7. Z rudého vrchu až ke hvězdám

neděle 25. 1. 2004
navštíveny: veleslavínské usedlosti, vokovické usedlosti, libocké usedlosti, Hvězda (48)

Pozvánka
Tuto neděli 25. 1. se koná 7. vycházka po usedlostech. Začneme na Rudém vrchu, ale určitě se dotkneme i hvězd. Sraz je ve 14!!! hodin na Červeném vrchu u usedlosti Delvita (tram 26 a 20 z Dejvické - 5. stanice).

Jaká vycházka byla

    V sobotu JKV uspořádal lyžařskou objížďku Jihozápadního města, v neděli jsem zavlekla Čtrnáctku o trochu severněji. Mráz z Kremlu (Rudého vrchu) už trochu polevil, takže když jsme mezi sebou přivítali bobra horkou medovinou, bylo nám docela i teplo. Zažili jsme Breughelovy bruslaře na libockém rybníku a uskakovali lyžařům ve Hvězdě. A kdo způsobil, že z nedělní vycházky se stala normální osmihodinová šichta? Čech Vráťa Peřina. Po následné rekonstrukci našeho pobytu v Holečkově restauraci jsme se někteří rozpomněli, že po celovečerním objednávání ještě jednoho piva nás zazdil čtyřmi malými rumy.
    1) Veleslavínský zámeček                                                                            4) Vodovodní domek z roku 1555
    2) Na veleslavínské návsi se zastavil čas                                                     5) Daniel Adam z Veleslavína
    3) Veleslavínská kaplička                                                                             6) Vokovická kaplička, no a pak se nemají plést Vokovice a Veleslavín

Veleslavínský zámeček, Veleslavínská 30 - Byl postaven v rozmezí let 1730-50. Autorem návrhu by mohl být i samotný K. I. Dientzenhofer, který v té době pracoval pro stavební úřad Pražského hradu, jenž zámek nechal vystavět. Za pruského obléhání Prahy zde údajně bydlel i samotný pruský král Fridrich II. Současný stav pochází až z konce 19. století, kdy byl zámek po stranách rozšířen o krátká novobarokní křídla. Za první republiky zde bylo nervové sanatorium, ve kterém pobývala Charlotta Masaryková. Po druhé světové válce hned vedle kouřící tepelné teplárny byla v zámečku pneumologická klinika.

Veleslavínské usedlosti čp. 14, 17, 26. - Existence Veleslavína je prokázána na konci 10. století, až do husitství byla majetkem Břevnovského kláštera. V 16. století vlastnil jeden z místních dvorů pražský měšťan Štěpán Adam, otec knihtiskaře Daniela Adama z Veleslavína. Ke zbytku hospodářské usedlosti čp. 14 je pravoúhle napojena budova čp. 26, která dříve zřejmě byla sýpka patřící k čp. 14. Ve středu bývalé návsi stojí malá zvonička z přelomu 18. a 19. století. Statek čp. 17 dotváří prostředí staré zástavby před veleslavínským zámkem.

Vodovodní domek, U Sadu - V roce 2001 byl v parčíku zrekonstruován kamenný domeček, který sloužil pro potřeby nejdelší větve vodovodu z libocké štoly Královka. „Domeček vystavěl zedník Jásek v r. 1555 ku čištění vody a rour hradního vodovodu“, jak bývalo na objektu napsáno. Délka celého Královského vodovodu od Královky až ke starému paláci byla 6 km a zásobovala Pražský hrad vodou až do doby mezi oběma světovými válkami. Pro potřeby Královské zahrady a Bažantnice vznikl za Rudolfa II. ještě užitkový hradní vodovod. Z Libockého rybníka proudila voda otevřenou stokou zvanou Císařská strouha po vrstevnici až k veleslavínskému zámečku. Dle pamětníků jezdil kolem strouhy prezident Masaryk na koni za chotí do nervového sanatoria ve Veleslavíně a trasu měl v oblibě i po Charlottině smrti. Střešovičtí kluci za ním běhali co nejdál - jak vypráví místní rodák pan Jágr. Jednou tuto nepsanou soutěž vyhrál on a dostal od presidenta pětikorunu s doporučením, aby se již vrátil k rodičům.

Pomník Daniela Adama z Veleslavína, U Sadu (1546-1599) – Bohuslav Balbín o něm napsal: „Cokoliv ušlechtilého a učeného za císaře Rudolfa II. bylo vytištěno v Čechách, toho byl Veleslavín buď spisovatelem, překladatelem, spolupracovníkem nebo měl zásluhu na vytištění“. Byl synem majitele statku ve Veleslavíně Štěpána Adama. Sedm let přednášel na pražské univerzitě. Poté, co se oženil s Annou Melantrichovou, dcerou slavného tiskaře, musel univerzitu opustit, neboť v té době se na profesory vztahoval celibát. Po smrti svého tchána převzal tiskárnu a přivedl ji na vysokou úroveň. Pomník byl odhalen roku 1902 u příležitosti 303 letého výročí jeho úmrtí.

