15. Proti proudu řeky i času aneb od Husákovy usedlosti ke Karlu IV.

neděle 13. 3. 2005
navštíveny: Kazanka, vila Schück, U lisu, Popelářka, Jabloňka, Kuchyňka, Zedníková, Hercovka, Bílá skála, Rokoska, Košinka, Karel IV. (111)

Pozvánka
V neděli 13. března začínáme další cyklus 14 vycházek, tentokrát sraz v 13:40 v Holešovicích u busu do ZOO. Přijďte si, kdy chcete, ale pak nás budete honit autobusem, broděním proti proudu řeky a voláním na nedostupné mobily (Husákova usedlost není pokryta).

Jaká vycházka byla

    V neděli jsme navštívili další várku usedlostí. Mezi Mexikem a Brazílií jsme dohledali Danu Zátopkovou, prohlédli si skromnou vilku našeho předlistopadového ptáka postavenou na zbořeništi usedlosti, do Jabloňky se dobývali ze všech stran a přesto marně a navštívili S. K. Neumanna střeženého virtuálními zlými psy. Když se mnozí začali ptát, kdy už polezeme přes plot, když tu jsou Provázkovi, začali jsme dobývat Bílou skálu. Naštěstí rudé svítání a netradiční výhled na Prahu dal zapomenout na vyválení v blátě, zlomený deštník i sípavý dech.
    Stánin pokus o akci Norbert nevyšel, zato jsme se na letišti sešli s Apinou a JaVorem, která celý víkend umisťovala Čtrnáct vycházek se Čtrnáctkou na stále náš web. (Se skromností sobě vlastní musím prohlásit, že se nám ty usedlosti s Janou povedly.) A pak už následoval v rychlém sledu hřbitov, kde leží celý Svět, usedlost Hitlerjugend, gymnázium, kterému velí V. K., rodný domek doktora J. B. (nyní působícího v ÚnO), úmrtní domek básníka K. H. a salónek u největšího Čecha K. IV. sídlícího v jediném hostinci v horní Libni, který nám zachoval náš dobrotivý hospodin Náměstek.
    1) Cestou jsme navštívili i čítankové básníky - v Troji Svatopluka Čecha     4) Husákova rodinná vilka postavená na zbořeništi usedlosti
        střeženého lvem
    2) Usedlost Kazanka                                                                                     5) Na Popelářce sklízel jabka syn Boženy Němcové
    3) Být tady v srpnu 2002, tak se s Gastonem zachrání jen Provázek           6) Stoupáme uličkou Na Dlážděnce

Kazanka, Trojská 112 - Usedlost s vinicí a lisem, která byla po třicetileté válce barokně přestavěna na obytné stavení. Podélná budova o třech nestejně širokých částech je zděná s mansardovou střechou. Jádro tvoří patrová centrální část s příčným podsklepeným průjezdem na západní straně, postranní přízemní křídla vznikla později. V nice stojí soška sv. Václava. Z havarijního stavu byla rekonstruována po roce 1986. Sice znamenala záchranu před demolicí, ale na druhé straně došlo ke zničení všech starých cenných trámových stropů.

Nad Kazankou 3 - V 60. letech si mezi tréninky vlastníma rukama postavili vilu manželé Emil a Dana Zátopkovi. Paní Dana tu žije dodnes.

Vila stavitele Viktory, Nad Kazankou 9 – Novobarokní vilu si pro sebe nechal postavit stavitel a konstruktér mostů Eduard Viktora (1880-1952). Rozložitá dvoupatrová budova s výraznými vikýři v mansardovém podkroví je posazena do mírného jižního svahu. Od ulice je oddělena mohutnou opěrnou zdí zakončená balustrádou. Úspěšnému majiteli silničářské a stavení firmy byla vila vyvlastněna v roce 1948. A protože obě jeho manželství byla bezdětná, vilu si stát ponechal a je využívána jako rezidence brazilského velvyslance. Eduard Viktora se podílel na stavbě pavilonů živnostenské výstavy na holešovickém Výstavišti v roce 1908. K jeho nejznámějším dílům patří „bechyňská duha“, železobetonový železniční a silniční most z let 1926-1928, překlenující Lužnici obloukem o výšce 52 metrů.

