17. Z Malešic až do Mnichova

úterý 31. 5. 2005
navštíveny: malešická usedlost, Botanická zahrada pod Táborem, Hrdlořezy, budoucí Zelené Město, Malešický park, velodrom na Třebešíně, Miramare, Bét-el, Trmalova vila, Nová Vesna, Bečvářův statek, STAN (120)

Pozvánka
A na konec tu mám jednu exkluzivní nabídku na 17. vycházku po pražských usedlostech. Mimořádná příležitost si žádá mimořádný termín, a tak z Malešic do Mnichova půjdeme uprostřed týdne v úterý 31. května. Odchod (bez akademické čtvrthodinky) je v 17 hodin z Malešického náměstí. Dostanete se tam buď 177, 195 ze Skalky nebo z Želivského busy 188, 155, 208, 239 do sídliště Malešice, odkud je to pěšky kousíček (hpap už ví).

Jaká vycházka byla

    V úterý jsme absolvovali 17. vycházku z Malešic až do Mnichova. Ještě na českém území jsem povolila jedno pivo na cestu a pak už jsme se okolo Tábora vydali zdevastovanou krajinou zdolat železnou oponu. Měli jsme s sebou i Marku za dvacet a pivo za 2,70 (neuvěřitelné, ale obojí koupené v Tescu léta Páně 2005). Nakonec jsme se přeci jen dotrmáceli do Mnichova, rovnou na Bierfest. O co byl menší pivní stan, o to byla větší ryze česká fronta na pivo.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Navštívili jsme jen dvě usedlosti, jednu na začátku našeho putování                 4) Žádná zlatá Praha, jen Barokní dvůr
    2) a druhou na konci. Zbytek cesty jsme věnovali útěku a cestování po Evropě   5) Před cestou na Západ jsem povolila běžencům jedno pivo
    3) Chcete naposled vidět zlatou Prahu?                                                                  6) Minuli jsme Tábor,

Baroko, Tomsova 13 – V místech dnešního statku vzniklo první zděné stavení roku 1687, což dodnes připomíná novodobý štítek na vjezdové bráně. Až po roce 1844 vznikly hospodářské budovy a po roce 1900 došlo ke stavbě obytné budovy (s čp. 144), která má spíše charakter vily. Nad původním obytným stavením se vypíná barokní štít s „Božím okem“. V polovině 19. století přešel statek na rod Hovorků. Nyní se o usedlost stará Vratislav Hovorka už třetí toho jména. Po roce 1948 byl statek vyvlastněn a svěřen do užívání Mototechně a Hudebnímu divadlu v Karlíně. Hovorkovi naštěstí mohli dál bydlet ve svém domě a měli tak rodinný statek pod kontrolou. Mladý Vratislav III. nevydržel devastaci letitých budov a opravoval, co se dalo - fasádu, okapy, přestože budovy mu už nepatřily. V roce 1990 byl statek Hovorkům vrácen a hned v roce 1991 byla zahájena citlivá přestavba špýcharu a hospodářské budovy na penzion. Provoz byl zahájen v prosinci 1992. V roce 1997 přibyly další pokoje a v bývalé stodole vznikla restaurace. Hotel se pyšní tím, že zde bydlela Kelly Family.

Botanická zahrada, Pod Táborem 4 - Nachází se na jihozápadním úbočí vrchu Tábor a patří střední zahradnické škole na Jarově. V místech zahrady stávala v polovině devatenáctého století usedlost Josefa Havlíčka, k níž přiléhala zelinářská zahrada a ovocný sad. Na přelomu 19. a 20. století byla zahrada přeměněna na park a usedlost na vilu. Poté se vlastníkem stal průmyslník Jirásko, který zahradu i s vilou vlastnil do konce 2. světové války. Vilu přestavěl na pseudorenesanční zámeček. Na renovaci parku se podílel významný zahradní architekt František Thomayer. Za války bylo v objektu velitelství gestapa a německý vojenský lazaret. Za války a po válce došlo ke změnám porostu náletem plevelných dřevin a úhynem některých dřevin. Zmizela i původní sochařská výzdoba. V padesátých letech objekt převzal podnik Sady, lesy a zahradnictví hlavního města Prahy. Využíval jej především k výrobním účelům, a tak park příliš udržoval. Po roce 1990 se z areálu stala školní botanická zahrada. Má i s arboretem rozlohu přibližně 7,5 ha. Nad příjezdovou cestou k zámečku byla v roce 1998 vybudována skalka s vodopádem. Ve všední dny je zahrada přístupná veřejnosti.

