21. Usedlosti za velkou ohradou z paneláků

neděle 29. 1. 2006
navštíveny: usedlosti Stodůlek - Kačabův a Havlůjův statek, ostatní bezejmenné, Centrální park, Sluneční náměstí, sv. Prokop, Asuán, Hemrovy skály, kostel sv. Vavřince v Butovicích, jinonická usedlost, jinonický zámek (137)

Pozvánka
V sobotu 28.1. si dopřejeme hudbu ještě asi o pět let starší, hity konce padesátých let budou znít v podolských kolejích na Děkance od půl sedmé. No a co s načatým víkendem, než jít v neděli na 21. vycházku po usedlostech. "Usedlosti za velkou ohradou z paneláků" začneme na stanici metra B Stodůlky přesně ve 13 hodin.

Jaká vycházka byla

    V neděli jsme si zřejmě měli vzít na vycházku brusle a obrat o svršky nějakou polární výpravu. Za velkou ohradou z paneláků jsme kromě usedlostí narazili na led a mráz. Po okruhu po stodůleckých usedlostech č.p. 1 - 33 (naštěstí některé prozíravě, abychom neumrzli, zbourali) jsme si museli dát první horký rum u místního Mlejna. Pak už jsme - někteří dokonce závistivě - sledovali bruslaře a dohadovali se, zda pod tubusem metra vidíme Brueghela, Brechela nebo úhledný český brajgl. Další krátké ohřátí nám poskytl sklad civilní obrany, kde si pan Pivovarský uprostřed vojenské vřavy už osm let čte, co si sám do Pivního kurýra napsal.
    Po obhlídce Slunečního náměstí jsme zase sklouzli mezi bruslaře a vydrápali se nad prokopskou rasovnu. Vrchol dobyt, rum dopit. Pak už jsme jen sváděli boj o holý život a nezlámané krčky na ledu pod Vavřinec, na Vavřinec a k jinonickému rybníčku. Zámecká restaurace nabídla symetrických 6+6+6 míst u stolů, ovšem záhy jsme zjistili, že hostinská místnost zřejmě nemá sloužit ke konzumaci, ale k zamražení. A tak jakmile náš šéf (kterého fantóm pražské techniky Servít vyhodil z pružnosti a pevnosti dokonce dvakrát) zřídil v ledovém koutku fotografickou laboratoř a vytiskl fotky z právě proběhlé vycházky, prchli jsme domů, do Podolí, do lékárny a hlavně ke kamnům.
    1) Na startu nám usedlostní mafie přejmenovala na naši počest ulici.       4) A támhle U kašny je zastrčený další
        Grazia, padre
    2) Hned za prvním panelákem jsme objevili barokní skvost                       5) Barokní bránu nám zakrývá modrý oř
    3) A druhý                                                                                                   6) 27. usedlost ve Stodůlkách se dokonce tváří jako tvrz

Stodůlecké usedlosti, K Brance 5, Kovářova čp. 10, 32, 33 – Stodůlky jsou doloženy již k roku 1159, kdy byly majetkem johanitů. V roce 1429 se natrvalo dostaly do držby pražského purkrabství. Všechny tři statky najdeme na stodůlecké návsi a máme je doloženy k roku 1568. Statek čp. 10 vlastnil na konci třicetileté války Jindřich Hamonil, který byl zavražděn vojáky, a jelikož neměl potomky, spadl grunt jako odúmrť na vrchnost. Na počátku 18. století koupil grunt Jiří Kejha a jeho potomkům patří dodnes. Čp. 10 je patrový, z opuky zděný dům, v jehož přízemí západního dílu býval chlév a v patře sýpka. Budovy usedlosti obklopovaly ze tří stran dvůr, ze čtvrté byla stodola. Na severní straně stojí dům se zahradou, v jejíž ohradní zdi byla umístěna kaplička, obrácená do návsi. Při výstavbě Jihozápadního Města v roce 1979 byla více jak polovina statku zbourána – památka musela ustoupit výstavbě nového sídliště. Zůstala jen obytná budova, brána, maštal a zahrada se zdí a klasicistní kapličkou. Na východní straně návsi stojí usedlost čp. 32. Za třicetileté války to byl největší stodůlecký statek. Roku 1690 koupil usedlost Matěj Hříbek a jeho rodině pak patřil 130 let. Poslední Hříbek prodal usedlost Jakubovi Havlůjů, jehož nástupci zde zůstali do současnosti. Dnešní podobu získal statek po požárech v 17. století. Je to jednopatrové stavení, vpředu obytné, vzadu spojené s hospodářskou částí. Hodnotná je klasicistní brána z roku 1801, v přízemí budovy barokní interiéry s valenými klenbami a v prvním patře štukový strop. Sousední statek čp. 33 vlastnil rod Kačabů od roku 1686 do 1773, kdy se Ludmila Kačabová provdala do blízké Ruzyně do rodiny Kubrů. (Kubrův statek). Z bývalé selské usedlosti zbylo patrové obytné stavení se zbytky pozdně klasicistní výzdoby, patrová hospodářská budova a na jižní straně stavení se sedlovou střechou. Celý komplex prošel úpravami jednak v polovině 19. století a později v polovině 20. století.

