5. Deset století architektury

neděle 23.11.2003
navštíveny: usedlosti Větrník, Břevnovský klášter - pivovar, Kocourky, Kajetánka, Petynka, Schleiferka, Malovanka, vojenský hřbitov, Müllerova vila, hospoda u Medvěda resp. MHD (36)

Pozvánka
V neděli 23. 11. pořádá ZuVla. opět vycházku po pražských usedlostech, tentokrát s tématem Deset století architektury. Sraz v 13:14 na Petřinách u Větrníku.

Jaká vycházka byla

    Nedělní procházku břevnovskými usedlostmi jsme absolvovali se samými pamětníky. Dozvěděli jsme se, že ctihodný Vávra lezl do oken dívčích kolejí na Větrníku, Milena Tichá vykopávala na školní brigádě vojenské hroby, Ivan jezdil dvacet let autem okolo Zlaté Kocourkovské uličky, aniž o ní věděl a sám velký šéf nám ukázal asi šest zbořených či rekonstruovaných hospod, kam chodil, než poznal nesmrtelnou Bělku. Medvěd byl mimořádně zavřený (v kleci), ale díky tomu jsme objevili hospodu, ve které budeme slavit nadílku.

    1) Větrník, který dal název okolním kolejím                                                   4) Vojtěška – dobrá záminka k postavení kláštera
    2) Zahrady za klášterem                                                                                 5) Ve Vojtěšce pramení Brusnice
    3) Oranžérie je v rozvalinách                                                                          6) Břevnovská náves - kdysi

Usedlost Větrník, U Větrníku 1 - V roce 1277 zde dal opat Godefrid z břevnovského opatství postavit dřevěný větrný mlýn. Roku 1701 byl vedle něj otevřen kamenný lom, kde byl těžen kámen na velkou vrcholně barokní přeměnu kláštera. Kamenná válcová věž byla postavena v roce 1722. Pro potřeby kláštera se tu mlelo až do konce 19. století. Roku 1902 byla v novorenesančním stylu přistavěna obytná budova. Mlýn ztratil svou prvotní funkci a byl změněn na zahradní restauraci. Nyní je objekt opět v soukromých rukou, v devadesátých letech 20. století byl opraven a nyní je tu penzion. Od roku 1964 je tento v Praze jediný zachovalý větrný mlýn památkově chráněn.

Břevnovský klášter, Markétská 1 - Břevnovský klášter jako první mužský klášter v Čechách byl založen roku 993 knížetem Boleslavem II. a sv. Vojtěchem. Pověst praví, že v hlubokém lese spatřili jelena, který se chtěl napít ze studánky, ale bránilo mu v tom břevno se třemi suky. Sv. Vojtěch překážku odstranil a ze studánky vytryskl mohutný pramen. Ve 14. století se břevno – ostrev dostalo i do klášterního znaku. Nadějně se rozvíjející duchovní centrum bylo vypleněno husity a následně při bojích třicetileté války. Dnešní podobu vrcholného baroka má od 1. poloviny 18. století, kdy byl Kryštofem Dienzenhoferem a jeho synem Kiliánem Ignácem postaven kostel sv. Markéty, konventní budova a prelatura. Komplex byl v roce 1991 vyhlášen Národní kulturní památkou ČR. Nad studánkou, která je pramenem Brusnice, byl vystavěn letohrádek Vojtěška.

Břevnovská náves, nyní Anastázova – Naposled je možné ji spatřit v seriálu Hříšní lidé města pražského v díle Pěnička a Paraplíčko. Seriál byl natočen v sedmdesátých letech a těsně před dokončením se začalo s demolicemi starého Břevnova. Místo statků vyrostlo sídliště pro zaměstnance ministerstva vnitra, proto se mu říká Obuškov. Z celé návsi zůstala jen kaplička sv. Floriána.

    1) Usedlost Kocourka                                                                                   4) Oranžérie nad Kajetánkou byla přestavěna na byty
    2) Střešovická Zlatá ulička                                                                           5) Kajetánka ve 20. letech minulého století
    3) Kocourka i s kocourkem                                                                           6) Kajetánka na prahu tisíciletí

Kocourka, Ve Střešovičkách 36 - Kdysi se Kocourkou nazývala celá jižní stráň od Andělky k Břevnovu. Jméno je zřejmě po majiteli zdejší vinice. Domek č. p. 6 se zachoval v podobě z druhé poloviny 18. století i s původním popisným číslem nad vchodem. Dům je zachycen na Ouden-Allenově pohledu Prahy z roku 1685. Až do roku 1785 stál na Kocourkách pouze tento jediný dům, tehdy byl přistavěn č. p. 16 a stal se počátkem výstavby Střešoviček. Je zvláštní, že ulice Na Kocourkách, jedna z nejstarších střešovických ulic, někdy nazývaná jako střešovická Zlatá ulička, byla pojmenována až roku 1957.