Fotoalbum vycházky

Hrdlořezy - Často se jméno obce spojuje s událostí z roku 1625, kdy zde byl zavražděn Jan Kapr z Kaprštejna. Rada pražských apelací, jeden z těch, kteří vyslýchali pobělohorské odsouzence před popravou na Staroměstském náměstí, a který z účasti na soudním jednání výrazně zbohatl. Koupil si několik domů v Praze a také zámek v Dolních Počernicích, jenž byl konfiskován po bitvě na Bílé hoře panu Adamu Zápskému ze Záp. Kapr se vracel z Prahy do svého zámku v Počernicích s panským knechtem a mladíkem. Když se trojice dostala do úžlabiny v Hrdlořezích, třeskla rána. Maskovaný střelec skolil knechta a druhou trefil výrostka do ramene. Mladík zasáhl komplice, ale když se snažil znovu nabít, maskovaný muž ho zastřelil stejně jako Kapra. Střelec se domníval, že chlapec je mrtvý, sundal si škrabošku a ujel směrem ku Praze. Ještě než chlapec stačil umřít, vypověděl, že maskovaným střelcem byl urozený pan Adam Zápský ze Záp. Důvod pro zákeřnou vraždu apelačního rady byl nejen konfiskát zámku, ale i to, že byl milencem jeho mladé půvabné ženy. Adam Zápský byl zajat a uvězněn na Bílé věži na Pražském hradě. Jeho milenku uvěznili ve Staroměstské radnici. Když se oba doznali ke své vině, byla Anna převezena na káře před dům pana Kapra. Mrskaje ji, došli na Staroměstské náměstí, kde mocným úderem meče naplnil mistr popravčí spravedlnost. Krutější smrtí skončil pan Adam Zápský. Kat se při popravě netrefil a do poloviny mu rozsekl hlavu. Ovšem název Hrdlořezy nesla obec již dávno předtím. Označoval zřejmě skutečně ves „hrdlořezů“ - rváčů, násilníků a lapků, kteří se skrývali v okolních hvozdech a přepadávali na stezce do Prahy povozy i kolemjdoucí.

Zelené Město – Zástavba je plánována do bývalé zahrádkářské kolonie, která se nacházela v mělkém údolí pod vrchem Třešňovky svažujícího se směrem od ulice Spojovací. Zástavba je koncipována jako soubor 28 samostatných nízkopodlažních bytových domů, doplněný dvěma objekty o jedenácti podlažích.

Malešický park – Park vznikal v letech 1967-1970. Se svými devíti hektary je největší park Prahy 10.

Velodrom na Třebešíně - Strašnickou dráhu širokou 6 metrů, dlouhou 412 metrů s dvěma klopenými zatáčkami postavil ing. Šídlo. Na tomto betonovém oválu se začalo závodit 7. září 1941 za více jak desetitisícové účasti diváků. Uvnitř klopeného oválu byla škvárová plochá dráha a hlavně hřiště fotbalové, tehdy prvoligové SK Viktorie Žižkov. To, že tato dráha byla postavena velmi rychle, zhruba za čtyři měsíce, a vlastně amatérsky se podepsalo na její životnosti. Betonový ovál se začal drobit a severní zatáčka se podélně lámala, protože pod ní klesal násep směrem k železniční trati. V roce 1951 bylo přistoupeno k rekonstrukci, při níž zaniklo fotbalové hřiště, ale naopak vznikl malý „tunel“ pod náspem ochozů atd. Další rekonstrukce se uskutečnila v letech 1966 – 1971. Je nejrychlejší drahou v ČR a jeden z nejrychlejších v „betonů“ na světě.

Gottova vila, Slunečná 21 – Vilu projektoval včetně interiéru v roce 1968 architekt Jiří Siegel. Dokončena byla v roce 1971. Siegel, coby někdejší olympijský basketbalista (skončil pátý na OH 1948 v Londýně) byl proslulý svými sportovními stavbami, z nichž nejznámější je hala na Folimance v Praze nebo sportovní areál Zadov na Šumavě. Autor dům pojal jako americký bungalov s výhledem přes bazén do údolí. Našim zeměpisným šířkám poněkud cizí stavební forma bungalovu byla příčinou toho, že si Karla Gotta jeho známí z branže dobírali a dům označovali za "motorest". Nejspíš proto také se proto později přestěhoval na Bertramku.

