23b. Praha panoramatická

středa 28. 6. 2006
navštíveny: Střešovická vozovna, Lumbeho zahrada, Jelení příkop, Chotkovy sady, pomník Julia Zeyera, Bílkova vila, Letenské sady, Hanavský pavilon, pavilon EXPO 58, Letenský zámeček

Pozvánka
Se školním rokem a s Prahou se rozloučíme na vycházce ve středu 28. 6. Čeká nás totiž Praha panoramatická. Budeme se scházet od půl páté na zahrádce střešovické vozovny (z Hradčanské tramvají 1, 18, 25, 15, na štítě Muzea MHD se ovšem skví Čtrnáctka). Měli bychom odejít za výhledy, zahradami a dalšími pivy v pět, ale možná nebudeme před prázdninami na sebe tak přísní a odejdeme později. Potenciální opozdilci, volejte!

Jaká vycházka byla

    Zahájit vycházku v hospodě se ukázalo jako výborný nápad. Dochvilnost zejména pánů se výrazně zlepšila, někteří účastníci si dokonce nějaké to pivo napracovali ještě před oficiálním začátkem. Když nám přestalo mžít do vlasů, nafotili jsme oficiální portrét výpravy pod tramvají č. 14 a vyrazili. Tajnou brankou jsme pronikli do tajemné zahrady, připili na zdar výpravy Eugeniálním vínem - trofejí z Brikciovy literární vycházky a začali si mačetou prosekávat cestu amazonským pralesem přímo pod podrážkami stovek návštěvníků Pražského hradu.
    Reptalům toužících po inzerovaných výhledech jsme zacpali ústa i přecpali objektivy, když jsme vystoupali kozí stezkou k Belvederu a začali sledovat nekonečný seriál Slavíčkových pohledů na Prahu z Letné, ale po očku i zlověstnou oblohu. Nakonec jsme stihli bez úhony celou trasu - odstraněnou frontu na maso, pavilón do večera plný bruselských úředníků i platanovou alej, která nás dovedla pod plachtoví Letenského zámečku.
    Když nám nad hlavou začaly bubnovat kapky deště, byli jsme už dávno zanešeni pivem, jídlem a unešeni pohledem na pomalu se rozsvěcující Prahu jsme se dohadovali, kde a kdy se o prázdninách všude uvidíme.

    1) Tohle místo srazu se mi povedlo - Střešovická vozovna                         4) Zítra tady bude koncert
    2) Muzeum Čtrnáctky                                                                                   5) A tady divadlo
    3) Nekrytá Lumbeho vila - perfektní místo pro Šakala                                 6) Vzhůru dolů po Lejčarově chodníčku do džungle

Vozovna Střešovice - Podobně jako u jiných pražských vozoven i tato měla původně stát úplně jinde. Při výstavbě tramvajové trati na Letnou s ní počítalo u letenské vodárny. Jenže jeden z majitelů pozemků požadoval za prodej nadsazenou částku a Elektrické podniky se rozhodly hledat nové pozemky poblíž uvažovaných tramvajových tratí. Nejvzdálenější pozemek se ukázal také nejlevnějším a městská rada navrhla jeho odkoupení. Poslední problém, který tak před novou vozovnou stál, spočíval v jejím umístění v tzv. zakázaném obvodu c. a k. dělostřelecké laboratoře v dnešní Dělostřelecké ulici. Vídeňské ministerstvo války souhlas udělit odmítlo a teprve po ujištění, že Praha nebude po vojenských orgánech žádat náhradu škody v případě exploze skladiště střelného prachu, dalo v říjnu 1908 ministerstvo války ke stavbě souhlas. 26. října téhož roku byla stavba zahájena a 24. října 1909 zahájila vozovna provoz. V historickém objektu vozovny je v současné době expozice muzea MHD.