Vokovické usedlosti - Původním středem vesnice byl rozsáhlý vrchnostenský dvůr, u něhož se nacházelo několik hospodářských usedlostí. První zmínka pochází až z roku 1370, majitelem Vokovického dvora je Svatovítská kapitula. Všechny dvory na návsi čp. 1, 14, 16, 17 a 18 pocházejí z 18. století, v 19. století byly upravovány a mají klasicistní nebo novorenesanční fasádu. U čp. 18 stojí zajímavá novogotická brána z 2. poloviny 19. století. Kolem roku 1800 je uprostřed návsi postavena kaplička, na kterou se vyzvánělo v případě mimořádných událostí.


    1) Setkání s bobrem a medovinou                                                              4) Letohrádek Hvězda je krásný v každé roční době
    2) Podešli jsme viadukt                                                                                 5) Zrovna šlapeme vlastivědně v lyžařské stopě
    3) Breughel v Liboci                                                                                     6) Zahajujeme šichtu U Holečků

Libocké usedlosti – V Liboci se zachoval zajímavý uzavřený dvůr č. p. 18 se dvěma proti sobě stojícími branami, který vznikl zřejmě na začátku 19. století. Kolem roku 1840 patřil Václavu Šestákovi z místní velké zemědělské rodiny, po níž dostala i jméno Šestákova skála, skalisko nad průrvou Džbánu. Ve statku dosud bydlí jeho potomci. Statek č. p. 12, ještě větší v ulici U Stanice 2 patřil příslušníkovi ještě bohatší libocké rodině Janu Kozákovi. Po této rodině získala název větší ze skal u průrvy Kozákova skála. Šestákovi a Kozákovi totiž obhospodařovali pozemky v oblasti šáreckého pravěkého hradiště. Větší ze statků Kozákův beze stopy zmizel pod novým sídlištěm postaveným na začátku tisíciletí.

Kostel sv. Fabiána a Šebestiána, Libocká – Byl postaven roku 1842 na místě původního kostela, který byl zbořen, protože již nevyhovoval velikostí a byl temný a vlhký.

Letohrádek Hvězda - Oboru zřídil roku 1530 král Ferdinand I. Jeho druhorozený syn Ferdinand Tyrolský pak nechal v letech 1555-56 postavit letohrádek Hvězda ve tvaru šesticípé hvězdy. Stavba vznikla údajně proto, aby zde mohla bydlet jeho tajná manželka, dcera kupce, Filipina Welserová. Arcivévoda byl místodržícím Království českého a přebýval na Pražském hradě, ale tam s ním Filipina nemohla veřejně přebývat. Císař Ferdinand I. se o nerovném sňatku dozvěděl až s několikaletým zpožděním. Stalo se to tak, že císař Ferdinand se účastnil lovu v lesním parku okolo letohrádku. V průběhu lovu dostal velkou žízeň a na to čekala Filipina, která načepovala plný pohár a osobně jej císaři přinesla. Ten dojat její ochotou, líbezným zjevem a inteligencí uznal sňatek svého syna za legitimní a krásnou Filipinu povýšil do šlechtického stavu. Nákresy k této stavbě, nevšedního půdorysu i rozvržení vnitřních prostor prý zhotovil samotný arcivévoda. Plány podle jeho představ a samotnou stavbu realizoval Bonifác Wohlmut. Střecha dvoupatrového letohrádku byla původně mnohem vyšší a byla pokryta tehdy velice vzácnou mědí. Tato střecha byla kompletně odcizena v roce 1648 za švédského obléhání Prahy. Dnešní jednoduchá a oproti té původní plošší střecha pochází z doby panování císaře Josefa II. Obvodový plášť objektu byl úmyslně ponechán bez výtvarné výzdoby, o to velkolepější je štuková výzdoba interiérů. Okolo letohrádku byla zřízena rozsáhlá obora a během pouhých dvou let 1562-63 byla postavena opuková zeď v délce několika kilometrů včetně dvou bran. Obora Hvězda byla také ideálním místem pro táboření cizáckých vojsk při tažení na Prahu. Bylo tomu tak v letech 1608, 1611, 1631, 1639, 1648, 1742 a 1757. Velitelský štáb byl vždy ubytován v letohrádku a vojáci většinou vybili zvěř v oboře pro zpestření svého jídelníčku a mnohdy vzácné dřeviny pokáceli na otop. V dobách panování císaře Josefa II. byla budova letohrádku přeměněna na téměř sto let ve skladiště střelného prachu. V roce 1951 se Hvězda stala muzeem Aloise Jiráska a v roce 1964 přibyl Mikoláš Aleš. Dnes je zde expozice o bitvě na Bílé hoře

Restaurace U české koruny, Libocká 6 – Poblíž libocké brány, u severního vstupu do obory Hvězda se nachází zahradní restaurace. Její dnešní název je odvozen od zdejšího dlouholetého restauratéra Václava Holečka, který ji vedl od dvacátých let 20. století. Díky poloze u vstupu do hojně navštěvované obory se v restauraci zastavovalo značné množství hostů.

« NAHORU

TOPlist