17a. Víkend uprostřed týdne

středa 7. 9. 2005
navštíveny Mrázovka, Nikolajka, Blaženka, Popelka, Dolní Palata, Horní Palata, Spiritka, Ladronka (124)

Pozvánka
Ve středu 7.září si uděláme víkend uprostřed týdne. Když jsme vloni v listopadu sledovali stopy squatterů, slíbili jsme si před opravovanou Ladronkou, že se sem vrátíme. A protože sliby se maj´ plnit nejen o vánocích, ale hlavně, když to jde, půjdeme čerstvě otevřenou Ladronku otestovat. Sraz žen a doufám i mužů před Ženskými domovy je v 16:14. Ti, co se domnívají, že jsou v práci nepostradatelní, mohou dorazit rovnou na Pláň po šesté.

Jaká vycházka byla

    Tak jsme si udělali víkend uprostřed týdne. Na sraz před Ženské domovy dorazila kromě ostřílených žen i jedna vycházková panna. Některé usedlosti jsme si zopakovali, některé v bujné vegetaci vůbec nespatřili, ale za to před vilou Karla Gotta jsme se vyfotili i s božským Kájou. Spatřili jsme nově stavěnou synagogu, národní bezpečnost v pivovaru a u hřbitova se sešli s Lenkou, Bubu, strašidlem a jedním pivem. Po soaré před Psycho už nás čekala prosluněná pláň, kde naše výprava kličkující mezi bruslaři vypadala opravdu bizarně. A co teprve když jsme snesli lavičky ze širokého okolí a ke stolu pro šest se nás namačkalo dvacet. I když bez dvou za dvacet, protože Bubu si odešel vypít svou pitoMost někam jinam a Ivana Č. rovnou z Ladronky dojednala, že jí v Pivní galerii po zavírací době nejen prodali lahváče Lobkovice, ale ještě ji odvezli taxíkem domů. (A tak dnes může ve škole s ředitelem slavit místně příslušnými lahváči a Čapajev zase ostrouhá.) A my jsme se zatím v podvečer a večer kochali opravenou Ladronkou, výhledy na smrákající se Prahu, a zatímco jsme vychutnávali pivo, kolem nás neúnavně pomatenci kroužili a kroužili a jestli se nesrazili, tak tam krouží dodnes.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Ženy vyrážejí z Ženských domovů do světa                                           4) Dohledali jsme Mrázovku
    2) Před Gottovou vilou jsme se vyfotili s božským Kájou (Provázkem)       5) Nikolajku v džungli
    3) Bylo i opáčko z usedlostí, tohle je kupříkladu Hřebenka zepředu           6) Bude to hotel nebo zase synagoga?

Mrázovka, Ostrovského 34 - Mrázovka, která dal jméno celé oblasti a několika ulicím, byla původně usedlost. V polovině 19. století ji koupila Pražsko-smíchovská společnost k vyrábění strojních cihel a místo dostalo název V Cihelnách. Mrázovkou se od té doby nazývá dělnická osada, lidově označovaná díky terasovitému rozložení jednopatrových dvojdomků jako Betlém. Kolonie dělníků Ringhofferových závodů z roku 1870 měla čtyři prohnuté uličky. Na stavbě kolonie se podíleli podnikatelé ze Smíchova a Holešovic: Dormitzer, Przibram, Portheim, Ringhoffer a Ritter. V obou podlažích domu bylo po dvou bytech s kuchyní, pokojem a suchým záchodem. Dělnické domky byly i přes snahu o jejich zachování zbořeny v 80. letech 20. století. Původní usedlost se nyní nachází na cestičce vedoucí z ulice U Nikolajky kolem zimního stadionu. Obytná patrová budova s rovnou střechou je stále obydlena, kolem čtvercového dvora stojí stodola a chlévy se sedlovou a valbovou střechou.

