Na Chumberku, Kamýcká 153 - Stará suchdolská hospoda, která je dnes zchátralá, dostala název podle události v roce 1866. Tehdy byl v Suchdole umístěn pruský oddíl pěchoty a baterie dělostřelectva. V hospodě byli ubytováni důstojníci. Jelikož pěšáci i dělostřelci patřili k vojsku generála Humberta, začalo se od té doby říkat hospodě „Na Chumberku“. Dnes je tímto názvem označována celá oblast kolem hospody.

Brandejsův statek, Dvorská 1 – Ves Suchdol je doložená už ve 13. století a nejpozději k roku 1423 zde existovalo sídlo majitele, a to již v místech dnešního čp. 1. Ve 20. letech 16. století se stali majiteli Suchdola Budovcové z Budova. Na konci 16. století vzniklo renesanční jádro dnešního dvora, v přízemí jsou tři místnosti s dvěma páry lunet, v patře se zachoval úsek zdiva se sgrafity. Před třicetiletou válkou byl dvůr tvořen obytnou částí ve tvaru U, západní křídlo už zabíral pivovar, který je spolehlivě doložen v roce 1648. V roce 1678 byl prodán benediktskému klášteru v Emauzích a ten jej podržel 250 let. V roce 1822 vypukl ničivý požár, při kterém shořel veškerý nábytek a uhořely i dvě správcovy sestry. Poté byl za dva roky klasicistně přestavěn. V roce 1866 pronajali benediktini statek rodině Brandejsů a ta zde hospodařila 30 let. Vilém a později Alexandr nejen statek stavebně upravovali, ale věnovali se i mecenášské činnosti. Zvali na zámeček pozdější významné umělce - Ženíška, Brožíka, Myslbeka, který zde dokonce podle hřebce Tigra z Brandejsovy stáje modeloval sochu koně pro jezdecký pomník knížete Václava. Mikoláš Aleš přijel k Brandejsům na čtrnáctidenní letní pobyt a zůstal tu tři roky. V letech 1877-79 vytvořil v Suchdole většinu svých olejů (zřejmě mecenáš kromě stravy platil i barvy). Zajímavou kapitolou Alšova suchdolského pobytu je jeho účast na soutěži k výzdobě interiérů Národního divadla. Aleš nejprve o své účasti uvažoval, nakonec ji však odmítl. Teprve na důrazné naléhání Alexandra Brandejse svůj názor změnil. Brandejs poté nechal zapřáhnout do své bryčky a zčerstva s Alšem zajel do Prahy pro podmínky soutěže. K té se Aleš spojil s Fratiškem Ženíškem a jejich návrh "Okřídlená paleta" zvítězil. Po Brandejsově odchodu se nájemci střídali, po válce se majitelem stala obec Lichoceves. Bohužel stavby nebyly od té doby udržovány a začalo postupné chátrání, které trvá dosud. V roce 1963 se zřítila část stáje, v 70. letech bylo potřeba opravit střechu jižního křídla, stávající věžička byla stržena a vznikl dnešní krov bez věže. Od roku 1978 je správcem statku Vysoká škola zemědělská.

Kaple sv. Václava, Suchdol - V roce 1680 postihla morová rána pražská města včetně okolí, tedy i Suchdola. Suchdolští nebožtíci byli pochováni na morovém hřbitově. V roce 1704 nechal na hřbitově rychtář Martin Ježek postavit zděnou zvonici jako díkuvzdání za zažehnání morové rány. V roce 1755 byla přestavěna na kapli. Za císaře Josefa II. v roce 1786 byla kaple zrušena a brzy zpustla. V roce 1807 zakoupil kapli mlynář Karel Trojan a dal ji opravit. Hřbitov je upraven pro pochovávání řeholníků emauzského kláštera.

Kozí hřbety - Skalnatý buližníkový hřeben na okraji Suchdola podél hranice Únětic je dlouhý přibližně 800 metrů.

