8. I na Vinohradech jsou usedlosti

neděle 22. 2. 2004
navštíveny: Kozačka, Kléovka, Orlová, Osvěta, Vondračka, Perucka, Gröbova vila, Horní Landhauska, Dolní Landhauska, Rangherka, Šalounův ateliér, Kotěrova vila, Feslová, Flóra, Olšanské hřbitovy, Parukářka (59)

Pozvánka
V neděli 22. 2. se koná 8. vycházka: I na Vinohradech jsou usedlosti, sraz je v 13:14 na stanici Jana Masaryka (stanici za Mírákem tram 22, 23, 4).

Jaká vycházka byla

    Čím známější čtvrť, tím větší zájem (až budu chtít účastnický rekord, tak Vás zřejmě pozvu na usedlosti Staromáku). Nedělní vycházka po vinohradských usedlostech totiž dokonce přilákala 6 novicek mezi nimi dokonce i poddanou Jejího Veličenstva. Hpap pozdním příchodem minula svou usedlost, ale pak už jsme si všichni plnili další usedlosti jako fretky.Na terase zahrady Moritze Gröbeho jsme připili na slovanskou vzájemnost červeným a bílým šampaňským, potkali dva Mexičany a vzápětí potratili Náměstka. Našli jsme v Luďkovi skvělého průvodce po hřbitově (až dojdou usedlosti), navštívili rodný Cimrmanův domek, zbrojovku a nakonec se vznášeli v kině, zatímco všesokolský úhel (podobně jako v listopadu Medvěd) nám zbyl za domácí úkol.

    1) Orlová                                                                                                       4) Horní Landhauska je u vchodu do Grébovky
    2) Jediná skutečně zachovalá usedlost je Vondračka                                 5) Na terase Moritze Gröbeho
    3) Sousedící Perucka                                                                                   6) Připíjíme na slovanskou vzájemnost červeným a bílým šampusem


Kozačka, Koperníkova 8 – Na pozemcích zbourané Kozačky byla kolem roku 1854 postavena vila Dolní Kozačka, zvaná také Chlumecká, neboť zde měl letní sídlo obchodník Chlumecký. Vila stojí ve své původní novorenesanční podobě dodnes, je udržována a obývána.

Kléovka, Nad Petruskou 1 – Vinice zde existovala ještě v polovině 19. století. Původní usedlost byla zbořena a na jejím místě byla pak roku 1878 vystavěna nová vila zvaná Kléovka.

Orlová, Jana Masaryka 16 – Původní vinice přešla do majetku Jakuba Wimmera na přelomu 18. a 19. století. Kolem poloviny 19. století byla na místě původní usedlosti vybudována nová výstavná vila v historizujícím slohu. Po druhé světové válce zde byl umístěn domov mládeže, dnes je zde Dětský výchovný ústav a základní škola Jana Masaryka.

Vila Osvěta, Jana Masaryka 22 - Jméno dal vile v roce 1871 její majitel, spisovatel a vydavatel měsíčníku Osvěta Václav Vlček. V letech 1886–1889 zde bydlel Tomáš Garrigue Masaryk se svou ženou a zde se také 14. září 1886 narodil jejich syn Jan, pozdější československý ministr zahraničí, na což dnes upomíná pamětní deska vsazená Obvodní radou pro Prahu XII do pilíře vstupních vrat v roce 1946. Zároveň byla přilehlá ulice pojmenována podle Jana Masaryka. Původně se jmenovala Wimmerova – vzhledem k tomu, že se zde předtím nacházely Wimmerovy sady, založené na počátku 19. století.

Vondračka, Perucká 13 – Jedna z mála dochovaných usedlostí na Vinohradech. Starou vinici rozprostírající se v těchto místech koupil ke konci 17. století Karel Leopold Bepta, který v následujím století vybudoval výstavný dvorec. K usedlosti patřil pozemek ve tvaru trojúhelníka. Bepta založil roku 1755 i kapli sv. Rodiny u Nuselských schodů. Kapli nadal také potřebnou rentou, včetně peněz na “vychování poustevníka při kapli”. Svatyně tedy měla být obydlím poustevníka, který by ji zároveň opatroval a střežil. Roku 1787 koupil od Beptových dědiců tyto statky továrník Hynek Vondráček, a tak se vinici dostalo názvu Vondračka. Vondračka byla původně barokní, později klasicistně přestavěna. Obytné stavení má ve střeše ještě vikýře a barokní dřevěnou věžičku s cibulovou bání. V roce 1950 bylas zchátralá budova určena k demolici, ale naštěstí bylo po čtyřech letech rozhodnuto o rekonstrukci.

Perucka, Perucká 15 - V těsném sousedství Vondračky stojí usedlost Perucka. Bratrům Perutzovým, továrníkům z Libně patřila koncem 19. století. Na místě původní usedlosti postavil roku 1865 stavitel František Šlechta novou výstavnou vilu.

