18. Z Ameriky dolů nahoru dolů nahoru po schodišti do sklepa band

neděle 9. 10. 2005
navštíveny: Amerika, nemocnice u Apolináře, Albertov, Hlavův ústav, Bělka, Neumanka, Klaudiánka, Podolský dvůr, Dobeška (129)

Pozvánka
Když máme teď tak natrénované ty slovenské kopce, tak pro nás bude hračka 18. procházka po usedlostech "Z Ameriky nahoru dolů nahoru po schodišti do sklepa". Sraz je na Pavláku u Lékařského domu v neděli 9. 10. v 13:14.

Jaká vycházka byla

    V neděli jsme si na usedlostech vybrali krásné počasí za Stezku. Ještě, že jsme vycházku 3x dolů, 3x nahoru po schodech z Ameriky do Sklepa absolvovali těsně po tréninku na slovenských horách (Ostatně Provázci nestačili shodit ze zad ani baťohy). V Americe bylo ještě blaze, potkali jsme Japonce. Ale pak už jsem musela neustále čelit ideologickým úchylkám. Hanka nás chtěla zavléct do blázince, Lenka do kolejí Albertov, všechny matky do svého ústavu v Podolí a do toho nás na hřebenovce po vyšehradských hradbách zdálky lákala do svých útrob Bělka. My jsme si ale dali vrcholové pivo v hospodě, o jejíž existenci nevěděl ani domorodec Luděk ze salaše na úpatí.
    Na Kavčích horách jsme prošli okolo hradby České televize - ještě větší moloch než jsme čekali a odolali jsme i pokušení skočit seshora do bazénu v Praze 4 Podolí. Když jsme minuli Žluté lázně, začalo jít do tuhého. Poslední schody nahoru už jsem brala po dvou v předstihu, aby mne supící dámy neukamenovaly ostrými slovy. Ovšem nejslavnější stavební buňka v Praze a výhled z nejnižší a nejmladší pražské rozhledny podpořená šampusem z vlastních zásob mně opět umožnily zařadit se do jejich řad. Co všechno se dokáže vydávat za usedlost nám předvedlo divadlo Sklep ve svém dvouletkovém kohoutku. U baru na sebe Jarmila, tedy vlastně Jitka Součková prozradila, že má totiž dneska narozeniny, a tak si po zbytek velmi pozdního odpoledne na nás Brusel posvítil, jak zase hodujeme za cizí.

Amerika aneb Michnův letohrádek, Ke Karlovu - Barokní předměstská vilu nechal v letech 1717–1720 nechal vystavět Jan Václav, hrabě Michna z Vacínova. Autor této vily byl Kilián Ignác Dientzenhofer. V roce 1729 vilu prodal Michna i se zahradou Karlu Josefu Desfoursovi. V následujících letech byla ještě několikrát prodána. Po roce 1826 byla ve vile zřízena zahradní restaurace Amerika. Roku 1843 ji koupilo město Praha, od té doby sloužila různým účelům – sídlilo zde dívčí gymnázium Minerva, které vzniklo roku 1890 na popud Elišky Krásnohorské, býval tu chudinský ústav; na zahradě se pásl dobytek, sídlilo tu Muzeum školních pomůcek. Po druhé světové válce se vila dostala do správy Společnosti Antonína Dvořáka, která v něm zřídila Muzeum Antonína Dvořáka, jež v ní sídlí dodnes. Mezi jinými předměty je zde také faksimile rukopisné partitury slavné symfonie č. 9, e-moll, op. 95, zvané Novosvětská, kterou Dvořák dobyl skutečnou Ameriku, a tak je umístění jeho muzea v té pražské opravdu příhodné. Nádvoří a zahrada letohrádku jsou doplněny sochami z dílny sochaře Matyáše Bernarda Brauna, které pocházejí z období kolem roku 1730. V jednom ze dvou zahradních domků prožila dětství významná česká herečka Růžena Nasková, která byla členkou Národního divadla v letech 1907–1948.