Fotoalbum vycházky

Trojanův mlýn - Mlýn na Únětickém potoce byl nejstarší a největší mlýn v Suchdole. Jeho existence je doložena nejpozději na konci 13. století. Ke konci 17. století byl jednokolový mlýn rozšířen, přesto sloužil jen Emauzskému klášteru. Kolem roku 1730 přešel mlýn do majetku rodiny Trojanů, která nechala postavit i druhý Zadní Tůmův mlýn. Roku 1857 se však Trojanovi dostali do finančních potíží a museli mlýn prodat. Poté tu byla zřízena pekárna, která byla v provozu až do první světové války. V roce 1922 nový majitel upravil vodní nádrž na koupaliště a mlýn na hospodu, kterou nazval U Trojanů, na paměť majitelů z 18. století. Mlýn byl zcela zrušen roku 1942 přestavěním na byty, na památku zůstalo pouze vodní kolo. Po roce 1945 zde byla nějaký čas v provozu výletní restaurace. V roce 1972 tu byl natočen desetidílný televizní seriál Byli jednou dva písaři režiséra Jána Roháče jako volná adaptace románu francouzského spisovatele Gustava Flauberta Bouvard a Pécuchet. Scénář napsal Jaroslav Dietl. Seriál je z velké části postaven na improvizaci dvou hlavních postav v podání Jiřího Sováka a Miroslava Horníčka. Po natáčení mlýn dál chátral. Dnes je opět opraven a obydlen.

Tůmův mlýn -– Malý mlýn o jenom kole byl postaven kolem roku 1730 majitelem většího mlýna Filipem Trojanem a jeho rodině náležel sto let. V roce 1830 koupil mlýn Josef Tůma. Po něm taky dostal mlýn jméno. V roce 1878 mlýn vyhořel a nový majitel ho přestavěl mlýn na tři malé byty. Zde bydlel pekař, který pekl v Trojanově mlýně. Po druhé světové válce koupila mlýn obec, která zde původně chtěla zřídit obecní koupaliště. Zdivo stavení bylo tak zchátralé, že bylo nutno strhnout střechu. Mlýn už nikdo neobnovil a dnes již není patrné, kde stával.

Spálený mlýn čp. 26 -– Tento mlýn postavil v letech 1786-87 hostinský Jan Burda se svým synem na pozemcích koupených od Emauzského kláštera. Po několika měsících provozu mlýn z neznámých důvodů vyhořel a začalo se mu říkat Spálený. Mlýn zůstal spáleništěm až do roku 1813, kdy byl uveden do provozu Burdovou dcerou Annou. V polovině 19. století postavil nájemce mlýna Karel Grill ve dvoře továrnu na mýdlo. Továrna značně znečišťovala vodu potoka, šířila nepříjemný zápach a za velmi podezřelých okolností roku 1880 vyhořela. Obnova továrny nebyla povolena, ale v provozu zůstal mlýn. Ke konci století v něm byla zřízena pekárna. Spálený mlýn opět vyhořel v roce 1904 po zásahu bleskem. Nebyl již opraven, zrušena byla i pekárna. Po roce 1918 zde majitel vybudoval zájezdní hotel. Dnes jsou ze zbytků Spáleného mlýna obytné budovy.

Restaurace Maxmiliánka -- Stála na konci Roztok a počátku Tichého údolí. Restaurace dostala jméno podle Maxmiliána I. Mexického, císaře popraveného povstalci v roce 1867 a bratra císaře Františka Josefa I. Celý areál se skládal z několika objektů. Zajímavý byl restaurační pavilon postavený v letech 1898 ve švýcarském stylu. V letech 1903-1923 provozoval restauraci ve své době velmi uznávaný Karel Šindelář a restaurace se stala místem, kde se scházeli významní lidé. V roce 1924 byl postaven podle návrhu Antonína Landy dvoupatrový hotel s terasou a velkým sálem. Restaurace byla v provozu do konce 90. let 20. století, kdy byla zavřena. V následujících letech zkázu dokonali bezdomovci, kteří zde několikrát způsobili požár.

Vinné sklepy, Roztoky - Nachází se tu „pravý“ moravský vinný sklep. Hned po revoluci v roce 1990 koupil Ludvík Šlancar od města sklep na konci Roztok. Vstupní část sklepa s propadlým stropem byla zavalena hlínou, po prokopání se do další části byla objevena lanovka na zboží a kamenité schodiště do spodního sklepa. Spodní sklep 6 metrů pod terénem byl zanesen zeminou, kamením a zbytky produktů minulých nájemců – roztocké penicilínky (tuby s penicilinem z 50. let) a Zeleniny Praha (hromady shnilých brambor a zelí). Ze sklepa vyvezlo odpad deset nákladních aut. Ze zrušeného provozu Českých vinařských závodů koupil krásné dřevěné sudy. Sudy byly rozebrány na jednotlivé dužiny a pak následně sestaveny přímo ve sklepě v Tichém údolí. Byla zprovozněna malá kuchyň, zbudována pergola a začal provoz vinárny. Vinný sklípek se sem docela hodí, nejen kvůli atmosféře, ale i kvůli tradici. Od dávných dob se totiž v údolí Únětického potoka nacházely vinice, které zanikly až v devatenáctém století.