12. Po stopách squatterů

neděle 20. 11. 2004
navštíveny: Na Vypichu, Šafránka, Ladronka, Spiritka, Kneislovka, Hybšmanka, Závěrka, Tejnka, Starobřevnovská krčma, Marjánka (86)

Pozvánka
A nezapomeňte, že 12. vycházka po usedlostech je tuto neděli 20. listopadu. Sejdeme se Na Vypichu za 14 minut 14 na konečné tramvaje, tuším 25 (rozhodně to není osmička)

Jaká vycházka byla

    Nevím, jaký vítr vane přes haličské pláně, ale přes břevnovské pláně vál v neděli vítr opravdu zlý. Eště, že jsme měli rum. Ve slunci, ve větru, ve sněhu jsme sledovali, jak vypadají usedlosti po nájezdu squatterů. A výsledek sledování: Šafránku přestavují na byty, Spiritku už opět vlastní vnitro a z opravované Ladronky bude zahradní restaurace. Před ní jsme si slíbili, že zde v létě uskutečníme víkend uprostřed týdne. Takže po squatterech už ani vidu, potkali jsme jen cyklisty, běžce, bruslaře a pejskaře Mánu. A minuli jsme otevřenou hospodu Na blbým místě, na fotbalovém stadiónu, na Závěrce i na Hrádku, kde zamáčkl slzu i Vávra (jó, to jsem ještě chodil do hospody). Povolila jsem jim až závěrečnou Starobřevnovskou krčmu, kterou pomaloval zvenku i zevnitř pan Pivovarský. Zatímco Hanka nám Blonďáka neukázala, Alla se přišla pochlubit i s moučkou.

    1) Vesele, jen vesele za squattery                                                               4) Název hospody na "Blbým místě" odpovídá
                                                                                                                               - umístěním si nezadá s hospodou "Na mýtince"
    2) Rozdávání odpoustků za pozdní příchod před Šafránkou                         5) Grog pro prokřehlé bezdomovce
    3) Ještě před rokem vypadala Šafránka takto                                               6) Ladronka, když ji opustili squatteři


Na Vypichu, Na Vypichu 6 – Mezi lety 1800-03 vznikla u Břevnova samota, které se říkalo nad cihelnou u kříže. Kolem poloviny 19. století se začala nazývat na Vypichu podle postavení několika domků izolovaných, vypíchnutých od břevnovské zástavby.

Šafránka, Kukulova – Už na konci 14. století se zde nacházela vinice. Název Šafránka se prvně objevuje roku 1784. Hospodářský dvůr vznikl na konci 18. století, kolem roku 1850 došlo k větším úpravám a v roce 1916 byla přistavěna stodola a chlév. V současnosti se rozsáhlý hospodářský statek skládá ze dvou objektů určených k bydlení a čtyř hospodářských budov. Až do 70. let 20. století byla usedlost využívána pro zemědělskou výrobu, pak zde byly byty. Všechny objekty jsou značně zdevastovány - stodola byla stržena v roce 1999, část objektu pro bydlení už dvakrát vyhořela. Když byli vypuzeni v roce 2000 squatteři z Ladronky, nastěhovali se na bezprizorní Šafránku. Odtud je policie vyhnala v létě 2002, protože Praha, majitel usedlosti, získal na objekt kupce.

Ladronka, Tomanova 1 - Na místě dnešní usedlosti stál původně viniční lis ze 14. století založený Karlem IV. V roce 1688 prodal baron Švihovský pozemky hraběti Filipu Ferdinandovi de la Crone, lidově z Ladronu. Právě po něm měla být usedlost pojmenována, jiný výklad odvozuje název z italského slova "ladrone" (lupič). Hrabě nechal na pozemcích vybudovat zájezdní hostinec, který byl v provozu až do 2. poloviny 19. století. Po změnách v silniční síti hostinec zanikl. Celé tehdejší panství bylo velmi rozlehlé, patřila do něj i smíchovská usedlost Ladronka v ulici Pod Kotlářkou. Na počátku 18. století koupil usedlost od vdovy po Ladronovi velkopřevor řádu Maltézských rytířů, hrabě Volf Pötting z Persingu, jehož rod je úzce spjat s nedalekou usedlostí Petynka. Řádu maltézských rytířů patřila usedlost až do roku 1922, poté přešla do majetku hl. m. Prahy. Obytná budova pochází zřejmě z 18. století, v 19. století byla upravena do dnešní podoby. Nejvýraznější je obytné stavení, protáhlá stavba s vysokou valbovou střechou. Hlavní severní frontu průčelí dotvářel zastřešený vjezd do dvora, který byl po 2. světové válce pro havarijní stav zdemolován. Celý komplex je vybudován z opuky z blízkého lomu. Ve 30. letech zde byly vybudovány chudinské byty, po válce tu sídlily Sady, lesy, zahradnictví. V roce 1977 byly v už tak chátrajícím objektu, o který se nikdo nestaral, sklady. Ačkoli byla usedlost prohlášena v roce 1964 kulturní památkou, areál dál chátral. V roce 1993 ho obsadili squatteři s cílem vybudovat zde Autonomní kulturně sociální centrum. Ti se pak o usedlost v rámci svých omezených finančních možností starali. Centrum nekomerční kultury fungovalo až do listopadu 2000, kdy byli squatteři násilně vystěhováni městskou policií. V roce 2003 začala rekonstrukce areálu.