Nemocnice U Apolináře, Apolinářská - Budova nemocnice U Apolináře byla vystavěna jako moderní porodnice na popud hraběte Františka Thun-Hohensteina z důvodu nevyhovujících hygienických podmínek stávajících zařízení v Praze. Pro vypracování projektu měl hrabě šťastnou ruku a pověřil jím českého architekta Josefa Hlávku. Ten po prostudování lékařské literatury o porodnictví navrhl čtvercový půdorys objektu se čtyřkřídlým jádrem a s obdélným vnitřním nádvořím. Moderní pavilonový systém umožňoval v případě potřeby jednotlivá oddělení zcela izolovat. Byla zde zřízena i dvě tajná luxusní oddělení se zvláštními vchody přímo z ulice, kde mohly v tajnosti porodit i ženy bohatých šlechtických a měšťanských rodin, když neplánovaně otěhotněly. Fasáda porodnice je z režných cihel a sokl a kružby kolem oken jsou kamenné. Budova, která byla otevřena roku 1875, byla prvním účelovým a na svoji dobu moderním porodnickým zařízením v Čechách a řadila se mezi první ústavy tohoto druhu v Evropě. Součástí budovy Zemské porodnice je kaple sv. Kříže.

Jedová chýše, Apolinářská – Hospoda zde stávala dříve než kostel sv. Apolináře ze 14. století. Jedová chýše se snad jmenovala proto, poněvadž se tu scházeli medici, kteří měli co činit s jedy. V 19. století se tu konaly bujaré večírky německých studentů a jméno tak mohlo skutečně vzniknout díky jodoformovým tanečním věnečkům. Vypráví se i poněkud morbidní historka o dvou opilých nosičích mrtvol. Ze vzteku, že s nimi žádná nechce do kola, prý vytáhli z rakve ženské tělo a s mrtvou sami tancovali. My známe Jedovou chýši hlavně ze seriálu Hříšní lidé města pražského. Když se v Praze něco šustlo, tak páni detektivové navštívili Jedovou chýši, aby zjistili, co na to pražská galérka. Někdy před svou smrtí v roce 1927 zakoupil Jedovou chýši nám známý psychiatr Antonín Heveroch a nechal dům zbourat. Dnes na jejím místě stojí funkcionalistický dům č. p. 455, který vlastní rodina hudebního skladatele Ladislava Štaidla.

Hlavův ústav, Studničkova 2 – Budova, postavená v letech 1913 až 1921, se svou podobou jako první vymanila z historizující linie dosavadní albertovské výstavby, což dokazuje její půdorys ve tvaru J. Rovněž jako první ze staveb univerzitního areálu alespoň částečně respektovala svažitý terén. Puristická budova je proslulá pitevními sály, které jako půlkruhové rizality vystupují ze severní stěny ústavu. Je to promyšlené umístění, skrz severní okna přichází do sálů to nejpříhodnější světlo pro pitvání. Jméno budova získala po Jaroslavu Hlavovi, zakladateli patologicko-anatomického ústavu. Za asistence Josefa Thomayera pitval Bedřicha Smetanu, ale neměli odvahu prozradit národu, na co Mistr zemřel. Jaroslav Hlava opustil v roce 1924 svůj ústav stylově. Po selhání srdce, způsobeném rozedmou plic, svěřil své tělo do rukou čtyř kolegů patologů. Kdo by chtěl vidět, jak Jaroslav Hlava vypadal před pitvou, může si ho prohlédnout na pilíři u zadní části budovy. Jako kamenná socha tu sedí hned vedle okna.