Lumbeho vila, U Brusnice 3 - Pozdně klasicistní vilu si ve druhé polovině 19. století nechal postavit vyhlášený chirurg Karel Lumbe. Stát ji odkoupil v roce 1925. Dlouho v ní měli zázemí zahradníci, v 80. letech byla v katastrofálním stavu a měla být zbourána. Chátrající stavba si vyžádala rekonstrukci za 52 milionů. V roce 2005 se sem nastěhovali manželé Klausovi. Vila Na Brusnici měří sice jen 12 x 10 metrů, ale celková oprava z ní udělala důstojné bydlení nejen pro prezidenta Klause ale pro české prezidenty vůbec.

Letní scéna Ungelt - Od léta 2005 přispívá do prázdninové nabídky divadelních představení a koncertů pod širým nebem. Sídlí pod Loretou na Novém Světě vedle bydliště Milana Heina, který založil divadlo Ungelt i tuto letní scénu.

Jelení příkop – Pěší lávku spojující Jelení příkop s ulicí Na Brusnici projektoval Ivan Lejčar. Realizována byla v roce 2006. Nad Brusnicí se rozkládá domek, který byl postaven v padesátých letech pro medvědáře. Od roku 1918 zde totiž byli chováni medvědi. Masarykovi je po návratu z Ruska darovali příslušníci československých legií. Byli nazýváni „medvídci prezidenta Masaryka“. Zůstaly po nich jen klece s romantickými mřížemi, do nichž byli zavíráni, když byly čištěny jejich výběhy. Na konci padesátých let jejich éra vzala za své, protože jeden z medvídků utekl a doslova skalpoval zaměstnankyni Hradu, která šla v podzimním šeru do práce.

    1) Eugeniální víno Eugena Brikciuse s eugeniálním výhledem                   4) Všechny odstíny zelené
    2) Koho napadlo postavit v pralese hrad?                                                   5) Na medvěda jsme nenarazili, ale cestu nám zastoupil divý muž
    3) Následek nezřízeného pití                                                                       6) Světlo nejen na konci tunelu

Fotoalbum vycházky

Masarykova vyhlídka – Stojí nad Jelením příkopem proti Šternberskému paláci. Upravil architekt Josip Plečnik a Masaryk tady opravdu rád odpočíval. Tato vyhlídka nabízí nezvyklý pohled na areál Pražského hradu, Hradčany i na Petřín.

Průchod valem Prašného mostu - Průchod je trasován identicky s průběhem bývalé Tereziánské štoly, která vedla vodu Brusnice pod náspem Prašného mostu. Celý průchod dlouhý 84 metrů projektoval Josef Pleskot. Byl zrealizován v roce 2002. Poblíž pěšího tunelu jsou dvě moderní plastiky z masivních, v jednoduchých tvarech opracovaných kamenných bloků od Kurta Gebauera Maska a Pyramidální trpaslík.

    1) Daleko od hlučícího davu                                                                      4) Lepší model si sochař Mauder pro sestru Paskalinu nemohl vybrat
    2) Ve Fíkovně jsou překvapivě skutečně fíky                                             5) Prostě Praha - beze slov
    3) A teď už konečně na slibovaná panoramata                                           6) Prostě Praha - beze slov

Fíkovna – Stojí pod letohrádkem královny Anny na okraji Jeleního příkopu. Pochází z doby Rudolfa II. Renesanční stavbu navrhl v roce 1570 Ulrico Aostallis. Nyní jsou zde opět vysázeny fíkovníky.