    1) Za půl roku se sem vrátíme na víkend uprostřed týdne                           4) Spiritka - i tady sídlí Grosstapo
    2) Setkání důchodců s pejskaři                                                                   5) Na konci břevnovské pláně
    3) Poutní kaplička na Hájek je již opravená                                                 6) Kneislovka

Fotoalbum vycházky

Spiritka, Atletická 11 - Usedlost byla původně klášterní usedlost s rozsáhlými vinicemi, o nichž máme první zmínky z konce 16. století. Podle někdejšího majitele byla nejprve zvána Gayerkou, v 18. století podle hrabat z Bubnu také Bubnovkou. Od nich ji zakoupil Jan Spirit, který ji vlastnil v letech 1766-72 a dal jí barokní podobu. Na severu historicky tvoří usedlost patrová obytná budova s pavlačí, na jihu sýpka, na východě stodola a chlévy. Na jihu a západě byly vstupní brány. Současnou podobu už nemůžeme považovat za příliš autentickou. Usedlost v 19. století posloužila jako cihelna, která fungovala ještě před druhou světovou válkou. Po válce zde hospodařil Státní statek hl. m. Prahy. V letech 1982-88 byla uskutečněna rekonstrukce na hotel a kongresové středisko pro potřeby Ministerstva vnitra ČR, Policie ČR a Hasičského záchranného sboru ČR.

Kneislovka, Atletická 5 – Vinice a usedlost dostala svůj název po Johanu Andreasovi Kneyslovi, doktoru teologie a protonotáři u svatého Víta, který ji koupil roku 1774. Po požáru o čtyři roky později usedlost obnovil a dal jí v barokní podobu, ze které se dodnes v téměř nezměněné podobě dochovala ohradní zeď se zaklenutou branou na severu. V severozápadním rohu zahrady se nachází barokní kaple sv. Jana Nepomuckého. Byla postavena roku 1724 tehdejším majitelem usedlosti Zdeňkem Chřepickým z Modlíškovic, kanovníkem u sv. Víta. Kněží z Břevnovského kláštera zde sloužili mše až do roku 1873, kdy zemřel majitel Jakub Wildner a jeho vdova se odstěhovala. Dnes je budova v soukromém vlastnictví a slouží k bydlení. Fasáda budovy, opravená v 80. letech, je klasicistní, ohradní zeď s klenutou bránou je barokní.

    1) Kneislovka má i soukromou kapli                                                               4) je parádní výhled na Smíchov
    2) Sousedící Hybšmanka                                                                               5) Závěrku úplně nezbourali
    3) Od barokní Hybšmanky                                                                             6) A hospodu teprve ne

Hybšmanka Atletická 4 - Původní viniční dům tu stál stejně jako sousedící Kneislovka už asi v 17. století, ale dnešní podoba klasicistní usedlosti s mansardovou střechou je až z druhé poloviny 18. století, přiléhající drobné hospodářské budovy pak ze století devatenáctého. Nese jméno majitelky Marie Anny Hübschmannové, která ji zdědila roku 1751 po děkanovi Josefu Václavovi von Lanckische. Od roku 1958 je kulturní památkou, v domě jsou částečně zachované trámové stropy. Dům patří soukromému majiteli.

Tejnka – Dvůr stál v oblasti současné ulice Tejnka. Původně to byl poplužní dvůr, založený ve středověku. Kolem něj vznikla celá osada zvaná Tejnka. Ves i dvůr byly v držbě břevnovského kláštera. Osada zanikla v 1. polovině 19. století a stala se součástí Břevnova. Stejně zanikl i dvůr.

Závěrka – Dvůr vznikl na konci 17. století a nejpozději na začátku 18. století a byla při něm zřízena hospoda. Vše patřilo břevnovským benediktinům. Za francouzské okupace v roce 1742 tu byla umístěna jedna ze dvou dělostřeleckých baterií, takže budovy byly značně poškozeny. Klášter Závěrku odprodal v roce 1805. Od té doby zde bylo obydlí mýtného. Odtud vzešlo pojmenování Závěrka, protože mýto bylo na noc uzavíráno. Na počátku 20. století představovalo dvůr několik budov, v nichž bydlelo několik nájemníků a živnostníků. Na konci 20. let se jednalo o prodeji Závěrky městu, k tomu však nedošlo a budovy byly postupně demolovány. Po dvorci zůstaly názvy ulic a jméno hospody Na Závěrce.

    1) Hospoda Na hrádku - jediné oko pamětníka nezůstalo                             4) Tak jdem
        suché, ale musíme dál
    2) Pan Pivovarský pro nás totiž vymaloval jinou hospodu                             5) Je to rozhodně lepší než u squatterů
    3) Starobřevnovskou krčmu                                                                           6) I Marjánka je cestou na tramvaj beznadějně opuštěná

Marjánka, Bělohorská 35 - Historická budova sloužící od roku 1808 jako zájezdní hostinec nese své jméno po hostinské Marii Zemanové známé svou dobrosrdečností. Když v roce 1862 zemřela, truchlil pro ni celý Břevnov. Po její smrti se hospoda stala proslulou dupárnou, často tu docházelo ke krvavým rvačkám vojáků s civilisty. V roce 1870 koupil podnik břevnovský starosta Jan Tellinger, jehož rodině patřil hostinec až do roku 1957. V objektu byla záložna, na jejím místě později hotel, lokál, výčep, bufet, řeznický krám, zahrádka s krytým kulečníkem a především velký taneční sál s jevištěm a galerií. Taneční sál byl v roce 1909 secesně přestavěn. Mezi známé osobnosti, které hostinec navštěvovaly, patřil například Karel Hašler (Na Marjánce, Na Marjánce tam se baletí, facka přiletí, druhá vzápětí, frajer odletí….) a Jaroslav Seifert. Za druhé světové války zde byly kanceláře a sklad uhlí. V roce 1957 byla restaurace zrušena, objekt převzal Elektropodnik, který ji změnil na skladiště. V roce 1991 byl objekt vrácen původním majitelům, ale stále chátrá.

« NAHORU
TOPlist