Schückova vila, Nad Kazankou 39 - Vila projektovaná arch. Ernstem Mühlsteinem a Victorem Fürthem, postavená ve 30. letech. Majitelem byl Alexandr Schück, generální ředitel pekáren Odkolek. Spatříte tu všechny atributy funkcionalistických staveb – skeletová konstrukce, střešní terasy, pásová okna. Přízemí dominuje velká schodišťová hala, v patře jsou pokoje, knihovna a kuchyň. Vila je mistrovsky zakomponována do přírodní scenérie.

U lisu, Nad Kazankou 41 - Objekt ležel na pozemcích dvou starých vinic. U lisu a Bouchalky, které byly v 18. století spojeny v jednu pod názvem první z nich. Roku 1776 se stal majitelem Jan Václav Alfréd z Vydří a jeho rodina zde hospodařila až do 40. let 19. století, kdy se držby ujal kníže Windischgrätz a připojil usedlost k Trojskému panství. V 50. letech 19. století získal usedlost rodina Židlických a v roce 1870 rodina doktora J. B. Lambla. Lamblové zde měli oblíbené letní sídlo a patřilo jim až do roku 1972, kdy je zakoupil prezident ČSSR Gustáv Husák, který nechal usedlost jakožto nouzovou stavbu zbořit a na jejím místě vystavěl zcela novou vilu. Od konce roku 1973 přešla vila do užívání ÚV KSČ, Rezidence Gustava Husáka byla až do roku 1989 přísně střežená, celá ulice byla mimo provoz, včetně třešňového sadu v kopci nad vilou.

Popelářka, Pod Lisem 4 - Vinice Popelářka náležela k někdejší viniční soustavě, která obklopovala historické jádro Prahy a byla vytvořena za Karla IV. V 16. století náležela Jakubu Popelářovi a po něm nazvána Popelářkou. V roce 1755 už stála na Popelářce malý panský dům, kde bydlel správce vinice. Roku 1860 koupil usedlost i s celým hospodářstvím majitel Trojského zámku, kníže Windischgrätz. Jeho syn brzy prodal Popelářku Vlastenecké společnosti, která sem přestěhovala z vinohradské Kozačky Pomologický ústav a později zde založila vinařskou a ovocnářskou školu. Značné zásluhy o ní měl syn Boženy Němcové Karel, pozdější ředitel ústavu. Pomologická zahrada existovala až do 30. let 20. století, dnes zde sídlí Elektrotechnický zkušební ústav. Přední patrová budova je dvoupodlažní, severní bývalý lis je jednopatrový. Do rámce barokní výstavby patří jižní obytný trakt, do klasicistního období (někdy po roce 1830) patří přestavba severního traktu bývalého lisu se sklepem a sýpkou.

Na Dlážděnce - Dnešní ulicí Na Dlážděnce jezdíval od konce 16. století císař Rudolf II. s početným doprovodem na hony do brandýských lesů. Až do Holešovic byla trasa vcelku pohodlná, na trojském břehu, kam se panstvo přeplavilo na loďkách, však začal terén ostře stoupat směrem k Libni, cesta byla blátivá a koně mohli jen s velkými obtížemi kočáry a lovecké vozy utáhnout. Proto přikázal nejvyšší hofmistr království českého Adam z Valdštejna navozit sem kámen a cestu v délce více než 1 km vydláždit. Práce proběhly v letech 1628-29. Na konci dlážděného úseku dal Valdštejn postavit pamětní pískovcový sloup. Cesta byla v permanenci ještě po celé 17. století, pak se však vytvořila jiná komunikační síť a Dlážděnka upadla v zapomnění.