Usedlost čp 11 - Grunt vlastnila od roku rodina Tůmova. V majetku rodu Tůmů zůstal statek až do 20. století. Kolem roku 1950 jej převzalo JZD a statek pustl, poté byl prodán Metrostavu, kterému měl sloužit jako dělnická ubytovna. Z původní historické usedlosti vznikl v letech 1986 – 1987 obytný areál Branka. Přestavba Branky se odehrála společně s výstavbou metra trasy B. Areál Branky dnes tvoří devět řadových rodinných domů a obytný dům s jedenácti byty. Architektům se podařilo zachovat komorní ráz s centrálním dvorkem a vstupní branou s obrázkem Panny Marie v průčelí.

    1) Uff, usedlosti máme z krku, tak teď do něj můžeme klidně nalejt grog   4) Kdo první objeví autoportrét Pivovarského?
    2) Hlásí se první Brueghel, v pozadí stodůlecký kostel, který dozoroval     5) Nečekaný vítěz kvízu
        první půlku našeho klouzání
    3) Nejdřív Němec, pak zas Rus a sklad plynových masek, teď tu               6) Ale zpátky do lůna přírody
        zaplaťpánbu vládne Gambrinus

Fotoalbum vycházky

Centrální park – Rozprostírá se severně od sídliště Lužiny v údolí Prokopského potoka. Má rozlohu 39,12 ha. Park se začal budovat již v 80. letech 20. století, ale hlavních úprav se dočkal až v letech 2001 a 2002. Po úpravě terénu byly vytvořeny dva chovné rybníky (retenční nádrže) a umělý meandr navazující na hráz Nepomuckého rybníka. Název rybníka je podle sochy svatého Jana Nepomuckého z bílého pískovce, kterou vytvořil Petr Veselý. Přes údolí a park vede most metra architekta V. Krause, který překonává údolí Prokopského potoka až 17 metrů nad terénem a spojuje stanice Hůrka a Lužiny. Je dlouhý 375 metrů a jeho okna se při vjezdu postupně zvětšují, aby nedocházelo k oslnění cestujících. Metro bylo zprovozněno v roce 1994.

Jihozápadní Město - Jihozápadní Město je označení pro komplex sídlišť v Praze 13, který má přes 50 000 obyvatel. Realizovaný návrh Jihozápadního Města vypracoval architekt Ivo Oberstein. V návrhu z roku 1968 byly obytné čtvrtě navrženy jako „korálky navlečené na trasu metra“ tak, že 70% obyvatel nebylo od metra vzdáleno dále než 8 minut chůze. Tyto stanice se pak staly důležitými místy ve středu obytné zástavby. Zástavba byla rozdělena do lokalit Stodůlky, Lužiny, Nové Butovice a Velká Ohrada, které byly navrženy jako samostatné, urbanisticky svébytné městské celky. Mezi nimi, v mělkém údolí Prokopského potoka, jež bylo označeno jako nevhodné pro stavby, byl dobrý základ pro vybudování parku. V tomto projektu se také zrodila rohová sekce (90°) paneláků a sekce s úhlem 135°. Díky tomu vznikly vnitrobloky, které lidé nazvali rondely. Jejich výhodou je nepřítomnost aut. V roce 1976 byla zahájena výstavba inženýrských sítí, stavělo se od západu, obytným souborem Stodůlky, kam se první lidé nastěhovali v roce 1982.

Pivnice Bunkr, Zázvorkova 25 – Pivnice vznikla ze skladu civilní obrany. Původní funkce inspirovala pana Pivovarského k výzdobě interiéru vojenskou tématikou.

    1) Brueghel pod tubusem metra                                                                   4) Sluneční náměstí ve slunci
    2) To už není Brueghel, tohle už je čistý surrealismus                                 5) Takhle vypadal svatý Prokop až do šedesátých let
    3) Pokus o zlidštění sídliště. Jedna K, dvě K, tři K, ježišmarjá                     6) A takhle vypadá nyní
        vždyť je jich víc než sedm

Radnice Prahy 13, Sluneční náměstí - Základní kámen ke stavbě byl položen v roce 2001. Atypická šestipodlažní oválná budova podle projektu ing. arch. Miloše Haaseho se skleněnou věžovitou nástavbou, kde jsou i hodiny, začala sloužit v roce 2003.