Kubistický dům, Neklanova 30 - Stavbu domu si objednal stavitel a obratný podnikatel František Hodek. Působil v městské radě, kde v roce 1910 prosazoval rychlé získání hradebních pozemků na Vyšehradě a výstavbu činžovních domů. Posléze se stal členem magistrátní komise, dozírající na uskutečnění tohoto plánu a jedním z majitelů vyšehradských pozemků. Svěřil Chocholovi návrh trojdomu na Rašínově nábřeží na svém pozemku a posléze i návrh tohoto činžovního domu. Jeho výběr nebyl náhodný. Chochol byl nejen zaměstnancem stavebního úřadu hlavního města Prahy, ale i působil v Klubu Za Starou Prahu. Tento klub patřil k velice aktivním ochráncům vyšehradského prostředí a bránil rozparcelování a nové výstavbě. V roce 1911 vydal zemský výbor zákon o povinném souladu novostaveb s jejich prostředím. Chochol tak mohl po praktické stránce obhájit svůj názor na ochranu barokní citadely v kontextu s moderní architekturou. Dům byl dokončen na jaře 1914. V březnu ještě žádal Hodek architekta o změnu podoby některých detailů dveří, ale odezvy se nedočkal. Chochol již v té době ztratil o kubismus zájem, který byl podle jeho pozdějších vyjádření jen „přechodným vzrušením dobovým“. Nejreprezentativnější obytné pokoje jsou pětiboké. U tvaru balkónů je patrný odkaz k lomeným pětibokým bastionům vyšehradské pevnosti.

Bělka, Na Bučance 13 - Usedlost založil po roce 1800 právník a univerzitní profesor dr. Josef Buček z Heraltic. Purkmistr Václav Bělský odkoupil Bučánku roku 1853 a nechal si vedle postavit romantizující vilu. Budova Bučánky zanikla, vila Bělka stojí dosud. Po válce se stala rezidencí britského velvyslanectví, dnes je v soukromém vlastnictví. Ve svahu nad Nuselským údolím jsou zachovány i zbytky terasovité zahrady.

Ústav pro péči o matku a dítě, Podolské nábřeží 36 – Myšlenkou na založení českého léčebného ústavu se český chirurg a rentgenolog Rudolf Jedlička zabýval už od roku 1909. Vybudovat takový ústav z veřejných prostředků nebylo tehdy možné, a tak se úkolu ujal soukromý kapitál především z lékařských kruhů. Hlavním garantem zůstal profesor Jedlička. Budovu navrhl architekt prof. Ing. Rudolf Kříženecký. Dostavěn byl roku 1914 krátce před vypuknutím války, proto zde byla nejdříve vojenská nemocnice. Sanatorium sloužilo z větší části bohatším pacientům. 5. ledna 1923 sem byl převezen ministr financí Alois Rašín, kterého postřelil atentátník před jeho domem v Žitné. O svůj život zde marně bojoval do 18. února. Také zde zemřel v roce 1933 průkopník českého sportu Josef Rössler-Ořovský, který poslední léta bydlel přímo pod sanatoriem v Yacht klubu. A do třetice zde zemřel i houslista Jan Kubelík. Roku 1925 bylo založeno porodnické oddělení a to už bylo dostupné širším vrstvám. Vlastní Ústav pro péči o matku a dítě byl založen v roce 1951 a působí zde dodnes.

Fotoalbum vycházky

Neumanka, U Podolského sanatoria 3 – Usedlost Neumanka je nyní součástí areálu podolské porodnice. Jde o klasicizující budovu s valbovou střechou. Od roku 1887 patřila cukrovarníku Urbánkovi, k němuž jezdila na letní byt vnučka, pozdější spisovatelka Anna Marie Tilschová.

Klaudiánka, Na Klaudiánce 6 - V této oblasti byla vinice vyšehradské kapituly a na ní byl před rokem 1843 vystavěn dvorec. Později došlo k jeho přestavbě na výletní restauraci, která byla již zrušena. Dům prošel rekonstrukcí a je z ní obytný dům.