Grébovka – Moritz Gröbe byl společníkem úspěšné dopravní firmy Lanna a Šebek, která se podílela na stavbě železničního vinohradského tunelu. Tehdy si Gröbe vyhlédl místo pro své letní sídlo. Rozlehlý areál Horní a Dolní Landhausky budoval postupně. Nejprve nechal postavit dolní vilu s terasami. V letech 1870-1873 vznikala s obtížemi horní vila, neboť Gröbe nechal rozestavěnou vilu dvakrát zbourat, než se spokojil se stavbou třetí. Honosná neorenesanční vila byla vystavěna podle projektu Antonína Barvitia a Josefa Schultze. K zasypání lomu v dolní části Grébovky, založení parku a vinice využil podnikavý Gröbe půdu z prokopávaného vinohradského tunelu. Ale i přes levnou ornici - údajně ji bylo navezeno 60 000 povozů zeminy - přišla stavba na 6 miliónu zlatých. V parku nechal vytvořit i grottu - umělou jeskyni se sochou Neptuna. Z Moritze Gröbeho se k stáru stal velký podivín, který zadumaně sedával sám celé hodiny v parku. Určitý rozpad jeho osobnosti dokreslovala i oblíbená barva jeho šatů – žlutá. Jeho dědici vilu výhodně pronajali. K obyvatelům vily patřila v letech 1897-1905 vnučka císaře Františka Josefa a dcera korunního prince Rudolfa Alžběta se svým manželem Karlem Otou Windischgrätzem. Manželská dvojice, kterou prý v Grébovce tajně navštívil i sám císař, se stala obětí skandálu. V roce 1903 jakýsi pařížský Blesk přinesl zprávu, že ve vile přistihla Alžběta manžela in flagranti se subretou Mařenkou Zieglerovou. Navíc přitom údajně padly i výstřely. Po letech, za první republiky hrálo divadlo v Nuslích operetu Mařenka – „román subrety“ inspirovanou pikantní událostí v Grébovce. Tehdy již šedesátiletý Windischgrätz divadlo zažaloval, ale ředitel narychlo pozměnil v textu Windischgrätz na Koniggrätz a hrálo se vesele dál. Alžběta se dávno předtím s Karlem rozešla a provdala za Leopolda Petzneka, který byl aktivním socialistou. Z rodového majetku pak vydatně podporovala rakouskou socialistickou stranu. Když v roce 1963 zemřela, zněla nad rakví vnučky Franze Josefa Internacionála. V roce 1908 připadla Grébovka vinohradské obci a sady byly přejmenovány na Havlíčkovy. Když přišli Němci, vadil jim pochopitelně Havlíček, ale s notnou dávkou pitomosti jim vrátili původní název Gröbovka - Gröbe byl nacisty nenáviděný Žid. Pohroma se na Grébovku snesla při náletu v únoru 1945, z honosné vily zůstaly jen trosky. Několik zásahů dostal také park, do kterého se dostala zvířata z poškozeného zvěřince, takže musel být uspořádán lov na medvěda uprostřed velkoměsta. V roce 1953 byla vila obnovena podle projektu architekta Pavla Smetany, manžela Jindřišky Smetanové a až do roku 1990 sloužila jako Dům pionýrů a mládeže. Místo andělíčků byly na stropě srpy a kladiva. Při poslední rekonstrukci už byly nástěnné malby zrekonstruovány podle původních Barvitiových plánů.

    1) Dolní Landhauska                                                                                     4) Děti Hořejší jdou z rodného domku do školy
    2) Ve starých Vršovicích                                                                               5) a bydlí tam dodnes
    3) můžeme nahlížet na pavlače                                                                     6) Usedlost Rangherka nám nějak přerostla

Fotoalbum vycházky

Landhauska Horní a Dolní, Grébovka – Obě usedlosti vznikly nejpozději na počátku 17. století. Po třicetileté válce patřily jesuitům a sloužily jako příbytek pro nemocné. Poté se dostaly do majetku Jakuba Wimmera. Po Wimmerově smrti v roce 1822 získal usedlosti v exekučním řízení ředitel pražské polytechniky Josef Lumbe, který nechal vystavět obytnou budovu. Roku 1870 získal obě usedlosti Moritz Gröbe. Na místě původní obytné budovy horní usedlosti nechal Gröbe v roce 1871 postavit vilu s terasami. Horní Landhauska už nebyla přestavována a zachovala si tak původní venkovský charakter. Dolní Landhauska je dvoupatrová novorenesanční budova datovaná letopočtem 1871 a dodnes prozrazuje svého majitele monogramem MG na fasádě. Byla postavená současně s Grébovkou na místě starší usedlosti. Budova sloužila k ubytování zaměstnanců Gröbeho zahrad a vinic.

