13. Trois vallées - Tři údolí

neděle 9. 1. 2005
navštíveny: Fuchsův statek, Malý mlýn, Šatovka, Rakařka, Zuzanka, Duchonská, Emilka, Baba, Kotlářka (97)

Pozvánka
Pojeďte s námi do Trois Vallées - lyže nebrat, zato dobrou turistickou obuv určitě. Sraz je v neděli 9. 1. na rohu Kulaťáku* a Jugoslávských partyzánů (a pak že nemůžou být kulaté obdélníky) v 13:30. A vězte, že řidič se nezakecá, v 13:41 už ani do Francie nejede nic.
*Kulaťák - Vítězné náměstí, dříve náměstí VŘSR, dříve náměstí Eduarda Beneše, dříve náměstí Branné moci (Platz der Wehrmacht), úplně nejdříve Vítězné náměstí

Jaká vycházka byla

    Zatímco Stáňa poslušně čekala na domluveném kulatém rohu (a nepřišlo jí zvláštní, že čeká sama), my zatím odjížděli do Třech údolí. Naštěstí byl autobus přistaven jen pro nás, a tak pan řidič zastavil. Díky vynucené zastávce a tomu, že jsme si po letech (dvou) pořídili na vycházku psa, doplnila Stáňa a Apina počet účastníků na magických 2 x 14. V lednovém slunci jsme v Lysolajském, Šáreckém i vltavském údolí a na kopcích nad nimi obcházeli a porovnávali usedlosti. A všichni    m u s e l i     uznat, že usedlost Zuzanka je daleko zachovalejší než Emilka, o zmalované Babě ani nemluvě. Po překonání druhého údolí jsme si dali odpolední kávičku s nesnědeným vánočním cukrovím a při pohledu do Třetího údolí jsme bouchli šampaňská nevypitá ze Silvestra (jak se to vůbec mohlo stát?). Zatímco Kužel po dvou pivech tradičně ztratil v hospodě baťůžek, nás zbylých devět ztratilo soudnost a objednávalo si jednu výbornou griotku za druhou...

Lysolaje - První dochovaná zpráva o vesnici Lysolaje pochází z roku 1225. Název obce vznikl ze staročeského spojení "štěkající liška". K Praze byla původně samostatná obec Lysolaje připojena roku 1968.

Kaplička Panny Marie Sedmibolestné - Kaplička stojí nad tzv. zázračným pramenem, který pokračuje jako poměrně znečištěný Lysolajský potok. O kapli, v které je obraz Panny Marie Sedmibolestné z roku 1863, v současné době pečují sestry Dominikánky, žijící v Lysolajích. Místní tradice věří v léčivou schopnost vody, proto je na stromě nad studánkou dřevěná tabulka s nápisem: ,,Zázračná studánka". Ovšem rozbor vody, umístěný tamtéž svědčí o opaku.

Fuchsův statek, Starodvorská 10 – První zprávu o usedlosti máme z roku 1564, kdy je uváděna jako Rodenovský dvůr, a v té době patřil Jakubu Rodenovi z Hyrcenova, kancléři knížete Lichtenštejna. Od počátku 18. století byl největším místním gruntem, později byl přebudován barokně. Roku 1809 koupil dvůr Matěj Fuchs. Fuchsův statek je rozsáhlá hospodářská usedlost do tvaru U- Zdivo v jižní části přízemí je středověké, patrová budova má valbovou střechu, stodola a sýpky mají původní průčelí, na fasádě jsou zbytky malované výzdoby. Severní brána je pozdně barokní, jižní, která byla raně barokní, zanikla na začátku 20. století. Mimořádně cenný je vinný klenutý sklep, který je jedním z nejlépe dochovaných předbělohorských vinných sklepů v Čechách.

Fotoalbum vycházky

Malý mlýn, V Šáreckém údolí 17 - Malý mlýn nebo též Šatovák leží u lesní cesty od Matěje do Šáreckého údolí. Zpráva o založení mlýna se nedochovala, ale je jistě, že vznikl někdy po třicetileté válce. K roku 1721 máme zprávu o majiteli Pavlu Malém, podle kterého je mlýn pravděpodobně nazván. V držení rodiny Malých byl až do roku 1784. Nedostatečný přítok vody z náhonu od Emilky způsobil ve druhé polovině 19. století ukončení mlynářské živnosti. Mezi roky 1890–1910 zde bratři Wolrábové vyráběli tepané bronzové předměty.

Šatovka, Šárecké údolí 74 – Základem Šatovky se stala vinice Erbovka. Roku 1673 koupil Erbovku Jan Křtitel de Chateau, malostranský měšťan a krejčí a po něm dostala nynější usedlost jméno. Nový majitel obnovil vinohrad a u lisu zbudoval nové stavení, které se v této podobě dodnes dochovalo bez výraznějších změn. Roku 1710 začal budovat na Šatovce i kapli sv. Trojice, kterou dostavěla jeho dcera, ale už v průběhu 19. století přestala sloužit svému účelu. Od poloviny 19. století sloužila usedlost jako hostinec se zahradou. Dnes je zde rozsáhlý obytný dům, kde žije několik rodin.