Televizní středisko Kavčí hory, Na Hřebenech II. 4 – Televizní budova podle projektu architekta Jiřího Holého se začala stavět v roce 1962. První stavby byly dokončeny v roce 1970. Budova televizních novin vznikla v letech 1975-78. Výstavba celého centra trvala přes 35 let. Technologie televizní výroby, ale i společenské poměry se během té doby natolik změnily, že na prahu 21. století mediální analytik Milan Šmíd konstatoval: „Velké Kavčí hory jsou dnes pomníkem představ o televizi v šedesátých letech. Jak ukázal příklad komerčních televizí, k vysílání dnes stačí kvalitní režijní a odbavovací pracoviště doplněné dvěma pohotovými studii – pro zpravodajství a talkshow. Zbytek se dá vytvořit mimo dům, přesunem techniky do kterékoliv haly nebo libovolnou divadelní scénu. Rozsáhlý komplex je dnes jen přítěží“.

Podolský profil a plavecký stadion Podolí - Jde o bývalý stěnový lom. První zmínky o těžbě vápence byly zaznamenány už roku 1770, kdy byly zároveň popsány i první zkameněliny. Těžba byla definitivně ukončena v roce 1941. Svahy byly delší dobu nezarostlé a až do 50. let 20. století na nich pásly ovce a kozy. Výstavba plaveckého stadionu Podolí v lomu začala v roce 1959. Do provozu byl bazén podle návrhu Richarda Podzemného uveden v roce 1965. Zahrnuje krytý padesátimetrový bazén a dva venkovní bazény, 50 a 33 metrů dlouhý. Od otevření byl celý areál Podolský profil oplocen, aby lidé nepronikali k bazénu bez zaplacení. V roce 2009 byl vystaven plot nový, oddělující plavecký stadion od Podolského profilu ve spodní části, a tak byl starý plot odstraněn a Podolský profil byl zpřístupněn veřejnosti. Díky atomovým krytům, které měly za minulého režimu vzniknout v horní části přírodní památky i z důvodu blízkosti areálu České televize, se nezastavěla ani její horní část. Přírodní památka Podolský profil byla vyhlášena v roce 1988, chlubí se mj. tím, že je zde zaznamenáno 491 druhů motýlů.

Podolský dvůr, Jeremenkova 9 – Tento dvůr je jediný dnes dochovaný z několika místních usedlostí v kdysi samostatné osadě Dvorce. Je to obytné stavení z konce 18. století s novobarokní fasádou, kterou získal při přestavbě 1870-80. Přilehlé hospodářské budovy byly zbořeny v roce 1966. Dům je památkově chráněn od roku 1964.

Rodinný dům, Na Dobešce 1 - Tento dům je jedinou realizovanou stavbou Jana Kaplického v Čechách. Byl postaven v roce 1969 na objednávku malíře Františka Dvořáka. Stavba, kterou vedl a prováděl sám majitel, probíhala v době, kdy Kaplický opustil Československo a natrvalo se usadil v zahraničí. Nenápadná vilka, která z ulice vypadá spíš jako zahradní chatka, úplně zaniká mezi okolními vilami. Je totiž zapuštěná do klesajícího svahu a její přízemí se otevírá na uměle navezenou zahradní terasu.

Vyhlídka, Branické skály - Autorem dva metry vysoké dřevěné vyhlídkové tribuny je architekt a herec David Vávra.

Dobeška, Jasná I 6 - Bývalá hospodářská usedlost pojmenována podle pravděpodobně některého majitele. Poslední léta zde byl opuštěný kulturní dům, v polovině roku 2000 došlo k jeho rekonstrukci a nyní zde sídlí divadlo Sklep. Barbora Lašťovková a její Pražské usedlosti je důvěryhodný zdroj, ale když spatříte tento kohoutek, začnete o usedlostním původu silně pochybovat.

Maroldova vila, Stará cesta 15 - Pozdně klasicistní jednopatrová vila s portikem ze druhé poloviny 19. století je zasazená ve skalnatém terénu nad Vltavou. Do rodiny své pozdější ženy sem docházel malíř Luděk Marold.

© 2007
Autorkou projektu je Zuzana Vlachová
Webmaster Jana Vorlová