Nikolajka, U Nikolajky čp. 174 - Na místě tehdejší vinice nechal na konci 17. století postavit JUDr. Antonín František Nikolai – adjunkt finančních úřadů, lichtenštejnský, eggenberský a schwarzenberský rada obytný dům. Dům, který od té doby nese jeho jméno, mu patřil až do roku 1710. Usedlost byla v 18. století radikálně přestavěna. V roce 1860 získala pozdně klasicistní vzhled, který si uchovala dodnes. Budova, jež byla zvýšena po stranách o jedno patro, má valbovou střechu a v průčelí balkon na hranolových pilířích. Místnosti v přízemí jsou valeně zaklenuty. V zahradě stojí kaplička s plechovou stříškou, v jejímž výklenku stojí dřevěná socha Panny Marie. Nikolajka je od roku 1964 památkově chráněna. V současné době je opravena a jsou v ní byty.

Blaženka, U Blaženky 1 - Stojí na viničních pozemcích starší usedlosti. Něžný název Blaženka se začal používat až na konci 19. století a to pro vilu, kterou údajně nechal v letech 1874 - 1876 postavit východočeský statkář Koldínský pro svého syna Aloise. Alois Koldínský to dotáhl na poslance říšského sněmu za Mladočechy a hlavně na starostu Smíchova. Byl zetěm Pavla Švandy ze Semčic a pro jeho divadlo napsal snad právě na Blažence i několik her. Hostem na Blažence býval i básník Jaroslav Vrchlický a zavítal sem opakovaně i prezident Masaryk. V roce 1992 byla budova vrácena původním majitelům a prošla celkovou rekonstrukcí. Dnes slouží jako hotel Blaženka a restaurace "Le Lapin Bleu".

Vila, Nad Bertramkou 18 - Zlatý slavík Karel Gott se na pražskou Bertramku nastěhoval před více než třiceti lety. Opustil Strašnice a i s rodiči se zabydlel ve vile ve stylu art deco.

Fotoalbum vycházky

Popelka, Na Popelce 12 – Vinice Popelka je zřejmě středověkého založení, ale prvně se tento název objevuje až roku 1704. Obecně se tvrdí, že byla v majetku Popelů z Lobkovic, ale doklady o tom nejsou, stejně jako o tom, že zde pobýval Zdeněk Popel z Lobkovic, manžel Polyxeny z Lobkovic. Před polovinou 18. století to byla usedlost o mnoho hospodářských a obytných budovách. Jednu z budov zakoupila Izraelská obec košířská a zřídila zde židovskou modlitebnu. Kolem roku 1900 původní usedlost zanikla a byla nahrazena novými budovami. Z původní Popelky se dochovala pouze sala terrena konce 18. století, do svahu vsazená stavba na oválném půdorysu. Stavba je ve špatném stavu a zcela zarostlá křovím.

Parostrojní pivovar Košíře - Tradice výroby piva v Košířích může mít hluboké kořeny. Chmelnice je zde totiž datována už k roku 1587. Kdy byl založen skutečný pivovar není přesně známo, ale bylo to někdy kolem roku 1800. Původně stál ovšem na jiném místě. Na současné místo se přesunul na počátku 30. let 19. století. Největšího rozkvětu dosáhl pivovar kolem roku 1880, kdy jej koupil košířský starosta Alexandr Lanner. Výstav se vyšplhal až na 40 000 hl piva desetistupňového a tmavého jedenáctistupňového. Po smrti Lannera roku 1905 vedla podnik jeho žena, původem maďarská šlechtična. Katastrofou byla 1. světová válka, kdy výstav klesl pod polovinu předválečného výstavu. Uvažovalo se o fúzi s nuselským pivovarem, ale nedošlo k ní a Staropramen svou rozpínavostí pivovar zničil. Když roku 1934 výroba košířského piva skončila, většinu místních restaurací ovšem získal krušovický pivovar. V pivovaru udělal svou stáčírnu lahvového piva a sklad. Původní varnu koupil Lobkowiczký pivovar ve Vysokém Chlumci, kde po úpravách slouží dodnes. V letech 1957-1963 patřil bývalý pivovar národnímu podniku Pražským cukrárnám a sodovkárnám, v letech 1963-1994 byl majetek převeden na Elektropodnik hl. m. Prahy. Citlivě zrekonstruovaná nemovitost dnes patří ECM Real Estate Investment. V objektu sídlí Národní bezpečnostní úřad.

