Záběhlická usedlost, Na Vinobraní 38 – Tato bezejmenná viniční usedlost s novorenesanční fasádou dnes působí spíše jako malý zámeček a tento dojem je ještě umocněn její polohou na kopci. Jádro bývalé usedlosti je barokní z konce 18. století, dnešní stav pochází z přestaveb na přelomu 18. a 19. století a ve druhé polovině 19. století. Budova stojí v ještě dnes rozlehlé zahradě. V domě se zachovaly viniční sklepy, které jsou ojedinělou památkou na pražském území. Objekt je v soukromém vlastnictví, od roku 1964 podléhá památkové ochraně.

Hamerský rybník – Vznikl okolo roku 1770. Při bagrování v roce 1960 byly na dně rybníka nalezeny zbytky tvrze Václava IV., která byla zničena za husitských válek roku 1420 a posléze rybníkem zatopena.

Kostel Narození Panny Marie - Je původně románský kostel z první poloviny 12. století. V 19. století došlo ke zničení původní románské věže úderem blesku, proto byla v letech 1876-1880 nahrazena novou věží v pseudorománském slohu.

Lechovický sklípek – Byl vybudovaný z bývalé ledárny záběhlického pivovaru. Většinu své existence však sloužil jako sklad, např. v roce 1943 jako sklad třaskavin, po válce sklad plynových masek CO, později jako sklad zeleniny a brambor. V roce 1996 získali štolu manželé Kalašovi a vybudovali vinný sklep s portálem. Sklep je třicet dva metrů dlouhý a pět metrů široký.

Fotoalbum vycházky

Záběhlický zámek - Na místě zámku stávala nejméně od konce 14. století druhá záběhlická tvrz. V 17. století byla přestavena na zámek. Roku 1886 vyhořel a byl obnoven, na počátku 20. století byl znovu zpustlý. V roce 1907 jej zakoupil velkostatkář Václav Černý a opravil. Za dob socialismu byla zeď zámecké zahrady pobořená a zahrada volně přístupná. Nyní jsou zámek i zahrada pro veřejnost nepřístupné. V zámku jsou kanceláře a sklady.

Práče - Jádrem osady je zámek Práče, býval tam též pivovar, mlýn a hospodářský dvůr. Zámek se nachází východně od práčské návsi, západně se nachází areál s budovou bývalého mlýna v jižní části a bývalého pivovaru v severní části. V areálu mlýna a pivovaru sídlí podnik Lesy hlavního města Prahy. Pivovar byl v provozu do roku 1936, část pivovaru s hvozdem byla zbořena někdy koncem 80. let 20. století. Při Práčské ulici stojí osamoceně sýpka a vedle ní výklenková kaplička se sochou svatého Jana Nepomuckého.

Zámek Práče - Byl postaven krátce před rokem 1710 v místech původní tvrze z roku 1407, která byla už roce 1597 uváděna jako pustá. Tehdy se stal zámek rezidencí malostranských dominikánů kláštera sv. Máří Magdaleny. Po zrušení kláštera v roce 1784 koupil Práče Josef Meissner. Jeho rodina je vlastnila do roku 1867. Koncem 19. století a v letech 1910 a 1969-1970 byl zámek upravován. V době poslední rekonstrukce v něm sídlil Státní statek hlavního města Prahy, který v něm měl zázemí přilehlého zelinářsko-zahradnického komplexu. U zámku je dnes vybetonovaný rybníček, spíše požární nádrž. K zámku přiléhá zámecký park, který v posledních desítkách let nebyl udržovaný.