Komunitní centrum sv. Prokopa, Sluneční náměstí - Základní kámen byl položen 25. prosince 1999. Zadavatelem stavby byla římskokatolická farnost u kostela sv. Jakuba Staršího ve Stodůlkách, projektantem Jiran Kohout. Realizace stavby proběhla v letech 2000 - 2001. Nekonají se zde pouze bohoslužby, ale i koncerty a probíhá tu mnoho dalších kulturních aktivit. Název byl předem dán, komunitní centrum nahradilo kostel sv. Prokopa, který stál nad lomem na nejvyšším bodě nad Prokopským údolím. Známý poutní kostel, postavený v roce 1712, byl v důsledku těžby vápence v šedesátých letech zbourán.

    1) Saint Exupéry - místo modré země modrá radnice a modrý věžák         4) Opět zvítězil duch nad hmotou, i bez maček jsme se ocitli nad bruslaři
    2) Už jsme zase zpátky v trochu zvlněném Holandsku                               5) i nad Rasem
    3) Terénní vložka. Tak jsme se konečně dočkali!                                        6) Jak to v knihách Barrande píše, zdolali jsme i sopku

Pítko, Sluneční náměstí - Pítko je umístěno pod vzdušným pavilonem na cihlových sloupech. Sochařka Marta Taberyová ozdobila jednotlivé sloupy keramickými obrazy s výjevy z Malého prince od Antoina de Saint Exuperyho. Pítko je funkční.

Asuán - Retenční nádrž byla postavena v osmdesátých letech 20. století v souvislosti s výstavbou sídlišť Stodůlky, Lužiny a Velká Ohrada. Nádrž je napájena vodami z Prokopského potoka.

Hemrovy skály - Jsou utvářeny staršími vulkanickými horninami, které v siluru, asi před 430 mil. let, vyvřely na mořském dně a vytvořily podmořskou sopku, jejíž vrchol dosahoval až k hladině. Na dně tehdejšího moře se vytvořil hřeben dlouhý kolem 5 km a vysoký 200 – 300 metrů nad mořské dno. Protože svah Hemrových skal je jen málo přikryt vegetací, vyniká nápadně tmavá barva sopečných láv. Pod skálou je zřícenina rasovny.

    1) Doklouzali jsme pod Vavřinec                                                               4) Takhle rustikálně to na jinonickém zámečku už nebude vypadat dlouho
    2) Ha ty svatý Vavřinečku, stojíš na pěkným kopečku                               5) Už leze!
       - většina výpravy odmítla diretissimu
    3) Bruslilo se i na jinonickém plivátku před jinonickou usedlostí               6) Doba ledová je doba ledová, i když hezky osvětlená

Kostel sv. Vavřince - Kostel stojí na návrší nad Butovicemi. Je to malá svatyně původně románská, asi ze 12. století. Prostá polokruhová apsida byla v roce 1894 přístavbou na straně západní zvětšena téměř o polovinu původní délky.

Jinonická usedlost, U Jinonického rybníčku 1 – Jinonice patří k nejstarším osadám na území Prahy, existovaly již v 11. století. Ves patřila vyšehradské kapitule, od husitství pak Starému Městu. Od konce 17. století se dostaly na více než 150 let do držby Schwarzenberků. V Jinonicích se dochovala jediná památkově chráněná usedlost. Sestává z obytné jednopatrové budovy na severní straně dvora a čtyř hospodářských novodobě upravených staveb. Klasicistní obytná budova má zajímavou barevně řešenou fasádu a nádvorní pavlač na dvou pilířích, v lichoběžníkovém štítu je letopočet 1791. Je stále obývána.

Jinonický zámek, K Vidouli 1 - Původně na místě zámku stál dvorec, o kterém je první zmínka již z roku 1088. Ten však byl za třicetileté války zpustošen. Po odeznění války se osada Jinonice dostala do rukou Pavla Michny z Vacínova. Právě on je zakladatelem zámku. Později vzniklý hospodářský dvorec a zámeček v roce 1685 přestavěl Jan Adolf Schwarzenberg (pískovcový rodový erb je dodnes nad vstupním portálem). V roce 1815 zde proběhly klasicistní úpravy. Do roku 1945 zámek vlastnili Schwarzenberkové, poté byl areál majetkem Státního statku hl. m. Prahy. Objekt si zachoval styl raně barokního velkostatku.

« NAHORU

TOPlist