Hippmanna, císařského rady, který jej nechal postavit po roce 1733. Podle křestních jmen majitele získala usedlost a později celá čtvrť své jméno. Současná podoba pochází z období po roce 1745, kdy byl zámek během války poškozen a následně rekonstruován. Po smrti H. P. Hippmanna zámeček často měnil majitele. Od roku 1922 jej vlastnilo město, které zde zřídilo Archeologické muzeum, převážně s expozicemi archeologa pražské oblasti J. A. Jíry. Za války tu sídlilo Markomanen – Museum dokládající germánské osídlení pražské kotliny. Nyní je v soukromém vlastnictví.

Vila Fetrovská 2 – Na vile je deska, která vysvětluje název ulice. Zde měl vinici Petr Fetr, komorník při deskách zemských v polovině 16. století. Ve vile po válce sídlila družina při základní škole v Sušické. Natáčely se tu Šakalí léta, ve vile bydlela barová zpěvačka Milada a její manžel, arogantní estébák Přemek. Před vilou se odehrála závěrečná scéna filmu s výbuchem auta.

Vila generála Aloise Eliáše, Fetrovská 4 – Vilu si postavil generál Eliáš a jeho choť Jaroslava v letech 1928 – 1929. Generál Alois Eliáš byl za 2. světové války předseda protektorátní vlády. Za svou odbojovou činnost byl nacisty jako jediný předseda vlády okupovaného státu popraven na střelnici v Kobylisích 19. června roku 1942. A jeho choť trpěla i po válce, neboť nesnášela jakýkoliv hluk a řev a přitom její vila sousedila s družinou a především zahradou, po které běhaly řvoucí děti každé všední odpoledne.

Zavadilka, Na Zavadilce 9 - Známý výletní hostinec vystavěl Martin Badouček na počátku 19. století u usedlosti Šafránka, jež mu patřila. Roku 1891 rodina Badoučků Zavadilku i s kusem pole prodala, a tak se osudy hospody a vinice rozdělily. Hostinec byl v provozu do poloviny 20. století. Poté zde byla knihovna, učebny domy pionýrů a mládeže. Po revoluci byl dům opraven a dnes v něm je hotel Zlatá Praha.

Mölzerova vila, Na Kodymce 14 - Tato činžovní vila se jmenuje sice Mölzerova, ale jejím majitelem předseda správní rady Elektrických podniků hlavního města Prahy ing. Eustach Mölzer nikdy nebyl. Vila patřila jeho dceři Věře, které při prvním sňatku postavil vilu v Komornické, a když se rozvedla a podruhé vdala za JUDr. Oberthora, nechal postavit tuto druhou vilu. Vila se odlišuje od ostatních vil v ulici tím, že nesleduje uliční linii, ale je natočena diagonálně, aby všechny byty měly nerušený panoramatický výhled na Prahu. Vila z roku 1938 patří mezi nejvýznamnější díla Františka Marii Černého. Jeho nejznámějším dílem se stala obnova kostelních věží pražských Emauz. Fasádu vily s průběžnými okenními pásy komponoval Černý podle zákonitostí ideálního proporčního schématu tzv. zlatého řezu.

Špitálka, Na Špitálce 12 - První zmínky o vinici pochází z první poloviny 16. století, viničný lis zde stál od roku 1539. Vinice byla známá také pod názvem Arcibiskupská vinice. Původní vinice patřila křižovnickému klášteru, nebo špitálu sv. Františka, podle něhož má jméno. Byla silně poškozena během válek 1742. Současná budova pochází z konce 18. století a dnes slouží k bydlení. Usedlost je památkově chráněná od roku 1958.

Fišerka (Kodymka), Na Fišerce 19 - Existence vinice Fišerka je doložena již v polovině 16. století. Domek pro vinaře tu nechal v roce 1648 postavit primátor Nového Města Pavel Daniel Termanus. V roce 1720 koupil usedlost Jan Ondřej Fišer, písař při vojenské zbrojnici. Ten dal stavení zvýšit o jedno patro, i v něm pobýval a usedlost po něm dostala jméno Fišerka. V roce 1857 se usedlost stala majetkem Filipa Stanislava Kodyma, lékaře a spisovatele. Doktor Kodym se vedle své lékařské praxe věnoval psaní článků pro venkovský lid a v 50. letech redigoval Hospodářské noviny, na jejichž stránkách usiloval o zvelebení zemědělství a propagoval nové metody hospodaření. V té době byla usedlost nazývána Kodymkou. Kodym zde žil až do konce života a poté usedlsot náležela dlouhou dobu jeho dědicům. Po roce 1945 sloužila Keramoprojektu a také pro schůze uličního výboru, dnes je zpátky v rukou rodiny Kodymů. Zbytky kdysi rozsáhlé zahrady lze najít v aleji jehličnatých stromů v ulici Na Kodymce.

Perníkový Betlém, kostel sv. Matěje - Zásluhou výtvarnice Heleny Horálkové se u Matěje zrodila vánoční tradice – perníkové jesličky. První vznikly v roce 1972 jako výraz vděčnosti a malý vánoční dárek faráři Machačovi, duchovnímu pastýři její těžce nemocné matky. V krabici od bot přinesla asi třicet perníkových malovaných figurek, ať je rozdá ministrantům. Jenže Otci Machačovi se tak zalíbily, že místo ministrantům je dal vystavit v kostele. Postavičky měly takový úspěch, že další roky pekla výtvarnice, přezdívaná Perníková Helenka, každý rok před Vánoci nový betlém z perníku. Perníková Helenka je pojala národopisně, postavičky jsou oděné do lidových krojů z Čech a Moravy. V době největší slávy měly jesličky přes 300 figurek a fronty na výstavu sahaly až ke dveřím na hřbitov. Letošní podoba perníkových jesliček už je dílem učně paní Horálkové - vyučeného cukráře z Kladna Daniela Zítky, který peče a zdobí betlém od roku 2002.

Hendlův dvůr, U Matěje 1 - Základem pozdějšího rozsáhlého dvora byla stará šárecká krčma, připomínaná prvně roku 1551. Poté získla krčmu Ondřej Koutek, který od roku 1596 skupoval pozemky v Šárce, a tak se stal zakladatelem zemědělské usedlosti. Roku 1699 usedlost koupil a až do svě smrti v roce 1715 vlastnil Ignác Vratislav z Mitrovic, tajný rada, zemský soudce a královský místodržící. Za jeho panství vznikl z usedlosti barokní soubor budov - dvě obytná, tři hospodářská stavení a špejchar, seskupený kolem podélného dvora. V polovině 19. století získal dvůr dědictvím Antonín Hendl. Sjednotil dvůr, postavil hostinec a usedlost získala definitivní název. Po roce 1945 se objekt stal majetkem Keramoprojektu, který zde provedl rekonstrukci. Dnes je zde restaurace a skladové prostory. Po mnoha přestavbách je již klasicistní vzhled objektu značně setřen.nhjjk