Rakařka, Šárecké údolí 76 – Postavena opět na místě vinic, v 17. století je zde zmiňován lis s příslušenstvím. Pojmenování Rakařka se prvně objevuje v roce 1805, snad souvisí s výskytem raků v Šáreckém potoce. Už koncem 19. století začali majitelé Rakařky odprodávat pozemky na výstavbu a ovocné sady. V roce 1935 bylo nedaleko domu, který je v soukromých rukou a dosud obydlen, postaveno koupaliště. Stavení Rakařky je patrové, dodatečně rozšířeno přístavbou. Zcela nenápadné průčelí domu obohacuje dřevěný vyřezávaný arkýř.

Zuzanka, V Šáreckém údolí 78 – Vila stojí na pozemku usedlosti Žitné. Nechal ji postavit majitel Žitné František Mráz v roce 1875. Je to jednopatrová novorenesanční vila. Z tehdejší plastické výzdoby se dochovaly dvě ženské sochy při hlavním schodišti. Vila patřila rodině Rottů. Pobývala zde spisovatelka Karolina Světlá (vlastním jménem Rottová), která do prostředí Šárky zasadila svou novelu Láska k básníkovi. Po válce byla ve vile mateřská škola, nyní je soukromá a byla nedávno renovována. Od roku 1964 podléhá památkové ochraně.

Emilka alias Duchonská, Šárecké údolí 19 - V polovině 16. století se při cestě v Šáreckém údolí nacházely dvě vinice, které byly spojeny v jednu v roce 1618. Roku 1680 se majitelem vinice stal Václav Rauch, půhončí při zemských deskách (půhon=pohnání před soud), po němž se začalo vinici nejspíše v souvislosti se zkomolením úřadu Důhonská a později Duchonská. Tento majitel založil lis a obytné stavení. Na počátku 20. století byla na pozemcích Duchonské postavena vila stejného popisného čísla Emilka.

Baba – Vinice zde byla založena v roce 1622. Roku 1650 zde majitel vinice nechal postavit letohrádek s viničným lisem. Ve čtyřicátých letech 18. století za válek o rakouské dědictví byl letohrádek pobořen bavorskými a francouzskými vojsky. Roku 1858 nechaly státní dráhy při stavbě železnice z Prahy do Podmokel zříceninu letohrádku romanticky upravit jako napodobeninu hradní zříceniny. Nechaly do ní vsadit i gotická okna. Je odtud krásný výhled na řeku Vltavu, zoologickou zahradu, Hradčany a na Ústřední čistírnu odpadních vod na Císařském ostrově.

Podbabská Sladovna - Založení sladovny iniciovala Zemědělská společnost, k níž se přidal Spolek pražských hostinských. Stavba začala roku 1872, nejdříve byla vybudována cihelna využívající místní zdroje hlíny. Její cihly byly poté využity na stavbu nové sladovny, která zahájila provoz roku 1873. V roce 1877 sladovnu koupila Marie Reiserová. Další rozšíření sladovnu čekalo po požáru v roce 1892, kdy změnila i název na První pražská sladovna M. Reiserové a synů. Vznikla největší sladovna v Evropě, roční produkce byla více než devět tisíc tun sladu, který se dodával do celého Rakousko-Uherska. Po vzniku republiky začala továrna vyrábět také farmaceutické zboží například aspirin, chloroform, morfin nebo kodein. Rozkvět továrny zastavila až druhá světová válka. Úplný konec výroby sladu způsobil v roce 1989 pokles poptávky. Provoz byl zastaven ke dni 31. 12. 1993. Poté získal areál soukromý italský investor, který přišel s projektem na výstavbu bytů. Sladovnu s hvozdy a charakteristickými tlustými cihelnými komíny s plechovými hlavicemi, přestože budova nebyla památkově chráněna, rozhodl nový majitel citlivě zakomponovat do obytného souboru. V dubnu 2003 všechny ostatní části sladovny zboural. Zbytky sladovny se ocitly pod barevnou plachtou, která měla znázorňovat fasádu po rekonstrukci. ICKM Real Estate zájemcům o koupi bytů nabízí „kouzelnou lokalitu, kde se zastavil čas, s dominantou sladovny, připomínající laskavou atmosféru Hrabalových postřižin“.