    1) Jabloňku jsme spatřili jen na fotce v Pražských usedlostech                   4) Na Hercovce bránil S. K. Neumanna před opěvovanými starými
                                                                                                                              ženami zlý pes
    2) V jedné ulici se sešel zedník - Zedníková                                                 5) Ale k pamětní desce jsme pronikli
    3) a kuchař – Kuchyňka                                                                                 6) Vydrápali jsme se na Bílou skálu a srdce inženýrů plesalo nad
                                                                                                                                odvážnými mostními konstrukcemi

Fotoalbum vycházky

Jabloňka, Na Jabloňce 1 – Název Jabloňka může mít původ v existenci nedalekých pozemků pomologické zahrady na Popelářce. Historicky je však neopodstatněný. Klasicistní letohrádek byl ještě na počátku 20. století nazýván prostě jen Zámeček, teprve později převzal místní pojmenování. Jabloňka je dvoupodlažní stavba, která získala dnešní podobu na konci 18. století. Jelikož stojí ve svahu, je hlavní průčelí patrové, zatímco zadní pouze přízemní, takže severní vstup ústí přímo do patra. Na valbové střeše je z dálky viditelná barokní věžička, do které se ukládaly dokumenty o stavbě. Na počátku 20. století vlastnil Jabloňku hostinský Mochomůrka a značnou část nemovitosti pronajímal. Po I. světové válce koupila usedlost rodina Štědrých, která zde dosud bydlí. Jabloňka je památkově chráněna od roku 1964.

Kuchyňka, Květinářská 35 – Kuchynecká vinice je doložena nejpozději v polovině 18. století, kdy patřila hradčanskému primátorovi Františku Unkofferovi. Původně viniční a zahradní usedlost vznikla v 18. století a na počátku 19. století byla empírově přestavěna. Stala se častým výletním místem Pražanů. Zahradní restaurace zde byla až do roku 1948, poté kanceláře. V 70. letech došlo k razantní přestavbě na ubytovnu ČKD Dukla Kuchyňka je rozlehlý obytný patrový dům s valbovou střechou a balkonem nad vstupem. K hlavní budově přiléhá barokní domek s mansardou.

Zedníková, Na Zedníkové 1 – Její název byl pravděpodobně odvozen od jména některého z majitelů na konci 18. století, kdy byla přestavěna na letní sídlo. Usedlost je jednoduchá patrová budova se sedlovou střechou, mírně zkosenou ve štítě. K ní je připojen přízemní přístavek s pavlačí v patře. Zedníková je soukromá a slouží jak obytný dům.

Hercovka, U Hercovky 1 – Původně zde byla vinice, na které vznikla v 18. století usedlost. Roku 1741 ji zdědila Veronika Hubatiová, později provdaná Herzogová, odtud název Hercovka. V roce 1925 byla původní obytná budova zvýšena o patro a zcela přestavěna na vilu. Z původního celku se zachovala jen část klasicistních hospodářských budov. Nová vila Hercovka je spojována s pobytem S. K. Neumanna, který zde strávil poslední dny života. Ke stému výročí spisovatelova narození v roce 1975 byla na jeho domě odhalena pamětní deska od sochaře Karla Lidického.

Bílá skála – Jde o chráněné území, které se nachází na pravém břehu řeky Vltavy v Libni. Oblast je přibližně vymezena ulicemi Povltavskou, zarostlým třešňovým sadem na jižní straně ulice Na Truhlářce a nemocnicí Bulovka. Zahrnuje dva skalnaté ostrohy Bílá skála a Koráb. Pojmenování oblasti dal román Lovci mamutů od Eduarda Štorcha.

    1) Pod námi je Libeňský ostrov                                                                   4) Když jsme vypili rudé svítání až do dna, byly útrapy výstupu zapomenuty
    2) Ivanka plesala nad rodnými mlýny a Holešovicemi,                               5) Rozkošná rokoková Rokoska
        na kterých se zřejmě vyřádila její barevná poradkyně
    3) Bílá skála je kluzká ze všech stran                                                         6) Zde leží statkář Svět - biograf, Potopa, Bondy, vítání spřáteleného
                                                                                                                            státníka - vzpomínáte?

Bulovka – Bývalá rozsáhlá usedlost se nacházela v místech, kde dnes stojí areál nemocnice na Bulovce. Jejím majitelem byl před polovinou 18. století Ferdinand Bulla, odtud název. V roce 1861 byla ve dvou objektech zřízena tkalcovna a ke konci století prodal tuto továrnu i usedlost vlastník Gustav Heitz libeňské obci pro zřízení vodárny a silnice. V letech 1913-15 byl na bývalých pozemcích Bulovky vybudován infekční pavilon, zárodek budoucí nemocnice kompletně dokončené a otevřené v roce 1931. Původní usedlost byla zbořena.

