Vlachovka, Zenklova 217 – Josef Chvoj restauraci na tomto místě zakoupil od hraběte Josefa Porgese roku 1880. Zakoupená budova postupně přestala vyhovovat potřebám hospody, a tak jeho syn nechal v roce 1928 postavit současný dům. V roce 1960 restauraci rodině sebrali komunisté. Po roce 1989 ji dostala rodina Chvojova zpět. Restaurace má sál s kapacitou 200 míst, odkud se vysílal pořad „Sejdeme se na Vlachovce“. V přilehlé zahradě vznikl kemp s chatkami z velkých sudů, který si získal oblibu zejména u východoněmeckých turistů.

Vlachovka, Zenklova 225 – Nejpozději v 17. století zde byly založena vinice a roku 1720 viniční domek. Za francouzské okupace 1740 byla celá usedlost společně s vinicí zničena. Usedlost byla obnovena v roce 1775. V polovině 19. století byla postavena klasicistní dvoukřídlá budova, završená trojúhelníkovým štítem. Stojí v zahradě, kde jsou ještě patrné pozůstatky viničních staveb a je částečně obklopena zdí se starou branou a volutami. Roku 1860 usedlost koupil Josef Porges z Portheimu, na konci 19. století už patřila statkáři Josefu Chvojovi. Po první světové válce zde byla zřízena pivnice a restaurace, pak zde byla umístěno oddělení Veřejné bezpečnosti, nyní tu sídlí Policie Prahy 8. Pozdně klasicistní budova z poloviny 19. století, se dvěma křídly, jejíž celá fasáda pásově rustikována a patro navíc člení toskánské pilastry. Východní průčelí opatřeno balkonem, jižní do zahrady se sloupovým portikem.

Vavrouška, Pod Havránkou 21 – Usedlost z první poloviny 19. století. Už v roce 1840 se usedlost skládala ze dvou objektů, z obytného stavení a malé stodůlky, která později také začala sloužit jako obydlí. Až do roku 1908 byla Vavrouška součástí trojského velkostatku, dnes je v soukromých rukou. A jsou to ruce Michaela Kocába. Přistavěná věžička je jeho nahrávací studio.

Fotoalbum vycházky

Havránka, Pod Havránkou 15 – Havránka byla původně poddanský grunt, kolem roku 1600 je znám jeho držitel Martin Havránek, po němž bezpochyby získala pozdější usedlost jméno. Postupně zde vznikla usedlost s vinicí. Hned vedle původního dvora vyrostla ke konci 19. století novorenesanční vila se dvěma štíty a bohatou fasádou. Původní stará usedlost byla zbořena. Po dokončení vily v roce 1903 ji koupil Svatopluk Čech a až do své smrti v roce 1908 sem každoročně zavítal na letní byt. Vila je dodnes obývána. Stará vinice Havránka dlouho odolávala zániku, ale nakonec zanikla v první polovině 20. století.

Vila Věry Chytilové, Pod Havránkou 22 - Z vily lze vyčíst, že investorka byla dostatečně poučená ve věcech architektury (ostatně ji několik let studovala) a byla si také dostatečně vědoma toho, že má-li být výsledkem kvalitní architektura, nelze architekta znásilňovat. Dodnes se traduje, že zadání ohledně výrazu domu znělo: "aby nevypadal jako trafostanice! ". Vilu nakonec navrhl Emil Přikryl. Postavena byla v letech 1972 - 1974.

Trojský dvůr, Pod Havránkou 10 – Tento hospodářský dvůr postavili Šternberkové koncem 17. století, patrně byl založen společně se zámkem. Jeho nejstarší částí je obytný patrový dům s mansardovou střechou a střešním altánem. V první třetině 19. Století byl dvůr opatřen novou klasicistní branou a přilehlou budovou. Dvůr je památkově chráněn, dnes tu sídlí v něm Jezdecký oddíl Troja.

Císařský mlýn - S Královskou oborou sousedí Císařský mlýn s pilou, založený na sklonku 16. století. V roce 1584 ho koupili čeští stavové a darovali svému panovníkovi císaři Rudolfu II. jako poděkování za to, že přesídlil s císařským dvorem do Prahy. Na jeho příkaz zde započaly veliké stavební úpravy. Mimo hlavní budovu byla vystavěna kamenná arkádová chodba s 22 oblouky a ochozem. Hlavní funkcí byla výstavní galerie uměleckých předmětů. Také měla být zřízena stáj pro losa, kterého Rudolf II. hodlal chovat. Přestavba byla hotova v roce 1590. Císařský mlýn patřil ke skvostům rudolfinského stavitelství. V dalších letech byla v mlýně zřízena brusírna a leštírna diamantů, v níž pracoval Ottavio Miseroni (známý obraz Karla Škréty). Asi nejtajemnější stavbou byla ve skále vyhloubená grotta válcového půdorysu, skrytá pohledům zvenčí. Měla podobu krápníkové jeskyně s rybníčkem a byla unikátním architektonickým dílem v manýristickém slohu. Tato grotta byla též nazývána Rudolfovou lázní, neboť podle legendy se zde císař rád koupával, často prý v doprovodu svých dvorních dam. Ještě za Rudolfa II. byla též vystavěna brána datovaná k roku 1606 a původně označená i císařským monogramem R. Když byla v roce 1804 císařská obora otevřena veřejnosti, musel se majitel mlýna zavázat, že v letních měsících umožní přístup veřejnosti do grotty. Ve 30. letech 19. století byla podélná budova rozdělena příčkami a vedle mlýna vznikla velká papírna, v níž byl v provozu údajně první papírenský stroj v českých zemích. V roce 1862 se tady začal vyrábět první cigaretový papír v tehdejším Rakousku. Postupem času začal Císařský mlýn chátrat. Objekt dosluhoval v 70. letech 20. století jako provizorní obydlí nejnižších cenových kategorií. V roce 1989 došlo k asanaci mlýnského prostoru, dnes jsou z bývalého Císařského mlýna trosky. Z mlýna zbyly kromě vstupní brány a z císařské grotty s věžičkou jen základy zdí. Nyní začala jeho rekonstrukce, což v podstatě znamená, že bude postavena jeho replika.

Na Slamníku, Wolkerova 1 – V místech, kde dnes stojí hospoda Na Slamníku, existovala nejméně od počátku 17. století krčma zvaná Dolejší. V roce 1816 koupil hospodu Antonín Kratochvíl a zjednal si do šenku nájemce Františka Albitze, který zde pořádal tak hlučné zábavy, že byl vyhoštěn z Bubenče. Restaurace Na Slamníku existuje dodnes a je památkově chráněna od roku 1964. K původu názvu hostince: Slamník byla velikonoční slavnost pražských krejčí (podobně jako Fidlovačka byla ševcovská slavnost). První zmínky jsou o ní už v roce 1624. V 19. století se ustálila v následující podobě. Krejčí z pevného plátna střihli na slamník a pak jej tovaryši ušili a ozdobili pestrobarevnými mašlemi. Slamník byl nošen od Bruské brány do Podbaby. Když průvod dorazil na místo, máj se slamníkem byla zaražena do země a kolem ní se tancovalo.