Špendlikářka – Rangherka, Vršovické náměstí – Vinice Špendlikářka se nacházela v místech Heroldových sadů. Ve 30.letech 19. století tu vznikla živá hospoda s pěknou zahradou. Velké změny nastaly ve 40. letech 19. století. V roce 1842 koupil Jindřich Rangheri, syn italského obchodníka s hedvábím, zahradu s pozemky vedle Špendlikářky a založil zde morušový sad, čítající 200 stromů. K usedlosti přistavěl budovu po něm nazvanou Ranžerka (Rangherka), která byla zařízena pro zpracování surového hedvábí včetně síní pro pěstování bource morušového. V souvislosti s výstavbou Ranžerky byla zrušena hostinská zahrada Špendlikářky, byla odkopána a připojena k Ranžerce. Po smrti Jindřicha Rangheriho roku 1857 skončila éra vršovického hedvábnictví. Dědicové Rangherku prodali, majitelé se měnili, až v roce 1882 koupila Rangherku vršovická obec, která nechala vykácet morušový sad a na jeho místě založila veřejný park. Budova byla přestavěna v letech 1899-1900 novorenesančně. Na jižním svahu vzniklo monumentální podkovovité schodiště a touto přestavbou začal objekt připomínat zámeček. V roce 1924 zde byla zřízena tuberkulózní stanice a v roce 1929 bezplatná protialkoholní poradna. Od roku 1950 do konce století tu fungovala známá obřadní síň.

    1) Šalounův ateliér                                                                                       4) je takováto pamětní deska
    2) Kotěrova vila                                                                                             5) Všichni se sejdeme na hřbitově i s mužem dvou tváří - Čermák zepředu
    3) Na skromném rodném domku Járy da Cimrmana                                   6) a Czermak zezadu

Šalounův ateliér, Slovenská 10 - Ladislav Šaloun se rozhodl pro stavbu vlastního ateliéru poté, co zvítězil v soutěži na pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí, jelikož jeho stávající ateliér na Václavském náměstí by velikostí nevyhovoval rozměrům plánovaného díla. Secesní stavba se symbolistními prvky podle Šalounova vlastního návrhu vznikala v letech 1908–1910. Hlavní budova se skládala z vestibulu a velkého a malého ateliéru. V jižní části budovy orientované do svažující se zahrady byl salon, slovácká jizba, technické zázemí a byt správce. V ateliéru se ve své době scházely osobnosti české kultury jako František Bílek, Otakar Březina, Alfons Mucha, Ema Destinnová, Jan Kubelík nebo Josef Váchal. Ten ve svých pamětech zmiňuje „okultistický sklep“, ve kterém se „pořádaly velké seance, hraničící s magickými obřady“.

Kotěrova vila, Hradešinská 6 - Stavbu, která kombinuje režné zdivo s hrubou omítkou, vybudoval podle vlastního návrhu v letech 1908–1909 architekt Jan Kotěra. Objekt je památkově chráněn.

Usedlost Feslová, Dykova 20 - Název Feslová se objevuje po polovině 18. století, podle tehdejšího držitele Josefa Vössla, v počeštěné podobě Fesla. V roce 1883 koupila Vinohradská záložna všechny pozemky patřící Feslové. Pozemky byly rozparcelovány a zastavěny. Horní část byla na konci 19. století upravena na restauraci s velkou zahradou. V budově usedlosti byla v roce 1884 zřízena okresní vychovatelna arcivévodkyně Alžběty pro chudou, opuštěnou a zanedbanou mládež. Ve 20. letech byl dům značně přestavěn. Za druhé světové války náležel gestapu, které zde věznilo těhotné ženy, kterým byly po porodu odebrány děti a předány do Německa na výchovu. Matky pak byly odeslány do koncentračního tábora.

    1) Objevili jsme i hrob Božka                                                                       4) Usedlost Parukářka, posléze Kapslovna - jediná zachovalá usedlost
                                                                                                                              na Žižkově a ještě z ní zbyl jen komín
    2) Parukářka před zavřením                                                                         5) Z Kapslovny se zrodila zbrojovka Sellier & Bellot
    3) Parukářka po výbuchu                                                                             6) Nelze sedět na dvou židlích, ale stejně sis uměl, Zdeňku, vybrat

Parukářka, Pod Parukářkou 4 - Zbytky bývalé usedlosti stojí dodnes v Jeseniově ulici. Název byl odvozen od výrobny paruk Jana Hrabánka z let 1804–25. V roce 1825 tu firma Sellier a Bellot zřídila kapslovnu k výrobě kapslí, resp. patron. Ládovny byly z bezpečnostních důvodů zapuštěny pod zem a byli přijímáni jen dělníci, kterým se nepotily ruce. Z bezpečnostních důvodů se výroba přestěhovala do Vlašimi, ale až roku 1936. Dnes část budov slouží jako restaurace V Kapslovně, v druhé části je obytný komplex.

« NAHORU

TOPlist