Pomník Julia Zeyera, Chotkovy sady – Pomník byl zbudován v roce 1913. Na skále je umístěn i menší bronzový medailon s jeho portrétem a z druhé strany rozměrná deska s názvy Zeyerových děl. K jeho pracím odkazují také sochy vytvořené z bělavého mramoru, „pózující“ v jeskyni téměř jako na jevišti přírodního divadla: sestra Paskalina se opírá o balvan v popředí, napravo stojí milenecký pár Radúz a Mahulena, vlevo vznešená trojice slovanských kněžek Kazi, Teta a Libuše a zcela vzadu za nimi dva věrní bratři Amis a Amil. Autorem secesního pomníku je básníkův přítel Josef Mauder. Šablona pomníku v Chotkových sadech byla osazena pouhé dva roky po básníkově smrti, odhalení dokončeného díla se konalo teprve v září 1913, tedy 12 let po smrti.

    1) Nemůžeme se vynadívat                                                                        4) Výstavní pavilón postavený 1891, kterým kníže Hanavský doložil úroveň
                                                                                                                            uměleckého slévačství své železárny
    2) Šípkův můstek - na podélných prknech pravidelně padající cyklisté     5) Metronom postavený ČKD v roce 1991 dokladuje úroveň našeho
  založili spolek SCKSNŠL - Spolek cyklistů, kteří spadli na Šípkově lávce       průmyslu sto let poté. Ale vydržel už o osm let déle než kamenný Stalin.
    3) Nedobytná Kramářova vila                                                                     6) Bruselský pavilon postavený tři roky po Stalinovi – jaký rozdíl

Lávka přes Chotkovu ulici – Horní část Chotkovy silnice od 60. let 20. století překlenovala lávka mezi Chotkovými a Letenskými sady, navržená architektem Jaroslavem Fragnerem. Pro špatný stav byla demontována a v roce 1998 nahrazena novou lávkou podle návrhu architekta Bořka Šípka. Povrch vozovky tvoří fošny z brazilského ořechu, ovšem v nejkritičtějším úseku jsou položena podélně. Na podélných prknech pravidelně padající cyklisté založili spolek SCKSNŠL - Spolek cyklistů, kteří spadli na Šípkově lávce.

Bílkova vila, Mickiewiczova 1 – František Bílek se narodil 1872 v Chýnově. Byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde patřil k nejpilnějším kreslířům. Při malířské práci však přišla zčistajasna pohroma – byla odhalena Bílkova vrozená oční vada – daltonismus, zabraňující rozeznávání některých barev. Začal tedy studovat sochařství u Josefa Maudra na Uměleckoprůmyslové škole. Zpočátku se zdálo, že mu přeje štěstí. Získal stipendium mecenáše Vojtěcha Lanny a odjel do Paříže. Tehdy vznikla jeho první díla inspirována jeho osobitým náboženským cítěním: Golgota-hora lebek a Orba je naší viny trest. Výsledky této tvůrčí extáze však byly v Praze hodnoceny jednoznačně negativně a Bílkovi bylo odebráno stipendium. Myslbek se vyjádřil, že Bílek promarnil stipendium a není hoden se srovnávat s jeho posledním žákem, mecenáš Lanna odmítl přijmout darovanou Orbu. Po definitivním rozchodu s klasickou Myslbekovou školou se uchýlil do opuštěné lesní střelnice v chýnovské oboře. V roce 1898 si postavil podle vlastního návrhu ateliér v Chýnově, vstoupil do SVU Mánes, s nímž i vystavoval a konečně přišlo první veřejné uznání. Po sňatku v roce 1902 se přestěhoval do Prahy, nejprve do pronajatých bytů, od roku 1912 do nové vlastní vily. Vilu podle vlastního návrhu si nechal Bílek postavit v roce 1911 jako svou rezidenci s ateliérem. Stavba znázorňuje umělcovu představu obilného pole a netradiční půdorys je odvozen ze stopy kosy. Zdi z režného zdiva jsou členěny mohutnými sloupy znázorňujícími snopy klasů. Zajímavou, v tehdejší Praze nevídanou novinkou novostavby byla plochá střecha, snad na způsob dávných biblických příbytků. Výjimečnost vily však spočívala především v dokonalé syntéze všech druhů výtvarného umění. Bílek si zařizoval i interiéry vily včetně nábytku, rámů dveří. Pro Bílka byl dům dílnou i svatyní, přímo v sochařově ateliéru se konala svatba jeho dcery Berty. Do 60. let minulého století vilu spravovala Bílkova žena Berta, která ji v roce 1963 i s částí sochařovy pozůstalosti předala Galerii hlavního města Prahy. Před vilou stojí Bílkovo sousoší Komenský se loučí s vlastí z roku 1926, které sochař původně věnoval Praze, ale pro nekončící diskuse o jeho umístění Bílek nakonec sousoší postavil před svoji vilu a socha Mojžíše, která tady měla stát původně (jako symbol biblického hospodáře), byla umístěna před Staronovou synagogu.