Rokoska, Zenklova 167 – Budova Rokosky stojí na hřebeni vysokého návrší v Libni. Před vybudováním Vychovatelny a modernějších budov nemocnice měl zámeček dominantní postavení a sloužil jako vyhlídkový bod – tuto funkci podtrhovala terasa na jižní straně. Nedaleko zámečku stojí bývalá kaple, postavená na konci 19. století v novobarokním slohu, která tvoří jeho součást. První stavba na vinici, která je zmiňována od 16. století, vznikla roku 1629. Na konci 17. století usedlost patřila Emanuelu Gottfriedu Rochusovi, po němž se již na začátku 18. století ujal název Rokoska. Dnešní podoba zámečku pochází z let 1783-98, kdy ho majitel Prokop Gindle nechal přestavět na letní sídlo. Roku 1883 koupilo Rokosku okresní zastupitelství v Karlíně a budova sloužila jako chudobinec. Poté zde pražská obec provozovala vychovatelnu pro zanedbanou mládež. Vychovatelna byla dokončena v roce 1907 východně od dosavadního objektu. V roce 1908 byl přilehlý špejchar adaptován na exhortní síň. Po válce se zámeček stal součástí areálu nemocnice. Jelikož se nacházela v žalostném stavu, byla v roce 1964 opravena. Byl zde ubytován nemocniční personál, po roce 1972 se zde nachází zdravotnické pracoviště. Zámeček má mansardovou střechu, zadní průčelí zdobí trojúhelníkový štít.

    1) Usedlost Košinka, Grabovka, sídlo Hitlerjugend-vše zapomenuto,           4) Karla Hlaváčka, který mezi psaním ponurých básní, předcvičoval
        dnes už letí jen Abaton                                                                                   v Sokole, chránilo samotné čínské štěstí
    2) Prvnímu soukromému obnovenému gymnáziu teď velí V. K. ml.               5) Pendolino teď jezdí Libní křížem krážem, ale Náměstkovy koleje zahubily
                                                                                                                                v Horní Libni všechny hospody až na jedinou - spřáteleného Karla IV.
    3) Další významný dům - rodný činžák dr. J. B. posléze vyměněný             6) Dnes u Karla v Libni, pozítří u Karla v Podskalí
        za poetickou Anenskou Studánku

Košinka, Na Košince 3, 1 – Vinice je zde doložena v 15. století. Před polovinou 19. století se pro usedlost ustálilo jméno Košinka, patrně podle košíkářské výroby v okolí. Roku 1875 se Košinka dostala do vlastnictví bratrů Grabů, kteří v usedlosti zřídili rozsáhlou, až k Vltavě sahající továrnu na vosková plátna. V 80. letech si Grabové vybudovali v sousedství továrny stylovou vilu s vrátnicí a celý komplex i s továrnou nechali ohradit zdí. Za druhé světové války se do Grabovy vily nastěhovala organizace Hitlerjugend, později zdravotní škola. Staré továrny nejsou využívány, usedlost byla značně přestavěna.

PORG, Lindnerova 3 – První soukromé gymnázium v Praze.

Karel Hlaváček, Podlipného 19 - Básník, významný dekadent a představitel českého symbolismu žil v letech 1874-1898. Za svého života se příliš neprosadil a celý život bojoval s finančními problémy. Působil též coby první předseda a zakládající člen Sokola v Libni. Na domě, kde bydlel, je pamětní deska. Zemřel na tuberkulózu ve 24 letech. Jeho prvotina jsou Sokolské sonety, kde oslavuje sokolský slet, nejznámější Mstivá kantiléna, kde jsou básně psány z pohledu člověka, který je ponechán napospas hladu.

Restaurace U Karla IV, Srbova 1 - Jednopatrový nárožní dům s hostincem postaven v roce 1892 pro Matěje Havlíka. K rozšíření severní části (dnešního lokálu) došlo v roce 1894. Původní hostinec se nalézal v rohové místnosti suterénu a nazýval se podle majitele domu a hostinského Františka Holuba „u Holubů“. Jako jeden z mála libeňských hostinců za celou dobu své existence nepřerušil provoz a slouží původnímu účelu dodnes. « NAHORU


TOPlist