Toulcův dvůr, Kubatova 1 – Ves Hostivař je poprvé v pramenech připomínána k roku 1068 a zdejší tvrz je doložena roku 1364. V roce 1569 koupil statek purkrabí Čeněk Míčan a tehdy byl proveden odhad k prodeji tvrze. Ve výčtu je vyjmenován dvojnásobně dlouhý špejchar a maštale na deset koní. Od té doby patřila Hostivař až do poloviny 19. století ke statkům pražského purkrabství. Roku 1608 za sporů císaře Rudolfa s bratrem Matyášem ležel v Hostivaři pětisethlavý oddíl Matyášova vojska a při té příležitosti byl statek samozřejmě vydrancován. K dalším škodám došlo při švédském vpádu roku 1639. Od roku 1818 byl nájemcem dvora Kristián Clam-Gallas. Od 70. let 19. století byl dvůr v pronájmu akciové společnosti První česká rafinerie cukru v Modřanech, která se o dvůr velmi dobře starala. Posledním zemědělsky hospodařícím nájemcem zemského (po první světové válce zestátněného) hospodářského dvora byl pan František Toulec. Po něm nese dvůr jméno. V roce 1977 byl tzv. zámeček opraven. Později ve statku sídlil Státní statek hl. města Prahy. Od roku 1994 zde sídlí ekologické centrum, které slouží k ekologické výchově dětí. Majitelem objektů a pozemků i hlavním financovatelem rekonstrukcí a provozu je Praha. Provozovatelem je Zájmové sdružení Toulcův dvůr, které má areál od města pronajatý na 50 let. Areál je volně přístupný každý den. Toulcův dvůr je rozsáhlá zemědělská usedlost, v jejíž struktuře je obsažen pozůstatek středověké hostivařské tvrze. Význam Toulcova dvora je spíše urbanistický než uměleckohistorický. Koncový západní trakt sloužil v polovině 19. století jako obydlí šafáře. Severní křídlo tvoří špejchar jako jediná jednopatrová budova. Západní díl dvora uzavírá zámeček, postavený před rokem 1780. Zbytky původní tvrze lze nalézt v objektu, který dnes slouží jako skladiště.

Kostel Stětí sv. Jana Křtitele, Hostivař - Pochází z poloviny 13. století, někteří badatelé však předpokládají, že by apsida mohla být pozůstatkem starší svatyně, snad až z 11. století. Existenci staršího kostela by nasvědčoval nález dvou hrobů starších než současný kostel při jeho jižní stěně. Dnešní podoba kostela je výsledkem úprav v 19. století. V severní stěně lodi je zazděný pozdně gotický portál, v němž je vsazen renesanční reliéfní náhrobek jakési „urozené paní Anny”, zřejmě z druhé poloviny 16. století. Dřevěná zvonice, označovaná za jednu z nejstarších dochovaných v Čechách, pochází pravděpodobně z 16. století. V jejím sousedství je zděná brána bývalého hřbitova. U kostela stojí patrová fara č. p. 21 a stará hostivařská škola č. p. 84 z roku 1840. Roku 1993 byla prohlášena Stará Hostivař, představující na území Prahy ojediněle zachovalý soubor zlidovělé architektury venkovského charakteru, památkovou zónou.

Hostivařské statky, K Horkám - Nejcennějším urbanistickým celkem je soubor starých selských statků a mlýnů při ulici K Horkám. Jde o Koukalův statek č. p. 47 - dnes hotel Selský dvůr, statek Černých č. p. 46 s pěknou, dnes zazděnou branou, pravděpodobně nejstarší statek Dolejší mlýn č. p. 16. Jeho dnešní podoba pochází z 19. století, vstupní průčelí má klasicistní ráz. Sýpka je na štítě datována 1904. Celý areál prošel kompletní rekonstrukcí v roce 2004. Dále je zde Dvořákův statek č. p. 19, dnes značně přestavěný, na němž se 1858 narodil a žil katolický básník a spisovatel František Xaver Dvořák. Původ minimálně některých ze statků lze hledat již ve 14. století, jejich dnešní podoba pochází vesměs z přelomu 18. a 19. či z první poloviny 19. století. Celý soubor je bohužel znehodnocený ohromným dopravním provozem na přilehlé ulici K Horkám.

