Okolka, V Šáreckém údolí 32 – V místech nynější usedlosti se kdysi rozprostírala vinice malostranského měšťana Kryštofa Kobra z Kobersberka. Kober dal vinici obehnat zdí a v jižním cípu zbudoval lis s obytným stavením. Kryštof Kober byl roku 1621 pro účast ve stavovské vzpouře popraven a jeho statky konfiskovány. Roku 1652 koupil vinici se stavením Vilém Jindřich rytíř Odkolek z Újezdce. Domu i vinice se začalo říkat Odkolka, později Okolka. V polovině 19. století byla budova zvýšena o patro. Ve 30. letech 20. století byla směrem do svahu vystavěna přístavba.

Purkrabka, V Šáreckém údolí 36 - V místech dnešní usedlosti bylo na konci 16. století pět vinic. Roku 1615 získal spojené vinice Michal Vitman, měšťan z Nového Města, a od té doby byla nazývána Vitmanovskou. Když byl Vitman roku 1621 odsouzen ke ztrátě hrdla a statků ve stavovském povstání, získal vinici purkrabí Adam ze Šternberka. Na konci 70. let 17. století se stala natrvalo majetkem purkrabství a tím také dostala název Purkrabská, později Purkrabka. Roku 1870 byla prodána Vojtěchu Novotnému a od té doby je v soukromých rukou. Jednopatrový dům, původně z roku 1767, byl pozdně klasicistně přestavěn kolem roku 1850. Hlavní průčelí je zdůrazněno balkonem a trojúhelným štítem. V letech 1913 a 1939 došlo k adaptacím, dnes zde bydlí několik rodin.

Konvářka, V Šáreckém údolí 7 – Pozemek koupil v roce 1708 Ondřej Jan Diebl, malostranský měšťana konvář. Diebl zde vystavěl dům, který byl nazván podle jeho řemesla. Konváři vyráběli konve a lité nádobí, byli to vlastně specializovaní cínaři. Dnešní Konvářka je postavena v 70. letech 19. století na místě původního Dieblova domu, který byl stržen. Tabula hlásající jméno Konvářka připomíná letopočtem 1726 rok postavení původní usedlosti. Objekt je udržován a obýván.

Žežulka, V Šáreckém údolí 42 – Tato vinice vznikla spojením tří vinic, a to v roce 1600 do rukou Jakuba Žežuleho, měšťana z Nového Města, po kterém dostala hned jméno. Roku 1708 získal Žežulku opat kláštera sv. Mikuláše na Starém Městě a nechal zde zbudovat kapli sv. Isidora, kde se konaly veřejné bohoslužby. Roku 1860 byla usedlost radikálně přestavěna a využita jako výletní hostinec. Tehdy také získal dnešní vzhled s věžičkami a byla přistavěna celá východní část. Dům slouží k bydlení.

Sanytrovka, V Šáreckém údolí 56 – Vinice zde vznikla v polovině 16. století. Roku 1642 koupil vinici Matyáš Erl, staroměstský měšťan a sanytrník. Sanytr neboli ledek sloužil k výrobě střelného prachu. Podle jeho povolání získala usedlost jméno. Ve 20. letech 20. století byla usedlost přestavěna do dnešní podoby rodinné vilky.

Malý mlýn, V Šáreckém údolí 17 - Malý mlýn nebo též Šatovák leží u lesní cesty od Matěje do Šáreckého údolí. Zpráva o založení mlýna se nedochovala, ale je jistě, že vznikl někdy po třicetileté válce. K roku 1721 máme zprávu o majiteli Pavlu Malém, podle kterého je mlýn pravděpodobně nazván. V držení rodiny Malých byl až do roku 1784. Nedostatečný přítok vody z náhonu od Emilky způsobil ve druhé polovině 19. století ukončení mlynářské živnosti. Mezi roky 1890–1910 zde bratři Wolrábové vyráběli tepané bronzové předměty.

Šatovka, V Šáreckém údolí 74 – Základem Šatovky se stala vinice Erbovka. Roku 1673 koupil Erbovku Jan Křtitel de Chateau, malostranský měšťan a krejčí a po něm dostala nynější usedlost jméno. Nový majitel obnovil vinohrad a u lisu zbudoval nové stavení, které se v této podobě dodnes dochovalo bez výraznějších změn. Roku 1710 začal budovat na Šatovce i kapli sv. Trojice, kterou dostavěla jeho dcera, ale už v průběhu 19. století přestala sloužit svému účelu. Od poloviny 19. století sloužila usedlost jako hostinec se zahradou. Dnes je zde rozsáhlý obytný dům, kde žije několik rodin.