Hotel Miramare, Černokostelecká 11 – Pseudozámeček byl postaven jako hotel s výletní restaurací. Nechal jej postavit majitel kadeřnictví Jan Švec na přelomu 19. a 20. století. Za vzor si vzal zámek Miramare v Terstu ve stylu tudorovské novogotiky. V letech 1996–2000 stát objekt odkoupil od restituentů, postoupil jej městské části a ta předala SOU nábytkářskému.

Bét-el, Vilová 26 - Základní kámen kostela, nazývaného dříve též Betlémská kaple, byl položen v roce 1924, a po necelých pěti měsících byla stavba dokončena. Architektem metodistického kostelíka je Rudolf Sandholz. Kostelík s věžičkou nad průčelím s trojúhelníkově zaklenutými okny má nad vchodem nápis s hebrejským pojmenováním chrámu Bét-el, což česky znamená Dům boží.

Trmalova vila, Vilová 11 – Byla postavená v letech 1902 až 1903 tehdy jednatřicetiletým Janem Kotěrou pro ředitele veřejné obchodní školy Františka Trmala. Jedná se o první pražský realizovaný projekt rodinného domu od Jana Kotěry. Vila je postavena v duchu anglické moderny, avšak objevují se v ní i prvky české lidové architektury. Stavba byla postavena na tehdejší periferii města (okolní domy byly vybudovány až po druhé světové válce). Jednopatrová vilka s výraznou střechou je na průčelí ozvláštněna četnými detaily, arkýři, komíny, hrázděnými štíty a vikýři. Součástí objektu je též zahrada s roubenou kůlničkou a prostory pro hospodářská zvířata. Již za osm let v roce 1911 ji však František Trmal prodává manželům Wálkovým. V roce 1950 přechází do vlastnictví státu, který zde zřídil kulturní středisko. V letech 1998 až 2001 byla budova rekonstruována a od roku 1999 je zpřístupněna veřejnosti. V současné době vila slouží jako Kotěrovo centrum – odborné studijní zařízení s malou expozicí přibližující dílo Jana Kotěry.

Nová Vesna, V Olšinách 80 – Na jejím místě stálo kino Vesna, kde se během promítání přikládalo do kamen. Proti jeho demolici místní marně protestovali. Byla tu postavena administrativní budova MÚZO, což je název z šerého dávnověku počítačů - Mechanizační ústředna Zahraničního obchodu. Dnes zde sídlí přísně střežená centrála platebních karet pro Českou republiku. Autorem domu je Stanislav Fiala a Daniela Polubědová. Jednoduchost základního tvaru podporuje hezký motiv točitého únikového schodiště vystavěného na hlavním průčelí, které při nočním nasvícení působí jako maják.New Vesna získala titul Stavba roku 2000.

Bečvářův statek, Starostrašnická 16 – Nejvýznamnější ze zdejších usedlostí i zásluhou velikosti pozemkové držby. Obytná budova byla postavena kolem roku 1830, čemuž odpovídá i klasicistní vzhled. V roce 1862 získal usedlost Tomáš Bečvář, po němž dvůr nese pojmenování. Po roce 1945 se majitelem objektu stala pražská obec, která zde zřídila byty, a hospodářské části využíval Státní statek Praha. V sedmdesátých letech byl objekt opraven pro Artcentrum, stáje a stodoly se staly výstavními halami. Statek byl znovu opravován v devadesátých letech, dnes tu sídlí Oriflame. Při stavbě metra byla ulice V Olšinách nad tunelem metra zvednuta a Bečvářův statek se tak „ztratil“ pod úrovní terénu. Ostatní strašnické statky a usedlosti byly zbourány.

STAN - 1. Strašnická zahradní restaurace, V Olšinách - Zastřešené zahradní restauraci s dalším venkovním prostorem o celkové ploše 600 metrů. Z komentářů: „STAN = strašnická Mekka, kde se schází veškerá omladina z okolí, nejvíce studenti blízkého gymnázia Voděradská, kde se STAN stal kultem. Ano, i já mezi ně patřím a na otevření STANu jsem se těšil již od jeho zavření. Pivo nic moc, obsluha a prostředí taky, ale ta atmosféra!“ A jedna stížnost: “Na pivko budete stát frontu. Nesmí se tam ani kouřit tráva, musíte ven - ze stanu!“

© 2007
Autorkou projektu je Zuzana Vlachová
Webmaster Jana Vorlová