Malostranský hřbitov, Plzeňská – Hřbitov byl založen současně se špitálem při morové epidemii roku 1680. V té době vznikla i kaple Narození Panny Marie. Jako pohřebiště se se hřbitov využíval i při dalších epidemiích v letech 1713-1714 a 1771-1772. Původní špitální kapli nahradila v roce 1724 kaple Nejsvětější Trojice, zbudována podle plánů I. K. Dientzenhofera – stavitel je zde i pohřben. Po zákazu císaře Josefa II. pohřbívat mrtvé uvnitř města, sloužil hřbitov od roku 1786 pro Malou Stranu, Hradčany i Smíchov. Hřbitov byl oficiálně zrušen roku 1884. Naproti Malostranskému hřbitovu sídlil v první polovině 20. let Zvěřinův hostinec, vyhledávaný zvláště literáty. Jednou vzrušila přilehlé ulice pověst, že na hřbitově straší. A právě proti hostinci se strašidlo zjevovalo! Zásluhou velkého mystifikátora Haška se senzační zpráva rozšířila po celé Praze a přilákala spoustu zvědavců. „Stoly a židle se vynášely před dům na chodník a u piva se pod širým nebem čekalo na půlnoc a strašidlo,“ zapsal František Langer. „Nejvíc zákazníků přilákala reklama Haškova, který o strašidle propašoval zprávičky až do denních novin. Mezi stoly o něm začal konat i přednášky. A tím způsobil konec prosperity i hospody. Hospodskému bylo zakázáno vynášet stoly ven a venku čepovat. Prý pro srocování a útoky, které se vedly proti pražskému magistrátu, hlavně proti jeho hřbitovní správě, že nedovede nebožtíkům zajistit posmrtný klid…“ Po roce 1910 měl bý hřbitov zlikvidován, ale díky protestům Klubu za starou Prahu k tomu nedošlo. Přesto dvakrát utrpěl, v roce 1921 a 1951, kdy posunuli severní ohradní zeď a zrušili hroby při ohradní zdi, aby se mohla rozšířit Plzeňská ulice. Cenné náhrobky a hroby slavných naštěstí zůstaly. Jsou zde pochováni pěvkyně Josefina Dušková, malíři Antonín a Václav Mánesové, Adolf Kosárek, Vincenc Morstadt.

Dolní Palata, Holečkova 48 – Vinice byla zvána též Malá Pernikářka podle zaměstnání majitele Šimona Wayse, který ji koupil v roce 1568. V průběhu doby zde byla postavena menší obytná budova a dvě hospodářská stavení. Do 20. let 20. století zbyla jen obytná budova, i ta byla částečně zbourána a získala novodobý vzhled.

Milada Horáková, Zapova 3 - Na pamětní desce je nápis: „Zde žila JUDr. Milada Horáková (1901-1950) poslankyně Národního shromáždění, která za svobodu a demokracii položila život.“ Deska byla odhalena 1992.

Horní Palata, U Nesypky 28 – Jméno Palata pochází z latinského Pallatium, což znamená „královský majetek“. Budova usedlosti Palata je prostá zděná jednopatrová stavba s vysokou sedlovou střechou a půvabnou hranolovou věžičkou. Alois Klár vybudoval Klárův ústav slepců na dnešním Klárově. Nápadu jeho vnuka Rudolfa Klára na vybudování nového ústavu zde na Smíchově se chopila Česká spořitelna, která roku 1899 zakoupila pozemek u Palaty a vybudovala Zaopatřovací ústav pro staré a práce neschopné slepce podle projektu architekta Augustina Elhenického. Budova v novorenesančním slohu byla stavebně dokončena v roce 1893 a ihned přijala 42 chovanců. Byla slavnostně otevřena v roce 1895 za osobní účasti císaře Františka Josefa I. Dokonce byla k jeho poctě nazvána Francisco-Josefinum, pojmenování se vsak nevžilo a ústav se nadále říkalo Palata. V Palatě je ústav pro nevidomé, s jedinou přestávkou tří let za okupace, kdy ústav zabrala NSDAP. Koncem 90. let 20. století byl zchátralý ústav rozšířen a lépe přizpůsoben nevidomým s významnou finanční pomoci nizozemské vlády. V okolí ústavu je hezky anglicky park s jezírkem.