Rakařka, V Šáreckém údolí 76 – Postavena opět na místě vinic, v 17. století je zde zmiňován lis s příslušenstvím. Pojmenování Rakařka se prvně objevuje v roce 1805, snad souvisí s výskytem raků v Šáreckém potoce. Už koncem 19. století začali majitelé Rakařky odprodávat pozemky na výstavbu a ovocné sady. V roce 1935 bylo nedaleko domu, který je v soukromých rukou a dosud obydlen, postaveno koupaliště. Stavení Rakařky je patrové, dodatečně rozšířeno přístavbou. Zcela nenápadné průčelí domu obohacuje dřevěný vyřezávaný arkýř.

Fotoalbum vycházky

Žitná, V Šáreckém údolí 78 – Vinice Žitná vznikla spojením tří vinic do rukou Jiřího Šmejdíře někdy před rokem 1667. Po jeho smrti připadl majetek jeho vdově, která se opět provdala za Jiřího Žitníka, jehož přijala za spolumajitele vinice, a tak přišla ke svému jménu. K výstavbě obytného stavení došlo někdy počátkem 18. století. Roku 1846 upravil tehdejší vlastník stávající obydlí, ze kterého se dodnes zachovala jen část a v ní malovaný trámový strop. Roku 1849 přikoupil louku, kterou jeho dcera oddělila od usedlosti a nechala na ní postavit nový dům. V letech 1877-85 držel Žitnou František Mráz. Postavil Zuzanku a o Žitnou se nestaral. V nedávné době ale byla rekonstruována a dnes se v ní bydlí.

Zuzanka, V Šáreckém údolí 78 – Vila stojí na pozemku usedlosti Žitné. Nechal ji postavit majitel Žitné František Mráz v roce 1875. Je to jednopatrová novorenesanční vila. Z tehdejší plastické výzdoby se dochovaly dvě ženské sochy při hlavním schodišti. Vila patřila rodině Rottů. Pobývala zde spisovatelka Karolina Světlá (vlastním jménem Rottová), která do prostředí Šárky zasadila svou novelu Láska k básníkovi. Po válce byla ve vile mateřská škola, nyní je soukromá a byla nedávno renovována. Od roku 1964 podléhá památkové ochraně.

Emilka alias Duchonská, V Šáreckém údolí 19 - V polovině 16. století se při cestě v Šáreckém údolí nacházely dvě vinice, které byly spojeny v jednu v roce 1618. Roku 1680 se majitelem vinice stal Václav Rauch, půhončí při zemských deskách (půhon=pohnání před soud), po němž se začalo vinici nejspíše v souvislosti se zkomolením úřadu Důhonská a později Duchonská. Tento majitel založil lis a obytné stavení. Na počátku 20. století byla na pozemcích Duchonské postavena vila stejného popisného čísla Emilka. Duchonská patřila nějaký čas podniku Sady, lesy, zahradnictví, ale v polovině 80. let 20. století stará usedlost sešla a na jejím místě je dnes budována novostavba.

Heřmanův mlýn, V Šáreckém údolí 82 – Vinice zde vznikla po roce 1565. Kolem roku 1600 se majitelem usedlosti stal novoměstský radní Vojtěch starší Koutský z Jenštejna. Ten se účastnil povstání v roce 1618, ovšem trest mu byl prominut, neboť se přihlásil k tzv. pardonu a kromě toho bylo třeba jeho služeb k prozkoumání úředních spisů. Koutský se však nechtěl vzdát své víry, a tak musel roku 1627 odejít ze země. Za třicetileté války koupil Podhájí (původní název) Václav Michal, zemský prokurátor, který obnovil vinici a opravil mlýn. V roce 1849 došlo k rozdělení mlýna a dvora. Byl postaven nový hostinec a stodola. V roce 1914 byla na pozemcích Heřmanova dvora postavena patrová vila. Po válce zde sídlil Výzkumný ústav zemědělský, dnes působí celý objekt značně zanedbaným dojmem. Heřmanův dvůr má barokní podobu, je tvořen dvěma budovami okolo nepravidelného dvora, do něhož se vstupuje pozdně barokní branou. Hlavní obytné stavení je jednopatrové a bylo postaveno před rokem 1725, na průčelí se nacházejí sluneční hodiny z roku 1764. Naproti stojí bývalé chlévy, špejchar a za ním stodola.

Na mlýnku, V Šáreckém údolí 82 – Mlýn, vzniklý ještě před rokem 1600, byl až do roku 1849 součástí podhájské usedlosti (tedy Heřmanova dvora). Za třicetileté války zpustl a byl obnoven v první čtvrtině 18. století. Do dnešní podoby ho přestavěl Josef Hendl, a když v roce 1849 prodal Heřmanův mlýn, ponechal si mlýn s částí pozemků. Od roku 1904 se užívalo mlýnské kolo ke zdvihání užitkové vody do Horní Šárky (dnešní Hanspaulky). Na konce 19. století zde byl zřízen výletní hostinec, dnes slouží jako obytný dům.