Kajetánka, Radimova 10 - Na území Kajetánky byly vinice patřící svatojiřskému klášteru. Roku 1612 koupil vinice Martin Fruwein z Podolí, který se značně angažoval v protihabsburském povstání a jehož majetek byl konfiskován. Fruwein zemřel v červnu 1621 za nejasných okolností ve vězení na Pražském hradě, když spadl z Bílé věže. Roku 1628 byla vinice prodána hraběnce z Martinic, manželce defenestrovaného Jaroslava Bořity z Martinic. Roku 1649 se jako dědic stal majitelem Bernard Ignác z Martinic, nejvyšší purkrabí, který nechal na vinici postavit čtvercovou patrovou usedlost. Roku 1666 daroval vinici i s usedlostí řádu kajetánů. Z té doby také pochází název usedlosti. Na počátku 18. století byla usedlost přestavěna, v roce 1720 měla už dnešní podobu a v zahradě byl doložen i rybníček. V roce 1792 byl kajetánský řád zrušen, a tak se usedlost dostala do světských rukou. V 80. letech 19. století bydlel na Kajetánce Julius Grégr, spoluzakladatel mladočeské strany a vedoucí redaktor Národních listů. Na začátku 20. století se stal majitelem Jan Kolátor, dlouholetý břevnovský starosta. Jeho původní záměr byl rozparcelovat zahrady na stavební pozemky, ale po četných protestech Klubu za starou Prahu od tohoto plánu upustil. V horní části zahrady se nachází architektonicky náročně řešený skleník z roku 1760, který byl v 19. století upraven na byty. V parku nechal Kolátor mezi lety 1935 - 36. postavit sochy Merkura a Cerery, které jsou dílem Vojty Suchardy. „Pamatuji si, jak zde byla ve středu rybníka socha Kolátora, kterou pak komunisti slavnostně shodili na dno rybníka,“ říká jeden z pamětníků. Do konce čtyřicátých let patřila Kajetánka rodině Kolátorových, pak zde byl Dům pionýrů a mládeže. K rekonstrukci budovy mělo dojít na konci 80. let, ale změnou politické situace k ní už nedošlo. Stavba není využita a nalézá se v pokročilém stádiu sešlosti.

    1) Petynka nevypadá o nic líp                                                                   4) Ale my ji pamatujeme jako klub Na Petynce–zde v kapli vystupovali folkaři
    2) Kaple u Patočkovy ulice - všimli jste si jí někdy z auta?                       5) Malovanka
    3) Schleiferka dnes patří řádovým sestrám                                               6) Vojenský hřbitov, nějaké hroby tu naštěstí po Mileně zbyly

Petynka, Na Petynce 19 – Letohrádek na místě vinice založil František Eusebius Pötting kolem roku 1650. Po něm také dostal jméno Petynka. Původně barokní stavba byla přestavěna klasicistně a novogoticky V 19. století se stala Petynka výletním cílem, neboť zde byl zřízen hostinec s velkou zahradou, kde se pořádaly plesy a zábavy. Po smrti posledního z Pöttingů v roce 1898 byla Petynka prodána spolku Vincentinum, který zde otevřel ústav pro choré a slabomyslné. Spolek byl zrušen v roce 1949. Stavby usedlosti byly z valné části zbořeny, částečně přestavěny na garáže. Dodnes se dochovala protáhlá dvoupatrová budova s přízemním přístavkem. V roce 1996 získal Petynku nově vzniklý Nadační fond Vincentinum, který se hlásí k obdobné charitativní tradici.

Kaple Panny Marie Ötingenské, Radimova – V roce 1649 byla zásluhou Bernarda Ignáce Martinice vystavěna raně barokní kaple. Byla budována jako kopie barokní poutní kaple v Altöttingu v Bavorsku. Chodívala k ní velká procesí, v roce 1672 ji dokonce navštívil císař Leopold I. V roce 1763 byla zrušena, kaple byla z valné části stržena v roce 1821. Zůstal jen její osmiboký závěr, který byl na počátku sedmdesátých let 20. století zrekonstruován.