Hanavský pavilon - Litinová stavba byla původně vytvořena jakožto reprezentační pavilon Komárovských železáren pro pražskou Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891. Tehdejším majitelem železáren byl kníže Vilém Hanavský, podle něhož byla stavba pojmenována. Jedná se o historicky první pražskou stavbu postavenou z litého železa, betonu i skla. Po skončení výstavy byl pavilon rozebrán a knížetem Hanavským darován městu Praze, poté byl převezen na své dnešní místo a znovu postaven. Stavba tvoří výraznou dominantu zejména při pohledu zespoda od řeky Vltavy, což zároveň znamená, že se i od ní naskýtají velmi zajímavé výhledy na Prahu.

Stalinův pomník - Byl největším skupinovým sousoším v Evropě. Stavba byla slavnostně zahájena v prosinci 1949, vlastní práce na sousoší začala ale až v únoru 1952 a celé pak bylo odhaleno po setmění 1. května roku 1955. Sochařem byl Otakar Švec (se svou paní), který však před odhalením díla spáchal sebevraždu (i s manželkou), architektem pak Jiří Štursa, kteří před válkou pracovali na projektu pomníku prezidenta T. G. Masaryka v témže místě. Byl ztvárněn jako řada za sebou stojících postav v čele s Josifem Stalinem (tzv. fronta na maso); za ním stáli zástupci všech společenských tříd. Vlastní sousoší mělo rozměry: 15,5 metrů výšky, 12 metrů šířky a 22 metrů délky. Po vystoupení Stalinova nástupce N. S. Chruščova, který odsoudil tzv. Stalinův kult osobnosti, byli nuceni i komunisté v Československu pomník zbourat. Stalo se tak v listopadu roku 1962. Po roce 1989 zde krátce působil rockový klub a také odtud vysílala první soukromá rozhlasová stanice Radio 1. Od roku 1991 stojí na podstavci pohyblivý metronom sochaře Vratislava Karla Nováka.

Pavilon EXPO 58, Letenské sady - Světová výstava EXPO 1958 se konala v roce 1958 v Bruselu. Za nejlepší pavilon byl vyhlášen jednoduchý, ale moderní a elegantní československý pavilon Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného. Pozornost vzbudila moderně architektonicky řešená restaurace, která byla po ukončení výstavy převezena do Prahy a umístěna v Letenských sadech. Pavilón sloužil na Letné jako restaurace až do roku 1990, poté byl prodán a chátral. Objekt byl nakonec zrekonstruován jako sídlo reklamní agentury.

    1) Bruselští úředníci řádí i v Praze až do noci                                             4) Pomalu se rozsvěcující Praha
    2) Na obzoru i nad námi plachta bílá, takže jsme za vodou                         5) a ministerstvo pod námi se nezadržitelně
    3) Všimněte si reklamní barvy piva                                                               6) začínají podobat těm nádherným pivům před námi

Letenský zámeček, Letenské sady - Je to jednopatrová novorenesanční budova s dvoupatrovými věžemi v pravém rohu průčelí. Zámeček byl v roce 1863 postaven Vojtěchem Ignácem Ullmannem.

« NAHORU

TOPlist