Hotel Internacionál (nyní Crowne Plaza) - Stavba vznikala v letech 1952 až 1954. Původně neměla být hotel, ale ubytovna Družba, stavba pro sovětské poradce. Projekt Františka Jeřábka počítal s hotelovými pokoji jen ve střední části, v bočních křídlech měly být garsoniéry. K vybavení domu kromě jídelen patřilo také množství zasedacích místností a tělocvična s vlastními šatnami. V průběhu stavby došlo ke změně a celá stavba se měla stát pouze hotelem. Garsoniéry se změnily na velkorysé jednolůžkové pokoje, společenské prostory hotelu mohly být využity beze změn, jen jeden prostor se jakékoliv proměně odmítal podrobit. Tělocvična sice byla upravena a pojmenována na kongresový sál, ale ještě dlouho bylo čitelné, že bar je v místech bývalého skladu žíněnek a stejně tak dlouho byly pod stropem zbytky konstrukce šplhadel a kruhů. O tvaru a umístění oken ani nemluvě. A ještě k jedné změně projektu došlo. Tehdejší ministr obrany Alexej Čepička, zeť Klementa Gottwalda a muž neomezených pravomocí měl utkvělou představu, že na slavnostní zahájení provozu hotelu přijede samotný generalissimus Stalin. Na vstupním schodišti v hotelové hale ho mělo vítat všech tehdejších 44 generálů, vždy dva na jednom schodu. V původním návrhu bylo schodů na vstupním schodišti dvacet, Čepička si však vymohl dva schody navíc - aby se na ně jeho generálové vešli. Z tohoto důvodu je středová budova v jiné úrovni než levé a pravé křídlo. Budova má 16 pater, celková výška je 88 metrů, vlastní budova měří 67 metrů. Mimořádná péče byla věnována umělecké výzdobě hotelu. Nad hlavním vchodem jsou zasazeny tři kamenné reliéfy reprezentující Mezinárodní solidaritu pracujících, Osvobození naší vlasti Sovětskou armádou a Pracovní družbu našich národů od manželů Kodymových. Na vnitřní výzdobě se podíleli malíři Cyril Bouda, Vilém Nowak a Jaroslav Gruss, v zimní zahradě je nástěnná mozaika od Maxe Švabinského. Klubovny ve třetím patře zdobí skleněné reliéfy s historickými náměty od Jaroslavy Brychtové. K luxusnímu vyznění interiérů přispělo množství umělecko–řemeslných artefaktů – především svítidla, madla, mříže a zábradlí sochaře Jaroslava Nušla. Skutečnou raritou je velký gobelín /em>Pohled na Prahu od Cyrila Boudy. Nejenže v levém dolním rohu, přibližně v místech, kde je na Malé Straně americká ambasáda, umělec pokryl jednu ze střech hvězdnatou vlajkou s pruhy, ale uprostřed se vypíná Stalinův pomník na Letné. Gobelíny s tímto pomníkem byly v celé republice údajně tři. Po odstřelení pomníku byl na dvou gobelínech pomník vypárán, tady zůstal až do našich časů. Během rekonstrukce v letech 1996-97 se podařilo zachovat poměrně značnou část původního zařízení. Železná hvězda, jejíž hmotnost činí 250 kg a měří 1,5 metru, byla v roce 1996 rozebrána a po pěti měsících opět vrácena na své místo. Jen změnila barvu, protože hotelový řetězec Holiday Inn má ve svém znaku hvězdu barvy zelené. Hotel Internacionál je zařazen na seznam kulturních památek.

Juliska – Základem Julisky se staly dvě vinice, které splynuly po roce 1620, když se jich ujal probošt Šimon Brosius, neboť původní majitelé stáli na proticísařské straně a po bitvě na Bílé hoře uprchli ze země. V 80. letech 17. století bylo na vinici zbudováno obytné stavení, pro něž se ujal po dalším majiteli, Janu Juliu Hermanovi, název Juliska. Roku 1846 byly Julisce ubrány pozemky na stavbu železniční trati. Roku 1878 se majiteli Julisky stali společníci Abraham Brandeis a Fridrich Hofman a založili zde cihelnu. Juliska byla zbořena toku 1955. Zůstala po ní jména ulic a název sportovního areálu Dukly.

Kotlářka, Na Kotlářce 9 – Základem Kotlářky byly čtyři vinice. Roku 1672 se stal majitelem kotlář Marek Schraffer, který vinici zpustošenou třicetiletou válkou, zvelebil a postavil obytný dům a hospodářská stavení. Podle jeho řemesla se usedlosti začalo říkat Kotlářka. Když roku 1840 koupila Kotlářku Františka Kressová, která zde také založila cihelnu, měla usedlost téměř dnešní podobu. Na jihovýchodě stála klasicistní brána, na jihu chlévy, na západě stodola, na severu hlavní dvoukřídlá budova s raně barokním patrovým jádrem a na východě obytné stavení. Nejstarší částí usedlosti je sklep s valenou klenbou, který pochází z konce 16. století. Po roce 1795 vznikla nová sýpka a monumentální schodiště. Od roku 1894 byla usedlost v majetku konsorcia vlastníků až do konce 2. světové války. Byla zde hlavně cihelna, v budově usedlosti bydlel správce cihelny. Jelikož byly těžbou cihlářské hlíny ohroženy hospodářské budovy, byl z důvodu statického zajištění vybudován systém opěrných cihlových zdí k zachycení svahu. Cihelna zanikla v padesátých letech a po terénních úpravách na bývalých pozemcích usedlosti byl otevřen roku 1959 Stadion mládeže. Celkově je dnes usedlost ve velmi dezolátním stavu, přestože je od roku 1964 pod památkovou ochranou.

© 2007
Autorkou projektu je Zuzana Vlachová
Webmaster Jana Vorlová