Švehlův statek č. p. 45 - Je největší z hostivařských usedlostí. K areálu patří i Švehlův mlýn č. p. 44 a dříve k němu patřily ještě dva domy zbořené v sedmdesátých letech 20. století při rozšiřování silnice. Roku 1861 koupil statek Antonín Švehla starší, který byl po třicet let hostivařským starostou. Jeho syn Antonín Švehla mladší se zde v roce 1873 narodil, hospodařil a žil až do své smrti roku 1933. Na zahradě je dodnes mohutný dub, pod nímž Antonín Švehla sedával s prezidentem T. G Masarykem, který za ním v počátcích českého státu jezdíval. Svou veřejnou činnost zahájil Švehla ve dvaceti letech, když založil v roce 1893 v Hostivaři Sokol a po dvacet let byl i jeho starostou. V roce 1903 přenechal vedení statku manželce a už se jen plně věnoval politické činnosti v agrární straně. Švehla dovedl vždy správně odhadnout situaci a prozíravě určit pro agrární stranu nejvhodnější politickou linii. Například probojoval koncepci agrární strany jako strany malozemědělské. Projevilo se to v požadavku všeobecného volebního práva, z něhož Švehla přes veškerý odpor starých vůdců učinil v roce 1905 hlavní heslo strany. Další vývoj ukázal, že právě to byla pro agrárníky cesta k získání masového vlivu. Ač neměl akademické vzdělání (vychodil pouze čtyři třídy gymnázia), vynikal v řešení praktických politických otázek. S despektem hleděl Švehla na nepraktické “ryzí“ intelektuály i módně levě laděné umělce, jejichž valnou většinu přitahoval Hrad jako můra světlo. Když se dověděl, že jistý skladatel  zamýšlí zkomponovat operu o Jánošíkovi, vybuchl: „Ať dají pokoj s těmi loupežníky. Kdyby raději někdo napsal operu o četnících!“ Když před Švehlou jednou Karel Čapek prohodil, že dát národ dohromady znamená omezit stranictví, vybuchl: „Vy jste taky jeden z těch intelektuálů, kteří kážou o svobodě a demokracii a při tom by chtěli vyhodit strany. Odstranit strany, to je právě zásada diktatury, ale demokracie znamená strany.“ Švehla byl v první vládě od roku 1918 ministrem vnitra a v letech 1922-29 (s krátkou přestávkou v roce 1926) ministerským předsedou. I když Švehla raději jednal v pozadí a byl mistrem politické dohody i kompromisu, pokud bylo třeba, své mínění vyslovil veřejně a důrazně, přičemž zájem státu byl u něj vždy na prvním místě. Švehla se celou vahou své osobnosti zasadil o nelehké znovuzvolení T. G. Masaryka v roce 1927. Svolal výkonný výbor své strany, ve kterém zasedali i Masarykovi odpůrci, a zahájil schůzi slovy: „Zahajuji poradu, k níž vás všechny vítám. Podívejte se však napřed na tyhle moje ruce. Těma dám pořádných pár facek každému, kdo jenom cekne, že máme volit za prezidenta někoho jiného než Masaryka.“ Uznával práci a zásluhy Edvarda Beneše, ale měl k němu i řadu kritických výhrad. Dokonce měl o Benešovi říct, že je neštěstím republiky a jeho politika povede národ do zkázy. To mu Beneš nikdy nezapomněl a to i předznamenalo zákaz agrární strany po 2. válce. I Masaryk, který neochvějně protěžoval po celou první republiku Beneše (Beneš byl nestranickým ministrem zahraničí, premiérem úřednické vlády v roce 1926, a dokonce ministrem zahraničí za národní socialisty, přestože tato strana byla tou dobou stranou opoziční), zanevřel na Švehlu a od roku 1927, kdy Švehla onemocněl, až do jeho smrti v roce 1933 se s ním přestal stýkat a do Hostivaře už nepřijel. Masaryk často vyjadřoval přesvědčení, že prozřetelnost stávala při jeho boku. Je to patrné i z tohoto citátu: „Kolik věcí se rozřešilo beze mne v té nejlepší chvíli. Rašín, který padl za oběť atentátu roku 1923, ba i Švehla (vyřazený z politiky nemoci v roce 1927), zmizeli v době, kdy to bylo třeba.“ Všechny citáty jsou čerpány z knihy Boj o Hrad Antonína Klimka.

Busta Antonína Švehly, parčík na rohu ulic Švehlova a Pražská - Bronzová busta hostivařského rodáka Antonína Švehly (1873 - 1933) byla odhalena v roce 2001 a je dílem akademického sochaře Jana Bartoše.