Spiritka, Atletická 11 - Usedlost byla původně klášterní usedlost s rozsáhlými vinicemi, o nichž máme první zmínky z konce 16. století. Podle někdejšího majitele byla nejprve zvána Gayerkou, v 18. století podle hrabat z Bubnu také Bubnovkou. Od nich ji zakoupil Jan Spirit, který ji vlastnil v letech 1766-72 a dal jí barokní podobu. Na severu historicky tvoří usedlost patrová obytná budova s pavlačí, na jihu sýpka, na východě stodola a chlévy. Na jihu a západě byly vstupní brány. Současnou podobu už nemůžeme považovat za příliš autentickou. Usedlost v 19. století posloužila jako cihelna, která fungovala ještě před druhou světovou válkou. Po válce zde hospodařil Státní statek hl. m. Prahy. V letech 1982-88 byla uskutečněna rekonstrukce na hotel a kongresové středisko pro potřeby Ministerstva vnitra ČR, Policie ČR a Hasičského záchranného sboru ČR.

Ladronka, Tomanova 1 - Na místě dnešní usedlosti stál původně viniční lis ze 14. století založený Karlem IV. V roce 1688 prodal baron Švihovský pozemky hraběti Filipu Ferdinandovi de la Crone, lidově z Ladronu. Právě po něm měla být usedlost pojmenována, jiný výklad odvozuje název z italského slova "ladrone" (lupič). Hrabě nechal na pozemcích vybudovat zájezdní hostinec, který byl v provozu až do 2. poloviny 19. století. Po změnách v silniční síti hostinec zanikl. Celé tehdejší panství bylo velmi rozlehlé, patřila do něj i smíchovská usedlost Ladronka v ulici Pod Kotlářkou. Na počátku 18. století koupil usedlost od vdovy po Ladronovi velkopřevor řádu Maltézských rytířů, hrabě Volf Pötting z Persingu, jehož rod je úzce spjat s nedalekou usedlostí Petynka. Řádu maltézských rytířů patřila usedlost až do roku 1922, poté přešla do majetku hl. m. Prahy. Obytná budova pochází zřejmě z 18. století, v 19. století byla upravena do dnešní podoby. Nejvýraznější je obytné stavení, protáhlá stavba s vysokou valbovou střechou. Hlavní severní frontu průčelí dotvářel zastřešený vjezd do dvora, který byl po 2. světové válce pro havarijní stav zdemolován. Celý komplex je vybudován z opuky z blízkého lomu. Ve 30. letech zde byly vybudovány chudinské byty, po válce tu sídlily Sady, lesy, zahradnictví. V roce 1977 byly v už tak chátrajícím objektu, o který se nikdo nestaral, sklady. Ačkoli byla usedlost prohlášena v roce 1964 kulturní památkou, areál dál chátral. V roce 1993 ho obsadili squatteři s cílem vybudovat zde Autonomní kulturně sociální centrum. Ti se pak o usedlost v rámci svých omezených finančních možností starali. Centrum nekomerční kultury fungovalo až do listopadu 2000, kdy byli squatteři násilně vystěhováni městskou policií. V roce 2003 začala rekonstrukce za 74 milionů korun, která byla dokončena v roce 2004, a v září 2005 zde bylo otevřeno nové kulturně-společenské centrum. Značných změn doznal i přiléhající park, ve kterém byl postaven asfaltový bruslařský okruh dlouhý 3400 metrů.

© 2007
Autorkou projektu je Zuzana Vlachová
Webmaster Jana Vorlová