Kaplanka, Pod Mlýnkem 17 – Jednoduchou stavbu (dvě jednopatrové budovy s valbovými střechami), vystavěl Jan Kaplan, podle nějž dostala také jméno, koncem 19. století jako výletní hostinec, a to nejspíše na místě staré vinice. Hostinec fungoval až do roku 1959, od té doby sloužily přízemí budovy jako sklady, zbytek se obýval. Dnes je Kaplanka opravena a užívána jako vila.

Vokorinka, V Šáreckém údolí 98 – Vinice byla založena roku 1607 Janem Vokorinem. Pustou vinici si propůjčil Josef Kornoutek v roce 1767 a zbudoval si zde i příbytek. Musel za to odvádět činži, pozemkový plat a konat robotu po 6 dní v roce. Roku 1876 dal tehdejší majitel František Procházka postavit před usedlostí nový mostek s litinovou sochou Jana Nepomuckého. Dům byl obnoven roku 1913 a od té doby slouží k bydlení.

Záporecký mlýn, V Šáreckém údolí 100 – Tento mlýn vznikl ve druhé polovině16. století. Mlýn byl od počátku nazýván Na posledním penízi, dnešní název se objevuje až v 17. století. Od počátku byla ve mlýně také krčma. V současnosti je soukromý a slouží k bydlení.

Kuliška, Ke Kulišce 1 – Vinice Kuliška spadala pod jurisdikci Strahovského kláštera. Ještě v 18. století tvořila součást Dubového mlýna, pak byla odprodána. Viniční dům byl postaven kolem roku 1820 a po menších úpravách je dodnes užíván k bydlení. Roku 1911 byla na jeho pozemcích postavena vila Nová Kuliška.

Dubový mlýn, K Dubovému mlýnu 4 – Mlýn je doložen v pramenech na konci 16. století jako majetek strahovských premonstrátů. V roce 1688 koupil mlýn Pavel Mysliveček, jeho rodu pak patřil mlýn sto let. Jeho syn Josef byl otcem skladatele Josefa Myslivečka, který se však v Dubovém mlýně nenarodil, jak bývá mylně uváděno. Josef Mysliveček se také vyučil mlynářem a stal se mlynářským mistrem, ale po otcově smrti se rozhodl věnovat hudbě a odjel do Itálie. V první polovině 19. století objekt krátce po sobě třikrát vyhořel a od roku 1860 přestal fungovat jako mlýn. V roce 1940 koupil Dubový mlýn továrník Jindřich Jelínek za jeden milion korun pro svou ženu Jarmilu, rozenou Žižkovou z Trocnova. Po válce byla firma zestátněna, ale Jelínkovi se podařilo, že byl zvolen národním správcem. Stejně ještě téhož roku emigroval. Dubový mlýn převzal n. p. Korek Klášterec nad Ohří a pokračoval zde ve výrobě zátek a hliníkových uzávěrů. Výroba zanikla v roce 1980. Jelínkovi odjeli do Kanady a firma založená Jindřichem Jelínkem The Jelinek Cork Group patří dodnes ke špičce producentů korku. Jeho syn Otto Jelinek, narozený v roce 1940, získal v roce 1955 spolu se sestrou Marií juniorský domácí titul ve sportovních dvojicích, v letech 1957 a 1958 bronzovou medaili na MS, v roce 1960 čtvrté místo na olympijských hrách v Squaw Valley, v roce 1962 titul mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic v Praze a v roce1965 titul profesionálních mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic. Po skončení sportovní kariéry se věnoval podnikání v oblasti sportovních potřeb (např. vyráběl brusle značky Jelinek). Politickou kariéru nastartoval v roce 1972, kdy byl zvolen členem kanadského parlamentu. Do zákonodárného sboru byl zvolen celkem pětkrát. V roce 1984 se stal ministrem pro fitness a amatérský sport, v letech 1989 - 1994 byl dokonce ministrem financí. Pro české potřeby se přejmenoval zpátky na Otakara Jelínka a restituoval Dubový mlýn. V roce 1994 se vrátil do České republiky jako šéf české pobočky a předseda rady ředitelů pro střední Evropu firmy Deloitte & Touche. Bydlí v Dubovém mlýně.