Schleiferka, Radimova 2 - Usedlost je doložena již v 16. století. Jméno nese po rodině Filipa Adolfa Schleicherta, která ji vlastnila v 18. století. Od té doby se zahrada nazývala Schleiferkou, ačkoliv by název měl znít správně Schleichertka. V roce 1922 koupila usedlosti i s pozemky kongregace školských sester řádu sv. Františka. Tehdy se uskutečnila rozsáhlá přestavba pro ubytování žáků. Objekt byl zvýšen o druhé patro a podkroví a na severu přibyla kaple. Po válce v roce 1957 byla kaple přestavěna na kulturní síň, oltář byl převezen do kostela sv. Fabiána v Liboci. V šedesátých letech 20. století vytvořila Československá televize ve zrušené kapli nahrávací studio. Po postavení Kavčích hor byla kaple přebudována na koncertní sál, populární klub Na Petynce, a proto zřejmě bývá často zaměňována se sousední usedlostí Petynkou. Dnes opět slouží jako charitní dům Kongregace školských sester.

Malovanka, Na Malovance 20 - Usedlost pochází ze 17. století, v 18. století tu bývala zájezdní formanská hospoda. Jméno Malovanka se obyčejně odvozuje od nedaleké Strahovské brány, která byla údajně pěkně malovaná. Přestavěna byla klasicistně v 19. století. Část budov byla zbořena při rozšiřování Patočkovy ulice v padesátých letech 20. století. Dochovalo se dvoupatrové stavení a zbytek zahrady.

Vojenský hřbitov - Vznikl v 18. století, byli na něm pohřbíváni vojáci z posádky pražského dělostřeleckého pluku. Hřbitov zanikl už na začátku 20. století a po jeho zrušení začaly mizet cenné sochařské náhrobky i celé hroby, až z něj nakonec zůstalo jen několik náhrobních desek, zasazených do barokních hradeb, a pár pomníků, stojících těsně u zdi. Rytíř Wenzel Schipka z Blumenfeldu zahynul v roce 1832. Jeho erb byl vytesaný obráceně, protože byl z rodu poslední mužský potomek.

    1) Po dvou hodinách a deseti stoletích jsme dorazili k Müllerově vile         4) Zde je důkaz – Loosova vila na konci ulice
    2) Raumplan ve slunci                                                                                 5) U Medvěda bylo zavřeno,
    3) Obrněný transportér v Obecné škole stál Nad hradním vodojemem       6) ale s otevřenou náručí nás uvítala tramvaj č. 14 v restauraci U vozovny

Loosova vila, Nad hradním vodojemem 14 - Vila od předního architekta moderny Adolfa Loose byla postavená v letech 1929 – 1930. Nechal si postavit stavební podnikatel František Müller, spolumajitel stavební firmy Kapsa a Müller. Loosova koncepce uspořádání obytného prostoru, známá pod názvem „Raumplan“, byla založena na prostorové a výškové diferenciaci vnitřních prostor při zachování vnějšího kubického objemu. Adolf Loos byl také autorem návrhu interiérů včetně svítidel, vestavěného a zčásti i volně stojícího nábytku. Vilu považoval za své nejkrásnější dílo, a dokonce zde oslavil své šedesáté narozeniny. Po válce Müller velmi těžce nesl nucené převádění své firmy státnímu podniku Armabeton. V roce 1952 se František Müller udusil kysličníkem uhelnatým v kotelně své vily, což mohla být nešťastná náhoda, ale stejným způsobem v té době dobrovolně odešlo ze života i mnoho dalších sousedů z Ořechovky. Milada Müllerová přes všechna příkoří a ztrátu osobního majetku žila jako správcová v Loosově vile až do své smrti v roce 1968. Podařilo se jí shromáždit nejrůznější dokumentační materiál a také zachránila alespoň něco z původního vybavení i přesto, že dům obýval Institut marxismu-leninismu, a dokonce tu byla zřízena prominentní ubytovna a bordel. Po pádu komunismu vilu v restituci získala dcera. Od ní dům za 37 miliónů zakoupil Magistrát hlavního města Prahy. Po dvouleté rekonstrukci byla ve vile roku 2000 otevřena stávající expozice. Vila byla prohlášena v roce 1995 za Národní kulturní památku ČR.

Nad hradním vodojemem – Nad ulicí je malebně je zastavěna i stráň. Některé domy jsou sice přestavěné, ale netradiční výhled na Prahu a křivolaké uličky a průchody mezi miniaturními domky určitě stojí za návštěvu. Tento kout si vybrali pro natáčení i tvůrci filmu Obecná škola. Přímo před hospodou U Hronků stál obrněný transportér, který je na konci filmu odtažen.. V posledním záběru filmu se mihne na konci ulice funkcionalistická Loosova vila, která předměstskou idylku poněkud “narušuje”.

TOPlist