Kostel sv. Jana Nepomuckého, zvaný V trníčku, K Vršíčku - Byl postaven v barokním slohu v roce 1713. Na místě byl nejdříve v roce 1680 zřízen morový hřbitov na území premonstrátů, jimž tehdy dvůr Jenerálka patřil. Na počátku 18. století byla zřízena kaple se sochou Jana Nepomuckého. Po další morové epidemii v roce 1713 byl hřbitov rozšířen a na místě kaple postaven současný kostel. Po druhé světové válce přestaly být v kostele slouženy bohoslužby. Kostel byl obnoven teprve koncem 80. let 20. století, v současné době slouží jako kaple. Na původně morovém hřbitově byli později pohřbíváni farníci z Nebušic a Střešovic; hřbitov zanikl koncem 19. století.

Jenerálka, U Vizerky – Také Jenerálka byla původně vinice patřící premonstrátům na Strahově. Prvně se tento název objevuje v polovině 18. století a bývá uváděno, že je odvozen ze skutečnosti, že zde sídlil rakouský generální štáb. Nikdy tu nesídlil, jen generální vikář. V zámečku na Jenerálce strávil poslední léta svého života malíř August Bedřich Pipenhagen. Od roku 1811 provozoval v Praze knoflíkářskou živnost, ale věnoval se také malbě, převážně krajinám. Ač byl samouk, jeho dílo je pozoruhodnou ukázkou pozdního romantismu. Zemřel na Jenerálce roku 1868. Bývalý dvůr je tvořen skupinou čtyř budov kolem obdélného dvora. Dvoutraktový zámeček byl postaven ve 2. polovině 18. století, ostatní tři části byly stavebně napojeny a vznikly přestavbou starších hospodářských budov. Hlavní budova zámečku byla raně klasicistně upravena. Větší přestavba byla provedena v letech 1923-24 podle projektu Milana Babušky pro účely Domova československých legionářů – invalidů. Po atentátu na Reinharda Heydricha byla Jenerálka přeměněna na dětský domov s tvrdým režimem pro téměř 50 dětí, jejichž rodiče byli popraveni nebo skončili v koncentračních táborech. Po druhé světové válce byla v zámečku umístěna tajná výroba, krytá názvem národní podnik Tesla – vakuová technika. Po roce 1989 objekt zakoupila baptistická církev, zámeček opravila a zřídila zde Mezinárodní baptistický teologický seminář.

Jenerálka - Patří k místům s nejstarším osídlením na území Prahy. Jde o největší a nejslavnější pražskou paleolitickou lokalitu: nálezy z mladšího paleolitu dokládají velké a dlouhodobě užívané sídliště "lovců mamutů". Jsou známy již od 19. století, těžbu zde sledovali a výzkumy prováděli Antonín Frič, později Josef Antonín Jíra. Odehrává se zde i část Štorchova románu Lovci mamutů. Jižně od osady se nachází v zákrutě Kruteckého potoka skalnatý ostroh s krátkou průzkumnou štolou, který je chráněn jako přírodní památka Jenerálka.

Vizerka – Nemá adresu, ale nachází se západně od Jenerálky proti proudu potoka. Ani není znám původ jejího názvu. Je to nevelký domek z počátku 19. století, který byl v nedávné době rozšířen o novostavbu. Vizerka je stále obydlena.

Želivka, Divoká Šárka 5 – Tento dvůr středověkého založení sloužil premonstrátům ze Strahova a jméno dostal zřejmě jako připomínku kláštera v Želivi. Dodnes se dochovaly dvě budovy, patrová obytná a přízemní hospodářská. Jde o nepříliš výrazné stavby, pocházející patrně ze začátku 19. století. Později prošly mnoha úpravami, i nedávno byly opět zrekonstruovány.

Čertův mlýn, Divoká Šárka 4 – Původně se tato usedlost jmenovala Tučkův mlýn, později byl z neznámého důvodu překřtěn na Čertův mlýn. Když byl změněn na restauraci, stal se tento název námětem malby čertů na budově. Po roce 1945 byla restaurace zrušena a objekt byl v 60. letech 20. století určen k demolici. Převodem do soukromého vlastnictví byl bývalý mlýn jako zázrakem zachráněn, neboť nový majitel, výtvarník, si zde zřídil ateliér i bydliště a mlýn zrestauroval. Jádro Čertova mlýna vznikl zřejmě v 17. století. Dnes jej tvoří dvoupodlažní obytná budova spojená s přízemním hospodářským objektem. Celý komplex je obehnán zdí a od roku 1970 památkově chráněn.

Dívčí skok, Divoká Šárka 3 – Obdélné patrové stavení pochází v základech z konce 16. století. Kolem poloviny 18. století přestavěl Jan Hovorka tehdejší samotu na mlýn, který se od té doby nazýval Hovorkův. V polovině 19. století byl mlýn přestavěn na výletní restauraci s názvem na Dívčím skoku. Tento název měl upomínat na pověst o Ctiradovi a Šárce, která ukončila svůj život skokem ze skály právě v těchto místech. Restaurace byla v provozu nepřetržitě a je zde doposud.